Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Otázky a odpovědi 2002

  • prosinec
  • září
  • červen
  • duben
  • únor
  • leden

prosinec

10. prosince 2002    
 
Následující čtyři dotazy a odpovědi spolu věcně souvisí a navazují na sebe. Proto jsou zveřejněna celá znění, přestože otázka č. 1 již byla zveřejněna dříve.
 
1. Kde je stanovena zákonná povinnost začlenit se a jaká je možnost sankcí?
  1. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) stanoví, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany,
  2. povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou zákonem o požární ochraně stanoveny diferencovaně, a to podle míry požárního nebezpečí jimi provozovaných činností,
  3. kritéria pro začlenění provozovaných činností do jednotlivých kategorií (bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím) jsou definována v § 4 odst. 2 až 4 zákona o požární ochraně, přičemž je nutno v této souvislosti zohlednit také ustanovení § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci),
  4. z výše uvedeného vyplývá, že k tomu, aby právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby zabezpečovaly plnění povinností vyplývajících pro ně ze zákona o požární ochraně (viz písm. a.) musí být provedeno začlenění jimi provozovaných činností, neboť od toho se v zákoně o požární ochraně odvíjí stanovení příslušných povinností.
Zákon o požární ochraně neobsahuje sankci za to, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nezačlenila, ale za nevyhotovení předepsané dokumentace požární ochrany /§ 76 odst. 1 písm. e) zákona o požární ochraně/. To znamená, že v případě provozování činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím se může jednat o „Dokumentaci o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“ ve smyslu § 28 vyhlášky o požární prevenci (viz dále dotaz č. 4).
 
Poznámka: Toto však nemění nic na skutečnosti, že právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby musí plnit povinnosti na úseku požární ochrany odpovídající provozované činnosti. Skutečnost, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nezačlenila neznamená, že povinnosti neexistují.
 
2. Musíme vždy předložit orgánu státního požárního dozoru doklad o tom, že jsme se začlenili dle míry požárního nebezpečí do činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (ZPN) nebo bez zvýšeného požárního nebezpečí?
Doklad „Dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“ ve smyslu § 15 zákona o požární ochraně s podrobnostmi uvedenými v § 27 odst. 1 písm. a) a § 28 vyhlášky o požární prevenci (dále jen „dokumentace o začlenění“) se zpracovává pouze pro činnosti se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím. Pro činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí není povinnost vést písemný doklad o začlenění.
 
3. Musí každé začlenění provést pouze odborně způsobilá osoba, nebo stačí je u ZPN?
Dokumentaci o začlenění zpracovává odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (§ 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Provozuje-li právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba činnost nebo činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím současně s činností nebo činnostmi bez zvýšeného požárního nebezpečí, budou vyjádřeny zřetelně v dokumentaci o začlenění všechny začleněné provozované činnosti s tím, že v prohlášení právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby o začlenění bude uvedeno například, že žádné další jimi provozované činnosti nevykazují znaky činností se zvýšeným požárním nebezpečím ani s vysokým požárním nebezpečím.
U činností bez zvýšeného požárního nebezpečí není výslovně požadováno, aby začlenění bylo provedeno odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany. Ke správnému začlenění jsou nezbytné odborné znalosti z oblasti požární ochrany, jinak lze oprávněně očekávat větší riziko nesprávného začlenění. Důsledkem může být skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nebude plnit povinnosti odpovídající dané provozované činnosti. Může dojít k nežádoucímu snížení/omezení požární bezpečnosti a tím i zvýšení nebezpečí vzniku požáru a ohrožení osob. Chybné začlenění však nemůže být akceptovatelným důvodem pro takový postup. Proto při začleňování do kategorie činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o požární ochraně je vhodné spolupracovat s osobami s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně.
 
4. Jak postupuje orgán státního požárního dozoru v případě, že nemáme doklad o žádném začlenění a co jsme porušili?
Postup státního požárního dozoru v případě, že není předložena dokumentace o začlenění závisí na skutečnostech, které budou zjištěny při kontrole. Těchto možností je několik, pro názornost uvádíme:
  • bude se předpokládat, že subjekt se začlenil do kategorie činností bez zvýšeného požárního nebezpečí a bude se kontrolovat pouze plnění povinností vztahujících se k této kategorii; v tomto případě neexistence dokladu o začlenění není porušením předpisů o požární ochraně,
      • vznikne-li pochybnost o správnosti začlenění do kategorie činností bez zvýšeného požárního nebezpečí, budou se vyžadovat údaje o provozované činnosti rozhodné pro přiřazení charakteristik potřebných pro začlenění (schválená projektová dokumentace stavby, provozní řád apod.),
  • bude-li provozovaná činnost prokazatelně vykazovat znaky pro činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím (činnost v budově o 7 a více nadzemních podlažích, ve stavbě pro obchod apod.) je možné kontrolovat plnění povinností vztahující se k těmto kategoriím (např. § 6, 15, 16 zákona o požární ochraně), tzn. mimo jiné také vyžadovat dokumentaci o začlenění; v tomto případě se jedná o nedodržení § 15 zákona o požární ochraně s podrobnostmi uvedenými v § 27 odst. 1 písm. a) a § 28 vyhlášky o požární prevenci.
 
20. prosince 2002    
 
Lze dveře opatřené panikovým kováním zajistit uzamčenými visacími zámky s tím, že vedle dveří se připevní schránky s klíčky od visacích zámků?
Opatření dveří s panikovým kováním uzamčenými visacími zámky je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, neboť visací zámky vylučují provozuschopnost panikového kování, které má umožnit otevření dveří pouhým tlakem na ně.
Panikové kování je druhem požárně bezpečnostního zařízení ve smyslu § 2 odst. 4 písm. d) vyhlášky 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) - zařízení pro únik osob při požáru - funkční vybavení dveří, které je součástí stavby a jako takové se provozuje, kontroluje, udržuje a opravuje v souladu s § 7 vyhlášky o požární prevenci. Podrobnosti jeho bezpečného provozu jsou uvedeny v ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb Shromažďovací prostory. Dříve platná ČSN 73 0831 z 15. 5. 1979 stanovovala obdobné požadavky jako v současné době platná ČSN 73 0831 z prosince 2001. ČSN 73 0831 z 15. 5. 1979 uvádí (čl. 47 a příloha 4), že „dveře na únikových cestách ze shromažďovacího prostoru (prostoru určeného dle ČSN 73 0831 - odlišně od vyhlášky č. 137/1998 Sb.) … musí mít panikové kování … Panikové kování musí umožnit otevření dveří jedním pohybem… Pokud jsou dveře uzamykatelné, musí panikové kování otevřít dveře při každé poloze zámku; dveřní křídla nesmějí mít žádné upevňovací zařízení (zástrče, obrtlíky apod.), které nelze ovládat panikovým kováním“. ČSN 73 0831 z prosince 2001 také tento text obsahuje a např. nově ještě uvádí (příloha C), že „funkce panikového kování je z hlediska úniku osob nadřazena ostatním požadavkům na dveře (bezpečnost, zajištění proti vloupání apod.)“.

září

20. září 2002  
 
Je možné pro zařazení do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím nemocnice o 3 nadzemních podlažích s lůžkovou kapacitou 40 lůžek uplatnit § 4 odst. 2 písm. h) zákona o PO; tj. stavba určená pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace?
Do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 písm. h) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) se začleňují (mimo jiné) činnosti provozované ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace.
Vymezení pojmu osob se sníženou schopností pohybu a orientace je obsaženo v § 2 písm. b) vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (dále jen „vyhláška č. 369/2001 Sb.“; nahrazuje vyhlášku č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace). Do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím se začlení činnosti, které jsou provozovány ve stavbách či částech staveb uvedených v § 1 vyhlášky č. 369/2001 Sb., a které současně naplňují podmínku stanovenou vymezením pojmu v § 2 písm. b) této vyhlášky, tj. jsou určeny pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Jedná se o stavby uvedené v § 1 odst. 1 pod písm. b), d) a e) této vyhlášky.
Péče poskytovaná v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech (dále jen „nemocnice“) je péčí ústavní (§ 23 zákona č. 48/1997 Sb.,   veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Osoby využívající péče v nemocnicích se s ohledem na jejich zdravotní stav či momentální schopnost nebo možnost samostatné evakuace považují za osoby s omezenou schopností pohybu či orientace. Na nemocnice, jako na stavby a zařízení ústavního charakteru, se tedy vztahuje ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 369/2001 Sb.
Z výše uvedeného vyplývá, že nemocnice s lůžkovým oddělením se pokládá za stavbu, kterou užívají osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a v ní provozované činnosti se začlení do kategorie činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně.
Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o požární ochraně. Při stanovování podmínek požární bezpečnosti, podle § 15 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), je třeba uplatnit všechny vyskytující se charakteristiky.
 
Má právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba povinnost předložit aktualizované posouzení požárního nebezpečí (dále jen „PPN“) ke schválení orgánu státního požárního dozoru, který toto PPN schválí formou rozhodnutí [důvodem aktualizace je úprava textu změnou odkazů na příslušné novelizované nebo nové právní předpisy, případně provedení změn, které vyplynuly zejména z těchto přepisů: zákon č. 237/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále jen „zákon o požární ochraně“), vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci); jedná se o PPN dle ustanovení § 98 odst. 3 zákona o požární ochraně, tj. PPN činností uvedených v § 4 odst. 3 - schválené podle dosavadních předpisů].
Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozující činnost s vysokým požárním nebezpečím, na které bylo dříve zpracováno PPN (§ 98 odst. 3 zákona o požární ochraně - PPN činností uvedených v § 4 odst. 3, schválená podle dosavadních předpisů) budou plnit povinnosti ve vztahu k PPN pouze v rozsahu uloženém zákonem o požární ochraně. Ustanovením § 6a odst. 5 zákona o požární ochraně se budou řídit jen v případech, dojde-li ke změně charakteru, podmínek nebo rozsahu jimi provozované činnosti.
V daném případě v souladu s ustanovením § 53 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci zajistí, aby dokumentace požární ochrany zpracovaná a vedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou PPN (§ 98 odst. 4 zákona), jejichž obsah nebo způsob vedení neodpovídá podmínkám stanoveným vyhláškou o požární prevenci, byla uvedena do souladu s touto vyhláškou nejpozději do jednoho roku ode dne nabytí její účinnosti.
 
Vztahuje se povinnost zpracovat dokumentaci požární ochrany i na únikové cesty využívané společně, resp. lze charakterizovat pohyb osob po únikových cestách (užívání společných chodeb, schodišť apod.) za provozování činnosti ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb.? Je to závislé na počtu podlaží objektu, např. jedná-li se o budovu o 20ti podlažích?
Charakteristiky, podle kterých se začleňují provozované činnosti podle míry požárního nebezpečí, jsou uvedeny v ustanovení § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“). Pohyb osob po únikových cestách (užívání společných chodeb, schodišť apod.) není tímto ustanovením definován samostatně jako provozovaná činnost. Jsou-li činnosti provozovány v budovách nebo stavbách, které naplňují kriteria charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a 3 [zejména § 4 odst. 2 písm. g), h), i), j), § 4 odst. 3 písm. d), e)] považují se za činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím a právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany vyplývající pro ně ze zákona o požární ochraně ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Mezi tyto povinnosti patří i zpracování dokumentace požární ochrany (§ 15 odst. 1 zákona o požární ochraně), tj. včetně dokumentace, která se vztahuje k únikovým cestám.
Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak; součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinnosti na úseku požární ochrany (§ 2 odst. 2 zákona o požární ochraně). Uvedené ustanovení lze použít i v případě, kdy se více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob dohodne o způsobu zpracování některých druhů dokumentace požární ochrany nebo jejich částí, které jsou svým obsahem jednotné pro všechny tyto osoby provozující činnosti v budově/stavbě.
 
Jak postupovat v případě zpracování požární dokumentace jednotlivými nájemci ve vztahu ke zpracované požární dokumentaci objektu, zejména v oblasti zajištění jednotného postupu při evakuaci.
Z dotazu není zřejmé o jakou „zpracovanou požární dokumentaci objektu“ se jedná, zda se jedná o požárně bezpečnostní řešení (§ 27 odst. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru - dále jen „vyhláška o požární prevenci“) nebo o některý z druhů dokumentace požární ochrany podle § 27 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci.
Obecně - při zpracování dokumentace požární ochrany jednotlivými nájemci (právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami provozujícími činnosti podle § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o požární ochraně“) je třeba vycházet z ustanovení § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně, a to především druhé části tohoto ustanovení, která řeší způsob zajištění plnění povinností na úseku požární ochrany na místech, která jsou užívána společně. Lze doporučit, aby obsahem případné smlouvy (§ 2 odst. 2 zákona o požární ochraně), byly podmínky zpracování, případně poskytování potřebné dokumentace, zejména těch druhů dokumentace požární ochrany, které mají vazbu ke společně užívaným prostorám. Konkrétně při zpracování PEP (požární evakuační plán), tj. zabezpečení jednotného postupu při evakuaci, je nezbytná vzájemná koordinace tak, aby část PEP obsahující základní údaje [např. § 33 odst. 1 písm. a) - místo, ze kterého bude evakuace řízena, b) - prostředky s jejichž pomocí bude evakuace prováděna, c), d), e), odst. 5 - uložení PEP] byla zpracována jednotně.
 
Je nutné ve výrobní hale o půdorysné ploše cca 700 m2, kde je prováděna činnost kovoobrábění a činnost související se zpracováním plastů [podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o požární ochraně“) se jedná se o provozovanou činnost, kde nejsou běžné podmínky pro zásah] stanovit v celé hale zákaz kouření, a to i v případě, že v souvislosti s technologií výroby se na některých místech v hale používá otevřený oheň?
K otázce, která se týká stanovení zákazu kouření v celé výrobní hale je třeba uvést, že existence míst ve výrobní hale, kde je používán otevřený oheň, nemůže být důvodem k vyvození jednoznačného závěru, že v hale lze otevřený oheň používat bez omezení. Určení míst, kde je možné kouřit je v kompetenci právnické osoby provozující činnost, přičemž musí být zajištěna požární bezpečnost dodržováním podmínek stanovených příslušnými předpisy, v dané souvislosti zejména s ohledem na technická zařízení a technologii výroby. Doporučujeme, abyste tuto otázku projednali s technologem Vašeho výrobního provozu a opětovně s pracovníkem zabezpečujícím plnění některých povinností, které pro Vaší organizaci vyplývají ze zákona o požární ochraně.
 
Nutnost zpracovávat požární evakuační plán a dokumentaci zdolávání požáru považujeme za formální záležitost v případě, kdy se jedná o jednopodlažní výrobní halu (provozována činnost kovoobrábění a činnost související se zpracováním plastů) o rozměrech cca  700 m2, kde je dostatečný počet únikových cest, kolem haly je volný manipulační prostor a vyhovující příjezdové komunikace.
Povinnost zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany je dána ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Obsah dokumentace je dán vyhláškou č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) - konkrétně § 33 odst. 3 (požární evakuační plán - PEP) a § 34 odst. 2 (dokumentace zdolávání požáru - DZP). Při zpracování některých druhů dokumentace požární ochrany lze využít ustanovení § 40 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci, tj. požadavky stanovené na obsah některých druhů dokumentace požární ochrany mohou být zapracovány do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou (např. organizační řád, provozní řád, technologické postupy); uvedený postup lze zvážit při zpracování PEP. V případě DZP lze využít ustanovení § 34 odst. 4 vyhlášky o požární ochraně, tj. tento druh dokumentace zpracovat zjednodušenou formou v rozsahu operativní karty; tento postup však doporučujeme konzultovat s místně příslušným orgánem státního požárního dozoru.
Stávající právní úprava předpisů o požární ochraně poskytuje dostatečné prostředky, které umožňují zpracovat požadovanou dokumentaci v takovém rozsahu a takovým způsobem, aby obsahovala pouze skutečně potřebné informace a opatření - viz výše.
V souvislosti se zpracováváním dokumentace požární ochrany je vhodné též připomenout, že dokumentaci požární ochrany v rozsahu § 17 odst. 1 písm. a) až j) schvaluje, dle § 40 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci, statutární orgán právnické osoby nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec.
Vznikne-li pochybnost zda, popřípadě v jakém rozsahu má být zpracována nebo vedena dokumentace požární ochrany, rozhodne o tom na základě místních podmínek a po posouzení potřebných podkladů místně příslušný orgán státního požárního dozoru (§ 40 odst. 10 vyhlášky o požární prevenci).
Nelze se ztotožnit s názorem tazatele (a to mimo jiné i z důvodu obsahu informací uvedených v „Listu bezpečnostních údajů“), že v případě výše uvedených druhů dokumentace požární ochrany se jedná o formální plnění povinností vyplývajících z právních předpisů. Naopak - jedná se o dokumenty, které v případě požáru upravují zásady pro vytvoření podmínek k účinné ochraně života a zdraví občanů a majetku.

červen

28. června 2002  
 
Jak postupovat v případě, kdy není možné prokázat potřebné množství a druh hasicích přístrojů (dále jen „HP“) u obytných domů, vzhledem k tomu, že není k dispozici schválená projektová dokumentace nebo v této dokumentaci HP nebyly vůbec řešeny? Platí pro bytové domy další množství HP uvedené v § 2 odst. 5 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), tj. na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu jeden HP s požadovanou hasicí schopností?
V případě, kdy nelze prokázat stanovení počtu HP podle § 2 odst. 1 nebo 2 vyhlášky o požární prevenci, uplatní se ustanovení § 2 odst. 5 této vyhlášky. Při určení druhu HP, hasiva a umístění přístrojů se postupuje podle uvedeného § 2 odst. 5 a 6 vyhlášky o požární prevenci. Pro stanovení počtu HP se půdorysné plochy*) podlaží sčítají a počet HP se získá prostým vydělením celkové plochy v m2 hodnotou 200. Do plochy podlaží se u bytových domů nezapočítává plocha bytů [užívání bytu fyzickou osobou není provozování činnosti právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou podle zákona č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.)]. V daném případě je nutno instalovat minimálně hasicí přístroje s požadovanou celkovou hasicí schopností (lze použít jeden hasicí přístroj, pokud splňuje podmínku celkové hasicí schopnosti), vždy na každých započatých 200 m2. Druh hasiva musí být zvolen podle předpokládané třídy požáru, popřípadě prostředí (např. hašení el. zařízení pod napětím).
Výše uvedeným nejsou dotčeny požadavky na vybavení HP, které vyplývají ze zvláštních předpisů (např. hasicí přístroje uvedené v dokumentaci ke změně části stavby podléhající stavebnímu řízení podle stavebního zákona; hasicí přístroje uvedené v průvodní dokumentaci výrobce zařízení nebo jeho části).
 
*) plochy všech podlaží mimo plochy bytů a ploch uvedených v posledním odstavci této odpovědi.
 
Obracíme se na Vás s dotazem na začlenění činností dle § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb., dále jen „zákon o požární ochraně“). Jedná se o firmu, která má prodejny po celé republice a občas jsou tyto prodejny umístěny ve stavbách pro obchod, které splňují kriteria § 3 písm. f) vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Je-li tato prodejna umístěna ve stavbě pro obchod ve smyslu citované vyhlášky, ale je zcela požárně oddělena od zbytku objektu, má vchody a východy přímo do volného prostoru, nepoužívá žádné společné ani jiné prostory v objektu a svou činností objekt neohrožuje ani v případě požáru ve zbytku objektu není pravděpodobné, že bude ohrožen, jedná se o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně?
Ve smyslu § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se za činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím považují činnosti provozované ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob, ve stavbách pro obchod, ve stavbách ubytovacího zařízení a ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. V zákoně o požární ochraně pod čarou jsou uvedeny odkazy na předpisy, které definují uvedené stavby.
Pro začleňování dle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se provozovaným činnostem přiřazuje pouze jedno kritérium, a to zda jsou provozovány ve stavbách, které vyhovují definicím uvedeným ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu popř. ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace ve smyslu vyhlášky č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění vyhlášky č. 369/2001 Sb. Jestliže je tato podmínka splněna, všechny činnosti provozované v těchto stavbách jsou činnostmi se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu zákona o požární ochraně.
Obdobně se bude postupovat při začleňování činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím, které jsou provozovány:
  • v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů [§4 odst. 2 písm. g) zákona o požární ochraně - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m [§ 4 odst. 3 písm. d) zákona o požární ochraně - činnost s vysokým požárním nebezpečím],
  • v objektech a zařízeních provozů chemické výroby uvedených v příloze č. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. d) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • v objektech a zařízeních administrativních, školských a zdravotnických provozů uvedených v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci o 7 a více nadzemních podlažích, nebo o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto nemají zřízeny chráněné únikové cesty [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. e) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • ve stavbách, které jsou určeny pro ubytování osob s omezenou schopností pohybu a orientace, ve stavbách ubytovacích zařízení o 7 a více nadzemních podlažích nebo o 4 a více nadzemních podlažích pokud tyto objekty nemají zřízeny únikové cesty [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. f) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob a ve stavbách pro obchod [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. g) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím].
U činností provozovaných ve výše uvedených stavbách/budovách/objektech se zjišťuje, zda nenaplňují některé z dalších znaků stanovených § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně s přihlédnutím k vyhlášce o požární prevenci. Výsledkem „procesu začleňování“ činností se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím je „Dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“ ve smyslu § 28 s přihlédnutím k § 53 vyhlášky o požární prevenci.
 
Otázka vztahující se k aplikaci zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o chemických látkách“), zejména pak určování, zda se jedná o chemickou látku vykazující nebezpečné vlastnosti dle tohoto zákona (např. o látku vysoce hořlavou, která se může v pevném stavu snadno vznítit po krátkém styku se zápalným zdrojem, a po odstranění zápalného zdroje dále hoří nebo doutná); zda je rozhodující bezpečnostní list, jak postupovat, pokud bezpečnostní list není (nebyl dodán) a zda si lze v takovém případě dovodit, že se tedy o nebezpečnou chemickou látku ve smyslu tohoto zákona nejedná.
Úvodem je třeba uvést, že dotazy k aplikaci shora uvedeného zákona by bylo vhodné směrovat Ministerstvu životního prostředí. V souvislosti s položenou otázkou však lze upozornit na některá ustanovení zákona o chemických látkách, případně prováděcí předpisy, obsahující některé odpovědi. Důležité je připomenout si úvodní ustanovení zákona o chemických látkách, tj. na koho a na co se zákon o chemických látkách vztahuje. Položená otázka se tedy týká, předpokládáme, těch chemických látek nebo chemických přípravků a povinných subjektů, na které se tento zákon vztahuje. V takovém případě je klasifikace chemických látek nebo chemických přípravků povinností výrobce nebo dovozce (§ 3 odst. 1 zákona o chemických látkách). Klasifikace se provádí na základě a podle podmínek stanovených tímto zákonem a předpisů vydaných na jeho základě. Pro úplnost uvádíme, že součástí právních předpisů ČR je „Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek obsažený v nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování, ve znění nařízení vlády č. 258/2001Sb. Ustanovením § 14 zákona o chemických látkách je dále výrobci a dovozci látky uváděné na trh (mimo jiné) uloženo zpracovat bezpečnostní list, který obsahuje též údaje o nebezpečné látce. Nemá-li právnická osoba k dispozici bezpečnostní list nelze z toho přímo vyvodit závěr, že se nejedná o nebezpečnou chemickou látku nebo chemický přípravek. Obecně lze doporučit, aby byly lépe vyjadřovány podmínky dodávek a předcházelo se tak zejména ohrožení zdraví a životů osob.
Tímto nejsou nijak dotčeny povinnosti vyplývající právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.).
 
Je přímý vztah mezi ustanovením § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb., dále jen „zákon o požární ochraně“) a § 18 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb. , o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), tzn. zda přiřazením charakteristiky podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně se automaticky předpokládá, že se jedná o činnost, kde jsou složité podmínky pro zásah; dále zda se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím v případě uskladnění/umístění 1 lahve s obsahem 40 l hořlavého plynu.
Provozované činnosti se člení podle míry požárního nebezpečí do kategorií, přičemž pro začlenění do příslušných kategorií je rozhodující naplnění znaků - charakteristik uvedených v zákoně o požární ochraně (§ 4 odst. 2, 3 a 4) s přihlédnutím k příslušným ustanovením vyhlášky o požární prevenci. Charakteristiky uváděné pod jednotlivými písmeny nejsou na sobě vzájemně závislé; neuplatňuje se přímá závislost mezi § 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně s přihlédnutém k § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci a § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně. Vzhledem k řadě odlišností, které se mohou v souvislosti s provozováním jednotlivých činností vyskytnout, musí být vždy provedeno vyhodnocení konkrétních podmínek provozované činnosti, tedy i vyhodnocení, zda se jedná o činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah (§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně). Tyto povinnosti jsou stanoveny provozovateli činnosti, který ji však může zabezpečit pouze prostřednictvím osob s příslušnou odbornou způsobilostí (§ 11 zákona o požární ochraně; dále jen „odborně způsobilá osoba“). V případě přiřazování charakteristiky podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně, tj. činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah (§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně) v návaznosti na § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci, odborně způsobilá osoba vyhodnotí, zda by „vstup nebo činnost jednotky požární ochrany bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů“. S ohledem na výsledek tohoto vyhodnocení pak bude nebo nebude přiřazena charakteristika podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona a následně zpracovávány příslušné druhy dokumentace požární ochrany. V případě, že příslušné druhy požární dokumentace budou zpracovávány, lze uplatnit ustanovení § 40 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci, tj. požadavky na obsah některých druhů dokumentace požární ochrany mohou být zapracovány do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou nebo podnikající fyzickou osobou. Případně, vzniknou-li pochybnosti o rozsahu a vedení dokumentace požární ochrany, může být uplatněn postup v souladu s § 40 odst. 10 vyhlášky o požární prevenci.
Na otázku, která je zúžena jen na umístění 1 tlakové lahve o objemu 40 litrů s hořlavým nebo hoření podporujícím plynem, nelze bez dalších upřesňujících informací jednoznačně odpovědět. Samotné umístění tlakové lahve, při splnění všech předepsaných požadavků (např. umístění na správném místě, zajištění a označení vstupů a míst předepsaným způsobem, zajištění přístupu, nevyskytující se žádné další související nebezpečí vyplývající z přítomných látek a technologie atd.) by zřejmě tuto charakteristiku nenaplnily.
 
Jsou údaje uvedené v závorce § 18 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) závazné nebo se jedná jen o příklad; dále zda se povinnost zpracovávat dokumentaci zdolávání požárů a požárního evakuačního plánu vztahuje na všechny případy, prostory a zařízení (např. rozvodny el. proudu, skladování výbušnin, výskyt radioaktivních látek, kabelové kanály, energocentra, láhve s hořlavými plyny umístěné ve venkovním prostoru apod.) nebo zda se má provést vyhodnocení, že by vstup do prostor nebo zařízení bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů.
Obsah závorky § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci představuje výčet činností a zařízení, na které se ustanovení vztahuje, nejedná se tedy pouze o příklady. Z textu uvedeného před závorkou vyplývá, že pro případy uvedené v závorce je třeba mít vyhodnoceno/prokázáno, že vstup do prostor nebo zařízení bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení neznamená ohrožení zdraví a životů hasičů (přitom se přihlíží i k situacím, za kterých se mohou hasiči v těchto prostorách vyskytovat, tj. zejména vyhodnocením stavů, které již nejsou normálními provozními podmínkami). Problematika zpracovávání dokumentace požární ochrany, mezi něž patří požární evakuační plán a dokumentace zdolávání požárů, má vazbu mimo jiné na ustanovení zmíněného § 18 vyhlášky o požární prevenci.
Vyjde-li najevo, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do kategorie podle § 4 odst. 1 zákona o požární ochraně, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru.
Vznikne-li pochybnost zda, popřípadě v jakém rozsahu, má být zpracována nebo vedena dokumentace požární ochrany, rozhodne o tom na základě místních podmínek a po posouzení potřebných podkladů orgán státního požárního dozoru.
 
Dotaz k ustanovení § 4 odst. 3 písm. d) zákona o požární ochraně: Jak se u budov stanovuje výška 45 m a více; je to výška od okolního terénu až na nejvyšší bod budovy?
Činnost provozovaná v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m je považována za činnost s vysokým požárním zatížením, přičemž za výšku budovy se považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu [§ 17 odst. 5 vyhlášky č.246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)].
 
Dotaz: „Slyšel jsem, že rok před instalací hasícího přístroje musí být provedena kontrola jeho provozuschopnosti - poslední věta § 9 odst. 2 vyhlášky“; jaké doklady jsou potřebné k instalaci nového hasícího přístroje, stačí doklad o koupi a záruční list?
Smyslem poslední věty § 9 odst. 2 vyhlášky č. 246/2000 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), cit.: „První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle jeden rok před jeho instalací.“, bylo postihnout např. případy, kdy po nákupu není hasicí přístroj instalován na místo, ale je uložen jako záložní, tzn. k jeho instalaci by mohlo dojít po době delší než je jeden rok. Aby byly splněny požadavky vyplývající z vyhlášky o požární prevenci týkající se provozuschopnosti hasícího přístroje, a to i ve vztahu k instalaci nového hasícího přístroje, musí být tato provozuschopnost prokázána v rozsahu stanoveném v § 9 odst. 1 uvedené vyhlášky, tj. dokladem o kontrole hasícího přístroje provedené podle podmínek stanovených touto vyhláškou, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury. Požadavky vztahující se k obsahu údajů dokladujících provedení kontroly hasícího přístroje jsou obsaženy v § 9 odst. 8 této vyhlášky.
 
Dotaz ke způsobu určení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 15 odst. 2 písm. a) až h) vyhlášky č. 246/2000 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhlášky o požární prevenci), zda musí být vyčerpány všechny body uvedené v § 15; co znamená „prokazatelné vyhodnocení“ a lze-li vyhodnotit podmínky požární bezpečnosti podle § 15 odst. 2 písm. a) až h) bez písemného vyhodnocení, protože to § 15 jednoznačně neukládá.
V této otázce nebyl zcela správně uveden odkaz na příslušnou část vyhlášky o požární prevenci [§ 15 odst. 2 uvedené vyhlášky neobsahuje písm. a) až h), nýbrž a) až c); § 15 odst. 3 obsahuje písm. a) až h), ale není v něm uvedeno „prokazatelně vyhodnotí“] - pravděpodobně se jednalo o přehlédnutí.
Úvodem je třeba zdůraznit, že ustanovením § 15 vyhlášky o požární prevenci nebyl zformulován požadavek na samostatný zvláštní dokument, resp. obsah samostatného zvláštního dokumentu. Jedná se v podstatě o „návod“, ve kterém je popsáno, jak má postupovat ten, kdo stanovuje podmínky požární bezpečnosti (§ 15 odst. 3 a 5 uvedené vyhlášky). „Prokazatelné vyhodnocení“ nepředstavuje druh dokumentu, ale toto vyhodnocení bude využito pro stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požární nebezpečím a promítne se do příslušných druhů dokumentace požární ochrany. Při vyhodnocování je třeba vycházet ze spolehlivě zjištěných skutečností. Za prokazatelné vyhodnocení lze považovat dokladování dokumenty jako jsou např. požárně technické charakteristiky, bezpečnostní listy, technické podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, v neposlední řadě i odpovídající údaje v jednotlivých zpracovaných druzích dokumentace požární ochrany.
Obecně lze přijmout závěr, že žádné hledisko obsažené v § 15 odst. 2 a 3 nemůže být pominuto s tím, že vyhodnocení a následné stanovení podmínek požární bezpečnosti bude vždy provedeno a vztaženo pouze ke konkrétní provozované činnosti nebo k místu (prostoru, stavbě), kde je činnost provozována, případně s touto činností (místem) bezprostředně souvisí (příklad: při vyhodnocování se nebudeme zabývat bezpečnostní vzdáleností volných skladů sena, pokud seno neskladujeme nebo neprovozujeme činnost v objektu, který by byl takovým skladováním ohrožen; nestanovujeme zajištění požární ochrany v mimopracovní době, pokud se jedná o nepřetržitý provoz a taková situace nepřipadá v úvahu atd.).
 
Požární řády se zpracovávají (mimo jiné) pro činnosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 4 odst. 2 písm. d), e), g), h), i), j) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) což je možné považovat za „nutnou“ formalitu, a dále je i problematické zpracování části požárního řádu podle ustanovení § 31 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky č 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci); mohou být podmínky požární bezpečnosti stanoveny např. organizační směrnicí s tím, že požární řád nebude zpracován?
Při zpracování dokumentace požární ochrany dle § 15 zákona o požární ochraně (úplné znění č. 67/2001 Sb.) se postupuje podle příslušných ustanovení vyhlášky o požární prevenci. Možnost zapracování některých druhů dokumentace požární ochrany do jiné organizační nebo provozní dokumentace, vedené právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, je uvedena v § 40 odst. 5 této vyhlášky. Pro nalezení odpovídající formy zpracování některých druhů dokumentace požární ochrany mohou být využity i další ustanovení § 40, např. odst. 6 nebo odst. 10.
Obsahem požárního řádu budou jen ty údaje, které reagují pouze na konkrétní podmínky, tj. vztahují se k druhu a místu provozované činnosti a k případným dalším souvislostem [pokud se při provozované hodnocené činnosti nevyskytují např. žádné hořlavé látky, nebudou ani předmětem hodnocení v návaznosti na ustanovení § 31 odst. 2 písm. b) a c)].
 
Je možno rozhlasový vysílač, který má méně než 22,5 m považovat za činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, protože se jedná o výrobní objekt, resp. jedná se v daném případě o výrobní provoz, není-li v položce 13 přílohy č. 2 vyhlášky č 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), takový druh provozu uveden?
Provozovanou činnost lze vyhodnotit jako činnost se zvýšeným požárním nebezpečím na základě konkrétních údajů o této provozované činnosti a o místě, kde je tato činnost provozována, a to přiřazením charakteristik, podle kterých jsou definovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím v § 4 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“) s využitím podrobností uvedených ve vyhlášce o požární prevenci).
Příloha č. 2 zahrnuje pod položkou 13 „výrobní provozy“ k využití pro § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně. Jiné provozy, konkretizované v jiných položkách přílohy č. 2, se za „výrobní“ pro tento účel nepovažují.
Je však nutné připomenout povinnost prověřovat u konkrétní provozované činnosti vždy všechny charakteristiky stanovené zákonem o požární ochraně pro činnosti se zvýšeným požární nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím; vyloučení jen jedné z nich nelze považovat za splnění stanovené povinnosti.
 

duben

2. dubna 2002  
 
Jak postupovat při zatřídění provozovaných činností do kategorií podle požárního nebezpečí ve smyslu § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o požární ochraně) v případě, že v objektu, který není dělen do požárních úseků provozuje činnosti více právnických nebo podnikajících fyzických osob. Jde o prostory, které jsou prokazatelně užívány samostatně a při samostatném posuzování nesplňují podmínky odst. 2 § 4 zákona o požární ochraně. Vzhledem k tomu, že jsou však součástí jednoho požárního úseku, jsou podmínky v tomto úseku splněny.
Příklad: V administrativní budově jsou v jednom podlaží kancelářské prostory, pronajaté různým právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám, mnohdy oddělené pouze hořlavými stavebními konstrukcemi. Jednotlivé kanceláře nepřesahují 25 m2 podlahové plochy a hořlavé látky v nich se vyskytující nepřesahují množství 1 000 kg hořlavých látek v pevném stavu. Zákon o požární ochraně však toto množství vztahuje na požární úsek, kde již toto množství je dosaženo a tak v celém požárním úseku je provozována činnost se zvýšeným požárním nebezpečím.
Otázka se týká započítávání množství hořlavých látek u činností provozovaných více právními subjekty v jednom objektu, který není dělen do požárních úseků. V případě provozování činnosti v jednom stavebním objektu, který není prokazatelně dělen do požárních úseků, se tento objekt považuje za jeden požární úsek a množství látek vyskytujících se v jednotlivých jeho částech se sčítají - viz § 17 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Potud, jak pohlížet na požární nebezpečnost z hlediska výskytu (množství) látek, není-li objekt členěn do požárních úseků.
Něco jiného je, jak získat informaci o množství látek, které se vyskytují při činnostech provozovaných různými právními subjekty. Taková informace by měla být výchozí pro uzavření dohody o pronájmu (tj. jaké množství tam může být, resp. jaké už nikoli). Pokud se tak dosud nestalo, pak by takový dotaz měl položit: vlastník objektu osobám, kterým část objektu pronajímá, resp. stanovit podmínky pro užívání v tom směru, že v pronajímané části nesmí být určité množství, ale též provozovatel činnosti tomu, kdo mu část objektu k užívání pronajal.
Informace lze požadovat rovněž od všech dotčených subjektů při požární kontrole provedené jako součást výkonu státního požárního dozoru dle §  1 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně (úplné znění zákon č. 67/2001 Sb.) nebo i při dalších úkonech prováděných v rámci výkonu státní správy na úseku požární ochrany.
 
Lze za samostatnou organizační složku právnické nebo podnikající fyzické osoby považovat jednu samostatnou místnost bez jakéhokoli příslušenství a zaměstnanců (kulturní a společenský sál), vykonávat v něm samostatnou komplexní kontrolu v rámci výkonu státního požárního dozoru a požadovat samostatně veškerou dokumentaci požární ochrany pouze pro tento prostor?
V zásadě je třeba vyjít z toho o jakou provozovanou činnost se jedná a kdo (jaký právní subjekt) ji provozuje, zda se v konkrétním případě jedná o místa, která užívá více právních subjektů společně [§ 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO); obsah případné smlouvy], mimo jiné též zda se nejedná o činnosti, u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah [vztah k § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), kde jsou definovány složité podmínky pro zásah, tj. kdy už se nejedná o běžné podmínky pro zásah]. Vždy je třeba zabývat se konkrétními podmínkami a vztahy. Skutečnost, zda je činnost provozována částí/součástí právního subjektu, a tyto nemají shodné adresy, nemá na rozsah povinností na úseku požární ochrany vliv. Lze proto provést komplexní požární kontrolu dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně ve vztahu k provozované činnosti v místě (z hlediska územní příslušnosti). Pokud některé dokumenty nejsou z objektivních důvodů uloženy v místě provozované činnosti, je třeba, aby byly při kontrole k dispozici i vzhledem k tomu, že komplexní kontrola je oznamována předem (§ 43 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci).
 
V § 53 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je stanovena jednoroční lhůta pro uvedení dokumentace požární ochrany do souladu s platnou právní úpravou. Kde je stanoveno, že toto se vztahuje pouze na dokumentaci fyzicky vedenou u právnické nebo podnikající fyzické osoby a dokumentace (mimo jiné i dokumentace podle dřívější právní úpravy), od jejíhož vedení bylo posouzením požárního nebezpečí upuštěno, musí být zpracována ihned?
Ustanovení § 98 odst. 3 zákona č. 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů vymezuje co je a co není považováno za posouzení požárního nebezpečí (dále jen „PPN“). Jedná-li se o PPN dle předchozí právní úpravy, které od 1. ledna 2001 není za PPN považováno, je možné jeho obsah využít (např. vstupní informace o dokumentech pro stavbu, technologické zařízení, analýzy atp., pokud se činnosti nezměnily a doklady a informace nepozbyly na aktuálnosti). Nelze však na základě takového PPN dovozovat, že některou dokumentaci požární ochrany provozovatel nemusí mít. Ustanovení § 53 vyhlášky o požární prevenci nelze aplikovat izolovaně, ale ve všech souvislostech.
Je třeba potvrdit, že pro činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně] od 1. ledna do 23. července 2001, tj. do nabytí účinnosti vyhlášky o požární prevenci, nebyl k dispozici právní prostředek k tomu, aby provozovatel činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nemusel vést některou předepsanou dokumentaci požární ochrany. Od tohoto data lze využít např. ustanovení § 40 odst. 5 a 10 uvedené vyhlášky.
V návaznosti na lhůtu, která je zmíněna v otázce, je třeba přesně číst i obsah § 53 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci. V tomto paragrafu je uvedeno, že se jedná o lhůtu 1 roku a ta se vztahuje k dokumentaci o požární ochraně zpracované a vedené podle předchozí právní úpravy, tj. do 23. července 2001. Není tam uvedeno, že se jedná o roční odklad ke zpracování předepsané dokumentace. Od 23. července 2001 lze uplatňovat též již výše zmíněný § 40 odst. 5 a v odůvodněných případech i odst. 10 vyhlášky o požární prevenci, vždy však správně k dané věci a obsahu materiálů.
29. dubna 2002  
 
Provozujeme nadzemní dvouplášťové nádrže NDN 16 s obsahem 16 000 l a NN 33 s obsahem 33 000 l hořlavých kapalin I. nebo II. třídy nebezpečnosti. Tato zařízení slouží ke skladování a k distribuci hořlavých kapalin. Vztahuje se na tato zařízení začlenění do kategorie činností dle ustanovení § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“), event. jaká dokumentace z pohledu zajištění požární bezpečnosti provozování těchto zařízení je postačující?
K rozboru konkrétního případu nejsou k dispozici všechny potřebné informace. Přesto je možné obecně odvodit, že se zřejmě jedná o hořlavé kapaliny I. a II. třídy nebezpečnosti ve smyslu platné ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny Provozovny a sklady, o hořlavé kapaliny s teplotou vzplanutí do 55 oC. Začleňování provozovaných činností do kategorie podle § 4 odst. 2 písm. a), popř. § 4 odst. 3 písm. a) zákona o požární ochraně je však vázáno na nebezpečné látky a přípravky klasifikované jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, přičemž je v poznámce pod čarou uveden odkaz na zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o chemických látkách“). Klasifikace nebezpečné hořlavé látky v kapalném stavu dle zákona o chemických látkách není totožná s tříděním hořlavých kapalin dle ČSN 65 0201, i když jedním z třídících znaků je v obou případech bod vzplanutí. Při klasifikaci se postupuje podle zákona o chemických látkách a jeho prováděcích předpisů; jedná se zejména o nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se jedná pouze o již výše zmíněný bod vzplanutí, jako jeden z třídících znaků (nelze však pracovat izolovaně pouze s tímto znakem), pak za nebezpečnou látkou v kapalném stavu dle zákona o chemických látkách je považována látka s bodem vzplanutí do 55 oC. Pro konkrétní chemickou látku nebo přípravek je třeba pracovat s bezpečnostním listem a musí se jednat o látku nebo přípravek, na který se tento zákon vztahuje.
Dokumentace požární ochrany ve smyslu § 15 zákona o požární ochraně vyplyne ze způsobu stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím [§ 15 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)], popř. z posuzování požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím (§ 16 této vyhlášky).
 
Svařovny jsou v příloze č. 1 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) uvedeny v položce 13.1.2 „Výrobní provozy“ s pn 10 kg.m2, tzn., že nesplňují podmínku pro začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“). V případě, že ve svařovnách se nacházejí hořlavé a hoření podporující plyny se součtem vnitřních objemů nádob převyšujícím 100 litrů v jednom prostoru nebo požárním úseku, provedeme začlenění svařovny do kategorie činností dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně.
Popsanou činnost lze začlenit dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně, ale také dalších kritérií, např. podle § 4 odst. 2 písm. f) a podobně. Konkrétní začleňované činnosti je nutné přiřadit všechna kritéria, která jsou naplněna.
 
S odkazem na § 36 odst. 1 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je součástí dokumentace o školení zaměstnanců, mimo jiné, způsob ověření získaných znalostí. Zajímalo by mne, jakým způsobem lze znalosti ověřovat, a zda musí být a jakým způsobem vždy dokladováno ověření znalostí.
Způsob ověřování znalostí získaných při školení zaměstnanců, odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany není vyhláškou o požární prevenci předepsán. V § 26 této vyhlášky je uvedeno, že znalosti se ověřují v rozsahu a způsobem určeným v dokumentaci požární ochrany (např. § 36). Jestliže ověření znalostí bude stanoveno písemnou formou (např. testem), pak se tyto doklady stanou dokumentací o školení zaměstnanců a o odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany.
 
Je zahrnuto v průměrných hodnotách nahodilého požárního zatížení uvedených pro účely členění činností podle požárního nebezpečí v příloze č. 2 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) určité množství hořlavých resp. hoření podporujících plynů? Zajímají mě zejména dílenské provozy u položky 9.4 uvedené přílohy. Nezřídka se v těchto provozech provádí svařování plamenem, proto zde bývají uloženy autogenní soupravy. Je tedy v případě začleňování takových provozů nutné vycházet jednoznačně z ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.)?
V hodnotách nahodilého požárního zatížení „pn“ uvedených v příloze č. 2 vyhlášky nejsou zahrnuty hořlavé ani hoření podporující plyny, které se mohou v provozech vyskytovat. Dané činnosti musí být přiřazena všechna kritéria, uvedená v § 4 odst. 2, popř. odst. 3 zákona o požární ochraně, která činnost naplňuje.
 
Kdo je povinen plnit povinnost uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“) ve vztahu k hasicím přístrojům a vybavení požárních hydrantů v pronajatých prostorech?
Podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. V případě, že provozuje činnost v prostorách více právnických nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.
V § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně je uložena právnickým a podnikajícím fyzickým osobám (bez ohledu na jejich začlenění dle míry požárního nebezpečí provozované činnosti) obecná povinnost obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. V této souvislosti je vznesen konkrétní dotaz, zda plnění povinností vztahujících se k hasicím přístrojům a k vybavení požárních hydrantů je věcí vlastníka objektu nebo provozovatele činnosti.
Hasicí přístroje patří ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) mezi věcné prostředky požární ochrany, požární hydranty jsou podle § 2 odst. 4 písm. e) citované vyhlášky druhem požárně bezpečnostního zařízení. Plnění povinností vztahujících se k hasicím přístrojům a k vybavení požárních hydrantů v pronajatém prostoru je, jak vyplývá z výše uvedeného, záležitostí provozovatele (nájemce). Ve společných prostorách zůstává povinnost na vlastníkovi objektu, pokud není smluvně dohodnuto jinak (k tomu viz § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně).
 
Jakým způsobem se začleňují činnosti provozované dle § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“) a to konkrétně provozy, ve kterých dochází ke zvyšování tlaku plynu v rámci přepravního řetězce z důvodu kompenzace tlakové ztráty plynu proudícího potrubím plynovodu (kompresní stanice)?
Ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c) zákona o požární ochraně se za činnost s vysokým požárním nebezpečím považuje činnost v provozech, ve kterých se přečerpáváním a zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečných látek a přípravků v kapalném nebo plynném stavu, které jsou klasifikovány jako extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším.
V daném případě se jedná o:
  • činnost, při které se zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečné látky v plynném stavu,
  • nebezpečnou látkou v plynném stavu je zemní plyn, který naplňuje shora uvedené znaky (extrémně hořlavý), což je vždy uvedeno v bezpečnostním listu této látky,
  • přeprava nebezpečné látky je zabezpečována v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším; vnitřní průměr potrubí, kterými jsou v rámci kompresní stanice spojena jednotlivá zařízení, není pro začlenění činností rozhodující.
Poznámka: kompresní stanice je tvořena soustavou vzájemně pospojených zařízení, kterými jsou např. plynová potrubí, kompresorová soustrojí, řídící systémy a pomocná zařízení - viz ČSN EN 12583 Zásobování plynem - Kompresní stanice - Funkční požadavky.
Pro úplnost je třeba posoudit zda tato činnost nevykazuje některé další znaky rozhodné pro začlenění do kategorií provozovaných činností ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně, aby při posuzování požárního nebezpečí ve smyslu § 16 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) byly zohledněny všechny rozhodující vlivy z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru.

únor

5. února 2002  
 
Odpovědi na dotazy k vyhlášce č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)
 
V souvislosti s vydáním vyhlášky o požární prevenci, která nabyla účinnosti dnem zveřejnění v částce 95 Sbírky zákonů tj. 23. července 2001, se vyskytly některé dotazy týkající se praktické aplikace tohoto právního předpisu. Následujících 20 otázek bylo položeno na různých přednáškách a odborných seminářích a odpovědi na ně zpracoval pplk. Ing. Miloš Svoboda, ředitel odboru státního požárního dozoru MV - generálního ředitelství HZS ČR. Texty otázek nebyly úmyslně upraveny s tím, že terminologicky nebo jinak problematické výrazy jsou uvedeny v uvozovkách a zveřejnění odpovědí na nejčastější dotazy může přispět k lepší orientaci nejenom odborné veřejnosti.
 
1.      Patří systémový „protipožární nátěr“ mezi požárně bezpečnostní zařízení? Je tedy nutné „1x ročně“ provést funkční zkoušku tohoto požárně bezpečnostního zařízení? Jak postupovat například při mechanickém poškození?
Systémy a prvky zajišťující zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot patří mezi požárně bezpečnostní zařízení (§ 2 odst. 4 písm. f) vyhlášky o požární prevenci).
Funkční zkouška těchto požárně bezpečnostních zařízení se neprovádí (§ 7 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Jednou za rok se provádí kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, a to v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce, pokud projektová dokumentace nebo podrobnější dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší (§ 7 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci).
Je-li požárně bezpečnostní zařízení shledáno nezpůsobilým plnit svoji funkci (např. při jeho poškození), musí se tato skutečnost na zařízení a v prostoru, kde je zařízení instalováno, zřetelně vyznačit. Provozovatel v takovém případě provede opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a předepsaným způsobem stanoví náhradní organizační, popřípadě technická opatření (§ 7 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci).
 
2.      Dává vyhláška o požární prevenci právo výrobci striktně stanovit tvar „protokolu o prohlídce hasicího přístroje“? V případě že ano, musí být při „prohlídce“ vystaveno několik „protokolů“ dle požadavků jednotlivých výrobců?
Vyhláška o požární prevenci stanoví obsahové náležitosti dokladu o provedené kontrole, údržbě nebo opravách hasicích přístrojů (§ 9 odst. 8 vyhlášky o požární prevenci). Tvar ani grafickou podobu dokladu o provedené kontrole, údržbě nebo opravách hasicích přístrojů vyhláška o požární prevenci nestanoví.
Pojem „prohlídka hasicího přístroje“ je ve vyhlášce o požární prevenci uveden v souvislosti s periodickou zkouškou (§ 9 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci).
 
3.      Mnoho „servisů hasicích přístrojů“ nemá „potřebná oprávnění“. Příslušné požadavky v tomto směru nerespektují ani provozovatelé činností.
Součástí dokladu o provedené kontrole, údržbě nebo opravě hasicího přístroje je též potvrzení osoby, která příslušnou činnost provedla, že splnila podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce hasicího přístroje (§ 9 odst. 8 písm. e) a § 10 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci).
V průvodní dokumentaci výrobců hasicích přístrojů mohou být stanoveny podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících kontroly, údržbu a opravy hasicích přístrojů. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům (§ 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci).
Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požárním prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci), a to jak pro účely výkonu státního požárního dozoru (např. § 45, § 46 a § 50 vyhlášky o požární prevenci), tak i pro účely preventivních požárních prohlídek (§ 12 odst. 1 a 2 vyhlášky o požární prevenci).
 
4.      V některých starších panelových bytových domech (6 - 8 pater) jsou instalovány „hydrantové skříně“ bez přívodu vody.
Mezi požárně bezpečnostní zařízení patří vnitřní požární vodovod včetně nástěnných hydrantů, hadicových a hydrantových systémů, jakož i nezavodněné požární potrubí (§ 2 odst. 4 písm. e) vyhlášky o požární prevenci).
Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci platí, že množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení právnických osob a podnikajících fyzických osob požárně bezpečnostními zařízeními vyplývá z požárně bezpečnostního řešení stavby (§ 18 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona a § 41 vyhlášky o požární prevenci) nebo z obdobné dokumentace, která je součástí dokumentace ověřené stavebním úřadem podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen zákon o požární ochraně) jsou právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinny udržovat požárně bezpečnostní zařízení v provozuschopném stavu.
Provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se prokazuje dokladem o jeho montáži, funkční zkoušce, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách provedených podle podmínek stanovených vyhláškou o požární prevenci (§ 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci).
Současně platí, že v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem a s rozhodnutím stavebního úřadu (stavební povolení, kolaudační rozhodnutí) musí být stavby udržovány v dobrém stavebním stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních závad (§ 86 stavebního zákona).
 
5.      V § 6 vyhlášky o požární prevenci se „ukládá“ požárně bezpečnostní zařízení montovat oprávněnou osobou. Aby bylo možno například požární přepážky a požární ucpávky v kabelových trasách řádně montovat je třeba, aby trasa byla správně vyprojektována. To však někdy není. Jak vyhláška o požární prevenci zajišťuje, aby byly v projektech staveb, zejména „elektročásti“, vytvořeny předpoklady například pro montáž požárních přepážek v kabelových trasách?
Osoba, která provádí projektovou činnost (projektant), odpovídá za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace (§ 46b stavebního zákona).
 
6.      Kdo smí kontrolovat a opravovat „technická zařízení požární ochrany“ (hydranty, hasicí přístroje) vyrobená před nabytím účinnosti vyhlášky o požární prevenci a u kterých nebyla uvedena v průvodní dokumentaci potřeba oprávnění k této činnosti?
Při kontrole provozuschopnosti vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, kontrole, údržbě a opravách zařízení pro zásobování požární vodou a hasicích přístrojů musí osoba, která příslušnou činnost vykonává, splnit podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení nebo hasicího přístroje. Tato osoba odpovídá za kvalitu provedené činnosti a písemně potvrzuje, že stanovené podmínky splnila (§ 10 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky o požární prevenci).
 
7.      Může projektant zpracovávající „dokumentaci požární bezpečnosti stavby“ použít přílohu č. 2 vyhlášky o požární prevenci, která uvádí hodnoty nahodilého požárního zatížení (pn)? V několika případech jsou hodnoty pn uvedené v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci nižší než v ČSN 73 0802.
Příloha č. 2 vyhlášky o požární prevenci není určena pro projektování požární bezpečnosti staveb. Vychází z ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní provozy, ale některé položky byly upraveny a přizpůsobeny podmínkám vyhlášky o požární prevenci.
 
8.      Může výrobce hasicího přístroje odmítnout „proškolit“ osobu provádějící kontrolu, opravu, plnění a periodické zkoušky, která splňuje „legislativní“ podmínky, má „strojní vybavení“. Může ji (z obchodních zájmů apod.) krátit lhůty platnosti vystavených dokladů - „oprávnění“? Na základě čeho?
Vyhláška o požární prevenci byla vydána na základě zmocnění uvedených v zákoně o požární ochraně. Zákon o požární ochraně nezmocňuje Ministerstvo vnitra k úpravě podmínek pro přijetí uchazeče k „proškolení“, možností nebo podmínek jeho odmítnutí ani krácení lhůt platnosti vystavených dokladů. Vyhláška o požární prevenci tedy tyto skutečnosti neřeší a ani jejich řešení obsahovat nemůže.
 
9.      Mohou jednotliví výrobci hasicích přístrojů trvat na různém barevném provedení kontrolních štítků a „diktovat formu“ dokladů o provedené kontrole hasicích přístrojů?
Vyhláška o požární prevenci stanoví obsahové náležitosti kontrolního štítku (§ 9 odst. 7 vyhlášky o požární prevenci) a dokladu o provedené kontrole hasicího přístroje (§ 9 odst. 8 vyhlášky o požární prevenci). Tvar ani grafickou podobu kontrolního štítku ani dokladů o provedené kontrole hasicího přístroje vyhláška o požární prevenci nestanoví.
 
10. Jako provozovatel činnosti prokazuji provozuschopnost hasicího přístroje (mimo jiné) dokladem o jeho kontrole, ale dle § 45, odst. 2, písm. b) vyhlášky o požární prevenci bude orgán státního požárního dozoru požadovat doklady o kontrole, údržbě a opravě věcného prostředku požární ochrany. Budu jako osoba „zodpovědná za zabezpečení požární ochrany postižen“, když tyto doklady nedoložím?
Hasicí přístroje patří mezi věcné prostředky požární ochrany, resp jsou jedním z vyhrazených druhů věcných prostředků požární ochrany (§ 2 odst. 3 písm. a) a § 4 odst. 2 písm. a) vyhlášky o požární prevenci).
Povinnost udržovat věcné prostředky požární ochrany v provozuschopném stavu je stanovena právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám v ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně.
Státní požární dozor vykonává hasičský záchranný sbor kraje (mimo jiné) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně (§ 31 odst. 1 písm. a) a § 35 písm. a) zákona o požární ochraně).
Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požárním prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci), a to jak pro účely výkonu státního požárního dozoru (např. § 45, § 46 a § 50 vyhlášky o požární prevenci), tak i pro účely preventivních požárních prohlídek (§ 12 odst. 1 a 2 vyhlášky o požární prevenci).
Hasičský záchranný sbor kraje může při výkonu státního požárního dozoru uložit pokutu právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě za podmínek vymezených § 76 (např. odst. 1 písm. f) a § 77 zákona o požární ochraně.
 
11. Jak postupovat při kontrole požárně bezpečnostního zařízení, které je v objektu instalováno „nad rámec“ požárně bezpečnostního řešení stavby (požární hydranty, elektrická požární signalizace apod.)?
Kontrola provozuschopnosti instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce, a to nejméně jednou za rok (§ 7 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci).
 
12. Jelikož vyhláška o požární prevenci nestanoví „žádné přechodné období“, jak bude orgán státního požárního dozoru pohlížet na používání kontrolních štítků nebo dokladů o provedené kontrole hasicího přístroje, které nejsou v souladu s „novou vyhláškou“ (např. z důvodu vyčerpání zásob, které většina „oprávněných“ osob ještě má)?
Kontrolní štítky a doklady o provedené kontrole provozuschopnosti hasicích přístrojů patří mezi prvky, jimiž se prokazuje provozuschopnost hasicího přístroje (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Údaje předepsané v § 9 odst. 7 vyhlášky o požární prevenci musí obsahovat kontrolní štítky, jimiž byly opatřeny hasicí přístroje po nabytí účinnosti vyhlášky o požární prevenci - tedy po 23. červenci 2001. Stejně tak platí, že doklady o kontrole hasících přístrojů provedené po nabytí účinnosti vyhlášky o požární prevenci musí obsahovat údaje předepsané v § 9 odst. 8 vyhlášky o požární prevenci.
 
13. Dotazy k § 10, odst. 2 a odst. 3 vyhlášky o požární prevenci
  • uvede-li výrobce na trh hasicí přístroj a nebude-li mít v průvodní dokumentaci uvedeny podmínky pro „servis, plnění“ atd., potom může „každý“ provádět kontrolu provozuschopnosti hasicích přístrojů?
  • co když stanoví výrobce, že je pro tuto činnost třeba „školení“ v délce 1 hodina až 1 měsíc a že opakování školení bude každé 2 roky až 20 let?
Předně je třeba vycházet z obsahového vymezení pojmu „průvodní dokumentace“ (§ 1 písm. k) vyhlášky o požární prevenci).
Obecně platí, že výrobek uváděný na trh musí být opatřen průvodní dokumentací (např. § 4 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně a doplnění některých zákonů) a dále, že výrobce, dovozce nebo distributor je podle povahy výrobku povinen poskytnout uživatelům zejména informace, které jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobku, které by mohlo ohrozit oprávněný zájem po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění (§ 8 odst. 7 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Na základě ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci mohou být v průvodní dokumentaci výrobců hasicích přístrojů stanoveny podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících kontroly, údržbu a opravy hasicích přístrojů. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům.
V této souvislosti MV - generální ředitelství HZS ČR podpořilo urychlené vydání normy ISO FDIS 11602 - 2 v kodexu českých technických norem. Při případném stanovení podmínek podle § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci před schválením výše citované normy MV - generální ředitelství HZS ČR doporučuje tuto skutečnost zohlednit.
 
14. Bude orgán státního požárního dozoru kontrolovat jestli příslušná osoba provedla „revizi“ podle dokumentace výrobce nebo jen jeho prohlášení a „protokol“.
Pokud tazatel pod pojmem „revize“, resp. „protokol“ mínil kontrolu provozuschopnosti, resp. doklad o provedené kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení nebo hasicího přístroje, potom je třeba vycházet z povinnosti udržovat požárně bezpečnostní zařízení věcné prostředky požární ochrany v provozuschopném stavu. Tato povinnost je stanovena právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osoba v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně.
Státní požární dozor vykonává hasičský záchranný sbor kraje (mimo jiné) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně (§ 31 odst. 1 písm. a) a § 35 písm. a) zákona o požární ochraně).
Provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se prokazuje dokladem o jeho montáži, funkční zkoušce, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách provedených podle podmínek stanovených vyhláškou o požární prevenci (§ 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci).
Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požárním prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Toto platí jak pro účely výkonu státního požárního dozoru (např. § 45, § 46 a § 50 vyhlášky o požární prevenci), tak i pro účely preventivních požárních prohlídek (§ 12 odst. 1 a 2 vyhlášky o požární prevenci).
 
15. Může průvodní dokumentace výrobce určovat vlastníkům hasicích přístrojů zabezpečení „servisu“ pouze některými firmami „certifikovaným“ výrobcem?
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny udržovat věcné prostředky (a tedy i hasicí přístroje) v provozuschopném stavu (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně).
Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požárním prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci), a to jak pro účely výkonu státního požárního dozoru (např. § 45, § 46 a § 50 vyhlášky o požární prevenci), tak i pro účely preventivních požárních prohlídek (§ 12 odst. 1 a 2 vyhlášky o požární prevenci).
Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací ve lhůtách uvedených v § 9 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci.
Při kontrole, údržbě a opravách hasicích přístrojů musí osoba, která příslušnou činnost vykonává, splnit podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení nebo hasicího přístroje. Tato osoba odpovídá za kvalitu provedené činnosti a písemně potvrzuje, že stanovené podmínky splnila (§ 10 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky o požární prevenci).
Na základě ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci mohou být v průvodní dokumentaci výrobců hasicích přístrojů stanoveny podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících kontroly, údržbu a opravy hasicích přístrojů. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům.
Vyhláška o požární prevenci byla vydána na základě zmocnění uvedených v zákoně o požární ochraně. Vyhláška o požární prevenci tedy upravuje požadavky na kontrolu, údržbu a opravy hasicích přístrojů v souladu se zákonným zmocněním.
 
16. Jaká je „forma“ průvodní dokumentace a má být tato průvodní dokumentace dodávána s výrobkem, nebo má být někde uložena?
Formu průvodní dokumentace výrobce vyhláška o požární prevenci neřeší; Ministerstvo vnitra nebylo k takové úpravě zákonem o požární ochraně zmocněno. Obecně platí, že výrobek uváděný na trh musí být opatřen průvodní dokumentací (např. § 4 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně a doplnění některých zákonů). Další požadavky na obsahové náležitosti průvodní dokumentace mohou být vyjádřeny také například pro výrobky stanovené podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 22/1999 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v příslušných nařízeních vlády nebo v jiných právních předpisech, popřípadě normativních dokumentech.
 
17. Za jakých podmínek lze měnit průvodní dokumentaci?
Podmínky, za kterých lze měnit průvodní dokumentaci výrobků vyhláška o požární prevenci neřeší; Ministerstvo vnitra nebylo k takové úpravě zákonem o požární ochraně zmocněno.
Vedle skutečností uvedených v ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci i pro tento případ obecně platí, že výrobce, dovozce nebo distributor je podle povahy výrobku povinen zejména poskytnout uživatelům informace, které jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobku, které by mohlo ohrozit oprávněný zájem po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění. Důvodem ke změně může být například obsahová vada nebo uvedení chybných údajů v existující průvodní dokumentaci. Ani v takovém případě není postup, kterým lze dosáhnout nápravy, jednotný. Ten vždy záleží na konkrétních zjištěných skutečnostech a oslovení příslušného kompetentního orgánu (například České obchodní inspekce).
 
18. Je podmínka znalostí a praktických dovedností absolvování „školení“ u výrobce?
Na základě ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci mohou být v průvodní dokumentaci výrobců hasicích přístrojů stanoveny podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících kontroly, údržbu a opravy hasicích přístrojů. Rozsah a obsah takto stanovených podmínek musí odpovídat právním předpisům a příslušným normativním požadavkům.
Jak je již výše uvedeno, MV - generální ředitelství HZS ČR podpořilo urychlené vydání normy ISO FDIS 11602 - 2 v kodexu českých technických norem. Při případném stanovení podmínek podle § 10 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci před schválením výše citované normy MV - generální ředitelství HZS ČR doporučuje tuto skutečnost zohlednit.
 
19. Komu odpovídá osoba, která provedla úkon na hasicím přístroji - výrobci nebo vlastníkovi.
Osoba, která provedla kontrolu, údržbu nebo opravu hasicího přístroje odpovídá za kvalitu provedené činnosti a písemně potvrzuje, že při tom splnila podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobců hasicích přístrojů. Obchodní vztah mezi osobou, která provádí kontrolu, opravy a údržbu hasicího přístroje a jeho výrobcem ani dohled nad správnou činností osob provádějících kontroly a údržbu hasicích přístrojů předpisy o požární ochraně (§ 2 odst. 1 zákona o požární ochraně) neřeší.
Z hlediska předpisů o požární ochraně platí, že udržovat věcné prostředky (a tedy i hasicí přístroje) v provozuschopném stavu jsou povinny právnické osoby a podnikající fyzické osoby (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně).
Státní požární dozor vykonává hasičský záchranný sbor kraje (mimo jiné) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně (§ 31 odst. 1 písm. a) a § 35 písm. a) zákona o požární ochraně).
Provozuschopnost hasicího přístroje se prokazuje dokladem o jeho kontrole provedené podle podmínek stanovených vyhláškou o požárním prevenci, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury (§ 9 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Toto platí jak pro účely výkonu státního požárního dozoru (např. § 45, § 46 a § 50 vyhlášky o požární prevenci), tak i pro účely preventivních požárních prohlídek (§ 12 odst. 1 a 2 vyhlášky o požární prevenci).
 
20. Existuje možnost „zneužití postavení větších firem“ při kolaudaci. Uvažuje se o účasti montážních firem na kolaudačních řízeních? Při montáži „požárního zařízení“ např. sádrokartonových „požárních předělů, příček, podhledů“, je možné použití „certifikátu o způsobilosti k montáži“ pro jiné stavby, než pro ty, kde firma montáž prováděla.
Účastníkem kolaudačního řízení je stavebník, vlastník stavby, popřípadě uživatel (provozovatel), je-li v době řízení znám. Sloučí-li stavební úřad s kolaudačním řízením řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, jsou účastníky řízení i ti účastníci stavebního řízení, jichž by se změna mohla dotknout. Vymezení příslušných pojmů je uvedeno v § 59 a § 78 stavebního zákona. Úvahy o možných změnách v této oblasti nejsou v působnosti Ministerstva vnitra (tato problematika patří do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj).
Skutečnost, že byly při montáži splněny podmínky vyplývající z ověřené projektové dokumentace, popřípadě podrobnější dokumentace a dodrženy postupy stanovené v průvodní dokumentaci výrobců požárně bezpečnostních zařízení potvrzuje osoba, která montáž příslušného požárně bezpečnostního zařízení provedla (§ 6 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci).
Z dokladů o montáži požárně bezpečnostních zařízení vychází (mimo jiné) orgán státního požárního dozoru při ověřování způsobilosti stavby a technických zařízení k bezpečnému provozu z hlediska požární ochrany (§ 46 odst. 5 písm. a) vyhlášky o požární prevenci).
 

leden

5. ledna 2002  
 
Často se objevuje otázka k aplikaci zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“), kterou lze zjednodušeně uvést takto: „zákonem o PO není právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám stanovena povinnost začlenit jimi provozované činnosti do kategorií podle míry požárního nebezpečí“ (viz § 4 odst. 1 zákona o PO).
  1. ustanovení § 2 odst. 1 zákona stanoví, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany,
  2. povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou zákonem o požární ochraně stanoveny diferencovaně, a to podle míry požárního nebezpečí jimi provozovaných činností,
  3. kritéria pro začlenění provozovaných činností do jednotlivých kategorií (bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím) jsou definována v ustanoveních § 4 odst. 2 až 4 zákona o PO, přičemž je nutno v této souvislosti zohlednit také ustanovení § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci),
  4. z uvedeného tedy vyplývá, že k tomu, aby právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby zabezpečovaly plnění povinností vyplývajících pro ně ze zákona o PO (viz písm. a) musí být provedeno začlenění jimi provozovaných činností, neboť od toho se v zákoně o PO odvíjí stanovení příslušných povinností.
 
Vyskytly se dotazy, které se týkaly začleňování konkrétních provozovaných činností do jednotlivých kategorií (§ 4 odst. 1 zákona o PO). V této souvislosti je třeba předeslat, že bez znalosti konkrétních podmínek nelze podat univerzální odpověď, resp. nelze provést začlenění konkrétní provozované činnosti bez prostudování příslušných podkladových materiálů a znalosti objektu v němž je činnost provozována - tedy takříkajíc „od stolu“. Lze však poskytnout určitý obecný návod na řešení konkrétních problémů. Například k problematice podzemních hromadných garáží, kde vzniká problém „zda se jedná či nejedná o provozování činnosti podle § 4 odst. 3 písm. e) zákona o PO“.
  1. podle citovaného ustanovení se za provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím považují činnosti v podzemních prostorách s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat více než 200 osob,
  2. v daném případě problém s nahodilým požárním zatížením nevzniká (viz položka 10.1 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci), otevřenou zůstává otázka počtu osob,
  3. na základě zmocnění uvedeného v zákoně o PO byl v § 17 vyhlášky o požární prevenci stanoven způsob určování činností se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím, který (mimo jiné) stanoví i způsob určování počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách,
  4. podle § 17 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci se při stanovení počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách postupuje tak, že se vychází ze skutečných projektovaných hodnot vyplývajících z ověřené projektové dokumentace stavby (nikoliv tedy stanovených podle ČSN 73 0818 Požární bezpečnost staveb - Obsazení objektů osobami). Pouze není-li toto ověřenou projektovou dokumentací stanoveno, vychází provozovatel činnosti z maximálního skutečného počtu osob současně se v podzemních prostorách vyskytujících,
  5. současně však platí, že se v daných souvislostech vychází ze skutečného využívání prostoru k příslušným činnostem (tedy podzemní garáže k podzemnímu garážování vozidel, tělocvičny ke cvičení, ale kina, divadla, velkokapacitní diskotéky ke shromažďování osob),
  6. rozborem shora uvedených skutečností lze dospět k závěru, že provozování činností v podzemních hromadných garážích nebude zpravidla (viz uvozující odstavec) splňovat kritéria pro začlenění do činností s vysokým požárním nebezpečím, přičemž je nutno, aby provozovatel těchto činností splnil (případně organizačně zajistil splnění) podmínky pro stanovený počet současně se vyskytujících osob. To by v případě provozování činností v podzemních hromadných garážích nemělo být neřešitelným problémem.
 
V této souvislosti je nezbytné uvést následující dvě poznámky:
  1. provozování činností v podzemních hromadných garážích je taxativně vymezeno jako činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah (§ 4 odst. 2 zákona o PO a § 18 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci); jedná se tedy o provozování činností se zvýšeným požárním nebezpečím za „složitých podmínek pro zásah“, což ve svých důsledcích znamená, že podmínky požární bezpečnosti na základě § 6 odst. 1 písm b) zákona o PO budou stanoveny také požárním evakuačním plánem a dokumentací zdolávání požárů (§ 33 odst. 3 a § 34 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci),
  2. v návaznosti na shora uvedené je třeba si uvědomit, v čem vlastně spočívá rozdíl mezi stanovením podmínek požární bezpečnosti u provozovaných činností se zvýšeným požárním nebezpečím, resp. s vysokým požárním nebezpečím (§ 6 odst. 1, resp. § 6a zákona o PO). Tedy v zásadě pouze ve formě a způsobu a nikoliv v nižší nebo vyšší úrovni požární bezpečnosti.
 
V naší budově je nainstalován požární systém a potřeboval bych projít školením na tento požární systém. Koho mám kvůli tomuto kontaktovat?
Jedná-li se o systém elektrické požární signalizace nebo jiného požárně bezpečnostního zařízení, tak je tou správnou osobou k zaškolení pro obsluhu nebo údržbu výrobce nebo dovozce příslušného zařízení. Podrobnosti jsou uvedeny v předpisech o požární ochraně:
  • zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.),
  • vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
 
Jaký je obsah a rozsah zkoušky odborné způsobilosti fyzických osob?
Zkouškou odborné způsobilosti podle § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.) se ověřují znalosti v rozsahu tematických okruhů uvedených v příloze č. 3 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Zkouška odborné způsobilosti se člení na dvě části, jimiž se rozumí písemný test a ústní přezkoušení. Přitom platí to, co je uvedeno výše - to znamená, že rozsah zjišťování znalostí v testu i při ústní zkoušce musí odpovídat citovaným tematickým okruhům.
Jak vyplývá ze shora uvedeného a vzhledem ke skutečnosti, že zkušební komise byly ustaveny, nic nebrání tomu, aby zkoušky odborné způsobilosti byly řádně prováděny. Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR předpokládá, že nejpozději do konce ledna 2002 zveřejnění na internetových stránkách seznam testových otázek.
 
 
 
25. ledna 2002  
 
V § 4 odst. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, je stanoven způsob požárního dohledu v průběhu, při přerušení svařování a po jeho ukončení s tím, že po skončení se dohled vykonává po určitou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními. § 4 odst. 2 této vyhlášky naznačuje, a § 3 odst. 4 písm. c) v poslední větě to potvrzuje, že není nutné aby po skončení svařování zůstal zaměstnanec určený k požárnímu dohledu na pracovišti, kde svařování probíhalo (neurčí-li to vystavovatel písemného příkazu), trvale tam ale může docházet v určených intervalech. Z toho vyvozujeme, píše tazatel, že v areálu, který má např. tři výrobní objekty, ve kterých se svařuje, může požární dozor vykonávat jedna osoba schopná v daném intervalu objekty kontrolovat a nemusí tedy být trvale přítomná na pracovišti, kde svářečské práce probíhaly. Jsou naše závěry správné?
Při stanovování konkrétních podmínek požární bezpečnosti pro provozované činnosti musí právnická a podnikající fyzická osoba vycházet ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a dalších předpisů o požární ochraně (§ 2 odst. 1). Smyslem stanovování podmínek požární bezpečnosti, jejichž součástí je požární dohled dle vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, jsou preventivní opatření k předcházení požárům. Požární dohled má být proto vykonáván v průběhu svařování nepřetržitě, při přerušení svařování nebo po jeho skončení po určenou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními (§ 4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 87/2000 Sb. v příslušných souvislostech). Cílem je včasné zpozorování počínajícího vznícení-hoření, aby se minimalizovala možnost vzniku požáru a jeho šíření. U svařování se jedná převážně o předvídatelné stavy a nebezpečí, takže je možné odborně stanovit i odpovídající konkrétní podmínky pro konkrétní svařování. V některých případech za přesně definovaných podmínek lze požární bezpečnost zajistit aniž budou osoby vykonávající požární dohled fyzicky přítomny nepřetržitě po stanovenou dobu na každém místě, kde se svařovalo, i v přilehlém prostoru, tj. tam, kde lze přepokládat vznícení hořlavé látky.
Způsob požárního dohledu při svařování, popsaný v dotazu, tj. že budou stanoveny tak dlouhé intervaly, aby byla jedna osoba schopna obcházet po stanovenou dobu příslušná místa v blíže neurčeném počtu objektů, nelze považovat za dodržení povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Není jednoznačně splněna jedna ze základních podmínek, tj. zajistit zpozorování vznícení-hoření již v samém zárodku, aby se minimalizovala možnost vzniku požáru a šíření požáru. V případě, že se neaplikuje nepřetržitý požární dohled, musejí být pro konkrétní činnosti a místa vyhodnocena možná nebezpečí a pro stanovení intervalů je nezbytné odborné odůvodnění v daných časových i věcných souvislostech. Možnost stanovit intervaly je třeba vnímat jako výjimečný postup, protože striktní pohled na nepřetržitý požární dohled by znamenal, že jedna osoba by nemohla tento dohled vykonávat ani ve dvou místnostech vedle sebe spojených dveřmi, protože nemá současně přehled o obou prostorách.
Pro úplnost dodáváme, že na přípravě vyhlášky se podílela řada odborníků z praxe a dospělo se ke shodě, že v tomto bodě nelze nabídnout uspokojivé řešení v obecné rovině, protože nelze ve vyhlášce pro vstupní rozbor popsat všechny možné situace. Rozdílnost vstupních podmínek v konkrétních případech vylučuje možnost většího zevšeobecnění, je však možné zabezpečit odborné a zodpovědné posouzení konkrétních případů. Při stanovení intervalů je proto nutné vycházet i z odpovědnosti za zabezpečení požární ochrany.
 
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, v § 5 odst. 13 uvádí: „Svařování na strojích a zařízeních v prostoru, ve kterém může vzniknout nebezpečná koncentrace, lze provádět pouze na strojích a zařízeních, které nemohou být z daného prostoru odstraněny. Z prostoru, strojů a zařízení je nutné odstranit hořlavé prachy, zabránit unikání prachů do prostoru, do strojů a zařízení a měřit koncentraci výbušných prachů v ovzduší před zahájením svařování a v jeho průběhu.“ Rádi bychom respektovali požadavek stanovený vyhláškou č. 87/2000 Sb., avšak nepodařilo se nám zjistit výrobce nebo dodavatele vhodného detektoru, který by splňoval požadavky okamžitého vyhodnocení koncentrace uhelného prachu v prostoru, který stanoví vyhláška. Jak máme postupovat, abychom splnili povinnost dle vyhlášky?
K obsahu vyhlášky č. 87/2000 Sb. je třeba uvést, že návrh vyhlášky byl konzultován s odborníky i z řad potenciálních „uživatelů“ a návrh prošel řádným připomínkových řízením. Vámi uváděná komplikace však nebyla nikdy namítána. Přesto je možné vyhovět požadavkům vyhlášky na zajištění požární bezpečnosti pro svařování na strojích a zařízeních v prostoru, ze kterého nemohou být odstraněny. Je však třeba využít vyhlášku jako celek a nesoustředit se pouze na způsob nebo formu řešení podmínek požární bezpečnosti uvedenou jako jednu z možností, pokud takovou kombinaci podmínek nelze realizovat. Je třeba pracovat s ustanovením § 3 odst. 5 vyhlášky, kde je uvedeno, jak je možné vypořádat se s hořlavými látkami, které za běžných provozních podmínek existují v provozované technologii aniž by představovaly riziko, protože jsou stanoveny a zajišťovány podmínky odpovídající požadavkům na bezpečný provoz této technologie. Zanesení potenciálního zdroje vznícení při svařování však neodpovídá bezpečnostním podmínkám běžného provozu dané technologie. Lze uplatnit princip obsažený v shora uvedené části vyhlášky, zejména pak splnění podmínky uvedené pod písm. a), tj. odstranění hořlavých nebo hoření podporujících nebo výbušných látek. Tím se rozumí bezpečné odstranění takových látek s tím, že pak již toto nebezpečí (např. přítomnost hořlavých látek) neexistuje po celou dobu přítomnosti zdroje tepla, který může iniciovat jejich vznícení.
Podmínka uváděná v § 5 odst. 13 vyhlášky č. 87/2000 Sb. se vztahuje k případům, kdy nelze dosáhnout trvalého stavu „odstranění látek“ a je třeba průběžně monitorovat stav a reagovat na možnost vznikajícího nebezpečí, tj. zvyšující se koncentraci výbušných prachů. V této souvislosti je třeba počítat i s tím, že u prachů se většinou nedosahuje takové homogennosti koncentrace jako u plynů nebo par. Existuje nebezpečí vzniku ložisek prachu, zvíření prachu z takových ložisek a tedy i lokální výskyt nebezpečné koncentrace.
Pozn.: Nabídky některých zařízení na měření koncentrací lze najít na internetu.
 
K problematice začleňování provozovaných činností do kategorií podle míry požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO) se též vyskytují dotazy směřující k příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Jedná se například o dotazy týkající se problematiky činností provozovaných v „archivech“ nebo v „čalounických dílnách“.
 
K takovýmto dotazům je třeba připomenout následující:
 
a.       Přílohu č. 2 vyhlášky o požární prevenci je třeba vnímat jako celek s tím, že se její aplikace promítá nejenom do příslušných ustanovení zákona o požární ochraně, ale také do celé řady ustanovení samotné vyhlášky o požární prevenci. Příloha č. 2 obsahuje vedle hodnot nahodilých požárních zatížení přiřazených k jednotlivým položkám konkrétních „druhů provozů“ také vymezení jednotlivých skupin provozů.
b.      Vymezení jednotlivých skupin provozů vyžijeme například
i.         ve vztahu k § 4 odst. 2 písm. d) zákona o PO s tím, že „výrobní provozy“ jsou konkretizovány ve skupině 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci; naopak druhy provozů uvedené v položce 9.4 (skupina provozů „služby a provozovny“ - např. čalounická dílna) zřejmě mezi „výrobní provozy“ nepatří,
ii.       ve vztahu k § 18 písm. d) a písm. e) vyhlášky o požární prevenci s tím, že provozy „chemické výroby“, resp. „administrativní, školské, zdravotnické provozy“ jsou konkretizovány v příslušných skupinách (13.3; 1; 2; 4) uvedených v příloze č. 2,
c.       při začleňování provozovaných činností podle míry požárního nebezpečí vyjádřené hodnotou nahodilého požárního zatížení (např. § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO) se postupuje způsobem uvedeným v § 19 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci s tím, že příslušné hodnoty nahodilého požárního zatížení jsou v příloze č. 2 přiřazeny ke konkrétním „druhům provozů“. Takže například hodnotu nahodilého požárního zatížení při provozování činností v „archivech“ lze v příloze č. 2 vyhledat v položce 1.6 (v případě skupiny „administrativních provozů“) nebo v položce 2.5 (v případě „školských provozů“),
d.      současně je třeba připomenout skutečnost, že příloha č. 2 vyhlášky o požární prevenci není určena pro projektování požární bezpečnosti staveb. Vychází z ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní provozy, ale některé položky byly upraveny a přizpůsobeny podmínkám vyhlášky o požární prevenci.
 
 
Další okruh otázek souvisí se způsobem vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzickým osobám a „zda je podmínkou k jeho získání dosažení alespoň středoškolského vzdělání“.
 
Podmínky vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob jsou uvedeny v ustanovení § 11 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO), přičemž způsob ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, jakož i obsah a rozsah odborné přípravy jsou uvedeny v ustanoveních § 20 až § 22 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
 
Osvědčení o odborné způsobilosti podle shora uvedených předpisů o požární ochraně Ministerstvo vnitra vydá fyzickým osobám, které
  1. jsou absolventy vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený Ministerstvem vnitra nebo
  2. jsou absolventy škol požární ochrany (viz § 25 odst. 1 zákona o PO) nebo
  3. složily zkoušku odborné způsobilosti před komisí ustavenou Ministerstvem vnitra.
 
Právní předpisy stanoví rozsah a obsah znalostí, které musí uchazeč při zkoušce odborné způsobilosti před komisí ustavenou Ministerstvem vnitra prokázat (§ 11 odst. 4 zákona o PO a § 22 vyhlášky o požární prevenci). V těchto případech splnění dalších podmínek, týkajících se dosaženého vzdělání, není předpisy o požární ochraně stanoveno.
Z uvedeného vyplývá, že splnění podmínek minimálního dosaženého vzdělání, pro účely vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzickým osobám, které úspěšně složily zkoušku před komisí, nelze vyžadovat.
 
O jakou činnost, tj. se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím se jedná v případě, že výrobní objekt (kotelny) má výšku větší než 45 m, ale výrobní technologie (pasy, zásobníky), kde je prováděna obsluha zařízení se nachází ve výšce menší než 45 m?
Za činnost s vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 133/19885 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“), se považuje činnost provozovaná v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m. Za výšku budovy se v souladu s § 17 odst. 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu.
 
Uhlí v celkovém v množství větším než 5000 tun je skladováno na skládkách uhelného paliva. Tyto skládky neodpovídají ani jednomu z bodů kategorie s vysokým nebo zvýšeným požárním nebezpečím, jedná se tedy o činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí?
Zákon č. 157/1998, o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 1 vymezuje předmět zákona a v odst. 2 § 1 stanoví na jaké látky se tento zákon nevztahuje. Podle § 1 odst. 2 se uvedený zákon nevztahuje na nerostné suroviny (viz zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství /horní zákon/, ve znění pozdějších předpisů). Potvrzujeme tímto Váš názor, že skladování kusového uhelného paliva není provozováním činností s vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 3 písm. a) zákona o PO.
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba je povinna mít vyhodnocenou míru požárního nebezpečí u všech provozovaných činností, přičemž každá provozovaná činnost musí být hodnocena ze všech hledisek stanovených v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o PO. V případě skladování „uhelného paliva“ je třeba posoudit tuto provozovanou činnost na základě znalostí dalších konkrétních podmínek, např. ve vztahu k § 4 odst. 2 písm. c) zákona o PO.
V případě pochybností o začlenění konkrétních provozovaných činností podle § 4 zákona o PO se právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby mohou obrátit na příslušný hasičský záchranný sbor kraje, případně jeho územní odbor s žádostí o konzultaci. Vyjde-li najevo, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do kategorie podle § 4 odst. 1 zákona o PO, ve vztahu k provozované činnosti, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru. Tento postup se uplatní především tehdy, pokud k takovému zjištění není na straně právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby odpovídající reakce, tj. odborně a bez odkladu provedené správné začlenění.
 
Právnická osoba (banka) si na zajištění veškerých podpůrných služeb včetně spisové a archivní služby najala jinou právnickou osobu. Kdo je ze zákona provozovatelem činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím - obě tj. vlastník archiválií i jejich správce, nebo pouze právnická osoba která má archiválie ve správě? Jaké mají obě právnické osoby povinnosti, zejména co se týče školení zaměstnanců, zpracování a vedení požární dokumentace včetně požární knihy apod.
Právnické osobě, která provozuje spisovou a archivní službu jako činnost ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“) je stanovena povinnost zabezpečovat plnění povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně ve všech prostorách, které užívá k provozování činnosti včetně vymezení odpovědnosti. Skutečnost, že tuto činnost vykonává pro jiný právní subjekt, na tomto postavení nic nemění. Jedná-li se o provozování činností více právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami v prostorách, které užívají společně, uplatní se ustanovení § 2 zákona o PO.
Neprovozuje-li právnická osoba (banka) žádnou z činností, která by vykazovala znaky uvedené v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o PO s přihlédnutím k § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) provozuje činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o PO, přičemž nelze pominout požadavky vymezené pro společné užívání prostor, jak je výše zmíněno. Konkrétní výčet povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně, které má zabezpečovat právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba (§ 2 odst. 1 zákona o PO) se odvíjí od konkrétních podmínek (v obecné rovině by bylo možné uvést pouze příklady).
 
Při rekonstrukci objektu byly projektantem všechny místnosti, u kterých se předpokládalo ukládání dokumentace nazvány archívy. Pro tyto místnosti bylo dříve zpracováno a schváleno posouzení požárního nebezpečí, neboť pn=90 kg/m2. Jsou-li místnosti-archivy menší než 25 kg/m2, současně jsou součástí požárních úseků, které zahrnují více místností jiného využití (např. kanceláře) a požární zatížení těchto místností-archivů je 90 nebo 120 kg/m2, musí být tyto klasifikovány jako místnosti, v nichž se provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím?
Při stanovování podmínek požární bezpečnosti se vychází ze základního přiřazení charakteristik, kterými jsou definovány/vymezeny činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 a 3 zákona o PO) k provozovaným činnostem v určitých místech, prostorách či objektech (dále jen „místa“). Dále se uplatní ustanovení § 4 odst. 4 zákona o PO.
Mezi znaky, kterými jsou činnosti definovány (§ 4 odst. 2, 3 a 4 zákona o PO) není pojem „archiv“ přímo uveden, proto je třeba dále zjišťovat, které další znaky konkrétní činnost vykazuje. Jedná se zejména o aplikaci § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO s využitím podrobností obsažených ve vyhlášce o požární prevenci. Způsob určování hodnoty nahodilého požárního zatížení je uveden v § 19 vyhlášky o požární prevenci; odst. 2 § 19 této vyhlášky stanovuje, že pro účely členění činností podle požárního nebezpečí se používá hodnot nahodilého požárního zatížení, které jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci, kde položka 1.6 stanoví pro prostor - archiv nahodilé požární zatížení pn=120 kg/m2. Pro zařazení činnosti není možné uplatnit hodnoty nahodilého požárního zatížení stanovené výpočtem, rovněž další hlediska, např. plocha, se nezohledňují.
Budou-li se užívat místa v souladu s údaji uvedenými v ověřené projektové dokumentaci a v souladu s kolaudačním rozhodnutím jako archívy, je možné dovodit (viz předchozí odstavec), že se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO.
 
 
31. ledna 2002  
 
Který paragraf zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o PO“) ukládá ověřovat účinnost požární poplachové směrnice cvičným požárním poplachem.
V § 15 zákona o PO, se uvádí, že prováděcí právní předpis stanoví druhy, obsah a vedení dokumentace požární ochrany. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnost a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). V § 32 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci je uvedeno, že stanoví-li tak schválené posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace požární ochrany zpracovaná na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti /viz též § 30 odst. 2 písm. e) vyhlášky o požární prevenci/, prověřuje se účinnost opatření uvedených v požárních poplachových směrnicích nejméně jednou za rok formou cvičného požárního poplachu. Obdobně se postupuje při ověřování úplnosti a správnosti požárního evakuačního plánu (§ 33 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci). Tyto povinnosti se nevztahují na činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (§ 15 odst. 1 zákona o PO).
 
Může příslušný orgán státního požárního dozoru nařídit ověření účinnosti požární poplachové směrnice cvičným požárním poplachem, pokud u činností bez a se zvýšeným požárním nebezpečím právnická nebo podnikající fyzická osoba tuto činnost nezařadí do své dokumentace PO?
Vznikne-li pochybnost zda, popřípadě v jakém rozsahu má být zpracována nebo vedena dokumentace požární ochrany, rozhodne o tom na základě místních podmínek a po posouzení potřebných podkladů územně příslušný orgán státního požárního dozoru /§ 40 odst. 10 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)/ vždy s příslušným odůvodněním.
Povinnost vedení dokumentace ve smyslu § 15 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.) se nevztahuje na činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.).
 
Ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o PO“) ukládá povinnost „vlastníkům nebo uživatelům zdrojů vody pro hašení udržovat je v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody pro hašení požáru“. Jaký právní předpis řeší zařazení vodních nádrží jako zdrojů vody pro hašení?
Zdroje vody pro hašení požárů se určují nařízením okresního úřadu nebo kraje (§ 27 a 28 zákona o PO).

vytisknout  e-mailem