Otázky a odpovědi 2002
5. ledna 2002
Často se objevuje otázka k aplikaci zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“), kterou lze zjednodušeně uvést takto: „zákonem o PO není právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám stanovena povinnost začlenit jimi provozované činnosti do kategorií podle míry požárního nebezpečí“ (viz § 4 odst. 1 zákona o PO).
- ustanovení § 2 odst. 1 zákona stanoví, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany,
- povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou zákonem o požární ochraně stanoveny diferencovaně, a to podle míry požárního nebezpečí jimi provozovaných činností,
- kritéria pro začlenění provozovaných činností do jednotlivých kategorií (bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím) jsou definována v ustanoveních § 4 odst. 2 až 4 zákona o PO, přičemž je nutno v této souvislosti zohlednit také ustanovení § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci),
- z uvedeného tedy vyplývá, že k tomu, aby právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby zabezpečovaly plnění povinností vyplývajících pro ně ze zákona o PO (viz písm. a) musí být provedeno začlenění jimi provozovaných činností, neboť od toho se v zákoně o PO odvíjí stanovení příslušných povinností.
Vyskytly se dotazy, které se týkaly začleňování konkrétních provozovaných činností do jednotlivých kategorií (§ 4 odst. 1 zákona o PO). V této souvislosti je třeba předeslat, že bez znalosti konkrétních podmínek nelze podat univerzální odpověď, resp. nelze provést začlenění konkrétní provozované činnosti bez prostudování příslušných podkladových materiálů a znalosti objektu v němž je činnost provozována - tedy takříkajíc „od stolu“. Lze však poskytnout určitý obecný návod na řešení konkrétních problémů. Například k problematice podzemních hromadných garáží, kde vzniká problém „zda se jedná či nejedná o provozování činnosti podle § 4 odst. 3 písm. e) zákona o PO“.
- podle citovaného ustanovení se za provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím považují činnosti v podzemních prostorách s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat více než 200 osob,
- v daném případě problém s nahodilým požárním zatížením nevzniká (viz položka 10.1 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci), otevřenou zůstává otázka počtu osob,
- na základě zmocnění uvedeného v zákoně o PO byl v § 17 vyhlášky o požární prevenci stanoven způsob určování činností se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím, který (mimo jiné) stanoví i způsob určování počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách,
- podle § 17 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci se při stanovení počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách postupuje tak, že se vychází ze skutečných projektovaných hodnot vyplývajících z ověřené projektové dokumentace stavby (nikoliv tedy stanovených podle ČSN 73 0818 Požární bezpečnost staveb - Obsazení objektů osobami). Pouze není-li toto ověřenou projektovou dokumentací stanoveno, vychází provozovatel činnosti z maximálního skutečného počtu osob současně se v podzemních prostorách vyskytujících,
- současně však platí, že se v daných souvislostech vychází ze skutečného využívání prostoru k příslušným činnostem (tedy podzemní garáže k podzemnímu garážování vozidel, tělocvičny ke cvičení, ale kina, divadla, velkokapacitní diskotéky ke shromažďování osob),
- rozborem shora uvedených skutečností lze dospět k závěru, že provozování činností v podzemních hromadných garážích nebude zpravidla (viz uvozující odstavec) splňovat kritéria pro začlenění do činností s vysokým požárním nebezpečím, přičemž je nutno, aby provozovatel těchto činností splnil (případně organizačně zajistil splnění) podmínky pro stanovený počet současně se vyskytujících osob. To by v případě provozování činností v podzemních hromadných garážích nemělo být neřešitelným problémem.
V této souvislosti je nezbytné uvést následující dvě poznámky:
- provozování činností v podzemních hromadných garážích je taxativně vymezeno jako činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah (§ 4 odst. 2 zákona o PO a § 18 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci); jedná se tedy o provozování činností se zvýšeným požárním nebezpečím za „složitých podmínek pro zásah“, což ve svých důsledcích znamená, že podmínky požární bezpečnosti na základě § 6 odst. 1 písm b) zákona o PO budou stanoveny také požárním evakuačním plánem a dokumentací zdolávání požárů (§ 33 odst. 3 a § 34 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci),
- v návaznosti na shora uvedené je třeba si uvědomit, v čem vlastně spočívá rozdíl mezi stanovením podmínek požární bezpečnosti u provozovaných činností se zvýšeným požárním nebezpečím, resp. s vysokým požárním nebezpečím (§ 6 odst. 1, resp. § 6a zákona o PO). Tedy v zásadě pouze ve formě a způsobu a nikoliv v nižší nebo vyšší úrovni požární bezpečnosti.
V naší budově je nainstalován požární systém a potřeboval bych projít školením na tento požární systém. Koho mám kvůli tomuto kontaktovat?
Jedná-li se o systém elektrické požární signalizace nebo jiného požárně bezpečnostního zařízení, tak je tou správnou osobou k zaškolení pro obsluhu nebo údržbu výrobce nebo dovozce příslušného zařízení. Podrobnosti jsou uvedeny v předpisech o požární ochraně:
- zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.),
- vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Jaký je obsah a rozsah zkoušky odborné způsobilosti fyzických osob?
Zkouškou odborné způsobilosti podle § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.) se ověřují znalosti v rozsahu tematických okruhů uvedených v příloze č. 3 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Zkouška odborné způsobilosti se člení na dvě části, jimiž se rozumí písemný test a ústní přezkoušení. Přitom platí to, co je uvedeno výše - to znamená, že rozsah zjišťování znalostí v testu i při ústní zkoušce musí odpovídat citovaným tematickým okruhům.
Jak vyplývá ze shora uvedeného a vzhledem ke skutečnosti, že zkušební komise byly ustaveny, nic nebrání tomu, aby zkoušky odborné způsobilosti byly řádně prováděny. Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR předpokládá, že nejpozději do konce ledna 2002 zveřejnění na internetových stránkách seznam testových otázek.
25. ledna 2002
V § 4 odst. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, je stanoven způsob požárního dohledu v průběhu, při přerušení svařování a po jeho ukončení s tím, že po skončení se dohled vykonává po určitou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními. § 4 odst. 2 této vyhlášky naznačuje, a § 3 odst. 4 písm. c) v poslední větě to potvrzuje, že není nutné aby po skončení svařování zůstal zaměstnanec určený k požárnímu dohledu na pracovišti, kde svařování probíhalo (neurčí-li to vystavovatel písemného příkazu), trvale tam ale může docházet v určených intervalech. Z toho vyvozujeme, píše tazatel, že v areálu, který má např. tři výrobní objekty, ve kterých se svařuje, může požární dozor vykonávat jedna osoba schopná v daném intervalu objekty kontrolovat a nemusí tedy být trvale přítomná na pracovišti, kde svářečské práce probíhaly. Jsou naše závěry správné?
Při stanovování konkrétních podmínek požární bezpečnosti pro provozované činnosti musí právnická a podnikající fyzická osoba vycházet ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a dalších předpisů o požární ochraně (§ 2 odst. 1). Smyslem stanovování podmínek požární bezpečnosti, jejichž součástí je požární dohled dle vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, jsou preventivní opatření k předcházení požárům. Požární dohled má být proto vykonáván v průběhu svařování nepřetržitě, při přerušení svařování nebo po jeho skončení po určenou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními (§ 4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 87/2000 Sb. v příslušných souvislostech). Cílem je včasné zpozorování počínajícího vznícení-hoření, aby se minimalizovala možnost vzniku požáru a jeho šíření. U svařování se jedná převážně o předvídatelné stavy a nebezpečí, takže je možné odborně stanovit i odpovídající konkrétní podmínky pro konkrétní svařování. V některých případech za přesně definovaných podmínek lze požární bezpečnost zajistit aniž budou osoby vykonávající požární dohled fyzicky přítomny nepřetržitě po stanovenou dobu na každém místě, kde se svařovalo, i v přilehlém prostoru, tj. tam, kde lze přepokládat vznícení hořlavé látky.
Způsob požárního dohledu při svařování, popsaný v dotazu, tj. že budou stanoveny tak dlouhé intervaly, aby byla jedna osoba schopna obcházet po stanovenou dobu příslušná místa v blíže neurčeném počtu objektů, nelze považovat za dodržení povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Není jednoznačně splněna jedna ze základních podmínek, tj. zajistit zpozorování vznícení-hoření již v samém zárodku, aby se minimalizovala možnost vzniku požáru a šíření požáru. V případě, že se neaplikuje nepřetržitý požární dohled, musejí být pro konkrétní činnosti a místa vyhodnocena možná nebezpečí a pro stanovení intervalů je nezbytné odborné odůvodnění v daných časových i věcných souvislostech. Možnost stanovit intervaly je třeba vnímat jako výjimečný postup, protože striktní pohled na nepřetržitý požární dohled by znamenal, že jedna osoba by nemohla tento dohled vykonávat ani ve dvou místnostech vedle sebe spojených dveřmi, protože nemá současně přehled o obou prostorách.
Pro úplnost dodáváme, že na přípravě vyhlášky se podílela řada odborníků z praxe a dospělo se ke shodě, že v tomto bodě nelze nabídnout uspokojivé řešení v obecné rovině, protože nelze ve vyhlášce pro vstupní rozbor popsat všechny možné situace. Rozdílnost vstupních podmínek v konkrétních případech vylučuje možnost většího zevšeobecnění, je však možné zabezpečit odborné a zodpovědné posouzení konkrétních případů. Při stanovení intervalů je proto nutné vycházet i z odpovědnosti za zabezpečení požární ochrany.
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, v § 5 odst. 13 uvádí: „Svařování na strojích a zařízeních v prostoru, ve kterém může vzniknout nebezpečná koncentrace, lze provádět pouze na strojích a zařízeních, které nemohou být z daného prostoru odstraněny. Z prostoru, strojů a zařízení je nutné odstranit hořlavé prachy, zabránit unikání prachů do prostoru, do strojů a zařízení a měřit koncentraci výbušných prachů v ovzduší před zahájením svařování a v jeho průběhu.“ Rádi bychom respektovali požadavek stanovený vyhláškou č. 87/2000 Sb., avšak nepodařilo se nám zjistit výrobce nebo dodavatele vhodného detektoru, který by splňoval požadavky okamžitého vyhodnocení koncentrace uhelného prachu v prostoru, který stanoví vyhláška. Jak máme postupovat, abychom splnili povinnost dle vyhlášky?
K obsahu vyhlášky č. 87/2000 Sb. je třeba uvést, že návrh vyhlášky byl konzultován s odborníky i z řad potenciálních „uživatelů“ a návrh prošel řádným připomínkových řízením. Vámi uváděná komplikace však nebyla nikdy namítána. Přesto je možné vyhovět požadavkům vyhlášky na zajištění požární bezpečnosti pro svařování na strojích a zařízeních v prostoru, ze kterého nemohou být odstraněny. Je však třeba využít vyhlášku jako celek a nesoustředit se pouze na způsob nebo formu řešení podmínek požární bezpečnosti uvedenou jako jednu z možností, pokud takovou kombinaci podmínek nelze realizovat. Je třeba pracovat s ustanovením § 3 odst. 5 vyhlášky, kde je uvedeno, jak je možné vypořádat se s hořlavými látkami, které za běžných provozních podmínek existují v provozované technologii aniž by představovaly riziko, protože jsou stanoveny a zajišťovány podmínky odpovídající požadavkům na bezpečný provoz této technologie. Zanesení potenciálního zdroje vznícení při svařování však neodpovídá bezpečnostním podmínkám běžného provozu dané technologie. Lze uplatnit princip obsažený v shora uvedené části vyhlášky, zejména pak splnění podmínky uvedené pod písm. a), tj. odstranění hořlavých nebo hoření podporujících nebo výbušných látek. Tím se rozumí bezpečné odstranění takových látek s tím, že pak již toto nebezpečí (např. přítomnost hořlavých látek) neexistuje po celou dobu přítomnosti zdroje tepla, který může iniciovat jejich vznícení.
Podmínka uváděná v § 5 odst. 13 vyhlášky č. 87/2000 Sb. se vztahuje k případům, kdy nelze dosáhnout trvalého stavu „odstranění látek“ a je třeba průběžně monitorovat stav a reagovat na možnost vznikajícího nebezpečí, tj. zvyšující se koncentraci výbušných prachů. V této souvislosti je třeba počítat i s tím, že u prachů se většinou nedosahuje takové homogennosti koncentrace jako u plynů nebo par. Existuje nebezpečí vzniku ložisek prachu, zvíření prachu z takových ložisek a tedy i lokální výskyt nebezpečné koncentrace.
Pozn.: Nabídky některých zařízení na měření koncentrací lze najít na internetu.
K problematice začleňování provozovaných činností do kategorií podle míry požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO) se též vyskytují dotazy směřující k příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Jedná se například o dotazy týkající se problematiky činností provozovaných v „archivech“ nebo v „čalounických dílnách“.
K takovýmto dotazům je třeba připomenout následující:
a. Přílohu č. 2 vyhlášky o požární prevenci je třeba vnímat jako celek s tím, že se její aplikace promítá nejenom do příslušných ustanovení zákona o požární ochraně, ale také do celé řady ustanovení samotné vyhlášky o požární prevenci. Příloha č. 2 obsahuje vedle hodnot nahodilých požárních zatížení přiřazených k jednotlivým položkám konkrétních „druhů provozů“ také vymezení jednotlivých skupin provozů.
b. Vymezení jednotlivých skupin provozů vyžijeme například
i. ve vztahu k § 4 odst. 2 písm. d) zákona o PO s tím, že „výrobní provozy“ jsou konkretizovány ve skupině 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci; naopak druhy provozů uvedené v položce 9.4 (skupina provozů „služby a provozovny“ - např. čalounická dílna) zřejmě mezi „výrobní provozy“ nepatří,
ii. ve vztahu k § 18 písm. d) a písm. e) vyhlášky o požární prevenci s tím, že provozy „chemické výroby“, resp. „administrativní, školské, zdravotnické provozy“ jsou konkretizovány v příslušných skupinách (13.3; 1; 2; 4) uvedených v příloze č. 2,
c. při začleňování provozovaných činností podle míry požárního nebezpečí vyjádřené hodnotou nahodilého požárního zatížení (např. § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO) se postupuje způsobem uvedeným v § 19 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci s tím, že příslušné hodnoty nahodilého požárního zatížení jsou v příloze č. 2 přiřazeny ke konkrétním „druhům provozů“. Takže například hodnotu nahodilého požárního zatížení při provozování činností v „archivech“ lze v příloze č. 2 vyhledat v položce 1.6 (v případě skupiny „administrativních provozů“) nebo v položce 2.5 (v případě „školských provozů“),
d. současně je třeba připomenout skutečnost, že příloha č. 2 vyhlášky o požární prevenci není určena pro projektování požární bezpečnosti staveb. Vychází z ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní provozy, ale některé položky byly upraveny a přizpůsobeny podmínkám vyhlášky o požární prevenci.
Další okruh otázek souvisí se způsobem vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzickým osobám a „zda je podmínkou k jeho získání dosažení alespoň středoškolského vzdělání“.
Podmínky vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob jsou uvedeny v ustanovení § 11 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO), přičemž způsob ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, jakož i obsah a rozsah odborné přípravy jsou uvedeny v ustanoveních § 20 až § 22 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
Osvědčení o odborné způsobilosti podle shora uvedených předpisů o požární ochraně Ministerstvo vnitra vydá fyzickým osobám, které
- jsou absolventy vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený Ministerstvem vnitra nebo
- jsou absolventy škol požární ochrany (viz § 25 odst. 1 zákona o PO) nebo
- složily zkoušku odborné způsobilosti před komisí ustavenou Ministerstvem vnitra.
Právní předpisy stanoví rozsah a obsah znalostí, které musí uchazeč při zkoušce odborné způsobilosti před komisí ustavenou Ministerstvem vnitra prokázat (§ 11 odst. 4 zákona o PO a § 22 vyhlášky o požární prevenci). V těchto případech splnění dalších podmínek, týkajících se dosaženého vzdělání, není předpisy o požární ochraně stanoveno.
Z uvedeného vyplývá, že splnění podmínek minimálního dosaženého vzdělání, pro účely vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzickým osobám, které úspěšně složily zkoušku před komisí, nelze vyžadovat.
O jakou činnost, tj. se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím se jedná v případě, že výrobní objekt (kotelny) má výšku větší než 45 m, ale výrobní technologie (pasy, zásobníky), kde je prováděna obsluha zařízení se nachází ve výšce menší než 45 m?
Za činnost s vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 133/19885 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“), se považuje činnost provozovaná v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m. Za výšku budovy se v souladu s § 17 odst. 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu.
Uhlí v celkovém v množství větším než 5000 tun je skladováno na skládkách uhelného paliva. Tyto skládky neodpovídají ani jednomu z bodů kategorie s vysokým nebo zvýšeným požárním nebezpečím, jedná se tedy o činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí?
Zákon č. 157/1998, o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 1 vymezuje předmět zákona a v odst. 2 § 1 stanoví na jaké látky se tento zákon nevztahuje. Podle § 1 odst. 2 se uvedený zákon nevztahuje na nerostné suroviny (viz zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství /horní zákon/, ve znění pozdějších předpisů). Potvrzujeme tímto Váš názor, že skladování kusového uhelného paliva není provozováním činností s vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 3 písm. a) zákona o PO.
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba je povinna mít vyhodnocenou míru požárního nebezpečí u všech provozovaných činností, přičemž každá provozovaná činnost musí být hodnocena ze všech hledisek stanovených v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o PO. V případě skladování „uhelného paliva“ je třeba posoudit tuto provozovanou činnost na základě znalostí dalších konkrétních podmínek, např. ve vztahu k § 4 odst. 2 písm. c) zákona o PO.
V případě pochybností o začlenění konkrétních provozovaných činností podle § 4 zákona o PO se právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby mohou obrátit na příslušný hasičský záchranný sbor kraje, případně jeho územní odbor s žádostí o konzultaci. Vyjde-li najevo, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do kategorie podle § 4 odst. 1 zákona o PO, ve vztahu k provozované činnosti, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru. Tento postup se uplatní především tehdy, pokud k takovému zjištění není na straně právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby odpovídající reakce, tj. odborně a bez odkladu provedené správné začlenění.
Právnická osoba (banka) si na zajištění veškerých podpůrných služeb včetně spisové a archivní služby najala jinou právnickou osobu. Kdo je ze zákona provozovatelem činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím - obě tj. vlastník archiválií i jejich správce, nebo pouze právnická osoba která má archiválie ve správě? Jaké mají obě právnické osoby povinnosti, zejména co se týče školení zaměstnanců, zpracování a vedení požární dokumentace včetně požární knihy apod.
Právnické osobě, která provozuje spisovou a archivní službu jako činnost ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“) je stanovena povinnost zabezpečovat plnění povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně ve všech prostorách, které užívá k provozování činnosti včetně vymezení odpovědnosti. Skutečnost, že tuto činnost vykonává pro jiný právní subjekt, na tomto postavení nic nemění. Jedná-li se o provozování činností více právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami v prostorách, které užívají společně, uplatní se ustanovení § 2 zákona o PO.
Neprovozuje-li právnická osoba (banka) žádnou z činností, která by vykazovala znaky uvedené v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o PO s přihlédnutím k § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) provozuje činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 4 zákona o PO, přičemž nelze pominout požadavky vymezené pro společné užívání prostor, jak je výše zmíněno. Konkrétní výčet povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně, které má zabezpečovat právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba (§ 2 odst. 1 zákona o PO) se odvíjí od konkrétních podmínek (v obecné rovině by bylo možné uvést pouze příklady).
Při rekonstrukci objektu byly projektantem všechny místnosti, u kterých se předpokládalo ukládání dokumentace nazvány archívy. Pro tyto místnosti bylo dříve zpracováno a schváleno posouzení požárního nebezpečí, neboť pn=90 kg/m2. Jsou-li místnosti-archivy menší než 25 kg/m2, současně jsou součástí požárních úseků, které zahrnují více místností jiného využití (např. kanceláře) a požární zatížení těchto místností-archivů je 90 nebo 120 kg/m2, musí být tyto klasifikovány jako místnosti, v nichž se provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím?
Při stanovování podmínek požární bezpečnosti se vychází ze základního přiřazení charakteristik, kterými jsou definovány/vymezeny činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 a 3 zákona o PO) k provozovaným činnostem v určitých místech, prostorách či objektech (dále jen „místa“). Dále se uplatní ustanovení § 4 odst. 4 zákona o PO.
Mezi znaky, kterými jsou činnosti definovány (§ 4 odst. 2, 3 a 4 zákona o PO) není pojem „archiv“ přímo uveden, proto je třeba dále zjišťovat, které další znaky konkrétní činnost vykazuje. Jedná se zejména o aplikaci § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO s využitím podrobností obsažených ve vyhlášce o požární prevenci. Způsob určování hodnoty nahodilého požárního zatížení je uveden v § 19 vyhlášky o požární prevenci; odst. 2 § 19 této vyhlášky stanovuje, že pro účely členění činností podle požárního nebezpečí se používá hodnot nahodilého požárního zatížení, které jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci, kde položka 1.6 stanoví pro prostor - archiv nahodilé požární zatížení pn=120 kg/m2. Pro zařazení činnosti není možné uplatnit hodnoty nahodilého požárního zatížení stanovené výpočtem, rovněž další hlediska, např. plocha, se nezohledňují.
Budou-li se užívat místa v souladu s údaji uvedenými v ověřené projektové dokumentaci a v souladu s kolaudačním rozhodnutím jako archívy, je možné dovodit (viz předchozí odstavec), že se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO.
31. ledna 2002
Který paragraf zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o PO“) ukládá ověřovat účinnost požární poplachové směrnice cvičným požárním poplachem.
V § 15 zákona o PO, se uvádí, že prováděcí právní předpis stanoví druhy, obsah a vedení dokumentace požární ochrany. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnost a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). V § 32 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci je uvedeno, že stanoví-li tak schválené posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace požární ochrany zpracovaná na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti /viz též § 30 odst. 2 písm. e) vyhlášky o požární prevenci/, prověřuje se účinnost opatření uvedených v požárních poplachových směrnicích nejméně jednou za rok formou cvičného požárního poplachu. Obdobně se postupuje při ověřování úplnosti a správnosti požárního evakuačního plánu (§ 33 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci). Tyto povinnosti se nevztahují na činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (§ 15 odst. 1 zákona o PO).
Může příslušný orgán státního požárního dozoru nařídit ověření účinnosti požární poplachové směrnice cvičným požárním poplachem, pokud u činností bez a se zvýšeným požárním nebezpečím právnická nebo podnikající fyzická osoba tuto činnost nezařadí do své dokumentace PO?
Vznikne-li pochybnost zda, popřípadě v jakém rozsahu má být zpracována nebo vedena dokumentace požární ochrany, rozhodne o tom na základě místních podmínek a po posouzení potřebných podkladů územně příslušný orgán státního požárního dozoru /§ 40 odst. 10 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)/ vždy s příslušným odůvodněním.
Povinnost vedení dokumentace ve smyslu § 15 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.) se nevztahuje na činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.).
Ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších přepisů, (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o PO“) ukládá povinnost „vlastníkům nebo uživatelům zdrojů vody pro hašení udržovat je v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody pro hašení požáru“. Jaký právní předpis řeší zařazení vodních nádrží jako zdrojů vody pro hašení?
Zdroje vody pro hašení požárů se určují nařízením okresního úřadu nebo kraje (§ 27 a 28 zákona o PO).