Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Pojmy 1. část

Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva, vědecko-výzkumná, polní telefon TP25... 

DRAZE ZÍSKANÉ ZKUŠENOSTI A JEJICH VYUŽITÍ KE ZKVALITNĚNÍ OCHRANY PŘED POVODNĚMI ZA POSLEDNÍCH 10 LET

Úvod

Přirozené povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Povodně byly, jsou a budou. Ochrana před povodněmi nebude nikdy absolutní. Lze však částečně omezit povodňové  kulminační průtoky, transformovat povodňovou vlnu a tím příznivěji  ovlivnit časový průběh povodní, což umožňuje přijmout účinnější opatření pro záchranu životů a majetku. To jsou fakta, která musíme mít trvale na paměti, chceme-li reálně vytvářet předpoklady pro systematickou realizaci preventivních, technických, řídících, vzdělávacích, výchovných a dalších opatření na ochranu před vodním živlem. Povodně představují pro Českou republiku (dále jen ČR) největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof a mohou být i příčinou závažných krizových situací, při nichž mohou vznikat nejenom rozsáhlé materiální škody, ale rovněž ztráty na životech obyvatel postižených území a způsobují rozsáhlou devastaci kulturní krajiny včetně ekologických škod.

Průběh povodní za posledních 10 let prokázal, že společnost je povodněmi stále velmi zranitelná a to i v důsledku nevhodné urbanizace, technického rozvoje, vybavenosti sídel, výstavbou velkých nových sídlišť v záplavových územích, výstavbou výrobních kapacit  v záplavových územích, zpevňování rozsáhlých ploch, nevhodných zemědělských a lesnických úprav krajiny v posledních sto letech. Katastrofální povodně v roce 1997 vyvolaly potřebu posuzování bezpečnosti přehrad za povodní a  formulovat zásady a požadavky na bezpečnostní kritéria přehrad a vytvoření předpokladu pro jejich přijetí v širokém okruhu státních orgánů, odborných institucí, veřejnosti i vlastníků a provozovatelů. Byla přijata opatření v rámci technickobezpečnostního dohledu na vodních dílech I. až III. kategorie. Správnost těchto opatření byla potvrzena  při povodních v roce 2002 a bylo doporučeno rozšířit je i na vybraná vodní díla IV. kategorie.


Katastrofální povodně roce 1997:


Katastrofální povodeň v roce 1997 zasáhla téměř všechny přítoky Odry, Moravy, Dyje, Svratky, Svitavy a Orlice. Obrovské objemy vody pocházející zejména z extrémních vodních srážek na rozsáhlých územích Jeseníku, Beskydech, Javorníku, Orlických horách zapříčinily devastaci rozsáhlých území Moravy a severozápadních Čech:

  • postihly 33 okresů zejména na Moravě (538 obcí a měst),
  • bylo nasazeno 16 967 hasičů (z toho3748 profesionálů a 13219 dobrovolných hasičů), dlouhodobě bylo nasazeno 5500 příslušníků armády a civilní ochrany,
  • evakuováno bylo 29 358 osob,
  • na následky povodní zemřelo 60 občanů,
  • celkové materiální škody dosáhly 63 miliard Kč.

Regionální povodeň v roce 1998:

  • postihla severovýchodní Čechy (2 okresy – 31 obcí a měst),
  • bylo nasazeno 1660 příslušníků složek IZS,
  • povodní bylo postiženo asi 27600 osob,
  • na následky povodně zemřelo 10 občanů,
  • celková materiální škoda dosáhla 1,8 miliardy Kč.


Analýza povodňové katastrofy z roku 1997 ukázala na potřebu řešit:

  • již překonanou vodohospodářskou legislativu, vytvořit novou legislativu pro řešení krizových situací, koordinaci činnosti záchranných složek, řešení vzniklých škod a obnovu poškozeného území, nasazování sil a prostředků jednotek požární ochrany, Policie ČR  a Armády ČR, koncepční investiční a neinvestiční opatření související s povodňovou ochranou,  stanovit jejich priority, finanční mechanismy a specifikovat účast státu při hrazení nákladů,
  • vodním zákonem stanovit obecnou povinnost zpracování povodňových plánů jako základního dokumentu při řešení povodně a jejich předkládání ke schválení,
  • bezpečnost významných vodu vzdouvajících vodních děl,
  • zkvalitnění technického vybavení a přípravu povodňových orgánů a podpůrných složek pro zvládání extrémní povodňové situace přesahující dobu jednoho týdne,
  • v novém vodním zákoně a navazujících prováděcích předpisech stanovit záplavové území a podmínek jejich užívání,
  • zabezpečení fungujícího telefonního nebo jiného spojení po celou dobu povodní všech povodňových orgánů, krizových orgánů a záchranných a likvidačních složek,
  • další výstavbu jednosměrného selektivního systému pro varování obyvatelstva a vyrozumění povodňových orgánů, krizových orgánů a složek IZS,
  • modernizaci předpovědní a hlásné povodňové služby (dokončit v ČHMÚ obnovu radarového systému včetně kalibrační srážkové sítě a automatizace měrných stanic na tocích) a vazby na povodňové orgány, záchranné a likvidační složky,
  • revizi směrodatných profilů pro vyhlášení stupňů povodňové aktivity včetně určení odpovědného subjektu za sledování a místa pro předání informace,
  • řádně vykonávat vodohospodářský dozor a dohled v průtočných profilech a záplavových územích (odstraňování překážek, závad na ochranných hrázích a ovládacích objektech, nepovolování skládek, staveb atd..),
  • konkretizovat při nebezpečí velkých povodní způsob vyhlášení nouzových stavu (stav ohrožení obyvatelstva) varovnými signály na místní, okresní, regionální a státní úrovni,
  • úpravu příslušných zákonů a předpisů řešící zabezpečovací a záchranné práce při povodních a zakotvit zabezpečovací a záchranné práce do povodňových plánů na všech stupních,
  • vybavenost záchranných útvarů, jednotek požární ochrany, vybraných vojenských jednotek a dalších záchranářů speciální technikou a prostředky pro řešení povodní.

Některé z uvedených výstupů z analýzy po povodních 1997 se nám dnes jeví jako zcela samozřejmé a některé jsou stále aktuální a to zejména z důvodu nedostatečného finančního zajištění.


Hlavní opatření státu ke zkvalitnění ochrany obyvatelstva před  povodněmi:

Řešení záchranných, likvidačních a následných prací při povodních v letech 1997 a 1998 ukázalo na potřebu vytvoření jedné centrální organizace, která by plánovala, koordinovala a řídila záchranné, likvidačních a následných práce.  Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru ČR a o změně některých zákonů, účinný od  1.1.2001 umožnil převedení problematiky civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra a vznik nové organizace Hasičského záchranného sboru ČR.

Povodeň 1997 byla mohutným impulsem pro analýzu stávající legislativy a následné vypracování, schválení a vydání nových zákonů, které sjednocují úsilí orgánů státní správy, samosprávy, právnických a podnikajících fyzických osob, občanů při přípravě a řešení povodní, dalších živelných pohrom, havárií a mimořádných událostí.

Byly přijaty tyto zásadní zákony:

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)  účinný  od 1.1.2002.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů účinný  od 1.1.2001.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů účinný  od 1.1.2001.
Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy účinný od 1.1.2001.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecních zřízení), účinný od 12.11.2000.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), účinný  od 12.11.2000.
Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením okresních úřadů účinný od 1.1.2003.  
Novela zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně účinný  od 1.1.2001.         


Některé z uvedených výstupů z analýzy po povodních 1997 se nám dnes jeví jako zcela samozřejmé (byly v uplynulém období vyřešeny), řešení některých je stále aktuální, zejména s ohledem na náročnost jejich finančního zabezpečení.

V roce 2000 byla vypracována Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR, jejíž výstupy byly zapracovány do nového vodního zákona. Strategie stanovila zásady  ochrany před povodněmi:

  • preventivní opatření pro ochranu před povodněmi je nejefektivnější formou ochrany,
  • na zabezpečení realizace preventivních opatření ke snížení škodlivých účinků povodní se musí podílet vlastníci a správci nemovitostí, což mohou být rovněž organizace na úrovni regionů, okresů, obcí anebo individuální osoby,
  • efektivní preventivní opatření je nutné uplatňovat systémově v ucelených (hydrologických) povodích a s ohledem na provázání vlivů jednotlivých opatření podél vodních toků,
  • pro efektivní ochranu před povodněmi je třeba nalézt vhodnou kombinaci opatření v krajině, která zvyšují přirozenou akumulaci a retenci vody v území, a technických opatření k ovlivnění povodňových průtoků,
  • pro návrhy k ochraně před povodněmi je třeba využívat kvalitní informace o geomorfologii území, rostlinném pokryvu, složení půdy a moderní informační technologie umožňující modelování povodní,
  • pro řízení opatření k ochraně lidí a majetku v zaplavovaných územích je třeba zkvalitnit informační systém při povodních a přípravu povodňových plánů,
  • vzhledem k finanční náročnosti je zabezpečení účinné ochrany před povodněmi víceletý proces, kdy prioritou státního zájmu je podpora prevence oproti úhradě nákladů za škody způsobované povodněmi,
  • strategie je dokument s dlouhodobou platností, otevřený pro doplňující návrhy, které budou reagovat na vývoj poznání a rovněž plnění navrhovaných opatření.


Katastrofální povodeň v srpnu 2002:

Katastrofální povodeň v srpnu 2002 zasáhla Jihočeský kraj, Západočeský kraj, Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Jihomoravský kraj a hlavní město Prahu. Povodeň zasáhla téměř všechny přítoky Vltavy, ovlivnila průtoky Labe a jeho přítoků od soutoku s Vltavou, zejména dolní tok Ohře, na Moravě se významně projevila rovněž na řece Dyji. Celkový objem srážek, které spadly na ČR činil téměř 9,7 miliard m3, z toho nejvíce vody spadlo v Jihočeském, Plzeňském a Středočeském kraji. Obrovské objemy vody spadlých v rozmezí deseti dnů zapříčinily nebezpečné přeplnění rybníků a to zejména v jižních Čechách. Jejich nouzová vypouštění, případně protržení hrází, umocnily katastrofální rozsah povodně. Na osmi významných vodních dílech (Římov, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice, Vrané, Klabava a Vranov nad Dyjí) došlo vlivem mimořádného povodňového zatížení k poměrně významným škodám převážně na funkčních objektech hrází, zabudovaných zařízeních, elektrárnách a ztrátám z užitku v důsledku dlouhodobého omezení plné funkce těchto vodních děl. Došlo k přelití hrází u 300 rybníků a z toho u 23 rybníků byla hráz protržená a u 84 rybníků byly hráze vážně poškozeny.   Povodeň zasáhla významné chemické a průmyslové podniky, sklady chemikálií, sklady olejů a skládky odpadů, zničila celkem 124 čističek odpadních vod, což mělo za následek dlouhodobé znečištění vodních toků, zdrojů pitné vody a kontaminaci zaplavené půdy.

Celkem bylo postiženo 10 krajů, 43 okresů, 446 měst a obcí:

  • bylo nasazeno 24 179 hasičů (z toho 5 135 profesionálů a 19 044 dobrovolných hasičů)   na záchranných a zabezpečovacích prací,
  • celkem bylo evakuováno - 123 000 osob,
  • na následky povodní zemřelo 16 občanů,
  • celkové materiální škody dosáhly 76,5 miliard Kč,
  • na záchranných pracích se v roce 2002 podílelo i 214 záchranářů z osmi zemí, kteří byli nasazení hlavně v Praze, Ústí nad Labem a Litoměřicích,
  • zahraniční humanitární pomoc poskytlo 32 zemí. Pomoc hlavně obsahovala vysoušeče, čerpadla, elektrocentrály, vakcíny proti hepatitidě, desinfekční, čistící látky, hygienické prostředky, peníze.


Hlavní opatření státu ke zkvalitnění ochrany obyvatelstva před  povodněmi po povodni v roce 2002:

Ministerstvo vnitra ve spolupráci krizovými orgány odpovědných resortů, ústředních státních úřadů a postiženými kraji analyzovalo činnost při řízení a provádění záchranných, likvidačních a následných prací za katastrofální povodně v srpnu 2002. Byly stanoveny úkoly, které vyplynuly z usnesení Bezpečnostní rady státu ke Zprávě o činnosti Ústředního krizového štábu a jeho spolupráce s orgány krizového řízení v době povodní a z usnesení vlády ČR č. 11 z 8. 1. 2003 k přehledu vybraných problémů k prioritnímu řešení, které byly identifikovány v průběhu řešení katastrofické povodně v srpnu roku 2002. Většina ze 49 vybraných problémů bylo postupně vyřešeno. Zbývající dlouhodobé úkoly, které jsou náročné na finanční prostředky a nebo vyžadují změnu legislativy, jsou řešeny postupně podle usnesení vlády č. 1214 z 21. 9. 2005 – k optimalizaci současného bezpečnostního systému ČR.

Byly řešeny zejména úkoly v oblastech:

oblast kompetenční a organizační

  • problematické postavení hejtmanů jako předsedů krizových štábů krajů a zároveň určení některých hejtmanů jako předsedů povodňových komisí ucelených povodí,
  • nemožnost direktivního řízení a ovlivňování činnosti krizových štábů směrem shora dolů (po ose MV – kraj – obec). Je navrhováno provedení legislativních úprav, které by umožnily ministru vnitra (hejtmanovi) vydávat závazné pokyny ve vztahu k hejtmanovi (starostovi obce),
  • nepružnost vícestupňového řízení vojenských záchranných útvarů, statická role zástupce AČR v krizových štábech krajů (nemožnost velet a přímo rozhodovat),
  • rozdílný postoj většiny hejtmanů a MV - GŘ HZS ČR k umístění krizových štábů hejtmanů na příslušných pracovištích HZS ČR,
  • chybějící záložní pracoviště pro činnost ústředních správních úřadů (dále jen „ÚSÚ“), krizových štábů a operačních středisek složek IZS,
  • neexistence stálých služeb u některých ÚSÚ v době krizových situací (řešení aktuálních problémů, předávání informací a pod.) a další úkoly.    

oblast metodickou, řídící a legislativní

  • nejednotnost interních předpisů a metodik jednotlivých složek IZS a některých dalších resortů,
  • problematická ustanovení a výklad některých částí krizové legislativy (nejasné vymezení odpovědnosti orgánů krizového řízení, nepřesné pojmy apod.),
  • neaktuálnost povodňových a havarijních plánů, chybějící krizové plány,
  • neprovázanost povodňových plánů s traumatologickými plány,
  • nedořešená otázka likvidace závadných potravin při vyhlášení krizového stavu z hlediska platné právní úpravy,
  • problematické uvolňování dobrovolníků Českého červeného kříže (dále jen „ČČK“) v krajích a okresech, kde nebyl vyhlášen nouzový stav,
  • nedostatečné využití uchazečů o zaměstnání k provádění veřejně prospěšných prací v době povodní zejména při odstraňování následků,
  • nedostatečný systém přípravy osob odpovědných za oblast krizového řízení, zejména v nově vytvářených subjektech státoprávního uspořádání a další úkoly.

oblast informace a komunikace

  • chybějící jednotný informační systém krizového řízení, nedostatečné vertikální a horizontální propojení všech orgánů krizového řízení, nekompatibilita části programového vybavení a nejednotnost formátu sdílených dat,
  • chybějící informační systém pro evidenci a naplňování toku požadavků orgánů krizového řízení všech stupňů,
  • váznoucí komunikace a předávání informací v rámci předpovědní povodňové služby (ČHMÚ a podniky Povodí), nejednotnost výstupů ve vztahu k orgánům krizového řízení na ústřední i územní úrovni,
  • nevyhovující systém podávání hlášení mezi orgány krizového řízení (obsah, četnost a způsob předávání zpráv),
  • nedokončený projekt krizových mobilních telefonů, nepřizpůsobení potřebám a oprávněným požadavkům uživatelů a rádiový systém Pegas-Matra pro složky IZS,
  • nedostatečné zajištění provozu telefonních sítí operátory,
  • nedokončený a místy chybějící systém varování a vyrozumění obyvatel při mimořádných událostech,
  • problematické předávání aktuálních a ověřených informací nejen orgánům krizového řízení, ale také ostatním organizacím,
  • absence jednotného databázového systému pro vyhodnocování zahraniční humanitární pomoci u všech složek krizového řízení a další úkoly.

oblast media, vzdělávání občanů

  • nedostatečná preventivní a vzdělávací činnost ve vztahu k chování občanů v případech živelních katastrof,
  • váznoucí spolupráce s médii, nedořešené otázky pravidelných informačních vstupů do vysílání, problematická koordinace práce jednotlivých mediálních skupin.

oblast materiální, technické a finanční zabezpečení

  • nevyhovující materiální a technické zabezpečení některých pracovišť ÚSÚ a územních orgánů,
  • nedostatečné technické a materiální vybavení jednotek požární ochrany, HZS ČR a Policie ČR,
  • nedostatečná modernizace a nezajištěné stabilní financování Předpovědní a výstražné služby,
  • potřeba trvalých skladových prostor pro činnost ČČK a dalších humanitárních organizací,
  • nejednotný výklad pojmu „vnitrostátní humanitární pomoc“,
  • složitý proces zacházení s materiální humanitární pomocí, která se převzetím od dárce stává majetkem státu. Další převod těchto prostředků je problematický,
  • nedostatečné finanční prostředky obcí a krajů na řešení krizových situací. Nedořešené operativní uvolňování finančních prostředků pro likvidaci následků povodní a další úkoly.

Ministerstvo životního prostředí v souladu s vodním zákonem zřídilo ve spolupráci s odpovědnými resorty Řídící radu projektu na vyhodnocení katastrofální povodně. Koordinátorem projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002 byl usnesením vlády č. 977 ze dne 7. října 2002 ustanoven Výzkumný ústavu vodohospodářský T.G.M. Praha. Projekt měl významný meziresortní charakter, využíval podklady řady resortů a připravil výstupy, které následně byly jinými resorty využity k rozpracování úkolů a k zlepšení jejich připravenosti.


Byly doporučeny tyto hlavní směry:

  • výrazněji a důsledněji prosazovat zásady prevence před negativními účinky povodní v každodenní praxi vodoprávních úřadů, orgánů územního plánování a při rozhodování stavebních úřadů,
  • posílit zodpovědnost za přípravu preventivních ochranných opatření na úrovni obcí a krajů, ale současně zachovat a zdůraznit přímou zodpovědnost ohrožených subjektů za vlastní ochranu a za financování,
  • zvýšit spolehlivost hlásné povodňové služby při všech povodňových situací, zejména s ohledem na výskyt extrémních povodní. Zlepšit aktivní zapojení obcí do systému hlásné povodňové služby, včetně budování lokálních výstražných systémů,
  • rozšířit a zkvalitnit předpovědní povodňovou službu vytvořením podmínek pro operativní spolupráci ČHMÚ a správců povodí,
  • zkvalitnit informační a komunikační systémy z hlediska jejich spolehlivé a využitelnosti v krizových situacích,
  • rozšířit a zkvalitnit osvětovou činnost zainteresovaných odborných pracovišť zaměřenou na různé skupiny v rámci společnosti, která využije vhodným způsobem prostředí školní výuky, specializovaného tréninku, školení pro povodňové orgány atd,
  • na Ministerstvu životního prostředí zřídit nový interdisciplinární projekt na vyhodnocování extrémní (katastrofální) povodně, který bude zahájen rozhodnutím Ústřední povodňové komise vždy, pokud bude nutné centralizovat a koordinovat vyhodnocení povodňové situace na úrovni ústředního povodňového orgánu,
  • celospolečenskou závažnost ohrožení lidských zájmů nebezpečnými povodňovými situacemi zakotvit do základních principů žádoucího chování při všech lidských činnostech, do resortních politik a jejich zohledněním při přípravě právních předpisů speciálních zákonů a ne pouze koncentrací všech legislativních úprav jen do vodního zákona a příslušných aktivit jen na vodoprávní úřady,
  • rozložením aktivit do více sfér veřejné správy docílit širšího společenského uvědomění povodňového nebezpečí jako největšího ohrožení přírodními katastrofami, významu povodňové prevence a potřebné osvěty v podmínkách ČR.


V průběhu řešení povodní v roce 2006 se znovu potvrdila nutnost novelizace krizové legislativy, zejména v oblasti vzájemných vztahů a působností orgánů krizového řízení na všech úrovních veřejné správy (jednalo se o řešení vzniklé mimořádné události, respektive krizové situace ve větším rozsahu od realizace reformy územní veřejné správy, tedy od zrušení okresních úřadů a přenesení jejich úsobností na krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností). Na druhé straně byl zaznamenán výrazný posun ve vybavenosti zasahujících složek IZS. Na základě vyhodnocení situace po povodních přijala vláda svým usnesením ze dne 24. května 2006 č. 604 Strategii obnovy území postiženého mimořádnými záplavami na jaře 2006 a projednala opatření ke zlepšení podpory operativního řízení ochrany před povodněmi.

Závěry

Přestože příčinné srážky povodně v srpnu 2002 byly extrémním případem, provedené analýzy ukazují, že dosahovaly pouze 68 % maximálních hodnot, které jsou v našich zeměpisných šířkách fyzikálně možné. Z toho vyplývá, že výskyt vyšších plošných srážek než byla výška srážek v srpnu 2002 je reálně možný a je moudré být připraven.

Analýza poslední povodňové katastrofy zkoumající zejména činnost odpovědných složek veřejné správy, záchranných profesionálních a dobrovolných složek potvrdila zkvalitňování jejich přípravy, materiální vybavenost záchranářů, zlepšení spolupráce  a koordinace základních i ostatních složek IZS s povodňovými a krizovými orgány, při řešení tak obrovské živelní katastrofy jako byla povodeň v roce 2002. V průběhu srpnové povodně 2002 se pozitivně projevily změny legislativy pro oblast  povodňové ochrany, krizového řízení i poskytování státní pomoci při obnově území po přírodních nebo jiných katastrofách. Přesto, tak jak jsem rozebral  ve výše uvedených statí, bylo co zlepšovat a také pořád je. Na to co v současné době zlepšovat, čemu dát přednost při rozdělování finančních prostředků, je mnoho odborných a laických názorů.

Na závěr je potřeba znovu připomenout, že povodně byly, jsou a budou a že ochrana před povodněmi nebude nikdy absolutní, to potvrzují i lokální povodně v letošním zatím velice suchém roce.


Dne: 20.7.2007
Ing. Milan Kovář
člen PŠ ÚPK

qr-ochrana-pred-povodnemi.png

vytisknout  e-mailem