Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XV ČÍSLO 6/2016

V úvodu časopisu přinášíme zpravodajství z oslav Dne hasičstva a informujeme také o průběhu návštěv generálního ředitele HZS ČR v Ústeckém a Pardubickém kraji. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár technologie na zpracování odpadu, který se rozšířil následkem výbuchů tlakových nádob s nebezpečnými látkami a přibližujeme také specifika zajištění požární bezpečnosti multifunkčního centra „Central Kladno“. V části IZS představujeme tým střelmistrů HZS ČR a seznamujeme se závěry semináře Medicína katastrof. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ prezentujeme novou webovou aplikaci pro koordinaci humanitární pomoci v kraji, informujeme o průběhu pracovního dne věnovaného 30. výročí havárie Jaderné elektrárny v Černobylu. V časopisu dále informujeme o novém hasičském magazínu s názvem „HASIČI“, přinášíme rozhovor s Martinou Sáblíkovou a jejím trenérem Petrem Novákem a seznamujeme s výsledky sportovních soutěží v disciplínách TFA a Velké ceny v požárním útoku. 

Vzdělávání studující populace v oblasti bezpečnosti je realizováno za účelem vytváření a udržování souboru znalostí a dovedností potřebných k minimalizaci negativních důsledků mimořádných událostí a krizových situací. Článek podává rámcový přehled o přístupech ke vzdělávání v této tematice uplatňovaných ve vybraných středoevropských státech.

Základní charakteristika vzdělávání studující populace v oblasti bezpečnosti a stav v České republice

Posilování kompetencí obyvatelstva pro situace ohrožující životy, zdraví a majetek je systémovým opatřením, kdy zvyšováním povědomí o způsobech chování při mimořádných událostech a krizových situacích se usiluje o snižování fatálnosti jejich následků. Pro zajištění plošné přípravy populace je relevantním způsobem naplňování tohoto úsilí implementace problematiky do vzdělávací soustavy.

Význam začlenění tematiky sebeochrany a vzájemné pomoci do školních kurikul je na mezinárodní úrovni zdůrazněn ve strategických dokumentech věnujících se redukci následků katastrof (např. Hyogo Framework 2005–2015, Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015–2030). Na úrovni Evropské unie je podpora členským zemím při zvyšování efektivity opatření v diskutované oblasti vyjádřena Rozhodnutím Evropského parlamentu a rady č. 1313/2013/EU o mechanismu civilní ochrany Unie (např. čl. 5 odst. 1 písm. i).

Stejně tak Česká republika deklaruje význam předmětné problematiky a podporu její realizace. Zvyšování podílu občanů na zajišťování vlastní bezpečnosti je podle Bezpečnostní strategie ČR (2015) identifikováno jako jeden z bezpečnostních zájmů státu. Pozornost širšímu zapojení občanů do systému ochrany obyvatelstva a zvyšování úrovně jejich bezpečnosti je věnována také v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 (dále jen „Koncepce ochrany obyvatelstva“). Koncepce ochrany obyvatelstva definuje celkem pět strategických priorit ochrany obyvatelstva klíčových pro období do roku 2030, přičemž zvyšování schopností občanů v oblasti sebeochrany prostřednictvím systému vzdělávání je tématem jedné z těchto priorit.

Systematická plošná příprava studující populace byla v našich podmínkách do roku 1991 realizována v rámci vzdělávacího systému. S ohledem na kontext bezpečnostního vývoje však převažovalo její jednostranné zaměření, a to na možnost vzniku ozbrojeného konfliktu. Určující charakteristikou proto byla pouze výchova k brannosti.

V roce 1991 byl uvedený systém přípravy bez náhrady zrušen. Úsilí o nápravu situace vyústilo v roce 1995 v zahájení experimentu vedeného tehdejším Hlavním úřadem civilní ochrany a Výzkumným ústavem pedagogickým. Cílem bylo ověřit, zda učební osnovy umožňují zařadit výuku problematiky zahrnující témata z oblasti bezpečnosti do vybraných předmětů, aniž by byl vytvářen nový speciální předmět. Experiment probíhal do roku 1997 ve třech etapách a zúčastnilo se ho celkem 71 základních a středních škol. Ze závěrů vyplynulo, že předmětnou problematiku lze do výuky integrovat. Na základě poznatků uvedeného experimentu byly v letech 1999 a 2003 vydány pokyny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) k začlenění tzv. ochrany člověka za mimořádných událostí (dále jen „OČMU“) do vzdělávacích programů. Věcné zaměření tematiky již odpovídalo reáliím bezpečnostního prostředí a hlavní důraz se kladl na přípravu řešení běžných každodenních rizik, mimořádných událostí, event. krizových situací nevojenského charakteru.

Přijetím zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) však pozbyly zmiňované pokyny MŠMT platnosti. V současnosti je závazný rámec tvořen příslušnými kurikulárními dokumenty zpracovávanými v souladu se školským zákonem, zejména tzv. Rámcovými vzdělávacími programy (dále jen „RVP“). Jejich podoba jednoznačně podporuje mezipředmětový přístup, což vede ke stavu, kdy na úrovni základního a středního vzdělávání je problematika rozptýlena zpravidla do šesti až sedmi vyučovacích předmětů. Systém výuky je však nejvíce rozmělněn na úrovni středního vzdělávání, kde je pro každý obor středního odborného vzdělávání vypracován samostatný RVP. Celkem se jedná o 284 RVP, což znamená 284 přístupů k výuce tematiky.

Příprava na řešení běžných každodenních rizik, mimořádných událostí, event. krizových situací nevojenského charakteru spadá z hlediska odborné působnosti do gesce MV-GŘ HZS ČR a je součástí širšího přístupu k výuce tematiky bezpečnosti na školách. HZS ČR přímo participuje na výuce, realizuje projekty preventivně výchovné činnosti a pořádá celou řadu dalších aktivit zaměřených na předmětnou problematiku (např. pohybově­ vědomostní soutěže). Vedle toho jsou v současnosti realizovány další programy zaměřené na posilování principů sebeochrany a vzájemné pomoci a obsahující bezpečnostní témata. V odborné působnosti Ministerstva obrany se jedná o program „Příprava občanů k obraně státu“, v působnosti Ministerstva zdravotnictví „Ochrana zdraví“ a v působnosti Ministerstva dopravy „Dopravní výchova“.

Situace v zahraničí

Realizace systematické edukace v oblasti bezpečnosti je samostatnou kompetencí každého státu. S ohledem na odlišnou dostupnost informací o přístupech jednotlivých států k předmětné problematice jsou sledovány především následující ukazatele:
- právní vymezení problematiky,
- začlenění problematiky do výuky.

Slovensko

Sdílený společensko­ politický vývoj s Českou republikou, který trval až do 1. ledna 1993, se projevil některými společnými znaky, zejména zrušením systému branné výchovy v roce 1991 v rámci federativního uspořádání a jeho opětovným zaváděním v průběhu následujících let v rámci existence samostatného státu.

Problematika vzdělávání studující populace v oblasti ochrany obyvatelstva je vymezena právním předpisem. Jde o zákon č. 42 z roku 1994 o civilní ochraně obyvatelstva. V § 9 je uvedeno, že Ministerstvo školství Slovenské republiky zabezpečuje, aby obsah výchovy a vzdělávání zahrnoval na všech druzích a typech škol v přiměřeném rozsahu také otázky civilní ochrany.

Uvedená povinnost byla zajišťována prostřednictvím edukace v rámci tematiky „Ochrana člověka a přírody“. Od roku 2011 je užíváno označení „Ochrana života a zdraví“.

Ochrana života a zdraví je do výuky zařazována mezipředmětově, a to na základě rozhodnutí ředitele školy. Vedle uvedeného přístupu se také využívají tyto specifické formy výuky:
- Didaktické hry se zařazují do výuky na prvním stupni základních škol v rozsahu trvání čtyř vyučovacích hodin za školní rok. Jejich realizaci předchází teoretická příprava v rozsahu trvání dvou až čtyř vyučovacích hodin.
- Účelová cvičení se uplatňují na druhém stupni základních škol v rozsahu trvání pěti vyučovacích hodin za školní pololetí, jejich realizaci předchází teoretická příprava v rozsahu trvání tří až pěti vyučovacích hodin. U prvních a druhých ročníků na středních školách v rozsahu trvání šesti vyučovacích hodin za školní pololetí.
- Kurzy na ochranu života a zdraví probíhají u třetích ročníků na středních školách v rozsahu trvání tři dny po sedmi vyučovacích hodinách výcviku.

Polsko

Výuka předmětné problematiky má právní oporu v zákonu z roku 1967 o všeobecné povinnosti obrany, a to především v části IV (oddíly 3 a 4) a dále v nařízení vlády z roku 1993 ke všeobecné sebeochraně. Uvedené právní předpisy jsou stále de iure platné, neodpovídají však současným požadavkům na vzdělávání v předmětné oblasti.

V Polsku se tematika bezpečnosti postupně dostávala do výuky po roce 2000. V současnosti je na celém území zavedena povinná výuka zaměřená na zvyšování schopnosti sebeochrany a vzájemné pomoci.

Na základních školách je problematika zprostředkována mezipředmětově v rámci integrovaného a blokového vzdělávání (blok Dějiny a společnost, Přírodopis, Základy techniky).

Na gymnáziích a dalších typech škol středního vzdělávání, případně středního odborného vzdělávání je v rozsahu jedné vyučovací hodiny týdně zaveden samostatný předmět „Výchova k bezpečnosti“.

Maďarsko

Širší právní vymezení edukace studující populace v oblasti bezpečnosti má obecný základ v zákonu č. 31 z roku 1996 o ochraně před požáry, kde je v § 22 uvedeno, že v rámci vzdělávací soustavy jsou realizovány speciální kurzy zaměřené na získávání specifických znalostí v oblasti požární ochrany. Prostřednictvím uvedených kurzů jsou rovněž osvojovány poznatky z oblasti ochrany obyvatelstva.

Klíčovým dokumentem je však vyhláška č. 243 z roku 2003 Ministerstva lidských zdrojů (oddělení školství). Uvedený právní předpis rozpracovává principy vzdělávání v diskutované oblasti do podmínek edukační reality. Platnost takto vydaných kurikulárních dokumentů byla omezena rokem 2017.

Z hlediska začlenění tematiky do výuky je uplatňován mezipředmětový přístup, a to v rámci oblasti znalostí „Člověk a společnost“.

Rakousko

Rakouský přístup k problematice je determinován skutečností, že spolek a jednotlivé spolkové země mají sdílené legislativní kompetence. Jednotný federální přístup k legislativnímu vymezení výuky v oblasti bezpečnosti není v Rakousku stanoven. Stejně tak způsob začlenění do výuky nelze z hlediska federální úrovně jednoznačně vymezit.

Ve vztahu k edukačním aktivitám v oblasti bezpečnosti je na federální úrovni klíčovým aktérem Rakouský svaz civilní ochrany (dále jen „Svaz CO“). Tato veřejnoprávní nezisková organizace působí ve všech spolkových zemích. Svaz CO není institucí školského charakteru, vyvíjí však řadu aktivit v oblasti osvěty směrem ke studující populaci.

Ve vztahu ke studující populaci jsou od roku 1998 v rámci osvětové činnosti každoročně pořádány tzv. dětské bezpečnostní olympiády. Jedná se o soutěže škol, které začínají na regionální úrovni a končí celostátním kolem. Průběh celé akce je moderován známými osobnostmi a doplněn řadou doprovodných aktivit. Vedle teoretických znalostí zde soutěžící prokazují také praktické dovednosti.

Významným krokem Svazu CO v rámci všeobecné osvětové činnosti je pak zřízení tzv. bezpečnostních informačních center, která jsou společným projektem Svazu CO a Spolkového ministerstva vnitra. Uvedená centra jsou budována postupně od roku 1986 při jednotlivých obcích. Jejich úkolem je informovat obyvatelstvo o rizicích v místě bydliště a o způsobech ochrany před nimi. Za tímto účelem je využíváno tzv. elektronických katastrů rizik. Z hlediska věcného zaměření předmětné problematiky je pro Rakousko charakteristické věnování zvýšené pozornosti bezpečnostním aspektům jaderně energetických zařízení a možným způsobům ochrany.

Závěr

Pro vybraný vzorek států je určujícím rysem pluralita přístupů, a to i přes relativní geopolitickou a společenskou blízkost. Lze však identifikovat některé společné znaky.

S výjimkou Rakouska, kde je důsledně uplatňován federalistický přístup, má problematika ve vybraných zemích na celostátní úrovni oporu v obecně závazných předpisech.

Ve vztahu k začlenění tematiky do výuky je pro Slovensko a Polsko společné, že tematika je mezipředmětově začleněna do jiných vzdělávacích oblastí a zároveň je pro její realizaci vytvořena samostatná organizační forma výuky, resp. samostatný předmět. V Maďarsku je uplatňován pouze mezipředmětový přístup. Pro Rakousko je typická intenzivní spolupráce škol s nevládními organizacemi činnými v oblasti sebeochrany a vzájemné pomoci.

Jako inspirativní se pro Českou republiku jeví koncept, kdy by výuka od určitého stupně vzdělávání byla koncentrována do podoby samostatné organizační formy, resp. zvláštního předmětu. Zatraktivnění celého systému výuky je pak možné dosáhnout reflexí pozitivní zkušenosti s pořádáním dětských bezpečnostních olympiád a současný systém pohybově­ vědomostních soutěží rozšířit o závěrečné celostátní kolo, které by završilo sérii soutěží regionálních.

Mgr. et Mgr. František PAULUS, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto archiv redakce
 

vytisknout  e-mailem