Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům

Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání

 

Hlavní menu

 
 

Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 3/2010

V úvodu se věnujeme zrodu nového Hasičského sboru ČR, jehož desetiletou existenci si v letošním roce připomínáme. V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ analyzujeme zásah na požár skládky komunálního odpadu u obce Želeč v okrese Tábor. Přinášíme také krátké zamyšlení nad přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností 34A a věnujeme se problematice zajištění požární ochrany ve společně užívaných prostorách staveb. V části IZS připomínáme Evropský den linky 112, a informujeme o problematice preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb. V části OCHRANA OBYVATELSTVA uvádíme zkušenosti z řešení tzv. bleskové povodně způsobené přívalovými dešti, která v létě roku 2009 postihla okolí řeky Kamenice na Děčínsku. V části KRIZOVÉ ŘEŠENÍ se věnujeme řešení zvláštních povodní v Libereckém kraji. Krátce vzpomínáme na teroristický útok na tokijské metro, ke kterému došlo před patnácti lety.  

  • Jak se zrodil nový sbor
  • Požár skládky komunálního odpadu
  • Krátké zamyšlení nad přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností 34A
  • Zajištění požární ochrany ve společně užívaných prostorách staveb
  • Evropský den linky 112
  • Preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb
  • Varování návštěvníků Českého Švýcarska před povodňovou vlnou
  • Zvláštní povodně a jejich řešení v Libereckém kraji
  • Před patnácti lety došlo k chemickému teroristickému útoku na tokijské metro
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Jak se zrodil nový sbor

Profesionální požární ochrana prošla za dobu své existence složitým vývojem. Po období první republiky a protektorátu započalo v poválečném období budování samostatných orgánů státní správy i v této oblasti. Rozhodujícím pro zrod nového záchranného sboru se stal rok 1989, který přinesl zásadní změnu společenských a ekonomických poměrů.
 
V devadesátých letech minulého století započala v České republice reforma veřejné správy obnovením samosprávy a rekonstrukcí územní veřejné správy. Z ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky vyplynulo, že základní povinností státu je mimo jiné i ochrana životů a zdraví občanů a majetkových hodnot. Zákonem deklarovanou bezpečnost měly zajišťovat ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby.
 
V této souvislosti je potřebné připomenout, že již od počátku sedmdesátých let minulého století se začal měnit podíl zásahové činnosti profesionálních jednotek požární ochrany ze zásahů u požárů ve prospěch technických zásahů – likvidace následků živelních pohrom, technologických havárií, úniku ropných a chemických látek, zásahy u dopravních nehod a další.
 

Sbírka zákonůSbírka zákonů

Nově vznikající záchranný sbor měl kromě hašení požárů a likvidace následků mimořádných událostí dosud zabezpečovaných Hasičským záchranným sborem České republiky v kompetenci Ministerstva vnitra plnit i úkoly ochrany obyvatelstva, dosud zajišťované systémem civilní ochrany v kompetenci Ministerstva obrany. Z rozhodnutí vlády o převodu kompetencí ve věcech civilní ochrany z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra vyplynulo, že pro fungování vznikajícího jednotného záchranného systému bude nutné vytvořit potřebné právní předpoklady.
 
Během roku 1999 a první poloviny roku 2000 byl vytvořen komplex zákonů upravujících uvedenou problematiku, které byly Parlamentem České republiky schváleny 28. června 2000 s účinnosti od 1. ledna 2001:
 
  • zákon č. 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů,
  • zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů,
  • zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů,
  • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). 
V průběhu roku 2000 probíhala intenzivní činnost k vytvoření organizačních, personálních, ekonomických a legislativních podmínek k tomu, aby nový Hasičský záchranný sbor České republiky mohl k 1. lednu 2001 zahájit činnost podle nových právních předpisů a v nových podmínkách:
 
  • příprava přechodu na nové uspořádání,
  • zpracování podrobného harmonogramu úkolů k zabezpečení vytvoření nového systému včetně jeho orgánů,
  • zrušení příspěvkových organizací tvořících dosavadní orgány požární ochrany v okresech,
  • stanovení nové organizační struktury a její začlenění do struktury Ministerstva vnitra včetně stanovení systemizace pracovních míst,
  • zpracování ekonomické analýzy řešící dopad prováděných úkonů na rozpočet Ministerstva vnitra,
  • vyřešení majetkoprávních vztahů, zejména se samosprávními městy Praha, Brno, Ostrava a Plzeň,
  • příprava a zpracování koncepce činnosti nových hasičských záchranných sborů krajů,
  • zpracování návrhu personální a kázeňské pravomoci podle zákona o služebním poměru a zajištění převodu příslušníků HZS ČR z pracovního do služebního poměru k 1. lednu 2001,
  • zajištění důstojných míst dislokace pro nové HZS krajů formou rekonstrukcí stávajících a výstavbou nových objektů.
Povodně v roce 1997
 
Vznik nového záchranného sboru výrazně ovlivnily ničivé povodně, které postihly Českou republiku v červenci a srpnu 1997. Povodněmi bylo zasaženo území 33 okresů, v jejich průběhu bylo evakuováno 29 358 osob a zachráněno 26 304 osob. Na záchranné a likvidační práce bylo nasazeno celkem 16 967 profesionálních a dobrovolných hasičů z 1544 jednotek požární ochrany. Při záchranných pracích tři hasiči zemřeli a 58 jich bylo zraněno.
 
Při této mimořádné události se hasiči projevili jako jediná složka, která byla schopna pracovat koordinovaně, zasahovat včas a rychle. Tato skutečnost vyvolala jak ve společnosti, tak i u politiků diskusi vyúsťující k poptávce po jiné organizaci záchranného systému, jehož páteřní složkou se měl stát HZS ČR.
 
Redakce

Požár skládky komunálního odpadu

Dne 7. října 2009 byl na sektorové operační a informační středisko HZS Jihočeského kraje ÚO Tábor (dále jen „SOPIS“) v 01.13 hodin nahlášen požár na skládce tuhého komunálního odpadu u obce Želeč, okres Tábor. Požár zasáhl celkovou plochu dvou hektarů, jeho likvidace trvala tři dny a zaměstnala celkem čtrnáct jednotek požární ochrany.
 
Popis objektu
Areál skládky Želeč se skládá z rekultivované části a části, na kterou se ukládá odpad. Do areálu je pouze jeden vjezd a jedna obslužná komunikace, která umožňuje přístup k aktivní části ukládání odpadu a k tzv. akumulačním jímkám. U vjezdu na skládku se nachází administrativní budova, kde se registruje množství, původce a místo uložení odpadu. Celý areál skládky je oplocen.
 

Likvidace požáru skládky odpadůLikvidace požáru skládky odpadů

Skládka v současné době obsahuje vyprodukovaný tuhý komunální odpad z okresu Tábor a je ve vlastnictví společnosti Rumpold, s.r.o., která ji uvedla do provozu v roce 1996. Předpokládaná celková kapacita skládky je 1 200 000 m3 odpadu. Využívání kapacity je rozděleno na sedm etap. První etapa byla v provozu od října 1996 do dubna 2003 a měla celkovou kapacitu 167 600 m3 odpadu a je zrekultivována. Od roku 2003 je v provozu druhá etapa, která má celkovou kapacitu 250 000 m3 odpadu.
 
Skládka je vybavena jištěním proti úniku kontaminovaných vod do okolního životního prostředí těsnícími bariérami a drenážním systémem, který svádí průsakové vody do akumulačních jímek. Akumulační jímky o objemu 2x 400 m3 jsou vybaveny automatickým zařízením pro čerpání vody zpět na skládku k jejímu zkrápění. Skládka je dále vybavena třemi monitorovacími vrty na sledování podzemní vody a je zde vytvořen systém jímání skládkového plynu. Plyn s obsahem metanu je ze skládky čerpán a spalován v kogenerační jednotce na výrobu elektrické energie.
 
 
Průběh zásahu
Požár na skládce byl ohlášen na SOPIS datovou větou systému TCTV 112. Operační důstojník vyhlásil poplach pro jednotky HZS JčK, stanice Tábor, stanice Soběslav a jednotku SDH obce Želeč. V průběhu jízdy k zásahu jednotka stanice Tábor nahlásila na SOPIS požadavek na další síly a prostředky. Požár bylo v tu dobu vidět na vzdálenost několika kilometrů. Operační důstojník na místo zásahu vyslal posilové jednotky stanice Tábor a jednotky SDH obce Tábor a Planá nad Lužnicí. První jednotka se dostavila na místo zásahu v 01.36 hodin. Průzkumem bylo zjištěno, že požár zasáhl přibližně 1 ha skládky a dále se šíří po směru větru. Je nutné podotknout, že hořící odpad tvořil asi 20 m vysoký kopec, po němž bylo obtížné se pohybovat. Všechny dostupné síly, které přijely na místo zásahu v době průzkumné činnosti, byly nasazeny na zabránění šíření požáru ve směru větru. Byly vytvořeny tři proudy C 52 a jedna lafetová proudnice z CAS. Místo čerpání vody bylo zřízeno na rybníku v obci Želeč vzdáleném asi 3 km od místa zásahu, kde jednotky SDH obcí Želeč a Obora zajišťovaly doplňování vody pro kyvadlovou dopravu dvěma přenosnými motorovými stříkačkami PMS 12.
 
Lokalizace požáru
 Přes nasazené síly a prostředky se nedařilo šíření požáru zabránit a proto velitel zásahu vyhlásil druhý stupeň poplachu. Na místo byly povolány jednotky HZS JčK ze stanic České Budějovice a Jindřichův Hradec a jednotky SDH obcí Bechyně, Dolní Bukovsko, Mladá Vožice, Tučapy, Turovec a Veselí nad Lužnicí. Síly a prostředky na místě zásahu byly přeskupeny a rozestaveny tak, aby bylo zajištěno hašení požáru po celém jeho obvodu. Místo zásahu bylo rozděleno na tři úseky s následujícími útočnými proudy: tři přenosné lafetové proudnice, jedna lafetová proudnice z CAS a pět proudů C 52. Dodávka vody na místo zásahu byla zabezpečována kyvadlovou dopravou devíti CAS 32. Čerpací stanoviště v obci Želeč bylo posíleno ještě plovoucími čerpadly. Na místě zásahu bylo zřízeno stanoviště chemické a technické služby, které zajišťovalo výměnu dýchacích přístrojů a čerpací stanoviště pro doplnění pohonných hmot. Po dohodě s pracovníkem odboru životního prostředí Městského úřadu Tábor byly prostřednictvím SOPIS vyrozuměny okolní obce v okruhu 10 km od místa požáru o možné přítomnosti zplodin hoření v ovzduší. Při zásahu bylo průběžně kontrolováno množství vody v akumulačních jímkách a zajištěno jejich odčerpávání. Na místo zásahu byli povoláni zástupci Školicího střediska a chemické laboratoře Kamenice HZS Středočeského kraje, kteří provedli rozbor škodlivin v ovzduší s výsledkem naměřených hodnot škodlivin a doporučili upozornit obyvatelstvo přilehlých obcí, aby omezili větrání obydlí a pobyt venku. Nejvyšší hodnota byla naměřena do 10 ppm u formaldehydu a těkavých organických látek na kraji nejbližší obce Ústrašice vzdálené přibližně 2 km od tělesa skládky. Neustálou dodávkou vody na místo zásahu se podařilo šíření požáru zastavit a v 07.30 hodin byl požár lokalizován. V průběhu plnění CAS na čerpacím stanovišti došlo k poruše třech PMS 12, které byly postupně nahrazovány záložními.
 
Likvidace požáru
V 09.00 hodin byly vystřídány směny a velitel zásahu. Stávajícími proudy bylo prováděno neustálé chlazení skládky. Jednotky PO vyhledávaly a likvidovaly ohniska požáru kompaktorem Komatsu (stroj na terénní úpravy) majitele skládky. KOPIS HZS JčK povolalo z 15. ženijní brigády Armády ČR Bechyně universální dokončovací stroj (UDS na podvozku Tatra 815) určený pro výkopové práce, kterým se skládka rozhrnovala (to umožňovalo hašení skrytých ohnisek). Uhašené části byly nákladními automobily majitele skládky postupně zaváženy zeminou. Teplota skládky se kontrolovala termokamerou. Na místo zásahu byl také povolán odřad z HZS Plzeňského kraje stanice Plzeň s velkokapacitním čerpadlem Somati, které v odpoledních hodinách nahradilo kyvadlovou dopravu vody a umožnilo odvelení jednotek SDH provádějících kyvadlovou dopravu vody na základny. Čerpadlo dodávalo vodu na vzdálenost asi 1,6 km dopravním vedením „A“ s dosaženým maximálním průtokem 5600 l vody za minutu. Tímto čerpadlem bylo na místo zásahu dodáno celkem 6 000 000 l vody. Z důvodu rychlého plnění akumulačních jímek odtékající vodou z místa zásahu bylo nutné posílit jejich odčerpávání. Odčerpávání jímek bylo prováděno prostřednictvím automobilových cisteren NAF 11 a ACF 8 zajištěných dodavatelsky majitelem skládky, které odvážely vodu do čistírny odpadních vod města Tábora vzdálené přibližně 8 km. Voda, kterou vracely PMS 12 z jímek zpět na místo zásahu, měla silné agresivní účinky a nenávratně poškodila čerpadla a hadice.
 
Dne 8. října byla voda na místo požáru dopravována pouze čerpadlem Somati. Jednotky PO prováděly celý den dohašování ohnisek a odčerpávání akumulačních jímek. Dohašování skončilo ve 12.00 hodin následujícího dne, kdy bylo místo zásahu kompletně zavezeno vrstvou zeminy v síle zhruba 30 až 50 cm. Ve 14.00 dne 9. října hodin byl proveden závěrečný průzkum místa zásahu termokamerou a místo zásahu bylo písemně předáno majiteli.
 
Celkem bylo při zásahu použito 7 202 800 litrů vody. Na místě zasahovaly čtyři jednotky HZS JčK, jedna jednotka HZS Plzeňského kraje, devět jednotek SDH obcí, odřad 15. ženijní brigády Armády ČR Bechyně a zástupci Školicího střediska a chemické laboratoře Kamenice HZS Středočeského kraje. U zásahu se během tří dnů vystřídalo celkem 140 hasičů. Při zásahu došlo k poruše tří CAS a pěti PMS. Bylo totálně zničeno 15 hadic C 52 a tři hadice B 75.
 
Příčina vzniku požáru
Pravděpodobnou příčinou vzniku požáru byl likvidovaný odpad opravárenské haly Comett Plus, spol. s r.o., v Táboře. Společnost provádějící likvidaci zbytků požárem zasažené haly nezajistila řádné uhašení a ochlazení odvážené suti, především žhnoucích rolí papíru. Vyvezením tohoto odpadu na těleso skládky byly zajištěny podmínky pro přístup vzdušného kyslíku s následným zapálením dalších hořlavých materiálů, které se na skládce nacházely.
 
Následky požáru
Vzhledem k tomu, že hořela skládka odpadů, požárem majiteli skládky nevznikla žádná škoda. Náklady na provedení požárního zásahu však byly vysoké vzhledem k jeho dlouhé době trvání a vyžadujícímu velkému nasazení sil a prostředků.
 
 
Specifika zásahu
 
 
Negativa
  • pozdní zjištění požáru osobou zajišťující ostrahu skládky – nebyl zaveden systém prokazatelných obchůzek,
  • omezený nástupní prostor vzhledem k jediné příjezdové komunikaci k tělesu skládky,
  • značná vzdálenost vodního zdroje od skládky a z toho vyplývající značné množství CAS na dopravu vody na místo zásahu,
  • nutnost zajistit značné množství vody pro hašení požáru a zároveň její stálá regulace z důvodu nebezpečí přeplnění akumulačních jímek,
  • nezbytnost stálého odčerpávání kontaminované vody z akumulačních jímek skládky,
  • problémy s uvolňováním členů jednotek SDH obcí ze zaměstnání při déletrvajícím zásahu,
  • nefunkční čerpadlo na přečerpání kontaminované vody zpět na skládku.
Pozitiva
  • přítomnost těžké techniky - kompaktor Komatsu majitele skládky a UDS na rozhrnování povrchu tělesa skládky,
  • nasazení velkokapacitního čerpadla Somati na dálkovou dopravu vody hadicemi „A“,
  • navážení zeminy na část skládky, která již byla uhašena, zajištěné majitelem skládky,
  • při požáru nedošlo ke zranění zasahujících hasičů,
  • bylo zabráněno rozšíření požáru do hloubky tělesa skládky přes bezpečnostní překryv zeminy v hloubce asi 2 m.
Závěr
Na této skládce v minulosti hořelo již několikrát, ale tento požár byl svým rozsahem největší. Příčinou bylo především pozdní ohlášení požáru. Taktika zásahu: rychle zlikvidovat plamenné hoření, umožnit přístup těžké techniky, dohašení skrytých ložisek a zakrytí skládky vrstvou zeminy. Z hořící skládky unikaly toxické zplodiny hoření, které znesnadňovaly zásah a ohrožovaly přímé okolí skládky. Na hasiče provádějící hasební zásah v dýchacích přístrojích a špatně schůdném terénu tak byly kladeny vysoké fyzické nároky. Velké množství vody, které bylo nutno přepravit na místo zásahu, vedlo k dlouhodobému nasazení požární techniky a k poruše několika požárních automobilů a čerpadel.
 
ppor. Marek SEDLÁČEK, nprap. Martin PETRÁK,
plk. Ing. Petr HOJSÁK, HZS Jihočeského kraje,
foto nprap. Martin PETRÁK

Krátké zamyšlení nad přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností 34A

Zanedlouho to budou dva roky, kdy nabyla účinnost vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Vzpomínám si, jak pro mnohé bylo tehdy převratnou novinkou, že se v tomto předpise uváděla hasicí schopnost přenosného hasicího přístroje 34A.
 
 
Uvedený údaj byl rozsáhle medializován, protože mnoho sdělovacích prostředků informovalo v tom duchu, že se jedná o něco zcela překvapivého, téměř technicky nemožného. Jaké pak bylo překvapení, že na posledním veletrhu Pyros se všichni vystavovatelé, mající ve své expozici hasicí přístroje, prezentovali přístroji s hasicí schopností 34A.
 
Ukázalo se tedy, že i v této oblasti existují výrobky různé kvality, existuje zde technický vývoj a o hasicích přístrojích se nedá mluvit pouze jako o „červených válcích“.
 
Stanovování hasicí schopnosti není přitom v České republice nic nového. Když se začaly posuzovat hasicí přístroje podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a norem řady ČSN EN 3 „Přenosné hasicí přístroje“, tak se v souvislosti s požadavky norem začala u jednotlivých přístrojů hasicí schopnost zkoušet. Bylo to na přelomu roku 1997 a 1998, z dnešního pohledu tedy před více jak deseti lety. Přesto si dovolím uvést, že i dnes převládá v této oblasti mnoho mýtů a polopravd.
 
Smyslem tohoto článku není detailní odborný rozbor problematiky hasicích přístrojů (předpokládám, že jej budu publikovat v některém z dalších čísel časopisu 112), ale skutečně pouze zamyšlení.
 
Přenosný hasicí přístrojPřenosný hasicí přístrojMýty a skutečnost
Jedním z mýtů velmi rozšířených v laické veřejnosti je nutnost přístroj před každým použitím obrátit a aktivovat nárazem o zem. Protože čas od času školím o požární ochraně zaměstnance různých společností, mohu potvrdit, že pokud se s nimi setkám poprvé, pak se mezi nimi vždy najde značné procento těch, kteří jsou o tom přesvědčeni. Roli při tom nehraje ani věk, ani vzdělání.
 
Hodně obdobným mýtem ještě před nějakou dobou bylo, že maximální hasicí schopnost přístroje s náplní 6 kg hasicího prášku je 21A 113B. Přitom jsou dnes na trhu zcela běžně přístroje s hasicí schopností 43A 233B a není problém ani přístroj 55A 233B. Samozřejmě se zmiňuji výhradně o přístrojích s náplní 6 kg hasicího prášku. Domnívám se, že k prolomení tohoto mýtu přispělo významnou měrou oněch 34A uvedených ve vyhlášce č. 23/2008 Sb.
 
 
Co znamená 34A
Aby bylo možné posoudit účinnost přenosných hasicích přístrojů pro jednotlivé třídy požárů, zavedla se jako kriterium schopnost uhasit zkušební požár. Zkušební požár pro třídu požáru A tvoří hranice dřevěných hranolů o výšce 560 mm a šířce 500 mm. Délka této hranice pak určuje hasicí schopnost. Je možné stanovit tyto hasicí schopnosti 5A, 8A, 13A, 21A, 27A, 34A, 43A, 55A (např. 27A představuje délku hranice 2700 mm, 55A 5500 mm a 34A tedy 3400 mm).
 
Nechci se opět pouštět do úplných detailů, ale velmi krátce popíšu průběhu zkoušky. Pod hranici se umístí nádoba s přesně definovaným množstvím hořlavé kapaliny. Hranice se nechá rozhořet a po uplynutí opět přesně definovaného času začne pracovník zkušebny provádět hašení. Protože musí být zkušební podmínky vždy stejné, je i zkušební pracoviště uzpůsobeno tak, aby při zkouškách všech typů přístrojů různých výrobců byly minimalizovány jakékoliv nestandardní vlivy (teplota, pohyb vzduchu, vlhkost). Zkušební technik je špičkový profesionál, který zná zcela přesně způsob provádění hašení zkušebního ohně. Není to nic jednoduchého, protože tvar hranice brání v přístupu hasiva k jednotlivým spojům dřevěných hranolů. Zároveň je potřeba mít na paměti dobu, po kterou je přístroj funkční. Proto se provádí dávkování hasiva v krátkých intervalech na jednotlivé části hořící hranice.
 
Tyto informace uvádím z toho důvodu, že nikdo z nás bez patřičné praxe nedokáže uhasit zkušební oheň takové velikosti, jako onen zkušený profesionál.
 
Minimální možná hasicí schopnost přístroje s náplní 6 kg hasicího prášku je pro pevné hořlavé látky 21A, pokud není zkušební oheň této velikosti uhašen, přístroj nemůže být schválen.
 
Jak jsem však již uvedl, laik by tento oheň přístrojem s odpovídající hasicí schopností neuhasil, musel by tedy použít přístrojů víc nebo přístroj s hasicí schopností vyšší (např. 34A).
 
Důležitá je v této souvislosti další věc a to vhodnost určitého druhu hasicího přístroje pro hašení požáru s převládajícími hořlavými látkami (pevné – A, hořlavé kapaliny – B, plyny – C, jedlé tuky a oleje – F, hořlavé kovy – D) a hasicí schopnost pro tu kterou třídu požáru. Začalo se totiž víc přihlížet k tomu, jaký přístroj do kterého prostoru navrhnout a umístit.
 
Závěr
34A a diskuse kolem této problematiky napomohly tomu, že se „maličko“ začíná měnit nazírání na problematiku hasicích přístrojů, i když jsem si i to maličko dovolil dát do uvozovek. Stále se v praxi setkávám s množstvím chyb při navrhování a umisťování hasicích přístrojů a snahou řešit vše nejlevnějším způsobem (byť tomu pak ve skutečnosti tak není).
 
Ing. František CHUDĚJ,
Profesní komora požární ochrany

 

Zajištění požární ochrany ve společně užívaných prostorách staveb

Příspěvek se zamýšlí nad možnostmi zajištění požární ochrany v rozsahu upraveném zákonem o požární ochraně v případech, kdy zákon umožňuje variantní řešení. Konkrétně se jedná o místa, která jsou využívána současně více podnikajícími subjekty, tzn. především komunikační prostory ve stavbách. Záměrem je upozornit na řešení, které je nejen z hlediska právních předpisů správné a z hlediska požární bezpečnosti funkční a účelné, ale také ekonomicky nejméně náročné.
Motto: Proč dělat věci složitě…
 
Právní úprava na úseku požární ochrany ukládá mimo jiné plnění stanovených povinností provozovatelům činností. Těmi mohou být právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby. Existuje však několik výjimek, mezi které patří situace, kdy právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby při provozování své činnosti užívají některá místa společně. V takovém případě plní povinnosti na úseku požární ochrany na těchto místech vlastník prostor (§ 2 odst. 2 zákona o požární ochraně - zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů). Nemusí tomu tak být, pokud by byla uzavřena mezi nimi smlouva a touto smlouvou byla určena za odpovědnou osobu některá jiná osoba, která místa užívá.
 
Místy, která jsou užívána společně, jsou zejména komunikační prostory ve stavbách, příjezdové komunikace ke stavbě nebo i venkovní prostranství uzavřených areálů.
 
Zajištění požární bezpečnosti, zejména volných únikových cest a příjezdových komunikací, má zásadní význam při evakuaci osob a zásahu jednotek požární ochrany. Jestliže jsou únikové cesty užívány více subjekty, je nesporné, že u všech subjektů, které místa užívají společně, musí být nastaveny stejné podmínky. 

 

Zákon o požární ochraně obecně požaduje, aby byly vytvořeny podmínky pro hašení požáru a pro záchranné práce, zejména udržovány volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volné přístupy k nouzovým východům [§ 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně]. Některé podrobnosti jsou uvedeny v prováděcích předpisech k zákonu o požární ochraně, např. vyhlášce o požární prevenci(Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru). Tyto povinnosti musí plnit všechny povinné osoby, tzn. všechny právnické i podnikající fyzické osoby. Každá povinná osoba je odpovědná za plnění povinností ve všech prostorách, které užívá ke své činnosti. Jak bylo výše uvedeno, na místech, která užívají společně, má tuto povinnost vlastník prostor, není-li smlouvou sjednáno jinak. Povinnosti vztahující se k únikovým cestám nebo příjezdovým komunikacím se také promítnou např. do dokumentace požární ochrany, kterou jsou povinny nechat zpracovat provozovatelé činností se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím. Dokumentaci požární ochrany mohou zpracovávat pouze osoby s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany, tj. technik požární ochrany nebo odborně způsobilá osoba. Dokumentací požární ochrany, která přímo souvisí se společně užívanými prostory, je především požární evakuační plán nebo dokumentace zdolávání požárů.

 
Dodržení dikce zákona by v konečném důsledku znamenalo, že např. ve stavbě pro obchod, kde všechny činnosti jsou činnostmi se zvýšeným požárním nebezpečím, by každý jednotlivý provozovatel, který má pronajatý jeden obchůdek a současně vlastník míst, která užívají všichni společně, musel mít zpracovánu veškerou požadovanou dokumentaci požární ochrany. Pokud by si jednotliví provozovatelé činností a vlastník najali každý jinou osobu s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany, mohlo by se stát, že bude zpracováno např. několik požárních evakuačních plánů a každý by řešil evakuaci jiným způsobem. Výsledný efekt by v krajním případě mohl být ten, že v případě vyhlášení evakuace nastane chaos a panika. Je nutné si uvědomit, že zajištění funkčního systému požární prevence nekončí u dveří provozovny. Nelze vyčlenit určitý prostor ze stavby nebo určitého funkčního celku (např. uzavřené areály) a řešit jej zcela odtrženě od ostatních prostorů. Požární bezpečnost se skládá z jednotlivých skladebních prvků, které do sebe musí zapadat a nesmí se vzájemně negativně ovlivňovat.
 
Zákon ale nezakazuje, aby byla zpracována jednou osobou s odbornou způsobilostí jedna dokumentace požární ochrany, např. výše uvedený požární evakuační plán, který by byl platný pro všechny provozovatele v jedné stavbě pro obchod. Jedním z předpokladů dodržení zákona je, aby tato dokumentace splňovala veškeré požadavky kladené právními předpisy na její obsah po stránce odborné i formální. To znamená dodržení nejen § 33, ale také § 40 vyhlášky o požární prevenci. Zejména musí být jednoznačně uvedena místa a rozsah její účinnosti a musejí ji schválit všechny statutární orgány nebo podnikající fyzické osoby, které provozují ve stavbě pro obchod svou činnost. Toto řešení by mělo být zapracováno do smlouvy mezi vlastníkem objektu a nájemníky – provozovateli jednotlivých činností. Zákon o požární ochraně vymezuje právní rámec požární bezpečnosti a umožňuje, aby si zejména organizační zajištění provozovatelé upravili tak, aby jim co nejvíce vyhovovalo. Navrhované řešení nemá jednostranný přínos pouze v požární bezpečnosti, ale je také ekonomicky výhodné pro všechny zúčastněné strany.
 
Z pohledu výkonu státního požárního dozoru je nutné si uvědomit, že kontrolní orgán při požárních kontrolách musí důsledně dbát na dodržování zákonnosti. U každého jednotlivého subjektu musí prošetřit dodržování odpovídacích povinností. To znamená, že každý jednotlivý provozovatel i vlastník musí být při požární kontrole schopen prokázat plnění svých povinností. Řečeno jinými slovy, musí mít k dispozici veškeré doklady, které prokazují splnění těchto povinností, tj. mít veškeré výtisky – originály dokumentací a smluv, popř. dokumentů. Z toho vyplývá, že i v případě zpracování „jedné“ dokumentace, např. požárního evakuačního plánu pro více subjektů, musí být zpracováno několik originálů pro všechny povinné subjekty. Na tomto místě ještě zdůrazňujeme již výše uvedené, že u dokumentace požární ochrany musejí být jednoznačně uvedena všechna místa a rozsah její účinnosti a musejí ji schválit všechny dotčené statutární orgány nebo podnikající fyzické osoby.
 
plk. Ing. Květoslava SKALSKÁ,
MV-generální ředitelství HZS ČR, foto Milan VÁVRŮ
 

Evropský den linky 112

Při příležitosti Evropského dne linky 112 se 11. února 2010 konala v prostorách Evropského domu v Praze diskuze na téma Integrovaná komunikace pro rychlejší pomoc občanům, kterou organizovalo Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK, MV-generální ředitelství HZS ČR a zastoupení Evropské komise v ČR.
 

 

Z diskuzního setkáníZ diskuzního setkání
Hlavními diskutujícími byli Klára Rundová, zástupkyně vedoucí Zastoupení Evropské komise v České republice, PhDr. Miloš Balabán PhD., vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK, náměstek generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. František Zadina, plk. Ing. Jiří Chalupa, ředitel odboru CNP a strategií MV-GŘ HZS ČR, plk. Ing. Luděk Prudil, ředitel odboru operačního řízení MV-GŘ HZS ČR, a MUDr. Otomar Kušička, vedoucí úseku operačního řízení Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje.
 
Klára Rundová seznámila přítomné s výsledky veřejného mínění – eurobarometrem, které Evropské komise zveřejnila při příležitosti Evropského dne linky 112: „Eurobarometr zjišťuje jak jsou občané Evropské unie o lince 112 informováni a jak ji využívají. Průzkum byl proveden ve všech sedmadvaceti zemích Evropské unie v lednu tohoto roku. Potěšující je, že Češi jsou ze všech zemí Evropské unie s touto linkou nejlépe obeznámeni – má ji v povědomí 61 % dotázaných respondentů a 96 % Čechů se domnívá, že linka 112 je užitečná.“
 
PhDr. Miloš Balabán, PhD., vidí v lince 112 nástroj pro větší bezpečí občanů. „Linka 112 je velice blízká občanům České republiky a občanům Evropské unie. Je to velice silný nástroj proto, aby se občané cítili bezpečněji. Důkazem toho je například i evropské ocenění, které obdržel HZS ČR za progresivní a technologické řešení telefonních center tísňového volání 112.“
 
Na jeho slova navázal plk. Ing. František Zadina, který také vyjádřil přesvědčení, že jednotné evropské číslo tísňového volání je cesta správným směrem. „Občan, který se ocitne v tísni, ať už je to v České republice nebo v některé ze zemí Evropské unie, má potřebu rychlé a účinné pomoci. Vybavovat si ve stresu různé národní linky tísňového volání příslušných zemí je, myslím si, velkým handicapem, který neprospívá potřebné rychlosti a účinnosti.“ Dále vyzdvihl, že se Česká republika chopila úkolu zavedení linky tísňového volání 112 konstruktivně a neřešila pouze problém jazykový, ale také technologický proces. „Velkou přidanou hodnotu pro složky integrovaného záchranného systému spatřuji například v identifikaci volajícího, v lokalizaci místa události, v přelivech událostí, které umožňují zvyšovat kapacitu tísňového volání!“
 
V České republice je nejrychlejší propojení člověka v tísni s operátorem – asi 5,6 s, což je výjimka v rámci Evropské unie. Druhá věc je povědomí o lince tísňového volání, které před rokem bylo 58 % a v současné době je to 61 %, což je velice dobrý výsledek. Slouží k tomu nejrůznější osvětové akce pro veřejnost, jako např. akce HZS krajů, které linku 112 při příležitosti Evropského dne linky 112 představovaly veřejnosti. „Chci při této příležitosti poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zrodu a realizaci projektu linky TCTV 112. A chci popřát všem lidem, kteří se ocitnou na území České republiky v tísni, aby pro ně byla tísňová linka 112 vždy oporou,“ zakončil Ing. František Zadina.
 
Plk. Ing. Jiří Chalupa se mimo jiné věnoval historickým milníkům ve vývoji linky tísňového volání 112. „Prvním milníkem byl 29. červenec 1991, kdy bylo Radou Evropské unie přijato rozhodnutí o zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání. Pro finanční a časovou náročnost zavedení tohoto projektu byl dán termín zavedení jednotné linky 112 do konce roku 1996. Zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání 112 v České republice se uskutečnilo na základě usnesení vlády z dubna 2000, ve znění usnesení vlády z dubna 2002.“ Pro tyto potřeby bylo vybudováno čtrnáct center tísňového volání. Dalším mezníkem byl 7. březen 2002, kdy byla přijata směrnice Evropského parlamentu, která určila, že linka 112 musí být pro občany bezplatná, musí vyloučit diskriminaci a má zvyšovat povědomí o tomto projektu.
 
O přínosu linky 112 a o jejím budoucím vývoji hovořil plk. Ing. Luděk Prudil, který se touto problematikou zabývá dlouhou dobu, během které musel reagovat i na celou řadu kritik. „Je potřeba říci, že Česká vláda dvakrát rozhodla o tom, že vedle čísla 112 zůstanou v platnosti národní čísla tísňového volání a na tom se staví budoucnost celé oblasti tísňového volání v České republice. Možná v budoucnosti Hasičský záchranný sbor České republiky, který v současné době přijímá tísňová volání 112 i 150 usoudí, že číslo 150 utlumí, ale zatím k tomu neuzrál čas.“ Dále hovořil o přínosu a změnách, které se zavedením linky 112 v České republice souvisejí: „Při zavádění linky 112 jsme si stanovili vysoké cíle. Chtěli jsme, například zmodernizovat technologii, a tím poskytnout výrazně více informací operátorům tísňového volání a občanovi garantovat nově a lépe službu při vzniku mimořádných událostí. Dále jsme chtěli eliminovat počet zlomyslných volání – to se nám zatím příliš nepodařilo, protože zavedením linky 112 jsme si tuto oblast ještě zvětšili, ale nasadili jsme celou řadu obraných mechanizmů. V současné době je například v Parlamentu České republiky k projednání novelizace zákona o elektronických komunikacích, který přispěje k eliminaci zlomyslných volání,“ uvedl Ing. Luděk Prudil.
 
Počet hovorů na lince 112 v minulém roce byl téměř 3,5 milionu. Významně také roste počet hovorů z telefonů registrovaných v jiných zemích než v České republice, tzn., že povědomí o lince 112 stoupá. S tím souvisí také zavádění zcela nových trendů v odbavování tísňových hovorů. Dřívější systém odbavování tísňových hovorů fungoval tak, že na tísňovém volání byla událost přijata a všem ostatním partnerům byly informace následně předány telefonicky. Tento proces ovšem zdržuje výjezd záchranných složek k akci. Přechod na datovou komunikaci zajistí, že všechna potřebná data jsou předána všem subjektům ve stejnou dobu, takže mohou všichni zahájit operační řízení a vyjet k mimořádné události v jeden okamžik. Typický je případ dopravní nehody, kdy bylo zdržení v řádech až několika minut. U HZS ČR byla v této souvislosti například změněna dělba práce, byly vytvořeny dvě skupiny lidí na operačním středisku – jedna se zabývá tísňovým voláním a druhá operačním řízením.
 
Ačkoliv je linka 112 jedním z dílčích úspěchů evropské integrace a informovanost o ní se v poslední době zlepšila, přesto tři ze čtyř občanů EU stále nevědí, že v případě nouze mohou v rámci EU volat číslo 112 a kontaktovat jak policii, tak hasiče nebo lékařskou pomoc.
 
Luboš CHOTT, foto Simone Radačičová
 

Preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb

V časopisu 112 č. 3/2007 byl publikován článek o výzkumu zátěžových faktorů zaměstnanců zdravotnických záchranných služeb (ZZS) v České republice. Z tohoto výzkumu vyplynulo několik zajímavých zjištění:
 
1. Předpokladům odpovídala vysoká expozice předdefinovaným kritickým událostem, a to zejména u lékařů (hromadné dopravní nehody, resuscitace nebo úmrtí dítěte, ošetřování závažného popáleninového traumatu apod.).
 
2. Překvapivě vysoká byla zkušenost s vlastním ohrožením – u členů výjezdových týmu nějakou formu ohrožení zažilo 71 % respondentů (z 235) – lékaři například zažili dopravní nehodu sanitního vozidla ve 49 % a v 74 % fyzické napadení při výkonu služby.
 
3. Respondenti se shodli na nejvíce stresujícím aspektu profese (neúspěšná kardiopulmonální resuscitace dítěte) a na nejpozitivnějším rysu práce (záchrana života a pomoc druhým lidem).
 
4. Příznaky počínajícího nebo rozvinutého syndromu vyhoření v roce 2003 vykazovalo 17 % respondentů (z 286) a o dva roky později 19 % respondentů (z 597), avšak u pracovníků operačních středisek došlo o dva roky později k významnému posunu z 22 % na 46 %.
 
5. Byl zjištěn statisticky významný podíl délky praxe nad 15 let pro rozvoj syndromu vyhoření (p = 0,002) a zejména pozice dispečerky v porovnání se všemi ostatními profesními kategoriemi (p = 0,000).
 
6. Zátěž se tedy někdy shoduje s obecnými představami, jinde je s nimi v rozporu – veřejnost (a často ani odborná) si neuvědomuje, jak velkou psychickou zátěží je sama práce na operačním středisku, kde je neustálá nutnost rozhodování s velkou zodpovědností, ale s minimem zpětné vazby a hlavně s minimem ocenění a satisfakce.
 
7. Zatímco v době výzkumu (2003 až 2005) již byly ve složkách Ministerstva vnitra (Policie ČR i HZS ČR) psychologické podpůrné služby zavedeny v praxi, záchranné služby zůstaly v tomto ohledu velmi pozadu. Podílel se na tom jistě i odlišný systém bez centrálního řízení (okresní, později krajské uspořádání záchranných služeb), ale pravděpodobně i nevyslovený předpoklad, že zdravotníci pečující o druhé se přece automaticky umí postarat i o sebe a o svoji duševní vyrovnanost. Tento předpoklad však může být velmi zavádějící. Navíc osobnostní charakteristiky záchranářů, které bývají v literatuře uváděny (potřeba řídit, ochota podstoupit vysoké riziko, často osobnosti typu A, vysoká potřeba stimulace, vysoká potřeba okamžitého ocenění, vysoká odolnost vůči zátěži, orientace na činnost, vnitřní motivace, orientace na detaily, obsedantně-kompulsivní rysy) spolu s charakteristikami pracovní činnosti samotné („pomáhající profese“, vysoké nároky na kvalitu, zodpovědnost a nasazení pracovníků, nízká autonomie pracovního procesu, nepravidelný životní rytmus, nutnost práce ve směnném provozu a další) zvyšují riziko jak syndromu vyhoření, tak psychosomatických onemocnění i dalších dopadů.
 
Záchranná službaZáchranná službaPrevence a organizační opatření
Psychologické preventivní a intervenční postupy je však nezbytné vnímat v širokém kontextu péče o zaměstnance.
 
Zásadní důležitost má prevence a organizační opatření.
 
K prevenci patří informovanost o podstatě působení stresu a jeho zvládání. Proto jsme v rámci Krajského vzdělávacího a výcvikového střediska opakovaně zařazovali vzdělávací moduly s touto tématikou. Přednášky byly zaměřeny na informace o stresu a technikách jeho zvládání, na komunikaci s obtížnými typy pacientů nebo v obtížných situacích, na způsoby, jak se vyhnout agresi. Pozornost byla věnována zejména pracovníkům zdravotnických operačních středisek, u nichž byla na základě výše uvedené studie prokázána vysoká míra psychické zátěže a výskytu syndromu vyhoření ve srovnání s ostatními profesními skupinami.
 
Mezi organizační opatření se řadí atmosféra v organizaci, vztahy na pracovišti, jasné vymezení pracovních rolí a zodpovědnosti, otázky bezpečnosti práce, podpora zvyšování kvalifikace a profesního růstu zaměstnanců, pozitivní zpětná vazba.
 
Do systému vzdělávání v oblasti péče o sebe a o zaměstnance je nezbytné zahrnout i management. Úloha managementu je v systémově pojatém rozvoji psychologické prevence a intervence zásadní, neboť ovlivňuje mnoho z faktorů, které míru stresu ovlivňují pozitivně nebo negativně:
 
Pracovní podmínky v nejobecnějším slova smyslu:
- pracovní prostředí s přihlédnutím k zásadám ergonomiky,
- dodržování zásad bezpečnosti práce ke snížení eliminovatelných rizik,
- podpora rekondičních programů,
- snížení zátěže přesčasových hodin spolu se zajištěním adekvátního finančního příjmu (zdravotníci se velmi často nechtějí vzdát přesčasové práce, neboť jim zajišťuje nadstandardní příjem);
  • Jasná organizační struktura organizace a jednoznačné vymezení kompetencí, zajištění otevřené výměny informací v organizaci, umožnění demokratické diskuze mezi vedením a zaměstnanci, ale i mezi zaměstnanci na stejné úrovni, kultivace vztahů na pracovištích;
  • Podpora kontinuálního vzdělávání a profesního růstu zaměstnanců, podpora při zvyšování kvalifikace (terciární vzdělávání u nelékařských profesí a zařazení do specializační přípravy u lékařů), dle možností i podpora zahraničních stáží a mezinárodní výměny zkušeností. Sama nabídka celoživotního vzdělávání se ukazuje být významným stabilizačním prvkem.
Péče o duševní rovnováhu a psychické zdraví je však pochopitelně osobní zodpovědností jednotlivce – organizace může pouze vytvářet rámec služeb a nabídku. Dá se ale předpokládat, že informovaný zaměstnanec při výskytu příznaků vyhledá nějakou formu pomoci včas. Důležité je uvědomit si, že vulnerabilní je každý, máme pouze odlišnou míru odolnosti a jiné individuální spouštěče, které mohou vycházet i z traumatických zážitků v minulosti.
 
Programy krizové intervence
Od roku 2006 jsme začali i s rozvojem programů krizové intervence (debriefing, defusing) po náročných zásazích. Používáme nejrozšířenější Mitchellův model CISM (Critical Incident Stres Management). Od roku 2004 bylo v několika certifikovaných kurzech, které byly později (v letech 2006 a 2007) organizovány a hrazeny Ministerstvem zdravotnictví vyškoleno celkem šedesát dobrovolníků ze všech záchranářských profesí – z poloviny to byli zdravotníci, kteří tvoří základ sítě pro CISM. Síť peerů na dobrovolnické bázi je nezbytným předpokladem rozvoje programu, neboť jejich úloha je velmi významná. Dalším důležitým předpokladem je spolupráce s „odborníky na duševní zdraví“ – může to být psycholog, psychiatr, ale i pedagog nebo sociální pracovník. Podstatný je formalizovaný výcvik v technikách krizové intervence a znalost prostředí a specifik profese, které určitá služba poskytuje. Předpoklad, že každý psycholog nebo psychiatr umí poskytnout krizovou intervenci je stejně mylný, jako teze, že každý zdravotník umí poskytovat první pomoc.
 
Pravidla je nutné nastavit předem a je nutné vytvořit organizační rámec. Formálně je nárok nebo povinnost na absolvování psychologické intervence zaměstnanců ÚSZS Středočeského kraje zakotven ve dvou dokumentech, a to v:
 
  • Metodice činnosti první posádky na místě mimořádné události, která je součástí traumatologického plánu a ponechává rozhodnutí o provedení intervence na koordinátorovi, s tím, že po vyhodnocení potřeby debriefingu je jeho absolvování povinné;
  • Kolektivní smlouvě (od roku 2007), v článku V, bodu 16, oddílu péče o zaměstnance, kde je deklarován nárok zaměstnance na intervenci, a to i na základě individuální (případně skupinové) potřeby.

V obou případech a se souhlasem koordinátora je účast na intervencích hrazena jako výkon práce. Stejná pravidla platí i pro „peer“ účastnících se sezení.

 

Základní podmínkou je zajištění informovanosti příslušných vedoucích pracovníků o tom, že došlo ke kritické události. Dále je nutné rozhodnout o indikaci, typu a timingu intervence, včas zorganizovat intervenující tým na základě existující databáze psychologů a peerů s výcvikem, a v neposlední řadě i logistické zajištění celé akce (svolání účastníků dle jejich časových možností a možností intervenujícího týmu včetně peerů, zajištění místnosti, občerstvení atd.). Nutné je i zpětné vyhodnocování účinnosti těchto programů.

Zatím byl debriefing proveden v letech 2006 až 2008 v šesti případech, z toho dvakrát po mimořádné události s aktivací traumaplánu (dopravní nehoda linkového autobusu s poměrně vysokým počtem mrtvých obětí a po zřícení haly v bývalém areálu společnosti Poldi Kladno se závalem neznámého počtu osob), třikrát po dopravní nehodě sanitního vozidla a jednou po závažném napadení posádky. V dalším případě se naši zaměstnanci v roli peerů účastnili debriefingu v jiné ZZS, také po nehodě sanitního vozidla. V několika případech nebyla krizová intervence poskytnuta a byla odmítnuta přímými účastníky (ve dvou případech při napadení/zranění zasahujícího člena posádky a jednou po konzultaci s vedoucím lékařem zásahu, kdy hrozivě vyhlížející dopravní nehoda vlaku měla minimální dopady na zdraví cestujících). I z důvodů poskytnutých intervencí tedy vyplývá, že vlastní ohrožení posádky je vysoce stresujícím zážitkem.

Nabízíme i možnost individuálních konzultací při zátěžových situacích, spojených s profesní zátěží. Od roku 2007 nabízíme i možnost supervizních setkání pro pracovníky ve stejné úrovni podnikové hierarchie. Supervize je zprostředkování nezatíženého náhledu na činnost, kterou člověk vykonává, s cílem vyvarovat se chyb a dále s cílem osobního a profesního růstu nebo potvrzení kvality této činnosti. Ze supervizí setkání zaměstnanců vyplynuly některé konkrétní požadavky směrem k vedení. Od roku 2008 do roku 2009 se konala tři supervizní setkání vrcholového managementu (na úrovni náměstků ředitele), tato zkušenost je pravděpodobně v ČR ojedinělá. V současnosti si vyžádaly supervizi operátorky, které se podílejí na práci v callcentru, což je nová informačně-poradenská linka při operačním středisku, jde vlastně o zcela novou zkušenost a nově koncipovanou náplň činnosti.

Závěr
Výchova i výcvik profesionálů v záchranných službách trvá léta, a je proto v zájmu celé společnosti, aby takto kvalifikovaní zaměstnanci byli schopni vykonávat svoji profesi co nejdéle. Významným posunem by bylo zařazení povinnosti poskytování intervencí zaměstnancům záchranných služeb v navrhovaném zákoně o zdravotnických záchranných službách v rámci krizové připravenosti (ať již bude osud zákona jakýkoliv). Při odboru krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví (MZ) vznikla v roce 2009 pracovní skupina pro budování systému krizové intervence s cílem vytvořit metodické postupy této činnosti a zajistit podmínky jejího poskytování plošně v celé České republice – v první fázi pro záchranné služby a urgentní příjmy, posléze s rozšířením mezioborové spolupráce na další subjekty, například složky IZS nebo dobrovolnické organizace.
 
Některé další záchranné služby poskytují podpůrné psychologické služby pro zaměstnance jiným způsobem a hledání optimálního modelu včetně vyhodnocení efektivity a ceny by mělo být jedním z úkolů pracovní skupiny při MZ. V Moravskoslezském kraji pracuje klinický psycholog a nabízí širokou škálu způsobů péče o zaměstnance tamní ZZS, někdy také poskytuje krizovou intervenci zasaženým osobám. Spolupracuje s psychologem HZS kraje se vzájemnou zastupitelností.
 
V Záchranné službě hl. m. Prahy proběhl pilotní projekt MZ Poskytování psychosociální intervenční služby zaměstnancům ZZS HMP psychosociální intervenční skupinou a tato skupina pracuje i po skončení projektu. Jedná se o skupinu peerů s výcvikem v technikách krizové intervence a se supervizí psychologa, kteří nabízejí (při zachování anonymity a mlčenlivosti) pomoc zaměstnancům v jakýchkoliv obtížných situacích.
 
Každopádně by se psychologická péče o vlastní zaměstnance měla stát nedílnou součástí práce v záchranné službě i v odděleních urgentních příjmů a management jednotlivých organizací by měl podporovat její zavádění do praxe.
 
 
Literatura
1. Čepická B. – Šimek J.: Psychologický a etický rozměr práce operačního střediska. ÚSZS SK, Kladno, 2008.
2. Franěk O.: Medicínský a koordinační rozměr práce operačního střediska. ÚSZS SK, Kladno, 2008.
3. Kebza V. – Šolcová I.: Burnout syndrom: teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti. Čs. psychologie 42, 1998, 42, 5, 429–448.
4. Kebza V. – Šolcová I.: Syndrom vyhoření, Praha: Státní zdravotní ústav, 2003.
5. Konopásek P. – Šeblová J.: Jak vidíme sami sebe. Urgentní medicína 1, 1998, 1, 33–35.
6. Libigerová E.: Syndrom profesionálního vyhoření. Praktický lékař, 79, 1999, 4, 186–190.
7. Pudil J.: Profesionální stres u zdravotnických záchranářů. Urgentní medicína 1, 1998, 1, 23–25.
8. Šeblová J. – Kebza V.: Zátěž a stres pracovníků záchranných služeb – výsledky první části studie. Urgentní medicína 8, 2005, 27–29.
9. Šeblová J. – Kebza V. – Vignerová J.: Zátěž a stres pracovníků záchranných služeb v České republice. Československá psychologie LI, 2007, 4: s. 404–417.
10.   Vodáčková D.: Prostupnost záchranné služby s psychosociálními službami. ÚSZS SK, Kladno, 2008.
 
MUDr. Jana Šeblová, Ph.D.,
ÚSZS Středočeského kraje,
foto archiv autorky

 

 

 

Varování návštěvníků Českého Švýcarska před povodňovou vlnou

Charakter terénu a rovněž i druh mimořádné události mnohdy vyžaduje specifický přístup v ochraně osob. Jedinečnost některých mimořádných událostí může vést ke zkvalitnění aktuálně přijímaných opatření a zvýšení úrovně jejich plánování. Takovouto situaci bylo možné zaznamenat v letních měsících roku 2009 v Ústeckém kraji, kde území v okolí řeky Kamenice na Děčínsku postihla tzv. blesková povodeň způsobená přívalovými dešti.
 
Edmundova soutěskaEdmundova soutěskaCharakteristika oblasti Hřensko–Soutěsky
Edmundovu soutěsku, dříve nazývanou Tichá nebo Dolní (skalnatý kaňon řeky Kamenice a poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, východně od Hřenska), tvoří strmé, často kolmé skalní stěny vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů. Je na nich dobře patrný kvádrový rozpad pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje chůzi po lesních cestách plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska je pěšinou zprvu po levém, následně po pravém břehu řeky Kamenice, pod skalními převisy se třemi tunely až ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek v délce 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupat po schodech do Mezné. Mezní můstek, most přes řeku Kamenici pod obcí Mezná na rozhraní Tiché a Divoké soutěsky, je nejkratší spojnicí obcí Mezná a Růžová. Přístup je možný pouze pro pěší. Divoká soutěska je hluboký skalnatý kaňon řeky Kamenice, navazující u Mezního můstku na Edmundovu soutěsku.
 
Popis mimořádné události
 
Meteorologická situace
Český hydrometeorologický ústav vydal dne 28. června 2009 výstražnou informaci o silných bouřkách s velmi nebezpečnými doprovodnými jevy. V návaznosti na tuto výstražnou zprávu rozhodlo dne 30. června 2009 Ministerstvo vnitra-generální ředitelství HZS ČR neprovádět na území České republiky pravidelnou akustickou zkoušku koncových prvků varování, plánovanou na den 1. července 2009.
 
Hydrologická situace (včetně vyhlášených stupňů povodňové aktivity)
Dne 1. července 2009 byly v době od 17.00 do 18.00 hodin zaznamenány významné přívalové srážky v oblasti mezi Českou Lípou a Děčínem. Srážkový úhrn dosáhl 40 až 50 mm za hodinu, v důsledku čehož vznikla na jindy nevýrazném vodním toku – řece Kamenici a jejím přítoku Bílém potoce blesková povodeň. Rychlý nárůst průtoku a vzestup vodní hladiny dokumentuje dosažení úrovně 1. stupně povodňové aktivity (SPA) v 18.10 hodin, 2. SPA v 18.15 hodin a 3. SPA v 18.20 hodin. V 18.50 hodin povodeň kulminovala. Další (opakovaná) blesková povodeň proběhla na tomto vodním toku dne 4. července 2009, opět bylo v krátké době dosaženo 3. SPA a svou kulminací překonala povodeň z 1. července 2009 (v tento den se limigraf ve Hřensku vyšplhal až na 216 cm, což je o 180 cm vyšší hodnota proti běžnému stavu).
 
Předávání informací a připravenost obyvatelstva
Na základě vyhodnocení je nutno konstatovat, že ze strany občanů v postižené oblasti, zejména v nižší části toků, docházelo k podcenění situace a že někteří občané nereagovali na varovná upozornění. Situace byla navíc zkomplikována plošným výpadkem sítí mobilních operátorů a nebylo tedy možné využít krizové komunikace. Tím byl následně omezen systém varování návštěvníků (turistů) v části obce Hřensko–Soutěsky.
 
Evakuace obyvatelstva a osob nacházejících se v daném prostoru (turistů) v celkovém počtu asi 400 osob, měla za daných podmínek velmi specifický průběh. Na základě výzvy členů jednotky sboru dobrovolných hasičů (SDH) obce Hřensko proběhla samovolná evakuace těchto osob. Varovná informace musela být předána ústně prostřednictvím poslů (v Soutěskách stále nefungovalo telefonické spojení).
 
V případě přívalových srážek a vzniku bleskových povodní je bez hlásné povodňové služby a použití signálů o hrozící mimořádné události pro zasažené území řízená evakuace prakticky nemožná. Z vyjádření dispečinku povodí Ohře, s.p., vyplývá, že při bleskových povodních nemají možnost včas zareagovat a vydat varovnou informaci. V důsledku toho byly obce (starostové obcí a velitelé jednotek SDH obcí), které jsou po směru toku řeky Kamenice, informovány se zpožděním. V těchto případech tedy logicky dochází k samovolné evakuaci a následně k případné záchraně osob, které se evakuovat nestihly nebo odmítly.
 
Zhodnocení připravenosti na mimořádné události
Vzhledem k rychlosti a specifikaci těchto bleskových povodní je těžké objektivně zhodnotit připravenost osob odpovědných za oblast krizového řízení. Při povodni dne 1. července 2009 a z velké části do doby svolání krizového štábu obce s rozšířenou působností Děčín dne 4. července 2009, spočívala řídící a koordinační činnost výhradně na příslušnících Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (HZS kraje). Za této situace se projevila schopnost orgánů obcí samostatně řešit velmi složité situace a zajišťovat evakuaci velkého počtu osob.
 
Ze zpracované dokumentace (krizový plán kraje, havarijní plán kraje, povodňové plány), resp. jejich výpisů, byly využity zejména složky spojení, plán humanitární pomoci, smlouvy o spolupráci a plán nouzového přežití. Všechny použité dokumenty byly v aktuálním stavu a na základě získaných zkušeností se dále upravují. V současnosti největší úkol spočívá v dopracování a rozpracování příslušných povodňových plánů (povodňové plány obcí, povodňový plán správního území obce s rozšířenou působností), kde se projevily dílčí nedostatky v hodnocení stavu hladiny řek.
 
Varování při povodni v oblasti Hřensko–Soutěsky
Z iniciativy starosty obce Hřensko zorganizoval HZS kraje na stanici Děčín první jednání dne 2. října 2009, kterého se zúčastnili zástupci Magistrátu města Děčín (odbor životního prostředí, oddělení krizových situací), povodí Ohře, s.p., Povodí Labe, s.p., a HZS kraje). Předmětem jednání byla problematika včasného varování hlásnou povodňovou službou, problematika předpovídání bleskových povodní způsobených přívalovými dešti a způsob vyrozumění obyvatelstva se zaměřením na jedinečnost terénu v soutěskách Hřensko na dolním toku řeky Kamenice. Následoval přesun celé skupiny do obce Hřensko, kde se uskutečnila prohlídka terénu od obce Mezná včetně plavby lodí v inkriminovaném úseku. Na místě bylo zajištěno několik hlavních překážek pro kvalitní a včasné varování osob (elektrická energie je přístupná pouze v horním přístavišti, je zde špatný, nebo vůbec žádný signál mobilních operátorů, v případě rychlého vystoupání hladiny vzhledem ke strmosti terénu neexistuje reálná možnost úniku). V další fázi bylo provedeno praktické zjištění slyšitelnosti varovného signálu z ručně ovládaných (přenosných) rotačních sirén umístěných na dolním a horním přístavišti náslechem v průběhu plavby lodi z dolního do horního přístaviště. Výsledek vedl k závěrům, na kterých se dohodla pracovní skupina na svém druhém jednání dne 23. října 2009 na Obecním úřadu ve Hřensku, a to na instalaci elektrické rotační sirény v horním přístavišti s místním spouštěním (elektrická rotační siréna byla zvolena především z důvodu jejího většího akustického dosahu) a na osazení vybraných míst (horní a dolní přístav, stezky pro pěší) cizojazyčnými tabulemi s informací co dělat, když zazní signál sirény. Rovněž bylo dohodnuto proškolení personálu na dolním a horním přístavišti, včetně sezónních pracovníků, a posádek lodí o způsobu varování obyvatelstva (turistů) a způsobu organizace a provádění jejich evakuace. Elektrická rotační siréna bude zapůjčena z majetku HZS kraje a instalována v průběhu jarní předsezónní údržby na náklady obce Hřensko, stejně jako pořízení a instalace informačních tabulí.
 
Ing. Josef VOBOŘIL,
HZS Ústeckého kraje, foto archiv autora
 

Zvláštní povodně a jejich řešení v Libereckém kraji

Jedním z typů krizových situací (druhu ohrožení), stanovených v Harmonogramu přípravy a zpracování krizových plánů, na který byl v gesci Ministerstva zemědělství zpracován typový plán, je narušení hrází významných vodohospodářských děl se vznikem zvláštní povodně. Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní (metodický pokyn č. 14/2005, publikován ve Věstníku Ministerstva životního prostředí čá. 9/2005, dále jen „metodický pokyn MŽP“), řeší zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní jako jeden z operačních plánů, které jsou součástí přílohové části krizového plánu kraje, a to pro vodní díla I. až III. kategorie.
 
Metodický pokyn MŽP vytváří předpoklady pro sjednocení přístupů a řešení problematiky zvláštních povodní v okruhu vlastníků (správců) vodních děl, správců vodních toků, komerčních zpracovatelů povodňových a krizových plánů a příslušných státních orgánů a orgánů veřejné správy (příslušné povodňové orgány, krizové orgány, vodoprávní úřady a další orgány). Plán ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní je souborem dokumentů, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o možnosti vzniku a vývoje zvláštní povodně na vybraném vodním díle, vymezení území ohroženého zvláštní povodní a jeho vyznačení do mapových podkladů, možnosti ovlivnění odtokového režimu, zajištění včasné aktivace povodňových a krizových orgánů, přípravu a organizaci povodňových zabezpečovacích prací a povodňových záchranných prací na území ohroženém zvláštní povodní. Způsob a postup zpracování plánu je rovněž uveden v metodickém pokynu MŽP.
 
Tvorba plánů
V Libereckém kraji byla Krajským úřadem Libereckého kraje zpracováním plánů pověřena soukromá firma. Celkem bylo zpracováno osm plánů, a to pro vodní díla kategorie I. Josefův Důl, kategorie II. Souš, Mšeno, Harcov, Bedřichov, Horka a kategorie III. Mlýnice, Fojtka. Zpracovatel postupoval v souladu s metodickým pokynem MŽP, který stanovuje, že plán obsahuje zejména:
a) úvod (stručný popis možnosti vzniku zvláštní povodně pod vodním dílem),
b) základní technické údaje o vodním díle, pohledy a řezy hráze vodního díla,
c) stanovené kritické hodnoty sledovaných jevů nebo skutečností z hlediska technicko-bezpečnostního dohledu (TBD) mající vliv na stupně povodňové aktivity,
d) výpis z manipulačního řádu vodního díla (manipulace s vodou při mimořádných událostech a bezpečnostní opatření),
e) výpis z provozního řádu (pokyny pro provoz za mimořádných situací) vodního díla,
f) způsob a provedení varování a vyrozumění při zvláštní povodni,
g) informace o zabezpečovacích pracích na vodním díle podle nouzových opatření uvedených v Programu TBD,
h) přehled záchranných prací při vzniku a průběhu zvláštní povodně na ohroženém území,
i) plán evakuace z území ohroženého zvláštní povodní,
j) režim pohybu osob a dopravních prostředků na území ohroženém vznikem zvláštní povodně,
k) nouzové přežití obyvatelstva postiženého účinky zvláštní povodně,
l) mapu s vyznačeným územím ohroženým zvláštní povodní.
 
Vodní díloVodní dílo

Pro úplnost je vhodné uvést, že podle metodického pokynu MŽP technicko-bezpečnostním dohledem se rozumí odborná činnost k zajištění technického stavu vodního díla z hlediska jeho bezpečnosti, stability, možných příčin poruch a návrhu opatření k nápravě. Provádí se zejména pozorováním vodního díla, měřením jeho deformací se zpracováním a hodnocením výsledků ve vztahu k předem určeným mezním hodnotám nebo kritickým hodnotám, předpokladům stanoveným projektem, poznatkům z výstavby, technicko-bezpečnostních prohlídek a dosavadního provozu vodního díla. Stupně povodňové aktivity (SPA) z hlediska bezpečnosti vodního díla vyjadřují míru povodňového nebezpečí vázaného na mezní nebo kritické hodnoty z hlediska bezpečnosti, stability a možných poruch a havárií vodních děl.

 
 
Části a) až e) a dále části g) a l) převzal zpracovatel z podkladové dokumentace zpracované vlastníky vodních děl. Provedl kontrolu mapových podkladů, zajišťoval sběr dat pro vypracování plánu evakuace z ohrožených území od jednotlivých obcí. Pro zabezpečení tohoto úkolu předal obcím potřebné podklady. Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje (dále jen „HZS kraje“) byl vyzván, aby zpracoval části plánu týkající se ochrany obyvatelstva. Pro zpracování konkrétních schémat toku informací o nebezpečí vzniku zvláštní povodně, zabezpečení varování obyvatelstva a zajištění koordinace povodňových záchranných prací prostřednictvím operačních a informačních středisek HZS kraje pro vybraná vodní díla bylo nutné stanovit konkrétní povodňový orgán vyhlašující jednotlivé SPA.
 
Řízení a koordinace záchranných prací
Metodický pokyn MŽP pověřuje řízením a koordinací prací spojených s ochranou před povodněmi, do doby vyhlášení krizového stavu podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, příslušné povodňové orgány obcí, obcí s rozšířenou působností a krajů. Tyto povodňové orgány by rovněž měly vyhlašovat stupně povodňové aktivity.
 
Pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní je důležité uvědomit si rozdílnost přirozených povodní a zvláštních povodní. Přirozené povodně vznikají vybřežením vodních toků zejména v důsledku dlouhotrvajících srážek, prudkého tání sněhu, přívalových dešťů a podobně. Zvláštní povodeň je způsobena poruchou či havárií vodního díla vzdouvajícího nebo akumulujícího vodu, nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle, vyvolávajícím vznik mimořádné události na území pod vodním dílem. Při obou typech povodní se vyhlašují SPA. V prvním případě jsou vázány na stav vody v korytě toku, v případě zvláštních povodní jsou pro jednotlivé SPA vyjmenovány poruchy na vodním díle.
 
Postupy, které vyplývají ze současného Plánu ochrany území pod vodním dílem před účinky zvláštní povodně pro území Libereckého kraje, nezajišťují jednotný výklad pro řízení činností (vyhlašování SPA) a prací spojených s ochranou před zvláštními povodněmi – viz citace: „Podnět pro vyhlášení II. SPA (III. SPA) dává příslušnému povodňovému orgánu Hlavní pracovník Technicko-bezpečnostního dohledu“. Pro určení příslušného povodňového orgánu, zodpovědného za řízení a koordinaci povodňových zabezpečovacích a povodňových záchranných prací, je možné použít kategorizaci vodních děl podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 471/2001 Sb., a k jednotlivým kategoriím vodních děl přiřadit příslušné povodňové orgány na odpovídající úrovni územního řízení.
 
Základním hlediskem pro rozdělení vodních děl do kategorií je odstupňování klasifikace škod, k nimž by došlo v případě, že by se vzdouvací konstrukce určeného vodního díla protrhla při plném naplnění. Z této filosofie vychází návrh na stanovení zodpovědného povodňového orgánu. Zvláštní povodeň způsobená protržením hrází vodního díla zařazeného do I. kategorie způsobí škody s dopadem na území několika krajů a ekonomické dopady mohou mít důsledky na celý stát. Proto je nutné zabezpečit řízení povodňových záchranných prací a jejich koordinaci z úrovně kraje, tj. krajskou povodňovou komisí. Odpovědní pracovníci krajského úřadu mají informace o možném vzniku zvláštní povodně a jejich dopadu na území z dokumentací zpracovávaných vlastníky vodních děl. Účastní se pravidelných prohlídek technického stavu vodního díla, čímž získávají konkrétní znalost díla včetně kontaktních osob. Tyto znalosti vytváří předpoklad pro správné rozhodování v případě řešení mimořádných událostí. Jsou oprávněni vyhlašovat SPA pro celé území kraje. Pro zabezpečení koordinace povodňových záchranných prací může hejtman kraje (předseda povodňové komise kraje) využít krizový štáb kraje.
 
Dopady škod způsobených vznikem zvláštních povodní způsobených protržením vodního díla zařazeného do II. a III. kategorie může přesáhnout území kraje a ztráty na lidských životech budou v řádech stovek až tisíců. Postiženo je zpravidla území jednoho nebo více správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Řízení povodňových záchranných prací a jejich koordinace bude dostatečně zabezpečeno z úrovně ORP, tj. povodňovou komisí ORP. Odpovědní pracovníci obecního úřadu ORP mají informace o možném vzniku zvláštní povodně a jejich dopadu na území z dokumentací zpracovávaných vlastníky vodních děl. Také oni se zúčastňují pravidelných prohlídek technického stavu vodního díla, čímž získávají konkrétní znalost díla a kontaktních osob. Tyto znalosti vytváří předpoklad pro správné rozhodování v případě řešení mimořádných událostí. Starosta ORP (předseda povodňové komise ORP) může pro zabezpečení koordinace povodňových záchranných prací využít krizový štáb ORP.
 
Při vzniku zvláštní povodně na vodních dílech IV. kategorie budou škody na území kraje zanedbatelné a ztráty na životech jsou nepravděpodobné. Ve většině případů bude postiženo území jedné nebo několika obcí. Pro řízení a koordinaci povodňových záchranných prací bude dostačující úroveň řízení jednotlivých obcí, tj. povodňovou komisí obce. Povodňové komise obcí jsou na velmi dobré úrovni v řízení přirozených povodní. Na základě zkušeností z minulých let mají již zavedené postupy a zvládají organizaci řízení povodňových opatření.
 
V případě, že povodňové orgány nižšího stupně nebudou zvládat řízení a koordinaci povodňových záchranných prací vlastními silami, mohou požádat povodňový orgán vyššího stupně o převzetí řízení. Navržený způsob zabezpečuje jednotný výklad zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, v oblasti řízení zvláštních povodní a tím jednoznačné stanovení povodňových orgánů a jejich odpovědnosti za řízení povodňových záchranných prací pro celé území České republiky. Zároveň využívá standardních metod systému vyrozumívání a předávání informací v rámci integrovaného záchranného systému k řízení a koordinaci prací spojených s ochranou před zvláštními povodněmi, řízením povodňových záchranných prací a likvidaci následků zvláštních povodní.
 
Stanovení konkrétního povodňového orgánu
Na společném jednání zástupců zadavatele zpracování plánů (Krajský úřad Libereckého kraje – odbor ochrany vod, odbor krizového řízení), zpracovatele plánu (odborná soukromá firma), vlastníka vodního díla (Povodí Labe, s.p.) a příslušníků krajského ředitelství Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení, bylo dohodnuto, že příslušným povodňovým orgánem vyhlašujícím SPA na vodních dílech v působnosti Libereckého kraje jsou povodňové komise obcí s rozšířenou působností. K tomuto závěru vedly zejména tyto skutečnosti:
  • Vzhledem k charakteru území, kdy povodně mají rychlý průběh, je jejich řešení převážně na povodňových komisích obcí a obcí s rozšířenou působností. Povodňová komise kraje ve většině případů nezasahuje.
  • Vzhledem ke specifikům zvláštních povodní není pravděpodobné, že by všichni starostové obcí byli seznámeni se způsobem jejich řízení.
  • Při vzniku zvláštní povodně na vodních dílech I., II. a III. kategorie, kdy je zasaženo území s velkým počtem obcí, by bylo časově náročné zabezpečit vyhlášení SPA jednotlivými obcemi.
Stanovení konkrétního povodňového orgánu umožnilo rozpracovat části plánu řešící ochranu obyvatelstva do konkrétních schémat toku informací o nebezpečí vzniku zvláštní povodně, zabezpečení varování obyvatelstva a zajištění koordinace povodňových záchranných prací prostřednictvím operačních a informačních středisek HZS kraje pro jednotlivá vodní díla. V současné době se dopracovává část j) režim pohybu osob a dopravních prostředků na území ohroženém vznikem zvláštní povodně, na které se podílí zástupci Policie ČR. Pro zpracování uzavírek a objížděk v postiženém území je využíván mapový server odboru životního prostředí krajského úřadu zaměřený na povodně s možností editací. Tato část představuje jednu z nejnáročnějších prací na plánu ochrany území pod vodním dílem před účinky zvláštní povodně. Po dopracování a schválení hejtmanem Libereckého kraje budou tyto plány poskytnuty obcím s rozšířenou působností (jsou určenými obcemi ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 krizového zákona) k zapracování do operačních plánů, které jsou součástí rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje.
 
mjr. Mgr. Jana JENIŠTOVÁ,
HZS Libereckého kraje,
foto archiv HZS Libereckého kraje

Před patnácti lety došlo k chemickému teroristickému útoku na tokijské metro

Dne 20. března 1995 provedla japonská náboženská sekta „Nejvyšší pravda Óm“ chemický teroristický útok sarinem na tokijské metro. Následky této katastrofy jsou dostatečně známé, kromě 12 mrtvých bylo tímto útokem postiženo téměř 5000 osob. Podrobnosti byly publikovány v případové studii k 10. výročí této události otištěné v časopisu 112 č. 3/2005.
 

 

prof. Anthony T. TUprof. Anthony T. TU

V průběhu měsíce února se spojil spolupracovník časopisu a autor toho článku Ing. Otakar J. Mika, CSc., s americkým profesorem Anthonym T. Tu a položil mu několik otázek k tomuto případu, na které profesor Tu exkluzivně pro časopis 112 odpověděl.
 
Nutno podotknout, že pan profesor Tu hovoří plynně japonsky a je vysoce kvalifikovaným odborníkem na problematiku bojových chemických látek a ochranu před nimi. To byly také hlavní důvody, proč ho japonská policie požádala, aby tento teroristický útok pomohl vyšetřit a objasnit.
 
Proč provedla japonská náboženská sekta útok na tokijské metro? Co ji k tomu bezprostředně vedlo?
Japonská náboženská sekta „Nejvyšší pravda Óm“ zjistila, že japonská policie plánovala okamžitou razii v zařízení sekty, a proto se její vedení rozhodlo, že sekta provede velký útok v Tokiu. Mysleli si, že pokud to udělají, japonská policie by mohla být příliš zaměstnána vzniklou katastrofou, a neměla by čas na zásah proti sektě.
 
Je známo, že tokijskému metru předcházel teroristický útok sarinem ve městě Matsumoto. Kdy a kým byl poprvé analyzován sarin?
Sarin z města Matsumoto byl analyzován Laboratoří veřejného zdraví v Naganu, a to z vody jezírka v zahrádce pana Kono. Avšak nebylo zjištěno, kdo sarin vyrobil a ani přesné místo jeho výroby.
 
(Poznámka redakce: Případová studie o zneužití sarinu ve městě Matsumoto byla publikována v časopisu 112 č. 6/2009).
Jaká postižení bojová chemická látka sarin způsobuje?
Oběti chemického útoku jsou postiženy závažnou otravou organofosforovými látkami, což je nervový jed.
 
Můžete uvést, jak jste konkrétně pomáhal japonské policii při vyšetřování tokijského incidentu?
Ve svém článku publikovaném v časopise „Chemie dnes“ v září v roce 1994, jsem uvedl, že sarin může být zjištěn z půdy. Japonská policie mě požádala, abych jim vysvětlil, jak může být sarin analyzován. Došlo k příležitostným únikům toxické látky ze zařízení „7th Satyan“, kde náboženská sekta vyrobila 70 tun sarinu, ale sarin se vypařuje, a tak japonská policie nemohla prověřit vzdušné vzorky. Dodal jsem jim vhodné analytické metody, které jsem získal od americké armády 20. září 1994. Další únik ze zařízení „7th Satyan“ nastal v listopadu 1994 ve městě Kamikuishiki. Japonská policie odebrala půdu z tohoto místa a analyzovala kyselinu methylfosforitou, jak jsem předpověděl. Z tohoto důvodu japonská policie nakonec potvrdila, že náboženská sekta Nejvyšší pravda Óm vyráběla sarin v zařízení „7th Satyan“.
 
Ing. Otakar J. MIKA, CSc.,
foto archiv prof. Anthony T. TU
a archiv autora
 

 

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Hašení mlhou klepe na dveře
Ing. Pavel RYBÁŘ

Odborná příprava vyšetřovatelů
kpt. Ing. Zdeňka PEZDOVÁ

PŘÍLOHY
Statistická ročenka 2009
Kalendář hlavních sportovních soutěží na období od března 2010 do února 2011

 

 

 

 

 

 

 

vytisknout  e-mailem 

 

© 2024 Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, všechna práva vyhrazena

Mapa serveru | Kontakty | Prohlášení o přístupnosti | RSS