Časopis 112 ROČNÍK XVIII ČÍSLO 6/2019

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o průběhu požáru autobusu na CNG. Víte, že podle ČSN EN 12 845:2015 se může ve sprinklerových zařízeních používat potrubí ocelové, měděné nebo z jiného materiálu? V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte o návštěvě šesti členů německé dobrovolnické organizace technické pomoci Technische Hilfswerk, kteří se podílejí na vzdělávání obsluhovatelů motorových pil. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ informujeme o nové právní úpravě Mechanismu civilní ochrany Unie. Ve středu 8. května 2019 u příležitosti státního svátku Dne vítězství prezident republiky Miloš Zeman jmenoval do generálské hodnosti velitele Záchranného útvaru HZS ČR plk. Ing. Radima Řehulku. V rubrice INFORMACE si přečtete, že na Pražském hradě byla udělena ocenění Zlatý záchranářský kříž za mimořádné činy spojené se záchranou života. 

V současnosti čelí zdroje vod rostoucím tlakům na zabezpečení sociálních, ekonomických a environmentálních potřeb rostoucí světové populace. Všeobecný pohled na problematiku nedostatku vodních zdrojů se pomalu mění a společnost již nepovažuje vodu za samozřejmost. O šetrném hospodaření s ní se v České republice diskutuje řadu let.

Obr. 1 Odběry povrchových vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14)	Obr. 2 Odběry podzemních vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14)

I když má spotřeba vody v České republice za posledních několik desítek let sestupnou tendenci, stále nedošlo a nedochází k navyšování její disponibilní kapacity. Naopak dál dochází k úbytkům množství vody v krajině. Jelikož je voda potřebná pro výrobu takřka každého produktu na světě, jsou na ni všechna odvětví nějakým způsobem závislá, a proto racionální a konstruktivní přístupy pro hospodaření s ní by se neměly týkat jen vod určených pro pitné účely, ale všeobecně. Tedy i vod používaných v oblasti požární ochrany (PO).

Současný stav vodních zdrojů v České republice není uspokojivý. Změny v rozložení atmosférických srážek, pokles retenční schopnosti půdy, rovnání vodních toků, eliminace lužních lesů či zvyšující se průměrná roční teplota vzduchu jsou jen jedny z mála faktorů, které negativně ovlivňují zdroje vody. Asi největším úskalím České republiky v oblasti zdrojů vody je samotná geografická poloha země. Ta nedisponuje na svém území žádným veletokem, nemá přístup k mořím ani k oceánům. Přestože územím státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí, která rozdělují území do tří úmoří, nemá Česká republika k dispozici dostatečnou kapacitu vodních zdrojů. Samotná poloha státu vytváří z území pomyslnou hydrologickou střechu Evropy, odkud se všechna voda, pokud se nevsákne nebo nezadrží, odpaří a odteče pryč z území do okolních států. Roční přítoky do České republiky jsou z hlediska hydrologické bilance více či méně zanedbatelné, a tudíž se stát musí spoléhat především na atmosférické srážky a měl by s nimi umět nakládat. O to více v případě změn klimatu, které mohou mít nepříznivý vliv jak na zdroje vody obecně, tak i na zdroje požární vody.

Zdroje požární vody přirozeného původu
Zdroje vod přirozeného původu můžeme v základu rozdělit na povrchové a podzemní. Z hlediska objemu představují povrchové vody přirozeného původu nejvýznamnější část vodních zdrojů na území České republiky (porovnání viz obr. 1 a 2) a dále pak tyto vody obvykle představují pro střední a velká města hlavní zdroje jak pitné, tak i požární vody, a to prostřednictvím vodárenských soustav. V současnosti tvoří povrchové zdroje vody v České republice zhruba 53 % vodních zásob využívaných pro zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství. V tomto ohledu se situace v České republice liší od některých okolních evropských států, kde je převážná část obyvatelstva zásobována vodou z podzemních zdrojů. Jde například o Francii (56,4 %), Německo (72,0 %), Itálii (80,3 %) či Dánsko (téměř 100 %). Jsou však i evropské země, v nichž je naopak podíl povrchové vody na zásobování ještě vyšší než v České republice (NAŠE VODA 2011–2018, 2011).

Obr. 3 Přehled úhrnu územních srážek v České republice v letech 1961-2017 (Zdrpj dat: ČHMÚ, 2018)

Současný nedostatek vodních zdrojů v České republice, jenž graduje poslední řadu let, je často mylně interpretován jako následek příčiny hydrometeorologického extrému nazývaného sucho. Primární příčinou, ač se to nemusí zdát, je počasí. Na základě údajů Českého hydrometeorologického ústavu jsou územní srážky podle dlouhodobého srážkového normálu let 1981–2010 vyšší, než tomu bylo v dlouhodobém srážkovém normálu let 1961–1990 (obr. 3). Avšak srážky mají jinou povahu. Jsou prudší a jinak rozloženy v průběhu kalendářního roku. Právě tato změna klade vyšší nároky na retenční schopnost krajiny zadržovat vodu. Oproti tomu schopnost krajiny ji zadržovat klesá, a to z větší části kvůli nesprávnému zemědělskému hospodaření. Příkladně podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., by měla být zemědělská půda v České republice schopna zadržet okolo 8,4 miliardy m3 vody. Ve skutečnosti je tato retence pouze 60 % s hodnotou přibližně 5,04 miliardy m3 vody. Jak ústav dále uvádí, toto snížení je dáno především špatným hospodařením s půdou, poškozením půdy vodní a větrnou erozí, nadměrným utužením půdy a ztrátou biologické aktivity půd (VÚMOP 2018). Hodnota rozdílu mezi skutečnou a pravděpodobně možnou retenční schopností činní zhruba 3,36 miliardy m3 vody. Pro představu tento deficit činní více než dvouletou spotřebu vody v České republice jak pro pitné, tak i průmyslové a zemědělské účely (NAŠE VODA 2011–2018, 2018). Dále je potřeba v kontextu krajiny zmínit dva negativní trendy. První se nazývá „Urban Sprawl“ (např. Henning et al. 2015; Eigenbrod et al. 2011), kdy se obchodní, logistické, průmyslové a jiné podniky rozšiřují okolo měst na takzvaných zelených loukách, a druhý se nazývá „Urban Sealing“ (např. Šerek 2014), kdy veškerý typ výstavby vede k přeměně přírodních propustných povrchů na nepropustné.

Další skutečnost, která zásadně ovlivňuje podzemní a povrchové vody přirozeného původu, je jejich jakost. Obecně můžeme konstatovat, že vodní zdroje přirozeného původu ovlivňují biologické, chemické, fyzikální a radiologické polutanty (např. Bartram et al. 2009, s. 28; Davison et al. 2005, s. 38). Mezi nejvýše negativně zatížené vodoteče v České republice patří především menší toky v hustě osídlených městech, průmyslových nebo zemědělských oblastech. Naproti tomu vodní toky v horských a podhorských oblastech patří k nejlépe hodnoceným z hlediska jejich zatížení nežádoucími polutanty (ČHMÚ 2017, s. 78; Ministerstvo zemědělství 2017a, s. 21–31). Pro hodnocení kvality povrchových vod v České republice můžeme vycházet ze dvou zdrojů. Prvním zdrojem se soudí zatřídění povrchových vod do pěti jakostních tříd podle ČSN 75 7221 – Kvalita vod – Klasifikace kvality povrchových vod. Tato klasifikace hodnotí jednotlivé ukazatele spadající do příslušné skupiny a výsledná třída je určena podle nejnepříznivějšího ukazatele jakosti vod ve skupině. Druhým zdrojem je pak hodnocení podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (ČHMÚ 2017, s. 75). Hodnocení jakosti podzemních vod se v ČR řídí vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod, ve znění pozdějších předpisů. Monitorováním jakosti podzemních vod se nejrozsáhleji věnuje Český hydrometeorologický ústav pomocí pozorovací sítě. Tato síť je rozvržena tak, aby sledovala pokud možno neovlivněný režim podzemních vod a záměrně se vyhýbala lokalitám, které jsou antropogenně ovlivněné bodovými zdroji znečištění (Kodeš, Svátková a Freisleben 2016, s. 4).

Povrchové vody, coby zdroje požární vody přirozeného původu, patří k relativně snadno dostupným zdrojům. Jsou poměrně vydatné a z hlediska investičních nákladů i levné. V současnosti lze u velkých řek a vodních nádrží počítat s nevyčerpatelnou kapacitou pro požární účely. Ovšem v případě značného poklesu vodní hladiny u těchto velkých zdrojů může nastat situace, kdy nebude možné provést odběr z tohoto zdroje, a to z důvodu buď překonání maximální geodetické sací výšky pro požární techniku, nebo jednoduše nebude možné se k tomuto zdroji s požární technikou dostat (nestabilní břehy způsobené snížením vodní hladiny aj.). U menších vodních toků může například docházet k tak výraznému poklesu užitečné vydatnosti zdroje, kdy buď minimální výška hladiny pro odběr požární vody klesne pod 1 m nade dnem zdroje anebo kdy v dané lokalitě může docházet k opakovaným cyklům vysychání toku či v nejhorším případě nastane jeho nezvratné vyschnutí. Například studie zabývající se hodnocením rizik vysychání drobných vodotečí v České republice za období let 1997–2015 uvádí, že celá 1/3 rozlohy státu je vysoce riziková na vysychání (obr. 4), a to především tam, kde jsou povodí s převahou orné půdy a podílem vodních ploch větším než 1 ‰ (Zahrádková et al. 2015). V mnoha případech požárů mohou být právě tyto drobné vodoteče důležitým zdrojem požární vody, jelikož jde o oblasti, kde je poměrně velká koncentrace zastavěného území (obr. 5).

Obr. 4 Kategorizace území ČR podle míry rizika vysychání drobných vodních toků; R_0 - malé riziko, R_1 - střední riziko, R_2 - velké riziko vysychání drobných toků (Zdroj dat: Zahrádková el al. 2015, s. 12)	Obr. 5 Zastavěnost území ČR; S_5 000 - plochy sídel nad 5 000 obyvatel, Mo_MČ - městské obvody a městské části, O_VÚ - obce a vojenské újezdy (Zdroj Dat: ArcČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014 - verze 3.2)

Je pravděpodobné, že klima sníží v budoucnu kvalitu či jakost povrchových vod kvůli několika faktorům jako například zvyšování teploty vody, zvyšování sedimentace, splach živin a škodlivin či zvyšování koncentrací škodlivin v epizodách sucha a povodní. Fundovaným ukazatelem, jenž ilustruje postupné změny klimatu mající dopady na zdroje vody (zdroje požární vody) přirozeného původu, můžeme považovat dlouhodobou studii Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, v. v. i. Tato studie s výhledem do roku 2100 se zaměřuje na několik oblastí, a to například na zemědělství, vodní režim, extrémy a klima, krajinu a lesnictví. Studie pracuje s různými globálními modely podle tří scénářů vývoje emisí CO2 (obr. 6). Všechny modely jsou přístupné na webu klimatickazmena.cz. Podle optimistického scénáře, který představuje razantní omezení emisí CO2 podle Pařížské dohody na Konferenci OSN o klimatické změně 2015 (United Nations 2015), lze jasně pozorovat, že se deficit ve vodní bilanci bude i nadále prohlubovat, a to hned podle pěti nejrozšířenějších globálních klimatických modelů.

Podzemní zdroje z kategorie požárních vod přirozeného původu jsou v České republice nejvíce zastoupené ve formě studní. Tyto zdroje jsou doplňovány infiltrací srážkových a povrchových vod. Na toto doplňování mají největší podíl právě atmosférické srážky v podobě sněhu v zimních měsících. I v tomto ohledu se studie Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, v. v. i., opírá o predikce, kdy sněhové srážky nebudou tolik vydatné a kvůli celosvětovému zvyšování teploty na Zemi budou sněhové pokrývky rychleji tát a odtékat vodotečemi pryč z krajiny na místo toho, aby pozvolna odtávaly a vsakovaly se do půdy (obr. 7). I přes potenciální snahy o snižování emisí CO2 se v budoucnu v České republice budou vyskytovat oblasti především s nadmořskou výškou pod 300 m n. m., kde sněhová pokrývka bude velkou vzácností, což lze pro podzemní zdroje vod přirozeného původu považovat za vážnou situaci. Například pro nejnepříznivější scénář sněhové pokrývky nad 30 cm (globální klimatický model CNRM při vysokých emisích CO2) ve výhledu let 2081–2100 se krom velice malých oblastí Krkonoš a Jeseníků nebude takováto mocnost vrstvy sněhu v České republice nikde vyskytovat, což lze již výslovně pokládat za katastrofu (více viz www.klimatickazmena.cz).

Víceúčelové zdroje požární vody
Víceúčelové zdroje požární vody jsou v současnosti nejvíce prezentovány subjekty vodárenských soustav, místních vodovodů měst a obcí a vnitřních vodovodů, které rozvádějí pitnou vodu. Souhrnně lze tyto subjekty začlenit pod vodohospodářskou infrastrukturu. Ta je jednou ze součástí veřejné infrastruktury podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde je konkrétně vodohospodářská infrastruktura zatříděna pod veřejnou technickou infrastrukturu podle § 2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona.

Z hlediska odstraňování rizik ve vodohospodářské infrastruktuře spojených se zdroji surové vody je základním nástrojem pro jejich eliminaci územní plánování. V rámci územního plánování u vodních zdrojů pro pitné účely hrají podstatnou úlohu ochranná pásma, která jsou vyhlašována podle § 30 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Mimo vlastních ochranných pásem zdrojů surové vody, která zpravidla nepřesahují minimální rozměry stanovené legislativou, je nutné v územních plánech hodnotit, jaký typ územního užití bude v povodí důležitého nebo strategického vodního zdroje. Nevhodně zvolený typ využití území nejenomže podstatně zvyšuje při různých haváriích riziko vyřazení takovéhoto zdroje z provozu, ale má také vliv na kvalitu jak podzemních vod vlivem například infiltrací kontaminovaných srážek, tak i na odvod kontaminovaných srážek do vodotečí (Kročová 2013, s. 14).

Hlavní požadavky či aspekty vodohospodářské problematiky implementované do územních plánů podle jejich hierarchie je kladení důrazu na jejich komplexnost a dlouhodobou nadčasovost. Tyto nejvýznamnější aspekty můžeme rozdělit na tři základní etapy (Kročová 2013, s. 13):

1. posouzení celkové kapacity již využívaných a potenciálních zdro­jů surové vody pro oblast státu a jejich jednotlivých regionů,
2. typy zdrojů surové vody, možnost obnovy a udržitelnost zdrojů z hlediska kvality a kvantity, demografických předpokladů vývoje státu a regionů a průmyslových požadavků na množství dodávané pitné vody,
3. koncepce řešení nedostatku surové vody vhodné k úpravě na vody pitné při krizových situacích vzniklých v důsledku krátkodobých nebo dlouhodobých klimatických změn a způsobu její distribuce do ohrožených oblastí těmito změnami.

Více menších vzájemně propojených regionálních způsobů zajištění dodávky pitné vody jsou nároky na prognostiku a územní rezervy v územních plánech pro distribuční systémy pitné vody (vodojemy, přečerpávací a redukční stanice a jiné) výrazně menší než nadregionální způsoby dodávek pitné vody. Je očividná menší poptávka po rozlehlých povrchových zdrojích surové vody s ohledem na vhodnou lokalizaci s příhodnými klimatickými podmínkami (Kročová 2013, s. 14). Z hlediska systémového diagramu průtoku vody od zdroje po spotřebitele (např. Kročová 2009, s. 31) jsou nároky na tento víceúčelový zdroj požární vody o mnoho přísnější než na zdroje požární vody přirozeného původu. Rovněž i míra pravděpodobnosti vzniku rizik je větší. Za nejzávažnější ohrožení tohoto systému lze považovat riziko kontaminace přepravované pitné vody distribučním systémem. To má za následek nejenom ohrožení zdraví spotřebitelů, ale také přerušení dodávky pitné vody spotřebiteli a současně způsobení vyřazení buď části, nebo celého distribučního systému z provozu, tedy i víceúčelového zdroje požární vody.

Z hlediska vodárenských soustav (skupinové a oblastní vodovody), tak i z hlediska místních vodovodů je nejméně příznivým stavem zásobování spotřebiště z jednoho zdroje povrchové surové vody s následným rozvodem pomocí větvené vodovodní sítě. Například při jakékoli havárii na hlavním řadu zásobující dané spotřebiště dojde zpravidla k omezení nebo přerušení dodávky nejen pitné, ale zároveň i požární vody. To platí i v případě poklesu kapacity zdroje surové vody, kde nelze tuto ztrátu nijak adekvátně nahradit. Množina potenciálních negativních následků je u tohoto systému daleko znatelnější než v případě systémů, které jsou zásobeny například z více zdrojů podzemních a povrchových surových vod a kde je upravená voda ve spotřebišti rozváděna kombinovanou vodovodní sítí.

Obr. 6 Změna vodní bilance v krajině v ČR s výhledem do roku 2100 na základě pěti globálních modelů
s optimistickým scénářem vývoje emisí CO₂ (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)I přes rozsáhlost vodovodních sítí pro veřejnou potřebu nelze tuto síť z hlediska jejich hydraulických poměrů využít pro požární účely v celém rozsahu. Obvykle nejpříznivější poměry pro odběr požární vody jsou na hlavních či zásobních řadech. Naopak méně příznivé poměry jsou u rozváděcích řadů. Rovněž nesmíme opomenout problematiku tlakových pásem, kde například u menších obcí lze očekávat pouze jedno tlakové pásmo. Další možností je využití například odběru požární vody přímo z vodojemu, pokud je to technicky možné.

I přes chybějící údaje o využívání různých kategorií zdrojů požární vody při požárech či jiných typech událostí lze předpokládat, že četnost užití těchto zdrojů bude větší než u ostatních kategorií zdrojů (zdroje požární vody přirozeného původu a umělé zdroje požární vody). Toto tvrzení je založené na několika předpokladech. Zaprvé: pravděpodobnost vzniku požáru hrozí především tam, kde existuje požární riziko. Tento předpoklad je u zastavěných území zcela splněn. Navíc neustále se zvyšující míra urbanizace, která má právě přímou vazbu na rozšiřování zastavěnosti území a tím i zároveň zvyšování stupně nebezpečí území měst, omezuje možnost užití dalších zdrojů požární vody a systém zásobování požární vody se stává zranitelnějším z důvodu eliminace dalších zdrojů požární vody (například zkoumání vazeb a vztahů mezi kvalitou urbanizace a intenzitou omezení vodních zdrojů od autorů Bao a Zou 2017). Za další: víceúčelový zdroj požární vody je snáze dostupný než vody povrchové a je za daných okolností i dostatečný svou kapacitou.

Obr. 7 Ilustrace průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou odpovídající příbližně 3 cm čerstvě napadlého sněhu v ČR podle optimistického scénáře vývoje emisí CO₂ s výhledem do roku 2100 (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)
Při zohlednění všech optimistických i takzvaných nejčernějších scénářů v oblasti klimatických změn, které mají negativní dopad na vodní zdroje, lze předpokládat, že i nadále budou víceúčelové zdroje požární vody v České republice hrát hlavní slovo v oblasti požárního zabezpečení staveb a území. Vlivem nestability kapacity takzvaně drobných vodních toků (Zahrádková et al. 2015) může dojít k úplnému výpadku vodních zdrojů přirozeného původu na malých či velkých plochách území, kde budou muset být tyto ztráty pokryty víceúčelovým zdrojem požární vody. Toto tvrzení ovšem vybízí k otázce, zdali současné vodárenské objekty určené pro akumulaci vod budou schopné navýšit rezervní kapacitu i pro požární účely. Jak se ukázalo při loňské epizodě sucha a zvyšujícího se deficitu vody, tak i to bude pro malé obce velký problém. Už nyní jsou totiž nuceny přistupovat k restriktivním opatřením, a to k dovážení vody do místních vodojemů, omezování užití vody pro vybrané účely (zalévání zahrad, umývání vozidel, napouštění bazénu aj.) či dokonce poskytování pitné vody na příděl, a to jen pro základní potřebu jedince (např. Česká televize 1996–2018, 2018). Za asi nejproblematičtější riziko současnosti cílící na oblast zdrojů surových vod určených pro pitné účely je zhoršování kvality vody kvůli značnému výskytu sinic a pesticidů. Vlivem zvyšování teplot a činnosti člověka vrcholí výskyt těchto polutantů ve stejnou dobu a surová voda se dostává tak na samotnou hranici upravitelnosti na pitnou vodu (např. ČTK 2018), respektive vodu určenou pro víceúčelové zdroje požární vody.

Obr. 8 Vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.15)	Obr. 9 Měsíční spotřeba požární vody u požárů v ČR v letech 2006-2016 (Zdroj dat: HZS ČR)

Závěr
Evropské zdroje vod jsou stále více stresované, což vede k jejímu deficitu v krajině a zhoršení její kvality. Tento stres se vyznačuje nesouladem poptávky a dostupnosti vodních zdrojů v čase a prostoru (Sanz a Gawlik 2014, s. 6–7). V 60 % evropských měst s více než 100 000 obyvateli se zdroje podzemních vod spotřebují mnohem rychleji, než se její množství dokáže obnovit, a to navíc dochází ve stejném okamžiku ke ztrátám více než 40 % objemu dodávek vody způsobené poruchami, nehodami či stářím vodárenských infrastruktur (Vodárenství.cz, 2017).

Tlaky působící na vodní zdroje podpořily aktivnější přístup a zvážení používání jiných vodních zdrojů jako strategickou alternativu k doplnění a ochraně vodních zdrojů přirozeného původu. Evropská komise v dokumentu „Plán ochrany evropských vodních zdrojů“ výslovně zdůrazňuje potřebu nalézt řešení problémů s vodou z městských, průmyslových a zemědělských oblastí. Nalezená řešení by pak měla přispět v otázkách ekonomických, sociálních a environmentálních, které jsou klíčové pro zavádění takovýchto cílů opětovného použití a recyklace. Mezi tyto výhody patří zvýšená dostupnost vody, integrované a udržitelné využívání zdrojů vody, obměna chápání pitné vody (pitná voda pouze pro pitné účely a recyklovaná voda pro nepitné účely), snížení nadměrných odběrů povrchových a hlavně podzemních vod, snížená spotřeba energie ve srovnání s použitím hlubinných vrtů u podzemních zdrojů vod, dovážením vody či odsolováním, snížená zátěž živin, snížené využití hnojiv, zvýšená ochrana životního prostředí obnovením potoků, mokřadů a rybníků (Sanz a Gawlik 2014, s. 9–10).

Novou oblastí pro využití recyklovaných vod se nabízí i oblast PO, kde není nezbytně nutné použití vody v takové kvalitě, jako je u vody pitné. Jako nejlepší variantou (vzhledem k současnému stavu zdrojů vod) se nabízí využití přečištěné odpadní vody z městských čistíren odpadních vod na jejím odtoku z technologie po přečištění či v oblastech průmyslu, kde se přečišťuje průmyslová odpadní voda. Podle obr. 8 je zřetelné, že tento alternativní zdroj požární vody není v České republice nijak zanedbatelný. Řádově jde o stovky milionů m3 disponibilní vody ročně, a to s majoritním podílem odpadních vod z veřejných kanalizací.

Pokud bychom tento předpoklad porovnali s průměrnou měsíční spotřebou požární vody spotřebovanou u požárů v České republice v letech 2006–2016 (obr. 9), tak ji lze plně pokrýt přečištěnými komunálními odpadními vodami bez reálných obav narušení procesu technologie čištění a koloběhu této vody. Co ovšem dosud brání plnohodnotnému užívání těchto vod v České republice pro záchranné, likvidační a obnovovací práce, je národní legislativa. I sebelepší vyčištěná odpadní voda je pořád brána českou legislativou jako voda odpadní.

Zdroje
BAO, Chao a Jianjun ZOU (2017). Exploring the Coupling and Decoupling Relationships between Urbanization Quality and Water Resources Constraint Intensity: Spatiotemporal Analysis for Northwest China. Sustainability [online]. 9(11), 1960- [cit. 2018-02-10]. DOI: 10.3390/su 9111960. ISSN 2071-1050. Dostupné z: http:// www.mdpi.com/2071-1050/9/11/1960.

BARTRAM, J., L. CORRALES, A. DAVISON, D. DEERE, D. DRURY, B. GORDON, G. HOWARD, A. RINEHOLD a M. STEVENS (2009). Water safety plan manual: step­ by­ step risk management for drinking­ water suppliers. Geneva: World Health Organization. ISBN 978-92-4-156263-8.

ČHMÚ (2017). Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky 2016 [online]. Praha [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: http://voda.chmi.cz/opzv/bilance/zprava_bilance_16.pdf.

ČHMÚ (2018). Územní srážky [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/historicka­ data/pocasi/uzemni­ srazky.
DAVISON, Annette, Guy HOWARD, Melita STEVENS, Phil CALLAN, Lorna FEWTRELL, Dan DEERE a Jamie BARTRAM (2005). Water safety plans: Managing drinking­ water quality from catchment to consumer. WHO/SDE/WSH/05. 06. Geneva: World Health Organization. Dostupné také z: http://www.who.int/water _sanitation_health/publications/wsp0506/en/.

EIGENBROD, F., V. A. BELL, H. N. DAVIES, A. HEINEMEYER, P. R. ARMSWORTH a K. J. GASTON (2011). The impact of projected increases in urbanization on ecosystem services. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [online]. 278 (1722), 3201-3208 [cit. 2017-09-23]. DOI: 10.1098/rspb. 2010.2754. ISSN 0962-8452. Dostupné z: http://rspb.royalsocietypublishing.org/cgi/doi/10.1098/rspb.201 0.2754.

Expert na úpravu vod: Problémy se sinicemi a pesticidy porostou. Česká tisková kancelář: České noviny[online]. 22. 06. 2018, 10:38 [cit. 2018-08-29]. ISSN 1213-5003. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ expert­ na­ upravu­ vod­ problemy­ se­ sinicemi­ a-pesticidy­ porostou/1635323.

HENNIG, Ernest I., Christian SCHWICK, Tomáš SOUKUP, Erika ORLITOVÁ, Felix KIENAST a Jochen A. G. JAEGER (2015). Multi­ scale analysis of urban sprawl in Europe: Towards a European de­ sprawling strategy. Land Use Policy [online]. 49, 483-498 [cit. 2017-09-23]. DOI: 10.1016/j.landusepol.2015. 08. 001. ISSN 02648377. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0264837715002367.

Klimatická změna.cz [online]. Brno, 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.klimatickazmena.cz/cs/.

KODEŠ, Vít, Miroslava SVÁTKOVÁ a Jindřich FREISLEBEN (2016). Dvacet pět let systematického sledování jakosti podzemních vod v České republice. Vodohospodářské technicko­ ekonomické informace, roč. 58, č. 2, str. 4–10. ISSN 0322-8916.

KROČOVÁ, Šárka (2009). Strategie dodávek pitné vody. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-072-2.

KROČOVÁ, Šárka (2013). Strategie územního plánování v technické infrastruktuře. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-128-6.

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (2017a). Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2016. Report on state of water management in the Czech Republic : stav ke dni 31. 12. 2016. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v nakl. Lesnická práce. ISBN 978-80-7434-377-3.

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (2017b). Stručně o vodě v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2017. ISBN 978-80-7434-359-9.

NAŠE VODA 2011–2018 (2011). Většina vodních zdrojů v ČR pochází z povrchových vod [online]. 3. 11. 2011 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.nase­ voda.cz/vetsina­ vodnich­ zdroju­ v-cr­ pochazi­ z-povrchovych­ vod/.

NAŠE VODA 2011–2018 (2018). Za rostoucí projevy sucha si můžeme především my sami [online]. 17. 5. 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: https://www.nase­ voda.cz/za­ rostouci­ projevy­ sucha­ si­ muzeme­ predevsim­ sami/.

SANZ, Laura Alcalde a Bernd Manfred GAWLIK (2014). Water Reuse in Europe: Relevant guidelines, needs for and barriers to innovation [online]. European Union: Publications Office of the European Union [cit. 2018-11-16]. ISBN 978-92-79-44399-2. Dostupné z: http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC92582.

Sucho vyprazdňuje studny. V Mnichovicích u Prahy jsou závislí na vodě z cisterny. In: Česká televize[online]. 31. 5. 2018 [cit. 2018-08-24]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2494990-sucho­ vyprazdnuje­ studny­ v-mnichovicich­ u-prahy­ jsou­ zavisli­ na­ vode­ z-cisterny.

ŠEREK, Jiří (2014). Fenomén zastavování krajiny – urban sealing. In: XVIII. Vědecká konference doktorandů: sborník textů [online]. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, s. 147–152 [cit. 2017-09-23]. ISBN 978-80-214-4994-7. Dostupné z: http://hdl.handle.net/1101 2/51943.

UNITED NATIONS (2015). Adoption of the Paris Agreement. Framework Convention on Climate Change FCCC/CP/2015/L.9/Rev.1. Dostupné také z: https://unfccc.int/resource/docs/2015/cop21/eng/l09r01.pdf.

VODÁRENSTVÍ.CZ (2017). Fakta o vodě na Zemi [online]. 20. 1. 2017 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.vodarenstvi.cz/2017/01/20/fakta­ o-vode­ na­ zemi/.

VÚMOP (2018). Zemědělská krajina by mohla zadržet o 40 procent více vody [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.vumop.cz/zemedelska­ krajina­ mohla­ zadrzet­ o-40-procent­ vice­ vody.

ZAHRÁDKOVÁ, S., HÁJEK, O., TREML, P., PAŘIL, P., STRAKA, M., NĚMEJCOVÁ, D., POLÁŠEK, M. a ONDRÁČEK, P. (2015) Hodnocení rizika vysychání drobných vodních toků v České republice. Vodohospodářské technicko­ ekonomické informace, roč. 57, č. 6, str. 4–16. ISSN 0322-8916.


Ing. David KOTOUČ, VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook