Otázky a odpovědi 2002
2. dubna 2002
Jak postupovat při zatřídění provozovaných činností do kategorií podle požárního nebezpečí ve smyslu § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o požární ochraně) v případě, že v objektu, který není dělen do požárních úseků provozuje činnosti více právnických nebo podnikajících fyzických osob. Jde o prostory, které jsou prokazatelně užívány samostatně a při samostatném posuzování nesplňují podmínky odst. 2 § 4 zákona o požární ochraně. Vzhledem k tomu, že jsou však součástí jednoho požárního úseku, jsou podmínky v tomto úseku splněny.
Příklad: V administrativní budově jsou v jednom podlaží kancelářské prostory, pronajaté různým právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám, mnohdy oddělené pouze hořlavými stavebními konstrukcemi. Jednotlivé kanceláře nepřesahují 25 m2 podlahové plochy a hořlavé látky v nich se vyskytující nepřesahují množství 1 000 kg hořlavých látek v pevném stavu. Zákon o požární ochraně však toto množství vztahuje na požární úsek, kde již toto množství je dosaženo a tak v celém požárním úseku je provozována činnost se zvýšeným požárním nebezpečím.
Otázka se týká započítávání množství hořlavých látek u činností provozovaných více právními subjekty v jednom objektu, který není dělen do požárních úseků. V případě provozování činnosti v jednom stavebním objektu, který není prokazatelně dělen do požárních úseků, se tento objekt považuje za jeden požární úsek a množství látek vyskytujících se v jednotlivých jeho částech se sčítají - viz § 17 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Potud, jak pohlížet na požární nebezpečnost z hlediska výskytu (množství) látek, není-li objekt členěn do požárních úseků.
Něco jiného je, jak získat informaci o množství látek, které se vyskytují při činnostech provozovaných různými právními subjekty. Taková informace by měla být výchozí pro uzavření dohody o pronájmu (tj. jaké množství tam může být, resp. jaké už nikoli). Pokud se tak dosud nestalo, pak by takový dotaz měl položit: vlastník objektu osobám, kterým část objektu pronajímá, resp. stanovit podmínky pro užívání v tom směru, že v pronajímané části nesmí být určité množství, ale též provozovatel činnosti tomu, kdo mu část objektu k užívání pronajal.
Informace lze požadovat rovněž od všech dotčených subjektů při požární kontrole provedené jako součást výkonu státního požárního dozoru dle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně (úplné znění zákon č. 67/2001 Sb.) nebo i při dalších úkonech prováděných v rámci výkonu státní správy na úseku požární ochrany.
Lze za samostatnou organizační složku právnické nebo podnikající fyzické osoby považovat jednu samostatnou místnost bez jakéhokoli příslušenství a zaměstnanců (kulturní a společenský sál), vykonávat v něm samostatnou komplexní kontrolu v rámci výkonu státního požárního dozoru a požadovat samostatně veškerou dokumentaci požární ochrany pouze pro tento prostor?
V zásadě je třeba vyjít z toho o jakou provozovanou činnost se jedná a kdo (jaký právní subjekt) ji provozuje, zda se v konkrétním případě jedná o místa, která užívá více právních subjektů společně [§ 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO); obsah případné smlouvy], mimo jiné též zda se nejedná o činnosti, u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah [vztah k § 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), kde jsou definovány složité podmínky pro zásah, tj. kdy už se nejedná o běžné podmínky pro zásah]. Vždy je třeba zabývat se konkrétními podmínkami a vztahy. Skutečnost, zda je činnost provozována částí/součástí právního subjektu, a tyto nemají shodné adresy, nemá na rozsah povinností na úseku požární ochrany vliv. Lze proto provést komplexní požární kontrolu dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně ve vztahu k provozované činnosti v místě (z hlediska územní příslušnosti). Pokud některé dokumenty nejsou z objektivních důvodů uloženy v místě provozované činnosti, je třeba, aby byly při kontrole k dispozici i vzhledem k tomu, že komplexní kontrola je oznamována předem (§ 43 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci).
V § 53 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je stanovena jednoroční lhůta pro uvedení dokumentace požární ochrany do souladu s platnou právní úpravou. Kde je stanoveno, že toto se vztahuje pouze na dokumentaci fyzicky vedenou u právnické nebo podnikající fyzické osoby a dokumentace (mimo jiné i dokumentace podle dřívější právní úpravy), od jejíhož vedení bylo posouzením požárního nebezpečí upuštěno, musí být zpracována ihned?
Ustanovení § 98 odst. 3 zákona č. 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů vymezuje co je a co není považováno za posouzení požárního nebezpečí (dále jen „PPN“). Jedná-li se o PPN dle předchozí právní úpravy, které od 1. ledna 2001 není za PPN považováno, je možné jeho obsah využít (např. vstupní informace o dokumentech pro stavbu, technologické zařízení, analýzy atp., pokud se činnosti nezměnily a doklady a informace nepozbyly na aktuálnosti). Nelze však na základě takového PPN dovozovat, že některou dokumentaci požární ochrany provozovatel nemusí mít. Ustanovení § 53 vyhlášky o požární prevenci nelze aplikovat izolovaně, ale ve všech souvislostech.
Je třeba potvrdit, že pro činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně] od 1. ledna do 23. července 2001, tj. do nabytí účinnosti vyhlášky o požární prevenci, nebyl k dispozici právní prostředek k tomu, aby provozovatel činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nemusel vést některou předepsanou dokumentaci požární ochrany. Od tohoto data lze využít např. ustanovení § 40 odst. 5 a 10 uvedené vyhlášky.
V návaznosti na lhůtu, která je zmíněna v otázce, je třeba přesně číst i obsah § 53 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci. V tomto paragrafu je uvedeno, že se jedná o lhůtu 1 roku a ta se vztahuje k dokumentaci o požární ochraně zpracované a vedené podle předchozí právní úpravy, tj. do 23. července 2001. Není tam uvedeno, že se jedná o roční odklad ke zpracování předepsané dokumentace. Od 23. července 2001 lze uplatňovat též již výše zmíněný § 40 odst. 5 a v odůvodněných případech i odst. 10 vyhlášky o požární prevenci, vždy však správně k dané věci a obsahu materiálů.
29. dubna 2002
Provozujeme nadzemní dvouplášťové nádrže NDN 16 s obsahem 16 000 l a NN 33 s obsahem 33 000 l hořlavých kapalin I. nebo II. třídy nebezpečnosti. Tato zařízení slouží ke skladování a k distribuci hořlavých kapalin. Vztahuje se na tato zařízení začlenění do kategorie činností dle ustanovení § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“), event. jaká dokumentace z pohledu zajištění požární bezpečnosti provozování těchto zařízení je postačující?
K rozboru konkrétního případu nejsou k dispozici všechny potřebné informace. Přesto je možné obecně odvodit, že se zřejmě jedná o hořlavé kapaliny I. a II. třídy nebezpečnosti ve smyslu platné ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny Provozovny a sklady, o hořlavé kapaliny s teplotou vzplanutí do 55 oC. Začleňování provozovaných činností do kategorie podle § 4 odst. 2 písm. a), popř. § 4 odst. 3 písm. a) zákona o požární ochraně je však vázáno na nebezpečné látky a přípravky klasifikované jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, přičemž je v poznámce pod čarou uveden odkaz na zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o chemických látkách“). Klasifikace nebezpečné hořlavé látky v kapalném stavu dle zákona o chemických látkách není totožná s tříděním hořlavých kapalin dle ČSN 65 0201, i když jedním z třídících znaků je v obou případech bod vzplanutí. Při klasifikaci se postupuje podle zákona o chemických látkách a jeho prováděcích předpisů; jedná se zejména o nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se jedná pouze o již výše zmíněný bod vzplanutí, jako jeden z třídících znaků (nelze však pracovat izolovaně pouze s tímto znakem), pak za nebezpečnou látkou v kapalném stavu dle zákona o chemických látkách je považována látka s bodem vzplanutí do 55 oC. Pro konkrétní chemickou látku nebo přípravek je třeba pracovat s bezpečnostním listem a musí se jednat o látku nebo přípravek, na který se tento zákon vztahuje.
Dokumentace požární ochrany ve smyslu § 15 zákona o požární ochraně vyplyne ze způsobu stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím [§ 15 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)], popř. z posuzování požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím (§ 16 této vyhlášky).
Svařovny jsou v příloze č. 1 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) uvedeny v položce 13.1.2 „Výrobní provozy“ s pn 10 kg.m2, tzn., že nesplňují podmínku pro začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“). V případě, že ve svařovnách se nacházejí hořlavé a hoření podporující plyny se součtem vnitřních objemů nádob převyšujícím 100 litrů v jednom prostoru nebo požárním úseku, provedeme začlenění svařovny do kategorie činností dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně.
Popsanou činnost lze začlenit dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně, ale také dalších kritérií, např. podle § 4 odst. 2 písm. f) a podobně. Konkrétní začleňované činnosti je nutné přiřadit všechna kritéria, která jsou naplněna.
S odkazem na § 36 odst. 1 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je součástí dokumentace o školení zaměstnanců, mimo jiné, způsob ověření získaných znalostí. Zajímalo by mne, jakým způsobem lze znalosti ověřovat, a zda musí být a jakým způsobem vždy dokladováno ověření znalostí.
Způsob ověřování znalostí získaných při školení zaměstnanců, odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany není vyhláškou o požární prevenci předepsán. V § 26 této vyhlášky je uvedeno, že znalosti se ověřují v rozsahu a způsobem určeným v dokumentaci požární ochrany (např. § 36). Jestliže ověření znalostí bude stanoveno písemnou formou (např. testem), pak se tyto doklady stanou dokumentací o školení zaměstnanců a o odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany.
Je zahrnuto v průměrných hodnotách nahodilého požárního zatížení uvedených pro účely členění činností podle požárního nebezpečí v příloze č. 2 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) určité množství hořlavých resp. hoření podporujících plynů? Zajímají mě zejména dílenské provozy u položky 9.4 uvedené přílohy. Nezřídka se v těchto provozech provádí svařování plamenem, proto zde bývají uloženy autogenní soupravy. Je tedy v případě začleňování takových provozů nutné vycházet jednoznačně z ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.)?
V hodnotách nahodilého požárního zatížení „pn“ uvedených v příloze č. 2 vyhlášky nejsou zahrnuty hořlavé ani hoření podporující plyny, které se mohou v provozech vyskytovat. Dané činnosti musí být přiřazena všechna kritéria, uvedená v § 4 odst. 2, popř. odst. 3 zákona o požární ochraně, která činnost naplňuje.
Kdo je povinen plnit povinnost uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“) ve vztahu k hasicím přístrojům a vybavení požárních hydrantů v pronajatých prostorech?
Podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. V případě, že provozuje činnost v prostorách více právnických nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.
V § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně je uložena právnickým a podnikajícím fyzickým osobám (bez ohledu na jejich začlenění dle míry požárního nebezpečí provozované činnosti) obecná povinnost obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. V této souvislosti je vznesen konkrétní dotaz, zda plnění povinností vztahujících se k hasicím přístrojům a k vybavení požárních hydrantů je věcí vlastníka objektu nebo provozovatele činnosti.
Hasicí přístroje patří ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) mezi věcné prostředky požární ochrany, požární hydranty jsou podle § 2 odst. 4 písm. e) citované vyhlášky druhem požárně bezpečnostního zařízení. Plnění povinností vztahujících se k hasicím přístrojům a k vybavení požárních hydrantů v pronajatém prostoru je, jak vyplývá z výše uvedeného, záležitostí provozovatele (nájemce). Ve společných prostorách zůstává povinnost na vlastníkovi objektu, pokud není smluvně dohodnuto jinak (k tomu viz § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně).
Jakým způsobem se začleňují činnosti provozované dle § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/2001 Sb.; dále jen „zákon o požární ochraně“) a to konkrétně provozy, ve kterých dochází ke zvyšování tlaku plynu v rámci přepravního řetězce z důvodu kompenzace tlakové ztráty plynu proudícího potrubím plynovodu (kompresní stanice)?
Ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c) zákona o požární ochraně se za činnost s vysokým požárním nebezpečím považuje činnost v provozech, ve kterých se přečerpáváním a zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečných látek a přípravků v kapalném nebo plynném stavu, které jsou klasifikovány jako extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším.
V daném případě se jedná o:
- činnost, při které se zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečné látky v plynném stavu,
- nebezpečnou látkou v plynném stavu je zemní plyn, který naplňuje shora uvedené znaky (extrémně hořlavý), což je vždy uvedeno v bezpečnostním listu této látky,
- přeprava nebezpečné látky je zabezpečována v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším; vnitřní průměr potrubí, kterými jsou v rámci kompresní stanice spojena jednotlivá zařízení, není pro začlenění činností rozhodující.
Poznámka: kompresní stanice je tvořena soustavou vzájemně pospojených zařízení, kterými jsou např. plynová potrubí, kompresorová soustrojí, řídící systémy a pomocná zařízení - viz ČSN EN 12583 Zásobování plynem - Kompresní stanice - Funkční požadavky.
Pro úplnost je třeba posoudit zda tato činnost nevykazuje některé další znaky rozhodné pro začlenění do kategorií provozovaných činností ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně, aby při posuzování požárního nebezpečí ve smyslu § 16 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) byly zohledněny všechny rozhodující vlivy z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru.