Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVIII ČÍSLO 8/2019

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme dva rozbory požárů, a to v Přerově a v České Třebové. Seznámíme vás s historií AV HZS podniků, z.s. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o speciálním výcviku v tunelech ve Švýcarsku a o taktickém cvičení složek IZS „AUTOBUS 2019“. Představíme mobilní aplikaci První Psychická Pomoc, která může pomoci lidem v těžkých životních situacích. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ máme informaci ze setkání generálních ředitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky. Připomněli jsme Ženevské právo 70 let existence kodexu. Kam dojedou hasiči? Tím se zabývali v centrálním datovém skladu HZS ČR v Lázních Bohdaneč. Přečtete si o školení zahraničních specialistů v oblasti ochrany před účinky nebezpečných chemických látek. V INFORMACÍCH jsme připravili výsledky sportovních akcí. ME profesionálních hasičů ve fotbale 2019 v německém Gelsenkirchenu za účasti – Česka, Francie, Spolkové republiky Německo a Velké Británie. 

  • OBSAH č. 8/2019 ROČNÍKU XVIII
  • Požár skladovací a opravárenské haly
  • Požár střechy panelového domu
  • Asociace velitelů
  • Mobilní aplikace První Psychická Pomoc
  • Speciální výcvik zaměřený na zásahy v tunelech
  • Metodické a pohotovostní cvičení AIRCRAFT EVAC 2019
  • Taktické cvičení složek IZS „AUTOBUS 2019“
  • V Jablonci nad Nisou proběhl Den složek IZS
  • Malý záchranář a den IZS v Přešticích
  • Setkání generálních ředitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky
  • Ženevské právo – 70 let existence kodexu
  • Humanitární krize v důsledku ozbrojených konfliktů na Filipínách
  • Kam hasiči dojedou?
  • Mezinárodní kurzy ochrany před účinky chemických látek v roce 2019
  • Není středa ani poledne, tak proč houká siréna?

OBSAH č. 8/2019 ROČNÍKU XVIII

POŽÁRNÍ OCHRANA
Požár skladovací a opravárenské haly
s. 4
Požár střechy panelového domu
s. 6
Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků
s. 8


INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Mobilní aplikace První Psychická Pomoc
s. 11
Speciální výcvik zaměřený na zásahy v tunelech
s. 12
Metodické a pohotovostní cvičení AIRCRAFT EVAC 2019
s. 14
Taktické cvičení složek IZS „AUTOBUS 2019“ 
s. 16
V Jablonci nad Nisou proběhl Den složek IZS 
s. 19
Malý záchranář a den IZS v Přešticích
s. 20


OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Setkání generálních ředitelů
civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky 
s. 21
Ženevské právo – 70 let existence kodexu
s. 22
Mimořádné události řešené na úrovni EU
s. 25
Kam hasiči dojedou?
s. 26
Mezinárodní kurzy ochrany
před účinky chemických látek v roce 2019 
s. 28
Není středa ani poledne, tak proč houká siréna? 
s. 30


INFORMACE
Mistrovství Evropy profesionálních hasičů ve fotbale 2019 
s. 32
Pohár ředitele HZS Plzeňského kraje v disciplínách TFA 
s. 33
Hranická věž 2019 
s. 33
 

Požár skladovací a opravárenské haly

V neděli 7. dubna 2019 krátce po půl čtvrté ráno přijalo krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS Olomouckého kraje oznámení o požáru skladovací a opravárenské haly na ulici 9. května v Přerově. Na místo události byly v souladu s platným požárním poplachovým plánem a zásadami pro vysílání techniky vyslány síly a prostředky jednotek požární ochrany (PO) 1. stupně požárního poplachu. Při příjezdu první jednotky PO na místo události byla již větší část objektu zasažena požárem.

Popis budovy
Prostory zasažené požárem byly tvořeny dvěma na sebe bezprostředně navazujícími budovami. Ohnisko požáru se nacházelo v dílenském objektu o rozměrech 16 × 40 m a výšce 9 m, tvořeném zděným skeletem s betonovou obloukovou střechou pokrytou PVC hydroizolační střešní folií. Vnitřní část objektu byla členěna na prostory určené pro opravy motorových vozidel a prostory užívané jako sklad nářadí stavební firmy. Na dílenský objekt bezprostředně navazovala přízemní administrativní budova o rozměrech 8 × 50 m a výšce 3 m.

Průběh zásahu
Jako první se na místo události dostavila jednotka ze stanice Přerov. Při jejím příjezdu se celý prostor dílenské haly nacházel v plamenech a docházelo k částečné destrukci střešní konstrukce. Bezprostředně po zahájení průzkumu velitelem jednotky PO došlo pravděpodobně k výbuchu tlakové láhve uvnitř objektu. Výbuch způsobil zřícení střešní konstrukce a vychýlení části obvodových stěn. V důsledku destrukce hrozilo nebezpečí dalšího pádu konstrukcí a velitel zásahu musel této skutečnosti přizpůsobit další postup. S ohledem na rozměry objektu a jeho stav rozhodl velitel zásahu o rozdělení místa vzniku požáru na dva úseky zajišťující protipožární zásah a úsek zajišťující dodávku hasební vody.

Zasahujícím hasičům byl vzhledem ke zjevně staticky nestabilnímu stavu objektu zakázán vstup do těchto prostor a hasební práce prováděli výhradně přes stavební otvory a prostřednictvím automobilové plošiny (AP 27) z venkovní strany objektu. Dodávka hasební vody byla zajištěna částečně z hydrantové sítě v areálu a částečně prostřednictvím kyvadlové dopravy z hydrantu v jiné části města Přerova. Řídící důstojník zajistil průzkum v místní části Lověšice, která se nacházela ve směru proudění větru, zda nedochází k šíření zplodin požáru mezi obytné domy s případným dopadem na obyvatelstvo. Výsledek byl negativní. Rozptylové podmínky byly příznivé.

Po nasazení hasebních proudů po celém obvodu budovy došlo k výraznému omezení intenzity hoření, ale v důsledku zhroucení střešní konstrukce dovnitř objektu nebylo možné zcela omezit další šíření požáru do přímo navazujícího objektu administrativy. I přes informace od vlastníka zasaženého objektu, že oba sousední objekty spolu nejsou propojeny žádným stavebním otvorem, začalo v průběhu zásahu docházet k šíření požáru i do administrativní budovy, do které velitel zásahu neměl doposud přístup, neboť nebylo možné ani přes Policii ČR jejího majitele ve večerních hodinách zajistit. Při následném protipožárním zásahu bylo zjištěno, že oba objekty jsou vzájemně propojeny dveřmi, které byly nájemcem zastavěny regálem, který tvořil sklad nátěrových hmot. Včasným odhalením této skutečnosti nedošlo k rozšíření požáru do části objektu administrativy a následně dalším hmotným škodám. Bylo nutné násilně vniknout přes okno do administrativní budovy a zahájit hasební práce ve skladu barev zakrývající zřejmě původní komunikační otvor v obvodových požárních stěnách obou budov. Dostatečnou zásobu dýchacích přístrojů pro zasahující hasiče zajišťovalo vozidlo TA­ CH ze stanice Přerov.

Lokalizace požáru nastala v šest hodin ráno, tedy přibližně dvě a půl hodiny po příjezdu první jednotky PO na místo události. Následně se omezila dodávka hasební vody a zredukovaly se počty zasahujících jednotek. Po průzkumu místa vzniku požáru termokamerou byly jednotky SDH obcí a HZS podniku Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) odeslány zpět na základny a na místě události byla ponechána pouze jednotka ze stanice Přerov s cisternovou automobilovou stříkačkou a AP 27. Řídící důstojník Územního odboru Přerov komunikoval s řídícím důstojníkem kraje, primátorem města Přerova a na místě zásahu s pracovníkem krizového řízení města Přerova. Podal základní informace do médií, která se dostavila v průběhu zásahu na místo. Magistrát města Přerova zajistil pro zasahující hasiče nápoje a stravu.

Výškovou technikou se dohasila dostupná ohniska požáru. Byla odstraněna část štítové zdi, u které hrozil pád na místo požáru a na nepoškozenou střešní konstrukci sousední administrativní budovu. Vzhledem k tomu, že stav budovy po požáru ohrožoval svou nestabilitou příslušníky zjišťování příčin vzniku požáru (ZPP) pohybující se na místě události, rozhodl velitel zásahu po konzultaci s řídícím důstojníkem o povolání speciální techniky Záchranného útvaru HZS ČR z Hlučína. Do příjezdu techniky byla jednotka PO odeslána na základnu a místo události střežila hlídka Policie ČR. Po příjezdu techniky Záchranného útvaru HZS ČR se stanovil technologický postup odstranění převislých betonových konstrukcí, které ohrožovaly příslušníky ZPP. Zabezpečení prostoru příslušníky ZPP bylo ukončeno v 17.00 hodin.

Po základních úkonech příslušníků ZPP a Policie ČR bylo místo události zabezpečeno proti vstupu neoprávněných osob a předáno hlídce Policie ČR. Další činnost příslušníků ZPP probíhala až následující den. Společně s příslušníky ZPP byla ráno na místo vzniku požáru povolána také jednotka ze stanice Přerov a jednotka HZS podniku SŽDC Přerov, která zajistila prostřednictvím vyprošťovacího automobilu vytažení ohořelých dopravních prostředků ze zřícené haly. Činnost jednotek PO na místě události byla ukončena v pondělí 8. dubna 2019 v 11.30 hodin.

Příčiny vzniku požáru jsou v současné době stále v šetření. Škoda způsobená požárem je předběžně odhadována na 8,3 milionů korun. Uchráněné hodnoty dosáhly výše jednoho milionu korun.

Negativa

  • pozdní oznámení požáru,
  • neexistence dokumentace k objektu,
  • skryté stavební otvory mezi objekty,
  • destrukce střechy objektu a poškození obvodových zdí (zřejmě vlivem explozí několika tlakových lahví od svařovacích souprav),
  • absence požárních úseků v objektu.


Pozitiva

  • dobrá dostupnost a vydatnost hydrantové sítě v areálu,
  • rychlé soustředění a nasazení jednotek PO,
  • velmi dobrá činnost všech jednotek PO,
  • dostatečné vybavení jednotek SDH obcí dýchacími přístroji,
  • bezproblémová spolupráce se Záchranným útvarem HZS ČR,
  • dobrá spolupráce se složkami IZS (Policie ČR, Městská policie Přerov) a pracovníky Magistrátu města Přerova,
  • dobrá spolupráce s vlastníkem celého areálu a také jednotlivými nájemci prostor (zpřístupnění prostor, přeparkování stavební techniky, autobusů a kontejnerů před požárem zasaženým objektem),
  • „příznivá doba“ tak rozsáhlého požáru s explozivními projevy (noc ze soboty na neděli) a příznivé klimatické podmínky a směr větru mimo centrum města Přerova.



plk. Ing. Miroslav ČOČEK, mjr. Ing. Leoš JANÁČEK, HZS Olomouckého kraje, foto autoři
 

Požár střechy panelového domu

Krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS Pardubického kraje přijalo dne 3. června 2019 ve 12.30 hodin ohlášení požáru střechy panelového domu v České Třebové – Lhotce. Požár lokalizovalo 18 jednotek požární ochrany (PO).

Popis objektu
Šlo o panelový sedmipatrový obytný dům se zatepleným vnějším pláštěm o rozměrech 22,5 × 12,5 × 34,5 m. Plášť střechy se skládal z betonových stropních panelů zateplených skelnou vatou, na které byl nasypán drcený granulát z celulózy do výšky asi 30 cm. Následovala vzduchová mezera přibližně 20 cm a konstrukce dřevěných trámů, na kterých byla sendvičovým způsobem položena prkna a asfaltová lepenka. Okolo zděných výtahových prostor a odvodnění bylo plechování. Po obvodu horního okraje domu byly větrací průduchy zhruba po dvou metrech.

Průběh zásahu
Operační důstojník KOPIS HZS Pardubického kraje okamžitě vyhlásil poplach všem jednotkám PO určeným v prvním stupni požárního poplachu. Na místo vyjely všechny jednotky PO mimo jednotky HZS podniku Správy železniční dopravní cesty, s.o., Česká Třebová, která nebyla v místě dislokace a byla u jiného zásahu v rámci Správy železniční dopravní cesty, s.o. Při příjezdu k bytovému domu stoupal ze střechy kouř. Střecha v době příjezdu první jednotky PO byla požárem zasažena po celé ploše. Okolo domu, na zpevněné ploše před vchody do objektu parkovaly osobní automobily, které ztěžovaly zásah. Během průzkumu se ručně odtahovala zaparkovaná vozidla, která překážela přístupu požární techniky k budově (později všichni nájemníci přeparkovali). Z jedné strany budovy byla příjezdová komunikace, z druhé nezpevněná travnatá plocha a zezadu šikmá nezpevněná travnatá plocha.

V době vzniku požáru se v domě nacházelo 40 osob. Hasičům se podařilo z hořícího panelového domu evakuovat postupně všechny osoby.
Průzkumem se zjistilo, že dělníci provádějící rekonstrukci střechy tavením lepenky počínající požár hasili ručním hasicím přístrojem, kbelíkem vody a natažením D proudu z hydrantu na schodišti. Krumpáčem vytvořili otvor v místě předpokládaného hoření. Kvůli silnému větru a větracím otvorům po celém obvodu se požár rozšířil na celou plochu střechy zespodu. Hustý kouř neumožnil zasahovat bez dýchacích přístrojů.

Zásah hasičů byl komplikovaný z důvodu výšky. Hasiči museli opakovaně vystoupat v plné výstroji a s dýchacím přístrojem na zádech sedm pater a poté hasit. Venkovní teploty byly v tu dobu poměrně vysoké. Postupně velitel zásahu povolával jednotky PO až do třetího stupně požárního poplachu (z celkem šestnácti jednotek PO), rozvinuly čtyři proudy C a vytvořily dva bojové úseky. Tři proudy vedly na střechu vytvořenými prolukami a jeden C proud použily na hašení větracími otvory. Kvůli lepší efektivitě hašení se použila těžká pěna.

Na místě zásahu bylo v jeden okamžik až 90 hasičů. Ti se museli zhruba po 25 až 30 minutách střídat, protože zasahovali v obrovském horku, navíc se s hadicemi dostávali do sedmého patra panelového domu a poté na střechu, a hlavně celý zásah prováděli v dýchacích přístrojích. Hasiči byli vyčerpaní a unavení. Vzhledem k vysokému zatížení při nasazení hasičů a jejich postupnému vyčerpání bylo nutné jednotky PO na místě zásahu navyšovat i střídat. Požár střechy likvidovalo nakonec 18 jednotek PO z Orlickoústecka a Svitavska.
Při prvních průsacích vody stropem pod střechou budovy se vypnul přívod elektrické energie a plynu. Velitel zásahu nařídil postupné kompletní rozebírání celé střechy se zavodněnými proudy.

Na zasažené střeše hasiči prořezávali lepenku, odstraňovali a strhávali střešní krytinu. Rozebírání střechy bylo prováděno motorovými řetězovými pilami (řezání kotoučovými motorovými pilami bylo neúčinné) a páčidly a při této činnosti zasahovalo na střeše najednou až 20 hasičů. Zřídil se nástupní prostor s řízeným vstupem na místo události s dýchacími přístroji, odpočinková zóna a pracovní místo sloužící k broušení řetězů motorových řetězových pil. Zajistilo se plnění tlakových lahví na třech stanovištích ve vzdálenosti 4,5 a 20 kilometrů. Šlo o nasazení 200 dýchacích přístrojů. Bez dýchacího přístroje byl zásah na střeše zcela nemožný. Voda na místo zásahu se dodávala z plně funkčního hydrantu u domu. Stékající voda byla později čerpána ze sklepa domu čerpadlem s elektrocentrálou.

Požár se podařilo hasičům dostat pod kontrolu po téměř osmi hodinách (ve 20.14 hodin) od nahlášení události na KOPIS. Hasiči ještě museli ve večerních hodinách rozebrat poslední čtvrtinu střechy. Požár se podařilo zcela zlikvidovat ve 21.38 hodin. Hasiči místo zásahu střežili až do ranních hodin.

Během zásahu došlo k drobnému zranění dvou zasahujících hasičů, kteří byli ošetřeni zdravotnickou záchrannou službou. Policie ČR řídila dopravu, chránila objekt před neoprávněným vstupem a později tento případ vyšetřovala. Zástupci vedení města Česká Třebová v čele se starostkou vzorně zajišťovali občerstvení hasičům během zásahu a ubytování osobám, které to potřebovaly. Na místo události v den zásahu byli přes KOPIS opakovaně povoláváni tři statici, ani jeden však nebyl zastižen, proto nebylo umožněno nájemníkům domu vstoupit do svých bytů, až na nejnutnější výjimky. Dům do druhého dne hlídala společně s jednotkou SDH Skuhrov hlídka Policie ČR. Následující den umožnila nájemníkům po jejich identifikaci vstup do bytů.


Vyšetřování požáru
Druhý den ráno na místo události přijeli nejen příslušníci zjišťování příčin vzniku požárů, ale také příslušníci Policie ČR a statik. Ten musel posoudit, zda se lidé z poškozených bytů mohou vrátit či nikoliv.
Přímé škody způsobené požárem jsou vyčísleny na částku 3 000 000 korun.
Při likvidaci požáru ale došlo i k následným škodám, které nejsou dosud přesně stanoveny. Případ si k vyšetřování převzala Policie ČR.

Pozitiva

  • přítomnost řídícího důstojníka na místě zásahu jako pomoc pro velitele zásahu,
  • dostatečně silná hydrantová síť na místě zásahu,
  • příznivý směr větru mimo obydlenou část,
  • rychlá, účinná a užitečná přítomnost vedení města,
  • po ukončení hasebních prací použití automobilového žebříku AZ 30 pro dopravu na střechu budovy,
  • výborná spolupráce s KOPIS HZS Pardubického kraje a Policií ČR.


Negativa

  • silný vítr, vysoká venkovní teplota (30 °C),
  • skryté hoření ve vzduchové mezeře pod pláštěm povrchu střechy a jeho rychlé šíření po celé ploše,
  • obtížné ustavení požární techniky kvůli velkému množství zaparkovaných vozidel,
  • fyzicky náročná činnost hasičů na střeše a při výstupu na střechu.


Závěr
Na místě události zasahovalo 18 jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů ze dvou okresů. Evakuováno bylo 40 osob, lehce zraněni byli dva hasiči. Jako pravděpodobná příčina vzniku požáru, která je dosud v šetření, je nedodržení technologického postupu při pokládání lepenky pomocí plamene z propanbutanové lahve.


nprap. Marcel NOVOTNÝ, mjr. Bc. Pavel ZÁMEČNÍK, por. Bc. Vendula HORÁKOVÁ, HZS Pardubického kraje, foto archiv HZS Pardubického kraje
 

Asociace velitelů

Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků, z.s., (Asociace) vznikla pro hasičské záchranné sbory podniků a vzala si za cíl jednání s orgány státní správy a dalšími nadřízenými orgány.

Ve zvláště nebezpečných provozech právnických osob nebo podnikajících fyzických osob jsou při činnostech se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím zřizovány rozhodnutím orgánu státního požárního dozoru hasičské záchranné sbory podniků (HZSP), které jsou druhým segmentem profesionálních hasičů.

HZSP zřizují provozovatelé výrobních a jiných zařízení, kde se vyskytují vysoká rizika vzniku mimořádné události, jako je požár, havárie nebezpečných chemických látek nebo technologických zařízení. Jednotky HZSP jsou v podnicích určeny jako první při provádění zásahu, mají krátké dojezdové časy, což zajišťuje jejich včasný příjezd na místo události, a předpokládá se u nich důvěrná znalost místních podmínek, např. technologických zařízení, znalost stavebního uspořádání, znalost používaných chemických látek a přípravků apod. Tyto faktory jsou rozhodující pro úspěšné provedení zásahu k záchraně životů a zdraví osob.

Zaměstnanci v HZSP mají pro svou činnost stanoveny obdobné předpisy v požadavcích na zdravotní způsobilost nebo odbornou způsobilost jako příslušníci HZS ČR. Jednotky HZS ČR a jednotky HZSP mají shodné předpisy pro používání ochranných prostředků při zásahu (EN), požární techniky a věcných prostředků požární ochrany apod. Na místě zásahu se řídí stejnými zásadami a postupy, které určuje Bojový řád jednotek požární ochrany a typové činnosti složek IZS.

V nebezpečných provozech, kde nejsou jednotky HZSP zřízeny, zajišťují provedení zásahu jednotky veřejné (HZS kraje, jednotky SDH obcí). U těchto jednotek jsou ale delší dojezdové časy, chybí detailní znalost místního prostředí a technologií.
Zvláštním případem HZSP jsou jednotky PO na letištích, pro které platí kromě předpisů České republiky také mezinárodní letecké předpisy (ICAO, EASA). Ty stanovují např. minimální počty hasičů a techniky pro jednotlivé kategorie letišť, maximální dobu dojezdu a zahájení zásahu na kterékoli části letiště do tří minut, speciální letištní výcvik v leteckých polygonech.

Specifickými předpisy se řídí i jednotky PO zasahující na železničních tratích, ve vojenských areálech nebo jaderných elektrárnách. Významnou činností HZSP je poskytování předlékařské pomoci v areálech a činnost na úseku požární prevence a ochrany obyvatelstva.

Historie závodních požárních sborů
Historie závodních požárních sborů se od prvopočátku prolíná s historií hasičstva jako takovou. První tovární hasičský sbor vznikl při uhelném dole Heinrichs­ Gluck Zeche (důl Evžen) v roce 1852. O rok později byl založen Pražský profesionální sbor a následně se zakládaly sbory i v dalších městech. Někteří soukromníci, jako hrabě Lobkowitz, zřizovali profesionální požární sbory k ochraně svého panství. Zejména v místech, kde hrozilo velké nebezpečí, jako jsou doly, železárny, textilky, sklárny, továrny na nábytek atd.

Jeden z prvních profesionálních požárních sborů vznikl ve firmě Manessmann, později Válcovny trub a železa v Chomutově. Po schválení a vydání zákona č. 135 z roku 1867 o právu shromaž­ďovacím začaly vznikat i další tovární sbory. Hlavní roli hrálo zajištění požární bezpečnosti v určeném objektu.

V období od vzniku první republiky až do zřízení Protektorátu Čechy a Morava byly založeny čtyři závodní profesionální požární jednotky:

  • 1921 Synthesia Semtín Pardubice,
  • 1926 Škoda Plzeň,
  • 1934 Adast Adamov,
  • 1937 Zbrojovka Vsetín.

V období protektorátu pak vznikly další čtyři závodní profesionální požární jednotky:

  • 1941 Meopta Přerov a Železárny Vítkovice,
  • 1942 ve strojírenském podniku v Hradci Králové,
  • 1944 Paramo Pardubice.

V období protektorátu bylo závodní hasičstvo zřizováno příslušným závodem určeným dohlédacím úřadem. Nejmenší povinný počet byl stanoven na 18 mužů a velitele, kterého určoval majitel závodu a potvrzoval krajský požární ředitel (vládní nařízení č. 30/1942 Sb., o věcech požární ochrany).

Obdobně bylo závodní hasičstvo zřizováno i podle prvního poválečného zákona č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami, a vládního nařízení č. 135/1950 Sb., o organizaci ochrany před požáry a jinými živelními pohromami. Okresní národní výbor v součinnosti s vedením závodu určoval, zda se v závodě zřídí závodní hasičstvo ze zaměstnanců a v jakém počtu, a musel stanovit, zda jde o hasičstvo dobrovolné nebo z povolání a bude povoláváno zasahovat i mimo závod. Následnou vyhláškou Ministerstva vnitra č. 91/1952 Sb. byl zaveden „vnitřní pořádek“ všech požárních sborů, a to i závodních.

Drážní hasiči
Do této doby spadá také historie vzniku hasičů na drahách. Do roku 1952 byly některé drážní profesionální požární jednotky součástí Ozbrojené ochrany železnic, od roku 1953 vznikaly jako samostatné jednotky požární ochrany. Byly určeny pro zásahy v drážních zařízeních na nádraží, při srážkách vlakových souprav, zejména pokud byly spojené s únikem nebezpečných látek.

K největším nehodám patří srážka dvou osobních vlaků mezi stanicemi Rosice a Stéblová,
okr. Pardubice, v roce 1960, usmrceno 117
a zraněno 110 osob, srážka osobních vlaků
u stanice Velká Bystřice, okr. Olomouc, v roce 1963, a dopravní nehoda rychlíku Comenius,
který narazil do zřícené mostní konstrukce
ve stanici Studénka v roce 2008,
při které bylo usmrceno 7 a zraněno 67 osob.

V roce 1995 byly jednotky HZSP v rámci Českých drah sjednoceny pod společné vedení. Vytvořila se samostatná organizační složka HZSP a dnes jsou organizačně zařazeni pod Správu železniční dopravní cesty, státní organizaci.

Na základě zákona č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně, a vládního nařízení č. 95/1953 Sb., o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany, byly zřízeny orgány státního požárního dozoru (SPD), odpovědnost za řádné provádění opatření v požární ochraně byla stanovena na vedoucí jednotlivých závodů a přeneseně na členy vlády podle příslušných rezortů. Postup orgánů SPD stanovila vyhláška ministra vnitra č. 385/1953 Ú.l., o provádění kontrol orgány státního požárního dozoru a o řízení při ukládání pokut těmito orgány. Orgány SPD byly oprávněny vstupovat do závodů, budov a zařízení ke kontrole všech opatření k zajištění požární bezpečnosti, mohly nařídit v krajních případech až zastavení provozu. Příslušné ústřední orgány mohly vydávat pokyny svým podřízeným orgánům v závodech, závodní požární útvary byly přímo podřízeny okresní (městské) inspekci SPD. Výkonnými orgány požární ochrany byly stanoveny veřejné a závodní jednotky PO, jejichž zřizování, početní stavy a organizaci stanovil ministr vnitra. Závodní požární útvary zřizovala okresní požární inspekce v součinnosti s vedením závodu.

Po roce 1953 začaly vycházet další vyhlášky technického charakteru, publikované v ústředních listech, později ve sbírkách zákonů, které závazně určovaly povinnosti při zajišťování požární bezpečnosti, a začaly vycházet technické normy, které v oboru požární ochrany úzce ovlivnily rozvoj průmyslových oborů a zemědělství. Průlomem byla vyhláška ministra vnitra č. 169/1955 Ú.l., o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech. Stanovila provádění preventivních prohlídek, uložila povinnost ke zpracování potřebné dokumentace, určila systém školení osob, které měly na starosti požární bezpečnost v závodě, a zejména zdůraznila odpovědnost vedoucích závodů, místních národních výborů a ústředních úřadů za stav požární bezpečnosti v závodech.

V roce 1958 byl přijat zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, a vyhláška ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú.l., o organizaci požární ochrany. Těmito předpisy byly zachovány dosavadní povinnosti a přibyly některé další, např. provádění prohlídek v závodech nejméně jednou za rok, zavedeno postihování přestupků apod. Byla rovněž zavedena statistika požárů, která byla rozdělena na závody podle důležitosti. Závodní požární útvary zřizovalo vedení závodů po vyjádření nadřízeného orgánu a výkonného orgánu krajského národního výboru (Národního výboru města Brna, Národního výboru města Ostravy a Národního výboru města Plzně).

Po několikaletém úsilí byl Českou národní radou schválen nový zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Stanovil, že péče o požární bezpečnost musí být nedílnou součástí řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti, uložil povinnost ustanovit technika požární ochrany, zřízení požárně­ technické komise, požární hlídky a zavedení funkce požárního specialisty.

Tou dobou existovalo více než 150 závodních požárních útvarů s více než 4 200 zaměstnanci. Z původního počtu zůstalo v roce 1995 jen 142 a ke konci roku 2000 pak jen 122. V současné době je podle statistiky HZS ČR 80 HZSP a 16 vojenských jednotek, ve kterých je zařazeno 2 899 zaměstnanců.

Po roce 1989 byla zahájena jednání o možnosti novelizace zákona o požární ochraně; zákonem č. 203/1994 Sb. byl aktualizován a doplněn zákon č. 133/1985 Sb. Byla zavedena povinnost zabezpečovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby posouzení požárního nebezpečí u objektů a činností se zvýšeným požárním nebezpečím, což bylo další novelizací určeno jen pro objekty a činnosti s vysokým požárním nebezpečím.

Metoděj Popov, DiS.
nar. 6. února 1953 v Praze
V říjnu 2018 byl na XVII. konferenci Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků, z.s., zvolen prezidentem asociace.

U HZSP byl od roku 1980, kdy U HZSP byl od roku 1980, kdy nastoupil k podniku Tatra Kopřivnice na oddělení prevence. Po třech letech přešel k podniku Biocel Paskov, kde působil nejprve jako zástupce velitele HZSP
a později jako velitel. Tuto funkci vykonával až do roku 2016, kdy odešel do důchodu. Pro možnost udržení odborné úrovně a prezentaci novinek se podílel jako zakladatel na zahájení série seminářů pro velitele HZSP a krizové manažery organizací. Během své aktivní činnosti absolvoval řadu kurzů jako například kurz chemicko­ technické služby, strojnický, vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel, taktické řízení, takticko­ strategické řízení, obsluha vysokozdvižných plošin, obsluha motorových pil a kurz pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou. Rovněž absolvoval zdravotnický výcvik a výcvik v ohňových kontejnerech. V rámci fyzické přípravy se věnoval zejména požárnímu sportu a později své zkušenosti předával mladším kolegům, kteří patřili v té době mezi nejlepší v požárním útoku v ČR. Organizoval soutěže v této disciplíně pod patronací podniku. Aktivně spolupracoval se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska a Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Je držitelem pamětní medaile AV HZSP, Čestné medaile
a medaile Za zásluhy o bezpečnost od HZS ČR.

Změny ve společnosti vyvolaly řadu změn i ve výrobní sféře. Některé podniky zanikly a vznikla řada nových. Změny výrobních programů měly značný vliv i na osudy HZSP; zanikly z důvodů zániku mateřské organizace, v některých případech docházelo k dělení výrobních kapacit na menší a nebyly zde důvody pro zřízení profesionální jednotky požární ochrany. Například v organizaci Škoda Plzeň, která byla rozdělena na menší závody, nechtěl nikdo převzít závodní požární útvar. Jednotka byla proto přičleněna k závodu Služby, a.s., a do doby svého zániku poskytovala ostatním závodům ochranu za úplatu.

Při zrušení HZSP Tesla Valašské Meziříčí převzal tuto činnost podnikatelský subjekt, což nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, podobně jako tomu bylo i v několika jiných případech. Tento stav s sebou přinesl i řadu velkých požárů v podnicích, ve kterých došlo ke zrušení podnikové jednotky PO, jako byl např. požár v objektu bývalého Technoplastu (později Remiva, s.r.o.) Chropyně, několik požárů v ŽDB Bohumín apod. Množily se případy zrušení podnikové jednotky PO bez náhrad. Zákonem č. 237/2000 Sb. byla zavedena pokuta až do výše 10 mil. Kč za zrušení HZSP bez souhlasu HZS kraje. U Chemických závodů Sokolov, později přejmenovaných na Eastman, a.s., bylo využito ustanovení o možnosti zřízení společné jednotky HZS ČR i v organizaci, a tento stav trvá doposud.

Současnost
V současné době jsou pro HZSP kromě zákona o požární ochraně hlavními řídicími akty vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a o výkonu státního požárního dozoru, a vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, pro zásahovou činnost pak Bojový řád jednotek požární ochrany.

Při neexistenci „zastřešujícího orgánu“ pro HZSP se stále zřetelněji projevovala nutnost vzniku organizace, která by byla schopna komunikovat s orgány státní správy na všech úrovních pro vytváření přijatelných podmínek pro zaměstnance HZSP.

V roce 2001 byla založena Asociace, jako občanské sdružení, jejím prvním prezidentem byl zvolen Ing. Oldřich ­Lukš, který stál v čele 17 let, po jeho odchodu byl v roce 2018 pro další období zvolen Metoděj Popov, DiS., který do té doby zastával funkci viceprezidenta.

Cílem Asociace je studovat a analyzovat problematiku PO v průmyslových a neprůmyslových podnicích ve vztahu k činnosti jednotek HZSP, pracovní a sociální podmínky zaměstnanců ­HZSP. Podílí se na připomínkování a tvorbě právních předpisů vztahujících se k ­HZSP, hájí a prosazuje zájmy HZSP a jejich zaměstnanců s cílem dosáhnout uznání jejich činnosti jako srovnatelné s HZS ČR.

Dnes se Asociace zapojuje do jednání o požární ochraně v rámci ČR. Za dobu svého působení se podařilo několikrát výrazně zasáhnout při tvorbě předpisů pro podnikové hasiče ve prospěch účelnosti a vyváženosti a zajistit přijatelné podmínky. Její zástupci se zúčastnili mnoha jednání, setkání a reprezentovali při významných příležitostech. Při přátelském setkání arcibiskupa pražského, metropolity a primase českého Dominika Duky se zástupci hasičů České republiky dne 27. července 2010 byl v delegaci hasičů zastoupen také prezident Asociace velitelů HZSP Ing. Oldřich Lukš.

Pro krizový management a velitele HZSP organizuje Asociace každoročně seminář a další akce, kde jsou prezentovány nejnovější poznatky a technické novinky z oblasti požární ochrany. Dvacátý ročník zaznamenal mimořádný úspěch jak po stránce odborné, tak v neočekávaně silné posluchačské účasti. Rovněž se podílí na přípravách a realizaci dalších hasičských akcí (Hasičské slavnosti v Litoměřicích, Pyrocar).

Podařilo se zrealizovat účast zaměstnanců HZSP na sportovních soutěžích v rámci ČR, kdy na Mistrovství ČR v požárním sportu, ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel, v disciplínách TFA a v dalších soutěžích jsou pravidelně zařazováni zástupci HZSP a dobře reprezentují podnikové hasiče.

Jednou z oblastí, které Asociace věnuje velkou pozornost, je zřízení expozice HZSP v hasičském muzeu Centra hasičského hnutí Přibyslav, kde je umístěna i historie ochrany dýchacích cest.

Historická data a údaje jsou čerpány z publikace „Stručná historie profesionální požární ochrany v českých zemích“, autor JUDr. Zoltán Szaszo, vydáno v roce 2010.


REDAKCE, Metoděj POPOV, DiS., Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků, z.s., foto archiv autora


 

Mobilní aplikace První Psychická Pomoc

1908-11b.jpgPrvní psychickou pomocí se rozumí soubor jednoduchých postupů, jejichž cílem je stabilizace psychického stavu tak, aby se situace pro zasaženého již nezhoršovala, zajištění základních lidských potřeb včetně podpory pocitu bezpečí a předání do další péče. Tato aplikace je pomůckou, která ukazuje možnosti, jak pomoci lidem v těžkých životních situacích.

Navazuje na kurzy, které absolvují příslušníci bezpečnostních sborů, ale také například lidé z nestátních neziskových organizací a další, kteří se podílejí na poskytování psychosociální pomoci lidem zasaženým mimořádnou událostí. Je praktickým vodítkem, které obsahuje postupy pro efektivní poskytování první psychické pomoci. Vytvořila ji pracovní skupina Sekce pro psychologii krizí, katastrof a traumatu při Českomoravské psychologické společnosti, z.s., jejímiž členy byli i psychologové HZS ČR, ve spolupráci s týmem mobilních vývojářů sdružení CZ.NIC, z.s.p.o. Finální podobu textu zaštiťovalo psychologické pracoviště MV­ generálního ředitelství HZS ČR.

Aplikace rámcově vychází z odborných příprav První psychická pomoc I a II, které vytvořila psychologická služba HZS ČR a jež každoročně absolvují vybraní zájemci z 1908-11a.jpgřad příslušníků či zaměstnanců HZS ČR. Účastníci si tak pomocí aplikace mohou připomenout základní kroky první psychické pomoci nebo některá specifika, se kterými se běžně nesetkávají, jako je například komunikace s lidmi se zdravotním postižením nebo s kulturní odlišností apod. Užitečné jsou také kontakty na další navazující odborné služby a informační weby, jako jsou třeba občanské poradny, linky důvěry, krizová centra a další.

Obsahem aplikace jsou také informace o základních typech stresových reakcí a obranných mechanismů, a to i s ohledem na věková specifika. Záchranáři v ní také naleznou některá doporučení, jak se mohou po náročném zásahu po stránce duševní hygieny postarat sami o sebe. I když je aplikace cílená na příslušníky bezpečnostních sborů, obsahem může být užitečná všem, kdo mají zájem pomoci lidem v těžké životní situa­ci a hledají informace, jak na to. Aplikace s operačním systémem pro Android je bezplatně ke stažení na Google Play pod názvem První Psychická Pomoc. V současné době probíhá příprava aplikace také pro iOS.


plk. Mgr. Martina WOLF ČAPKOVÁ,  MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR
 

Speciální výcvik zaměřený na zásahy v tunelech

Ve dnech 1. až 6. července 2019 se během dvou turnusů vystřídalo celkem šedesát příslušníků HZS Moravskoslezského kraje (HZS MSK) na speciálním výcviku Mezinárodní hasičské akademie (IFA) ve Švýcarsku. Moravskoslezští hasiči do zahraničí dovezli i dvojici cisternových automobilových stříkaček.

Projekt „Specializovaný výcvik jednotek hasičů pro zdolávání mimořádných událostí v silničních a železničních tunelech“ se zaměřuje na zkvalitnění záchranných prací jednotkami požární ochrany v podobě rozvoje odborných dovedností a znalostí příslušníků zařazených v jednotkách HZS MSK určených pro zásahy v silničních a železničních tunelech. Na projekt se podařilo získat finance z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Zčásti jej také spolufinancovala Česká republika a zčásti Moravskoslezský kraj. Celková hodnota výcviku zásahů v tunelech byla 176 450 eur.

Dvoudenní intenzivní cvičení připravili instruktoři pro příslušníky HZS MSK ve dvou lokacích IFA (International Firefighting Academy) a navázali tak na teoretickou tři dny trvající odbornou přípravu z přelomu února a března 2019, která se konala v Ostravě. Hasiči tak ve výcvikových tunelech ve švýcarském Balsthalu a Lungernu prakticky rozvíjeli taktiku související s požárními zásahy jak v silničních, tak železničních tunelech.

Zkušení instruktoři upozorňovali především na rizika s těmito situacemi spojená a také na základní odlišnosti mezi jednotlivými typy podzemní dopravní infrastruktury. Jednotlivé úseky odborné přípravy byly zaměřené na čtyři stěžejní oblasti – průzkum, zásah, vyhledávání a záchranu osob a práci s termokamerou. Postupně v průběhu kurzu rostla provázanost všech těchto činností během jednotlivých simulovaných scénářů i složitost instruktory připravených situací. Praktická část výcviku vyvrcholila závěrečným společným zásahem, jehož scénář instruktoři nazývají Hell Fire. Při něm museli hasiči využít veškeré získané znalosti z průběhu kurzu a umět je využít podle prostředí a měnící se situa­ce na místě zásahu. Rizikovými stavbami pro řešení mimořádných událostí na území Moravskoslezského kraje jsou silniční tunel Klimkovice na dálnici D1 a železniční tunel v Mostech u Jablunkova.

Podrobný průběh cvičení
První den výcviku instruktoři rozdělili na pět výukových celků, které probíhaly ve 360 metrů dlouhém výcvikovém tunelu v areálu IFA ve městě Balsthal. Hasiči si veškerou činnost vyzkoušeli jak z pozice zasahujících hasičů, tak ve funkcích velitelů skupin či velitele zásahu (VZ). Zajímavým taktickým prvkem bylo využívání světelných puků. Ty hasiči z HZS MSK znají, protože sada LED puků je na každém prvovýjezdovém automobilu. V tomto případě se však využívaly různě barevné, přičemž každá barva měla svůj specifický význam. Světelné puky pak hasiče provázely celým výcvikem. V prvním výcvikovém celku lektoři krátce připomenuli teoretické zásady a rizika, která s hasiči probírali čeští instruktoři v únoru a březnu v Ostravě. Zmínili tak nejen rozdíly mezi běžným požárem a požárem v podzemní infrastruktuře, ale rovněž odlišnosti mezi zásahy v silničních a železničních tunelech.

Součástí byl rozbor skutečného požáru v Simplonském železničním tunelu mezi Švýcarskem a Itálií v roce 2011. Hasiči měli při rozboru za úkol (bez znalostí detailů o zásahu) vyhodnotit rizika, zvolit správnou taktiku zásahu, odhadnout následky a vytipovat nebezpečné oblasti. Poté je instruktoři seznámili se skutečným postupem, který měli u složitého požáru zvolit, a mohli tak porovnat jednotlivé postupy.

Druhý výukový blok byl zaměřený na práci s termokamerou a jejím použitím při průzkumu. Moravskoslezští hasiči s nepostradatelným prostředkem pracují již dlouhé roky. Instruktoři při výcviku zdůraznili některá konstrukční omezení termokamer – například úzký pozorovací úhel, neprůhlednost skleněných ploch či jejich odrazivost. Jednotlivé skupiny následně v zadýmeném tunelu s minimální viditelností prováděly průzkum a výsledky hlásily veliteli radiostanicí, který je na výchozím stanovišti přenášel na tabuli. Po ukončení pak instruktoři výsledky hlášení srovnali s reálnou situa­cí v tunelu a upozornili na časté chyby a taktické zásady. Průzkumná skupina měla za úkol označit hasičům provádějícím hasební zásah nebo těm, kteří měli za úkol záchranu osob, důležité body pomocí zmíněných světelných puků. Zelený označoval bezpečné východy z tunelu, žlutý záchranu osob a modrý vše související s hašením, tedy s hydranty či s bezpečně umístěným rozdělovačem.

Systematický výcvik
Dalším úkolem, se kterým se cvičící museli vypořádat, bylo vyhledávání osob a jejich záchrana. Pro tento úkol měli švýcarští instruktoři připravené nejen běžné vybavení, které používáme i v České republice, jako jsou vyváděcí masky, transportní plachty a nosítka, ale i speciální vyhledávací teleskopické tyče, které vyvinuli právě v IFA. Zasahující skupina vedená VZ se tak naučila prohledávat nejen tunelovou troubu, ale systematicky i jednotlivé automobily, které v ní při simulovaném požáru zůstaly stát. V případě nalezení osob, které byly při cvičení simulovány jak figurínami, tak „živými“ kolegy, je musela záchranná skupina bezpečně transportovat k nejbližšímu východu. Při tomto postupu si rovněž žlutými světelnými puky systematicky označovali prozkoumaná místa a prostory, které je potřeba teprve prohledat. Vrcholným výukovým blokem – z pohledu hasičů fyzicky nejnáročnějším a rovněž jejich naturelu nejbližším – byl samotný zásah, při kterém byl simulován požár dvou automobilů v tunelu. Celý blok probíhal postupně – nejprve instruktoři předvedli pro tunely specifický způsob přípravy a rozvíjení hadicového vedení, poté přidávali vodu, kouř a plameny. Důraz kladli na nutnost neustálého ochlazování stěn a stropu v hořícím tunelu, systematickou práci s útočnými proudy i hadicemi a rovněž na postup VZ, který volil vhodnou taktiku tak, aby co nejefektivněji zabránil rozšíření plamenů a co nejrychleji požár zlikvidoval. V závěrečné fázi si zasahující skupina vyzkoušela celý postup od samotného vjezdu požárním automobilem do tunelu až po celkovou likvidaci plamenného hoření.

Poslední část prvního dne byla zahájena okolo 20.00 hodin a byla zaměřena na zásah v železničním tunelu. Hasiči si tak prakticky vyzkoušeli rozdílný postup oproti zásahu v silničním tunelu. Specifický pro ně byl především výrazný nedostatek místa, zároveň bylo nutné požár uvnitř vagonů likvidovat stejně jako požár běžného domu. Bylo tedy potřeba skloubit nově nabyté znalosti s praktickými zkušenostmi – rozvinout hadicové vedení „tunelovým“ způsobem a vniknout do vagonů stejně, jako to dělají hasiči při běžných požárech budov. Současně bylo potřeba reagovat na veškerá rizika obou typů událostí, která se při podobném zásahu sčítají. Složitější je v železničním tunelu i průzkum při vyhledávání osob. Průzkumná skupina z levé a pravé strany na sebe kvůli stojícímu vlaku neviděla a nemohla se tak efektivně dorozumívat signály či hlasem, procházení skupin vlakem bylo navíc výrazně pomalejší, proto bylo pro velitele průzkumu velmi náročné koordinovat veškerou činnost. Ve druhém výcvikovém dni se hasiči rozdělili na dvě skupiny. První z nich zůstala v Balsthalu, druhá se přesunula do druhého cvičného tunelu v Lungernu.

Scénáře výcviku však zůstaly shodné a zároveň byly výstupem všeho, co se hasiči naučili v prvním dni. Celkem na ně čekaly čtyři zásahy v silničním tunelu. Postupy, které se v prvním výcvikovém dni učili samostatně, bylo nutné vhodně koordinovat. Hasiči sloužící ve funkci velitelů se tak postupně vystřídali ve velení celého zásahu, který se skládal jak z průzkumu, tak hasebního zásahu a záchrany a vyhledávání osob. Při kaž­dém simulovaném scénáři byly přidány další prvky – kouř, teplo i nečekané zášlehy plamenů. Po ukončení každého z nich pak instruktoři se zasahující skupinou krok po kroku prošli celý zásah. To znamená, že nejen vytkli a vysvětlili nedostatky, ale také chválili, pokud hasiči správně zvolili taktiku a úkony provedli bezchybně. Den a rovněž celý výcvik pak vyvrcholil scénářem zvaným Hell Fire. V něm instruktoři kromě integrace všech tří skupin naplánovali také několik změn – tým připravený na hašení nečekaně změnili na tým pro záchranu, průzkumný tým musel vyrazit hasit a jiná skupina hasičů zůstala odříznuta v tunelu. Cílem bylo sledovat reakce hasičů a velitelů skupin na změnu situace a rovněž koordinační schopnosti VZ. Ze speciálního výcviku si hasiči odvezli nové zkušenosti a postupy. V současné době probíhá celkové hodnocení cvičení a některé taktické procesy budou jistě zavedeny do běžné praxe související se zásahy v podzemní dopravní infrastruktuře na území Moravskoslezského kraje.


nprap. Jakub KOZÁK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

Metodické a pohotovostní cvičení AIRCRAFT EVAC 2019

V souladu s Plánem provedení metodického pohotovostního cvičení na taktické, operační a strategické úrovni proběhlo ve středu 17. dubna 2019 součinnostní cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS) na Letišti Václava Havla Praha.

Tématem cvičení byl nácvik operačních postupů Hasičského záchranného sboru podniku Letiště Praha, a.s., (HZSP) při vyhlášení jednotlivých stupňů poplachu v leteckém provozu a součinnostní postupy složek IZS. Jako námět cvičení organizátoři zvolili leteckou nehodu. Letadlo se vracelo na pražské letiště a během letu jeho posádka zjistila závadu na levém motoru. Kapitán letadla oznámil zjištěnou skutečnost Řízení letového provozu a vyhlásil požadavek na místní pohotovost (I. stupeň poplachu v leteckém provozu) pro HZSP. Místní pohotovost je událost, kdy se síly a prostředky (SaP) rozmisťují před obě stanice na letišti. V další fázi letu se kapitán letadla z důvodu eskalace stavu závady rozhodl k vyhlášení II. stupně poplachu v leteckém provozu, a to k plné pohotovosti. V tomto případě se SaP HZSP rozmístily přímo do pojezdového systému letiště podle předepsaných postupů. Na základě zjištěných skutečností vyhlásil velitel zásahu (VZ) operační postup č. III, tedy povolal součinnostní složky IZS. Během přistávacího manévru letadla na vzletovou a přistávací dráhu 04 došlo k požáru levého motoru, který se rozšířil na levý podvozek a vznikla tak letecká nehoda. VZ o ní informoval operační středisko HZSP a vyhlásil III. stupeň poplachu v leteckém provozu (letecká nehoda).

Situace na místě cvičení
Pro potřeby cvičení organizátoři použili letadlo Boeing B 737 MAX 8, které zapůjčila letecká společnost Smartwings, a.s. Celkový počet cestujících včetně posádky byl 106 osob. Vzhledem k simulaci letecké nehody, při které došlo také k rozlomení trupu letadla, se cestující nacházeli jak na palubě letadla, tak v prostoru pod letadlem a v jeho okolí. Fiktivním cestujícím z řad studentů a zaměstnanců letiště organizátoři vysvětlili jejich role a následně jim bylo velmi věrohodně namaskováno zranění. V rámci akce došlo k prověření záchranných složek na třídění velkého počtu raněných metodou START, které bylo jedním z hlavních úkolů cvičení. Po vyhlášení letecké nehody se na místo události dostavila jednotka HZSP, která provedla simulovaný hasební zásah levého motoru a podvozku včetně zajištění ochrany trupu letadla čtyřmi letištními speciály KHA Panther, které jsou určeny pro prvotní zásah. Jedno družstvo HZSP vystoupilo na palubu mobilními schody a zahájilo v dýchacích přístrojích průzkum paluby s jedním útočným proudem C. Zároveň za asistence posádky a hasičů v pravé přední části letadla probíhala evakuace cestujících z letadla skluzem. Příslušníci Policie ČR (PČR) shromažďovali evakuo­vané osoby u přistavených autobusů, kde byla dále provedena prvotní ­TRIAGE. Na základě operačního postupu č. III vyhlášeného VZ byly povolány ve dvou etapách součinnostní složky: HZS hl. m. Prahy (stanice č. 1 Centrála, č. 2 Petřiny, č. 3 Holešovice, č. 4 Chodov, č. 5 Strašnice, č. 7 Jinonice, č. 8 Radotín), HZS Středočeského kraje (stanice Kladno a Roztoky), Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy (ZZS HMP), Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, Asociace samaritánů České republiky a Letecká záchranná služba Armády České republiky.

Složky IZS na místě cvičení
VZ po příjezdu složek ustanovil štáb velitele zásahu, ve kterém byly zastoupeny jednotlivé funkce pro činnost štábu (náčelník štábu, člen štábu pro spojení, člen štábu pro nasazení SaP, vedoucí zdravotnické složky, velitel složky PČR, velitel ostrahy letiště, vedoucí provozu letiště, vedoucí handlingové společnosti). Hlavním úkolem štábu na místě mimořádné události (MU) byla koordinace postupů při zdolávání letecké nehody. Jednotlivé složky se pak soustředily na plnění jednotlivých specifických úkolů. Příslušníci HZS ČR vstoupili na palubu letadla a vypomáhali při evakuaci cestujících, vyprošťovali zaklíněné cestující ze sedaček hydraulickým vyprošťovacím zařízením a přepravovali zraněné osoby transportními prostředky na určená místa. Zdravotnické složky vyčlenily prostor pro Re­ TRIAGE a připravily prostředky pro prvotní ošetření zraněných. Na místě MU byl již dislokován zdravotnický kontejner HZSP, ze kterého byly využity především transportní prostředky, a byl vybudován zdravotnický stan s veškerým technickým vybavením. Na základě informací zdravotnických složek v místě MU byly aktivovány Traumatologické plány ve Fakultní nemocnici v Motole a v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha. Transport zraněných do zdravotnických zařízení probíhal sanitními vozy a také vrtulníkem W-3 A Sokol Letecké záchranné služby Armády České republiky. Na místě cvičení byly procvičeny postupy také DVI týmu (Disaster Victim Investigation) útvaru PČR určeného k identifikaci obětí hromadných neštěstí a Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Vzhledem k závažnosti MU byl svolán Krizový štáb letiště a došlo k aktivaci Krizových center podle Letištního pohotovostního plánu.

Shrnutí cvičení
Na místě cvičení bylo celkem 106 figurantů včetně posádky letadla. Počet zasahujících přesáhl 170 osob. Cvičení prověřilo postupy podle Letištního pohotovostního plánu a operační postupy složek IZS. V prostoru letiště byla postavena tribuna se zázemím, kde se nacházelo přibližně sto hostů z řad odborné i laické veřejnosti. Mimo prostor cvičení organizátoři připravili i statickou ukázku techniky složek IZS a vybavení Oblastního spolku Českého červeného kříže Praha 1 a Asociace samaritánů České republiky, kteří pro cvičící připravili občerstvení. Za HZS hl. m. Prahy šlo o dva automobilové nosiče kontejnerů, kontejner nouzového přežití a kontejner ochrany obyvatelstva. Část techniky byla pohotovostní zásobou Správy státních hmotných rezerv, kterou má HZS hl. m. Prahy v ochraňování. HZS Středočeského kraje prezentoval vyprošťovací automobil na podvozku Tatra 815-7. ZZS HMP přistavila na místo ukázky Modul hromadného neštěstí Golem, který by při vzniklých MU tohoto charakteru měl svoje uplatnění.

Hodnocení cvičení
Taktické cvičení, které proběhlo na Letišti Václava Havla Praha, splnilo podmínky pravidelného procvičení postupů podle Letištního pohotovostního plánu. Hodnotitelé byli odborníci z řad HZS hl. m. Prahy, HZS Středočeského kraje, HZSP AERO Vodochody AEROSPACE, a.s., a ZZS HMP. Celkově bylo cvičení hodnoceno odbornou veřejností i zasahujícími pozitivně, a to především z důvodu jeho kvalitní přípravy, provedení a přínosu vzhledem k velkému počtu zasahujících složek a koordinace složek IZS na místě cvičení.

Specifika zásahu
Pozitiva

  • vzhledem k velkému počtu raněných osob na místě MU se úspěšně ověřila systematická odborná příprava v rámci metodiky třídění velkého počtu raněných osob metodou START,
  • reálný transport raněných do nemocničních zařízení. Zejména pro potřeby vyhodnocení ZZS HMP (práce vedoucího odsunu, vedoucího lékaře či zdravotnického operačního střediska) měla tato skutečnost zásadní přínos,
  • velice kladně byla hodnocena výzva první zasahující jednotky ke shromáždění chodících figurantů na jednom místě, stejně tak skutečné použití skluzu včetně jeho orientace na správnou, tedy na odvrácenou stranu simulovaného požáru.

Negativa

  • nedostatečně vyznačené místo zásahu. VZ rozhodl o jeho uzavření, kdy tento pokyn byl splněn pouze v oblasti místa ošetřování evakuovaných pacientů a nebylo provedeno uzavření celého prostoru probíhajícího zásahu,
  • ve štábu VZ došlo ke sloučení funkcí náčelníka štábu a velitele jednotek HZS ČR, což se negativně projevilo v některých rozhodovacích procesech,
  • nekontrolovaný pohyb cestujících z letadla označených při třídění zraněných jako „zelený“.

     

Mgr. Ing. Lukáš JOB, Mgr. Pavel HOŠEK, Ing. Zdeněk ČELIKOVSKÝ, HZSP Letiště Praha, a.s., foto Ing. Martin MELUŠ
 

Taktické cvičení složek IZS „AUTOBUS 2019“

Na silnici III/0224 u Střední rybářské školy v katastrálním území města Vodňany dochází dne 18. června 2019 k závažné dopravní nehodě. Projíždějící autobus nezvládá ostrou pravotočivou zatáčku, převrací se na levý bok a přední částí se noří do rybníku Velká Podvinice. Řidič při nehodě umírá. V autobusu se přepravují tři desítky cestujících, kteří utrpěli různá zranění. Taková byla výchozí situace a rozehra taktického cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS) nazvaného „AUTOBUS 2019“.

Námět cvičení byl stanoven s ohledem na problematiku zásahu při dopravní nehodě s velkým počtem zraněných. Bylo určeno k ověření přípravy složek IZS a orgánů podílejících se na provedení a koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádné události (MU). Cílem bylo procvičit spolupráci složek IZS při této události a různé úrovně řízení zásahu. Metodickým vodítkem pro přípravu a provedení celé akce byly typové činnosti složek IZS při společném zásahu: STČ-08/IZS Dopravní nehoda, STČ-09/IZS Zásah složek IZS při mimořádné události s velkým počtem zraněných osob a STČ-12/IZS Poskytování psychosociální pomoci.

Příprava cvičení
Místo zásahu bylo vybráno po jednání a konzultaci složek IZS. Bylo situováno na silnici III/0224 u Střední rybářské školy Vodňany z důvodu dostatečného prostoru pro přípravu a realizaci celé akce. Den před samotným cvičením byl na místo dopraven autobus k simulaci dopravní nehody. Cvičení narušilo plynulost silničního provozu na příjezdové komunikaci do města. Byla proto zajištěna úplná uzavírka celého prostoru již od vysoce frekventované silnice I/22 až po křižovatku s místní komunikací U Jatek. Celý prostor byl vyklizený a osazený příslušným dopravním značením.

Velký důraz se kladl na reálnost celého námětu a provedení. Tomu odpovídala i profesionální příprava figurantů. Členové Oblastního spolku Českého červeného kříže (ČČK) ve spolupráci se zdravotníky je velmi pečlivě namaskovali a instruovali o zraněních a projevech symptomů. Pro maximální přiblížení se skutečností byly použity reálné rekvizity. K otevřené ráně břicha naplněné a přibarvené střívko, vepřové kosti k simulaci otevřených zlomenin, vytvořilo se i tepenné krvácení se stříkající umělou krví.

Jako figurantů bylo kromě jiných využito také deset studentů TRIVIS - Střední veřejnoprávní školy ve Vodňanech. Absolventi této soukromé školy se uplatňují zejména v oblasti veřejné správy v řadách policie, nebo u hasičského záchranného sboru. Rádi proto přijali možnost vyzkoušet si v praxi to, co znají z teoretické výuky v oblasti IZS.

Na zasahující čekalo celkem třicet připravených osob s různými typy zranění, od otevřených zlomenin, až po pohmožděniny a odřeniny. Účinkovaly i děti v různých věkových kategoriích a jedna žena ve vysokém stádiu těhotenství. Figuranti simulovali nejen fyzická zranění, ale i postižení psychickým traumatem. Jejich přesvědčivý výkon po celou dobu cvičení byl velmi podstatný pro navození atmosféry průběhu zásahu. Herecké schopnosti mnohých, například trojice dívek představujících skupinku podnapilých teenagerů, značně posunuly předem připravený scénář do více než reálné roviny.

Jedním z nachystaných scénářů byl i pacient s penetrujícím poraněním břicha, kde bylo potřeba nejprve odstranit cizí těleso, aby bylo možno transportovat raněného. Zajímavostí byli i pacienti (tepenné krvácení předloktí, zlomená žebra, otevřený pneumothorax) s dynamickým vývojem zdravotního stavu, včetně změn vitálních hodnot. Od prvního kontaktu s hasiči se jim počítal biologický čas třiceti minut do úmrtí.

Průběh cvičení
Celé cvičení bylo zahájeno v 10.00 hodin oznámením na tísňovou linku 112, které provedl cyklista, účastník dopravní nehody. Po nahlášení MU krajské operační a informační středisko HZS Jihočeského kraje informuje základní složky IZS a zároveň v čase 10.02 hodin vyhlašuje poplach pro jednotku HZS Jihočeského kraje, Územní odbor Strakonice, stanice Vodňany, která o minutu později vyjíždí k zásahu. Povolány budou i další síly a prostředky odpovídající II. stupni územně příslušného poplachového plánu IZS.

První na místo zásahu přijíždí v čase 10.06 hodin, tj. čtyři minuty po vyhlášení poplachu, jednotka PO s technikou CAS 20/3500/210 – S1Z a RZA 2 – L2. Průzkumem bylo zjištěno, že se v pravotočivé zatáčce u střední rybářské školy nachází autobus převrácený na levém boku, přední částí ponořený v rybníku Velká Podvinice. Jeho řidič nejeví známky života, uvnitř se nachází osoby s různými stupni zranění.

Po zhodnocení celé situace rozhoduje velitel zásahu (příslušník HZS kraje - velitel družstva) o provedení záchranných prací. Zároveň zřizuje velitelské stanoviště, do kterého se postupně dostavují zástupci zúčastněných složek. V čase 10.08 hodin přijíždí první hlídka Policie ČR, která reguluje dopravu, aby byl umožněn bezpečný příjezd zasahujících. O osm minut později v 10.16 hodin přijíždí i první vozidlo zdravotnické záchranné služby (ZZS). Velitel předává nejdůležitější informace a instrukce k reali­zaci vlastních činností podle plánu provedení cvičení. Je rozhodnuto o rozdělení místa zásahu na tři bojové úseky. První bojový úsek představuje vlastní místo nehody. Druhým úsekem je shromaždiště zraněných, jehož velitelem je vedoucí lékař ZZS. Třetím úsekem je prostor rybníku Velká Podvinice, kde je dobrovolnými hasiči provedena instalace soustavy norných stěn na zachycení unikajících provozních kapalin z autobusu.

Pět cestujících, kteří jsou lehce zraněni a schopni samostatného pohybu, postupně vylézá rozbitým oknem na pravý bok převráceného autobusu. V 10.08 hodin začíná za asistence příslušníků HZS kraje jejich evakuace za pomoci nastavovacího žebříku. Tím končí jednodušší varianta záchrany, neboť ostatní cestující zůstávají uvězněni uvnitř autobusu a k vyproštění některých je zapotřebí použít i hydraulické vyprošťovací zařízení.

Ke vstupu do převráceného autobusu jsou využity dva vylézací otvory ve střeše dopravního prostředku. V 10.11 hodin příslušníci HZS kraje pronikají do autobusu a zahajují záchranné práce uvnitř. Třídění zraněných je prováděno metodou START. Tato metoda se ukazuje jako plně funkční a efektivní. Zranění mají u sebe kartičky s fyzikálními hodnotami jejich stavu, které vypovídají o závažnosti poranění a podle kterých je možno určit i optimální prioritu ošetření.

Pětici těžce zraněných je potřeba vyprostit. Je připraveno hydraulické vyprošťovací zařízení a v 10.19 hodin jsou zahájeny vyprošťovací práce (odstříhávání sedadel). Vzhledem k závažnosti a počtu zraněných cestujících a prostorovým možnostem uvnitř autobusu je operativně rozhodnuto o jejich evakuaci oknem v zadní části vozu (čelní část autobusu je zpředu nepřístupná). Je potřeba okno rozbít a odstranit zadní sedadla. I když je tento taktický postup fyzicky velmi namáhavý a znamená značné ztížení činnosti zasahujících, ukazuje se jako nejšetrnější vzhledem ke zraněným. První těžce zraněný je takto vynesen v čase 10.33 hodin, pátý v 10.38 hodin. K této činnosti je nutné zajistit i více transportních pomůcek (nosítka, lehátka). Ta jsou použita z vozidla ZZS pro krizové situace, které se na místo zásahu dostavilo v čase 10.20 hodin. Mimo jiné veze s sebou i stan k vybudování zázemí pro ošetření kriticky zraněných. Stavba konstrukce stanu je provedena v 10.26 hodin. Jako poslední je v 10.50 hodin vyprošťován mrtvý řidič z vraku autobusu. Poté mohou zahájit svoji činnost v souvislosti s vyšetřováním příčiny dopravní nehody i příslušníci Policie ČR, jejichž dopravní skupina se dostavila v 10.25 hodin.

Na místo zásahu v 10.30 hodin přijíždějí i členové týmu posttraumatické pomoci z Územního odboru Strakonice. Zřizují místo pro soustředění nezraněných cestujících, kteří byli podle metodiky START označeni zelenou páskou. Zde je jim poskytována první psychická pomoc.

Na místě zásahu operují také povolané dobrovolné jednotky PO. Jako první přijíždí v 10.16 hodin jednotka SDH Vodňany, v 10.22 hodin i druhé družstvo této jednotky z obce Pražák. V 10.28 hodin se dostavuje jednotka SDH Bavorov. Jejich úkolem je pomoci při transportu a předávání zraněných. Z důvodu možnosti úniku provozních kapalin z havarovaného autobusu zahajují v 10.32 hodin instalaci soustavy norných stěn na hladinu rybníku Velká Podvinice. Tato činnost je dokončena v 10.48 hodin. V souvislosti s možností vzniku ekologických škod ve školním chovném rybníku jsou na místo zásahu povoláni rovněž pracovníci odboru životního prostředí Městského úřadu Vodňany. Dostavil se i starosta města.


Součástí scénáře cvičení bylo i zajištění náhradní přepravy pro odvoz nezraněných osob. Tento úkol byl zrealizován v 11.17 hodin. Ve štábní rovině jsme řešili rovněž přílet dvou záchranářských vrtulníků k transportu těžce zraněných. V 10.29 a v 10.38 hodin fiktivně dosedly na plochu poblíž místa události.

V průběhu celých devadesáti minut plnily složky IZS úkoly podle plánu provedení. Objevily se ale i skutečnosti, na které bylo potřeba operativně reagovat odlišně od připraveného scénáře. V čase 11.43 hodin proběhl transport posledního zraněného. Řídící cvičení ukončil v 11.45 hodin. Následoval nástup všech zúčastněných, krátké zhodnocení průběhu a poděkování všem za aktivní a odpovědný přístup k provedení cvičení.

Pozitiva taktického cvičení

  • po příjezdu složek IZS prvotní spojení s velitelem zásahu na kanálu DIR 25 – IZS,
  • pro přímou a osobní komunikaci velitele zásahu a zástupců zasahujících složek IZS se osvědčilo zřídit velitelské stanoviště,
  • správné třídění zraněných osob metodou START,
  • včasné vyproštění všech zraněných osob z autobusu,
  • připravené časové ose odpovídal i reál­ný průběh celého cvičení,
  • vzájemná efektivní spolupráce mezi zasahujícími složkami IZS,
  • maskování figurantů reálnými rekvizitami,
  • přesvědčivý herecký výkon figurantů pro navození atmosféry celého zásahu,
  • komunikace se zraněnými po celou dobu zásahu,
  • správná a rychlá reakce na změnu zdravotního stavu zraněného (jeho resuscitace za asistence příslušníka Policie ČR a člena posttraumatického týmu HZS ČR),
  • dostupnost psychologické služby na místě události,
  • vysoce profesionální nasazení a zvládnutí zásahu ze strany všech zúčastněných,
  • mediální pozornost a propagace cvičení.
     

Negativa taktického cvičení

  • nehodová clona svým provedením neumožňuje pevné ukotvení na asfaltovém povrchu vozovky, možnost pádu vlivem povětrnostních podmínek (bylo nutné zatěžkat konstrukci kotouči hadic a pytli se sorbentem),
  • klimatické podmínky panující uvnitř autobusu (extrémně vysoká teplota),
  • stan pro ošetřování kriticky zraněných byl postaven v těsné blízkosti běžící elektrocentrály a na přímém slunci,
  • první vynesené osoby zůstaly položené na přímém slunci vedle autobusu až do doby, než byl postaven stan,
  • časová prodleva do prvního kontaktu se zraněnými osobami uvnitř autobusu,
  • nedostatek transportních nosítek do příjezdu vozidla ZZS pro krizové situa­ce.

Závěr
Na přípravě a provedení cvičení se podílely základní i ostatní složky IZS. Do akce bylo zapojeno 55 zasahujících osob, 30 figurantů a 10 organizačních pracovníků. Spolu s pozorovateli se v místě cvičení nacházela více než stovka osob.

Taktické cvičení IZS navázalo na obdobné, které se u nás konalo v roce 2008, kdy se řešila situace po železniční dopravní nehodě. Bylo koncipováno jako krajské, protože rozsahem provedení přesahovalo územní možnosti zúčastněných složek IZS.

Vzhledem k neustále rostoucímu počtu silničních dopravních nehod s tragickými následky jsme opět po deseti letech přistoupili k tomuto tématu a procvičili situaci, která není svým rozsahem v našich podmínkách až tak běžná a obvyklá. Tematicky i provedením jsme zopakovali cvičení „AUTOBUS 2018“, které se konalo 20. června 2018 u obce Tchořovice na Blatensku. Mimořádnou situaci řešila Blatná, druhá stanice typu P1 našeho územního odboru. Cvičení měla stejný námět i rozehru jen s tím rozdílem, že v minulém roce jsme k autobusu přidali ještě jedno havarované osobní vozidlo.

Obě akce byly pro všechny náročné jak po fyzické, tak i psychické stránce. Fyzickou stránku prověřilo panující horké červnové počasí a manipulace s velkým množstvím zraněných. Psychickou stránku profesionální maskování zraněných, jejich herecké schopnosti vžít se do situace a sehrát roli postižených MU.

Při taktických cvičeních byly nasazeny dostupné síly a prostředky složek IZS a ověřeny jejich reálné dojezdové časy na místo události. Početní stavy u zasahujících složek IZS byly minimální v souladu s právními předpisy. Opět se potvrdilo, že pro jednotku HZS kraje ze stanice P1, která je jako první na místě v počtu 1+3, je v prvopočátku velmi náročné zvládnout takto složitou a rozsáhlou MU. V průběhu zásahu je nutné počítat s vyšším počtem zasahujících hasičů, které je potřeba vyčlenit na transport zraněných a na další činnosti, jako jsou například držení infuzí pacientů, pomoc při stavbě stanu ZZS, instalace norných stěn apod. Stísněné prostory uvnitř autobusu ztěžují zásah, neboť v uličce nejdou plně rozložit transportní nosítka. Je potřeba provádět i neustálý průzkum okolí místa události z hlediska možnosti odchodu lehce zraněných a šokovaných osob mimo dosah záchranářů a tím i lékařské pomoci.

Námět, cíl a stanovené úkoly cvičení byly dodrženy a splněny, včetně všech prací na místě zásahu. Potvrdilo se i to, že teoreticky připravené časové ose plánu provedení odpovídal i reálný průběh obou cvičení. Velkým přínosem byla i aktivní spolupráce ze strany města Vodňany při poskytnutí havarovaného autobusu.

Mnohé se povedlo, ale je potřeba i nadále pracovat na skutečnostech, jakými jsou komunikace mezi zasahujícími, organizace stanoviště zdravotníků, předávání zraněných, organizace shromaždiště zraněných osob, rozmístění a efektivní řazení pacientů a způsob jejich ukládání.
Taktická cvičení IZS „AUTOBUS 2018“ a „AUTOBUS 2019“ byla všemi účastníky hodnocena jako vysoce pozitivní a přínosná. Zejména připomínky ze strany ZZS poslouží jako podklady pro další zkvalitnění výcviku, odborné přípravy a spolupráce mezi složkami IZS. Vzhledem k náročnosti a závažnosti tématu bylo rozhodnuto pokračovat v tomto námětu i v roce 2020 a přenést realizaci do působnosti naší stanice typu C1 ve Strakonicích.


plk. Ing. Ota ŠMEJKAL, HZS Jihočeského kraje, foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

V Jablonci nad Nisou proběhl Den složek IZS

V úterý 11. června 2019 se na Horním náměstí v Jablonci nad Nisou konal kaž­doroční Den složek integrovaného záchranného systému (IZS), který je určen především základním školám z Jablonce nad Nisou a blízkého okolí. Tato akce, jež pravidelně uzavírá školní rok, se těší u všech typů škol i veřejnosti velké oblibě.

Lidé se mohou seznámit s prací Hasičského záchranného sboru ČR, Policie ČR, zdravotnické záchranné služby (ZZS), Vězeňské služby ČR, Armády ČR, Českého červeného kříže a dalších organizací zabývajících se bezpečností. Ani letošní červnové tropické počasí návštěvníky neodradilo. Jen u preventivně výchovného stánku HZS Libereckého kraje se během dne zastavilo přibližně 350 osob.

Příslušníci Územního odboru Jablonec nad Nisou HZS Libereckého kraje si ve stánku připravili pro školáky například magnetickou sadu s evakuačním zavazadlem, kde si starší děti mohly zkusit vybrat věci, které by si vzaly s sebou při opuštění domova postiženého mimořádnou událostí. Na děti čekaly také magnetické postavičky záchranářů, na kterých se ti nejmenší učili poznávat uniformy jednotlivých složek IZS a ti větší si procvičili čísla linek tísňového volání. Nechyběly ani otázky z oblasti požární ochrany (PO) a ochrany obyvatelstva. Za splněné úkoly dostaly děti drobné dárky. Dospělí se u stánku zastavovali s různými dotazy a odnášeli si letáčky s informacemi o přenosných hasicích přístrojích nebo hlásičích požáru.

V obležení dětí byl také oblíbený „Domeček rizik“, který slouží k identifikaci nebezpečí v domácnosti. Děti hledaly v jednotlivých místnostech domácnosti rizika z oblasti PO, nebezpečných chemických látek v domácnosti apod. a s hasiči diskutovaly o správném řešení nalezeného problému. Někdy se do diskuze zapojili i přihlížející dospělí. Na závěr hasiči odhalili domeček se správným řešením jednotlivých rizik.

Příchozí návštěvníci mohli zhlédnout také požární techniku hasičů. V dopoledním i odpoledním bloku proběhla dynamická ukázka vyproštění zraněné osoby z havarovaného vozidla, kterou předvedli příslušníci Územního odboru Jablonec nad Nisou ve spolupráci s příslušníky Policie ČR a záchranáři ZZS Libereckého kraje. Letos byla ukázka vzhledem k tropickým teplotám pro všechny složky IZS obzvláště náročná.


por. Mgr. Iva MICHALÍČKOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto autorka a Miroslav GORČÍK

Malý záchranář a den IZS v Přešticích

Tématika „ochrana člověka za mimořádných událostí“ je od roku 2004 součástí rámcových vzdělávacích programů základních a středních škol. Hasičský záchranný sbor České republiky připravil pro školy množství vzdělávacích projektů se záměrem podpořit začlenění této problematiky do výuky. Jeden projekt vznikl také v Plzeňském kraji - soutěž Malý záchranář.

Soutěž Malý záchranář je určena pro žáky 4. a 5. tříd základních škol a má v Plzeňském kraji již sedmnáctiletou tradici. Soutěž je veřejnosti prezentována na webových stránkách https://mz.hzspk.cz, kde jsou k dispozici informace nejen o propozicích a termínech soutěží, ale i o její historii doplněnou fotogalerií.

Zájem o soutěž ze strany škol neutichá, přesto je potřeba soutěž neustále inovovat neotřelým doprovodným programem či novými úkoly na stanovištích tak, aby soutěž byla stále pro školy atraktivní a nezevšedněla ani organizátorům.

Při soutěži tradičně spolupracujeme se složkami IZS a dalšími partnery, kteří svými tématy soutěž vhodně doplňují o problematiku ochrany zdraví a bezpečí a personálně zajišťují odborné vedení stanovišť. Pravidelně oslovujeme městskou policii, zdravotnickou záchrannou službu, Státní zdravotní ústav v Plzni, BESIP, Policii ČR, Český červený kříž aj. Významná je i spolupráce ze strany měst a obcí.

Jak bylo zmíněno, snažíme se soutěž Malý záchranář inovovat a propojovat ji s dalšími preventivně výchovnými akcemi organizovanými městy a obcemi. Díky vstřícnému přístupu vedení města Přeštice bylo možné již podruhé uspořádat oblastní kolo soutěže Malý záchranář společně se dnem IZS. Město Přeštice poskytlo finanční podporu oběma akcím a starosta města Mgr. Karel Naxera nad nimi převzal záštitu.

Obě akce se uskutečnily dne 28. května 2019 v areálu Základní školy Josefa Hlávky Přeštice. I přes deštivé počasí byla účast opravdu velká.

Oblastní kolo Malý záchranář – Plzeň jih
Soutěže se účastnilo dvanáct čtyřčlenných týmů ze sedmi základních škol jižního Plzeňska. Děti plnily soutěžní disciplíny na osmi stanovištích zaměřených na praktické využití získaných znalostí a dále absolvovaly i ověření teoretických znalostí v písemném testu.

Vzhledem k nepříznivému počasí nebylo možné jako již tradičně umístit soutěžní stanoviště ve venkovních prostorách, proto byla použita „mokrá“ varian­ta s vy­užitím zázemí školní tělocvičny.

Den IZS v Přešticích
Souběžně se soutěží Malý záchranář probíhal ve venkovních prostorách školy den IZS. Příjemnou atmosféru zajišťovaly po celý den nejen statické, ale i dynamické ukázky jak složek IZS, tak i dalších přizvaných organizací. Nechyběly zábavně vzdělávací stánky s preventivní tématikou a mnoho dalšího. Veřejnost spolu s dětmi ze základních a mateřských škol z okolí si tak mohly např. osahat moderní i historické vojenské pěchotní zbraně a výstroj, zastřílet si na střeleckém trenažéru nebo prolézt zakouřeným stanem. BESIP tým připravil tradiční bohatý program i s otočným simulátorem dopravní nehody. Zpestřením byla ukázka speciální techniky Záchranného útvaru HZS ČR – záchranné roty Zbiroh.

Na závěr dne IZS čekala diváky ukázka služební kynologie psovodů Policie ČR a hašení požáru pomocí ručních hasicích přístrojů. Možnost vyzkoušet si hašení přenosným hasicím přístrojem pod dozorem příslušníků HZS Plzeňského kraje využili nejen pedagogové, ale i zájemci z řad veřejnosti. Celou akci moderoval tiskový mluvčí HZS Plzeňského kraje.


plk. Ing. Karel ŠNAIBERK, kpt. Mgr. Lenka BASÁKOVÁ, HZS Plzeňského kraje, foto kpt. Mgr. Lenka BASÁKOVÁ
 

Setkání generálních ředitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky

Ve dnech 17. až 19. června 2019 se ve Vysokých Tatrách na Slovensku uskutečnilo již 19. setkání generálních ředitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky (V4). Za MV­-generální ředitelství HZS ČR se jednání zúčastnil náměstek generálního ředitele HZS ČR pro řízení lidských zdrojů plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M., společně s kpt. Mgr. Šárkou Mintuchovou z oddělení civilní nouzové připravenosti. Tématem slovenského předsednictví V4 bylo využití dobrovolných sborů v rámci ochrany obyvatelstva.

Všechny zúčastněné přivítal státní tajemník Ministerstva vnitra SR Ing. Rudolf Urbanovič. Poté předal slovo generálnímu řediteli sekce krizového řízení Ministerstva vnitra SR plk. Ing. Mariánu Dritomskému, který uvedl prezentaci zaměřenou na využití dobrovolných sborů na Slovensku, ovšem nejen v rámci ochrany obyvatelstva, ale celkově v oblasti požární ochrany (PO). Představil pojetí podle slovenské právní úpravy, tedy samostatnost civilní ochrany reprezentovanou sekcí krizového řízení Ministerstva vnitra SR a PO (integrovaným záchranným systémem /IZS/) reprezentovanou Hasičským a záchranným zborem SR (HaZZ). Dále se v rámci dobrovolných sborů zaměřil na činnost Slovenského červeného kříže, Asociaci samaritánů SR a jejich zapojení v rámci civilní ochrany. Poukázal na určitou „dvojkolejnost“ systému civilní ochrany a IZS v podmínkách SR. Významnou roli na Slovensku mají také dobrovolné hasičské sbory, jejichž počet dosáhl v letošním roce 2 357 s bezmála 90 000 členy. Tyto sbory podle územního principu tvoří územní organizace dobrovolné PO s osmi krajskými výbory, z nichž každý má zastoupení na prezídiu dobrovolné PO SR.

Česká strana zaměřila prezentaci na nezastupitelné místo jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a spolků působících v oblasti PO. Byl popsán jejich systém, zapojení v rámci plošného pokrytí jednotkami PO a dále činnosti v rámci zajištění ochrany obyvatelstva. Ostatní účastníci setkání se zajímali zejména o funkci technika ochrany obyvatelstva, popis jeho hlavních činností, způsob školení a povinnosti v rámci vzdělávání ostatních členů jednotky PO. Dále také o systém předurčenosti jednotek sborů dobrovolných hasičů a rozlišení úkolů jednotek v oblasti ochrany obyvatelstva v návaznosti na jejich působnost. Během prezentace byla zmíněna i činnost Horské služby ČR, o.p.s., Vodní záchranné služby a dalších spolků a civilních subjektů na úseku ochrany obyvatelstva.

Generální ředitel hasičského sboru Maďarska genmjr. Zoltán Góra se zaměřil na činnost profesionálních sborů PO a dobrovolných sborů, jejich propojení a společnou spolupráci. Uvedl statistické počty (v současné době působí v Maďarsku přes 600 sborů), personální zastoupení a finanční zajištění. Zajímavostí bylo, že dobrovolné hasičské sbory v Maďarsku jsou zařazeny do celostátních týmů pro vyhledávání a záchranu osob ze zřícených budov a jsou certifikovány organizací spojených národů pro nasazení v mezinárodních záchranných operacích.

Prezentace polské strany se ujal náměstek generálního ředitele Státní požární služby Polska brig. gen. Tadeusz Jopek. Informoval zejména o činnosti dobrovolných hasičů, horské služby a vodní záchranné služby v Polsku. Prezentace příliš nepojednávala o činnostech v rámci ochrany obyvatelstva, ale spíše se zabývala všeobecnými náležitostmi a povinnostmi sborů dobrovolných hasičů v rámci jejich nasazení při „běžných“ mimořádných událostech. Dále informovala o systému financování dobrovolných jednotek, který, jak uvedl Jopek, není příliš efektivní a záměrem ředitelství Státní požární služby Polska je tento systém zdokonalit. Úkoly dobrovolných jednotek v Polsku se dělí na základní a speciální podle vzdělání jejich členů. Lze tedy konstatovat, že jde v tomto směru o systém obdobný v českých podmínkách. Slovenská strana připravila i ukázky činnosti Horské služby SR a HaZZ. Činnost horské záchranné služby zajišťují příslušníci ve služebním poměru Horské služby SR v rámci šesti oblastí slovenských hor. V rámci ukázky činnosti HaZZ měli účastníci možnost vidět požární techniku využívanou jak profesionálními, tak dobrovolnými hasiči na Slovensku. Setkali se také s prezidentem HaZZ gen. JUDr. Alexandrem Nejedlým, který na tyto ukázky doprovázel delegaci z Rumunska.

V závěru setkání byla podepsána deklarace o společném přístupu zemí V4 v oblasti sdílení hodnot představovaných Evropskou unií, posilování partnerství v rámci sdílení poznatků z oblasti zapojování dobrovolných sborů do odezvy na mimořádné události, sledování mezinárodní situace z hlediska hrozících katastrof přeshraničního charakteru, identifikace příležitostí pro společné iniciativy a podporu rozvoje a využívání společných přístupů a metodik a také zvyšování významu vzdělávání a zapojení veřejnosti do celého systému jako nástroje snižování rizik.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, plk. doc. JUDr. František VAVERA, Ph.D., LL.M., MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autorů
 

Ženevské právo – 70 let existence kodexu

Dne 12. srpna letošního roku jsme si připomněli významné výročí. V roce 1949 došlo k přijetí čtyř Ženevských úmluv, které jsou považovány za současné základy mezinárodního humanitárního práva. Výročí je vhodnou příležitostí pro připomenutí smyslu zmíněných konvencí a vybízí k úvaze nad jejich dalším významem. Článek shrnuje důvody vzniku kodexu, seznamuje s jeho vývojem a výzvami pro nadcházející období.
Obr. 1 Diplomatická konference v Ženevě - 1949Obr. 1 Diplomatická konference v Ženevě - 1949
Ženevské právo: základní charakteristika
Ženevské právo je významnou součástí mezinárodního humanitárního práva (MHP). Cílem MHP je maximálně humanizovat ozbrojené konflikty. Vedle například diplomatického práva, námořního práva nebo uprchlického práva je MHP jedním ze specializovaných odvětví mezinárodního práva.

Předmětná oblast práva je v literatuře někdy označována širším pojmem jako právo ozbrojených konfliktů nebo válečné právo. Svou povahou je MHP tzv. ius in bello, tzn. právem regulujícím vlastní průběh ozbrojeného konfliktu. Vedle toho je v teorii mezinárodního práva rozlišována také oblast ius ad bellum (zřídka užíváno označení ius contra bellum), tj. právo na válku. Státy jsou vázány oběma subsystémy, tzn. porušení ius ad bellum nezbavuje porušitele, ani napadený stát povinnosti respektovat pravidla platná během ozbrojeného konfliktu, tj. ius in bello. [1]

V rámci MHP je možné rozlišit následující oblasti reprezentované příslušnými soubory úmluv:

  • Ženevské právo (označované také jako tzv. vlastní humanitární právo) – řeší podrobně především ochranu civilních osob, vojáků vyřazených z boje a dále všech, kteří se neúčastní nepřátelských akcí.
  • Haagské právo (označované také jako tzv. vlastní válečné právo) – vymezuje práva a povinnosti válčících stran při provádění a řízení bojových operací a omezuje výběr škodících bojových prostředků.

Původně jasný rozdíl mezi jednotlivými oblastmi byl postupně redukován. Ženevské a haagské právo tedy nejsou striktně odděleny. Například cílem některých ustanovení haagského práva je ochrana obětí konfliktů a některé zásady práva ženevského naopak usilují o omezení činností stran v konfliktu v průběhu nepřátelských akcí a fakticky tak upravují způsoby vedení boje.

Tradice Ženevských úmluv z roku 1949 vzpomínaných v článku navazuje na předchozí obyčeje a kodifikace MHP. Proto je uvedena stručná historie předcházející vzniku vlastních úmluv přijatých v roce 1949 a významně tak ovlivňující jejich podobu.

Ženevské právo: období od roku 1864 do roku 1949
Vznik systému ženevského práva je tradičně spojován s národnostně emancipačními procesy druhé poloviny 19. století. V tomto ohledu se klíčovou událostí stala rozhodující bitva v boji za sjednocení Itálie – bitva u Solferina (1859), které se zúčastnilo asi 320 000 vojáků a trvala celkem 15 hodin. Po boji zde zůstaly tisíce raněných odkázaných na náhodnou pomoc. [2]

Henri Dunant, později hlavní iniciátor vzniku mezinárodního hnutí Červeného kříže, jako náhodný svědek těchto událostí začal v místě bitvy nejprve poskytovat pomoc postiženým bojovníkům a následně zajišťoval organizaci převozu raněných, zřizování provizorních ošetřoven a nouzových nemocnic. Své zážitky popsal v knize „Vzpomínky na Solferino“ (1862). Publikaci rozeslal také evropským panovníkům, státníkům a vojevůdcům a v jejím závěru navrhl založení mezinárodní dobrovolné organizace na pomoc raněným vojákům a uzavření mezinárodní úmluvy o jejich ochraně. [2]

Vydání knihy a následné nezměrné Dunantovo osobní úsilí vedly k založení Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce 1863 a o rok později (22. srpna 1864) k přijetí první Ženevské úmluvy – Úmluvy o zlepšení osudu raněných příslušníků armád v poli. Do konce roku 1864 úmluvu ratifikovalo 10 států a v následujících letech byla uznána dalšími 37. [3,4]

První Ženevská úmluva je zásadním mezníkem historie soudobého MHP. Úmluva obsahovala pouze deset článků, zakotvila však základní zásady zacházení s raněnými vojáky bez ohledu na to, zda šlo o příslušníky vlastních vojsk či nepřítele. Dále proklamovala právo civilistů na ošetřování raněných, zakotvila zásadu neutrality vojenských zdravotnických služeb a stanovila rozeznávací znak. Státy tak nově disponovaly ustanoveními platnými za všech okolností bez časového a prostorového omezení.

V roce 1899 byla na první mírové konferenci v Haagu přijata Úmluva o adaptaci principů Ženevské úmluvy ze dne 22. srpna 1864 na vedení námořní války, která poskytovala ochranu raněným, nemocným a trosečníkům ozbrojených sil na moři. [1]

Praktická aplikace smluvních ujednání byla od svého vzniku do první světové války prověřena řadou konfliktů, např. Francouzsko­ Německou válkou, Balkánskými válkami. V důsledku těchto zkušeností došlo v roce 1906 k revizi a doplnění úmluvy z roku 1864.

První světová válka však zcela zásadním způsobem ověřila funkčnost smluvních instrumentů. V reakci na válečné zkušenosti zintenzivnily činnosti v oblasti humanizace ozbrojených konfliktů a rozvoj MHP. Výsledky bylo přijetí Ženevského protokolu z roku 1925 zakazujícího užívání dusivých, otravných a podobných plynů a bakteriologických zbraní ve válce a v roce 1929 revize stávající úmluvy z roku 1906 a přijetí úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. [4]

Nepodařilo se však kodifikovat ochranu civilních osob. Předloha projednávaná od roku 1921 byla pokládána za příliš velký zásah do volnosti válčení. V roce 1934 na mezinárodní konferenci Červeného kříže v Tokiu byl sice předložen návrh tzv. Úmluvy o ochraně civilistů za ozbrojené okupace, avšak vzhledem k zostřující se mezinárodní situaci nebyl přijat, což se ve svých důsledcích plně projevilo za druhé světové války. [1]

Druhá světová válka vypukla 1. září 1939 a byla provázena mimořádnými zločiny páchanými na civilním obyvatelstvu. Až polovinu celkových ztrát na životech představovaly civilní osoby. Z uvedeného důvodu byl přehodnocen dosavadní přístup k ochraně této kategorie osob a došlo k zásadním úpravám stávajících ujednání.

Ženevské právo: období od roku 1949 do současnosti
Druhá světová válka byla v mnohém válkou totální a válkou zaměřenou proti civilnímu obyvatelstvu. V reakci na nutnost rekodifikace MHP začalo být ze strany mezinárodního společenství vyvíjeno úsilí o změnu. Na mezinárodní konferenci Červeného kříže konané ve Stockholmu v roce 1948 byly proto schváleny nově formulované návrhy upravující stávající smlouvy a o rok později na diplomatické konferenci konané v Ženevě (obr. 1) dne 12. srpna 1949 přijaty:

  • Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli;
  • Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři;
  • Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci;
  • Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

Všechny úmluvy podepsalo Československo dne 8. prosince 1949. Publikovány byly vyhláškou č. 65 ministra zahraničních věcí ze dne 15. prosince 1954.

První tři konvence nahradily předchozí ujednání uzavřená rovněž v Ženevě. Čtvrtá úmluva byla nově vytvořena a rozšířila tak skupinu chráněných osob (osoby raněné, nemocní, trosečníci, váleční zajatci) o civilní obyvatelstvo.

Na ženevské konferenci se však nepodařilo prosadit zásadní regulaci způsobů vedení války, takže ochrana civilistů před přímým útokem takřka chyběla, stejně tak jako regulace vnitrostátních konfliktů.

Vývoj po přijetí Ženevských úmluv z roku 1949 brzy ukázal, že jejich ustanovení nejsou plně dostačující. Vyvstaly problémy spojené především s rozmachem národněosvobozeneckých hnutí, která směřovala proti koloniálním režimům.

V roce 1965 se ve Vídni konala 20. mezinárodní konference Červeného kříže, jejíž rezoluce zmocnila Mezinárodní výbor Červeného kříže k přijetí konkrétních kroků rozvoje MHP a zlepšení ochrany obyvatelstva za ozbrojených konfliktů. Postupně tak začal vznikat návrh, v rámci něhož byly vypracovány ke stávajícím úmluvám dva Dodatkové protokoly. V červnu roku 1977 vyvrcholila tato iniciativa a byly přijaty následující protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1949: [5]

  • Dodatkový protokol I se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů;
  • Dodatkový protokol II se týká ochrany obětí konfliktů, nemajících mezinárodní charakter.

Vzhledem k antagonismu politických systémů bipolárně rozděleného světa byla příprava protokolů velice problematická a samotná diplomatická konference jednala o jejich přijetí tři roky. Tehdejší Československo protokoly signovalo dne 6. prosince 1978, ratifikovány však byly až 15. ledna 1990.

V roce 2005 byl přijat Dodatkový protokol III k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku. Jménem České republiky byl podepsán dne 12. dubna 2006 a publikován sdělením ministra zahraničních věcí č. 85/2007.

Ženevské právo: výzvy pro nadcházející období
Ženevské úmluvy z roku 1949 jsou považovány za základní prameny MHP. Všechny čtyři úmluvy podepsalo a ratifikovalo do současné doby 196 států světa (obr. 2). Ženevská ujednání tak představují systém smluv univerzálního významu. Zkušenosti s řešením ozbrojených konfliktů zcela jednoznačně prokazují smysl aplikace těchto instrumentů a jejich nezbytnost.

Válečné konflikty však nadále zůstávají hrozbou především pro civilní obyvatelstvo, a tak zatímco na přelomu 19. a 20. století a ještě v období první světové války přímé ztráty civilního obyvatelstva tvořily asi pět procent z celkového podílu obětí ozbrojených konfliktů, v průběhu druhé světové války dosáhl podíl nekombatantů na celkovém počtu 40 až 50 %. Uvedený trend pokračoval dále a v současnosti dosahuje 80 až 90 %. V rámci některých ozbrojených konfliktů byly cílené útoky na civilní obyvatelstvo dokonce součástí strategie způsobu vedení boje a cílem tak nebylo poražení protivníka, ale jeho zničení. [6,7]

Válka je stále považována za jeden z tradičních nástrojů zahraniční politiky států. Povinností států je však řešit mezinárodní spory pokojnými prostředky, tak aby nebyly ohrožovány mezinárodní mír a bezpečnost. V rámci mezinárodního společenství je tedy užití války vymezeno pouze pro následující případy: [8]

  • jde o donucovací sankce schválené Radou bezpečnosti OSN,
  • jde o sebeobranu (individuální nebo kolektivní).

Donucovací akce schválené Radou bezpečnosti OSN jsou podstatou kolektivní bezpečnosti a jsou určeny k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Právo na sebeobranu pak opravňuje stát k individuálnímu nebo země oblastních dohod ke kolektivnímu užití války. Uvedené právo by však mělo být vykonáváno pod dohledem Rady bezpečnosti OSN, která by měla posoudit její legálnost a také zda nedochází k případnému zneužití práva.

Sebeobrana proti již započatému ozbrojenému útoku je plně v souladu s uvedenými pravidly. Problematickým je však útok, který ještě nenastal, je ale bezprostředně hrozící. Za dané situace se vytváří prostor pro extenzivní výklad tohoto práva. Vedle toho navíc existuje celá řada konfliktů, které vypuknou bez jakékoli vazby na uvedené podmínky. Nejčastěji pak jde o vnitrostátní nepokoje, jež jsou následně přenášeny za své hranice a vedou k destabilizaci regionu.

Navzdory proklamovanému úsilí tak zůstávají ozbrojené konflikty realitou bezpečnostního prostředí. V období 1946 až 2018 došlo dokonce k významnému nárůstu celkového počtu ozbrojených konfliktů, přičemž zásadní podíl na něm měly ozbrojené konflikty menšího rozsahu (do 1 000 obětí/rok). [9]

Z pohledu ochrany civilního obyvatelstva je vedle vývoje počtu ozbrojených konfliktů zásadní informace o tom, mezi kterými aktéry se ozbrojený konflikt odehrává. Na celkovém nárůstu počtu ozbrojených konfliktů se přibližně od 60. let 20. století významně podílejí vnitrostátní konflikty. Jen v roce 2018 bylo zaznamenáno celkem 52 ozbrojených konfliktů, z toho bylo 41 vnitrostátních. [9]

Problematika mezinárodních ozbrojených konfliktů je v rámci MHP regulována všemi čtyřmi Ženevskými úmluvami a dále Protokolem I. V případě vnitrostátních ozbrojených konfliktů je však možné aplikovat pouze společný článek 3 všech čtyř Ženevských úmluv a Protokol II.

Právě vnitrostátní konflikty ale představují z pohledu ochrany civilního obyvatelstva zásadní výzvu. Pro jejich průběh je charakteristická vysoká nepřehlednost a s tím spojená obtížná identifikace kategorií osob, neúčastnících se bojových akcí. Paradoxně je tak méně rozpracována ta část MHP, která se týká nejčastěji se vyskytujících ozbrojených konfliktů, čímž dochází k systémovému selhávání v udržování proporcionality mezi zásadou vojenské účelnosti a požadavky humanity.

I přes četné výzvy, před nimiž MHP stojí, je stále zcela zásadním nástrojem zajišťování ochrany obyvatelstva za války. Stejně jako u jiných norem je však i v tomto případě aktuální využitelnost limitována schopností reflexe měnících se podmínek.

Seznam použitých zdrojů
[1] 
Šturma et. al. Mezinárodní humanitární právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 536 s. ISBN 978-80-7400-185-7.
[2] 
Švejnoha, J. Historie Mezinárodního Červeného kříže. Praha: Úřad Českého červeného kříže, 2008. 78 s. ISBN 978-80-87036-28-0.
[3] 
Historie Ženevských úmluv. [online]. [cit. 2019-7-5]. Dostupné z: https://www.cervenykriz.eu/cz/mhp_vyroci/140_let_MHP.pdf
[4] 
Jukl, M. Stopadesáté a sté výročí inspirací i dnes, Noviny Červeného kříže, 2014, roč. 21, č. 1, s. 1-2.
[5] 
Jukl, M. Co přinesly Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám?, Noviny Červeného kříže, 2017, roč. 24, č. 1, s. 1-2.
[6] 
Debarati, G., S. & Olivia, D. Demographic and health consequences of civil conflict: background paper. In: World Development report 2011: conflict, security, and development. [online]. [cit. 2019-7-5]. Dostupné z: https://openknowledge.worldbank.org/bitstream/handle/10986/9083/WDR2011_0011.pdf?sequence=1.
[7] 
Chesterman, S. Civilians in war. Lynne Rienner Publishers. 2001. ISBN 1-55587-988-8.
[8] 
Ondřej, J. Odzbrojení. Prostředek k zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 352 s. ISBN 978-80-7380-129-8.
[9] 
Department of Peace and Conlict Research. [online]. [cit. 2019-7-5]. Dostupné z: https://www.pcr.uu.se/research/ucdp/


pplk. Mgr. et Mgr. František PAULUS, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv autora
 

Humanitární krize v důsledku ozbrojených konfliktů na Filipínách

Filipíny jsou díky svému kulturnímu a náboženskému dědictví a letitým tradicím obdivovanou zemí. Avšak kvůli množství problémů, kterým musí čelit, se tomuto území většina turistů vyhýbá. Autonomní muslimský region Mindanao na Filipínách se stal místem ozbrojených konfliktů a prosazování moci muslimských separatistických skupin. Na jedné straně filipínská vláda bojující o příznivé podmínky pro život obyvatel, na straně druhé separatistické snahy muslimů o odtržení části ostrova Mindanao od zbytku Filipín. Tyto konflikty mají za důsledek humanitární krizi, která vyžaduje pomoc jak Evropské unie (EU), tak ostatních mezinárodních organizací.

Navzdory nedávnému politickému pokroku na Mindanao pokračuje ozbrojený konflikt, který pustoší region a nutí místní obyvatele k vysídlování s vážnými humanitárními důsledky a objevuje se zde mnoho konfliktů, do nichž jsou zapojeny ozbrojené skupiny. Největší podíl na násilí mají muslimští separatisté (vliv islámského státu roste velkou rychlostí), komunističtí povstalci a bandité a poměrně časté jsou i klanové spory.

Filipínská vláda uvedla, že v současnosti potřebuje více než 430 000 lidí (vnitřně vysídlených osob a navrátilců) humanitární pomoc. Podle partnerů Generálního ředitelství pro civilní ochranu a operace humanitární pomoci Evropské komise (DG ECHO) je však odhadovaný počet osob, které potřebují humanitární pomoc, minimálně 600 000. Dotčené obyvatelstvo čelí dramatickému nedostatku potravin, pitné vody, základních hygienických potřeb a prostředků pro ukrytí a sebeochranu. Tyto nedostatky mají negativní dopad na zdraví všech osob, ovšem nejhůře jsou na tom malé děti, u nichž prudce roste množství podvyživených a nemocných jedinců.

Vzhledem k uvedenému DG ECHO doporučuje:

  • udržet přísun a přiměřenou úroveň humanitární pomoci a zajistit větší přístup k zásobování potravinami,
  • vyjednávat s vládou a mezinárodními aktéry poskytování základních sociálních služeb všem vysídleným obyvatelům. Zvláštní pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším jedincům, zejména dětem, seniorům a ženám,
  • zajistit společnou reakci EU prostřednictvím trojího přístupu, který kombinuje humanitární, rozvojové a mírové procesy.

Potraviny jsou pro dlouhodobě vysídlené osoby v podstatě nedosažitelné. Minimální měsíční výdaje na potravinový koš jsou 5 000 pesos (zhruba 900 Kč) pro pětičlennou rodinu. Zatímco většina rodin nemá ani žádný příjem, rodiny, které se nacházejí
v evakuačních centrech, mohou získat maximálně 30 % potřebné částky. Dalším faktorem způsobujícím nedostatek potravin je fakt, že většina farmářů a pěstitelů, kteří dříve zásobovali obyvatelstvo, je nyní vysídleno a nemohou přísun potravin zajistit. Přístup k čistým, bezpečným vodám a hygienickým zařízením je obecně nedostatečný, zejména v evakuačních místech a úkrytech. Přibližně 45 % vnitřně vysídlených osob nakupuje vodu od soukromých obchodníků, zatímco pouze 27 % je schopné přistupovat k vodním zařízením ve vlastnictví státu. Zbytek spoléhá na různé jiné zdroje včetně nechráněné povrchové vody, studen a dešťové vody.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) vynakládá 46 % vnitřně vysídlených osob pravidelně část svého rozpočtu na nezbytné léky na léčbu akutních zdravotních stavů a chronických onemocnění vzniklých v důsledku nedostatku potravin, pitné vody a hygieny (nejvíce postižené jsou děti a starší osoby). Vzhledem k omezené dostupnosti bezplatné lékařské péče nemají osoby bez dostatečných finančních prostředků žádnou lékařskou pomoc. To ještě více prohlubuje jejich neschopnost vyrovnat se s probíhající krizí.

Dalším dlouhodobým problémem je nedostatek kvalitních dočasných evakuačních úkrytů ve všech krizových oblastech. To vede k přeplněnosti a následnému šíření nemocí, špatné hygieně, nárůstu genderově zaměřené násilné činnosti a celkových obav o ochranu z důvodu nedostatku intimity a k psychickým úzkostem obyvatelstva. Vysídlené osoby se mnohdy snaží najít vlastní řešení pro nedostatek přístřeší výstavbou evakuačních chat využívajících palmových listů, dřeva, hlíny a dalších základních materiálů.

V roce 2019 poskytla EU Filipínám finanční humanitární příspěvek ve výši 6,8 milionů USD prostřednictvím DG ECHO, Německa a Švédska; dalšími dárci jsou Austrálie, USA, Kanada a Japonsko. Samotné DG ECHO zatím poskytlo Filipínám finanční podporu ve výši 3 miliony eur. 1 milion eur přispívá ke konsolidaci iniciativ zaměřených na snižování rizik katastrof a zvyšování odolnosti vůči katastrofám. 2 miliony eur jsou určeny na humanitární pomoc: 1 milion eur na pokrytí nedostatků v současné reakci na nedostatek potravin a výživy, zdravotnický materiál, vodu a hygienu a 1 milion eur na zlepšení přístupu k bezpečnému, spravedlivému a kvalitnímu vzdělávání. Během květnového setkání zemí poskytujících humanitární asistenci uvedly nevládní organizace, že odezva na mimořádné události v Mindanao je nyní omezena pouze na pomoc poskytovanou ze strany DG ECHO. Začátkem roku filipínská vláda zveřejnila nabídky finanční pomoci od mezinárodních dárců, kterými mají být Světová banka, Asijská rozvojová banka, OSN a Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Kam hasiči dojedou?

V polovině roku 2015 byl zadán pracovišti centrálního datového skladu HZS ČR v Lázních Bohdaneč požadavek na vytvoření modelu, který reprezentuje dojezdové trasy jednotek požární ochrany (PO). Vytvořený model může být podpůrným nástrojem pro kontrolu plošného pokrytí jednotek PO a lze ho využít i při tvorbě požárního poplachového plánu. Součástí zadání byla možnost mezikrajské výpomoci jednotek PO, tedy zohlednění výjezdu jednotek PO stávajícího kraje na území sousedního kraje do vzdálenosti 20 km za hranici kraje.
Obr. 1. Klasifikace silniční sítě v rámci obce Lázně BohdanečObr. 1. Klasifikace silniční sítě v rámci obce Lázně Bohdaneč
Data pro uvedený model se podařilo shromáždit do konce roku 2015. Jednotky PO byly prezentovány polohami stanic ze zdrojů HZS ČR, cílovými body se staly definiční body části obce od Českého statistického úřadu. Spojovacími liniemi se stala silniční síť dodávaná v pravidelných aktualizacích firmou CEDA, a.s.

První výpočty provázely technické komplikace, např. nárůst počítaného modelu na stovky MB dat a více na jeden výpočet a s tím spojený nárůst obsazené kapacity pevného disku. Tyto komplikace se podařilo vyřešit rozdělením výpočtů na dílčí části.

Obr. 2 Výpočet dojezdové trasy s liniovou barierou - delší trasa dojezdu s použitím bariérových omezení v podobě "nevhodných" mostů a podjezdů, dojezd stanice Nový Bydžov do části obce Lubno, Královéhradecký krajObr. 2 Výpočet dojezdové trasy s liniovou barierou - delší trasa dojezdu s použitím bariérových omezení v podobě "nevhodných" mostů a podjezdů, dojezd stanice Nový Bydžov do části obce Lubno, Královéhradecký krajNa jaře roku 2016 se podařilo spočítat první sadu dojezdových tras jednotek PO za celou Českou republiku. Následně došlo k jejich předání externí firmě a k nasazení do systému Spojař v první polovině roku 2016.

Díky tomuto kroku byly zjištěny první nedostatky. Jedním z nich bylo, že mnohým jednotkám PO chyběla správně zapsaná jednoznačná identifikace jednotky, resp. správně vyplněné evidenční číslo jednotky PO, nebo neměly správně zadanou polohu. Proto měly vypočítané trasy mylnou vypovídací schopnost o dojezdu jednotky PO. Pro některé konkrétní jednotky PO chyběla evidenční čísla a nebylo možné je spárovat s dalšími systémy.

Proto bylo nutné zahájit proces oprav a doplnění informací k záznamům jednotek PO a zároveň plošně zkontrolovat správnost polohy jednotky PO v používané datové sadě. To jsme vyřešili oslovením jednotlivých HZS krajů ve spolupráci s odborem komunikačních a informačních systémů MV­ generálního ředitelství HZS ČR.

Nový přepočet dojezdových tras jednotky PO na základě aktualizovaných dat proběhl na jaře 2017 a v polovině roku 2017 byla nasazena další vypočítaná sada. Než jsme dostali první odezvu ze strany cílových uživatelů, kterými byly složky IZS a následně krajská operační a informační střediska (KOPIS), uběhlo přibližně šest měsíců. První odezvou roku 2018 byly připomínky k průběhu dojezdových tras jednotek PO v tom smyslu, že tyto trasy vedou jinou cestou, než jakou obvykle jednotky PO ke konkrétnímu místu události jezdívají.

Schůzka se zástupci oddělení KOPIS a oddělení IZS a služeb u HZS Pardubického kraje proběhla následně začátkem roku 2018. Konzultovali jsme, proč vybraná jednotka PO ve vypočítaném modelu jede jinou trasou, než v reálném provozu jezdí podle jejích místních znalostí. Nakonec jsme dopěli k závěru, že je nutné provést novou a detailnější klasifikaci silniční sítě, než bylo původně stanoveno. Základní klasifikace rychlostních omezení silniční sítě v modelu totiž nevyhovuje reálnému provozu. Původně jsme totiž pro výpočet dojezdů jednotek PO používali rychlosti stanovené v pokynu generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 36/2005, kde byly stanoveny dvě základní rychlosti ve výši 45 km/h a 60 km/h pro pohyb techniky jednotek PO na pozemních komunikacích a 5 km/h pro pohyb na vybraných úsecích.

Proto jsme ve spolupráci s kolegy z HZS krajů, zejména HZS Libereckého kraje, HZS Středočeského kraje a HZS Pardubického kraje, stanovili novou mnohem detailnější klasifikaci rychlostí silniční sítě pro vozidla jednotek PO. Konkrétně pro cisternovou automobilovou stříkačku (CAS) s ohledem na průjezdnost těchto vozidel na konkrétním typu komunikace s ohledem na rozměry vozidla a následnou možnou maximální rychlost jízdy.

Druhá v pořadí klasifikovaná sada byla tedy hotova a my jsme vypočítali nový model dojezdových tras jednotek PO v rámci území HZS krajů s požadovaným přesahem 20 km za hranice kraje z důvodu mezikrajské výpomoci.

Po předání nově klasifikované sady dojezdových tras jednotek PO uživatelům jsme se setkali s pozitivními ohlasy z hlediska časového souladu s reálnými dojezdy. Také jsme dostávali připomínky k průjezdnosti některých úseků, kterými model jezdí, neboť reálná trasa pro techniku jednotek PO vede jinudy, a to buď z důvodu nízké nosnosti a malé šířce mostu, nebo nízkého a úzkého podjezdu.
Podrobnou analýzou vybraných tras jsme dospěli k názoru, že je do modelu nutné přidat tzv. bariérová omezení, která omezují průjezdnost komunikací vozidly jednotek PO.

Vyhledali jsme rozměry konkrétních vozidel, přednostně CAS, používaných v rámci HZS krajů. Ve spolupráci s HZS Pardubického kraje, HZS Královéhradeckého kraje a HZS Kraje Vysočina jsme ověřili atributová naplnění dat od našich dodavatelů a zjistili jsme, že atributové informace o mostech a podjezdech jsou neúplná. Proto jsme oslovili dodavatele silniční sítě, aby nám konkrétní úseky doplnil o požadovaná data, přesněji řečeno, aby provedl omezení na technické parametry tří typů techniky, kterými jsou:

1. rychlý zásahový automobil a malá požární technika,
2. CAS,
3. technika vyšší a větší než CAS, např. automobilový žebřík, jeřáb, plošina nebo evakuační autobus.

Nově klasifikovanou silniční síť jsme následně doplnili o neprůjezdné úseky tzv. liniovými průběhy mostů a podjezdů.
Obr. 3 Výpočet dojezdové trasy bez liniové bariéry - kratší trasa vypočítaná bez použití bariérových omezeníObr. 3 Výpočet dojezdové trasy bez liniové bariéry - kratší trasa vypočítaná bez použití bariérových omezení
Na závěr došlo k přepočítání modelu na základě nově nastavených podmínek (třetí v pořadí). Na těch jsme úzce spolupracovali s HZS Královéhradeckého kraje. Pracovníci z KOPIS a oddělení IZS a služeb HZS Královéhradeckého kraje nám významně přispěli k odhalení nesrovnalostí v modelu. Nedostatky se týkaly omezení uváděných u atributů mostů a podjezdů, čímž docházelo ke zkreslení průjezdnosti komunikace a tím následně i ke změně trasy ve vypočítaném dojezdovém modelu jednotky PO oproti možné reálné dojezdové trase, ruku v ruce s rozdílným dojezdovým časem. Tato omezení měla v některých případech tak fatální výsledky, že se dojezdový čas prodloužil až o několik minut, ve výjimečných případech i desítek minut a vzdálenostně se trasa prodloužila o jednotky kilometrů.

Po této zkušenosti jsme prověřili na vybraných lokalitách dopravní omezení v terénu a zjistili jsme, že uváděné informace v datech se v mnoha případech neshodují s omezeními uváděnými v reál­né situaci při provozu na pozemních komunikacích.

Proto jsme stanovili preference dalšího postupu ve výpočtech:

1. ponechat rychlostní omezení u silniční sítě podle poslední detailní klasifikace silniční sítě rychlostmi průjezdu vozidel CAS, které jsou    vyhovující,
2. odstranit z výpočtu liniová omezení, tzv. bariéry, a to zcela a úplně v rámci výpočtového modelu do doby, než budeme mít kompletně reálná data o mostech a podjezdech,
3. oslovit dodavatele dat, aby opravil parametry uváděné u dopravních omezení, neboť ve výpočtovém modelu nesouhlasí s reálným dopravním značením.

Z uvedených preferencí vyplývá, že na výpočtu dojezdových tras jednotek PO je co zlepšovat, a dále, že tématika tvorby modelů dojezdů jednotek PO má do budoucna smysl ovšem za předpokladu, že budeme mít k dispozici požadovaná data doplněná o hodnoty, které odpovídají skutečnosti.


kpt. Ing. Jiří JEDLIČKA, Institut ochrany obyvatelstva
 

Mezinárodní kurzy ochrany před účinky chemických látek v roce 2019

Školení zahraničních specialistů v oblasti ochrany před účinky nebezpečných chemických látek tvoří tradiční pilíř výcvikových akcí Institutu ochrany obyvatelstva (Institut). Aktivity jsou pořádány pod hlavičkou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), se kterou Institut spolupracuje k oboustranné spokojenosti již od roku 1999. Špičkovou úroveň výcviků jen podtrhuje skutečnost, že Česká republika byla společně se Švýcarskem vybrána jako druhá země světa, která zajišťuje výcviky OPCW v zahraničí.

V posledních letech Institut pravidelně pořádá následující odborné výcvikové akce, a to výcvikový kurz v Paraguayi v Latinské Americe, květnový mezinárodní výcvik organizovaný přímo v Institutu a listopadový výcvik specialistů Východoafrického společenství v Ugandě.

Pokročilý kurz havarijní připravenosti pro příslušníky záchranných složek Paraguaye, Asunción
V termínu 11. až 20. března 2019 proběhl v Asunciónu, hlavním městě Republiky Paraguay, výcvikový kurz s názvem „Pokročilý kurz havarijní připravenosti pro příslušníky záchranných složek Paraguaye“. Výcvik byl již třetím v pořadí od roku 2016 a byl určen pro hasiče z dalších paraguayských měst (kromě hlavního města), mnohdy vzdálených od Asunciónu více než 500 km. Výuku i výcvik zajistili instruktoři Institutu pplk. Ing. Ladislava Navrátilová, Ph.D., pplk. RNDr. Alan Gavel a kpt. Mgr. Tomáš Kroupa. Akce se zúčastnilo 25 záchranářů (20 příslušníků paraguayských hasičů, tři zaměstnanci speciální organizace CONAPREB spadající pod paraguayské ministerstvo národní obrany a dva hasiči z Bolívie). Výcvik začal přednáškami zaměřenými na účinky CBRN látek, ochranu záchranářů, detekci, vzorkování. První dny byly koncipovány teoreticky s praktickým nácvikem jednotlivých aktivit (ochranné prostředky, detekce, vzorkování, dekontaminace). Dále bylo prezentováno téma organizace místa zásahu a stanovení rolí jednotlivých osob při zásahu. Za zásah zodpovídal velitel zásahu (incident commander), za bezpečnost velitel nástupního prostoru (safety officer) a každý tým měl svého velitele. Byly nacvičovány a koordinovány jednotlivé činnosti a proběhlo několik různých scénářů na únik toxické chemické látky, kdy účastníci pracovali jako jeden secvičený celek. Čeští lektoři přednášeli v angličtině, přednášky byly simultánně tlumočeny do španělštiny.

Část přednášek byla také konkrétně věnována rozvoji CBRN ochrany v Paraguayi:

  • vysvětlení systému IZS a možnosti využití podobného modelu v Paraguayi,
  • metodika využití detekčních prostředků pro Paraguay zpracovaná pplk. Navrátilovou v roce 2016,
  • rozbor chemických a radiačních událostí, které se staly v Paraguayi v posledních 15 letech a možnosti jejich systematického řešení.


Prvotním účelem pořádání výcviků bylo pomoci paraguayským dobrovolným hasičům v oblasti ochrany před účinky CBRN látek. Při samotné výuce a také diskuzích, které v kurzu probíhaly, bylo vidět, že hasiči v Paraguayi disponují silnou motivací pro zajištění činnosti, kterou vykonávají jako dobrovolníci mimo hlavní pracovní poměr. Účastníci již většinou měli i operační zkušenosti ze zásahů s nebezpečnými látkami. Proto byla vidět enormní snaha naučit se nové věci a aplikovat je při závěrečných cvičeních, které zvládli na výbornou. I když hasiči disponují minimálním vybavením pro zásah na události s přítomností CBRN látek, situace se v několika posledních letech zlepšuje a je vidět snaha o integraci záchranných složek do jednoho systému, který by podobně jako v ČR zabezpečoval jednotný systém ochrany. Hlavní organizací, která by měla působit v jejich záchranném systému, je organizace CONAPREB (Comisión Nacional de Prevención a Respuestas y Emergencias Biológicas), která je součástí ministerstva národní obrany a jejím úkolem je přímo koordinace organizací při záchranných a likvidačních pracích v oblasti CBRN a v dalších krizových situacích. Výcviku se zúčastnila nejvyšší představitelka CONAPREB a stálá tajemnice Národní komise pro prevenci a reakci na mimořádné události pplk. Mgr. Claudia Rosanna Fernández Battilana, do které jsou vkládány naděje na integraci složek a vytvoření jednotného záchranného systému.

Jak je český kurz pro Paraguay důležitý, bylo možné pozorovat při zahájení, zakončení i při samotném výcviku, který byl natáčen veřejnoprávní televizí. Hlavní státní televizní kanál „C9N“ věnoval českému kurzu 45minutový pořad v hlavním vysílacím čase od 20.00 do 20.45 hodin. Pořadu se zúčastnila jedna z přítomných a zároveň velitelka stanice číslo 22 kpt. Monserrat Aquilar Mercado a velitel pořadatelské hasičské stanice číslo 1 kpt. Ruben Valdez. Diskuze byla zaměřena na význam výcviku, na řešení úniků nebezpečných chemických látek a na možné chemické hrozby v ­Paraguayi. Takovou osvětu vysílanou ve státní televizi je možné Paraguayi jen závidět. O víkendu, kdy již český tým cestoval domů, byl výcviku věnován hodinový pořad přímo s ukázkami z kurzu a s popisem jednotlivých činností. Závěrečného ceremoniálu se zúčastnil nejvyšší představitel hasičů Paraguaye generál Rafael Valdez Peralta a generální ředitel policejní akademie „Instituto superior enseñanza de la policia (­ISEPOL)“ s náměstky, kteří zdůraznili nutnost spolupráce mezi složkami policie a hasičů, zvláště v případě ochrany jednotek požární ochrany při zásazích. Při závěrečném ceremoniálu zahrála živá kapela státní hymnu Paraguaye, při které všichni účastníci zpívali, což byl nevšední zážitek.

Výcvikový kurz pro instruktory
V termínu 29. května až 6. června 2019 proběhl v Institutu v Lázních Bohdaneč tradiční výcvik v oblasti chemické bezpečnosti pro specialisty – instruktory z celého světa. Náklady na konání kurzu byly hrazeny českou stranou (Státní úřad pro jadernou bezpečnost a ­MV­ generální ředitelství HZS ČR). Účastníci, kteří letos absolvovali odborný praktický výcvik, pocházeli tradičně z mnoha států světa, letos byla konkrétně zastoupena Argentina, Ázerbájdžán, Bangladéš, Burundi, Kostarika, Indie, Keňa, Maroko, Paraguay, Filipíny, Rumunsko, Jižní Afrika, Srí Lanka, Tanzanie, Uganda a Uruguay. Již čtvrtým rokem zve Institut na akci i zahraniční lektory, kteří školí speciální témata a přispívají k výjimečnosti akce. Letos kromě českých instruktorů školil i Gerhard Uelpenich (zkušený specialista z německé Akademie pro krizový management, nouzové plánování a civilní ochranu, Akademie für Krisenmanagement, Notfallplanung und Zivilschutz), Dimitrios Stamatopoulos (lékař a záchranář z řecké specializované společnosti, Hellenic Joint CBRN Specialized Company) a Patrick Wengler (CBRN specialista z Lucemburska, HAZMAT Technician, Directive Board of Master Courses in Protection against CBRN events). Dalším specialistou se zajímavou přednáškou o zdravotních následcích zasažení bojovými chemickými látkami byl doc. MUDr. Jiří Bajgar, DrSc., z Katedry toxikologie a vojenské farmacie Univerzity obrany v Brně.

Vzhledem ke skutečnosti, že byl český kurz realizován v nejvyšším výukovém stupni, účastníci byli aktivně zapojeni do přednáškového programu. Každému cvičícímu bylo přiděleno téma, které si musel nastudovat a zároveň si připravit svoji vlastní prezentaci a ukázku použití daného předmětu v reál­né situaci. Cvičící ve spolupráci s lektory trénovali použití protichemických ochranných oděvů Respirex v kombinaci s maskou Promask, dále detekci, odběr vzorků, dekontaminaci a zásady komunikace a pobytu v nebezpečné zóně. Výcvik si dal za cíl nejen ryze praktický výcvik, ale do programu byla rovněž zahrnuta nadstavbová část, ve které Institut, jako výzkumná organizace, zúročil aktuální znalosti a zkušenosti, které byly předány posluchačům, aby zvýšily jejich informovanost o moderních trendech ochrany před účinky chemických zbraní. Jednou z možností, jak zvýšit úroveň celkového povědomí o řešení úniku chemické látky, bylo využití informačního systému WISER a jeho implementace při praktickém řešení rizikové chemické situace. Pro účastníky byla připravena speciální učebna s počítači, do kterých byl systém WISER nainstalován. Po úvodní přednášce vysvětlující různé možnosti systému i praktické ukázky byli účastníci rozděleni do skupin, ve kterých jednotlivě řešili masivní únik chemické látky při povodních, ať již z minulosti reálný (1. scénář) či fiktivní (2. scénář). Závěrem bylo uskutečněno diskuzní fórum, v rámci nějž byl projednáván postup pro ochranu ohroženého obyvatelstva v dané oblasti. Tato aktivita byla účastníky vysoce hodnocena, jelikož ve všech státech se potýkají s povodněmi, jejichž následky musí být rychle a komplexně řešeny. Zahraniční účastníci získali během výcviku přehled nejen o metodice výcviku na ochranu před nebezpečnými chemickými látkami, ale seznámili se také s novinkami v oblasti detekce chemických látek a se systémem IZS. Součástí byla také návštěva stanice HZS Pardubického kraje a další doprovodné akce. Certifikáty o absolvování kurzu předal účastníkům generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba při slavnostním závěrečném ceremoniálu na MV­ generálním ředitelství HZS ČR.

Výcvikový kurz pro státy Východoafrického společenství (EAC), Uganda, Jinja
Instruktoři Institutu jsou od roku 2016 zahrnuti do projektu OPCW, který je zaměřen na vytvoření regionálního výcvikového centra pro státy Východoafrického společenství (EAC) v Ugandě. Regionální centrum je umístěno ve vojenském výcvikovém zařízení „Uganda Regional Deployment Capability Centre“ v Jinja v Ugandě a bude sloužit k výcvikům chemické bezpečnosti pro všechny státy EAC (Uganda, Tanzanie, Keňa, Rwanda, Burundi a Jižní Súdán). Od roku 2016 proběhly za účasti českých instruktorů již tři výcviky. Zpočátku byly veškeré tréninkové aktivity prováděny pouze českými lektory, afričtí kolegové plnili role posluchačů a později asistentů českých instruktorů. Kromě výcviku v Ugandě absolvovali vybraní EAC instruktoři také odborné výcviky v České republice a Jihoafrické republice, takže by v současnosti měli být plně kvalifikováni na role instruktorů.

V roce 2018 se role obrátily, čeští instruktoři se účastnili výcviku pouze jako hodnotitelé a konzultanti, výcvik probíhal pouze v gesci EAC lektorů. I když byla vidět snaha o zvládnutí individuálních aktivit, projevila se odlišná mentalita afrických kolegů. Prezentace byly dokončovány na poslední chvíli a vzhledem k časovému presu byly občas nekvalitní, takže čeští lektoři museli všechny prezentace zkontrolovat a korektury byly prováděny až těsně před vlastními přednáškami. Dalším viditelným nedostatkem byl způsob celkového vedení výcviku. Vedoucí kurzu měl striktně vojenský náhled na práci mezinárodního instruktorského kolektivu, což v ­praxi nefungovalo. Nutnost spolupráce je v tomto typu týmu nutností, tak doufejme, že se vedoucí výcviku i instruktoři z nedostatků poučili a že letošní výcvik, který se bude konat 28. října až 7. listopadu 2019 bude kvalitnější. Na správný proces výuky budou dohlížet dva lektoři z Institutu, jeden britský expert a jeden pracovník OPCW.

Výcvik zaměřený na ochranu před účinky chemických látek přispívá k zajištění celosvětové bezpečnosti a můžeme být pyšní, že vynikající vybavenost a expertní zabezpečení řadí Českou republiku mezi přední světové tréninkové mocnosti v oblasti chemické bezpečnosti.


pplk. Ing. Ladislava NAVRÁTILOVÁ, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva, foto autorka a archiv Institutu ochrany obyvatelstva
 

Není středa ani poledne, tak proč houká siréna?

V názvu samozřejmě narážíme na signál „Všeobecná výstraha“, který slouží k varování obyvatelstva, a na to, zda jej obyvatelstvo (ne)zná a zda ví, co dělat po jeho zaznění. Ve smyslu Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 se odpovědné instituce, zejména HZS ČR, snaží zvýšit znalosti a schopnosti obyvatelstva pro svou vlastní ochranu při mimořádných událostech (MU), ale ani v současné době nelze konstatovat, že veškeré obyvatelstvo zná správné zásady chování při MU. V souladu s citovanou koncepcí ochrany obyvatelstva jsme se pokusili také přispět ke zlepšení situace v této oblasti.

Předmět Ochrana člověka za mimořádných událostí (OČMU) vyučovaný na Katedře učitelství a didaktiky biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy seznamuje posluchače se základními úkoly ochrany obyvatelstva a podává možná řešení nejčastějších mimořádných událostí (MU). Součástí jsou i praktické nácviky, například použití individuálních ochranných pomůcek, základů operačního řízení, třídění raněných či první psychické pomoci. Besedy se členy integrovaného záchranného systému nabízejí nezkreslený pohled na průběh MU očima profesionálních záchranářů a dovolují pochopení principů a poslání bezpečnostních a záchranných složek. Předmět byl původně určen především pro studenty učitelství biologie, ale pravidelně je navštěvován studenty jiných oborů, fakult či dokonce univerzit. Základním posláním je připravovat studenty na zvládání MU, ale v širším kontextu se klade důraz na zvýšení ochoty pomáhat druhým a tuto myšlenku skrze studenty šířit dál.

V letošním roce došlo k posunu, k ještě většímu zapojení praxe. Na základě našich zkušeností je zapojení praktické výuky pracující se zážitkem velice efektivním nástrojem výuky. Proto bylo pro absolventy kurzu uspořádáno dobrovolné cvičení, zaměřené na základní úkoly ochrany obyvatelstva, jako je varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva.

Abychom byli schopni zajistit dostatečnou autenticitu, oslovili jsme ke spolupráci opět i profesionály, konkrétně příslušníky ze stanice Beroun a krajského operačního a informačního střediska HZS Středočeského kraje, členy jednotky sboru dobrovolných hasičů (SDH) Tetín, příslušníka Armády ČR a operátory zdravotnického operačního střediska Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Středočeského kraje.

Průběh cvičení
Cvičení bylo zahájeno v 9.00 hodin u železniční stanice Beroun, odkud začal pěší pochod do obce Tetín. Studenti byli rozděleni do dvou družstev. Zhruba v půlce trasy došlo k připojení skupinky mladých hasičů Tetín. Byly stanoveny tři dílčí cíle:

1. týmová spolupráce,
2. vzdělávání i mladších žáků,
3. nutnost studentů kooperovat s dětmi a mít za ně (do určité míry) i odpovědnost.

Obr. 1 Vyzvednutí AED ze zbrojniceObr. 1 Vyzvednutí AED ze zbrojniceNa vzdálenost zhruba 400 m byl za použití nosítek či transportní vany transportován jeden dospělý člen družstva (za účelem demonstrace náročnosti). Před příchodem ke zbrojnici jednotky SDH Tetín došlo k řešení modelové situace při nálezu člověka v bezvědomí a bezdeší po zásahu elektrickým proudem. V této fázi byla ve spolupráci s operátorkou ZZS a za použití aplikace Záchranka (https://www.zachrankaapp.cz) prověřena aktivace dostupného automatizovaného externího defibrilátoru (AED) ve zbrojnici jednotky SDH Tetín (obr. 1).

Po rozboru situace došlo k simulovanému vyhlášení všeobecné výstrahy s následným hlášením obecního rozhlasu o úniku nebezpečné látky a nutnosti se evakuovat za použití improvizované ochrany těla a dýchacích cest (o nutnosti si vzít prostředky individuální ochrany byli studenti informováni již před cvičením). Po vystrojení došlo k přesunu do smluveného evakuačního prostoru. Trasa byla sice poměrně krátká, ale svažitým terénem. Cílem bylo vyzkoušet pohyb v improvizované ochraně (obr. 2) a zvýšenou fyzickou zátěž s tím spojenou. Na konci čekali hasiči ze stanice Beroun a předvedli postupy základní dekontaminace osob. Následovala přednáška o nouzovém přežití v přírodě od příslušníka Armády ČR. Byly popsány základní priority přežití v přírodě, včetně představení nejnutnějšího vybavení (krabička poslední záchrany). Velký ohlas měla možnost rozdělávat oheň křesadlem (obr. 3). Na tuto část navazovala ukázka hašení hořící kapalné látky a následný praktický nácvik použití práškových a vodních ručních hasicích přístrojů (obr. 4).

Obr. 2 Pohyb v improvizované ochraně těla a dýchacích cestObr. 2 Pohyb v improvizované ochraně těla a dýchacích cest Obr. 3 Rozdělání ohně nouzovými prostředkyObr. 3 Rozdělání ohně nouzovými prostředky

Po návratu na zbrojnici byly zakouřeny „cvičným“, nezávadným kouřem přilehlé garáže zbrojnice jednotky SDH Tetín tak, aby si mohli studenti i mladí hasiči vyzkoušet orientaci v zakouřeném prostoru. V souběhu bylo pro studenty zřízeno stanoviště nácviku kardiopulmonální resuscitace (KPR) s použitím resuscitačního vaku. Byla představena i rozšířená KPR za použití AED i s podáním kyslíku pro dýchání. Na závěr se vyhodnotilo cvičení i se zpětnou vazbou.

Závěr
Zastáváme názor, že pouze kvalitně, ale hlavně prakticky připravený občan dovede adekvátně reagovat na MU. Ať už při ochraně svého života, zdraví a majetku, tak při nezištné pomoci dalším spoluobčanům. Právě tento aspekt nám připadá klíčový, jak přimět občany k větší ochotě pomáhat, neboť pevné sociální vazby v rámci komunity a ochota podat pomocnou ruku může snížit i psychické dopady na obyvatelstvo. V průběhu cvičení se také ukázala značná výhodaObr. 4 Použití práškového ručního hasicího přístrojeObr. 4 Použití práškového ručního hasicího přístroje dobré fyzické kondice ke zvládání krizových scénářů. Pokud připustíme, že zvládání reálných MU by bylo mnohem náročnější, měla by být i fyzická příprava součástí výuky ochrany obyvatel. Ve výuce akreditovaného předmětu, ale i v pořádání popisovaného cvičení bychom chtěli nadále pokračovat, neboť v přípravě obyvatelstva cítíme rezervy. Velký potenciál vidíme v mladých angažovaných lidech, kteří mají vůli pomáhat a předávat své přesvědčení dál. Taktéž studenti učitelství či zapálení učitelé mohou sekundárně předávat základy ochrany obyvatelstva žákům. Výuka této problematiky je sice zakotvena v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia, ale i implementace a především způsob výuky může být pozitivně ovlivněn reálným zážitkem pedagoga. I z tohoto důvodu bychom rádi tento kurz otevřeli i širší skupině zájemců jak z řad studentů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, tak učitelů z praxe.

Komentář účastníka
Cvičení OČMU 2019 bylo mimořádně zajímavé. Zatímco v ostatních předmětech věnovaných první pomoci byly simulace nedílnou a velmi podstatnou součástí výuky, tak některé MU se prostě v budově fakulty nasimulovat nedají. A přitom jsou právě simulace nesmírně důležité pro praktické zvládnutí látky i pro zapsání do paměti skrze intenzivní prožitek.
Byl jsem proto rád, že jsem si mohl vyzkoušet transport zraněného (pronese se), používání hasicího přístroje (konečně vím, jak se má držet), pohyb v improvizovaném oděvu (člověk se v něm hrozně potí), pohyb a orientace v zakouřeném prostoru (vidíte jen na pár centimetrů) i pokročilé techniky první pomoci (ke kterým se ale asi jako laik nedostanu). Ve všech případech jde o situace, u nichž člověk doufá, že je nebude v životě potřebovat.

Jsem rád, že se taková akce konala a chtěl bych moc poděkovat organizátorům.


por. Ing. Roman ŘÍHA, HZS Středočeského kraje, Petr MALÍŘ, jednotka SDH Tetín, foto Isaac SIBECAS
 

vytisknout  e-mailem