Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Dotazy k začleňování činností podle míry požárního nebezpečí

  • Začleňování činností podle míry požárního nebezpečí
  • Seznam dotazů v časové posloupnosti

Začleňování činností podle míry požárního nebezpečí

Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) stanoví povinnost právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám zabezpečovat plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany. Takovým předpisem je např. vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
 
Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou zákonem o požární ochraně odstupňovány podle míry požárního nebezpečí jimi provozovaných činností. Tyto činnosti se člení do kategorií:
  1. bez zvýšeného požárního nebezpečí,
  2. se zvýšeným požárním nebezpečím,
  3. s vysokým požárním nebezpečím.
 
Kritéria pro začlenění provozovaných činností do jednotlivých kategorií jsou definována v § 4 odst. 2 až 4 zákona o požární ochraně (přičemž je nutno zohlednit souvislosti s dalšími předpisy, na které se zákon odkazuje).
 
Z výše uvedeného vyplývá, že k tomu, aby právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby zabezpečovaly plnění povinností vyplývajících pro ně ze zákona o požární ochraně, musí být provedeno začlenění jimi provozovaných činností, protože od toho se pak odvíjí stanovení příslušných povinností.
 
Zákon o požární ochraně nedefinuje sankce za to, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nezačlenila provozované činnosti, ale za nevyhotovení předepsané dokumentace požární ochrany [v § 76 odst. 1 písm. e)]. To znamená, že v případě provozování činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím by se jednalo o „Dokumentaci o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“ ve smyslu § 28 vyhlášky o požární prevenci. Pro činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí není povinnost vést písemný doklad o začlenění.
 
Pozn.: Aby provozovatel činnosti mohl správně plnit své povinnosti dané zákonem o požární ochraně, musí vědět, jak jsou jeho činnosti z hlediska požární ochrany nebezpečné. Skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nezačlenila své provozované činnosti, neznamená, že žádné povinnosti na úseku požární ochrany neexistují!
 
Pokud nebude při kontrole orgánu státního požárního dozoru předložena dokumentace o začlenění, závisí jeho postup na konkrétních skutečnostech jednotlivých případů. Uvádíme tyto názorné příklady:
  1. Firma tvrdí, že všechny provozované činnosti začlenila do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí a při kontrole nevzniknou pochybnosti o správnosti začlenění, není případná neexistence dokumentace o začlenění porušením předpisů o požární ochraně. Kontrolováno bude pouze plnění povinností vztahujících se k této kategorii.
  2. Firma všechny provozované činnosti začlenila do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí, avšak při kontrole vzniknou pochybnosti o správnosti začlenění, bude orgán státního požárního dozoru vyžadovat údaje o provozované činnosti rozhodné pro přiřazení charakteristik potřebných pro začlenění (schválená projektová dokumentace stavby, provozní řád, bezpečnostní listy apod.) Vyjde-li najevo, že činnosti byly nesprávně začleněny, rozhodne o jejich správném začlenění orgán státního požárního dozoru.
  3. Bude-li firma provozovat činnosti, které budou prokazatelně vykazovat znaky pro činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím (např. činnosti provozované v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích, ve stavbách ubytovacích zařízení apod.) je možné kontrolovat plnění povinností vztahujících se k těmto kategoriím (např. § 6, 15, 16 zákona o požární ochraně), tzn. mimo jiné také vyžadovat dokumentaci o začlenění. Pokud by v tomto případě nebyla dokumentace o začlenění předložena, jedná se o nedodržení § 15 zákona o požární ochraně s podrobnostmi uvedenými v § 27 odst. 1 písm. a) a § 28 vyhlášky o požární prevenci.
 
Dokumentaci o začlenění zpracovává odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (viz § 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci). U činností bez zvýšeného požárního nebezpečí není výslovně požadováno, aby začlenění bylo provedeno odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany. Ke správnému začlenění jsou nezbytné odborné znalosti z oblasti požární ochrany, jinak lze oprávněně očekávat riziko nesprávného začlenění. Důsledkem může být skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nebude plnit povinnosti odpovídající dané provozované činnosti. Může dojít k nežádoucímu snížení či omezení požární bezpečnosti a tím i zvýšení nebezpečí vzniku požáru a ohrožení osob. Chybné začlenění však nemůže být akceptovatelným důvodem pro takový postup. Proto je při začleňování do kategorie činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o požární ochraně vhodné spolupracovat s osobami s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně.
 
Přílohu č. 2 vyhlášky o požární prevenci, která obsahuje hodnoty nahodilého požárního zatížení pro účely členění činností podle požárního nebezpečí, je třeba vnímat jako celek s tím, že se její aplikace promítá nejenom do příslušných ustanovení zákona o požární ochraně, ale také do celé řady ustanovení samotné vyhlášky o požární prevenci. Příloha č. 2 obsahuje vedle hodnot nahodilých požárních zatížení přiřazených k jednotlivým položkám konkrétních „druhů provozů“ také vymezení jednotlivých skupin provozů. Vymezení jednotlivých skupin provozů je nutno dávat do souvislosti s:
  • § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně s tím, že „výrobní provozy“ jsou konkretizovány ve skupině 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci; naopak druhy provozů uvedené v položce 9.4 (skupina provozů „služby a provozovny“ – např. čalounická dílna) zjevně mezi „výrobní provozy“ nepatří,
  • § 18 písm. d) a písm. e) vyhlášky o požární prevenci s tím, že provozy „chemické výroby“, či „administrativní, školské, zdravotnické provozy“ jsou konkretizovány v příslušných skupinách provozů.

 

 
Při začleňování činností podle míry požárního nebezpeční vyjádřené hodnotou nahodilého požárního zatížení (např. § 4 odst. 2 písm. e) zákona o požární ochraně) se postupuje způsobem uvedeným v § 19 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci s tím, že příslušné hodnoty nahodilého požárního zatížení jsou v příloze č. 2 přiřazeny ke konkrétním druhům provozů. Takže například hodnotu nahodilého požárního zatížení při provozování činností v „archivech“ lze v příloze č. 2 vyhledat v položce 1.6 (v případě skupiny „administrativních provozů“) nebo v položce 2.5 (v případě „školských provozů“).
 
Současně je třeba připomenout skutečnost, že příloha č. 2 vyhlášky o požární prevenci není určena pro projektování požární bezpečnosti staveb. Vychází z ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní provozy, ale některé položky byly upraveny a přizpůsobeny podmínkám vyhlášky o požární prevenci.

Seznam dotazů v časové posloupnosti

Vyskytly se dotazy, které se týkaly začleňování konkrétních provozovaných činností do jednotlivých kategorií (§ 4 odst. 1 zákona o PO). V této souvislosti je třeba předeslat, že bez znalosti konkrétních podmínek nelze podat univerzální odpověď, resp. nelze provést začlenění konkrétní provozované činnosti bez prostudování příslušných podkladových materiálů a znalosti objektu, v němž je činnost provozována - tedy takříkajíc „od stolu“. Lze jen poskytnout určitý obecný návod na řešení konkrétních problémů.

 

Například k problematice podzemních hromadných garáží, kde vzniká problém „zda se jedná či nejedná o provozování činnosti podle § 4 odst. 3 písm. e) zákona o PO“.

1/2002

 

Podle citovaného ustanovení se za provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím považují činnosti v podzemních prostorách s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat více než 200 osob. V daném případě problém s nahodilým požárním zatížením nevzniká (viz položka 10.1 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci), otevřenou zůstává otázka počtu osob.

 

Na základě zmocnění uvedeného v zákoně o požární ochraně byl v § 17 vyhlášky o požární prevenci stanoven způsob určování činností se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím, který (mimo jiné) stanoví i způsob určování počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách. Podle § 17 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci se při stanovení počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách postupuje tak, že se vychází ze skutečných projektovaných hodnot vyplývajících z ověřené projektové dokumentace stavby (nikoliv tedy stanovených podle ČSN 73 0818 Požární bezpečnost staveb - Obsazení objektů osobami). Pouze není-li toto ověřenou projektovou dokumentací stanoveno, vychází provozovatel činnosti z maximálního skutečného počtu osob současně se v podzemních prostorách vyskytujících. Současně však platí, že se v daných souvislostech vychází ze skutečného využívání prostoru k příslušným činnostem (tedy podzemní garáže k podzemnímu garážování vozidel, tělocvičny ke cvičení, ale kina, divadla, velkokapacitní diskotéky ke shromažďování osob).

 

Rozborem shora uvedených skutečností lze dospět k závěru, že provozování činností v podzemních hromadných garážích nebude zpravidla (viz uvozující odstavec) splňovat kritéria pro začlenění do činností s vysokým požárním nebezpečím, přičemž je nutno, aby provozovatel těchto činností splnil (případně organizačně zajistil splnění) podmínky pro stanovený počet současně se vyskytujících osob. To by v případě provozování činností v podzemních hromadných garážích nemělo být neřešitelným problémem.

 

V této souvislosti je nezbytné uvést následující dvě poznámky. Provozování činností v podzemních hromadných garážích je taxativně vymezeno jako činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah (§ 4 odst. 2 zákona o PO a § 18 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci). Jedná se tedy o provozování činností se zvýšeným požárním nebezpečím za „složitých podmínek pro zásah“, což ve svých důsledcích znamená, že podmínky požární bezpečnosti na základě § 6 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně budou stanoveny také požárním evakuačním plánem a dokumentací zdolávání požárů (§ 33 odst. 3 a § 34 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci). V návaznosti na shora uvedené je třeba si uvědomit, v čem vlastně spočívá rozdíl mezi stanovením podmínek požární bezpečnosti u provozovaných činností se zvýšeným požárním nebezpečím, resp. s vysokým požárním nebezpečím (§ 6 odst. 1, resp. § 6a zákona o PO). Tedy v zásadě pouze ve formě a způsobu a nikoliv v nižší nebo vyšší úrovni požární bezpečnosti.

 

 

Při rekonstrukci objektu byly projektantem všechny místnosti, u kterých se předpokládalo ukládání dokumentace nazvány archívy. Pro tyto místnosti bylo dříve zpracováno a schváleno posouzení požárního nebezpečí, neboť pn=90 kg/m2. Jsou-li místnosti-archivy menší než 25 kg/m2, současně jsou součástí požárních úseků, které zahrnují více místností jiného využití (např. kanceláře) a požární zatížení těchto místností-archivů je 90 nebo 120 kg/m2, musí být tyto klasifikovány jako místnosti, v nichž se provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím?

1/2002

 

Při stanovování podmínek požární bezpečnosti se vychází ze základního přiřazení charakteristik, kterými jsou definovány/vymezeny činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 a 3 zákona o PO) k provozovaným činnostem v určitých místech, prostorách či objektech (dále jen „místa“). Dále se uplatní ustanovení § 4 odst. 4 zákona o PO.

 

Mezi znaky, kterými jsou činnosti definovány (§ 4 odst. 2, 3 a 4 zákona o PO) není pojem „archiv“ přímo uveden, proto je třeba dále zjišťovat, které další znaky konkrétní činnost vykazuje. Jedná se zejména o aplikaci § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO s využitím podrobností obsažených ve vyhlášce o požární prevenci. Způsob určování hodnoty nahodilého požárního zatížení je uveden v § 19 vyhlášky o požární prevenci; odst. 2 § 19 této vyhlášky stanovuje, že pro účely členění činností podle požárního nebezpečí se používá hodnot nahodilého požárního zatížení, které jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci, kde položka 1.6 stanoví pro prostor - archiv nahodilé požární zatížení pn=120 kg/m2. Pro zařazení činnosti není možné uplatnit hodnoty nahodilého požárního zatížení stanovené výpočtem, rovněž další hlediska, např. plocha, se nezohledňují.

 

Budou-li se užívat místa v souladu s údaji uvedenými v ověřené projektové dokumentaci a v souladu s kolaudačním rozhodnutím jako archívy, je možné dovodit (viz předchozí odstavec), že se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 2 písm. e) zákona o PO.

 

 

O jakou činnost, tj. se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím se jedná v případě, že výrobní objekt (kotelny) má výšku větší než 45 m, ale výrobní technologie (pasy, zásobníky), kde je prováděna obsluha zařízení se nachází ve výšce menší než 45 m?

1/2002

  

Za činnost s vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 133/19885 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PO“), se považuje činnost provozovaná v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m. Za výšku budovy se v souladu s § 17 odst. 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu.

 

 

Jakým způsobem se začleňují činnosti provozované dle § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně a to konkrétně provozy, ve kterých dochází ke zvyšování tlaku plynu v rámci přepravního řetězce z důvodu kompenzace tlakové ztráty plynu proudícího potrubím plynovodu (kompresní stanice)?

4/2002

 

Ve smyslu § 4 odst. 3 písm. c) zákona o požární ochraně se za činnost s vysokým požárním nebezpečím považuje činnost v provozech, ve kterých se přečerpáváním a zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečných látek a přípravků v kapalném nebo plynném stavu, které jsou klasifikovány jako extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším.

V daném případě se jedná o:

  • činnost, při které se zvyšováním tlaku zabezpečuje přeprava nebezpečné látky v plynném stavu,
  • nebezpečnou látkou v plynném stavu je zemní plyn, který naplňuje shora uvedené znaky (extrémně hořlavý), což je vždy uvedeno v bezpečnostním listu této látky,
  • přeprava nebezpečné látky je zabezpečována v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším; vnitřní průměr potrubí, kterými jsou v rámci kompresní stanice spojena jednotlivá zařízení, není pro začlenění činností rozhodující.

Poznámka: kompresní stanice je tvořena soustavou vzájemně propojených zařízení, kterými jsou např. plynová potrubí, kompresorová soustrojí, řídicí systémy a pomocná zařízení - viz ČSN EN 12583 Zásobování plynem - Kompresní stanice - Funkční požadavky.

 

Pro úplnost je třeba posoudit, zda tato činnost nevykazuje některé další znaky rozhodné pro začlenění do kategorií provozovaných činností ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně, aby při posuzování požárního nebezpečí ve smyslu § 16 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) byly zohledněny všechny rozhodující vlivy z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru.

 

Je zahrnuto v průměrných hodnotách nahodilého požárního zatížení uvedených pro účely členění činností podle požárního nebezpečí v příloze č. 2 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) určité množství hořlavých resp. hoření podporujících plynů? Zajímají mě zejména dílenské provozy u položky 9.4 uvedené přílohy. Nezřídka se v těchto provozech provádí svařování plamenem, proto zde bývají uloženy autogenní soupravy. Je tedy v případě začleňování takových provozů nutné vycházet jednoznačně z ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů?

4/2002

 

V hodnotách nahodilého požárního zatížení „pn“ uvedených v příloze č. 2 vyhlášky nejsou zahrnuty hořlavé ani hoření podporující plyny, které se mohou v provozech vyskytovat. Dané činnosti musí být přiřazena všechna kritéria, uvedená v § 4 odst. 2, popř. odst. 3 zákona o požární ochraně, která činnost naplňuje.

 

Jak postupovat při zatřídění provozovaných činností do kategorií podle požárního nebezpečí ve smyslu § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o požární ochraně) v případě, že v objektu, který není dělen do požárních úseků, provozuje činnosti více právnických nebo podnikajících fyzických osob. Jde o prostory, které jsou prokazatelně užívány samostatně a při samostatném posuzování nesplňují podmínky odst. 2 § 4 zákona o požární ochraně. Vzhledem k tomu, že jsou však součástí jednoho požárního úseku, jsou podmínky v tomto úseku splněny.

 

Příklad: V administrativní budově jsou v jednom podlaží kancelářské prostory, pronajaté různým právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám, mnohdy oddělené pouze hořlavými stavebními konstrukcemi. Jednotlivé kanceláře nepřesahují 25 m2 podlahové plochy a hořlavé látky v nich se vyskytující nepřesahují množství 1 000 kg hořlavých látek v pevném stavu. Zákon o požární ochraně však toto množství vztahuje na požární úsek, kde již toto množství je dosaženo a tak v celém požárním úseku je provozována činnost se zvýšeným požárním nebezpečím.

4/2002

 

Otázka se týká započítávání množství hořlavých látek u činností provozovaných více právními subjekty v jednom objektu, který není dělen do požárních úseků.

 

V případě provozování činnosti v jednom stavebním objektu, který není prokazatelně dělen do požárních úseků, se tento objekt považuje za jeden požární úsek a množství látek vyskytujících se v jednotlivých jeho částech se sčítají - viz § 17 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Potud, jak pohlížet na požární nebezpečnost z hlediska výskytu (množství) látek, není-li objekt členěn do požárních úseků.

 

Něco jiného je, jak získat informaci o množství látek, které se vyskytují při činnostech provozovaných různými právními subjekty. Taková informace by měla být výchozí pro uzavření dohody o pronájmu (tj. jaké množství tam může být, resp. jaké už nikoli). Pokud se tak dosud nestalo, pak by takový dotaz měl položit jak vlastník objektu osobám, kterým část objektu pronajímá, resp. stanovit podmínky pro užívání v tom směru, že v pronajímané části nesmí být určité množství, ale též provozovatel činnosti tomu, kdo mu část objektu k užívání pronajal.

 

Informace lze požadovat rovněž od všech dotčených subjektů při požární kontrole provedené jako součást výkonu státního požárního dozoru dle §  1 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně nebo i při dalších úkonech prováděných v rámci výkonu státní správy na úseku požární ochrany.

 

 

Obracíme se na Vás s dotazem na začlenění činností dle § 4 o požární ochraně. Jedná se o firmu, která má prodejny po celé republice a občas jsou tyto prodejny umístěny ve stavbách pro obchod, které splňují kriteria § 3 písm. h) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Je-li tato prodejna umístěna ve stavbě pro obchod ve smyslu citované vyhlášky, ale je zcela požárně oddělena od zbytku objektu, má vchody a východy přímo do volného prostoru, nepoužívá žádné společné ani jiné prostory v objektu a svou činností objekt neohrožuje ani v případě požáru ve zbytku objektu není pravděpodobné, že bude ohrožen, jedná se o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně?

6/2002

 

Ve smyslu § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se za činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím považují činnosti provozované ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob, ve stavbách pro obchod, ve stavbách ubytovacího zařízení a ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. V zákoně o požární ochraně pod čarou jsou uvedeny odkazy na předpisy, které definují uvedené stavby.

 

Pro začleňování dle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se provozovaným činnostem přiřazuje pouze jedno kritérium, a to zda jsou provozovány ve stavbách, které vyhovují definicím uvedeným ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu popř. ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace ve smyslu vyhlášky č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění vyhlášky č. 369/2001 Sb. Jestliže je tato podmínka splněna, všechny činnosti provozované v těchto stavbách jsou činnostmi se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu zákona o požární ochraně.

 

Obdobně se bude postupovat při začleňování činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím, které jsou provozovány:

  • v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů [§4 odst. 2 písm. g) zákona o požární ochraně - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m [§ 4 odst. 3 písm. d) zákona o požární ochraně - činnost s vysokým požárním nebezpečím],
  • v objektech a zařízeních provozů chemické výroby uvedených v příloze č. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. d) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • v objektech a zařízeních administrativních, školských a zdravotnických provozů uvedených v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci o 7 a více nadzemních podlažích, nebo o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto nemají zřízeny chráněné únikové cesty [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. e) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • ve stavbách, které jsou určeny pro ubytování osob s omezenou schopností pohybu a orientace, ve stavbách ubytovacích zařízení o 7 a více nadzemních podlažích nebo o 4 a více nadzemních podlažích pokud tyto objekty nemají zřízeny únikové cesty [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. f) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím],
  • ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob a ve stavbách pro obchod [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně a § 18 písm. g) vyhlášky o požární prevenci - činnost se zvýšeným požárním nebezpečím].

U činností provozovaných ve výše uvedených stavbách/budovách/objektech se zjišťuje, zda nenaplňují některé z dalších znaků stanovených § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně s přihlédnutím k vyhlášce o požární prevenci. Výsledkem „procesu začleňování“ činností se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím je „Dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“ ve smyslu § 28 s přihlédnutím k § 53 vyhlášky o požární prevenci.

 

 

Je přímý vztah mezi ustanovením § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně a § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci, tzn. zda přiřazením charakteristiky podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně se automaticky předpokládá, že se jedná o činnost, kde jsou složité podmínky pro zásah; dále zda se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím v případě uskladnění/umístění 1 lahve s obsahem 40 l hořlavého plynu.

6/2002

 

Provozované činnosti se člení podle míry požárního nebezpečí do kategorií, přičemž pro začlenění do příslušných kategorií je rozhodující naplnění znaků - charakteristik uvedených v zákoně o požární ochraně (§ 4 odst. 2, 3 a 4) s přihlédnutím k příslušným ustanovením vyhlášky o požární prevenci. Charakteristiky uváděné pod jednotlivými písmeny nejsou na sobě vzájemně závislé; neuplatňuje se přímá závislost mezi § 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně s přihlédnutím k § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci a § 4 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně.

 

Vzhledem k řadě odlišností, které se mohou v souvislosti s provozováním jednotlivých činností vyskytnout, musí být vždy provedeno vyhodnocení konkrétních podmínek provozované činnosti, tedy i vyhodnocení, zda se jedná o činnost, u které nejsou běžné podmínky pro zásah [§ 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně]. Tyto povinnosti jsou stanoveny provozovateli činnosti, který ji však může zabezpečit pouze prostřednictvím osob s příslušnou odbornou způsobilostí (§ 11 zákona o požární ochraně; dále jen „odborně způsobilá osoba“). V případě přiřazování charakteristiky podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně v návaznosti na § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci, odborně způsobilá osoba vyhodnotí, zda by „vstup nebo činnost jednotky požární ochrany bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů“. S ohledem na výsledek tohoto vyhodnocení pak bude nebo nebude přiřazena charakteristika podle § 4 odst. 2 písm. j) zákona a následně zpracovávány příslušné druhy dokumentace požární ochrany. V případě, že příslušné druhy požární dokumentace budou zpracovávány, lze uplatnit ustanovení § 40 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci, tj. požadavky na obsah některých druhů dokumentace požární ochrany mohou být zapracovány do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou nebo podnikající fyzickou osobou. Případně, vzniknou-li pochybnosti o rozsahu a vedení dokumentace požární ochrany, může být uplatněn postup v souladu s § 40 odst. 10 vyhlášky o požární prevenci.

 

Na druhou otázku, která je zúžena jen na umístění 1 tlakové lahve o objemu 40 litrů s hořlavým nebo hoření podporujícím plynem, nelze bez dalších upřesňujících informací jednoznačně odpovědět. Samotné umístění tlakové lahve, při splnění všech předepsaných požadavků (např. umístění na správném místě, zajištění a označení vstupů a míst předepsaným způsobem, zajištění přístupu, nevyskytující se žádné další související nebezpečí vyplývající z přítomných látek a technologie atd.) by zřejmě tuto charakteristiku nenaplnily.

 

  

Jak se u budov stanovuje výška 45 m a více; je to výška od okolního terénu až na nejvyšší bod budovy? Jedná se o ustanovení § 4 odst. 3 písm. d) zákona o požární ochraně.

6/2002

 

Činnost provozovaná v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m je považována za činnost s vysokým požárním nebezpečím, přičemž za výšku budovy se považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu (§ 17 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci).

 

 

Je možno rozhlasový vysílač, který má méně než 22,5 m považovat za činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, protože se jedná o výrobní objekt, resp. jedná se v daném případě o výrobní provoz, není-li v položce 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci, takový druh provozu uveden?

6/2002

 

Provozovanou činnost lze vyhodnotit jako činnost se zvýšeným požárním nebezpečím na základě konkrétních údajů o této provozované činnosti a o místě, kde je tato činnost provozována, a to přiřazením charakteristik, podle kterých jsou definovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím v § 4 odst. 2 zákona o požární ochraně s využitím podrobností uvedených ve vyhlášce o požární prevenci.

 

Příloha č. 2 zahrnuje pod položkou 13 „výrobní provozy“ k využití pro § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně. Jiné provozy, konkretizované v jiných položkách přílohy č. 2, se za „výrobní“ pro tento účel nepovažují.

 

Je však nutné připomenout povinnost prověřovat u konkrétní provozované činnosti vždy všechny charakteristiky stanovené zákonem o požární ochraně pro činnosti se zvýšeným požární nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím; vyloučení jen jedné z nich nelze považovat za splnění stanovené povinnosti.

 

 

Je možné pro zařazení do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím nemocnice o 3 nadzemních podlažích s lůžkovou kapacitou 40 lůžek uplatnit § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně; tj. stavba určená pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace?

9/2002

 

Do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se začleňují (mimo jiné) činnosti provozované ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Vymezení pojmu „osoby se sníženou schopností pohybu a orientace“ je obsaženo v § 2 písm. b) vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (dále jen „vyhláška č. 369/2001 Sb.“).

 

Do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím se začlení činnosti, které jsou provozovány ve stavbách či částech staveb uvedených v § 1 vyhlášky č. 369/2001 Sb., a které současně naplňují podmínku stanovenou vymezením pojmu v § 2 písm. b) této vyhlášky, tj. jsou určeny pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Jedná se o stavby uvedené v § 1 odst. 1 pod písm. b), d) a e) této vyhlášky.

 

Péče poskytovaná v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech (dále jen „nemocnice“) je péčí ústavní (§ 23 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Osoby využívající péče v nemocnicích se s ohledem na jejich zdravotní stav či momentální schopnost nebo možnost samostatné evakuace považují za osoby s omezenou schopností pohybu či orientace. Na nemocnice, jako na stavby a zařízení ústavního charakteru, se tedy vztahuje ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 369/2001 Sb.

 

Z výše uvedeného vyplývá, že nemocnice s lůžkovým oddělením se pokládá za stavbu, kterou užívají osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a v ní provozované činnosti se začlení do kategorie činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně.

 

Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a odst. 3 zákona o požární ochraně. Při stanovování podmínek požární bezpečnosti, podle § 15 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), je třeba uplatnit všechny vyskytující se charakteristiky.

 

 

Lze považovat domovy mládeže, internáty a vysokoškolské koleje za ubytovací zařízení ve smyslu vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, pro účely začleňování činností ve smyslu § 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů?
12/2003

Ubytovací zařízení škol, např. domovy mládeže, internáty a vysokoškolské koleje jsou ubytovacími zařízeními ve smyslu § 3 odst. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Stavba ubytovacího zařízení je touto vyhláškou definována jako „stavba nebo její část, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené; ubytovacím zařízením není bytový dům a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci“. Výše uvedená ubytovací zařízení škol jsou ve velké míře využívána i pro poskytování ubytování nejen dětí a studentů.
 
 
Lze začlenit činnost - diskotéku ve smyslu § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně?
12/2003
 
Pro účely začleňování se využívá zejména zákon o požární ochraně, vyhláška o požární prevenci, a další právní předpisy, pokud je na ně uveden odkaz, a dále schválená projektová dokumentace stavby, popř. skutečný stav na pracovišti, kde se provozuje činnost. Většina pojmů užívaných v § 4 zákona o požární ochraně je vysvětlena ve výše uvedených právních předpisech.
 
Pojmy služba a obchod, které jsou uvedeny v § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně jsou v podrobnostech rozvedeny v příloze č. 2 vyhlášky o požární prevenci. Položka č. 6 – „Obchody“ uvádí příklady, které je nutné respektovat při začleňování. Obdobně položka č. 9 – „Služby a provozovny“ má uvedeny konkrétní příklady. Diskotéky by měly být začleňovány podle položky č. 7 „Veřejné stravování a ubytování“, která zahrnuje ve svém výčtu zařízení, která se provozně shodují s činností diskoték (např. položka 7.1.3 - vinárny, noční kluby apod.). Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že diskotéky nemohou být začleňovány ve smyslu § 4 odst. 2 písm. i) zákona o požární ochraně, protože nesplňují podmínku „služba nebo obchod“.
 
Upozorňujeme, že analogickým postupem jsou definovány např. provozy chemické výroby (položka č. 13.3 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci) uvedené v § 18 písm. d) vyhlášky o požární prevenci a výrobní provozy (položka 13 přílohy č. 2 vyhlášky o požární prevenci) uvedené jako charakteristika v § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně.
 
Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně. Při zpracování dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím se ve smyslu § 28 písm. c) vyhlášky o požární prevenci uvádějí všechny charakteristiky, kterými je daná činnost definována.
 
 
Žádám o vydání odborného stanoviska pro začlenění provozované činnosti podle požárního nebezpečí do kategorie podle § 4 zákona o PO činností v kuchyních restauračního, hotelového provozu, případně školních či obdobných kuchyní, tzn. veřejného stravování. Je možné tyto činnosti začlenit jako činnost ve „výrobních provozech“, ve smyslu § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně?
12/2003
 
Při začleňování činností podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) se za výrobní provozy považují provozy, které jsou uvedeny pod položkou č. 13 přílohy č. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). V této příloze a položce jsou současně vyjádřeny hodnoty nahodilého požárního zatížení jednotlivých výrobních provozů.
 
Činnosti v kuchyních restauračního, hotelového provozu, případně školních či obdobných kuchyní, tzn. veřejného stravování, jak uvádíte ve svém dotazu, nesplňuje charakteristiku výrobního provozu jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím dle § 4 odst. 2 písm. d) zákona o požární ochraně.
 
Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech charakteristik uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně. Při zpracování dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím se ve smyslu § 28 písm. c) vyhlášky o požární prevenci uvádějí všechny charakteristiky, kterými je daná činnost definována.
  
 
Ve výrobním provozu na pracovišti v trvalém pracovním poměru jsou na ranní směně zaměstnáni 2 pracovníci a na odpolední směně rovněž 2 pracovníci. Lze toto pracoviště hodnotit jako pracoviště s nejméně 3 zaměstnanci podle § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů?
2/2005
 
Pro účely začlenění do kategorie činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů se při stanovení počtu zaměstnanců na pracovišti postupuje následovně:
 
Podle § 17 odst. 4 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) se vychází ze skutečných projektovaných hodnot vyplývajících z ověřené projektové dokumentace stavby (např. trvalá pracovní místa). Není-li toto ověřenou projektovou dokumentací stanoveno, vychází provozovatel činnosti z maximálního skutečného počtu osob současně vykonávajících činnosti na pracovišti, které jsou k němu v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu.
 
V dotazu není uvedeno, o jaký případ se jedná. Pokud by se jednalo o případ, kdy není toto stanoveno ověřenou projektovou dokumentací, pak je rozhodující již uvedená podmínka, tj. současné vykonávání činnosti na pracovišti nejméně třemi zaměstnanci.
  
 
Prosím o výklad § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně, neboť v případě, že by bylo nutné tento odstavec aplikovat na závody zpracovávající rostlinné oleje a tuky s výrobní kapacitou větší než 5000 tun za rok, kdy v závodě na jednom místě vyrobené oleje prochází postupně mnoha objekty a zařízeními (vyrobené oleje se skladují, rafinují, hydrogenují, přečerpávají, expedují apod.), znamenalo by to pro provozovatele s ohledem na počet dotčených objektů a pobočných závodů vynaložení finančních prostředků na zpracování posouzení požárního nebezpečí, úpravu dokumentace, lidské energie a nervů při schvalování a podobně.
7/2006
 
Vámi popsaná činnost vykazuje znaky činností s vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně. Za hořlavou kapalinu nebo hořlavé plyny se pro účely začleňování činností dle citovaného ustanovení považují kapaliny nebo plyny, které vyhovují definici hořlavé látky uvedené v § 1 písm. g) vyhlášky o požární prevenci - „látka v tuhém, kapalném nebo plynném stavu, která je za předvídatelných podmínek schopna hořet nebo při své látkové nebo fázové změně vytvářet produkty schopné hořet“. V tomto případě se nepoužívá definice z ČSN 65 0201. Vyhláška o požární prevenci je prováděcím předpisem k zákonu o požární ochraně. Jiný postup bude uplatněn např. u § 4 odst. 3 písm. a) zákona o požární ochraně, neboť u hořlavých látek je uveden odkaz na poznámku pod čarou, kde je uveden právní předpis, který danou problematiku řeší.
 
S ohledem na výše uvedené je činnost, která vykazuje charakteristiky činností ve smyslu § 4 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně činností s vysokým požárním nebezpečím, na kterou se zpracovává posouzení požárního nebezpečí ve smyslu § 6a zákona o požární ochraně. Jestliže na danou činnost bylo schváleno posouzení požárního nebezpečí dle předchozí právní úpravy (zákon č. 203/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb.), tato dokumentace se ve smyslu § 98 odst. 3 zákona o požární ochraně považuje za posouzení požárního nebezpeční. Změní-li se charakter, podmínky nebo rozsah provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím, právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu uvědomit písemně o této skutečnosti orgán státního požárního dozoru a podle jeho pokynů posouzení požárního nebezpečí doplnit, přepracovat nebo předložit ke schválení nové posouzení požárního nebezpečí.
 
Pro úplnost doplňujeme, že každá provozovaná činnost se posuzuje z hlediska všech charakteristik, uvedených v zákoně o požární ochraně. V daném případě, kdy se jedná o činnost s vysokým požárním nebezpečím, je nezbytné posoudit, zda není splněna ještě jiná charakteristika uvedená v § 4 odst. 3 zákona o požární ochraně.
 
 
Je škola (MŠ) automaticky považována za činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, i když v kolaudačním protokolu není zmínka o tom že by se jednalo o objekt určený pro osoby se sníženou schopností pohybu?
7/2006
 
Pro začleňování činností ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně, se postupuje podle tohoto zákona a podle prováděcího předpisu - vyhlášky o požární prevenci, zejména § 17 až 19. Do jednotlivých kategorií podle míry požárního nebezpečí se začleňují činnosti, nikoliv objekty. Z toho vyplývá, že v jedné škole může být provozováno několik činností, které mohou být začleněny do různých kategorií podle míry požárního nebezpečí, tzn. podle toho, které charakteristiky, definované zákonem o požární ochraně, vykazují.
 
Vymezení pojmu „osoby se sníženou schopností pohybu a orientace“ je obsaženo v § 2 písm. b) vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (dále jen „vyhláška“). Tato vyhláška nahradila vyhlášku č. 174/1994 Sb., - viz odkaz na poznámku pod čarou č. 1h) v zákoně o požární ochraně. Do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se začleňují činnosti, které jsou provozovány ve stavbách nebo částech staveb uvedených v § 1 vyhlášky, a které současně naplňují podmínku stanovenou vymezením pojmu v § 2 písm. b) vyhlášky, tj. jsou určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Jedná se o stavby uvedené v § 1 odst. 1 např. písm. b), d) a e) vyhlášky, ale nejedná se všeobecně o všechny školy, předškolní zařízení a školská zařízení dle § 1 odst. 1 písm. f) vyhlášky, protože není současně splněna podmínka výskytu osob se sníženou schopností pohybu a orientace (děti do tří let).
 
Jakým způsobem začlenit bytový dům (ať již je ve vlastnictví družstva, společenství vlastníků bytových jednotek nebo jakékoliv jiné právnické osoby), pokud tento dům má hromadnou podzemní garáž a tato skutečnost je jediným kritériem pro zařazení činnosti do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím (zákon o požární ochraně § 4 odst. 2 písm. j) a § 18 písm. a) vyhlášky o požární prevenci). Jedná se o bytový dům se čtyřmi nadzemními podlažími a podzemní hromadnou garáží pro 5 aut. Jsme v tomto případě povinni zpracovávat Požární řád, Požární evakuační plán, Stanovení organizace zabezpečení požární ochrany, Operativní kartu objekt atd.?
7/2006
 
Hromadná garáž je definována ČSN 73 0804:2002 Příloha I jako garáž sloužící k odstavování nebo parkování více jak tří vozidel se společným výjezdem. Za podzemní prostory se považuje ve smyslu § 17 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci stavebně nebo technologicky oddělený prostor, který je využívaný k činnostem uvedeným v zákoně o požární ochraně a jehož stropní konstrukce a začátek únikové cesty se nachází pod úrovní podlahy k východu do volného prostoru nebo pod úrovní okolního terénu. Pokud jsou výše uvedené dvě podmínky splněny, budou všechny činnosti provozované v bytovém domě činnostmi se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu § 4 odst. 2 písm. j) zákona o požární ochraně s podrobnostmi uvedenými v § 18 písm. a) vyhlášky o požární prevenci. (Začleňují se vždy činnosti, ne objekty.) Výskyt jiných charakteristik činností se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím se v dotazu neuvádí.
 
V daném případě je provozovatel činnosti (družstvo, společenství vlastníků bytových jednotek apod.) povinen zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany ve smyslu § 15 zákona o požární ochraně. Z platných právních předpisů ovšem nevyplývá, že by každý provozovatel činností se zvýšeným požárním nebezpečím musel vést veškerou dokumentaci požární ochrany uvedenou v § 27 vyhlášky o požární prevenci. Je povinen vést takovou dokumentaci požární ochrany, která vyplyne z určení podmínek požární bezpečnosti ve smyslu § 15 vyhlášky o požární prevenci. Výjimku tvoří požární evakuační plán a dokumentace zdolávání požárů, kde je výslovně uvedeno, že se zpracovávají pro objekty a prostory, ve kterých jsou složité podmínky pro zásah nebo kde se provozují činnosti s vysokým požárním nebezpečím (§ 33 odst. 3 a § 34 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci). Dle našeho názoru je účelné využít ustanovení § 40 odst. 5 vyhlášky o požární prevenci, podle kterého je možné obsah některých druhů dokumentace požární ochrany zapracovat do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 40 odst. 1 až 3 vyhlášky o požární prevenci.

Jak je možno zařadit motorovou naftu, ložiskový olej a asfalt účelový v návaznosti na ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) a předpisy související? Vztahuje se toto ustanovení také na klasické tuhé látky jako je papír, dřevo, uhlí apod.?
9/2008
  
Zákon o požární ochraně § 4 odst. 2 písm. a) při definování nebezpečných látek a přípravků, které jsou klasifikovány jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, vychází z ustanovení § 2 odst. 5 písm. b), c), d) a e) zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a přípravcích, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 2 odst. 5 písm. e) je nutné vnímat v kontextu s vyhláškou č. 232/2004 Sb., kde je uvedeno mimo jiné, co se rozumí použitým termínem „nízký bod vzplanutí“. Pokud se jedná o některé výrobky různých výrobců, musí se k nim při vyhodnocení přistupovat individuálně.
U hořlavých kapalin je jedním ze základních údajů, jímž je výrobek charakterizován, zmíněný bod vzplanutí. Dále je třeba uvést, že i když nafta je v ČSN EN 590 (2001)  charakterizována bodem vzplanutí vyšším než 55 °C, dle sdělení některých výrobců nelze vyloučit, že se vyskytují na trhu nafty s bodem vzplanutí nižším než  55 °C. Je proto nutné, aby se pracovalo s údaji výrobce, které by měl mít k dispozici také distributor. Pro začlenění činnosti jsou rozhodující výrobcem garantované vlastnosti jeho výrobků.
Z výše uvedeného vyplývá, že ke každé nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku se musí přistupovat individuelně na základě příslušných bezpečnostních listů, tj. nelze např. posuzovat naftu obecně druhově, ale konkrétně z hlediska jednotlivých vlastností (nafta „zimní“ má nižší bod vzplanutí než „letní“ apod.)
Pro stanovení některých nebezpečných vlastností tuhých chemických látek a chemických přípravků je rozhodující rovněž jejich konzistence, nelze proto obecně dojít k jednotnému závěru, že dřevo nebo papír bez ohledu na stav (rozmělnění) a s přihlédnutím k relevantním předpisům patří nebo nepatří mezi nebezpečné chemické látky. Ve smyslu zákona o chemických látkách jsou za vysoce hořlavé pokládány tuhé látky nebo přípravky ve formě zrn, prachů nebo past, pokud jejich doba hoření za podmínek zkoušky je menší než 45 sekund a pro kovové prachy menší než 10 minut. Tím se vylučují tuhé hořlavé hmoty v kusové formě (např. polen, desek), které jsou sice zapalitelné a hořlavé, ale které po zapálení neodhořívají tak rychle a nebezpečně jako by mohly (nebo i nemusely – to je otázka zkoušek) jejich prachy, zrna a pasty. Popisované údaje jsou opět obsaženy v bezpečnostním listu, který jsou výrobce, dovozce a distributor povinni poskytnout bezplatně nejpozději při prvním předání nebezpečné látky a přípravku.

Obracím se na Vás s dotazem, ve kterých případech se provozování prostoru pro uskladňování spisů považuje za činnost se zvýšeným požárním zatížením s ohledem na požární zatížení 120 kgm-2. Podle přílohy výše uvedené vyhlášky je v položce 1.5 uvedena spisovna s požárním zatížení 80 kgm-2, v položce 2.5 archív s požárním zatížením 120 kgm-2. Dotaz je zdánlivě jednoduchý, protože při postupu podle schválené projektové dokumentace lze zařadit činnost podle pojmenování prostoru.
Problém je v tom, že projektanti často neznají zákon o archivnictví a spisové službě číslo 499/2004 Sb., nebo v době projektu ještě není o přesném použití prostoru rozhodnuto, a používají pro prostory, které slouží jako spisovny (neplní funkce archívu ze zákona 499/2004 Sb.) pojmenování „archív“. V častých případech také není původní dokumentace, stavební nebo požární, dochována a při zařazení se nelze opřít o pojem uvedený v dokumentaci.
Pokud srovnáme hodnoty požárního zatížení a součinitele a podle ČSN 73 0802, z níž vyhl. 246/2001 Sb. vychází, pak z toho vyplývá, že v případě archívů je požární zatížení podstatně vyšší, avšak součinitel a je nižší nežli u spisoven. Zřejmě se vycházelo z technologie ukládání spisů, takže přestože požární zatížení archivů je vyšší, jsou spisy ukládány do ocelových skříní, případně pojízdných regálů a šíření požáru je tím znesnadněno, což je vyjádřeno součinitelem a. Není tedy správné začleňovat prostory do zvýšeného požárního zatížení podle technologie ukládání spisů?
3/2009
 
Při začleňování činností podle míry požárního nebezpečí je nutno vycházet ze stávající platné legislativy, tedy postupovat v souladu se zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), s podrobnostmi uvedenými ve vyhlášce o požární prevenci. Nelze tedy postupovat podle technologie zakládání spisů. Prvotní pro začlenění činnosti je ověřená stavební dokumentace odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení včetně požárně bezpečnostního řešení. Je-li následné využívání prostor jiné, než v této dokumentaci, mělo by být požádáno o změnu užívání. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby, a nechat ji ověřit příslušným stavebním úřadem. I v tomto případě je možnost uplatnit změnu užívání konkrétních prostor.
Závěrem připomínáme skutečnost, že příloha č. 2 vyhlášky o požární prevenci není určena pro projektování požární bezpečnosti staveb. Vychází z ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní provozy, ale některé položky byly upraveny a přizpůsobeny podmínkám vyhlášky o požární prevenci. Přílohu č. 2 vyhlášky o požární prevenci je třeba vnímat jako celek s tím, že se její aplikace promítá nejenom do příslušných ustanovení zákona o požární ochraně, ale také do celé řady ustanovení samotné vyhlášky o požární prevenci. Obsahuje vedle hodnot nahodilých požárních zatížení přiřazených k jednotlivým položkám konkrétních „druhů provozů“ také vymezení jednotlivých skupin provozů.

Je možné bytový dům o 9 NP začlenit do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 písm. g) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“)?
6/2009
Dokumentaci o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím zpracováváodborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně a v souladu s § 40 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). U činností bez zvýšeného požárního nebezpečí není výslovně požadováno, aby začlenění bylo provedeno odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany. Ke správnému začlenění jsou však nezbytné odborné znalosti z oblasti požární ochrany, jinak lze oprávněně očekávat riziko nesprávného začlenění. Důsledkem může být skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nebude plnit povinnosti odpovídající dané provozované činnosti. Může dojít k nežádoucímu snížení či omezení požární bezpečnosti a tím i zvýšení nebezpečí vzniku požáru a ohrožení osob. Proto je při začleňování do kategorie činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o požární ochraně vhodné spolupracovat s osobami s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně. Dále bychom chtěli uvést, že předchozím dopisem byla vysvětlována problematika povinností na úseku požární ochrany velmi široce a proto jste zřejmě nabyl dojmu, že Váš bytový dům měl být začleněn do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím. Z citace § 4 odst. 2 písm. g) zákona o požární ochraně: „Za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se považují činnosti v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů,“ vyplývá, že pokud se jedná o bytový dům, nelze tuto charakteristiku uplatnit.

Při začleňování provozovaných činností se nám několikrát stalo, že v dokumentaci uvedeme, že budova má např. 3 nadzemní podlaží a 1 podzemní podlaží. Při kontrole dokumentace ze strany SPD jsme naopak přesvědčování, že tato posuzovaná budova nemá 3 nadzemní podlaží, ale má 4 nadzemní podlaží.  K těmto nejasnostem dochází tehdy, když se jedná o budovy postavené před více jak sto lety a majitel, nebo provozovatel není schopen předložit žádnou projektovou dokumentaci.  Chtěl bych Vás požádat o přesné uvedení právních norem, podle kterých bysme mohli postupovat při určování podzemního a nadzemního podlaží.
1/2010
 
Při zpracování dokumentace požární ochrany – dokumentace o začlenění do kategorie se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím – se postupuje dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), popř. dalších dotčených předpisů a dokumentace.
Způsob určování činností se zvýšením a vysokým požárním nebezpečím je popsán v ustanoveních § 17 až § 19 vyhlášky o požární prevenci, kde jsou vysvětleny např. postupy při určování množství vyskytujících se látek, počtu zaměstnanců, výšce budovy. Pro účely začlenění provozované činnosti do kategorie požárního nebezpečí se za podzemní prostory považuje stavebně nebo technologicky oddělený prostor, který je využívaný k příslušným činnostem uvedeným v § 4 zákona o požární ochraně, jehož stropní konstrukce a začátek únikové cesty se nachází pod úrovní podlahy východu do volného prostoru nebo pod úrovní okolního terénu, podle § 17 odst. 6 vyhlášky o požární prevenci.
Pokud problematiku zobecníme, je důležité pro provádění konkrétní činnosti používat odpovídající předpisy. Pro začleňování činností nejsou využívány projektové předpisy. V některých případech jsou ale využívány hodnoty ze schválené projektové dokumentace stavby, podle které byla stavba postavena a uvedena do užívání. Jedná se o hodnoty a informace, které jsou určeny přímo pro danou stavbu. Např. lze uvést počet zaměstnanců nebo osob, zda jsou ve stavbě chráněné únikové cesty apod.
Pro doplnění uvádíme, že pokud se jedná o projektování, výstavbu a užívání staveb z hlediska podmínek požární bezpečnosti stavby, lze vycházet z technických norem (např. ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty, ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty), kde je za nadzemní podlaží považováno každé podlaží, které nemá povrch podlahy níže než 1,5 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu, ležícím ve vzdálenosti do 3,0 m od objektu. Ne příliš častou výjimkou je případ, kdy za nadzemní podlaží lze považovat i podlaží, jehož úroveň podlahy je níže než 1,5 m pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu; v takovém případě však musí být splněna podmínka, že stavebním řešením je zajištěna v požárních úsecích větší plocha otvorů, než plocha odpovídající poměru rovnému 0,09 celkové plochy otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku ku celkové ploše požárního úseku. V opačných případech se jedná o podzemní podlaží. Tento postup se ale neuplatňuje při začleňování činností.
 
Obracím se na Vás s žádostí o výklad § 4 odst. 3 b) zákona o požární ochraně. Jedná se o podmínku pro začlenění provozované činností do kategorie s vysokým požárním nebezpečím.
Jedná se o následující činnost, společnost přečerpává pohonné hmoty (hořlavá kapalina II. tř. hořlavosti) z automobilové cisterny do palivové nádrže dopravních prostředků (letadel). Roční obrat hořlavé kapaliny je nad 5000 t. Prosím o vyjádření, zda provozovaná činnost, při níž nejsou plněny automobilové cisterny ani zásobníky nebo nádoby na hořlavé kapaliny spadá do činnosti s vysokým požárním nebezpečím.
5/2010
  
V dotazu uvedená činnost, tj. přečerpávání pohonných hmot (hořlavá kapalina II. tř. hořlavosti) z automobilové cisterny do palivové nádrže dopravních prostředků (letadel) s ročním obratem hořlavé kapaliny nad 5 000 tun, naplňuje jednoznačně dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně), charakteristiky činnosti s vysokým požárním nebezpečím. Ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) charakterizuje jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím činnosti „při nichž se vyrábějí nebo plní do zásobníků, cisteren nebo nádob hořlavé kapaliny nebo hořlavé plyny anebo hoření podporující plyny s roční produkcí 5 000 tun a vyšší“. Ve smyslu tohoto ustanovení lze chápat i plnění palivových nádrží dopravních prostředků za plnění do zásobníků a při splnění podmínky ročního obratu hořlavé kapaliny vyššího než 5 000 tun musí provozovatel takové činnosti zabezpečit ve smyslu § 6a posouzení požárního nebezpečí a plnit všechny povinnosti vyplývající ze současné platné právní úpravy na úseku požární ochrany pro provozovatele činnosti s vysokým požárním nebezpečím.
 
Jak začlenit  provozovanou činnost "ubytování v soukromí" a zda v takových případech provádět kontroly PO.
Pro objasnění uvádím tyto skutečnosti: v části rodinného domku - méně než  v 1/2 obytné plochy je provozováno dle kolaudačního rozhodnutí  "ubytování v soukromí". Jedná se v I. NP o 4 pokoje po 3 lůžkách, kuchyňku, koupelnu, chodbu a WC. Živnostenský list byl předložen na provozování ubytování s IČ 668 11 457 na dobu neurčitou. Následně při podrobném náhledu do živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že živnost byla zahájena dne 22.10. 2008 a ukončena dne 27.10. 2008. V současné době je ubytování provozováno.
10/2011
 
V prostorách, vyčleněných v rodinném domku pro podnikatelskou činnost, můžeme provádět požární kontroly. Při zahájení kontroly vyžaduje orgán SPD jako jeden z hlavních dokumentů platné kolaudační rozhodnutí, které slouží k ověření, zda je stavba užívána v souladu s tímto rozhodnutím. Ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. v § 2 písm. c) je uvedeno,
že stavbou ubytovacího zařízení se rozumí stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené. Jednalo by se v tomto případě o činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí, pokud by se nevyskytovala jiná charakteristika pro činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím.
Jinou otázkou je, že dle živnostenského rejstříku byla podnikatelská činnost „ubytování v soukromí“ ukončena, jak uvádíte ve svém dotazu. Orgán SPD tedy má informaci o tom, že se nejedná o podnikající fyzickou osobu, ale o fyzickou osobu. U fyzických osob lze provádět požární kontroly pouze dle § 2 odst. 2 nebo § 7 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Pokud byl HZS kraje doručen podnět, že byl spáchán přestupek na úseku požární ochrany, zahájí se řízení o přestupku, jehož procesní kroky jsou popsány v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, popř. v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud problematika nespadá věcně do působnosti HZS kraje, postoupí se Vaše zjištění nebo podnět podaný jinou osobou věcně příslušnému správnímu úřadu, např. živnostenskému, pokud fyzická osoba podniká a nemá živnostenské oprávnění.

Dotaz: § 18 písm. f) vyhlášky o požární prevenci. Zde se uvádí, že složité podmínky pro zásah jsou ve stavbách, které jsou určeny pro ubytování osob se sníženou schopností pohybu a orientace, ve stavbách ubytovacích zařízení o 7 a více nadzemních podlažích nebo o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty. Zde není jasné, zda se podmínka „o 7 a více nadzemních podlažích nebo o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty“ týká pouze staveb ubytovacích zařízení nebo i staveb, které jsou určeny pro ubytování osob se sníženou schopností pohybu a orientace.
04/2015

Pro názornější pochopení jej lze uvést takto:
„…kdy jsou tyto činnosti provozovány 
- ve stavbách pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace,
- ve stavbách ubytovacích zařízení o 7 a více nadzemních podlažích,
- ve stavbách ubytovacích zařízení o 4 a více nadzemních podlažích, pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty“.
Stavba pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace není dále definována počtem podlaží ani únikovými cestami.

 

vytisknout  e-mailem