Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XX ČÍSLO 6/2021

V červnovém čísle časopisu přinášíme rozhovor s generálním ředitelem HZS ČR genpor. Ing. Drahoslavem Rybou, který po deseti letech končí ve funkci „nejvýše postaveného hasiče“. Dále si můžete přečíst rozbor požáru, jehož příčinou bylo nabíjení powerbanky. Na letišti ve Všechově u Tábora proběhlo taktické cvičení složek IZS Dálnice 2021. O historii vzniku první organizované České hasičské jednoty pojednává další příspěvek v našem časopisu. Seznámíme vás s výsledky dotazníkového šetření mezi veřejností na téma Prevence a informovanost v oblasti požární ochrany. Víte, jaké činnosti zabezpečuje Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR? 

  • OBSAH č. 6/2021 ROČNÍKU XX
  • Hasičina byla, je a bude náplní mého života
  • Powerbanka způsobila požár rodinného domu
  • DÁLNICE 2021
  • Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR

OBSAH č. 6/2021 ROČNÍKU XX


Hasičina byla, je a bude náplní mého života
s 6
Příslušníci HZS ČR převzali z rukou prezidenta generálské hodnosti
s 10
Powerbanka způsobila požár rodinného domu
s 12
DÁLNICE 2021
s 16
Měření tepelného toku v prostředí požáru
s 18
Odstartoval 11. ročník ankety Dobrovolní hasiči roku
s 22
Vznik první organizace České hasičské jednoty
s 24
Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR
s 26
Prevence a informovanost v oblasti požární ochrany
s 29
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s 32

Hasičina byla, je a bude náplní mého života

Bylo 9. listopadu 2011, když tehdy ještě plukovník Ing. Drahoslav Ryba, ředitel HZS Kraje Vysočina, byl jmenován do funkce nového generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR), a to k datu 1. prosince 2011. Letos, po téměř deseti letech úspěšného vedení sboru, genpor. Ing. Drahoslav Ryba funkci „nejvýše postaveného hasiče“ opouští. Společně s ním jsme se za těmito léty ohlédli.


Pane generální řediteli, jak Vám tehdy v listopadu 2011 bylo, pamatujete si ještě na Vaše tehdejší pocity, když jste se stal nejvyšším hasičem? A jaké pocity máte nyní, když budete vedení sboru předávat někomu dalšímu?
Čas plyne jako voda a můj čas, ve kterém jsem měl tu čest stát v čele HZS ČR, se opravdu chýlí ke konci. Mé jmenování sice proběhlo již v listopadu 2011, ale vedení sboru jsem přebíral až 1. prosince 2011. Mým předchůdcem byl genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, který stál se svým týmem u zrodu nejen současné podoby HZS ČR, ale de facto celé krizové legislativy, která se stala vzorem pro řadu zemí světa. Když jsem po něm sbor přebíral, cítil jsem především obrovský závazek a odpovědnost. Za své kolegy hasiče, ale samozřejmě také za lidi, kteří na nás spoléhají, že jim včas přijedeme na pomoc. Přebíral jsem sbor plně funkční a v podstatě správně nastavený.

Vzpomenete si ještě, jaké byly Vaše první kroky ve funkci?
Vzpomínám si moc dobře. Bohužel rok 2011 přinesl velkou ekonomickou krizi, která se bytostně dotkla i HZS ČR. Již jsem „přišel“ ke schválenému rozpočtu, který byl pro HZS ČR silně snížen. Propad rozpočtů, který započal u HZS ČR v roce 2011, byl skutečně skokový a prohluboval se až do roku 2014, kdy celkový pokles rozpočtu činil 17 % oproti rozpočtu roku 2010. Byly zkráceny mzdy o 10 % a došlo i k redukci početních stavů. Situace byla opravdu velmi dramatická zejména v oblasti investic, které poklesly téměř o 40 %. Ostatní běžné výdaje poklesly o 33 %. Místo 2,2 mld. Kč na provoz a investice v roce 2010 jsme najednou měli jen necelých 1,3 mld. Kč. Tehdy jsme opravdu přemýšleli, zda rušit některé činnosti, zda uzavírat některé stanice, nebo co s tím vlastně můžeme dělat. Vzhledem k výraznému nedostatku finančních prostředků tedy bylo mým hlavním úkolem převést dosud extenzivní rozvoj sboru v intenzivní a pokusit se především zachovat maximální úroveň služeb pro občany. Věřil jsem, že se to povede, a jsem rád, že se pro tuto myšlenku podařilo nadchnout i celé vedení HZS ČR. Všichni jsme se nakonec shodli, že se pokusíme toto nelehké období přežít pomocí kroků, které nebudou nevratné a zachovají, pokud možno, všechny činnosti sboru, ale především ve svém důsledku neomezí bezpečí našich obyvatel.

Úspory a škrcení rozpočtů ale asi nelze dělat do nekonečna. Moderní sbor musí investovat do obnovy vybavení i do lidských zdrojů, jak jste toto vyřešili?
Dlouhodobé podfinancování je neudržitelné a u sborů, jako je ten náš, dříve nebo později dojde v takovém případě k ohrožení akceschop­nosti. To jsme ale nemohli dopustit. Pokud jsme nechtěli rezignovat na ochranu našich občanů, bylo zcela klíčové, kromě realizace úsporných opatření zajistit i vícezdrojové financování sboru a současně se pokusit navýšit prostředky poskytované našemu sboru ze státního rozpočtu.
Vymysleli jsme a následně pomohli prosadit mechanismus, jak částečně nahradit výpadek příjmů ze státního rozpočtu zapojením pojišťoven do financování jednotek požární ochrany. Dává to smysl, protože čím větší majetek hasiči uchrání před škodami při mimořádných událostech, tím více pojišťovny „ušetří“ na pojistném plnění jako náhradu škody. Naše snažení vyústilo v přijetí zákona č. 160/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tím byl zaveden Fond zábrany škod, jeden z hlavních pilířů nahrazující výpadek příjmů ze státního rozpočtu. Prostředky fondu se používají na pořízení techniky pro činnost základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému, úpravu technologií a provozu operačních a informačních středisek HZS ČR, realizaci projektů se zaměřením na bezpečnost silničního provozu schválených vládou nebo realizaci preventivních programů. Ještě musím zmínit, že se jednalo o „navrácení“ systému fondu zábrany škod, který tu v trochu jiné podobě existoval do roku 1996.

Fond zábrany škod byl jedním z hlavních pilířů, jaké byly ty další?
Současně byla zavedena i úhrada nákladů zásahu, při kterém vznikla škoda (ve smyslu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), kdy HZS kraje, Záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky sboru dobrovolných hasičů obce pojišťovny hradí náklady vzniklé úmyslným jednáním a při jeho zásahu u dopravní nehody. Tyto náklady jsou hrazeny paušální částkou za kaž­dou započatou hodinu, ve výši dané nařízením vlády. Kromě zavedení fondu a nezbytných úsporných opatření jsme samozřejmě dělali i další kroky. Alespoň na minimální obnově techniky se v té době významně podílelo i úspěšné čerpání evropských dotací. Zásadní bylo i to, že se v roce 2015 podařilo přes obrovské problémy dokončit projekty spolufinancované z operačního programu EU „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení složek IZS“. Zkrátka, jak jsem již řekl, hlavní prioritou po drastických škrtech rozpočtu v roce 2011 a letech následujících byla finanční stabilizace sboru, a snažili jsme se pro to udělat opravdu maximum.

Nedlouho potom došlo k přijetí dalšího důležitého zákona pro HZS ČR, je tomu tak?
Velmi významným milníkem v historii profesionálních hasičů, u kterého jsem mohl být, je přijetí zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), včetně prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu. Tento nový zákon nahradil svého předchůdce z roku 2000. Díky tomuto novému zákonu se podařila vyřešit řada věcí, se kterými jsme se již dlouho potýkali. Namátkou můžu vyjmenovat právní oporu při řešení mimořádných událostí, která doposud zcela jednoznačně nevyplývala z předchozího zákona a kterou jsme potřebovali například v rámci našeho zapojení při řešení metanolové kauzy, zásahu u sesuvů půdy na jižní Moravě, nebo u převozu munice a zásahu ve Vrběticích. V poslední době nám právě tento zákon umožnil plnit řadu úkolů v rámci epidemie covidu-19, které nám standardně nepřísluší (zabezpečovat rozvoz zdravotnického materiálu, repatriaci našich občanů ze zahraničí, měření teplot na hranicích atd.). Zákon vyřešil i oblast nakládání s informacemi, od jejich získávání přes jejich přechovávání až po jejich poskytování dalším orgánům či subjektům. Mimo jiné byla tímto zákonem dána MV-generálnímu ředitelství HZS ČR i kompetence zřídit Hasičský útvar ochrany Pražského hradu. Zákon o hasičském záchranném sboru rovněž novelizoval zákon o požární ochraně a nově také upravil například povinnosti čištění, kontroly a revize spalinových cest. Zkrátka tento nový zákon pomáhá v řadě oblastí naší činnosti.

HZS ČR dosáhl v roce 2021 poprvé ve své historii naplnění početních stavů v rámci plošného pokrytí, co přesně to znamená?
Je pro nás obrovským úspěchem, že se podařilo navýšit početní stavy příslušníků zejména ve výjezdové části organizace. V letošním roce došlo historicky poprvé k naplnění početních stavů, které nám ukládá platná právní úprava. Pro obyvatele v České republice to znamená, že je naše země zase o trochu víc bezpečná, alespoň z pohledu činností HZS ČR.

Profesionální HZS ČR je jedna strana mince, neopomeňme ale také tu druhou, dobrovolnou.
Samozřejmě. HZS ČR je pouze jednou z částí celku požární ochrany nebo hasičských činností v České republice obecně. Proto oblastí, které si velmi cením, je oblast spolupráce s jednotkami sborů dobrovolných hasičů obcí i podniků, hasičskými sdruženími a dalšími organizacemi působícími na úseku požární ochrany. Jsem rád, že se tuto spolupráci podařilo povýšit na úroveň, která do této doby neměla obdobu. Vyřešila se řada problémů, která zde byla. Velmi si cením této spolupráce nejen při zásazích, ale i na úseku práce s mládeží, na úseku prevence, ve sportovní ob­lasti (společná mistrovství republiky v požárním sportu) apod. Spolupráce s ostatními hasiči je pro nás opravdu klíčová a já si této spolupráce nesmírně vážím. Ostatně dobrovolní hasiči jsou na vesnicích často mezi předními aktéry společenského či spolkového života, a s tím souvisí i další oblast spolupráce, kterou se nám povedlo blíže navázat, a tou je spolupráce s církví.

Vzpomeňme také na některé ze zásadních zásahů za dobu Vašeho působení v čele sboru.
Takových je celá řada. Rád bych se ale zmínil alespoň o některých zásazích, které byly něčím hodně výjimečné. Například historicky nejdelší zásah HZS ČR při řešení následků výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Pozadí ani příčiny této události nic nemění na skutečnosti, že si tam naši skutečně sáhli na dno, riskovali zdraví a životy, a díky zkušenostem a dovednostem, a vlastně možná trochu i díky štěstí, se hasičům ve Vrběticích vyhnula vážnější zranění. Pozornost si jistě zaslouží i některé další zásahy, jako byla likvidace následků povodní, nebo větrných smrští. Z nich asi největší živelní pohromou byl orkán Herwart, který se přes naše území přehnal v roce 2017. Jen za první den museli hasiči vyjíždět k 8 254 mimořádným událostem a z hlediska příjmu tísňového volání musela operační střediska řešit až 5 000 hovorů za hodinu.

Hasiči byli také hodně vidět v souvislosti se zvládáním současné pandemie. Bylo to pro HZS ČR hodně náročné období?
Zaprvé je třeba říci, že řadu našich činností v době pandemie jsme mohli provést jen díky obrovskému nasazení a neuvěřitelné pracovitosti našich lidí. Z hlediska právního prostředí se ukázalo jako klíčové a velmi prozíravé, že již uvedený zákon o hasičském záchranném sboru zavedl oprávnění HZS ČR plnit tzv. mimořádný úkol. Těch pro nás nových a náročných úkolů však je či byla celá řada. Vše začalo v březnu 2020 nasazením na hraničních přechodech přes repatriaci našich občanů ze zahraničí, budováním zázemí pro odběrové týmy na testování covid-19. Následoval neuvěřitelný maraton vykládky letadel s osobními ochrannými prostředky a jejich rozvoz a distribuce. Mezi naše další činnosti patřila dezinfekce (dekontaminace) objektů i techniky, případně instruktáže a školení. Dekontaminovali jsme například sanitní vozy, nemocnice, školili jsme odběrové týmy ve správném používání osobních ochranných prostředků. Samostatnou kapitolou byla naše pomoc v domově pro seniory v Břevnici na Vysočině. Poskytovali jsme také psychologickou pomoc, naši příslušníci vedli pracovní skupiny Ústředního krizového štábu pro distribuci a také mediální skupinu. Při druhé vlně jsme se dále zapojovali do rozvozů ochranných prostředků, podíleli jsme se na budování „polních nemocnic“ v Praze a Brně, zajišťovali jsme dezinfekce a pomoc v domovech pro seniory, realizovali jsme humanitární pomoc z okolních zemí v podobě plicních ventilátorů poskytnutých naší zemi. A vysílali jsme i pomoc do zahraničí. Řada příslušníků mohla být proškolena na odebírání vzorků pro testování na covid-19 a z nich jsme sestavili odběrové týmy, které byly denně nasazeny po celé republice. Hasiči dodnes pracují v nemocnicích, v domovech pro seniory. Mohl bych dlouze hovořit o práci v krizových štábech, operačních střediscích apod. Se vším jsme se ale poprali a jsme připraveni se prát dál. Hasiči, a tím mám na mysli jak profesionální, tak i dobrovolné hasiče, prokázali a každodenně prokazují, že jsou jedním z pevných bezpečnostních pilířů, o které se může Česká republika spolehlivě opřít.

Když byste měl zhodnotit svá léta ve vedení sboru jedinou větou, jaká by byla?
Velmi těžká otázka. Netroufám si takto hodnotit svoji práci, to ať řeknou jiní. Práci pro hasiče se věnuji celý profesní život a vždy jsem se ji snažil dělat co možná nejpoctivěji a nejlépe, jak dovedu. Přál bych si, aby až budu úřad generálního ředitele předávat svému nástupci, aby měl na co navázat a vzpomínal na mne v dobrém, tak jako já vzpomínám na svého předchůdce, pana generála Miroslava Štěpána.  Nicméně před HZS ČR budou znovu obrovské výzvy, ale moje zkušenosti mi dávají víru věřit, že se s nimi sbor vyrovná se ctí. Naše organizace za všech okolností vždy plnila a plní to, k čemu jsme se všichni zavázali složením slibu příslušníka, tedy že své povinnosti při ochraně životů a zdraví obyvatel, životního prostředí, zvířat a majetku před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi budeme plnit řádně a svědomitě a nebudeme váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život.

Nebude se Vám stýskat?
Stýská se mi po té opravdové hasičině, ale sil už není tolik, co bývalo. A přiznám se, že jednání o víkendech, často do noci, přespávání v kanceláři nebo dovolená, kterou musíte přerušit z minuty na minutu a spěchat na důležité jednání, nic z toho mi asi příliš scházet nebude. Naopak se těším, jak si budu více užívat rodiny. Ale když to půjde, rád budu hasičům i republice pomáhat i nadále, abych v nějaké formě ještě zužitkoval zkušenosti a znalosti, které jsem léty získal.

Co byste vzkázal svým kolegům a blízkým?
Chtěl bych i touto formou, v této chvíli poděkovat všem svým nejbližším spolupracovníkům za to, že mi bylo ctí a mohl jsem téměř deset let společně s nimi vést HZS ČR. Za to, že mi byli vždy oporou, a to i v těch nejtěžších chvílích. Společně s řediteli HZS krajů, s řediteli a veliteli organizačních částí sboru jsme ve všech zásadních věcech dokázali táhnout vždy „za jeden provaz“, a to bylo a doufám, že i do budoucna bude naší velkou výhodou. Současně chci poděkovat všem příslušníkům a zaměstnancům za obrovský kus odvedené práce. Vždy jsem si uvědomoval a stále uvědomuji, že bez obětavé každodenní práce všech mých kolegů ve sboru by naše organizace nebyla ničím. Naše výsledky jsou založeny na práci každého jednoho našeho příslušníka i zaměstnance.  Současně chci poděkovat i všem organizacím, se kterými jsem na své cestě mohl spolupracovat. Zejména dobrovolným hasičům, z jejichž řad jsem vyšel a nikdy na to nezapomínal. Moje poděkování patří i za spolupráci odborovým organizacím, zejména Odborovému svazu hasičů. Naše názory nebyly vždy stejné, ale naše vztahy byly vždy velmi korektní a vedeny snahou o vzájemnou spolupráci.

A především chci poděkovat své manželce a všem z rodiny za to, že to se mnou těch krásných, byť často nelehkých, deset let vydrželi a celou dobu mne ve všem podporovali.


plk. Mgr. Rudolf KRAMÁŘ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv REDAKCE

Powerbanka způsobila požár rodinného domu

Nedaleko Roudnice nad Labem v obci Kleneč v době, kdy již platil zákaz nočního vycházení, začal z druhého nadzemního podlaží rodinného domu stoupat hustý dým. Šlo o počáteční druhou fázi požáru, která zůstávala zcela bez povšimnutí. Ve chvíli, kdy začaly požár doprovázet zvuky tříštících se okenních tabulí, byl zpozorován jedinou osobou. Šlo o šestnáctiletého S., který bydlel v domě společně se svou matkou a mladší sestrou.

Požárem zasažená místnost dětského pokojePožárem zasažená místnost dětského pokoje

V době vzniku požáru však byla jeho matka na návštěvě u příbuzných, kteří žijí v domě vzdáleném jen několik desítek metrů od hořícího domu. Mladší sestra naštěstí také nebyla doma. Když se S. probudil na pohovce umístěné v obývacím pokoji, kde při sledování filmu usnul, zjistil, že je v domě úplná tma a z druhého patra se ozývá hluk. Vystrašený vyběhl na dvůr před rodinný dům, kde byl již všudypřítomný kouř. Když vzhlédl směrem k rodinnému domu, spatřil plameny ve svém dětském pokoji. Doběhl za matkou pro pomoc. První jednotka požární ochrany (PO) HZS Ústeckého kraje ze stanice Roudnice nad Labem dorazila na místo do čtyř minut od nahlášení. Požárem byla v době jejího příjezdu zcela zasažena místnost dětského pokoje ve druhém nadzemním podlaží a také střešní konstrukce rodinného domu. Z informací poskytnutých krajským operačním a informačním střediskem mělo jít o neobydlený objekt, avšak na místě byl prvotním průzkumem zjištěn opak. Rodinný dům byl trvale obýván tříčlennou rodinou. Jednotka PO zkontrolovala hlavní elektrický jistič, který byl již následky požáru shozen. Dále uzavřela přívod plynu. Na pokyn velitele zásahu byl zřízen jeden útočný proud, kterým jednotka PO zasahovala směrem ze dvora rodinného domu. Průzkumná skupina vybavená izolačními dýchacími přístroji a vysokotlakým proudem mezitím postupovala vnitřkem domu. Průzkumem bylo zjištěno, že přízemí domu nebylo požárem zasaženo. Při výstupu po centrálním schodišti domu se výška neutrální roviny nacházela v úrovni podlahy. Po zjištění, že jde o dětské pokoje, z nichž jeden byl zakouřen tak, že v něm bylo vidět pouze na vzdálenost paže, a ve druhém pokoji intenzivně hořelo, byl další průběh zásahu pro hasiče psychicky náročný. Naštěstí se v domě žádní obyvatelé nenacházeli. Při hašení pokoje pohlceného plameny bylo zjištěno, že se požár rozšířil do prostor vedoucích směrem na půdu. Průzkumná skupina se musela kvůli padající střešní krytině stáhnout a dále byl hasební zásah veden pouze z vnějšku objektu. Celkem na místě zasahovalo pět jednotek PO a byl vyhlášen 2. stupeň požárního poplachu. Bohužel nebylo možné z důvodu vzdušného elektrického vedení a jiných rozvodů podél komunikace využít při likvidaci požáru automobilový žebřík. Zasahující museli přistoupit k rozebrání střešní krytiny a hašení půdního prostoru jen za pomoci nastavovacích žebříků.

Po lokalizaci požáru byl již zásah veden vnitřkem domu, kde jednotky prováděly dohašování jednotlivých ohnisek a také rozebírání podlahy v půdním prostoru. Mezitím bylo zahájeno vyšetřování ve spolupráci vyšetřovatele požárů a Policie ČR. Nejprve byla podána svědecká výpověď a informace k události matkou a následně také jejím synem. Z výpovědí bylo zjištěno, že se uvnitř domu v době vzniku požáru a jeho zpozorování nacházel pouze syn. Rodinný dům byl vytápěn pouze kotlem na tuhá paliva, ačkoli byl vybaven také plynovým kotlem. Syn vypověděl, že spal na pohovce umístěné v obývacím pokoji, kde usnul při sledování filmů na mobilním telefonu. Při otázce, zda se v pokoji, který užíval a ve kterém bylo stanoveno svědecké a požární ohnisko, nacházely možné iniciační zdroje, uvedl, že ve svém pokoji nabíjel powerbanku. Prostor jejího umístění a zapojení popsal velmi podrobně. Všechny ostatní spotřebiče (notebook, monitory) byly podle jeho vyjádření vypnuté a nezapojené do elektrických zásuvek. Nabíjející se powerbanka byla umístěna na matraci postele přibližně od čtrnácté hodiny odpolední.

 Na místě byla nejprve pořízena fotodokumentace celého objektu a následně bylo přistoupeno k dynamickému ohledání, které bylo soustředěno do prostoru dětského pokoje. Rozměry místnosti s obdélníkovým půdorysem byly 3 ? 5,25 m s výškou 1,9 m. V pravém bližším rohu směrem od vstupu do pokoje se nacházely dvoje dveře. První směřovaly na toaletu a druhé do prostoru se schodištěm vedoucím do půdního prostoru. Oboje dveře při požáru zcela shořely. Místnost disponovala třemi okenními otvory. V zadním pravém rohu místnosti bylo umístěno lůžko, před ním, kolmo k protilehlé stěně pod oknem psací stůl do tvaru písmene „L“. V místnosti se nacházely dvě elektrické zásuvky 230 V a jeden vypínač osvětlení. Vypínač a jedna elektrická zásuvka, která nebyla obsazena žádným spotřebičem, se nacházely ihned za vstupem do místnosti na levé stěně ve výšce přibližně 150 cm nad betonovou podlahou. Druhá elektrická zásuvka se nacházela na stěně vpravo za vstupními dveřmi, do které byla napojena prodlužovací šnůra se čtyřpólovou koncovou zásuvkou. Další nalezená prodlužovací šnůra nebyla zapojena a vedla z dětského pokoje do nepříliš využívané čtvrté místnosti za schodištěm vedoucím na půdu. Ze schodů vedoucích na půdu zbyly pouze boční nosné prvky, nášlapné schodnice zcela shořely. Toto prostranství při požáru fungovalo jako komín, jelikož jím proudily spaliny a šířil se požár, čímž došlo k zasažení střešní konstrukce a podlah půdního prostoru.

Elektrické vodiče přívodu k elektrické zásuvce a také vodiče prodlužovacího kabelu byly během požáru zcela zbaveny svých izolací, ale podrobným zkoumáním na nich nebyly nalezeny žádné markanty, které by vypovídaly o vzniku elektrické disfunkce. Prodlužovací šňůra byla vedena směrem k trojkřídlému oknu, kde byla po odkrytí vrstev nalezena její koncová část v podobě vnitřní konstrukce čtyřpólové zásuvky. Na kontaktech této zásuvky rovněž nebyly zjištěny žádné zvláštnosti. Na prodlužovací šňůru měla být napojena powerbanka Lenovo MP1060 s kapacitou 10 000 mAh. Přesný typ powerbanky stanovili vlastníci. Vzhledem k úplné degradaci plastové čtyřpólové zásuvky nebyla zjištěna všechna eventuální do ní připojená zařízení. V prostoru kolem prodlužovací zásuvky bylo identifikováno několik zcela shořelých a rozpadlých Cu vodičů slabších průměrů. Systematickým ohledáním bylo dále nalezeno na podlaze místnosti torzo předmětné powerbanky. Její umístění odpovídalo okraji postele, což bylo v souladu s podanými výpověďmi.

Torzo powerbanky bylo bez plastového vnějšího těla. Na podlaze ležel pouze poškozený lithium-polymerový bateriový článek zkráceně Li-pol nebo LiPo a řídicí deska obsahující dva USB konektory pro výstup napětí. Na desce však scházel jeden micro USB konektor jako vstupní pro dobíjení. Bateriový článek vykazoval značné poškození na straně připojené řídicí desky, kde došlo k úplné degradaci materiálů, ze kterých je baterie složena. Šlo o pevný zgelovatělý polymerní elektrolyt (SPE), který je nejčastěji využíván právě v přenosných zařízeních (mobilní telefony, powerbanky, rádiově řízené modely apod.). Typický bateriový článek se skládá z kladné a záporné elektrody, separátoru a elektrolytu.

Mezi hlavní výhody těchto akumulátorů se řadí vysoká kapacita oproti starším typům, nižší hmotnost, minimální samovybíjení, dlouhá životnost nebo teplotní rozsah, při kterém zůstává akumulátor stabilní.

DOPORUČENÍ
• nenabíjejte zařízení, pokud nejste na blízku a nemáte nad ním kontrolu,
• umísťujte jej co nejdále od hořlavých předmětů,
• nepřipojujte k powerbance žádná zařízení, pokud se nabíjí,
• dbejte zvýšené opatrnosti při zacházení,
• nepodceňujte varovné signály (zvýšená teplota, nafouklá baterie, poškozené konektory apod.),
• nekupujte zařízení, která nejsou vybavena ochrannými prvky,
• zbytečně jej nepřebíjejte,
• používejte originální nabíjecí adaptéry,
• dodržujte pokyny výrobce.

Příčiny vzniku požáru
V úvodu je nutné uvést, že pravděpodobnost vzniku požáru při používání jakýchkoli druhů akumulátorů je velmi malá. Není důvod mít obavy při jejich každodenním používání, ale je na místě dbát zvýšené opatrnosti při zacházení s nimi. Obecně dochází ke vzniku požáru v důsledku vzájemné interakce mikroskopických kovových částic v akumulátoru, které se soustředí v jedné buňce, kde dochází k vnitřnímu mírnému zkratu. Tímto dochází k rychlému samovybíjení akumulátoru. Zároveň dochází mezi elektrodami k vytvoření proudové cesty, která je doprovázena zvýšením teploty a oslabením izolační vrstvy, což zapříčiní vznik elektrického zkratu. Prvotními příznaky může být nafouklý akumulátor, zvýšená teplota zařízení, linoucí se kouř nebo jen zápach. Jakmile nastane uvnitř zařízení zkrat, je nejčastěji doprovázen rychlým vzplanutím a vyšlehnutím plamene. Jakmile je umístěné zařízení v blízkosti ostatních hořlavých materiálů, je schopné je bez větších potíží zapálit.

Příčinami vzniku elektrického zkratu a následného požáru mohou být:
Výrobní vady zařízení

  • Každé zařízení musí splňovat standardy kvality, které zahrnují kontrolní a ochranné prvky elektronických částí. Zařízení by měla mít izolované obvody, které brání vzniku zkratu, regulace teploty, kontrolu přepětí nebo ochranu napájení, která v momentě nabití akumulátoru přeruší proces nabíjení. Při výrobě zařízení však mohou nastat vady, jež mají vliv na bezpečnost zařízení. Mimo jiné se lze na trhu setkat také s výrobky, které tyto prvky ochrany nemusí obsahovat, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku požáru.


Závady akumulátorů

  • Zařízení s akumulátory využívají většinou lithium-iontové nebo lithium-polymerové baterie, které se řadí mezi nejdražší součásti spojené s výrobou těchto zařízení. Výrobci ve snaze snížit náklady mohou do zařízení instalovat levnější nebo dokonce recyklované akumulátory, které nemusí být požadované kvality. Kromě toho, že akumulátory nemusejí poskytovat zaručenou kapacitu, mohou představovat bezpečnostní riziko pro vznik požáru.

Nesprávné užívání

  • Zařízení jsou náchylná na extrémní podmínky, jako je příliš nízká nebo naopak vysoká teplota prostředí, ve kterém se nacházejí. V letních měsících by nemělo být zařízení ponecháváno v rozpáleném automobilu nebo vystaveno přímému slunečnímu záření. Totéž platí také pro vlhké prostředí či účinky vody. Mezi časté příčiny poškození se řadí pády zařízení na zem při jejich běžném používání, nesprávné zacházení s nimi jako zbytečné přebíjení, nesprávné umístění na hořlavé podložky v době nabíjení, nedostatečný odvod tepla v případě zakrytí apod. Častou příčinou vzniku požáru může být nesprávné skladování při přepravě těchto zařízení v zavazadlech apod. Pokud je zařízení v blízkosti ostrých předmětů, může dojít snadno k poškození akumulátoru. I z těchto důvodů je leteckými společnostmi zakázána přeprava zařízení obsahujících lithiové baterie uvnitř odbavovaných zavazadel, které následně cestují v trupu letadla. Zařízení je však možné přepravovat v příručních zavazadlech na palubě letadla.

Přes uvedený výčet všech možných příčin lze jen stěží stanovit jednu konkrétní. Pokud je zařízení samo o sobě iniciačním zdrojem požáru, dochází k jeho nadměrné degradaci. V případě popisovaného požáru rodinného domu byla ohledáním požářiště psem na vyhledávání akcelerantů hoření vyloučena manipulace s hořlavými kapalinami. Na místě byly prověřeny všechny možné verze příčin vzniku požáru, kdy byly zadokumentovány skutečnosti prokazující pravdivost výpovědí. V zasaženém dětském pokoji požárem bylo pouze jedno zařízení pod napětím, a tím byla právě předmětná powerbanka.


nprap. Mgr. Michal HORNER, HZS Ústeckého kraje, foto autor

DÁLNICE 2021

Přibližně tři desítky hasičů, záchranářů, policistů a pracovníků Ředitelství silnic a dálnic a Městského úřadu Tábor se 18. května 2021 zapojily na letišti ve Všechově do taktického cvičení složek IZS.

Příjezd jednotlivých zasahujících složek na místo zásahu a provedení průzkumuPříjezd jednotlivých zasahujících složek na místo zásahu a provedení průzkumu

Scénář cvičení
Po dálnici D3 přepravuje cisterna nebezpečnou látku. Na cisterně dojde k technické závadě, řidič ji proto odstaví ke krajnici dálnice. Do odstavené cisterny naráží osobní automobil. Ve zničeném autě zůstanou zaklíněné zraněné osoby, zraněn je také řidič cisterny, který se pohyboval v blízkosti odstaveného auta. Nárazem začne z cisterny vytékat přepravovaná nebezpečná látka. Osoby zaklíněné ve voze i řidič cisterny jsou ohroženi na životech jednak v důsledku zranění způsobených nárazem, jednak vytékající nebezpečnou látkou.
Část jednotky staví dekontaminační sprchu, část jednotky bude velitelem zásahu vyslána k zajištění cisterny a přečerpání kyseliny.Část jednotky staví dekontaminační sprchu, část jednotky
bude velitelem zásahu vyslána k zajištění
cisterny a přečerpání kyseliny.

Tento scénář byl naplánován pro taktické cvičení složek integrovaného záchranného systému, které prověřovalo, jak zvládnou komplikovaný a vysoce specifický zásah.

Námětem cvičení byla dopravní nehoda cisterny přepravující třicetiprocentní kyselinu chlorovodíkovou a osobního auta s následným únikem nebezpečné látky. Cvičení – odborná příprava jednotek probíhala na letišti Všechov, které nejenže věrně simulovalo dálnici D3, a nebylo tedy nutné zastavovat či omezovat reálný provoz na dálnici, ale zároveň umožňovalo vytyčit prostor, který bude uzavřený a bude tak splňovat všechna platná opatření včetně vyloučení jiných účastníků mimo zasahujících složek a organizátorů cvičení.

Průběh cvičení
Úkolem hasičů a dalších zasahujících složek byla v první řadě záchrana osob a následná likvidace úniku kyseliny. Velitel zásahu po průzkumu místa události musel přesně identifikovat rozsah nebezpečí, určit síly a prostředky v dostatečném množství a na základě těchto informací rozhodnout o postupu záchrany zraněných osob s tím, že celá situace je komplikovaná unikající nebezpečnou látkou.

Před vlastní záchranou osob museli hasiči nejprve vyhodnotit možná rizika pro zasahující, zachraňované a také následně pro životní prostředí. Podle aktuálních meteorologických dat byla určena nebezpečná zóna, nástupní prostor jednotek a ve spolupráci s krajským operačním a informačním střediskem potvrzeno, o jakou nebezpečnou látku přesně jde.

Vlastní vyproštění zraněných probíhalo za použití dýchací techniky. Zraněným osobám bylo nutné v nebezpečné zóně chránit jejich dýchací cesty. Při opuštění nebezpečné zóny museli být jak zraněné osoby, tak i zasahující hasiči a zdravotníci dekontaminováni.

Současně se záchranou osob byl řešen postup likvidace uniklé kyseliny. Ve spolupráci s krajským operačním a informačním střediskem byla zajištěna cisterna pro přečerpání nebezpečné látky (tato část cvičení probíhala pouze štábně), byla regulována doprava v místě nehody, byl informován starosta obce a obyvatelstvo, zjišťován dopad na životní prostředí. Cvičení předpokládalo takový rozsah události, že byl vytvořen štáb velitele zásahu.

Účastníci cvičení

  • jednotky ze stanic Tábor a České Budějovice se dvěma cisternami, technickým automobilem a dekontaminačním kontejnerem,
  • dobrovolná jednotka obce Chotoviny,
  • Policie ČR – DI Tábor, DO Chotoviny,
  • ZZS Jihočeského kraje – OS Tábor,
  • Ředitelství silnic a dálnic – SSUD Chotoviny,
  • Městský úřad Tábor, odbor životního prostředí.


Bezprostředně po cvičení provedl první hodnocení ředitel táborských hasičů plk. Ing. Petr Hojsák: „ Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje pořádá společné cvičení základních složek IZS alespoň jednou ročně. Cílem každého takového cvičení je především procvičení taktické, operační a strategické úrovně řízení složitých zásahů. Jsem rád, že pro letošní náročný rok byla vybrána mimořádná událost v okrese Tábor, kde se nabízelo prověřit postupy při zásahu na dálnici, a to i přesto, že vzhledem k současné situaci nebyla organizace a vlastní realizace cvičení jednoduchá.“
 

por. Ing. Vendula MATĚJŮ, HZS Jihočeského kraje, foto archiv HZS Jihočeského kraje

Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR

Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR (SOZ HZS ČR) je účelovým zařízením MV-generálního ředitelství HZS ČR. Zabezpečuje stanovené opravárenské, servisní a revizní činnosti a skladování určeného materiálu pro HZS ČR a vykonává státní správu v oblasti metrologie ionizujícího záření prostřednictvím Autorizovaného metrologického střediska.


Jeho vznik se datuje k 1. lednu 2001, kdy byly tehdejší Opravárenský závod Olomouc a Základna logistiky Olomouc převedeny z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra jako účelová zařízení MV-generálního ředitelství HZS ČR. Dne 1. prosince 2012 došlo ke sloučení těchto dvou zařízení pod novým názvem Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR.

V současné době tvoří SOZ HZS ČR síť podřízených pracovišť a skladů strategicky rozmístěných po celém území České republiky se základním sídlem v Olomouci.

Nejdůležitější úkoly SOZ HZS ČR v současné době zajišťují tyto organizační jednotky:

  • oddělení řízení skladů,
  • oddělení revizí a oprav,
  • pracoviště ionizujícího záření – Autorizované metrologické středisko,
  • oddělení provozně ekonomické.

SOZ HZS ČR plní úkoly Národní základny humanitární pomoci. Přijímá, třídí a skladuje poskytnutou věcnou humanitární pomoc a expeduje ji na místo určení v České republice nebo do jiných zemí. SOZ HZS ČR dále poskytuje logistickou podporu pro HZS ČR a spravuje centrální zásoby pro nouzové přežití a pro záchranné a likvidační práce. Ty se využívají nejen v případě živelních pohrom na celém území České republiky, ale také v rámci humanitární pomoci do zahraničí. „ Z těch posledních akcí byla největší pomoc zemětřesením postiženému Chorvatsku na konci roku 2020, kam jsme z našich zásob uvolnili 600 lehátek s matracemi, 1 200 spacích pytlů, 1 200 přikrývek, elektrická topidla a osvětlovací systémy,“ připomíná ředitel SOZ HZS ČR Ing. Vlastimil Gothard.

Ve vybraných skladech SOZ HZS ČR jsou uloženy a udržovány pohotovostní zásoby Správy státních hmotných rezerv. Zejména jde o:

  • hasiva – pěnidla,
  • protipovodňové stěny,
  • protipovodňové pytle a násypky,
  • vysokotlaké čističe,
  • vysoušeče zdiva.


SOZ HZS ČR provádí jejich obměnu, výdej a distribuci podle pokynů Správy státních hmotných rezerv a MV-generálního ředitelství HZS ČR.

V rámci materiálního zabezpečení v oblasti ochrany obyvatelstva jsou ve skladech SOZ HZS ČR uloženy prostředky individuální ochrany obyvatelstva, které jsou pravidelně udržovány a revidovány. Jde hlavně o ochranné lícnice pro dospělé a děti včetně malých ochranných filtrů a dále o ochranné vaky, kazajky a další prostředky.

Oddělení revizí a oprav zahrnuje pracoviště vyrozumívací a varovací techniky, pracoviště revizí a oprav, pracoviště oprav prostředků individuální ochrany v Olomouci a pracoviště opravárenské a revizní činnosti Zbiroh.

Samostatně působí pracoviště ionizujícího záření – Autorizované metrologické středisko, které zabezpečuje v rámci HZS ČR činnosti v oblasti dozimetrie a měření a kalibraci stanovených měřidel.

Pod oddělení řízení skladů spadají pracoviště v Drahanovicích, Hluboké nad Vltavou, Jihlavě, Kamenici u Prahy, Kroučové, Skutči, Velvarech, Vizovicích, Vlastislavi a ve Zbirohu.

Celkovou provozně ekonomickou činnost celého SOZ HZS ČR včetně odloučených pracovišť zabezpečuje oddělení provozně ekonomické.

V roce 2020 k těmto standardním úkolům přibyly navíc činnosti spojené s celosvětovou pandemií nemoci covid-19 na základě vládních nařízení během nouzového stavu. Zároveň naopak došlo během loňského roku k omezení úkolů souvisejících s pořádáním různých společenských akcí, při nichž SOZ HZS ČR poskytuje materiálovou a logistickou podporu.

Plnění odborných a technických úkolů, hlavně v oblasti revizní a opravárenské, bylo v roce 2020 výrazně ovlivněno pandemií koronaviru. Bylo omezeno provádění revizí všech typů a také kontrolní činnost na prvcích varování a vyrozumění. I tak se nám plánované úkoly podařilo splnit hlavně zásluhou obětavého nasazení pracovníků oddělení revizí a oprav, i když byli nuceni pracovat v režimu střídavého nasazení pracovních skupin,“ dodává Ing. Gothard.

Jen pro zajímavost uvádíme, že o chod organizace se stará v současné době 147 zaměstnanců (k 1. květnu 2021) a SOZ HZS ČR v rámci svých úkolů pracuje s majetkem v hodnotě kolem 1,2 mld. korun. Celkové skladovací kapacity se blíží ke 100 000 m2.

Na jednotlivé činnosti SOZ HZS ČR se zaměříme v dalších vydáních časopisu 112, kde v podrobnějších článcích přiblížíme jednotlivé aktivity a pracoviště.


Karel ŠVÉDA, foto autor a archiv SOZ HZS ČR

vytisknout  e-mailem