Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XX ČÍSLO 1/2021

V úvodu lednového čísla přinášíme rozhovor s generálním ředitelem HZS ČR genpor. Ing. Drahoslavem Rybou. Následuje rozbor požáru průmyslového objektu v Polici nad Metují. Jaké výsledky přinesla spolupráce HZS Středočeského kraje a Technického ústavu požární ochrany v rámci měření parametrů hadicových vedení? Připomeneme, jak se Evropská unie finančně podílela na první vlně pandemie covid-19 v Evropě. O důležitosti posouzení ochrany významných měkkých cílů a zranitelných staveb s využitím behaviorálních modelů evakuace vás informujeme v dalším příspěvku. Můžeme doufat v začátek konce jaderných zbraní, ano či ne? S přispěním Evropské unie zahájilo Školní a výcvikové zařízení HZS ČR v Brně plánovanou modernizace areálu, díky níž vznikne moderní vzdělávací komplex. 

genpor. Ing. Drahoslav Rybagenpor. Ing. Drahoslav RybaAč jsme si mnozí z nás představovali rok 2020 jinak, stala se klíčovými slovy roku pandemie koronaviru, která Českou republiku postihla v březnu 2020 a pokračovala i v měsících následujících. Hasiči kromě svých úkolů prováděli nad rámec obvyklých povinností celou řadu zásahů a činností s tím spojených. Šlo zejména o práci v krizových štábech, repatriaci našich občanů ze zahraničí, měření teploty na hranicích, pomoc přímo zasaženým zařízením (např. v domovech pro seniory), stavbu odběrových míst, vykládku,  transport a distribuci osobních ochranných prostředků, zapůjčování vybavení, školení a instruktáže atd. Pane generální řediteli, když jste se dozvěděl o vzniklé situaci, jaké byly Vaše první kroky?

Přiznávám, že jarní období roku 2020 bylo asi tím nejhorším, kterým jsem si ve své kariéře prošel. Ne kvůli pracovnímu nasazení, na které jsme u hasičů zvyklí z jiných mimořádných událostí, jako jsou třeba povodně. I v takových situacích se pracuje ve dne v noci, jednání střídá jednání a zasedání krizového štábu, a často je potřeba udělat klíčová rozhodnutí z minuty na minutu. Situace kolem covidu-19 ale byla poněkud odlišná. Stáli jsme proti neviditelnému nepříteli a nikdo na začátku nedokázal předpovídat, jak se budou vyvíjet další hodiny, dny a měsíce. Navíc jsme nikdy v novodobé historii ničemu podobnému čelit nemuseli, nouzový stav nebyl nikdy vyhlášen pro celé území našeho státu. Při povodních máme techniku, prostředky a předpovědi, které nám pomáhají alespoň částečně predikovat vývoj ať už počasí nebo zvyšování hladin řek, a v návaznosti na to je možné se rozhodovat. A samozřejmě také na základě předcházejících zkušeností. S pandemií takového rozsahu ale nikdo na světě zkušenost neměl.

HZS ČR musí umět rychle reagovat na nenadálé situace a být na ně připraven. Vyplývá to z charakteru naší práce. Na velký požár, větrnou smršť nebo jakoukoli jinou mimořádnou událost musíme reagovat okamžitě a být prostě dobře připraveni. A přesně to se také stalo. Pokud se ptáte na moje první kroky, tak proběhly celkem v rychlém sledu za sebou. 7. března se konalo jednání na Ministerstvu zdravotnictví,
8. března odpoledne jsme přijeli s naší technikou na vybrané hraniční přechody a 9. března jsme od 07. hodiny ráno nastoupili na hranice, kde jsme poskytovali zázemí pro naše příslušníky a pro příslušníky Policie České republiky, kteří společně na hranicích měřili teplotu a kontrolovali přijíždějící vozidla. Ten samý den proběhlo jednání vlády ČR, kterého jsem se účastnil, jednání s ministrem vnitra a také se sešla Bezpečnostní rada státu. 12. března byl vyhlášen nouzový stav, 16. března poprvé zasedal Ústřední krizový štáb. Tím se rozběhl několikaměsíční maraton jednání, objíždění republiky, s poradami dlouho do noci a s přespáváním v kanceláři. Rodinu jsem v té době moc neviděl, ale takových lidí bylo v našem sboru mnoho. Už jsem to říkal několikrát, ale znovu to zopakuji – mým kolegům hasičům i všem našim rodinám patří obrovský dík za to, jak jste celou situaci zvládli. 

Jaké činnosti v této situaci HZS ČR zajišťoval?

Primárně platí, že operační a informační středisko MV-generálního ředitelství HZS ČR plní v takové situaci funkci operačního střediska celého integrovaného záchranného systému. Z toho pramení celá řada úkolů a současně povinností i pravomocí. Fakticky koordinujeme zapojení složek IZS.

Co se týče samotného HZS ČR, jako první jsme byli nasazeni na hraničních přechodech, bylo jich z počátku celkem dvanáct. Tam jsme měřili teplotu lidem, kteří přijížděli do ČR, případně jsme dekontaminovali osoby i techniku a stavěli a udržovali zázemí pro všechny nasazené složky. HZS ČR jako jediný může provádět činnosti, které žádná jiná složka IZS nemá ve své gesci, což je upraveno v rámci plnění tzv. mimořádného úkolu, proto ti hasiči s teploměry na hranicích.

Zhruba o tři dny později přišel obrovský nápor volajících občanů na naše tísňové linky, které na počátku pandemie odbavovaly všechny dotazy, zejména linka 112. V médiích se totiž rozšířila zpráva, že lidé nemají volat hygienikům, ale pokud chtějí informace v souvislosti s covidem-19, mají volat na linku 112. Problém je ale v tom, že HZS ČR sice provozuje tísňovou linku 112, ale žádné hygieniky nezaměstnává. Museli jsme tedy nasadit maximální počet operátorů a rychle nastavit potřebné mechanismy tak, abychom dokázali tento obrovský nárůst hovorů odbavit a zvládnout. Situace se naštěstí v několika dalších dnech postupně vyřešila zřízením linky 1212, kterou jsme již neprovozovali, a kde občané dostávali potřebné informace.

Od 14. března jsme začali zabezpečovat přepravu našich občanů ze zahraničí speciálně vypravenými autobusy, tzv. repatriaci. Celkem jsme z evropských letišť a ostatních destinací přepravili do ČR zhruba 1 300 našich občanů v 54 autobusech. Samozřejmě, že po každé takové jízdě bylo nutné autobus důkladně dekontaminovat, abychom snížili riziko přenosu nákazy.

Tak, jako jsme budovali zázemí na hranicích pro naše příslušníky, jsme v dalších dnech pomáhali budovat také zázemí pro odběrové týmy v rámci nově zřizovaných odběrových míst na testování covid-19, která vznikala často v areálech nemocnic, mimo stávající lékařské budovy, z důvodu ochrany před zavlečením infekce.

Ruční vykládka letadla na Letišti Václava Havla PrahaRuční vykládka letadla na Letišti Václava Havla Praha19. března, přesunem našich příslušníků a techniky do Pardubic, začal neuvěřitelný maraton vykládky letadel s osobními ochrannými prostředky a jejich rozvoz a distribuce. 20. března přiletělo první letadlo na Letiště Václava Havla v Praze, poslední jsme vykládali 3. května. Celkem jsme za tu dobu vyložili, naskladnili do policejního skladu v Opočínku u Pardubic a distribuo¬vali po celé ČR osobní ochranné prostředky z 52 letadel, o celkové hmotnosti cca 2 000 t, v objemu 13 000 m3. Našich 650 vozidel ujelo při distribuci téměř 350 000 km po celé České republice.

Mezi naše další činnosti patřila dezinfekce (dekontaminace) objektů i techniky, případně instruktáže a školení. Dekontaminovali jsme například sanitní vozy, nemocnice, školili jsme odběrové týmy ve správném používání osobních ochranných prostředků. Samostatnou kapitolou byla naše pomoc v domově pro seniory v Břevnici na Vysočině, kde jsme po29 dní nepřetržitě pomáhali stávajícímu personálu v péči o nakažené klienty. Poskytovali jsme také psychologickou pomoc, naši pří-slušníci vedli pracovní skupiny Ústředního krizového štábu pro distribuci a také mediální skupinu.

A to vše kontinuálně při výkonu běžné služby, kterou zajišťujeme 365 dní v roce. Pro představu, od 1. března do 19. dubna 2020 jsme vyjeli k více než 23 000 událostí. Ale ani nám se koronavirus bohužel nevyhnul a v nejexponovanější chvíli na jaře jsme měli 34 pozitivně testovaných příslušníků a až 280 příslušníků a zaměstnanců HZS ČR bylo v karanténě.

Přibližte nám spolupráci jednotlivých složek v krizovém štábu?

Na tomto místě si dovolím trochu vysvětlit, jak to s krizovými štáby je. Jak jsem již zmiňoval, v rámci covid-19 došlo 16. března ke svolání Ústředního krizového štábu. Jeho existence, svolání, členové, pravomoci atd. jsou přesně definovány právními předpisy. Tento ústřední štáb koordinuje spolupráci složek napříč ČR. Generální ředitel HZS ČR je jedním z jeho členů a pro HZS ČR vyplývá ze svolání Ústředního krizového štábu celá řada povinností. Kromě Ústředního krizového štábu se scházel také Krizový štáb ministra vnitra, jehož jsem rovněž členem. Jeho smyslem je koordinovat spolupráci složek v rámci Ministerstva vnitra. Dále byl svolán Štáb generálního ředitelství HZS ČR, který zejména řídí práci HZS ČR, sbírá, eviduje a vyhodnocuje požadavky, které obdržíme cestou operačního střediska IZS. Tento štáb připravuje například podklady pro jednání zástupců HZS ČR v rámci ostatních krizových štábů apod. Toto jsou krizové štáby s celorepublikovou působností, z pohledu hasičů, ale kromě nich jsou tu také neméně důležité krizové štáby krajů, které mají často na svých bedrech ty nejtěžší úkoly. Kromě krizových štábů se musí generální ředitel účastnit také celé řady dalších jednání, jako například jednání Bezpečnostní rady státu, vybraných jednání vlády ČR, dále na různých ministerstvech, ale tím výčet rozhodně nekončí. Účast na tolika jednáních nejrůznějších štábů, rad a komisí však rozhodně není výsadou toliko generálního ředitele HZS ČR. Podobně jsou na tom i „šéfové“ ostatních bezpečnostních sborů, případně armády, stejně jako někteří další vedoucí funkcionáři ústředních orgánů státní správy. Zatímco v „mírových“ dobách se jednání nezřídka protahují hledáním často nereálných kompromisů výhodných pro tu či onu stranu, v krizi není na takové průtahy čas, a možná i proto spolupráce v těchto dobách funguje mnohem lépe. Všichni jsme šli z jednání do jednání, byl činěn velký tlak na strategická rozhodnutí, a to při minimu odpočinku. Hlavním kritériem bylo pomáhat lidem, zabránit neřízenému šíření nákazy, a vrátit se co možná nejdříve zpět do normálního života. Myslím si, že se nám to nakonec docela povedlo.

Spoluobčané mají velkou důvěru v HZS ČR. Vnímali jste to i během koronavirové situace?

Předně musím říct, že si velmi cením této dlouhodobé důvěry občanů, která je však pro nás nesmírně zavazující. Když hovořím s řadovými hasiči, kteří jsou skutečně každý den „těmi“ v první linii, často slýchám, jak moc si váží všech těch projevených poděkování, uznání, i vděku za práci, kterou odvádíme každý den. Hasičina není jen obyčejná práce, je to poslání pomáhat druhým. Solidarita, která nás doslova zaplavila během koronavirové krize, opět překonala naše představy. Dennodenně nám lidé vyjadřovali podporu ať už na sociálních sítích, nebo osobně. Podporu nám vyjadřovaly jak velké firmy nejrůznějšími dary, tak i jednotlivci nebo malé provozy tím, že na stanici přivezli hasičům třeba občerstvení. A i když se to může někomu zdát jako malichernost, že nějaká restaurace navařila obědy pro kluky ze směny, věřte, že jim to udělalo obrovskou radost.

Po téměř šesti letech byl 13. října 2020 v 19.00 hodin ukončen společný zásah bezpečnostních složek zahrnující také záchranné a likvidační práce HZS ČR na odstranění následků po výbuších dvou muničních skladů v areálu Vojenského technického ústavu v katastru obce Vlachovice v části Vrbětice ve Zlínském kraji. Jak tento zásah hodnotíte?

Použití techniky při likvidaci munice po explozi ve VrběticíchPoužití techniky při likvidaci munice po explozi ve VrběticíchZásah ve Vrběticích byl pro HZS ČR nejdéle trvajícím zásahem u mimořádné události. Trval bez tří dnů šest let. Naši příslušníci zejména ze ZÚ HZS ČR a HZS Zlínského kraje se přímo na místě podíleli na likvidaci následků série výbuchů, které ovlivnily životy obyvatel okolních vesnic na několik let. Po celou dobu zásahu zajišťovalo MV-GŘ HZS ČR ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací. Společně s Policií ČR jsme ve Vrběticích zasahovali sedm dní v týdnu ve dvanáctihodinových směnách, tisíce hodin a najezdili i tisíce kilometrů. Každý příslušník HZS ČR při skládání slibu přísahal, že nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Ve Vrběticích jsme tento slib beze zbytku dodrželi. Chtěl bych tedy především poděkovat nejen všem kolegům ve sboru, ale také ostatním složkám, se kterými jsme na tomto zásahu spolupracovali, a přál bych nám všem, aby se takové události neopakovaly, nebo aby jich bylo co možná nejméně.

Roky 2001 a 2011 představují jak pro HZS ČR, tak zejména pro Vás samotného významná výročí. Od 1. ledna 2001 se začala psát novodobá historie HZS ČR v novém uspořádání a 1. prosince 2011 jste byl jmenován do funkce generálního ředitele HZS ČR. Jak byste zhodnotil uplynulých dvacet let a roky Vašeho působení v čele sboru?

Když jsem byl v prosinci 2011 jmenován do funkce generálního ředitele HZS ČR, byl sbor plně funkční a v podstatě správně nastavený, což se prokazovalo zvláště při řešení událostí plošného charakteru, např. povodní. HZS ČR byl zřízen státem k plnění jedné z jeho základních funkcí  – k ochraně životů, zdraví a majetku občanů. Jde o jednotný sbor, jehož postavení a úkoly jsou obsaženy zejména v zákoně o HZS ČR. Legislativní prostředí pro vytváření podmínek pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech bylo nastaveno zákonem o požární ochraně. Tento zákon, přestože je z roku 1985 a prošel řadou novelizací, tak i přes jisté nedostatky je přiměřeně funkční i v současnosti. V době mého nástupu již byla plně funkční i tzv. krizová legislativa. Ta opakovaně prokázala svoji funkčnost a univerzálnost. Bohužel toto období přineslo i velkou ekonomickou krizi, která se bytostně dotkla i HZS ČR.  Propad rozpočtu, který započal v roce 2011 a prohluboval se až do roku 2014, kdy celkový pokles rozpočtu činil 17 % oproti rozpočtu roku 2010. Byly zkráceny mzdy o 10 % a došlo k redukci početních stavů. Situace byla opravdu velmi dramatická zejména v oblasti investic, které poklesly téměř o 40 %. Ostatní běžné výdaje poklesly o 33 %.  Vzhledem k výraznému nedostatku finančních prostředků bylo základním úkolem převést dosud extenzivní rozvoj sboru v intenzivní a pokusit se zachovat maximální úroveň služeb pro občany.

Jedním z hlavních pilířů náhrady výpadku příjmů ze státního rozpočtu se stalo zapojení pojišťoven do financování jednotek požární ochrany. Naše snažení vyústilo v přijetí zákona č. 160/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Tím byl zaveden Fond zábrany škod. Fond je tvořen převážně z odvodů z přijatého pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Každý člen České kanceláře pojistitelů (každá pojišťovna) je povinen odvádět do tohoto fondu nejméně 3 % ročního přijatého pojistného z pojištění odpovědnosti za každý kalendářní rok. Prostředky fondu je možné použít na pořízení techniky pro činnost základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému, úpravu technologií a provozu operačních a informačních středisek HZS ČR, realizaci projektů se zaměřením na bezpečnost silničního provozu schválených vládou nebo realizaci preventivních programů.

Současně byla touto právní úpravou zavedena i úhrada nákladů zásahu, při kterém vznikla škoda (ve smyslu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), kdy HZS kraje, Záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky sboru dobrovolných hasičů obce pojišťovny hradí náklady vzniklé úmyslným jednáním a při jeho zásahu u dopravní nehody. Tyto náklady jsou hrazeny paušální částkou za každou započatou hodinu ve výši dané nařízením vlády.

Zavedení Fondu zábrany škod a úhrada nákladů zásahů u dopravních nehod se ukázaly jako jeden z klíčových úspěchů HZS ČR.

Hlavní prioritou po drastických škrtech rozpočtu v roce 2011 a letech následujících byla finanční stabilizace sboru, která se povedla. Kromě zavedení fondu a zavedení nezbytných úsporných opatření se na alespoň minimální obnově techniky významně podílelo i úspěšné čerpání evropských dotací. Zásadní bylo i to, že se v roce 2015 podařilo i přes obrovské problémy dokončit projekty spolufinancované z operačního programu EU „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení složek IZS“.

Dalším velmi významným milníkem v historii profesionálních hasičů je zcela jistě přijetí zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), a prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu.  Díky tomuto zákonu se podařila vyřešit řada věcí, se kterými jsme se již dlouho potýkali. Namátkou můžu vyjmenovat právní oporu při řešení mimořádných událostí, která doposud zcela jednoznačně nevyplývala ze stávajícího zákona, například naše zapojení při řešení metanolové kauzy, zásah u sesuvů půdy na Jižní Moravě, nebo u převozu munice a zásahu ve Vrběticích.

V poslední době nám tento zákon umožnil plnit řadu úkolů v rámci epidemie covid-19 (zabezpečovat rozvoz zdravotnického materiálu, repatriaci našich občanů ze zahraničí, měření teplot na hranicích atd.). Zákon vyřešil i oblast nakládání s informacemi, od jejich získávání, přes jejich přechovávání až po jejich poskytování dalším orgánům či subjektům. Mimo jiné byla tímto zákonem dána MV-generálnímu ředitelství HZS ČR i kompetence zřídit Hasičský útvar ochrany Pražského hradu. I přes některé odpůrce této myšlenky praxe ukázala, že to byl krok správným směrem. Z po všech stránkách zanedbané stanice je dnes velmi dobře vybavená a vycvičená profesionální jednotka, která plní i řadu speciálních úkolů.  Zákon rovněž novelizoval zákon o požární ochraně a nově také například upravil povinnosti čištění, kontroly a revize spalinových cest. To, co asi ocení většina příslušníků našeho sboru, je zákonem upravená možnost nošení uniforem i po skončení služebního poměru.

Těší mne, že se podařilo navýšit početní stavy našich příslušníků zejména ve výjezdové části organizace. V roce 2020 měl HZS ČR 10 100 rozpočtovaných početních stavů příslušníků, což je dosud nejvyšší počet. Navíc v letošním roce dojde k navýšení o dalších 150 příslušníků a díky tomu, historicky poprvé, naplníme početní stavy, které nám ukládá platná právní úprava.

Další oblastí, které si velmi cením, je oblast spolupráce s jednotkami sborů dobrovolných hasičů obcí i podniků a organizacemi působícími na úseku požární ochrany. Jsem rád, že se tuto spolupráci podařilo povýšit na úroveň, která do této doby neměla obdobu. Vyřešila se řada problémů, která zde byla. Velmi si cením této spolupráce nejen při zásazích, ale i na úseku práce s mládeží, na úseku prevence, ve sportovní oblasti (společná mistrovství republiky v požárním sportu) apod.  Podařilo se také řádově navýšit poskytování dotací dobrovolným hasičům. Zatímco v roce 2011 činily tyto dotace 83 mil. Kč (10 mil. Kč investiční, 60 mil. Kč neinvestiční a 13 mil. Kč dotace pro nestátní neziskové organizace), v roce 2020 již přesáhly hranici 500 mil. Kč (cca 410 mil. Kč investiční, 100 mil. Kč neinvestiční a 53 mil. Kč dotace pro nestátní neziskové organizace). Přitom téměř 100 mil. Kč uvedených investičních dotací je z Fondu zábrany škod a je určeno na nákup, případně celkové opravy cisternových automobilových stříkaček. Zbylých 310 mil. Kč na investice je poskytováno na nákup dopravních automobilů pro všechny typy jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a na výstavbu, případně rekonstrukce hasičských zbrojnic.

S ohledem na zájmy HZS ČR vznikla potřeba k dlouhodobému vyslání  dvou našich příslušníků s místem služby v Bruselu. Jedná se o styčného důstojníka pro spolupráci s NATO, který současně participuje na zájmech ČR v Evropské unii, a dále o národního experta, který je služebně zařazen do Koordinačního centra EU pro řešení mimořádných událostí. Současné zahraničně politické změny a nová rizika plynoucí jak z politického a ekonomického vývoje, tak i obecně z vývoje společnosti, nových trendů a posledních poznatků vědy a výzkumu si vyžádaly vytvořit pozici „styčného důstojníka“ HZS ČR při zastupitelském úřadu ČR na Slovensku. Styčný důstojník zajišťuje nejen oblast úzké spolupráce v požární ochraně, ale i v oblasti krizového řízení a ochrany obyvatelstva. Vyhodnocuje a projednává aktuální situaci z hlediska mezinárodní spolupráce, a to jak těsnou přeshraniční spolupráci, tak i širší mezinárodní spolupráci v rámci V4 i EU, pomáhá při řešení rozsáhlých mimořádných událostí vyžadujících dlouhodobé nasazení sil a prostředků obou států a jejich koordinaci. Tato pozice byla vytvořena v roce 2017 a je velkým přínosem pro oblast naší zahraniční spolupráce.

Není mým cílem zde rozebírat všechny úkoly a všechnu práci, kterou jsme za poslední roky společně udělali. Rád bych zmínil alespoň některé zásahy, které byly něčím hodně výjimečné. Například historicky nejdelší zásah HZS ČR při řešení následků výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Pozornost by zasloužily i některé další naše zásahy, jako při likvidaci následků povodní, nebo větrných smrští. Z nich asi největší živelní pohromou byl orkán Herwart, který se přes naše území přehnal ve dnech 29. října až 1. listopadu 2017. Jen za první den museli hasiči vyjíždět k 8 254 mimořádným událostem a z hlediska příjmu tísňového volání musela operační střediska řešit až 5 000 hovorů za hodinu.

Slavnostní otevření staniceSlavnostní otevření staniceJe řada dalších činností, které jsem, vzhledem k rozsahu rozhovoru, nemohl více rozvést a určitě by si to také zasloužily. Ať už se jedná o práci naší ombudsmanky, práci lidí, kteří se starají o komunikaci s veřejností, provádění kontrol a řešení stížností, řízení lidských zdrojů, integrovaný záchranný systém a operační řízení, práci na prevenci a civilním nouzovém plánování, mravenčí práci při zabezpečování ekonomických činností, práci ZÚ HZS ČR, práci ve vzdělávání, technických a jiných účelových zařízeních. Prostě všech, bez rozdílu toho, jestli pracují na generálním ředitelství, hasičských záchranných sborech krajů, záchranném útvaru nebo škole. Je to obrovský kus práce, který jsme všichni společně vykonali. Rád bych proto využil této příležitosti a poděkoval všem příslušníkům a zaměstnancům HZS ČR za vzorné plnění úkolů. Máme velké štěstí, že základní myšlenka vzniku hasičů byla jedna z nejkrásnějších myšlenek lidstva vůbec, láska k bližnímu a snaha pomáhat. Jsem hrdý na to, že mám tu čest stát v čele organizace, která za všech okolností vždy plnila a plní to, co jsme všichni slíbili složením slibu příslušníka, a to, co je i našim základním úkolem, tedy chránit životy a zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi.

V čem se profese, které se věnujete celý život, změnila? A co vzkázat nové, nastupující generaci hasičů?

Když jsem se před téměř 35 lety stal profesionálním hasičem ve Žďáru nad Sázavou, z více než 90 procent jsme řešili jen požáry. Ty dnes nepředstavují ani 15 procent našich zásahů. I když musím s nadsázkou říct, že na požár se hasiči trochu těší, protože je takovým symbolem naší práce. Když si vzpomenu, čím jsme tehdy hasili, jaké ochranné prostředky jsme měli, to se s dnešním moderním vybavením nedá srovnat, ať už jde o zásahové obleky, dýchací přístroje, přilby, boty; vybavení jednoho hasiče vyjde i na více než 100 tisíc korun.

Nezměnilo se však to, od čeho tu jsme – chránit životy a majetek občanů. A také potřeba neustále vstřebávat nové znalosti a dovednosti. Představa, že hasič projde na začátku pár testy a školeními, a pak z toho čerpá celou svou kariéru, je zcela mylná. Hasiči se musí kontinuálně zdokonalovat po celý svůj profesní život. Technologický vývoj vyžaduje nové postupy při zásazích. Pandemie však byla dosud nepopsaný list. Zatím jsme v ní obstáli.

Pro novou generaci mám jedno sdělení. Poučte se z historie. Pouze tehdy, pokud se poučíte z chyb našich předchůdců, dokážete se stejných chyb vyvarovat. Neustále se zdokonalujte a učte se nové věci, nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Dnešní hasičina už dávno není o tom, že jen lijeme vodu do ohně. Hasiči si musí umět poradit v každé situaci, nové technologie nevyjímaje. I proto máme dva vědecko-výzkumné ústavy, školní a výcvikové zařízení, a také vyšší odbornou školu. Práce hasiče je dnes vysoce odborná, zodpovědná a časově náročná. Když ale vidíte zachráněné lidi, snadno pochopíte, že vaše práce za to stojí a že má smysl pomáhat druhým. Neustále se musíme zlepšovat a hledět dopředu, abychom dokázali včas reagovat na možná rizika.

Jaké je Vaše osobní přání hasičům a čtenářům do roku 2021?

Hasiči, jeďte k zásahu vždy tak, abyste k němu v pořádku dojeli. Pokud k zásahu nedojedete, nedostanete ani šanci lidem pomoci. Vám, čtenáři, přeji, abyste nepotřebovali naši pomoc. Ale pokud nás i přesto potřebovat budete, pak vězte, že uděláme cokoli, co bude v našich silách, abychom vás společně zachránili.
 

plk. Mgr. Libuše CHVOJKOVÁ, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR

vytisknout  e-mailem