Ochranná maska
(hovorově plynová maska) slouží k ochraně obličeje, očí a dýchacích cest nositele před toxickými látkami ve vzduchu. Ty mohou být ve skupenství pevném (prachové částice  typické pro radioaktivní látky, různé dýmy nebo viry a bakterie), kapalném (aerosoly - mohou obsahovat radioaktivní látky, rozpuštěné chemické škodliviny či bakterie a viry), nebo plynném (radioaktivní plyny a toxické plynné látky).

Funkční princip ochranné masky
Na rozdíl od jiných zařízení sloužících k dýchání v zamořených prostorech, ochranná maska nevyžaduje, aby její nositel měl s sebou zásobu vzduchu nebo kyslíku, který se odebírá ze vzduchu. Při jeho vdechování je ale třeba zajistit, aby se případné toxické látky ve vzduchu přítomné, nedostaly k nositeli masky. Principem fungování ochranné masky je tyto toxické látky ze vzduchu odstranit tím, že se zachytí v jejím filtru, nebo se chemicky rozloží na látky neškodné.

Základní části ochranné masky

Lícnice
Lícnice je obvykle vyrobena z pogumované textilie, u vojenských masek ze speciální chemicky odolné gumy (brombutylkaučuku). Její funkcí je chránit obličej nositele před stykem s nebezpečnými látkami ze zamořeného vzduchu. Zároveň jsou v ní upevněny průzory (průhledné skleněné nebo plastové otvory sloužící k pozorování okolí), u vojenských masek obvykle tvrzené a eventuálně zdvojené pro zajištění vyšší ochrany proti proražení (např. kamínkem). Dále je v lícnici umístěn vdechovací a vydechovací ventil a filtr nebo propojka s filtrem ve formě vrapové hadice.

Vdechovací ventil slouží k zamezení přístupu vlhkého, uživatelem masky vydechnutého vzduchu do tělesa filtru, protože zamočením aktivního uhlí by se snížila jeho účinnost a průdyšnost. Postupně by došlo k jeho neprůchodnosti a tím ke znemožnění používání masky do výměny filtru za nový.

Výdechový jednocestný ventil slouží pro odvod vydechnutého vzduchu mimo lícnici masky. Zároveň musí splňovat vysoké nároky proti podsávání při nádechu, kdy jím nesmí do lícnice pronikat zamořený vzduch. Obvykle je tvořen dvěma i více pružnými gumovými membránami.
Ačkoliv životnost lícnice masky je při správném skladování i několik desítek let, gumové membrány ve ventilech mají životnost maximálně několik let (zpravidla pět), poté je nutná jejich výměna. Ochranné masky nakupované tzv. z druhé ruky např. v army shopech, mají obvykle tyto membránové ventily již za dobou své životnosti a je třeba je vyměnit v případě, že uživatel plánuje masku používat. Princip činnosti vdechovacího a výdechového ventilu je na přiloženém obrázku.

Úchytný systém
Je připevněn k lícnici a slouží k pevnému uchycení masky k obličeji. Zpravidla se skládá z týlního štítku - opěrky na týlu hlavy a pružných tkalounů, které štítek spojují s lícnicí a umožňují pevné dotažení masky na obličej pro zabránění podsávání zamořeného vzduchu mezi tváří a lícnicí. Některé typy ochranných masek kryjí celou hlavu díky pružné lícnici ve tvaru kukly, pokrývající po nasazení celý povrch hlavy. Tyto masky již obvykle speciální upínací systém nemají, protože sama pružná lícnice masku drží dostatečně pevně na hlavě a efektivně zabraňuje podsávání.

Ochranný filtr
Obvykle obsahuje protidýmovou vložku a náplň z aktivního uhlí, popřípadě dalších chemikálií, podle zaměření na určitý druh škodliviny u filtrů průmyslových. Protidýmová vložka, která zachycuje větší pevné částice (prach) a kapičky aerosolů, je umístěna před vložkou z aktivního uhlí. Jejím účelem je zabránit rychlému zanesení jemných pórů aktivního uhlí prachem nebo kapalinou, což by zvýšilo sílu potřebnou pro dýchání, které by posléze znemožnilo. Samotné aktivní uhlí tyto částice nezachycuje dostatečně efektivně.

Velikost částic aktivního uhlí ve filtrech se pohybuje v rozmezí jednoho milimetru u velkých kolektivních filtrů až po 40 až 100 µm u filtrů lícnicových. Čím menší jsou částice aktivního uhlí, tím má filtr větší sorpční kapacitu na stejný objem sorbentu.

Princip činnosti dýchacího ventilu ochranné masky
Průřez filtrem ochranné mask	Princip dýchacího ventilu ochranné masky

Princip funkce a ochranné vlastnosti filtru

Filtry pro ochranné masky jsou konstruovány z několika hledisek, především podle své sorpční kapacity, účelu a univerzálnosti použití. Vojenské ochranné filtry mají poměrně velkou sorpční kapacitu a spektrum zachytávaných látek cílené pro vojenské otravné látky, ale pro průmyslové škodliviny je jejich účinnost menší. Civilní průmyslové ochranné filtry jsou obvykle specializovány na konkrétní škodlivou látku, kterou vážou s vysokou účinností i po dlouhou dobu, ostatní škodliviny vážou slabě nebo vůbec. Běžné ochranné filtry jsou konstruovány pro použití v prostředí obsahujícím 1 až 2 % objemová (10 000 až 20 000 ppm) škodliviny. Vyšší koncentrace škodliviny prorazí malý filtr velmi rychle a proto je jeho použití nevhodné. Jediný spolehlivý prostředek pak představují izolační dýchací přístroje s vlastní zásobou vzduchu, nezávislé na okolní atmosféře.

Pro používání ochranných masek také platí dosažení minimálního množství kyslíku ve vzduchu 17 %  obj. Při poklesu množství kyslíku pod tuto hranici (normální hodnota je 20,9 %) by došlo k udušení nositele masky z nedostatku kyslíku, přestože filtr by byl nefunkční. S tím je třeba počítat v případě, že v lokalitě (zvlášť nebezpečné jsou uzavřené prostory) došlo k hoření nebo výronu velkého množství plynů těžších než vzduch.
Filtrace je v principu metoda oddělování nerozpustných tuhých látek, kapalin a plynů od jiných pevných látek na základě rozdílné velikosti částic frakcí, nebo aktivním rozpouštěním dané frakce ve filtru oproti nosnému médiu, které vázáno není. Existují dva základní způsoby zachycení nebo zneškodnění toxických látek pomocí filtru, filtrace a reakce:

Filtrace
Využívá se pro fyzikální, chemické nebo fyzikálně-chemické navázání škodliviny na substrát filtru bez změny její molekuly.

Absorpce
Toxické látky se ukládají uvnitř struktury absorpčního média / rozpouští se v něm.

• Suspenze (pevná frakce v kapalině) se přelívá přes filtr (filtrační papír, v nejjednodušším případě i síto), přičemž tekutina (filtrát) proteče a pevná frakce s velikostí částice >= pórům ve filtru zůstane zachycena na filtru nebo ve struktuře filtru. Na bázi filtrace pracuje protidýmová vložka ochranných filtrů, obvykle tvořena speciálním filtračním papírem, nebo automobilový vzduchový filtr.
• Probublávání směsi vzduchu a amoniaku přes akvárium s vodou. Plynný amoniak se na rozdíl od vzduchu velmi dobře rozpouští ve vodě a dokud nebude v akváriu relativně silný vodný roztok amoniaku a další rozpouštění již za dané teploty nebude možné, dá se toto akvárium považovat za jakýsi selektivní filtr pro vzduch do něj vstupující. Čistě kapalinové filtry se v ochranných maskách nepoužívají.

Adsorpce
Toxické látky se ukládají na povrchu adsorpčního média - typické pro aktivní uhlí a látky s velkým měrným povrchem obecně, např. anorganické zeolity.

• v tomto případě nedochází ke změně molekuly škodliviny, škodlivina je pouze zachycena na povrchu substrátu. Struktura aktivního uhlí se podobá jakési nanohoubě se spoustou výdutí, výklenků a nerovností. Do těchto nerovností se zachycují molekuly škodlivin a jsou zde fyzikálně vázány. V případě zahřátí aktivního uhlí na cca 100 °C lze filtr tzv. regenerovat - dojde k opětovnému uvolnění zachycených molekul škodliviny a filtr je po ochlazení opět připraven zachycovat další škodliviny. Regenerace ale nenavrací 100 % předchozí kapacity, dochází k postupnému poklesu sorpční kapacity s každým dalším regeneračním cyklem. Regenerace se nepoužívá pro filtry ochranných masek, ale např. v úpravnách vody, kde jsou umístěny velké pohlcovače pachů (i desítky m³ aktivního uhlí) z upravované pitné vody a v jiných provozech, kde se pracuje s velmi velkým množstvím aktivního uhlí, které je relativně drahé.

Reakce
Toxické látky reagují s materiálem filtru a vznikají jiné, neškodné nebo méně toxické produkty reakce, nositeli masky neškodné nebo filtrem již zachytitelné. Většina ochranných masek první generace, použitých v první světové válce, fungovala na tomto principu.

• Molekuly škodliviny vstupují do filtru, kde je umístěn její reaktant. Jde o přímo reagující látku se škodlivinou, tj. při použití filtru se spotřebovává pro reakci a při jejím vyčerpání filtr ztrácí ochranné schopnosti. Jednoduchým příkladem je roztok hydroxidu sodného nanesený na gázu, přes který prochází vzduch obsahující chlór. Ten se ve vodě rozpouští na kyselinu chlorovodíkovou - HCl a reaguje s přítomným hydroxidem neutralizací na NaCl a H2O. Dokud bude v roztoku zbývat dostatečné množství hydroxidu, bude v tomto jednoduchém filtru chlór zachycován a neprojde na druhou stranu. Analogicky funguje roztok kyseliny (např. ocet, kyselina citronová) na gáze jako ochrana proti zásaditým plynům (amoniak).

• Druhou možností je použití katalyzátoru rozpadu dané molekuly, kdy filtr pracuje po velmi dlouhou dobu, jelikož se katalyzátor při reakci nespotřebovává. Příkladem takového typu filtru je automobilový katalyzátor. Katalyticky se v hopkalitovém filtru upravuje např. silně jedovatý oxid uhelnatý (CO) na neškodný oxid uhličitý (CO2).

Výpočet filtrační účinnosti filtru
Filtrační schopnost (účinnost) je daná číslem beta, kdy poměr beta je definovaný vztahem: βx = Nu/Nd, kde:

• x specifikuje rozměr částice, od něhož se odvozují počty částic uvedených ve vztahu.
• Nu - počet částic větších než je rozměr x na vstupu do filtru v jednotce objemu filtrovaného média.
• Nd - počet částic větších než je rozměr x na výstupu z filtru v jednotce objemu filtrovaného média.

Když filtrační vložka deklaruje zachycení pro částice s rozměry x=25 μm a β25=200, znamená to, že pokud na vstupu filtru je 10 000 částic v jednotce objemu, na výstupu z filtru (ve filtrátu) může být až 50 částic větších než 25 μm v dané jednotce objemu filtrované kapaliny.Účinnost filtrace E je potom daná vztahem:

E = ( 1 − 1 β ) .100 = ( 1 − 1 200 ) .100 = 99.55 % {\displaystyle E=(1-{\frac {1}{\beta }}).100=(1-{\frac {1}{200}}).100=99.55\%}

V tomto případě (metoda poměru beta) se neudává, jaké jsou největší filtrem proniknuvší částice. Při absolutní zachytávací schopnosti se udává i to, jaká největší částice může proniknout do filtrátu.

Dynamická sorpční kapacita a rezistenční doba filtru

Všechny filtry mají tzv. dynamickou sorpční kapacitu a rezistenční dobu.

• Dynamická sorpční kapacita určuje, kolik gramů dané škodliviny je filtr schopen zachytit či zneškodnit, než se jeho pohlcovací kapacita vyčerpá a dojde k tzv. proražení škodliviny přes filtr (to znamená zasažení osoby nosící masku danou škodlivinou a ztrátu ochranných vlastností masky až do výměny filtru za nový). Zde je třeba konstatovat, že zaplňování sorbentu ve filtru neprobíhá plynule, ale vzduch (a s ním i škodliviny) je strháván cestou nejmenšího odporu. Tak může dojít k situaci, kdy škodlivina filtr rychle prorazí bodově přes relativně malou objemovou část filtru, zatímco většina sorbentu je stále škodlivinou nezaplněna. Proto je třeba pro reálné nasazení brát s rezervou výrobci filtrů stanovené sorpční kapacity filtru, získané v optimálních laboratorních podmínkách, které v reálu obvykle nenastanou a kapacita filtrů je menší.

• Rezistenční doba je doba v minutách, po kterou je filtr schopen zachycovat škodlivinu při její známé koncentraci ve vzduchu, známé dynamické sorpční kapacitě filtru a známým objemem vzduchu procházejícím filtrem. Obecně platí, že vysoká koncentrace škodliviny ve vzduchu nebo velký průtok vzduchu filtrem zkracují dobu, po kterou je filtr schopný chránit svého nositele.

Typy ochranných filtrů

Ochranné filtry se dělí do několika kategorií podle své velikosti a tvaru, koncentrace a typu zachycovaných škodlivin a účinnosti jejich zachycování.
Rozdělení filtrů ochranných masek podle tvaru

• Lícnicové (jsou uvnitř ochranné masky)

Průřez filtremFiltr LF - Lícnicový Filtr, váha cca 250 g, tvar trojúhelník. Od tohoto provedení se obecně ustupuje z důvodu špatné až nemožné vyměnitelnosti filtru v zamořeném prostředí (dojde k zamoření obličeje nositele masky, protože ji pro výměnu filtrů musí zcela sejmout).

Průřez filtrem MOS k ochranné masce. Skládá se z plastového obalu, víčka s těsněním, filtračního papíru, absorpčního materiálu. (Sorbent je vyjmut.)

• Krabicové (jsou připevněny k ochranné masce zvenčí)

Filtr MOF - Malý ochranný filtr, váha cca 250 - 500 g, připevněn přímo k lícnici masky, tvar válcový, použitelnost do 0,5 % objemového (5000 ppm) škodliviny v atmosféře. V současnosti nejvíce používaný typ. Umožňuje snadnou a rychlou výměnu bez ohrožení nositele masky jejím sejmutím.
Filtr VOF - Velký ochranný filtr, váha 1kg i více, připevněn pomocí vrapové hadice, filtr umístěn v brašně, tvar kvádr, má lepší ochranné vlastnosti i kapacitu než MOF, použitelnost do 2 % objemových (20 000 ppm) škodliviny v atmosféře. Umožňuje snadnou a rychlou výměnu bez ohrožení nositele masky jejím sejmutím.

Rozdělení průmyslových filtrů podle velikosti náplně
Podle velikosti náplně (a tím i míry ochrany uživatele) se průmyslové filtry dělí do tří tříd účinnosti:

• malé - třída 1 (do vnější koncentrace škodliviny 0,1 obj. %; 1000 ppm)
• střední - třída 2 (do vnější koncentrace škodliviny 0,5 obj. %; 5000 ppm)
• velké - třída 3 (do vnější koncentrace škodliviny 1,0 obj. %; 10 000 ppm)

Barevné a písmenné označení průmyslových filtrů podle spektra zachycovaných škodlivých látek

Pozor!: Běžné ochranné filtry na bázi aktivního uhlí proti silně jedovatému oxidu uhelnatému vůbec nechrání! Při vstupu do atmosféry zamořené CO je nutné mít masku vybavenou hopkalitovým katalytickým filtrem, který CO katalyticky mění na neškodný CO2 nebo raději izolační dýchací přístroj, který je spolehlivější díky plnému oddělení uživatele od okolní atmosféry.
 

Připravil: Jaroslav Vykoukal  Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ochrann%C3%A1_maska

1914 - 1923

V průběhu 1. světové války vzbudilo nepředvídané použití chemických prostředků intenzivní snahu po ochraně. Tak vznikly ochranné prostředky individuální, chránící každého jednotlivce. Jsou to masky čili dýchací přístroje filtrační, potom dýchací přístroje kyslíkové a zvláštní ochranné oděvy. Kromě toho byla prováděna ochranná opatření kolektivní a vydávany směrnice taktického rázu.

K technickým ochranným opatřením bylo též počítano bezpečnostní opatření, kterého musel dbát každý, kdo dlel nebo se pohyboval v terénu zamořeném nějakým bojovým plynem puchýřotvorným (yperitem).

Masky byly zhotoveny různě podle svého účelu, skládaly se z části zakrývající ústa, nos, oči a měly filtr s různou náplní.

Technické požadavky na masky:

Vyžadovalo se, aby neomezovaly bezpečnostní orgány ve výkonu jakékoliv činnosti. Tvar masky, filtru, krabice, způsob nasazení, nošení a použití musely být praktické, aby nositeli maska nepřekážela. Zorné destičky musely být průhledné, aby rozhled s nasazenou maskou nebyl příliš omezen. Nasazená maska nesměla tlačit ani svírat. Účelné použití masky bude záviset ovšem ve značné míře na dokonalém mírovém výcviku orgánů četnictva a státní policie.

V průběhu války se u vojska kladl větší důraz na to, aby maska poskytovala největší ochranu proti  otravným látkám užívaným v boji a otázka pohodlí a výkonosti nositele byla celkem  vedlejší.

Teprve ke konci války, kdy se zavedlo užívání persistenčních látek k trvalému zamořování terénu a k umlčování nepřátelského dělostřelectva, ukázala se nutnost nosit masku delší dobu – 10 hodin i více – a tím se uplatnil i druhý požadavek, tj., aby maska nejméně překážela v práci.

Projevilo se to zejména u francouzské masky „M 2“ a u anglického respirátoru.

Maska „M 2“ chránila proti fosgenu, bronkyanu, méně proti chlorpinginu a bromacetonu. Proto Francouzi zavedli koncem války novou masku A.R.S. Ta byla vzorem při konstrukci československé masky vzor 23, od které se liší jiným označením velikosti, odlišným hledím, větším průměrem filtrové objímky, dýchacího bubínku, velikostí a materiálem filtru a nepatrnou odlišnosti konstrukcí krabice.

1918 - 1923

Po 1. světové válce mělo velení Československé armády k dispozici pouze tři druhy trofejníchplynových masek: německé kožené masky a masky Rahmen a francouzské masky A.R.S. Potřeby armády byly kryty nákupem ve Francii a pro civilní obyvatelstvo nebyly až na výjimky k dispozici masky vůbec. Úvahy o vyzbrojení maskami tuzemské výroby narážely na technické problémy.

Například v roce 1919 byl stav vybavenosti:

Maska kožená 26 000 ks,
Rahmen 1 800 ks,
A.R.S. 30 000 ks.

V prvním poválečném období byl zahájen nákup A.R.S. masek ve Francii, dále pak kožených masek v Německu. A.R.S maska byla v té době již značně zastaralá, což dokazuje fakt, že samotná francouzská armáda přezbrojovala na nový typ Desgres. (Cena masky cca 110 Kč, německá kožená maska cca 20 Kč).

Komise ministerstva národní obrany vedená generálem Kratochvílem iniciovala v roce 1933 soutěž na výrobu nové československé plynové masky (vz. 33). Maska vz. 35 byla vyráběna v licenci v podniku Fatra Napajedla. Gumárny Zubří zahájily výrobu o rok později. V době ohrožení republiky byla zahájena výroba masek a zařízení v továrně Polaba ve Slaném.

Během krátké doby mělo obyvatelstvo k dispozici tři typy lidových plynových masek za přijatelné ceny a na velice dobré technické úrovni. Přednost byla dána tedy domácím výrobcům, přičemž výjimku z této praxe tvořilo jen období po obou světových válkách.

Úvahy o vyzbrojení maskami tuzemskými narážely na problém nedostatečné technické vyspělosti našich továren v tomto oboru. V roce 1921 byl v Ústavu plynové služby schválen prototyp československé masky, později zavedené do výzbroje jako vz. 23.

Výroba plynové masky vzor 23 zahájena v roce 1923. První dodávka pro armádu zahrnovala 170 000 kusů (masky kompletovala firma Horák v Praze).

Následovaly další dodávky, a tak maska vz. 23 postupně vytlačovala trofejní masky. V roce 1936 dosluhovaly jako „cvičné“ masky kožené a A.R.S.

Další tuzemský  vývoj plynových masek:
maska vz. 27, kožená maska Singer z roku 1937, maska vz. 33 a vz. 35.

Vzor 35 se stal standardní armádní maskou. Úplné přezbrojení na tento vzor nebylo dokončeno.

U některých jednotek zůstala ve výbavě maska vz. 23 až do zániku první republiky, jako cvičná se používala i po 2. světové válce.

Koncem roku 1936 dosáhl československý průmysl roční kapacity 120 000 masek a 250 000 filtrů. V roce 1939 bylo k dispozici 1 467 821 ks - masek vz. 27 a 1 408 098 ks - masek vz. 35.

Československý zahraniční odboj 1939 – 1945

Naši vojáci ve Francii byli vybaveni běžnými francouzskými maskami A.R.S., v Anglii maskami MK V, v Sovětském svazu typem Schlem M-1 a O-8-GP.

1946 - 1951

Převažovaly masky trofejní vz. 30N a vz. 38N, dále masky vz. 35 zbylé z předválečného období a ruské Schlem M-1 a O-8-GP. V omezeném rozsahu se používaly i britské masky Mk II, zkoušela se i italská T35.

V letech 1945 až 1951 došlo k obnovení výroby plynových masek vz. 35 a vz. 38N.

V roce 1949 bylo v zahraničí nakoupeno 160 000 kusů masky Schlem.

Stav souběžného používání více typů byl neudržitelný.                

Zahájen byl vývoj domácí páskové masky M-1, která nebyla zařazena do výroby. Upřednostnila se ruská konstrukce vyráběná později pod názvem M52.

Počátkem roku 1947 měla armáda k dispozici:
Maska vz. 35                       110 000 ks
Ruské masky                         50 000 ks
Britské masky                         6 000 ks
Německé vz. 30N a 38N     434 000 ks.

Plynové masky chránily člověka před účinky bojových otravných látek. Po druhé světové válce byly jejich ochranné vlastnosti masek rozšířeny i na ochranu před účinky radioaktivních a bojových bakteriologických prostředků. S tímto opatřením byla spojena i modifikace názvu tohoto ochranného prostředku na „ochranná maska“.

Ochranná maska rakousko-uherské armády. Původně německá ochranná maska GM 17 Ledermaske vyráběná z kůží jehňat, kůzlat, ale i dospělých ovcí a koz. Kůže byly po vydělání impregnovány, přičemž impregnace musela být taková, aby si kůže uchovala v létě nepropustnost a v zimě se nestala tuhou a tvrdou. Původně byly kůže impregnovány olejem, ale po několika měsících přezkušování, kdy přezkušovatelé masek měli obličeje začerněné od oleje, klesl jejich podíl na 20 %. V prvních měsících roku 1917 tyto masky vyzkoušela i rakousko-uherská armáda. V následujícím období byl v Rakousko-Uhersku hledán vlastní vývoj vydělávání a impregnace této masky. V dubnu roku roku 1918 bylo prvních 2000 kusů této masky dodáno armádě.

Jednocestná maska s šitou impregnovanou koženou lícnicí. Upínací soustava je šestibodová, pásková. Zorníky byly vyztuženy celonovými (nebo celuloidovými) destičkami s vrstvou želatiny, která nasávala vlhkost ze vzduchu uvnitř masky a po sejmutí masky zase vysychala. Filtr značený K.u.K, a 5. MRZ.18, je šroubovatelný.

Celohlavová původně zelená gumová lícnice a plochý hliníkový filtr. Zorníky jsou celuloidové a jsou zapuštěny do masky. Výdechový ventil je vyveden nad povrch masky. Filtr se našrouboval na kovové závity ve vdechové části umístěné pod výdechovým ventilem. Vzadu na masce je úzký gumový pásek s otvory pro knoflík, který sloužil k regulaci těsnosti masky na hlavě. Tato konkrétní maska je starší model, na novějším se již tento pásek nevyskytoval. Na masce je uvnitř razítko RL1-38/4 (Reichsanstalt für Luftschutz), rozlišovací číslo pro německou firmu Auergesellschaft Werk. Na filtru je pak vytlačeno rozlišovací číslo RL1-38/6, značící německou firmu Dräger. Chybí papírová krabice, ve které byla maska přenášena.

Masku používali příslušníci německé civilní protivzdušné obrany Luftschutz za 2. světové války. V rámci protektorátu sem patřila i bývalá československá CPO.

Připravil: Jaroslav Vykoukal   Zdroj: http://www.vhu.cz/exhibit/nemecka-ochranna-civilni-maska-vm-37/

Jednocestná maska s šitou, impregnovanou koženou lícnicí. Upínací soustava je šestibodová, pásková. Zorníky mají vložené celonové destičky.

Hospodářská situace Německa přinutila výrobce masek hledat nové materiály pro jejich výrobu, neboť k pogumování lícnic bylo potřeba kvalitní pryže, které se nedostávalo. V roce 1917 se tedy objevila maska, jejíž lícnice byla vyrobena z impregnované kůže. Používala se chromovaná ovčí nebo kozí kůže, která se vyráběla impregnací směsí minerálních olejů. Nová maska vycházela ze starší GM-15, ale se změnou materiálu přišla i změna střihu. Zmizely záhyby lícnice, které dovolovaly vytírat opocené zorníky. Ty byly totiž nyní vyztuženy celonovými (nebo celuloidovými) destičkami s vrstvou želatiny, která nasávala vlhkost ze vzduchu uvnitř masky a po sejmutí masky zase vysychala. Filtr označovaný jako 11-C-11 má tři vrstvy, z nichž prostřední z aktivního uhlí je nejsilnější a vnější vrstva z diatomitu chránící proti chloru a kyselým látkám je oproti předcházejícím filtrům zmenšena.

První československá vojenská ochranná maska, maska vzor 23, vycházející z francouzské vojenské masky ARS, byla ve 30. letech již zcela nedostačující. Pokusy o zkonstruování moderní ochranné masky neskončily dle požadavků armády a ta vyřešila tento problém nákupem licence britské ochranné masky firmy Leyland (britská vojenská maska Mk IV). Z ní vzešla nová československá vojenská ochranná maska vzor 35, která nese stejné charakteristické znaky, jako je její tvar či potažení pryžové lícnice a vrapované hadice k filtru žeržejí. Rozdíl naopak spočíval například v existenci šroubení na ventilové komoře, které umožňovalo přímé připojení filtru k masce. Masku vyrobila firma Fatra Napajedla.