Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Otázky a odpovědi 2003

  • prosinec
  • srpen
  • červen
  • Dotazy k oblasti bezpečnostních značek a signálů

prosinec

22. prosince 2003
Dotaz:
Lze považovat domovy mládeže, internáty a vysokoškolské koleje za ubytovací zařízení ve smyslu vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, pro účely začleňování činností ve smyslu § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů?
 
Odpověď:
Ubytovací zařízení škol, např. domovy mládeže, internáty a vysokoškolské koleje jsou ubytovacími zařízeními ve smyslu § 3 odst. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Stavba ubytovacího zařízení je touto vyhláškou definována jako „stavba nebo její část, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené; ubytovacím zařízením není bytový dům a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci“. Výše uvedená ubytovací zařízení škol jsou ve velké míře využívána i pro poskytování ubytování nejen dětí a studentů.
5. prosince 2003    
 
Lze začlenit činnost - diskotéku ve smyslu § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně?
Charakteristiky činností, potřebné pro účely začleňování činností do jednotlivých kategorií podle požárního nebezpečí jsou uvedeny v § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), popř. v § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Podrobnosti k začleňování jsou uvedeny v § 16 - 19 vyhlášky o požární prevenci. Pro účely začleňování se využívá zejména zákon o požární ochraně, vyhláška o požární prevenci, a další právní předpisy, pokud je na ně uveden odkaz, a dále schválená projektová dokumentace stavby, popř. skutečný stav na pracovišti, kde se provozuje činnost. Většina pojmů užívaných v § 4 zákona o požární ochraně je vysvětlena ve výše uvedených právních předpisech.
Pojmy služba a obchod, které jsou uvedeny v § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně jsou v podrobnostech rozvedeny v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci. Položka č. 6 - OBCHODY uvádí příklady, které je nutné respektovat při začleňování. Obdobně položka č. 9 - SLUŽBY A PROVOZOVNY má uvedeny konkrétní příklady. Diskotéky by měly být začleňovány podle položky č. 7 VEŘEJNÉ STRAVOVÁNÍ A UBYTOVÁNÍ, která zahrnuje ve svém výčtu zařízení, která se provozně shodují s činností diskoték (např. položka 7.1.3 - vinárny, noční kluby apod.).
Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že diskotéky nemohou být začleňovány ve smyslu § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně, protože nesplňují podmínku „služba nebo obchod“.
Upozorňujeme, že analogickým postupem jsou definovány např. provozy chemické výroby (položka č. 13.3 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci) uvedené v § 18 písm. d) vyhlášky o požární prevenci a výrobní provozy (položka 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci) uvedené jako charakteristika v § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně.
Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně. Při zpracování dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím se ve smyslu § 28 písm. c) vyhlášky o požární prevenci uvádějí všechny charakteristiky, kterými je daná činnost definována.
 
 
Žádám o vydání odborného stanoviska pro začlenění provozované činnosti podle požárního nebezpečí do kategorie podle § 4 zákona o PO činností v kuchyních restauračního, hotelového provozu, případně školních či obdobných kuchyní, tzn. veřejného stravování. Je možné tyto činnosti začlenit jako činnost ve „výrobních provozech“, ve smyslu § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně?
Při začleňování činností podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) se za výrobní provozy považují provozy, které jsou uvedeny pod položkou č. 13 přílohy č. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). V této příloze a položce jsou současně vyjádřeny hodnoty nahodilého požárního zatížení jednotlivých výrobních provozů.
Činnosti v kuchyních restauračního, hotelového provozu, případně školních či obdobných kuchyní, tzn. veřejného stravování, jak uvádíte ve svém dotazu, nesplňuje charakteristiku výrobního provozu jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím dle § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně.
Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně. Při zpracování dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím se ve smyslu § 28 písm. c) vyhlášky o požární prevenci uvádějí všechny charakteristiky, kterými je daná činnost definována.

srpen

7. srpna 2003    
 
Stanoví § 38 vyhlášky č. 246/2001 Sb. povinnost provádět pravidelné revize všech elektro zařízení ve lhůtách podle ČSN 33 1500 a jejich neprovádění ve lhůtách podle ČSN 33 1500 lze považovat za důvod k zahájení správního řízení? Jestliže ano, potom podle jaké ČSN a v jakých lhůtách jsme povinni tyto revize provádět, je-li prostředí vyhodnoceno podle ČSN 33 2000-3?
Státní požární dozor se vykonává ve smyslu § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Předpisy o požární ochraně se rozumí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o požární ochraně kromě zákona vlastního i předpisy vydané na jeho základě nebo jiné předpisy upravující povinnosti na úseku požární ochrany.
Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany upravuje zejména zákon o požární ochraně. Jedná-li se o činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím /§ 4 odst. 1 písm. b) a c) zákona o požární ochraně/, ukládá ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně zajišťovat údržbu, kontroly a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených podmínkami požární bezpečnosti nebo výrobcem zařízení. Dodržení této povinnosti se prokazuje doklady uvedenými v § 38 vyhlášky o požární prevenci, tzn. doklady prokazujícími dodržování technických podmínek a návodů, vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Konkrétně se za tyto doklady ve smyslu § 38 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci považují např. zprávy o revizi nebo zprávy o kontrole, zabezpečené ve stanoveném termínu nebo lhůtě osobou, která je oprávněna činnosti uvedené v odst. 1 citovaného paragrafu provádět.
Ustanovení § 15 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci uvádí, že za rozsah a způsob stanovení podmínek požární bezpečnosti odpovídá zpracovatel (osoba odborně způsobilá nebo technik požární ochrany), přičemž se vychází ze stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jejich stanovení. Za splnění tohoto požadavku s považuje dodržení podmínek stanovených normativními požadavky /§ 1 písm. f) vyhlášky o požární prevenci/. ČSN 33 1500 nebyla dosud revidována, ale lze z ní při stanovení termínu pravidelné revize vycházet vzhledem k tomu, že platností nových norem se základní vlivy prostředí, které působí na elektrická zařízení, nezměnily; změnilo se pouze jejich označení.
Doklad o provedení revize elektrických zařízení je ve smyslu platné ČSN 33 1500 dokladem o zajištění požární bezpečnosti z hlediska možného vzniku požáru působením proudu, napětí nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny.
V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že pokud není předložen doklad o revizi elektrického zařízení, není prokázána požární bezpečnost technického zařízení. Státní požární dozor je v takovém případě oprávněn uložit pokutu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. k) zákona o požární ochraně.
 
Jakým způsobem se provádí kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, zejména požárních uzávěrů do bytových jednotek?
Povinnost právnických osob a podnikajících fyzických osob udržovat požárně bezpečnostní zařízení v provozuschopném stavu je obsažena v ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“). Dodržení této povinnosti se prokazuje dokladem o kontrole provozuschopnosti ve smyslu § 7 odst. 8 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve kterém jsou uvedeny údaje potřebné k prokázání funkčnosti daného zařízení a odbornosti osoby, která kontrolu provedla. Forma zpracování není právním předpisem blíže upravena. Z toho lze odvodit, že není nutné, aby na každé jednotlivé požárně bezpečnostní zařízení byl vystaven jeden doklad o kontrole provozuschopnosti. Je možné zpracovávat jeden doklad o provozuschopnosti pro konkrétní okruh požárně bezpečnostních zařízení s odkazem na dokument, ve kterém budou tato zařízení vyjmenována. Podmínkou je, aby dokumenty obsahovaly veškeré předepsané údaje. Předpisy o požární ochraně umožňují, aby si provozovatel činnosti upravil dodržování povinností na úseku požární ochrany způsobem, který bude vyhovovat jeho provozním podmínkám. Nutno zdůraznit, že kontroly provozuschopnosti se provádějí u všech instalovaných požárně bezpečnostních zařízení (§ 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci).
V případě udržování provozuschopnosti dveří, které slouží jako vstup do jednotlivých bytů a které by splňovaly podmínku na zařazení do požárně bezpečnostních zařízení (např. požární dveře) je nutné zohlednit i ustanovení § 17 odst. 1 písm. e) zákona o požární ochraně. Zde se mimo jiné uvádí, že fyzické osoby udržují požárně bezpečnostní zařízení v provozuschopném stavu, přičemž to platí na ta zařízení, která mají ve vlastnictví nebo užívání. Tyto dveře by měly být kontrolovány jak ze strany právnické osoby - provozovatele činnosti, tak ze strany konkrétní fyzické osoby. Právnická osoba se při této kontrole omezí na kontrolu v rozsahu, který nebude požadovat otevření dveří. Bude se jednat zejména o kontrolu celistvosti a neporušenosti a také zda tyto dveře nebyly vyměněny (pokud to bude možné vizuálně rozeznat). Udržování funkčnosti z dalších hledisek by zajišťovala fyzická osoba, která ovšem nemá povinnost vést doklady o této kontrole.
 
 
Žádáme o vysvětlení pojmu § 18 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci); co je chápáno pod pojmem „bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení“. Jaké upozornění lze považovat za dostatečné např. bezpečnostní tabulky?
V ustanovení § 18 se uvádí, že za složité podmínky pro zásah se považují činnosti, u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah, a to za okolností, kdy jsou tyto činnosti provozovány, dále dle písm. b) v prostorách a zařízeních, kde by vstup nebo činnost jednotky požární ochrany bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů. Dále jsou taxativně uvedeny prostory a zařízení, kterých se složité podmínky pro zásah týkají.
Upozorňujeme, že právní předpis vždy řeší oblast úpravy obecně. Právním předpisem (vyhláškou) nelze stanovovat podrobnosti v takovém rozsahu, aby ve všech souvislostech reagoval na případy, které by mohly v praxi nastat.
Zvláštní nebezpečí nebo postup hašení jsou skutečnosti, které jsou nad rámec běžných postupů nebo nebezpečí popsaných v Bojovém řádu jednotek, Konspektech odborné přípravy a dalších materiálech sloužících pro odbornou přípravu jednotek požární ochrany. Upozornění jsou informace o těchto zvláštních nebezpečích nebo postupech hašení pro jednotky požární ochrany, které se následně zapracují do dokumentace zdolávání požárů (§ 34 vyhlášky o požární prevenci).
Činnost lze začlenit do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci v takovém případě, kdy u taxativně uvedených prostorů a zařízení je nutné upozornit na zvláštní nebezpečí nebo postup. Jestliže se bude jednat o jednoduché prostory nebo zařízení, kde nebude nutné upozorňovat na zvláštní nebezpečí nebo postup, nebude tato charakteristika při začleňování činnosti uplatněna. V jakých případech bude nutné realizovat upozornění by mělo být konzultováno s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje, popř. jeho územním odborem. Tento by měl tazateli písemně sdělit své stanovisko ke konkrétnímu prostoru nebo zařízení, které bylo předmětem dotazu. Nikdy nemůže být vydáno obecné stanovisko, které by se aplikovalo na obdobné prostory nebo zařízení. Stanovisko bude podkladem pro začlenění, na základě kterého bude zpracována dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 28 vyhlášky o požární prevenci.
Z výše uvedeného vyplývá, že umístění výstražných a bezpečnostních tabulek na místě provozovatelem činnosti (právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou) nelze samo o sobě považovat za upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení, které by znamenaly ohrožení života a zdraví hasičů. Jestliže právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba umístí tyto tabulky bez předchozího jednání s hasičským záchranným sborem kraje, nelze toto považovat za upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení ve smyslu § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci.
Co se považuje za splnění povinnosti zabezpečit školení zaměstnanců, vedoucích zaměstnanců, popř. jiných osob (dále jen „zaměstnanci“) o požární ochraně, která vyplývá z § 16 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“).
Povinnosti vyplývající ze zákona o požární ochraně jsou diferencovány podle míry požárního nebezpečí provozované činnosti (§ 4 zákona o požární ochraně). Jednotlivé povinnosti se vždy přiřazují konkrétní provozované činnosti. Z toho plyne, že pro jednotlivé činnosti provozované jedním provozovatelem může ze zákona o požární ochraně vyplynout odlišný rozsah povinností. Každý provozovatel činnosti provede začlenění všech činností, které provozuje, do kategorií podle míry požárního nebezpečí. Při provozování činností se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím je mimo jiné povinen prokazatelným způsobem stanovit podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností [§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně], přičemž je nezbytné zohlednit případné souvislosti s jinými činnostmi.
Povinnost školit zaměstnance o požární ochraně ve smyslu § 16 zákona o požární ochraně vzniká provozovatelům činností se zvýšeným požárním nebezpečím [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně] a provozovatelům činností s vysokým požárním nebezpečím [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně]. I v tomto případě musí být povinnost vztažena k jednotlivým provozovaným činnostem. Školení zaměstnanců se provádí pro zaměstnance, kteří přímo vykonávají činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím a dále pro ty, kteří se mohou vyskytovat na pracovištích, kde se provozují činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím nebo kterých se mohou dotýkat podmínky požární bezpečnosti stanovené pro činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím, např. evakuace. Současně nesmí být opomenuta řídící linie vedoucích zaměstnanců. Důraz se klade na komplexní vyhodnocení ve všech souvislostech. Tito zaměstnanci se zařadí do systému školení o požární ochraně. Vyhodnocení vyplyne ze stanovení podmínek požární bezpečnosti provozovaných činností - např. z vymezení oprávnění a povinnosti osob při zajištění požární bezpečnosti pro zahájení, průběh, přerušení a skončení činnosti [§ 15 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)].
Provozovatelům nevzniká povinnost zabezpečit školení o požární ochraně ve smyslu § 16 zákona o požární ochraně pro zaměstnance, kteří vykonávají činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí a kteří prokazatelně nepřicházejí do styku s činností se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím a ani se jich nedotýkají žádná ochranná opatření ani nároky na jednání/konání stanovené podmínkami požární bezpečnosti pro činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím.
Výše uvedeným stanoviskem není dotčena povinnost zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 133 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zajistit zaměstnancům školení o právních předpisech a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou ve smyslu § 273 citovaného zákona také předpisy o požární ochraně.

červen

17. června 2003    
 
Ve smyslu § 40 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) se kontrola dokumentace požární ochrany dle § 27 odst. 1 písm. a) až i) této vyhlášky provádí v rámci preventivních požárních prohlídek, a to nejméně jednou za rok, po každém požáru nebo změně mající vliv na její obsah. Z toho vyplývá, že tuto kontrolu mohou vykonávat, bez ohledu na začlenění provozované činnosti podle požárního nebezpečí dle § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), všechny osoby způsobilé k provádění vymezených činností na úseku požární ochrany dle § 11 zákona o požární ochraně, tedy i preventisté požární ochrany. Není tato skutečnost v rozporu s ustanovením § 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci, kde je stanoveno, že dokumentaci požární ochrany zpracovává, popřípadě i vede, odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany, resp. § 15 odst. 5, kdy tyto osoby přímo odpovídají za věcnou a formální správnost zpracované dokumentace? Jak může preventista, bez oprávnění takovouto dokumentaci zpracovávat, kontrolovat zejména její věcnou správnost, předpisovou aktuálnost a další skutečnosti, nebudeme-li za kontrolu dokumentace požární ochrany považovat pouze tzv. provozní aktuálnost a skutečnost, zda dokumentace fyzicky je či není vedena?
 
Kontrola dokumentace ve smyslu § 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci se provádí osobou s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o požární ochraně - osobou odborně způsobilou nebo ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o požární ochraně - technikem požární ochrany, stejně tak jako ji provádějí osoby s uvedenou způsobilostí po každém požáru nebo po každé provedené změně, která měla vliv na její obsah. Tato kontrola úzce souvisí s odbornou způsobilostí požadovanou pro její zpracování. Provádí se v rámci preventivních požárních prohlídek, a to nejméně 1x za rok (§ 40 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci). To znamená, že se nemusí provádět při každé preventivní požární prohlídce s ohledem na lhůty stanovené § 13 vyhlášky o požární prevenci. Záznam o kontrole dokumentace se zapisuje do požární knihy, viz § 37 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci - „záznam o kontrole dokumentace požární ochrany“.
V rámci preventivní požární prohlídky se ve smyslu § 12 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci zjišťuje stav zabezpečení požární ochrany u právnických osob a podnikajících fyzických osob, způsob dodržování podmínek požární bezpečnosti a prověřování dokladů o plnění povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Z toho plyne, že v rámci preventivních požárních prohlídek se v praxi kontroluje mimo jiné dodržování obsahu platné dokumentace požární ochrany (nebo jiné organizační nebo provozní dokumentace) vedené právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, ve které je stanoven způsob dodržování podmínek požární bezpečnosti. V této souvislosti může preventista požární ochrany kontrolovat i jiné, přesně vymezené úkony, které nesouvisí s věcným obsahem dokumentace požární ochrany, např. umístění této dokumentace na pracovišti. Systém provádění preventivních požárních prohlídek a způsob vedení záznamů podle § 12 odst. 8 vyhlášky o požární prevenci lze podrobně upravit schváleným posouzením požárního nebezpečí nebo dokumentací požární ochrany zpracovanou na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti. Z tohoto pohledu se nejedná o kontrolu dokumentace ve smyslu § 40 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci, tj. dokumentace požární ochrany uvedené v § 27 odst. 1 písm. a) až i) vyhlášky o požární prevenci.
V § 23 odst. 3 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), se hovoří o školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně, které se provádí při nástupu do funkce a opakuje se nejméně jednou za 3 roky. Zajímalo by mne, zda mezi tyto vedoucí zaměstnance se počítá i vrcholové vedení např. akciové společnosti jako je ředitel této společnosti a jeho náměstkové, nebo jen vedoucí oddělení, vedoucí hospodářských provozů nebo středisek a mistři těchto útvarů, kteří přímo řídí pracovníky. Jedná se samozřejmě o situaci, kdy se provádí školení podle členění požárního nebezpečí.
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby podle § 15 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně (se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím) jsou povinny zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany, plnit podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené a udržovat ji v souladu se skutečným stavem. Tyto osoby jsou dále povinny zabezpečit školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců ve smyslu § 16 zákona o požární ochraně a § 23 a § 36 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Pro úplnost uvádíme, že právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, které neprovozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím nevzniká povinnost zabezpečovat školení zaměstnanců o požární ochraně ve smyslu § 16 zákona o požární ochraně. Mají však za povinnost seznamovat zaměstnance s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci. Mezi tyto předpisy patří i předpisy o požární ochraně - viz § 133 odst. 1 písm. f) a § 273 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ke kategorii provozovaných „činností bez zvýšeného požárního nebezpečí“ se zřejmě dotaz nevztahuje, pokud je zmíněn § 23 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci.
Jak vyplývá z § 16 odst. 2 zákona o požární ochraně, povinnost školení o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě. Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a zvlášť pro ostatní zaměstnance.
Z dotazu nevyplývá, že by byly nějaké pochybnosti o tom, zda se u uváděných funkcí - ředitel společnosti a jeho náměstkové - jedná o zaměstnance. Dotaz se pravděpodobně týká „vrstev/kategorií“ vedoucích zaměstnanců (nejvyšší, střední, nižší). V zákoně o požární ochraně není uvedeno, že by se školení o požární ochraně (v rozsahu § 23 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci) na některou z těchto „vrstev/kategorií“ nevztahovalo. Odlišení je zpravidla ve vlastním obsahu a provedení školení, jak vyplývá z citovaných předpisů.
Pokud se jedná o právnickou osobu provozující činnosti se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím, vztahuje se na vedoucí zaměstnance školení o požární ochraně dle zákona o požární ochraně a vyhlášky o požární prevenci, jak je shora uvedeno.
 

Dotazy k oblasti bezpečnostních značek a signálů

Dotazy k oblasti bezpečnostních značek a signálů
 
Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen MV-GŘ HZS ČR) obdrželo řadu dotazů, které se vztahují k umisťování bezpečnostních značek.
Dotazy souvisejí především s aplikací:
  • zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a signálů (dále jen „nařízení vlády č. 11/2002 Sb.“),
  • zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) s přihlédnutím k podrobnostem obsaženým ve vyhlášce č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Zveřejněné dotazy a odpovědi jsou ve shodě s názorem Ministerstva práce a sociálních věcí, který vyjádřilo ve svém dopise ze dne 3. června 2003 č.j. 2003/19214-54.
 
Obecně
Obecným ustanovením (§ 2 odst. 1) zákona o požární ochraně je stanoveno, že právnické osoby, jakož i fyzické osoby vykonávající podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů zabezpečují plnění povinností vyplývající pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany (dále jen „předpisy o požární ochraně“) a neodkladně odstraňují zjištěné nedostatky. Rozsah povinností se odvíjí od míry požárního nebezpečí provozovaných činností /zejména § 4, § 5, § 6, § 6a zákona o požární ochraně; v souvislosti s bezpečnostními značkami zvláště § 5 odst. 1 písm. b) a d)/. Poznámka: Pozornost by měla být věnována i nařízením krajů /§ 27 odst. 1 písm. b) bod 3., 4. a 5. zákona o požární ochraně/.
Ustanovením § 133b zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (změna provedená zákonem č. 155/2000 Sb.) je dáno, že nelze-li rizika možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2003, bylo vydáno na základě zmocnění obsaženém v § 133b odst. 2 zákoníku práce.
Otázky jsou uváděny v podstatě tak, jak byly položeny.
 
Otázka č. 1:
Vztahují se značky dle § 2 odst. 1 a 4 nařízení vlády č. 11/2002 Sb. na všechny stávající objekty nebo pouze na nové stavby nebo na změny užívání staveb (provedené na základě ohlášení stavebnímu úřadu či provedené na základě vydaného stavebního povolení)?
 
Odpověď č. 1:
Zákoníkem práce nejsou stanoveny povinnosti ve vztahu vlastníka stavby ke stavbám, ale zaměstnavatele k zaměstnancům. Není tedy rozhodující, zda se jedná o stavbu novou, změnu stávající stavby nebo stavbu stávající, rozhodující není ani stupeň rozestavěnosti.
Jedná se však o to, že:
zaměstnavatel v průběhu výstavby objektu nebude ve většině případů totožný se zaměstnavatelem, kterému vzniknou povinnosti k zaměstnancům po uvedení stavby do užívání,
důvody k výběru bezpečnostních značek (§ 133b odst. 1 zákoníku práce) nebudou stejné, pokud se nejedná o stejné podmínky, stejné druhy práce, stejná rizika, proto i výběr značek a jejich rozmístění nebudou, až na výjimky, totožné.
V dané souvislosti lze uvést, že optimální by byla znalost výběru vhodných bezpečnostních značek (projednaná při zadávaní požadavků na stavbu s projektantem), aby se předešlo zejména následným zásahům do stavby poté, co byla uvedena do provozu. Provedení stavby (např. vybavení stavby nouzovým osvětlením, přístup denního světla, náhradní zdroje) je pro rozhodování o vybavení bezpečnostními značkami rovněž důležité.
 
Otázka č. 2:
Předpokládáme, že bezpečnostním označením se rozumí i požárně bezpečnostní označení, což je ve shodě s ČSN ISO 3864 Bezpečnostní značky a bezpečnostní barvy, kde jsou uvedeny i požární značky. Pro označení únikových cest se běžně používá tabulky „Směr k dosažení bezpečí“ dle ČSN ISO 3864, což je obecné označení, nejen pro požární ochranu. Které „požární označení“ musí být provedeno podle nařízení vlády č. 11/2002 Sb.? Jaký má být způsob označení na únikových cestách - zda v celé délce nebo pouze v důležitých úsecích, např. při změně směru nebo jen únikové východy?
 
Odpověď č. 2.:
Jak vyplývá ze zákoníku práce (zejména § 273) a dále z obsahu nařízení vlády č. 11/2002 Sb., mezi bezpečnostními značkami jsou též značky, které lze nazvat požární nebo požárně bezpečnostní, protože zákazy, výstrahy nebo informace souvisejí s požární ochranou. Řada z nich je totožná se značkami uvedenými v ČSN ISO 3864. „Sdělení“ vyjádřená značkou zejména pro označení únikových cest a únikových východů a směrů k dosažení únikových východů by neměla činit potíže. Vznikne-li zaměstnavateli povinnost, postupuje podle zákoníku práce a uvedeného nařízení vlády. Obsah nařízení vlády č. 11/2002 Sb. však nelze považovat za vyčerpávající možnosti pro výběr bezpečnostních značek, tj. že by nesměly být použity žádné další (důležité je zachování barevné kombinace bílá/zelená). Počet značek na určitou délku únikové cesty není předepsán, umisťují se tak, aby nebylo pochyb o správnosti směru pohybu. Mimo podmínky stanovené v předpisech, lze pro rozmístění doporučit, aby bezpečnostní značka byla vždy umístěna tam, kde je třeba změnit směr nebo kde by bylo na výběr více směrů nebo dveří nebo jednalo-li by se o cestu nevhodnou.
 
Otázka č. 3:
Zda v bytových domech musí být značky jako kotelna, hlavní uzávěr plynu, hlavní uzávěr elektrické energie, úniková cesta z fotoluminiscenčního materiálu?
 
Odpověď č. 3:
V zákoníku práce a nařízení vlády č. 11/2001 Sb. není přímo uvedeno, že by značky - kotelna, hlavní uzávěr plynu, hlavní uzávěr elektrické energie - musely být z fotoluminiscenčního materiálu. Nevznikla-li taková povinnost obecně, dá se tento závěr vztáhnout i na „bytové domy“. Něco jiného je správný výběr a umístění bezpečnostních značek únikové cesty. Zde je nutno vycházet ze zákoníku práce (§ 133b odst. 1). V tomto právním předpisu nejsou povinnosti přiřazeny k druhu objektu, ale jsou spojeny s pracovněprávními vazbami. Výsledný výběr bezpečnostních značek bude tedy záviset na podmínkách práce stanovených a vytvořených zaměstnavatelem k plnění povinností plynoucích ze zákoníku práce.
 
Otázka č. 4:
Pokud na základě kontroly dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně dle § 31 zákona o požární ochraně je uloženo opatření k označení požárně bezpečnostními tabulkami, bude současně uvedeno, které značení musí odpovídat nařízení vlády č. 11/2002 Sb.?
 
Odpověď č. 4:
Není zcela jasné, co je smyslem otázky. Dotaz v sobě zahrnuje řadu variant, zejména bude-li se jednat o případy, kdy jsou povinnosti založeny na různém základě /např. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně s přihlédnutím k podrobnostem § 11 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci nebo § 5 odst. 1 písm. d) zákona o požární ochraně nebo § 133b odst. 1 zákoníku práce s přihlédnutním k nařízení vlády č. 11/2002 Sb./. Ačkoli jsou kladeny otázky převážně k zákoníku práce a nařízení vlády č. 11/2002 Sb., a to především v souvislosti s fotoluminiscenčními bezpečnostními značkami, je třeba připomenout, že předpisy o požární ochraně reagují i na ochranu jiných osob, než zaměstnanců. Je proto vhodné, aby výsledné bezpečnostní značení tvořilo vyhovující systém. Značky určené zaměstnancům poskytnou stejnou informaci i osobám jiným (např. osobě, která si vyřizuje své záležitosti na úřadě). Vhodným postupem pro výběr bezpečnostních značek je vymezení podmínek a nároků v daných souvislostech, tj. provedení stavby, technické vybavení, provozní podmínky, požadavky na bezpečnost práce, další požadavky na požární ochranu atd. Správnost výběru značek a vhodnost umístění je třeba sledovat při provozování činností (užívání objektů), na poznatky reagovat a v případě potřeby provést změnu nebo doplnění.
Poznámka. Pro účely zajištění požární ochrany lze využít zákoník práce a nařízení vlády - viz výše, ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 1 zákona o požární ochraně. I když budou tyto předpisy při kontrole provedené na základě ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně využity, nelze takové opatření považovat za vyčerpávající ze všech hledisek bezpečnosti práce, protože se jedná o kontrolu plnění povinností na úseku požární ochrany.
 
Otázka č. 5:
Řada firem nabízí jako jediné možné a správné řešení fotoluminiscenční bezpečnostní značky se zdůvodněním, že se tak lze s určitostí vypořádat se všemi povinnostmi. Je správné tak postupovat?
 
Odpověď č. 5:
Právní předpisy dávají více možností, jak se s povinnostmi vypořádat. V řadě případů bude takové řešení vhodné, jinde nadbytečné, přičemž materiál bezpečnostních značek je třeba volit též dle konkrétních podmínek i z hlediska prostředí (např. světelné podmínky, agresivní prostřední).
 
Otázka č. 6:
Požárně bezpečnostní značení vychází ze zásad § 41 vyhlášky o požární prevenci a tvoří součást požárně bezpečnostního řešení (dokumentace pro vydání stavebního povolení). V požárně bezpečnostním řešení se má rozhodnout, které značky mají být z fotoluminisčenčního nebo reflexního materiálu, a které musí při snížené viditelnosti vydávat světlo nebo být osvětleny. Předpokládáme a budeme vycházet z rozhodnutí v požárně bezpečnostním řešení v souladu s § 41 odst. 3 písm. c) vyhlášky o požární prevenci. Jaké bude označení v případě, kdy není zpracováno požárně bezpečnostní řešení stavby, např. u změn staveb na ohlášku, popř. u drobných a jednoduchých staveb? Pokud je zpracováno požárně bezpečnostní řešení pro jednoduché a drobné stavby, toto nepodléhá výkonu státního požárního dozoru a požárně bezpečnostní řešení je k dispozici pracovníkům stavebního úřadu. Tito pracovníci nemají hlubší znalosti z požární ochrany a právě pro ně by byl vhodný metodický návod k používání bezpečnostních tabulek, které musí splnit požadavky nařízení vlády č. 11/2002 Sb.
 
Odpověď č. 6:
S tímto dotazem, jak splnit požadavky nařízení č. 11/2002 Sb. souvisí obecná část rozboru na první straně této přílohy, zejména pak odpověď na otázku č. 1. Z § 41 odst. 3 písm c) vyhlášky o požární prevenci vyplývá, že „Vyžaduje-li to rozsah stavby nebo v případě požadavku státního požárního dozoru tvoří nedílnou součást požárně bezpečnostního řešení výkresy požární bezpečnosti zpracované podle normativních požadavků. Výkresy požární bezpečnosti stavby obsahují mimo jiné vyznačení únikových cest, směrů úniku a východů do volného prostoru, celkový počet unikajících osob a počty osob unikajících jednotlivými směry.“ Z uvedeného vyplývá, že vyslovená pochybnost o dostatečných znalostech pracovníků stavebního úřadu se vztahuje k případům, kdy „rozsah stavby vyžaduje“ zpracování výkresů požární bezpečnosti. Takové stavby, jejichž dokumentace by nepodléhala posouzení nebo ověření ve smyslu § 31 odst. 1 písm. b) a c) zákona o požární ochraně a přitom si vyžádaly zpracování výkresů požární bezpečnosti, nebudou běžné. Zpracování metodického návodu pro takové případy, jak navrhujete, by zřejmě nebyla vhodná cesta. Pokud by takový případ nastal, pak lze doporučit spíše konzultaci.
V otázce byl zmíněn především odst. 3 písm. c) z § 41 vyhlášky o požární prevenci. V daných souvislostech je však třeba uvést též odst. 2 písm. o) uvedeného paragrafu, kde je stanoveno, že požárně bezpečnostní řešení obsahuje též rozsah a způsob rozmístění výstražných a bezpečnostních značek a tabulek včetně vyhodnocení nutnosti označení míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. V § 31 odst. 3 zákona o požární ochraně je uvedeno, u kterých staveb se nevykonává státní požární dozor dle § 31 odst. 1 písm. b) a c). Jak z textu uvedeného paragrafu vyplývá, ani zde by se nemělo jednat o komplikovanější případy, u kterých nebude dokumentace posuzována v rámci výkonu státního požárního dozoru. Zde lze proto spíše doporučit seminář pro pracovníky stavebních úřadů k rozšíření znalostí, než metodický návod. V případě, že budou tito pracovníci požadovat metodiku, doporučujeme, aby se obrátili na své odborné a metodické vedení.
 
Otázka č. 7:
Jak se má správně aplikovat § 5 odst. 1 písm b) zákona o požární ochraně s přihlédnutím k podrobnostem obsaženým v § 11 odst. 3 písm. a) vyhlášky o požární prevenci. Týká se uvedená povinnost ze zákona o požární ochraně též bytových domů? Jsou návštěvníci v bytovém domě „veřejností“?
 
Odpověď č. 7:
Povinnosti stanovené § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně vznikají právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, které provozují činnosti všech kategorií, tj. činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí nebo se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím. Podrobnosti jsou uvedené v § 11 odst. 3 písm. a) vyhlášky o požární prevenci včetně toho, ve kterých objektech nemusí být označení provedeno, tj. v objektech s východy do volného prostoru, které jsou zřetelně viditelné a dostupné z každého místa.
Povinnosti se tedy nebudou vztahovat na všechny bytové domy, protože záleží na tom, jaká osoba je provozovatelem činností a jaké podmínky v objektech budou. Vznikne-li tedy povinnost, pak návštěvníci se považují za „veřejnost“ /§ 1 písm. l) vyhlášky o požární prevenci/. Zákoník práce a nařízení vlády č. 11/2002 Sb. se však pro tuto kategorii osob neuplatňuje, protože se nejedená o osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu a nevzniká tedy povinnost zaměstnavateli.
 
Otázka č. 8 (otázka, kterou obdrželo MPSV):
Doslechl jsem se, že existuje právní výklad k nařízení vlády č. 11/2002 Sb., který mluví o tom, že se fotoluminiscenční evakuační značky neumísťují na podlahu nebo těsně nad ní, ale do zorného pole osob, že se nesmí používat značka, na které je zobrazen symbol schodiště apod.
 
Odpověď č. 8 (odpověď poskytnutá k otázce č. 8 MPSV):
Dikce právních předpisů Evropských společenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které Česká republika přejímá, na rozdíl od dřívějšího pojetí národní právní úpravy, dává zaměstnavateli po vyhledání a posouzení rizika možnost volby hledat řešení, které je bezpečné a současně hospodárné. Uplatnění právního předpisu citovaného výše tak musí respektovat stav na konkrétním pracovišti, neboť za zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek odpovídá zaměstnavatel.
Základem značení nouzových únikových cest jsou nepodlahové (svislé) značky s možností jejich doplnění ve vhodných případech podlahovým fotoluminiscenčním značením (orientační pásky, šipky, kolečka, nátěry apod.). Je třeba zdůraznit, že v tomto případě se jedná o značení, ne o značky. Zaměstnavatel při zvažování možnosti použití podlahového značení vychází ze stavebně technického provedení únikových cest.
Důvodem požadavku uvedeného v ustanovení § 5 odst. 3 citovaného nařízení vlády bylo vytvoření prostoru pro možnost používání doplňkového podlahového fotoluminiscenčního značení (umísťovaného na stupně schodů, na podlahu nebo těsně nad ní apod.).
Rizika ohrožení zaměstnanců při mimořádných událostech vyplývají mimo jiné z nerozpoznatelné nebo nevhodně umístěné bezpečnostní značky v únikových cestách.
Značky, uvedené v nařízení vlády č. 11/2002 Sb. je nutné považovat za značky, na kterých se dohodly členské státy ES jako na základních značkách používaných jednotně všemi členskými státy. Kromě toho lze v národních úpravách používat i jiné značky. Řada dalších značek je uvedena v ČSN ISO 3864. Pokud je zaměstnavatel použil, je jeho postup v souladu s právním řádem ČR.
 

vytisknout  e-mailem