Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVIII ČÍSLO 6/2019

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o průběhu požáru autobusu na CNG. Víte, že podle ČSN EN 12 845:2015 se může ve sprinklerových zařízeních používat potrubí ocelové, měděné nebo z jiného materiálu? V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte o návštěvě šesti členů německé dobrovolnické organizace technické pomoci Technische Hilfswerk, kteří se podílejí na vzdělávání obsluhovatelů motorových pil. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ informujeme o nové právní úpravě Mechanismu civilní ochrany Unie. Ve středu 8. května 2019 u příležitosti státního svátku Dne vítězství prezident republiky Miloš Zeman jmenoval do generálské hodnosti velitele Záchranného útvaru HZS ČR plk. Ing. Radima Řehulku. V rubrice INFORMACE si přečtete, že na Pražském hradě byla udělena ocenění Zlatý záchranářský kříž za mimořádné činy spojené se záchranou života. 

  • OBSAH č. 6/2019 ROČNÍKU XVIII
  • Unikátní lezecký polygon, druhý takový v Evropě nenajdete
  • Požár autobusu na CNG
  • Plastové potrubí ve sprinklerových zařízeních
  • Diskuze nad pařezem
  • Nová právní úprava Mechanismu civilní ochrany Unie
  • Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
  • Nový generál u HZS ČR
  • Vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle a Bezpečnostní plán
  • Ochrana obyvatel v okolí chemických provozů
  • Spolupráce HZS Olomouckého kraje se starosty obcí při přípravě na řešení MU
  • Cena Bezpečnostní rady státu pro Institut ochrany obyvatelstva
  • Hrozby ohrožující zdroje požární vody v České republice
  • Jihočeská hasičská pouť během svátku sv. Floriána
  • Prezident předal Zlaté záchranářské kříže

OBSAH č. 6/2019 ROČNÍKU XVIII

POŽÁRNÍ OCHRANA
Požár autobusu na CNG 
s. 4
Plastové potrubí ve sprinklerových zařízeních 
s. 6

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Diskuze nad pařezem 
s. 9

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Nová právní úprava Mechanismu civilní ochrany Unie 
s. 10
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie 
s. 13
Stav skladovaných dětských vaků DV–75 
s. 14
Nový generál u HZS ČR 
s. 15
Vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle a Bezpečnostní plán 
s.16
Ochrana obyvatel v okolí chemických provozů 
s. 18
Spolupráce HZS Olomouckého kraje se starosty obcí
při přípravě na řešení MU 
s. 20
Cena Bezpečnostní rady státu pro Institut ochrany obyvatelstva 
s. 21
Hrozby ohrožující zdroje požární vody v České republice 
s. 22

INFORMACE
Jihočeská hasičská pouť během svátku sv. Floriána 
s. 27
Prezident předal Zlaté záchranářské kříže 
s. 28
Nadace pomohla rodině hasiče 
s. 30
Mistrovství HZS ČR v kopané 2019 
s. 32
Ostravská věž 
s. 32
Jičínský hasič přežije 
s. 33
 

Unikátní lezecký polygon, druhý takový v Evropě nenajdete

Slavnostní otevření nového lezeckého polygonu pro činnosti ve výšce a nad volnou hloubkou se uskutečnilo 12. dubna 2019 za účasti 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka a generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslava Ryby.


Vzdělávací a výcvikové středisko Učiliště požární ochrany Velké Poříčí prošlo během uplynulého roku rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, v rámci které mimo jiné vyrostlo nové výcvikové zařízení.

Výcvikové středisko ve Velkém Poříčí je svého druhu v Evropě ojedinělé. Jsem rád, že se nám podařilo za uplynulý rok tento složitý projekt dokončit a že už tu mohly proběhnout první výcviky. Polygon však nebude určen jen profesionálním hasičům, ale nově se zde budou moci zdokonalovat také dobrovolní hasiči a zástupci dalších složek IZS. Díky realizaci projektu se totiž navyšuje i kapacita učiliště, a to z původních 140 vyškolených osob ročně až na 500,“ řekl ředitel HZS Královéhradeckého kraje brig. gen. Ing. František Mencl.

V rámci projektu byla vybudována hala pro výcvik záchrany ve výškách a nad volnou hloubkou. Nejsou to ale jen vnitřní prostory, kde mohou lezci trénovat. Objekt jako celek je navržen tak, aby maximum vnitřních i vnějších ploch sloužilo pro výcvikové aktivity. Na střeše může probíhat například simulace zásahů při silném větru nebo přívalech sněhu. Profil betonové stěny pak nabízí hned několik typů hran, na kterých si mohou hasiči nacvičit různé varianty činností, navíc vnitřní a venkovní prostory jsou propojené. Na objektu se nachází množství prostupů, kterými se mohou simulovat ty nejkomplikovanější zásahy, při kterých je nutné, aby tým záchranářů postupoval kreativně a spolupracoval.

Polygon je svého druhu v celé Evropě unikátní, a to především díky své variabilitě. Příslušníci HZS Královéhradeckého kraje a projektant se nechali inspirovat podobným zařízením blízko francouzského Grenoblu. Svými vlastními nápady však povýšili polygon ve Velkém Poříčí na zařízení, které odpovídá vysoce specifickým požadavkům hasičů. Uvnitř zařízení se nachází kromě lezeckých stěn i speciální vybavení pro simulace zásahů ve velmi specifických podmínkách. Najdeme zde i cvičnou studniční šachtu nebo polygony stísněných prostor. Právě ty jsou kreativním dílem hasičů a projektanta. „Jsou to imitace stavebních součástí, kanalizace, ale i stísněných přírodních prostor, které připomínají například jeskyně, přičemž se dá část bezpečně zaplavit. Je to tak nejbezpečnější forma výcviku, protože se zde nachází vstupy, které můžeme využít v případě jakýchkoli problémů. Navíc je prostor pod kamerovým systémem,“ upřesňuje mjr. Mgr. Tomáš Saifrt, vedoucí Učiliště požární ochrany HZS Královéhradeckého kraje ve Velkém Poříčí. Dalším jedinečným prvkem polygonu je systém příček, které dohromady tvoří labyrint. „Ten se dá kdykoli podle požadavků horizontálně i vertikálně přeskupit, čímž se nám podařilo docílit unikátní variability celého prostoru,“ doplnil Saifrt.

Učiliště požární ochrany ve Velkém Poříčí je organizační složkou HZS Královéhradeckého kraje. V roce 2002 bylo MV­-generální ředitelství HZS ČR pověřeno prováděním základní a pravidelné odborné přípravy hasičů – instruktorů pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou pro celý HZS ČR. Doposud disponovalo zařízení dvěma výcvikovými trenažéry, a to lešeňovým trenažérem s umělou lezeckou stěnou a příhradovými stožáry vysokého napětí. Stávající trenažéry však kapacitně neumožňovaly rozšíření odborné přípravy. Navíc jsou všechny umístěny ve venkovním prostoru a nejsou žádným způsobem kryty či chráněny. Proto bylo období, po které bylo možné provádět praktický výcvik, doposud omezeno.

Celkové náklady na projekt a stavbu činily 57,3 milionů Kč. HZS Královéhradeckého kraje čerpal dotaci z Evropské unie, Integrovaného regionálního operačního programu. Dotace pokryla 85 % nákladů, zbylá část byla hrazena ze státního rozpočtu. Zhotovitelem stavby byla firma STYLBAU s.r.o., projektantem firma ATELIER TSUNAMI s.r.o.

Slavnostní pásku přestřihli Aleš Krtička (ATELIER TSUNAMI s.r.o.), Pavel Šrůtek (STYLBAU s.r.o.), poslanec Pavel Bělobrádek, poslanec Jan Birke, ministr vnitra Jan Hamáček, generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, ředitel HZS Královéhradeckého kraje brig. gen. Ing. František Mencl a hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

Požár autobusu na CNG

Dne 21. ledna 2019 ve 02.47 hodin byl na krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS Středočeského kraje nahlášen požár autobusu v areálu objektu ČSAD MHD Kladno, a.s., v ulici Železničářů v Kladně. Komplikací jak s ohledem na samotný zásah, tak i na rozsah škody, byla od počátku skutečnost, že autobus stál v řadě dalších desítek dopravních prostředků městské hromadné dopravy. Mohl nastat velmi zásadní moment rychlého rozšíření požáru na okolostojící autobusy.

K informacím o požáru, které velitel zásahu dostal cestou na místo události, si ze svých vlastních znalostí mohl přidat fakt, že většina autobusů v Kladně je poháněna zemním plynem ve formě stlačeného zemního plynu (CNG). Přestože plyn způsobil rozšíření požáru do vnitřních prostor, podařilo se vedením zásahu zabránit rozšíření požáru na ostatní autobusy a tím uchránit milionové hodnoty na vozovém parku ČSAD MHD Kladno, a.s.

Průběh události
V zimním období je zvykem, že zaměstnanec noční směny ČSAD postupně startuje a zahřívá vybrané autobusy, které časně ráno vyjíždějí na trasy s cestujícími. Tuto činnost prováděl i v noci z neděle na pondělí 21. ledna 2019, kdy teploty vykazovaly hodnoty pod bodem mrazu. Přibližně ve 02.45 hodin zaměstnanec zpozoroval kouř vycházející ze zadní části jednoho z nastartovaných autobusů. Po ověření této skutečnosti ihned nahlásil požár na KOPIS HZS Středočeského kraje v Kladně. Operační důstojník ve 02.48 hodin vyslal na místo události jednotku HZS Středočeského kraje ze stanice Kladno s technikou CAS 20, CAS 30 a ANK s kontejnerem kombinovaným hasicím. Velitel čety, který vyjel společně s jednotkou požární ochrany, si během krátké jízdy ujasnil informace z dokumentace zdolávání požáru. V areálu objektu ČSAD MHD Kladno, a.s., během noci parkovalo okolo 180 autobusů, z toho významná část s pohonem na zemní plyn. Kromě dílen, lakovny a kanceláří se uvnitř nachází stojany na PHM a CNG.

Ve 02.52 hodin, pět minut od nahlášení, vjela první požární technika do areálu firmy. Hned v rámci prvotního průzkumu pohledem na střechu autobusu, kde byly viditelně umístěny nádrže na plyn, a na základě informace od zaměstnance bylo zřejmé, že hořící autobus byl opatřen pohonem na CNG. Byla zasažena zadní část autobusu a začínala hořet střecha. Hořící autobus byl zaparkovaný v řadě dalších autobusů a bylo nezbytné ho od nich oddělit. Zaměstnanec ČSAD obstaral klíče od zapalování. Požár se šířil na střechu, kde byly umístěné tlakové nádoby se stlačeným zemním plynem. Velitel zásahu dal rozkaz k rozvinutí dvou proudů C od CAS 20 za použití dýchacích přístrojů. Oba proudy byly nasazeny ze stran autobusu s tím, že hlavním cílem bylo zabránit šíření na ostatní autobusy. Současně s tím se odvážely sousední autobusy a přijela další CAS, ze které byl nasazen útočný proud C na těžkou pěnu. V čase asi 03.04 hodin došlo k sepnutí tepelné pojistky na plynovém okruhu a tím k řízenému „odfouknutí“ plynu z tlakových lahví na střeše vozidla. Vlivem působení plamenného hoření podporovaného unikajícím plynem došlo k prasknutí oken na boční straně autobusu a požár se rozšířil směrem do vnitřních prostor. Těžkou pěnu směřovali do vnitřního prostoru autobusu a obsluha proudu C ochlazovala tlakové lahve s plynem na střeše autobusu.

Velitel zásahu ohlásil lokalizaci požáru na KOPIS ve 03.05 hodin. Když se hasiči mohli bezpečněji přiblížit k autobusu, vstoupili s použitím nastavovacího žebříku na střechu a odklopili požárem poškozený laminátový kryt od tlakových lahví. Termovizní kamerou zkontrolovali teplotu jednotlivých lahví s plynem a dokončili hasební práce. Ve 03.47 hodin oznámil velitel zásahu likvidaci požáru.

Příčina vzniku požáru a její možné verze
Ohledáním místa události příslušníkem pro zjišťování příčin vzniku požáru bylo stanoveno ohnisko, které bylo shodné se svědeckým ohniskem požáru. Nacházelo se v celé zadní části motorového prostoru autobusu s pohonem CNG. Provozní mistr (noční garážmistr) na místě události sdělil, že okolo 02.30 hodin šel vzhledem k většímu mrazu autobusy, které vyráží z ČSAD na první ranní spoje, řidičům nastartovat a předehřát. U autobusů je na pracovišti řidiče instalován kolébkový odpojovač autobaterií, ten byl u všech autobusů, které startoval, v poloze „vypnuto“. Požár zpozoroval řidič ČSAD při manipulaci se svým autobusem v zadní motorové části vedle stojícího autobusu. Požárem zasažený autobus byl v době příjezdu jednotky požární ochrany HZS Středočeského kraje nastartován (identifikace podle sepnutých obrysových světel), což poté potvrdil i provozní mistr a vedoucí provozu. V provozu bylo z jejich sdělení asi 10 až 15 autobusů. Zasažený autobus byl v provozu zhruba 10 až 15 min před zpozorováním požáru.

Vzhledem k vyhoření všech hořlavých částí v motorovém prostoru se nepodařilo s absolutní přesností určit v motorovém prostoru místo vzniku požáru. Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o zaparkovaný autobus v uzavřeném a střeženém ­areálu, lze vyloučit příčiny vzniku požáru úmyslné zapálení a závadu během jízdy s tímto vozidlem. Příčina vzniku požáru od povrchové teploty motoru, či výfukového potrubí je rovněž málo pravděpodobná vzhledem k faktu, že motor vozidla byl v provozu asi 10 min, venkovní teplota okolo -6 °C. Vyhodnocením všech zjištěných informací, svědeckých výpovědí, nalezených stop a faktů byla jako příčina vzniku požáru stanovena závada v motorovém prostoru autobusu
1) elektrický zkrat na rozvodech vozidlové elektroinstalace,
2) závada na pohyblivých částech příslušenství motoru.
Ani jednu z uvedených verzí (1, 2) se ze strany HZS Středočeského kraje nepodařilo jednoznačně potvrdit, či vyvrátit.

Specifika zásahu

Pozitiva

  • krátká dojezdová vzdálenost od stanice na místo události,
  • dobrá spolupráce s přítomnými zaměstnanci ČSAD,
  • včasné zabránění šíření požáru a tím uchránění milionových hodnot na okolostojících autobusech.

Negativa

  • vedle sebe v řadě stojící zaparkované autobusy, mezi kterými jsou jen malé odstupy,
  • rychlý rozvoj požáru s ohledem na konstrukční materiály používané při výrobě autobusů,
  • rozšíření požáru v důsledku úniku plynu z nádrží na střeše vozidla,
  • laminátový kryt nádrže na střeše autobusu bránil efektivnímu ochlazování tlakových lahví,
  • při ochlazování tlakových nádob na plyn dochází i k nechtěnému ochlazování tepelné pojistky na systému a tím k narušení její funkčnosti,
  • bezpečný odstup zasahujících hasičů od hořícího autobusu z důvodů přítomnosti tlakových lahví a opakujícímu se úniku stlačeného plynu.

Prohlídka areálu ČSAD MHD Kladno, a.s., s odbornou přednáškou o využití a konstrukci plynového pohonu u městských a linkových autobusů
Na základě této mimořádné události byla s provozovatelem městské hromadné dopravy v Kladně domluvena odborná přednáška o konstrukčním provedení pohonného systému CNG. Příslušníci jednotky HZS Středočeského kraje ze stanice Kladno byli seznámeni s možnými variantami uložení tlakových nádob na střeše autobusů a jejich rozvodů. Důraz byl při výkladu kladen na skutečnost, že při hašení – ochlazování prostoru s tlakovou a tepelnou pojistkou dojde k ovlivnění její správné funkčnosti. Ochlazením tepelné pojistky nemusí docházet k řízenému úniku plynu z lahví, ale naopak dojde ke zvýšení tlaku v lahvi a tím k možnosti nebezpečí destrukce obalu s CNG. Poznatkem je také skutečnost, že jak ČSAD v průběhu let nakupuje nové autobusy, tak uložení lahví a otevírání krytu na střeše má několik různých variant. Předpoklad dalších nákupů ze strany dopravců bude v budoucnu zvyšovat naše setkávání při různých typech zásahů s těmito alternativními pohony.

Poděkování za vstřícný přístup patří vedení a zaměstnancům ČSAD MHD Kladno, a.s.


mjr. Bc. Milan STRÁDAL, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje

Plastové potrubí ve sprinklerových zařízeních

Podle ČSN EN 12 845:2015 se může ve sprinklerových zařízeních používat potrubí ocelové, měděné nebo z jiného materiálu podle příslušných podmínek platných v místě použití zařízení. Největší zastoupení má ocelové potrubí. Po překonání tradičního konzervativního přístupu výrobců sprinklerových zařízení ke všem novinkám se postupně, od roku 2000, v Evropě začalo prosazovat plastové potrubí. Téměř po 20 letech od doby, kdy bylo v USA prvně použito ve sprinklerovém zařízení rezidenčního typu.

Rozváděcí a rozdělovací potrubí z plastového potrubí Aquathrm (Fusionel)Rozváděcí a rozdělovací potrubí z plastového potrubí Aquathrm (Fusionel) Montáž plastového potrubí Aquatherm před zalitím betonemMontáž plastového potrubí Aquatherm před zalitím betonem

V současné době se ve sprinklerových zařízeních používá zejména plastové potrubí:

  • chlorované polyvinylchloridové BlazeMaster CVPC (oranžové);
  • polypropylenové Aquatherm red pipe (červené);
  • polyetylenové (bílé);
  • polybutylenové (šedé).

Nejvíce zkušeností je zatím s vícevrstvým potrubím CVPC BlazeMaster, které se komerčně používá ve sprinklerových zařízeních od roku 1984. Oproti potrubí z PVC má vyšší obsah chlóru (67 %/57 %). Při styku s ohněm nehoří plamenem, jelikož k hoření potřebuje 60 % kyslíku, zatímco ve vzduchu je jenom 21 % kyslíku.

Tab. 1 Ekvivalentní délky potrubí (m) pro vybrané armatury [7]

Armatura

DN 25

DN 50

Materiál

Koleno 90°

0,77*

1,50*

ocel

0,61

0,107

měď

2,13

3,35

CVPC SDR 13,5

0,914

1,83

PB**

T kus

1,50*

2,9*

ocel

0,15

0,30

měď

0,30

0,30

CVPC SDR 13,5

0,30

0,61

PB**

* Podle ČSN EN 12845 koleno se závitem.
** U PB (polybutylenových) trubek se spojení provádí natavením.


Plastové potrubí Aquatherm red pipe je vyrobeno z polypropylenu s aditivy snižujícími hořlavost (Fusiolen PP­ R-(80)S). Struktura trubky je vícevrstvá se skelným vláknem uprostřed. Jde o německý výrobek, který je na trhu od roku 1995. V České republice lze od roku 2005 zaznamenat výrazný nárůst mokrých soustav zhotovených z tohoto potrubí.

Polyetylenové potrubí (PE) je rovněž vícevrstvé. Vnější a vnitřní vrstva je z polyetylenu, uprostřed je hliníková (AL) vložka. Součástí potrubního systému jsou kovové armatury. Spojování se provádí mechanickým stlačením tělesa armatury ručním přípravkem. VdS (Vertrauen durch Sicherheit) označuje tento systém jako „systém s lisovanými spojkami“.

Vlastnosti plastového potrubí
Jako hlavní přednost plastového potrubí se obvykle uvádí vysoká odolnost proti korozi. Tato vlastnost je nezpochybnitelná, nicméně není to výhoda jediná. K těm dalším patří zejména:

  • snadná instalace z důvodu nízké hmotnosti a jednoduchého spojování potrubí;
  • nedestruktivní zkracování potrubí ručním stříháním;
  • částečná ohebnost;
  • vhodnost pro ukládání do betonu;
  • nízké a trvale udržitelné tlakové ztráty (konstanta C150 oproti C120 u oceli).

Jestliže koroze je u plastového potrubí „nulová“, pak to neznamená, že má toto potrubí neohraničenou životnost. Předpokládá se 50 (100) let. Nicméně, ještě není dostatek informací, aby byl tento předpoklad potvrzen. Zejména proto, že životnost plastového potrubí může být patrně výrazně ovlivněna jeho poškozením kombinací mechanické a chemické degradace, oxidací a biodegradací. Z analýzy 5 000 plastových výrobků vyplynulo, že nejzávažnější příčinou jejich poškození je v 25 % mikrobiologická koroze, při které dochází k absorbování chemických látek do plastu. Akcelerantem je zatížení potrubí tahem, které se projeví zeslabením intermolekulárních vazeb a snížením pevnosti plastového potrubí [5]. Působení zmíněných faktorů vede k porušení potrubí. Zmenšit dopady mechanického napětí lze správnou montáží potrubí zejména použitím vhodných závěsů a dodržením požadavků na jejich rozmístění. Cílem je zabránit vzniku mechanického namáhání potrubí při jeho prodlužování, zkracování a prohýbání v důsledku změn teplot nebo nepřiměřeným ohýbáním.

Tab. 2 Porovnání hmotnosti ocelového, měděného a plastového potrubí [7]

DN

Ocelová trubka velikost 40 (USA)

kg/m

Ocelová trubka velikost 10 (USA)

kg/m

Měděná trubka
typ M

kg/m

Plastová trubka
CVPC SDR 13,5

kg/m

Plastová trubka
PB SDR11

kg/m

25

2.5

1.82

0.68

0.39

0.20

32

3,38

2,35

1.01

0.62

0.31

40

4.05

2,80

1,40

0,82

0,43

50

5,43

3,75

2,17

1,28

0,73

65

8,62

6,07

3,02

1,87

-

80

11,3

7,46

3,99

2,78

-

K chemickým látkám podílejícím se na mikrobiologické korozi patří pravděpodobně některé sloučeniny obsahující aromatické uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, ketony, dusík nebo síra. Konkrétně to jsou některé barvy, čisticí prostředky, mazadla, zbytky oleje včetně oleje používaného při řezaní trubek, lepidla, aerosolové spreje, detekční látky ke zjišťování netěsnosti, laky, aerosolové spreje nebo mrazuvzdorné látky. Slabším místem některých plastových trubek je, obdobně jako u ocelového potrubí, šev, který vzniká při výrobě například u potrubí CVPC.

ZKoncovka plastového potrubí k zalití do betonuKoncovka plastového potrubí k zalití do betonukušenosti z USA s potrubím CVPC BlazeMaster vedou k poznání, že na rozdíl od ocelového potrubí není primárním faktorem ovlivňujícím životnost potrubí koroze typická pro kovové materiály, ale mechanická a chemická degradace, oxidace a biodegradace. K eliminování těchto procesů je nutné dodržet požadavky stanovené výrobcem v příslušných technických podmínkách nebo instrukčních pokynech. V případě potrubí CVPC BlazeMaster je to dokument „BlazeMaster Installation Instruction and Technical Handbook“. Tento dokument se průběžně doplňuje o nové poznatky, aby se preventivně předešlo možnému poškození plastového potrubí. Jestliže v roce 2005 měl 50 stran, pak vydání z roku 2018 má 100 stran. Kromě požadavků na rozsah použití, podmínky skladování, spojování, zavěšení a kompenzaci prodlužování potrubí obsahuje i požadavky na chemickou kompatibilitu látek, které přicházejí do kontaktu s potrubím zevnitř nebo zvenčí. Jako nekompatibilní se uvádí např. olej v tlakovém vzduchu z kompresorů, mrazuvzdorná směs na bázi glykolu, olejové barvy a barvy na bázi ředidel, řezací a konzervační oleje. K vyloučení galvanické koroze při spojení ocelové trubky s plastovou trubkou přes mosaznou fitinku opatřenou závitem se požaduje oddělení obou materiálů teflonovou páskou, pokud není stanoveno v příslušném národním dokumentu jinak. Jedna z instrukcí upozorňuje na nutnost zaplavovat potrubí mokré soustavy vodou pomalu. Rychlým zaplavováním by se mohlo dosáhnout stavu, že nepůjde o soustavu mokrou, ale soustavu se vzduchovými polštáři. V těchto místech by mohlo dojít k přehřátí potrubí a jeho poškození. K jevu, pro který je plastové potrubí neakceptovatelné pro použití v suchých soustavách.

Menší požární odolnost oproti ocelovému potrubí je důvodem k řadě omezení rozsahu použití plastového potrubí, a to bez ohledu na druh materiálu, ze kterého je vyrobeno. Obvykle je shoda zpracovatelů technických dokumentů a certifikačních orgánů na jeho použití výlučně v mokrých soustavách a pouze uvnitř objektů, aby se omezil vliv UV záření. Většinou se připouští jenom pro instalaci v prostorech s malým nebezpečím (LH) podle ČSN EN 12845. Mezi omezující kritéria patří i maximální teplota v chráněném prostoru, případné vyloučení kontaktu potrubí s plameny a v neposlední řadě druh sprinklerů vhodných pro instalaci na plastovém potrubí v určité aplikaci. Firma Minimax nabízí např. PE potrubí pro sprinklerové zařízení typu EconAqua. Navrhuje se pro ochranu nebezpečí LH, OH1 – OH3 a OH4, kam patří např. kina, divadla nebo koncertní sály. V závislosti na přístupu autorizovaných osob a zpracovatelů technických dokumentů se může rozsah použití plastového potrubí v jednotlivých zemích, a to i u jednoho druhu plastového materiálu, lišit. Při navrhování plastového potrubí se proto doporučuje konzervativní vyhodnocení všech relevantních informací.

Tab. 3 Vlastnosti vybraných materiálů potrubí [7]

Vlastnost

Ocelové potrubí

Měděné potrubí

Plastové potrubí PP­‑R

Aquatherm red pipe

Koroze

relativně vysoká

nízká

žádná

Degradace materiálu

není

není

UV zářením a dalšími vlivy

Náchylnost k mechanickému poškození

malá

střední

vyšší

Rozteč závěsů pro DN 25 (m)

*podle VdS CEA 4001

** podle výrobce

4*

2*

1,2 **

Potenciál vytváření biofilmu

(pgATP/cm2)

značný, podle okolností

150-350

menší než 150

(jako u nerez oceli)

Bod tavení (°C)

1427-1538

1082

-

Reakce na oheň

A

A

B, s1, d0

Délková roztažnost (mm/m) °C)

*prodloužení trubky délky 30,5 m při změně teploty ze 4,4 °C na 49 °C

0,012

16 mm*

0,017

23 mm*

0,035

47,6 mm*

Součinitel C

120

mění se úměrně inkrustaci

140

mění se málo

150

nemění se

Max. teplota prostředí (°C)

95

95

49

Druh soustavy

všechny

všechny

mokrá

Pozn.: Údaje jsou orientační. Vždy vycházejte z datových listů výrobce.

Firma Viking, která dodává tento produkt pro sprinklerová zařízení, upozorňuje odběratele v návodu na použití na nezbytnou kontrolu rozměrů potrubí z tohoto materiálu, které mohou být u různých výrobců rozdílné. Jde o závažné upozornění vycházející ze zkušeností s ocelovým potrubím, u kterého se postupně přešlo od používání silnostěnných trubek velikosti 40 k lehkým a levnějším trubkám velikosti 10. V USA, ale i v Evropě to mělo za následek zkrácení životnosti potrubí z předpokládaných 50 let na zhruba 25 let. V některých případech se musí potrubí vyměňovat po jeho instalaci již za 10 let. V případě plastového potrubí hrozí obdobný vývoj motivovaný kritériem „nejnižší ceny“. Kromě plastového potrubí se slabší stěnou lze očekávat pokusy používat plastové trubky, které nejsou certifikované pro použití ve sprinklerových zařízeních.

Inhibitory a nemrznoucí látky
Převážně jde o chemické sloučeniny, které se mohou stát akcelerátorem koroze. Platí zásada, že použití jakékoli látky, která se má přidat do nádrže na vodu, je možné jenom po předcházejícím souhlasu výrobce sprinklerového zařízení a/nebo výrobce potrubí. To se týká bez výjimky kovového i plastového potrubí.

Požadavky technických dokumentů na plastové potrubí
ČSN EN 12 845 neuvádí, kromě odvolávky na „podmínky platné v místě použití zařízení“, žádné konkrétní požadavky. Ty, s výjimkou požadavků uvedených v příslušném certifikátu, dosud v ČR stanoveny nebyly. V této souvislosti lze odkázat na články 15. 1. 6 a 15. 1. 7 VdS CEA 4001, kde jsou uvedeny požadavky na plastové potrubí, potrubí z kompozitních materiálů a potrubí s lisovanými spojkami.

Tab. 4 Maximální rozteč (m) mezi závěsy pro plastové potrubí CVPC a ocelové potrubí

Potrubí

DN20

DN25

DN32

DN40

DN50

DN65

DN80

Plastové CVPC

1,67

1,82

1,98

2,13

2,43

2,74

3,04

Ocelové podle ČSN EN 12845

4

6

Tab. 5 Tloušťka stěny plastových trubek Aquatherm red pipe SDR 7.4 MF

Vlastnost

DN25

DN32

DN40

DN50

DN65

DN80

Tloušťka stěny (mm)

5,5

6,9

8,6

10,3

12,3

15,1

Hmotnost (kg)

0,613

0,955

1,5

2,135

3,058

4,57

Z řady obecně platných požadavků lze uvést:

  • připouští se použití jen potrubí certifikované od VdS v souladu s podmínkami uvedenými ve vystaveném certifikátu;
  • potrubí lze použít jen v mokrých soustavách, pokud je rozsah teplot v prostoru 10 °C až 49 °C;
  • není přípustné použít plastové potrubí na svisle probíhající hlavní a vedlejší rozvodné potrubí;
  • pokud je plastové nebo kompozitní potrubí výrobcem připuštěné pro montáž mezi betonový a zavěšený strop, musí mít materiál zavěšeného stropu požární odolnost minimálně 30 min, v tomto prostoru nesmí být požární zatížení;
  • na potrubí se musí osadit druh sprinklerů podle doporučení výrobce;
  • nanášení nátěrů nebo podobných vrstev na plastové potrubí není přípustné, pokud nejsou schválené výrobcem potrubí;
  • není přípustné přidávání přísad do vody, jako jsou mrazuvzdorné směsi a pěnotvorné látky;
  • při uložení potrubí do betonu je nutné zaručit, aby nad a pod trubkou byla vrstva betonu o tloušťce minimálně 60 mm a splnit další požadavky stanovené v článku 15. 1. 7.;
  • plastové potrubí nesmí přemosťovat dilatační spáry.

Návrhy opatření k dosažení maximální životnosti plastového potrubí:

  • před montáží potrubí dezinfikovat prostředky na bázi alkoholu, nepoužívat prostředky obsahující chlor;
  • při montáži orientovat podélný šev na potrubí minimálně 45° od podlahy směrem ke stropu (podlaha °0);
  • eliminovat vznik vzduchových polštářů
  • instalovat automatické odvzdušňovací ventily na inkriminovaných místech,
  • plnit mokrou soustavu pomalu při současném odvzdušňování;
  • omezit opakované plnění mokré soustavy na minimum;
  • kontrolovat vlastnosti vody (pH ≤ 9);
  • provádět proplach potrubí k odstranění usazenin a biofilmu;
  • vyhnout se kontaminaci potrubí chemickými látkami, které jsou nekompatibilní s použitým plastem;
  • důsledně dodržovat podmínky vystaveného certifikátu a pokyny výrobce plastového potrubí týkající se montáže, rozsahu použití, chemické kompatibility a dalších požadavků podmiňujících životnost plastového potrubí.

Závěr
Článek se zaměřil na plastové potrubí pro sprinklerová zařízení. Účelem bylo připomenout jeho výhody, ale upozornit i na omezení, která s použitím plastového potrubí ve sprinklerových zařízeních souvisí.

Pod pojmem plastové potrubí si lze představit desítky výrobků různých vlastností, z nichž pouze některé jsou vhodné pro použití ve sprinklerovém zařízení. V žádném případě by o jejich použití neměla rozhodovat nejnižší pořizovací cena, se všemi negativními dopady na životnost, podle vzoru známého z používání lehkých ocelových trubek. Řešením je zpracovat technický dokument zahrnující požadavky na plastová potrubí, ze kterého by se vycházelo při certifikaci plastového potrubí pro použití ve sprinklerových zařízení. To je bezpochyby podmínka nutná, nikoli postačující. Bez zavedení přejímacích prohlídek sprinklerových zařízení třetí nezávislou osobou, před jejich uvedením do provozu, by toto opatření bylo jenom málo přínosné.

Seznam literatury
[1] ČSN EN 12 845 Stabilní hasicí zařízení­ Sprinklerová zařízení­ Navrhování, instalace a údržba.
[2] VdS CEA 4001Richtlinien für Sprinkleranlagen, Planung und Einbau, Planning and Installation.
[3] Ing. P. Rybář, Stabilní hasicí zařízení plynová, prášková, aerosolová a inertizační, provozuschopnost a účinnost SHZ, edice PKPO, část 2, 2016.
[4] Josh Tihen, Prezentace Corrosion in Fire Sprinkler Systems, IFSA konference 2014, 2018.
[5] Wright, D.C. Failure of Plastics and Rubber Products­ Causes, Effeects and Case Studies Involving Degradation, Rapra Technology Limited, 3-7 Shropshire, UK, 2006.
[6] Information file, Fire sprinkler systems and the use of CVPC plastic piping, Bafsa, 2007 /10.
[7] K.A. Notarianni, M.A.Jackson, Comparison of Fire Sprinkler Piping Materials Steel, Copper, CVPC, PB in Resdential and Llght Hazard Installation, NIST, NISTIR 5339, Cleveland.
[8] Blazemaste CVPC Fire Sprinkler Pipe and Fittings, Submittal Sheet, TYCO TFB 1915, 2016.
[9] Viking Plastics, BlazeMaster Fire Sprinkler Systems, BMO20107.
[10] FM Global Property Prevention Data Sheet 2-1.
[11] BlazeMaster Installation Instruction and Technical Handbook, Tyco Fire Products, IH-1900, 2005.


Ing. Pavel RYBÁŘ, foto archiv autora

Diskuze nad pařezem

Takto by se dala charakterizovat náplň návštěvy šesti členů německé dobrovolnické organizace technické pomoci Technische Hilfswerk (THW), kteří se podílejí na vzdělávání obsluhovatelů motorových pil. Setkání nad motorovými pilami proběhlo ve dnech 1. až 5. dubna 2019 ve Školním a výcvikovém zařízení HZS ČR (ŠVZ) v Brně a navázalo na první vzájemnou výměnu zkušeností před dvěma roky ve Spolkové škole organizace technické pomoci v Neuhausenu v těsné blízkosti Stuttgartu.

Organizace THW má v Německu 80 000 členů a zabývá se technickou pomocí obyvatelstvu v případě velkých mimořádných událostí a živelních pohrom. Pro ŠVZ není THW ničím neznámým. Vzájemná velmi dobrá spolupráce trvá již několik let. Nedávno proběhla výměna zkušeností střelmistrů HZS ČR a THW, instruktoři ŠVZ byli po několikáté v Německu na kurzu stabilizace budov.

Setkání bylo zahájeno prohlídkou areálu a jednotlivých objektů ŠVZ zaměřenou na techniku používanou v kurzech obsluhy motorových pil. Hosté byli seznámeni se systémem vzdělávání v oblasti motorových pil v jednotkách požární ochrany, s učebními pomůckami a organizací praktického výcviku. Ve venkovních prostorech areálu proběhly praktické ukázky různých druhů navijáků, trenažérů pro praktický výcvik s motorovými pilami, včetně výcviku za použití výškové techniky.

V programu byl i praktický výcvik v lese, účastníci si vyměnili zkušenosti při kácení a uvolňování zavěšených stromů se zaměřením na bezpečnost práce. Velká pozornost byla věnována zvláštním případům kácení stromů. Nad pařezem pokáceného stromu se často rozvinula zajímavá debata o možných postupech kácení, hodnotilo se, co bylo provedeno správně a co nikoli, vše se zřetelem na bezpečnost práce. Následovat měla společná údržba použitých technických prostředků s výměnou zkušeností při této činnosti. Na přání hostů pokračoval praktický výcvik v lese, do kterého se nakonec promítla i problematika správné péče o řezací část motorové řetězové pily. Výcvik byl umožněn i díky mimořádnému pochopení odborného lesního hospodáře polesí Belcredi Ing. Ivo Gottwalda, se kterým má ŠVZ více než dvacetiletou spolupráci na velmi dobré úrovni.

V závěru setkání proběhlo v  učebně vyhodnocení praktického výcviku. Při této příležitosti vystoupil zástupce zahraničních hostů Udo Hartmann a představil všem přítomným postupy THW při přijímání a vzdělávání jejich členů. Z české strany byli po celou dobu akce přítomni lektoři ŠVZ kpt. Ing. Petr Mrnuštík a kpt. Bc. Zdeněk Ondráček. Podle možnosti provozu a potřeby byli k dispozici další instruktoři kpt. Ing. Pavel Šamánek, por. Josef Filip, DiS., a kpt. Bc. Milan Prát. Střední odbornou školu požární ochrany (SOŠ PO) a Vyšší odbornou školu požární ochrany (VOŠ PO) dva dny zastupoval nprap. Matěj Vysoudil.

Program zavedl účastníky výcviku i na návštěvu Zetor Gallery – muzea traktorů v nedalekém závodě Zetor. Všichni si se zájmem vyslechli výklad o historii výroby traktorů a se zaujetím si prohlédli vystavené exponáty mapující historický vývoj podniku až do současnosti.

Po prohlídce města Brna hosté navštívili Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. Prohlédli si velkou sbírku motorových řetězových pil, doplněnou odborným výkladem autora sbírky prof. Ing. Jindřicha Nerudy, CSc. Velkou pozornost vyvolala motorová řetězová pila firmy Sachs­ Dolmar s Wankelovým motorem. Zajímavým exponátem je i motorová řetězová pila Husqvarna 162, jejíž výfukové plyny je možné využít k naplnění pryžového klínu, který slouží k uvedení stromu do pádu.

Ukončení společného výcviku s předáním Certifikátů o absolvování kurzu byl ze strany hostů přítomen stálý pověřenec Zemského svazu THW Sasko, Durynsko Manuel Almanzor, za ŠVZ zástupce ředitele plk. Ing. Pavel Povolný. Velkou měrou a nad rámec svých povinností se na úspěšném průběhu návštěvy a výměně zkušeností podílely dvě velmi zkušené tlumočnice této odborné problematiky pplk. Mgr. Eva Cápová z MV­ generálního ředitelství HZS ČR a kpt. Mgr. Hana Bártková ze SOŠ PO a VOŠ PO.

Lze konstatovat, že účel setkání, kterým byla výměna zkušeností ve vzdělávání obsluhovatelů motorových pil v jednotkách požární ochrany na české straně a členů THW na německé straně, byl beze zbytku naplněn.

Přínosem pro obě strany bylo seznámení se s různými, ač drobnými pomůckami při výuce obsluhovatelů motorových řetězových pil a jednoduchými trenažery. U kolegů z německé strany byl velký zájem o jednoduchý trenažér – stojan na nácvik prvků kácení a „odvětvovací trenažér“, který lze použít zcela bezhlučně a bez znečištění okolí i ve vnitřních prostorách. Na české straně vzbudila zájem pomůcka pro snadnější a přesnější provedení nedořezu. Jde o hliníkovou šablonu, která napomůže obsluze motorové řetězové pily vést hlavní řez a nedořez ve správné rovině.


kpt. Bc. Zdeněk ONDRÁČEK, foto kpt. Bc. Zdeněk ONDRÁČEK, por. Josef FILIP, DiS., ŠVZ

Nová právní úprava Mechanismu civilní ochrany Unie

Dne 21. března 2019 vstoupilo po více než ročním vyjednávání v platnost rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU č. 2019/420, kterým se mění rozhodnutí č. 1313/2013/EU o Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus Unie), na jehož základě Evropská unie podporuje, koordinuje a doplňuje činnosti členských států v oblasti civilní ochrany.
AT PRES a zástupci PS PROCIVAT PRES a zástupci PS PROCIV
Původně mělo k revizi Mechanismu Unie dojít až v roce 2020, jelikož do konce tohoto roku bylo zajištěno finanční krytí pro provádění jeho opatření v oblasti prevence, připravenosti a odezvy na přírodní a člověkem způsobené katastrofy v rámci Evropské unie i mimo ní.

Nicméně vzhledem k tomu, že byla v průběhu mimořádných událostí (MU) velkého rozsahu v letech 2013 až 2017 dobrovolná pomoc členských států prostřednictvím Mechanismu Unie příliš často nedostatečná a výrazně se projevily nedostatky v některých kritických kapacitách určených pro odezvu, tak se Evropská komise rozhodla předložit na konci roku 2017 doplňující návrh, který má do budoucna zajistit poskytování lepší podpory při krizích a MU v Evropě i mimo ní.

Podnět k podání nové právní úpravy Mechanismu Unie zdůvodňovala Evropská komise zejména nedostatkem potřebných kapacit v roce 2017, kdy vypukla katastrofální série lesních požárů, které zničily přes milion hektarů lesa, přičemž polovina požárů se odehrála v Portugalsku. V důsledku lesních požárů, které v tomto období postihly několik členských států najednou, přišlo v Evropě o život více než 200 lidí.

Ačkoli byly tedy cíle navrhovaných změn ze strany Evropské komise opodstatněné, tak byly některé prvotní záměry v návrhu Evropské komise pro Českou republiku zcela nepřijatelné. Zásadní výhradu měla Česká republika k tomu, aby Evropská komise velela a řídila nově navrhované záložní týmy a rozhodovala o vybavení pro odezvu v oblasti civilní ochrany Evropské unie (RescEU), které měly zahrnovat především kapacity civilní ochrany pro hašení lesních požárů letadly, dále kapacity pro vysokokapacitní odčerpávání vody a vyhledávání a záchranné práce ve městech, polní nemocnice a zdravotnické záchranné týmy.

Pokud by byl návrh RescEU schválen v původní podobě a Česká republika by chtěla nominovat do RescEU své síly a prostředky, dal by se v České republice předpokládat rozpor se zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zejména z důvodu řízení a velení jednotky vyslané Evropskou komisí.

Dále Česko nesouhlasilo s původním návrhem Evropské komise na zrušení veškeré finanční podpory Evropské unie na přepravu všech ostatních kapacit členských států (tj. specializované týmy pro odezvu, experti pro poradní mise, materiál, vybavení atd.), které by nebyly součástí nově navrhovaných RescEU a souboru předem vyčleněných kapacit, které členské státy dobrovolně zpřístupňují Evropské komisi za účelem poskytování pomoci v rámci Mechanismu Unie (tzv. Evropský soubor civilní ochrany).

Česká republika se obávala toho, že může nastat MU velkého rozsahu, kdy bude zapotřebí více kapacit, než bude k dispozici v rámci RescEU a Evropského souboru civilní ochrany. V takovém případě by byla odezva na danou katastrofu ze strany členských států a tím i celé Evropské unie limitována a mohlo by opět dojít k obdobné situaci, jako tomu bylo v případě lesních požárů v roce 2017.

Nesouhlas s tímto návrhem Evropské komise vyjadřovala Česká republika také proto, že k přepravě humanitární materiální pomoci do místa katastrof je v případě Česka, ale i ostatních členských států, velmi často využívána možnost finanční podpory Evropské unie, kterou lze čerpat z rozpočtu určeného pro Mechanismus Unie.

Tato pozice České republiky zahrnující mnoho dalších připomínek k původnímu návrhu Evropské komise byla zástupci MV­-generálního ředitelství HZS ČR na jednáních pracovní skupiny Rady Evropské unie pro civilní ochranu (PS PROCIV) velmi důrazně prosazována, a to i díky skutečnosti, že Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanovisko MV­-generálního ředitelství HZS ČR podpořil svým usnesením.

Kriticky se k původnímu návrhu Evropské komise stavěla i řada dalších členských států. Během jednání PS PROCIV se ukázalo, že obdobné připomínky jako Česká republika měly k návrhu Evropské komise také Německo, Rakousko, Dánsko, Nizozemsko, Finsko, Švédsko, Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko a Velká Británie. Zástupci těchto členských států a Česka se proto v kuloárech neoficiálně domluvili, že se před každým zasedáním PS PROCIV uskuteční jednání na předem určeném Stálém zastoupení při Evropské unii v Bruselu za účelem projednání a sladění zásadních připomínek, které byly následně na jednání PS PROCIV společně sděleny Evropské komisi.

Ke společnému pozičnímu dokumentu k návrhu Evropské komise také chtěly dospět Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Kypr a Řecko. K jejich prvnímu mimořádnému setkání generálních ředitelů pro civilní ochranu Evropské unie, jehož cílem bylo seznámit se s národními pozicemi k návrhu Evropské komise a vytvořit společné prohlášení, byli do města Aix­ en­ Provence na jihu Francie pozváni i generální ředitelé z Německa a Česka.

Nicméně k podpisu tohoto společného prohlášení nakonec nedošlo, jelikož se během diskuzí ukázalo, že jsou státy jižní Evropy ochotné podpořit většinu návrhů Evropské komise za podmínky, že náklady potřebné na vytvoření a využívání kapacit RescEU budou plně financovány z rozpočtu Evropské unie. Tato podmínka by jim totiž umožňovala bez jakýchkoli finančních nákladů pořizovat a využívat kapacity RescEU pro hašení lesních požárů za pomoci letadel, tedy kapacit, na které bude vynaložen největší finanční obnos z rozpočtu Mechanismu Unie.

S tímto návrhem nemohla Česká republika včetně Německa a dalších členských států souhlasit, jelikož by byl finančně vysoce nákladný a z pohledu množství nasazení také finančně nevýhodný. Kromě toho se během jednání v Radě Evropské unie ukázalo, že v rámci plánovaných výdajů na financování politik Evropské unie na období 2014–2020 není pro nově navrhovaná opatření Mechanismu Unie k dispozici dostatek finančních prostředků. K jejich finančnímu zabezpečení má být v letech 2019–2020 využíván nástroj flexibility, který umožňuje pokrýt mimořádné finanční potřeby. Nicméně v případě, že by byla část navrhovaných opatření Mechanismu Unie financována z nástroje flexibility i v dalším víceletém finančním rámci v období 2021–2027, došlo by k finančnímu dopadu na státní rozpočet České republiky. Z tohoto důvodu Česká republika zastávala názor, že by měla být členským státům za kapacity RescEU zachována určitá finanční odpovědnost.

Je třeba podotknout, že ani Evropská komise nechtěla během jednání v rámci Rady Evropské unie ustoupit od původního záměru. Kvůli návrhu velmi aktivně lobovala v členských státech, kterým se některá navrhovaná opatření jevila jako příliš ambiciózní a finančně náročná. Většinu z těchto členských států navštívil komisař Evropské komise pro humanitární pomoc a řešení krizí Christos Stylianides osobně, s cílem přesvědčit je o důležitosti a potřebě všech navrhovaných opatření pro oblast civilní ochrany Evropské unie.

Pokud jde o Českou republiku, tak byl ministr vnitra Jan Hamáček nejdříve vyzván, aby se kvůli tomuto návrhu s komisařem Evropské komise Christosem Stylianidesem setkal osobně v Bruselu. Poté mezi nimi proběhlo ještě několik telefonických rozhovorů. Do Česka také přijela podpořit tento návrh delegace Evropské komise v čele s ředitelkou generálního ředitelství pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci Monique Pariat, která se na MV­-generálním ředitelství HZS ČR setkala s vedoucími představiteli HZS ČR. Ve všech případech došlo k výměně názorů s tím, že pozice obou stran k zásadním bodům původního návrhu Evropské komise zůstala nezměněna.

Velkému tlaku ze strany Evropské komise také čelil Martin Povejšil, velvyslanec na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu, kterého rovněž navštívila delegace z Evropské komise a za účelem nalezení kompromisního řešení mezi členskými státy a Evropskou komisí se účastnil v Radě Evropské unie několika zasedání výboru stálých zástupců vlád členských států Evropské unie (COREPER II) a jeho diplomaté dalších mimořádných jednání radů pro spravedlnost a vnitřní věci (JHA Counsellors).

Na finální podobě právní úpravy Mechanismu Unie měl také zásadní vliv Evropský parlament. Poté, co byla mezi členskými státy a Evropskou komisí nalezena určitá shoda, tak bylo projednávání dokumentu postoupeno na úroveň tzv. trialogu vedeného mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou Evropské unie, kterou reprezentoval předsednický stát, v tomto případě jím bylo Rakousko.

V rámci Evropského parlamentu se návrhem Evropské komise zabýval Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), ve kterém je Česká republika zastoupena třemi europoslanci. Ti byli ze strany MV­-generálního ředitelství HZS ČR a Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii několikrát kontaktováni, aby i na této půdě prosazovali zájmy České republiky. Pozice Evropského parlamentu však byla více nakloněna původním návrhům Evropské komise, takže musely být ze strany Rady Evropské unie, potažmo rakouského předsednictví, udělány určité ústupky.

Pro dokreslení celé situace je třeba uvést, že na všechna zmíněná jednání bylo třeba připravit poziční dokumenty, instrukce a mandáty. Celkově šlo o více než čtyři desítky dokumentů.

To, jaké konkrétní změny nakonec nová právní úprava Mechanismu Unie přinese v následujícím období, shrneme v další části tohoto článku. Konsolidované znění Mechanismu Unie, tj. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 a Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 2019/420 ze dne 13. března 2019 je zveřejněné na webových stránkách MV­-generálního ředitelství HZS ČR (https://www.hzscr.cz/clanek/aktivity­ na­ mezinarodni­ urovni­ mechanismus­ civilni­ ochrany­ unie.aspx).

Nová opatření Mechanismu Unie
Změny v Mechanismu Unie jsou hlavně zaměřené na zefektivnění preventivních opatření a posílení kolektivní schopnosti Evropské unie a členských států reagovat na katastrofy s dalekosáhlým dopadem.

V oblasti prevence, která je základem účinného zvládání katastrof, obsahuje Mechanismus Unie nová ustanovení, která Evropské komisi umožňují vyžádat si od členských států posouzení rizik, posouzení schopnosti zvládání rizik a plány na jejich zvládání. Termín ke zpřístupnění těchto informací Evropské komisi byl členským státům stanoven do 31. prosince 2020 a poté každé tři roky.

Jednání se Státem zastoupení UK při EUJednání se Státem zastoupení UK při EUV případě, že členský stát opakovaně žádá prostřednictvím Mechanismu Unie o stejný druh pomoci, může Evropská komise požádat členský stát o poskytnutí informací o konkrétních opatřeních, poskytnout poradenství vysláním týmu odborníků a na základě toho vydat doporučení ke zvýšení úrovně prevence a připravenosti. Požádá­ li členský stát o stejný druh pomoci třikrát v průběhu tří po sobě jdoucích let, tak budou výše uvedená opatření v členském státě aplikována neodkladně. Pro členské státy, které jsou náchylné vůči jednomu typu katastrof, může Evropská komise také zavézt zvláštní konzultační mechanismy na podporu plánování prevence a připravenosti.

V oblasti odezvy se počítá se zřízením kapacit RescEU, které budou používány jako krajní možnost odezvy v kritických situacích, kdy členské státy nemohou vzhledem k okolnostem poskytnout státu žádajícímu o pomoc své kapacity určené pro Mechanismus Unie. Prvotně se budou RescEU skládat z kapacit pro letecké hašení lesních požárů, chemické, biologické, radiologické a jaderné incidenty a rychlou zdravotnickou pomoc při MU velkého rozsahu. K jejich pořízení, pronájmu nebo leasingu budou zpřístupněny dodatečné finanční prostředky Evropské unie.

Cílem Evropské komise je, aby byly kapacity RescEU k leteckému hašení akceschopné ještě před příchodem letošní sezony lesních požárů. Pro zajímavost dodejme, že se muselo od původního záměru Evropské komise (mít v rámci RescEU pouze kapacity pro hašení lesních požárů s pomocí letadel) ustoupit, jelikož se zjistilo, že požadované množství letadel nelze v tak krátkém časovém období na současném trhu opatřit. Z tohoto důvodu budou pro přechodné období pořízeny vrtulníky, jejichž počet se bude v návaznosti na dostupnost letadel postupně snižovat.

K nejvýraznějším změnám došlo u finančních ustanovení Mechanismu Unie, které jsou spojené se zřízením kapacit RescEU a kapacit pro Evropský soubor civilní ochrany. V zájmu podpory rozvoje nedostatečných kapacit na úrovni Evropské unie byl nakonec přijat kompromisní návrh umožňující, aby finanční pomoc pro zajištění dostupnosti a možnosti nasazení kapacit RescEU v rámci Mechanismu Unie pokrývala min. 80 % a max. 90 % vynaložených prostředků. Zbývající náklady nesou členské státy, v nichž jsou kapacity RescEU umístěny.
V případě nasazení kapacit RescEU uvnitř Evropské unie budou provozní náklady (tj. náklady na přesun, poplatky, logistiku, pohonné hmoty, ubytování, daně, cla, náklady na tranzit apod.) spolufinancovány Evropskou unií do výše 75 % celkových nákladů. Při nasazení kapacit RescEU mimo Evropskou unii bude tato finanční podpora pokrývat 100 % vynaložených provozních nákladů. Budou­ li kapacity RescEU využívány pro národní účely, ponese veškeré náklady včetně nákladů na údržbu a opravy členský stát, který tyto kapacity využívá.

Pokud jde o kapacity pro Evropský soubor civilní ochrany, tak lze z finančních prostředků Evropské unie jednak hradit veškeré způsobilé náklady na jejich certifikaci (tj. kurzy, cvičení a pracovní semináře), jednak spolufinancovat náklady na jejich modernizaci a případné opravy, a to do výše 75 % vynaložených prostředků. Podmínkou k čerpání těchto financí je, že kapacity členských států musí být k dispozici v rámci Evropského souboru civilní ochrany po dobu 3 až 10 let. Pro dosažení uvedených cílů byl celkový rozpočet pro provádění Mechanismu Unie výrazně navýšen. Celkem jde o 205 600 000 eur na roky 2018–2020.

Závěr
Pro Česko je nová právní úprava Mechanismu Unie v její schválené podobě přijatelná. Při jejím projednávání se České republice podařilo i ve spolupráci s některými dalšími členskými státy zabránit několika zásadním návrhům Evropské komise, které by v případě jejich přijetí měly negativní vliv na fungování celého Mechanismu Unie. Konkrétně se Česku podařilo prosadit následující:

  • Kapacity RescEU pořizují, pronajímají nebo pronajímají formou leasingu členské státy nikoli Evropská komise.
  • Rozhodnutí o nasazení kapacit a demobilizaci a veškerá rozhodnutí v případě kolidujících žádostí přijímá Evropská komise pouze v úzké koordinaci s žádajícím členským státem a členským státem, který příslušnou kapacitu vlastní nebo pronajímá.
  • Odpovědnost za řízení operací v oblasti odezvy nese členský stát, na jehož území jsou kapacity RescEU nasazeny, nikoliv Evropská komise.
  • Částka finanční pomoci Unie určená na přepravu kapacit, které nejsou vyčleněny pro Evropský soubor civilní ochrany a které jsou nasazeny v případě katastrofy nebo její hrozby mimo Evropskou unii, je v nové právní úpravě navýšena z 55 % na 75 % celkových způsobilých nákladů.
  • V současné době nabízí Česko prostřednictvím Mechanismu Unie níže uvedené kapacity:
    1× modul pro velkokapacitní čerpání vody,
    1× modul chemické, biologické, radiologické a nukleární detekce a odběr vzorků (modul CBRN),
    1× modul pro vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých podmínkách = 2× modul pro vyhledávání
         a záchranné  práce ve městech ve středně těžkých podmínkách,
    1× modul pro povodňové záchranné práce s pomocí člunů,
    1× modul předsunuté zdravotnické jednotky.

Kromě modulu pro velkokapacitní čerpání vody a modulu CBRN jsou další uvedené kapacity Česka vyčleněné pro Evropský soubor civilní ochrany. Nabízí se tedy otázka, zda ostatní moduly také nezaregistrovat do Evropského souboru civilní ochrany a nevyužít možnosti získat finanční podporu Evropské unie například na jejich modernizaci. V případě modulu CBRN a modulu předsunuté zdravotnické jednotky by se dalo uvažovat i o jejich začlenění do kapacit RescEU. Velký zájem je ze strany Evropské komise zejména o zdravotnickou jednotku České republiky, která byla prostřednictvím Mechanismu Unie úspěšně nasazena po ničivých zemětřeseních v Nepálu v roce 2015.

K rozhodnutí o zapojení České republiky do RescEU by však mělo dojít až po přijetí prováděcích rozhodnutí k nové právní úpravě Mechanismu Unie, ve kterých budou definovány obecné i technické požadavky na kapacity RescEU (tj. certifikační a registrační postupy, podmínky pro nasazení, operativní procedury, cvičení, kurzy, komunikace, podmínky pro poskytnutí finanční podpory Evropské unie atd.). Tyto záležitosti jsou v současné době za účasti zástupců MV­-generálního ředitelství HZS ČR řešeny v několika odborných pracovních skupinách Evropské komise a k přijetí těchto legislativních aktů by mělo dojít do konce letošního roku.


kpt. Mgr. Lukáš PIDHANIUK, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora

Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie

V minulém čísle se čtenáři dočetli o ničivém tropickém cyklonu Idai, který na začátku března 2019 nelítostně zasáhl pobřeží jihovýchodní Afriky. Likvidace jeho následků si vyžádala aktivaci Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus) a následnou finanční, materiální i personální pomoc ze strany několika členských států Evropské unie (EU). Dne 25. dubna 2019, tedy ani ne dva měsíce po této katastrofě, zasáhl africké pobřeží další tropický cyklon pojmenovaný Kenneth. Poprvé v historii došlo k tomu, že Mozambickou republiku zasáhly dva tropické cyklony během jedné sezony. Kenneth je navíc nejsilnějším cyklonem, jaký kdy byl na tomto území zaznamenán.

Tropický cyklon Kenneth, UnicefTropický cyklon Kenneth, Unicef Povodně v Íránu, CNNPovodně v Íránu, CNN

O něco blíže Evropě, na území Íránu, došlo ve stejné době k ničivým povodním, které měly za následek desítky úmrtí a vyžadovaly pomoc ostatních států, z nichž jedním byla také Česká republika. Následující řádky poskytují čtenářům aktuální informace o situaci v jihovýchodní Africe a na blízkém východě.

Tropický cyklon Kenneth
Tropický cyklon Kenneth zasáhl nejprve Komorské ostrovy, a to větrem o rychlosti 185 km/h, přívalovým deštěm a sesuvy půdy. Přívalový déšť dosáhl během necelých 24 hodin na několika ostrovech výšky až 200 mm, což je výsledek srovnatelný s běžným deštěm trvajícím celé dva měsíce. Podle posledních zpráv Červeného kříže zanechal Kenneth na území Komorských ostrovů čtyři mrtvé, 20 zraněných a 14 000 evakuovaných obyvatel. Poškozeno bylo 8 000 domů, z nichž 3 000 bylo úplně zničeno. Některé ze zasažených oblastí mají dosud přerušené dodávky pitné vody.

Kenneth pokračoval rychlostí 222 km/h na území Mozambické republiky, konkrétně provincie Cabo Delago. Provincie nikdy v minulosti nečelila cyklonům způsobujícím sesuvy půdy, obyvatelstvo proto nebylo na událost takového charakteru dostatečně připraveno. Došlo zde k pěti úmrtím a 30 000 lidí bylo evakuováno, 18 000 z nich bylo umístěno do dočasných úkrytů. Zničeno bylo 90 % výstavby, území Cabo Delago dosud vyžaduje dodávky potravin i pitné vody. Satelitní systém Copernicus byl aktivován dne 26. dubna 2019 a díky poskytovaným snímkům je situace nepřetržitě monitorována.

Ve srovnání s předešlým cyklonem Idai byl Kenneth kvůli jeho síle mnohem ničivější a předpokládaná intenzita přicházejících srážek by měla být větší, ovšem díky nízké hustotě osídlení zasažených oblastí si prozatím nevyžádal tak velké ztráty na životech. V zasažených územích se navíc nenacházejí téměř žádné významné vodní toky, což výrazně eliminuje pravděpodobnost rozšíření nebezpečných nákaz. Cyklon území již opustil, i přesto se však očekávají další povodně a sesuvy půdy.

Povodně v Íránu
V důsledku dlouhotrvajících vydatných dešťů došlo v dubnu 2019 na území íránských provincií Lorestán, Khuzestán a Golestán k ničivým povodním. Podle posledních zpráv Ministerstva vnitra Íránu si tyto povodně vyžádaly 76 mrtvých, 300 000 vysídlených a 16 300 000 zasažených obyvatel. Došlo k úplnému zničení více než 200 000 budov, z toho 6 000 škol. Škody byly vyčísleny na čtyři miliardy dolarů. Dne 5. dubna 2019 se na půdě Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) sešli zástupci Evropské komise (EK) a Íránského zastupitelského úřadu v Bruselu a po projednání situace byl dne 8. dubna 2019 aktivován Mechanismus. Íránské úřady žádaly o zdravotnické a hygienické vybavení, zásobování pitnou vodou, vybavení pro ukrytí a další věcné prostředky. Pomoc nabídly následující státy:

  • Francie – kuchyňské sety, pokrývky, vodní čerpadla, voděodolné stany;
  • Itálie – elektrocentrály, stany, čluny, hygienické vybavení, matrace, ložní prádlo, kanystry, nádrže na vodu, solární lampy, pokrývky, antimalarika, léky na choleru;
  • Česká republika – pokrývky, spací pytle, rodinné stany, vodní čerpadla a elektrocentrály;
  • Rakousko – vodní čerpadla, přístroje na odčerpávání bahna, pokrývky a hygienické vybavení;
  • Slovensko – pokrývky, stany, kuchyňské sety, čerpadla, elektrocentrály, termosky, obuv do vody a nepromokavé pláště.

Veškerá uvedená pomoc byla Íránem přijata a neprodleně doručena do postižených oblastí. Dne 23. dubna 2019 byl do Teheránu nasazen styčný důstojník ERCC, aby koordinoval přijetí pomoci. EK zvažuje poskytnutí dlouhodobé asistence Íránu na fázi obnovy. Dne 9. dubna 2019 byl aktivován satelitní systém Copernicus pro postižená území Khuzestánské provincie; Íránská vesmírná agentura obdržela 14 snímků, které pomohly při koordinaci záchranných operací. Celkově poskytla EK Íránu na odezvu finance ve výši 1 200 000 eur.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Nový generál u HZS ČR

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval ve středu 8. května 2019 u příležitosti státního svátku Dne vítězství do generálské hodnosti velitele Záchranného útvaru HZS ČR plk. Ing. Radima Řehulku.

Ing. Radim Řehulka se narodil 23. června 1962, vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a od roku 1984 zahájil svou profesní kariéru u 1. tankového pluku ve Strašicích. Až do konce roku 2008 vystřídal v Armádě ČR (resp. jejích právních předchůdcích) několik útvarů, v nichž postupně působil na všech velitelských úrovních. V letech 2004 a 2005 se jako 1. velitel českého kontingentu EUFOR v Bosně a Hercegovině účastnil operace ALTHEA. Od roku 2004 velel 157. záchrannému praporu v Hlučíně, jenž byl 1. ledna 2009 Armádou ČR předán HZS ČR.

U HZS ČR slouží od počátku roku 2009, kdy se stal velitelem nově vzniklého Záchranného útvaru HZS ČR, v jehož čele stojí dodnes. Osobně se podstatnou měrou zasloužil nejen o zdárný přechod od rezortu obrany k Ministerstvu vnitra, ale také o rozvoj samotného útvaru, který se pod jeho velením rozrostl z Hlučína také do Zbirohu a Jihlavy. Vyznačuje se technickým způsobem myšlení, má velmi dobré organizační a řídící schopnosti, což prokázal i tím, že kolem sebe vytvořil tým schopných spolupracovníků, s nimiž vede Záchranný útvar HZS ČR. Prokazuje nadstandardní výsledky (zejména při zásazích většího rozsahu) a stal se nedílnou součástí HZS ČR. Nově jmenovaný generál Řehulka osobně vedl také tým, který v loňském roce připravil příslušníky HZS ČR na slavnostní přísahu a pochod v rámci vojenské přehlídky u příležitosti oslav 100. výročí vzniku samostatného československého státu.

Během pětatřicetileté práce u bezpečnostních sborů obdržel mnoho významných ocenění, mimo jiné Záslužné kříže ministra obrany ČR III. a II. stupně a medaili ministra obrany Za službu v zahraničí.


pplk. Ing. Ivo ADÁMEK, Záchranný útvar HZS ČR, foto archiv Záchranného útvaru HZS ČR

Vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle a Bezpečnostní plán

Ve čtvrtek 18. dubna 2019 se v prostorách Hospodářské komory ČR ve Florentinu uskutečnil odborný seminář na téma Vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle a Bezpečnostní plán, který pořádala společnost Doverville, s.r.o.

Ochrana měkkých cílů (soft targets) se v poslední době stala nejen otázkou několika vybraných odborníků, ale také běžnou součástí bezpečnostních opatření řady bezpečnostních manažerů, strážníků městské a obecní policie, pracovníků ostrahy, preventistů kriminality, krizových pracovníků a všech, kteří se pohybují v oblasti bezpečnosti měkkých cílů. „Koncepce ochrany měkkých cílů pro roky 2017–2020“ vydaná Ministerstvem vnitra (MV) v roce 2017 termínem měkké cíle označuje objekty, prostory nebo akce charakterizované častou přítomností většího počtu osob a současně absencí či nízkou úrovní zabezpečení proti závažným násilným a teroristickým útokům. Jde o místa s vysokou koncentrací osob a s malou úrovní zabezpečení proti násilným útokům, jako jsou například školy, církevní a turistické památky, nákupní centra, kina, nemocnice a také sportovní či kulturní události nebo shromáždění a řada dalších akcí. Snadná zranitelnost (měkkost) je jedním z kritérií, k nimž teroristé a ozbrojení útočníci při výběru cílů přihlížejí. Pokud se musí rozhodovat mezi několika cíli, které mají z jejich hlediska stejnou hodnotu, vždy se rozhodnou pro ten, jenž je nejzranitelnější. Přestože odborná veřejnost vnímá „měkké cíle“ většinou skrze „policejní“ přístup, kdy se tato místa berou jako potenciální terč teroristických či jiných násilných útoků, HZS ČR pojímá tyto objekty komplexněji a pracuje s termínem „společensky významné objekty“, což jsou objekty zvláštního významu dotčené požadavky ochrany obyvatelstva (viz článek 112, 11/2018). Naopak tvrdé cíle (hard targets) představují z pohledu teroristů a ozbrojených útočníků významné cíle státu, jako jsou vládní budovy, vojenské objekty, velvyslanectví a další strategicky významné a velmi dobře střežené objekty.

Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám MV vydalo dvě nové metodiky věnující se vyhodnocení ohroženosti a zpracování bezpečnostního plánu měkkého cíle – „Vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle aneb co, kdy, kde a od koho vám hrozí“ a „Bezpečnostní plán měkkého cíle aneb co by nemělo být opomenuto při jeho zpracování“. První dokument navazuje na metodiku „Základy ochrany měkkých cílů“ vydanou MV v roce 2016. Tato metodika obsahuje teoretickou úvodní část, ve které jsou popsané kroky nezbytné pro stanovení funkčních bezpečnostních opatření. Jedním z těchto kroků je vyhodnocení ohroženosti, kterému se věnuje právě tento dokument. Způsob zhodnocení chráněného objektu vychází z izraelské bezpečnostní školy a běžně se užívá mezinárodní bezpečnostní komunitou při zabezpečení mimořádně ohrožených objektů. Komu je tato metodika určena? Zejména vedoucím zaměstnancům a provozovatelům měkkých cílů, kteří rozhodují o rozvoji bezpečnostního systému daného měkkého cíle. Tedy nejen bezpečnostním profesionálům, ale i vyššímu managementu, který poptává bezpečnostní služby, posuzuje nabídky dodavatelů a k tomu potřebuje vědět, co požadovat a kam bezpečnost směřovat. Role provozovatelů měkkých cílů je proto zásadní.

Plán odborného školení
Přestože účastníci semináře měli zkušenosti s tvorbou vlastní bezpečnostní dokumentace nebo různými analýzami rizik, bylo důležité je detailně seznámit s nejnovějšími metodikami a poznatky Centra proti terorismu a hybridním hrozbám MV, které tyto dokumenty připravilo. Dané dokumenty jsou základním výchozím prvkem pro další navazující činnosti při ochraně měkkého cíle, ať už ve smyslu spolupráce s Policií České republiky a složkami integrovaného záchranného systému nebo v rámci aktuálně vyhlašovaných dotačních titulů na ochranu měkkých cílů. Program odborného semináře, který společně vedli jednatelka bezpečnostně poradenské a vzdělávací společnosti Doverville, s.r.o., Veronika Fáberová a vedoucí oddělení krizového řízení Úřadu městské části Prahy 11 Mgr. et Mgr. Pavel Krčílek, DiS., byl rozdělený na čtyři přednáškové bloky. V první části se přednášející zaměřili na genezi bezpečnostní problematiky ochrany měkkých cílů, bezpečnostní vhled do ochrany měkkých cílů a aktuální otázky ochrany měkkých cílů v České republice.

Ve druhé části se pak věnovali základním fázím vyhodnocení ohroženosti a způsobu, jak tato vyhodnocení zpracovat. Také ozřejmili, jak správně vymezit a stanovit, co chránit, od koho hrozí útok, a upozornili na veškeré očekávatelné způsoby útoků včetně možných míst i časů. V první fázi tvorby vyhodnocení ohroženosti je třeba mít zodpovězeny tři na sebe navazující otázky: co chci chránit, proti komu chci hodnoty chránit a jakým způsobem tyto jednotlivé zdroje hrozeb mohou zaútočit.

Ve třetím bloku probrali, jak určit pravděpodobnost vymezených útoků i výši jejich dopadů nebo jak stanovit celkovou míru ohroženosti konkrétního měkkého cíle. Na tento blok navázala praktická cvičení, ve kterých si mohli účastníci ověřit míru nově nabitých informací. Správná identifikace zdrojů hrozeb je totiž zásadní pro jejich vyhodnocení.

Poradenství v oblasti prevence bezpečnostních rizik

Pro poskytování nepřetržitého poradenství v oblasti prevence bezpečnostních rizik pro vlastníky a provozovatele měkkých cílů operační odbor Policejního prezidia České republiky zřídil HOTLINE 800 255 255. Zaslání bezpečnostního plánu Policii ČR může významně zefektivnit její případný zásah. Zpracovaný bezpečnostní plán je možné proto zaslat v editovatelné formě na operační odbor Policejního prezidia České republiky (
pp.oo.operacni@pcr.cz), kde bude dále využit pro přípravu policistů na zásah v měkkém cíli.
 

V poslední části se přednášející věnovali tvorbě Bezpečnostního plánu měkkého cíle aneb co by nemělo být opomenuto při jeho zpracování. Vymezili, jak nejlépe a nejvhodněji stanovit typologii měkkého cíle a detailněji popsat charakteristiku objektu, prostoru či okolí měkkého cíle. Zároveň vysvětlili, jak zpracovat a aktualizovat veškeré síly a prostředky na úrovni fyzické bezpečnosti i technických opatření, kterými měkký cíl disponuje, jak zpracovat standardizované procedury pro očekávané i mimořádné situace, jak proškolit všechny relevantní aktéry či připravit tematický plán školení nebo jak správně oznamovat a evidovat bezpečnostní incidenty. Jak hodnotí nové metodické postupy MV k ochraně měkkých cílů odbornice v oboru komerční bezpečnosti a prevence kriminality Fáberová? Podle jejího názoru mají různé měkké cíle svá specifika. Nově vydané materiály se snaží obsáhnout jednou metodikou několik různých typů měkkých cílů a je zřejmé, že bude hodně záležet na zkušenostech zpracovatele, jakým způsobem bude daný problém, který se ho týká, řešit.

Osobně bych ocenila více mate­riálů, které by se specificky a podrob­něji vyjadřovaly k různým pro­ble­matikám. Z praxe zjišťuji, že moji klienti, což jsou především ‚majitelé‘ a provozovatelé měkkých cílů, se těžko v zevšeobecňujících dokumentech orientují a složitě z nich vybírají to podstatné, co se týká jejich provozu,“ uvedla Fáberová. Předpokládá, že MV vydá i další metodické materiály, které se budou více dotýkat jednotlivých problematik. Zároveň doporučuje, že při jejich tvorbě by bylo vhodné více spolupracovat nejen se subjekty, jichž se daná problematika týká, ale především s odborníky, kteří mají mnohaleté zkušenosti z praxe.

Činnosti v oblasti ochrany měkkých cílů
Aktivity v oblasti ochrany měkkých cílů se dosud v obecné rovině řešily v rámci „Strategie ČR pro boj proti terorismu“. Vývoj bezpečnostní situace v posledních letech si však vyžádal komplexní řešení tématu měkkých cílů. Zástupci obcí a krajů v lednu 2016 podepsali „Memorandum o spolupráci v rámci sdílení informací bezpečnostních složek o určitých typech útoků“. Útoky z posledních let ale ukazují, že měkké cíle se stávají cílem nejen pro útočníky­ teroristy, ale také pro jiné pachatele násilné trestné činnosti. Byl to například útok v Uherském Brodě, kde v restauraci třiašedesátiletý místní obyvatel zastřelil osm osob a jednu osobu těžce zranil, nebo střelba v obchodním centru v Mnichově. Byl proto přijat protiteroristický balíček a vydána metodika ochrany měkkých cílů. Proběhlo několik různých seminářů a školení zaměřených na ochranu měkkých cílů a mimo jiné byli proškoleni policisté krajských ředitelství. Byla také zpracována technická norma ČSN 73 440022 „Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení“, která se zaměřuje na ochranu škol a školských zařízení jako měkkých cílů. V roce 2017 byla vydána a schválena „Koncepce ochrany měkkých cílů pro roky 2017–2020“ a jejím cílem je vytvořit fungující národní systém ochrany měkkých cílů, díky kterému bude možné plošně zvýšit jejich odolnost. V září 2017 poprvé zasedl stálý poradní sbor MV k ochraně měkkých cílů. Ochranu podpořily také neinvestičními dotacemi, které by měly zřídit ministerstva vnitra, dopravy, kultury a zdravotnictví. Programy by se měly realizovat v letech 2019–2021.

Závěrečné zhodnocení semináře
Z anonymní dotazníkové zpětné vazby vyplynulo, že účastníci byli se školením spokojení. Ocenili, že přednášející mají hluboké praktické zkušenosti a značný čas věnovali výběru a proškolování bezpečnostního personálu. „Situa­ce v České republice se totiž vyvinula tak, že najmutí bezpečnostní agentury je v současné době jedním z největších bezpečnostních rizik měkkých cílů. Bohužel to vidím všude ve své praxi a naši posluchači to svými zkušenostmi jen potvrzují. Poslední dobou významně postrádám u bezpečnostních agentur jakékoli známky bezpečnostního know­ how. Zpravidla agentury jen slepě plní pokyny ‚majitelů‘ měkkých cílů a ti, přestože výborně znají podmínky svého provozu, nejsou kovaní v bezpečnosti. A také v tomto odvětví hraje významnou roli nejnižší cena. Svým dětem také nekoupíme laciné výrobky, které by nesplňovaly alespoň základní bezpečnostní kritéria. Pokud ale máme na starosti bezpečnost většího počtu lidí, zdravý rozum jako by náhle vymizel. Nejde přece o život. Nebo ano?“ upozornila Fáberová.

Posluchače také zaujal způsob analyzování rizik, především jeho vyčíslení a určení priorit. Rovněž i nové pojetí významné role managementu při ochraně měkkého cíle, kde má tento tým nezastupitelnou roli ve všech třech fázích mimořádné události. Důležitá je tedy úloha manažerského týmu při prevenci a přípravě na mimořádnou událost, v jejím průběhu i bezprostředně po ní. To ale rozhodně v praxi nevyřeší jen zpracování nové bezpečnostní dokumentace podle metodik (na zpracování dokumentace jsou nyní uděleny v mnoha oblastech dotační tituly), ale především stanovení jasných pravidel, výcvik a nácvik, jak reagovat na různé situace. „Překvapil mě velký zájem posluchačů o seminář a bohužel jsme nebyli schopni všechny zájemce o něj uspokojit. Chystáme proto jeho opakování ještě v červnu. Zaujal mě také zájem o danou problematiku z řad posluchačů z objektů, které sice svou povahou přímo nenaplňují znaky měkkého cíle, ale jsou to velké podniky, které pravidelně pořádají dny otevřených dveří či jiné akce ve výrobních areálech. Také mne potěšil velký zájem ze strany nemocnic. Je vidět, že praxe vyžaduje přípravu na řešení i jiných problémů, než jen na ty, které dosud zahrnovalo krizové plánování,“ konstatovala Fáberová.


Veronika FÁBEROVÁ, Mgr. et Mgr. Pavel KRČÍLEK, DiS., David HARTMANN, DiS., foto David HARTMANN, DiS.

Ochrana obyvatel v okolí chemických provozů

Moderní průmysl nebo i dozvuky dříve významných továren, to je průmysl v České republice. Aniž si to uvědomujeme, nachází se kolem nás, ať už v běžném životě nebo v pracovním prostředí, spousta chemických látek. Některé mohou být v blízkosti v takovém množství, že by pro nás mohly být v případě úniku nebezpečné.

Prevence závažné havárie
Řeč je o chemickém průmyslu, který je běžně kolem nás. Ať už jde o postarší provozy nebo vybudované nové technologie. Chemie je již běžnou součástí průmyslu a našeho života. Vždy se lidstvo poučilo až z některé nastalé události. Ani chemický průmysl tomu není výjimkou. Oblast nazývaná „Prevence závažných havárií“ (PZH) se začala řešit Evropskou unií po výbuchu cyklohexanu v britském Flixborough v roce 1974 a úniku dioxinu v italském Sevesu v roce 1976. Reakcí na tyto dvě události se začaly formulovat směrnice Rady 82/501/EEC, tzv. SEVESO I a jejich následné novelizace směrnice Rady 96/82/EC, tzv. SEVESO II, směrnice Rady 2003/105/EC SEVESO III. Směrnice mají za cíl zavést v členských zemích jednotnou legislativu týkající se výše zmiňované PZH. Jde mimo jiné o povinnosti pro provozovatele objektu, ve kterém se nachází nebezpečné látky a orgány státní správy.

V České republice byl v návaznosti na směrnici EU SEVESO III zpracován zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií, který ruší zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií. Zákon se vztahuje na objekty, které disponují některou z vybraných chemických látek nebo chemickou směsí uvedenou v příloze tohoto zákona s vidinou snížení pravděpodobnosti vzniku a zmírnění následků závažných havárií. Havárie by v případě velkého rozsahu mohly mít negativní vliv na životy a zdraví lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek.

Systém prevence závažné havárie
Pokud se provozovatel nebo uživatel objektu rozhodne disponovat nebo nakládat s některou nebezpečnou látkou nebo chemickou směsí, musí zpracovat seznam nebezpečných látek nebo směsí, který obsahuje druh, množství, klasifikaci a fyzikální formu všech nebezpečných látek uvedených v objektu. Na základě tohoto provede součet poměrných množství nebezpečných látek a podle výsledků zpracuje protokol o nezařazení nebo navrhne zařazení objektu do skupiny A nebo do skupiny B. Protokol o nezařazení nebo návrh na zařazení do příslušné skupiny provozovatel předloží krajskému úřadu, který po posouzení dokumentů zahájí řízení o zařazení objektu. Výsledkem řízení je rozhodnutí o zařazení do příslušné skupiny.

Provozovatel plní druhou část, kterou je zpracování potřebné bezpečnostní dokumentace. Provozovatel skupiny A i B provede posouzení rizik závažné havárie pro účely zpracování příslušné bezpečnostní dokumentace. Pro provozovatele zařazené do skupiny A je výchozí bezpečnostní dokumentací Bezpečnostní program a pro skupinu B je bezpečnostní dokumentace nazvaná Bezpečnostní zpráva. Náležitosti obsahu dokumentace jsou uvedeny v zákoně o prevenci závažných havárií. Ve zkratce jde o základní informace o objektech, posouzení rizik závažné havárie, popis zásad, cílů a politiky prevence závažných havárií, popis systému řízení bezpečnosti a shrnutí. Zpracovaná dokumentace prochází schvalovacími procesy u orgánů veřejné zprávy a dotčených obcí. Dalšími dokumenty, které provozovatel musí mít zpracované, jsou plán fyzické ochrany areálu. Provozovatelé objektu zařazeného do skupiny B ještě navíc zpracovávají vnitřní havarijní plán a podklady pro stanovení zóny havarijního plánování a zpracování vnějšího havarijního plánu. Na základě těchto dvou dokumentů se odvíjí další činnosti pro krajský úřad a hasičský záchranný sbor (HZS) kraje.

Krajský úřad na základě podkladů pro stanovení zóny havarijního plánování stanoví zónu havarijního plánování. Je to okolí objektu, ve kterém jsou uplatňovány požadavky ochrany obyvatelstva a požadavky územního rozvoje z hlediska havarijního plánování. Na základě stanovené zóny pak HZS kraje zpracovává Vnější havarijní plán. Ten obsahuje tři části, a to Informační část, Operativní část a Plány konkrétních činností. Náležitosti plánu jsou uvedeny ve vyhlášce č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu. Při zpracování plánu HZS kraje úzce spolupracuje nejen s provozovateli objektů, ale také s dotčenými obcemi a obcemi s rozšířenou působností (ORP), složkami integrovaného záchranného systému (IZS) a dalšími dotčenými orgány státní správy. Po zpracování je plán podroben připomínkám všech dotčených orgánů a následně schválen starostou ORP, ve které se objekt nachází, nebo hejtmanem kraje, pokud stanovené území přesahuje do více ORP.

Vnější havarijní plán a jeho prověřování
Zpracováním vnějšího havarijního plánu to ovšem nekončí. Aktuálnost plánu nebo jeho vybrané části se minimálně jednou za tři roky ověřuje prostřednictvím taktických, prověřovacích nebo štábních cvičení. Do cvičení se často zapojují některé složky IZS (např. Policie ČR, Zdravotnická záchranná služba), které si ověřují postupy a činnosti ve vztahu s havárií v takovém objektu. Činnosti si také ověřují dotčené obce a ORP, a to ve formě zasedání krizového štábu obce či možného ověření funkce vlastních systémů varování. Přípravy cvičení probíhají několik měsíců ve snaze vše důkladně připravit a zamezit možným nežádoucím problémům. Ale ne vždy se cvičení obejde bez potíží. Ovšem některé potíže či nedostatky mohou přispět k dalšímu rozpracování nebo přepracování bezpečnostní dokumentace či vnějšího havarijního plánu. Dnešní doba uhání závratným tempem a tak i dokumentace zpracovaná před lety nemusí být vždy dokumentací, která by odpovídala době nynější.

Ve Středočeském kraji se ve skupině A a B nachází celkem 48 provozovatelů rizikové činnosti, ze kterých se 15 objektů nachází na území okresu Mělník. Jsou to například Centrální tankoviště ropy v Nelahozevsi, Areál chemických výrob v Kralupech nad Vltavou a i známý areál Spolana v Neratovicích, jehož zóna havarijního plánování má poloměr tři kilometry a nachází se v ní praktické celé město Neratovice, obce Libiš, Tuhaň a části obcí Obříství, Kly, Tišice a Všetaty. Počet obyvatel žijících v zóně přesahuje 20 tisíc. I zde se pravidelně provádí cvičení nejen s prověřením vnějšího havarijního plánu. Při posledním cvičení byly mimo jiné ověřovány postupy varování obyvatel, a to jak ze strany provozovatele, tak ze strany HZS kraje, postupy Policie ČR při uzavírání zóny havarijního plánování, či postupy krizového štábu města Neratovice.

Pro potřeby varování obyvatel má město Neratovice a okolní obce vybudován systém VISO. Zahrnuje akustické sirény, bezdrátové hlásiče, bytové přijímače, čidla na amoniak a čidla na měření hladiny. Systém je možné ovládat pro celé území z operačního střediska HZS podniku Spolana, s.r.o., a umožňuje jak přímý vstup verbálního předání informace, tak přehrání předdefinované zprávy. Tento systém se ověřuje při zkoušce sirén každou první středu v měsíci a způsob přímého vstupu z operačního střediska HZS podniku byl ověřen v roce 2015 při cvičení s názvem „CHLÓR 2015“. Samosprávy obcí informují obyvatele o probíhajícím cvičení a připravovaném spuštění koncových prvků varování většinou prostřednictvím stránek obcí, místních rozhlasů, dalších informačních prostředků obcí a v dnešní době i přes sociální sítě. Z průběhu cvičení byl jeden z poznatků, že signál nebo informace v případě spuštění koncových prvků může být slyšitelný i za hranicí zóny havarijního plánování nebo v sousední obci, která se v zóně nenachází. Proto se při tvorbě nových plánů myslí i na obce, které jsou v blízkosti zóny havarijního plánování.

Preventivně výchovná činnost
V současné době se skoro každý rok organizují „Dny bezpečí“, ani město Neratovice není výjimkou. Při tomto dni se na náměstí v Neratovicích sejdou základní složky IZS, Městská policie Neratovice a zaměstnanci HZS podniku Spolana, s.r.o. Den je věnován ukázkám činností zúčastněných složek a předáváním užitečných informací ve stáncích kaž­dé složky. Akce slouží nejen pro ukázku techniky, ale i k informování o chování v případě úniku nebezpečné látky.

Své místo má prevence závažné havárie i při školení starostů obcí a prostřednictvím seminářů pro pedagogy. Cílem je představit posluchačům možné zdroje ohrožení, způsoby ochrany před jejich účinky a zdroje, které lze využít při předávání informací a dalších poznatků. Přednáškový den nebo seminář začíná teoretickou částí, kde je představen legislativní rámec nebo informace vycházející ze zákonů. Následně přednášky z teorie přechází k praktické části, konkrétním dotazům a praktickým připomínkám.

Krajský úřad na základě údajů od provozovatele objektu vydává Informace pro veřejnost v zóně havarijního plánování. Může být v podobě brožurky, ve které jsou základní informace k provozovateli a zdroji ohrožení, popis činnosti a výpis hlavních nebezpečných látek a je zde uvedena mapa zóny havarijního plánování a další informace. Aby se do podvědomí obyvatel dostala i skutečnost, jak se zachovat v případě některé havárie, jsou v ní uvedeny informace o varování obyvatelstva a chování občanů v případě vzniku závažné havárie. Brožura je následně předána do všech domácností, pracovišť a dalších objektů, které se nacházejí v zóně havarijního plánování.

Každý by si tedy řekl, že obyvatelé v okolí takovýchto objektů vědí, jaký provoz se za plotem areálu nachází. Ale i v dnešní době internetu a sociálních sítí se najdou obyvatelé, kteří nevědí, co by mohlo nastat a jak by se měli zachovat. Začátkem letošního roku provedl student Policejní akademie v Praze, při zpracování bakalářské práce „Chemická havárie ve vztahu k ochraně obyvatelstva“, průzkum veřejnosti v Neratovicích ve vztahu k areálu Spolany. K překvapení, snad až na pár výjimek, obyvatelé nepovažovali Spolanu jako možné nebezpečí. Nadpoloviční většina dotazovaných uvedla, že látky, které se v areálu nacházejí, znají a způsob vlastní ochrany při jejich úniku též. Stále je ale i tak valná část obyvatel, která takové znalosti nemá. Zájem o informace o dění v ­areálu Spolana je vysoký.

Jak více prohloubit informovanost obyvatel o tom, co je možná za plotem jejich zahrady?
Nabízí se hned několik možností. Jednou z nich je užší spolupráce se samotnými provozovateli objektů, kteří můžou být zdrojem ohrožení. Spolupráce by mohla vést k předávání informací o provozovateli v podobě přednášek nejen na základních a středních školách, ale i směrem k samotné veřejnosti při pořádání dnů otevřených dveří či workshopů. To, že je tato oblast v rámci přípravy obyvatelstva důležitá, dokládá i fakt, že navázání spolupráce s provozovateli objektů je jednou z priorit preventivně výchovné činnosti stanovenou Plánem MV­ GŘ HZS ČR k realizaci PVČ u HZS ČR jak v roce 2018, tak i v letošním roce. Jak se tato spolupráce bude časem vyvíjet, ukážou následující roky.


mjr. Ing. Miroslav STEINZ, HZS Středočeského kraje, foto Portál krizového řízení Středočeského okraje a archiv HZS Středočeského kraje
 

Spolupráce HZS Olomouckého kraje se starosty obcí při přípravě na řešení MU

K zajištění připravenosti obcí na řešení mimořádných událostí (MU) je nezbytná spolupráce mezi všemi dotčenými orgány a zejména pak mezi HZS kraje a starosty obcí. V rámci Olomouckého kraje je tato spolupráce dlouhodobě zaměřena na různé oblasti činností od školení, metodické pomoci až po zpracování plánovacích dokumentů nebo sběr údajů pro informační systémy. V následujícím textu přiblížíme některé způsoby a možnosti spolupráce HZS Olomouckého kraje se starosty obcí.

Odborná příprava a praktické workshopy se zapojením všech účastníků
Odborná příprava starostů obcí je v rámci Olomouckého kraje organizována, obdobně jako v jiných krajích, v povolebním roce a jde o „hlavní“ odbornou přípravu starostů obcí v oblasti přípravy na řešení MU. S ohledem na zatraktivnění samotné odborné přípravy je v Olomouckém kraji tato příprava rozdělena na teoretickou a praktickou část. Obsahem teoretické části odborné přípravy jsou zejména informace o povinnostech obce vycházejících ze zákona o požární ochraně (např. zřizování jednotek požární ochrany a finanční problematika spojená s činností jednotky) a informace z oblasti ochrany obyvatelstva (OOB) a krizového řízení (KŘ). Právě poslední zmíněné oblasti jsou jakýmsi vstupem do praktické části, kde starostové obcí řeší modelový příklad MU na území obce.

V praktické části, která je realizována formou workshopu, je v úvodu rozehrána modelová situace na území obce (např. větrná smršť s výpadkem dodávek elektrické energie) a účastníkům jsou přiděleny oblasti, které je potřeba řešit jak z pohledu starosty obce, tak z pohledu občana. Starostové obcí jsou rozděleni do pracovních skupin, přičemž početní obsazení skupiny vhodné k efektivní diskuzi je pět až osm starostů obcí. Každá pracovní skupina má vedoucího (moderátora) z řad příslušníků HZS kraje, případně obce s rozšířenou působností (ORP), který vede diskuzi s cílem zmapovat možné dopady na území obce v oblastech zajištění základních životních potřeb obyvatel obce včetně úkolů OOB a k těmto dopadům následně navrhnout možná řešení. Dopady a možná řešení jsou sepisovány na pracovní listy a po ukončení diskuze ve skupinách jsou v rámci workshopu prezentovány každou skupinou jednotlivé výstupy. Závěrečnou diskuzi moderuje příslušník HZS kraje a se všemi starosty se probírají analyzované dopady a jejich možná řešení.

Takový způsob provedení praktické části vhodně doplňuje teoretickou část odborné přípravy a starostové obcí si bezprostředně po nabyté teorii „vyzkouší“ řešení MU na území obce. Podstatný přínos pro starosty obcí je zejména v tom, že v rámci diskuze se dozví celou řadu praktických informací, a to jednak od příslušníků HZS kraje nebo tajemníka bezpečnostní rady ORP, ale také od starostů obcí, kteří už v minulosti nějakou MU na území obce řešili.

Mimo uvedenou odbornou přípravu starostů obcí jsou příslušníky na úseku OOB a KŘ obdobné workshopy realizovány i v průběhu roku například v rámci metodických setkání starostů obcí s ORP nebo pro předurčené členy stálých pracovních skupin krizových štábů ORP. Tyto workshopy jsou většinou cíleně zaměřeny na řešení určité MU spojené s charakterem daného území nebo v případě členů stálých pracovních skupin na zajištění činností, se kterými by se mohli setkat při řešení reálné situace.

Forma workshopu je dále využitelná i v jiných oblastech než při odborné či jiné přípravě a jednou z nich jsou cvičení orgánů KŘ. Jde o specificky zaměřené workshopy, kdy je jejich cílem získat nezbytné informace od odborníků podle daného tématu cvičení. Tyto workshopy se realizují zpravidla v rámci přípravy cvičení. Získané informace jsou v některých činnostech zcela zásadní pro další přípravu cvičení a umožní tak organizátorům daleko reálnější pohled na řešené téma včetně plánování rozehry a dalších činností při cvičení. Prvním takovým cvičením v Olomouckém kraji, kdy byl v rámci přípravy realizován workshop, bylo cvičení Power Outage v roce 2015, jehož tématem bylo řešení dlouhodobého výpadku dodávky elektrické energie.

Spolupráce se starosty obcí v oblasti plánovacích dokumentů a sběru informací
V této části přiblížíme vybrané příklady spolupráce v oblasti havarijního plánování a KŘ v Olomouckém kraji. Již dlouhodobě (od roku 2004) spolupracujeme se starosty obcí v rámci sběru dat pomocí tzv. karet obcí. Tato databáze umožňuje sběr dat o správním území obce, které se dále využívají jako podklady pro zpracování plánovacích dokumentací nebo jako zdroj dat pro informační systémy. Na základě této osvědčené spolupráce a v návaznosti na snahu nabídnout starostům obcí jejich vlastní a jednoduchý plánovací dokument jsme v loňském roce navrhli a zpracovali „Plán připravenosti obce na řešení mimořádných událostí a krizových situací“ (plán připravenosti).

Plán připravenosti je rozdělen na část I. Příprava a část II. Řešení. Příprava obsahuje základní informace o možných rizicích na území obce, možnosti zřízení a složení krizového štábu obce a uvedenou kartu obce. Právě karta obce se stala základní a nezbytnou součástí plánu připravenosti a provázala jednotlivé části dokumentu, které se na ni odkazují. Řešení pak obsahuje metodické listy, které doporučují starostovi obce postup při řešení mimořádných a krizových situací (KS). Metodické listy jsou zpracované v jednoduché a přehledné formě. Obsahem metodického listu je popis jednotlivých činností, u kterých je doporučen také způsob provedení. V něm může být uvedeno např. využít krizový štáb obce, obecní rozhlas, jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, telefonní seznam nebo znázorněno v mapě.

Metodické listy jsou rozděleny na části:
Obecné činnosti při řešení MU a KS
- obsahuje základní a obecné činnosti využitelné při řešení různých MU a KS
Povodeň
- obsahuje činnosti využitelné v případě hrozby nebo vzniku povodně
Ochrana obyvatelstva
- obsahuje činnosti využitelné při realizaci varování a informování, evakuace a nouzového ubytování (přežití) obyvatelstva.

Obsahem části Řešení jsou dále pomocné dokumenty v podobě příloh, které lze využít při samotném řešení MU nebo KS. Jde například o formulář pro zápis činností obce, mapu správního obvodu obce s vyznačením důležitých a zájmových bodů, vlastní telefonní seznam dané obce nebo základní výpis z právních předpisů vztahující se k působnosti obce při řešení MU nebo KS.
Plány připravenosti zpracovali příslušníci na úseku OOB a KŘ pro každou obec v Olomouckém kraji a zhruba v polovině roku 2018 byly tyto dokumenty elektronicky předány jednotlivým obcím k využití. Tím, že součástí plánu připravenosti je karta obce, kterou každý rok ve spolupráci s obcemi aktua­lizujeme, zůstane snad i samotný plán připravenosti „živým“ a použitelným plánovacím dokumentem.

Závěr
Uvedené řádky měly přiblížit spolupráci příslušníků HZS Olomouckého kraje se starosty obcí na úseku OOB a KŘ. Touto a dalšími činnostmi chceme docílit zkvalitnění vzájemné spolupráce v rámci přípravy a zejména pak při řešení vzniklých MU s cílem zajištění efektivnější pomoci zasaženému obyvatelstvu.


kpt. Ing. David BUČEK, HZS Olomouckého kraje, foto archiv HZS Olomouckého kraje

Cena Bezpečnostní rady státu pro Institut ochrany obyvatelstva

MV­-generální ředitelství HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva získal vysoce prestižní Cenu Bezpečnostní rady státu (Cena) za významný přínos k rozvoji vědy, výzkumu a vzdělání v oblasti ochrany obyvatelstva, civilního nouzového plánování, krizového řízení, integrovaného záchranného systému a kritické infrastruktury a za vynikající výsledky v expertní, vydavatelské a popularizační činnosti.

Slavnostní akt proběhl dne 25. dubna 2019 ve Zlatém sále Lichtenštejnského paláce. Z rukou ministra obrany Mgr. Lubomíra Metnara a ministra zahraničních věcí Mgr. Tomáše Petříčka, M.A., Ph.D., převzal Cenu ředitel Institutu ochrany obyvatelstva plk. Ing. Mgr. Rostislav Richter. Předávání ocenění se uskutečnilo za přítomnosti generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslava Ryby, náčelníka Generálního štábu Armády České republiky armádního generála Ing. Aleše Opaty, policejního prezidenta plk. Mgr. Jana Švejdara, ředitele Vojenského zpravodajství brig. gen. Ing. Jana Berouna a řady dalších významných zástupců z řad bezpečnostní komunity.

Cenu za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky každoročně uděluje Bezpečnostní rada státu za významná díla v oblasti bezpečnostní a obranné politiky České republiky nebo za aktivní činnost v bezpečnostní komunitě a také za celoživotní prospěšnou práci v oblasti bezpečnostní a obranné politiky České republiky a její osvěty.


kpt. Ing. Markéta BEČIČKOVÁ, Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv Úřadu vlády ČR
 

Hrozby ohrožující zdroje požární vody v České republice

V současnosti čelí zdroje vod rostoucím tlakům na zabezpečení sociálních, ekonomických a environmentálních potřeb rostoucí světové populace. Všeobecný pohled na problematiku nedostatku vodních zdrojů se pomalu mění a společnost již nepovažuje vodu za samozřejmost. O šetrném hospodaření s ní se v České republice diskutuje řadu let.

Obr. 1 Odběry povrchových vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14)Obr. 1 Odběry povrchových vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14) Obr. 2 Odběry podzemních vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14)Obr. 2 Odběry podzemních vod v České republice v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.14)

I když má spotřeba vody v České republice za posledních několik desítek let sestupnou tendenci, stále nedošlo a nedochází k navyšování její disponibilní kapacity. Naopak dál dochází k úbytkům množství vody v krajině. Jelikož je voda potřebná pro výrobu takřka každého produktu na světě, jsou na ni všechna odvětví nějakým způsobem závislá, a proto racionální a konstruktivní přístupy pro hospodaření s ní by se neměly týkat jen vod určených pro pitné účely, ale všeobecně. Tedy i vod používaných v oblasti požární ochrany (PO).

Současný stav vodních zdrojů v České republice není uspokojivý. Změny v rozložení atmosférických srážek, pokles retenční schopnosti půdy, rovnání vodních toků, eliminace lužních lesů či zvyšující se průměrná roční teplota vzduchu jsou jen jedny z mála faktorů, které negativně ovlivňují zdroje vody. Asi největším úskalím České republiky v oblasti zdrojů vody je samotná geografická poloha země. Ta nedisponuje na svém území žádným veletokem, nemá přístup k mořím ani k oceánům. Přestože územím státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí, která rozdělují území do tří úmoří, nemá Česká republika k dispozici dostatečnou kapacitu vodních zdrojů. Samotná poloha státu vytváří z území pomyslnou hydrologickou střechu Evropy, odkud se všechna voda, pokud se nevsákne nebo nezadrží, odpaří a odteče pryč z území do okolních států. Roční přítoky do České republiky jsou z hlediska hydrologické bilance více či méně zanedbatelné, a tudíž se stát musí spoléhat především na atmosférické srážky a měl by s nimi umět nakládat. O to více v případě změn klimatu, které mohou mít nepříznivý vliv jak na zdroje vody obecně, tak i na zdroje požární vody.

Zdroje požární vody přirozeného původu
Zdroje vod přirozeného původu můžeme v základu rozdělit na povrchové a podzemní. Z hlediska objemu představují povrchové vody přirozeného původu nejvýznamnější část vodních zdrojů na území České republiky (porovnání viz obr. 1 a 2) a dále pak tyto vody obvykle představují pro střední a velká města hlavní zdroje jak pitné, tak i požární vody, a to prostřednictvím vodárenských soustav. V současnosti tvoří povrchové zdroje vody v České republice zhruba 53 % vodních zásob využívaných pro zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství. V tomto ohledu se situace v České republice liší od některých okolních evropských států, kde je převážná část obyvatelstva zásobována vodou z podzemních zdrojů. Jde například o Francii (56,4 %), Německo (72,0 %), Itálii (80,3 %) či Dánsko (téměř 100 %). Jsou však i evropské země, v nichž je naopak podíl povrchové vody na zásobování ještě vyšší než v České republice (NAŠE VODA 2011–2018, 2011).

Obr. 3 Přehled úhrnu územních srážek v České republice v letech 1961-2017 (Zdrpj dat: ČHMÚ, 2018)Obr. 3 Přehled úhrnu územních srážek v České republice v letech 1961-2017 (Zdrpj dat: ČHMÚ, 2018)

Současný nedostatek vodních zdrojů v České republice, jenž graduje poslední řadu let, je často mylně interpretován jako následek příčiny hydrometeorologického extrému nazývaného sucho. Primární příčinou, ač se to nemusí zdát, je počasí. Na základě údajů Českého hydrometeorologického ústavu jsou územní srážky podle dlouhodobého srážkového normálu let 1981–2010 vyšší, než tomu bylo v dlouhodobém srážkovém normálu let 1961–1990 (obr. 3). Avšak srážky mají jinou povahu. Jsou prudší a jinak rozloženy v průběhu kalendářního roku. Právě tato změna klade vyšší nároky na retenční schopnost krajiny zadržovat vodu. Oproti tomu schopnost krajiny ji zadržovat klesá, a to z větší části kvůli nesprávnému zemědělskému hospodaření. Příkladně podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., by měla být zemědělská půda v České republice schopna zadržet okolo 8,4 miliardy m3 vody. Ve skutečnosti je tato retence pouze 60 % s hodnotou přibližně 5,04 miliardy m3 vody. Jak ústav dále uvádí, toto snížení je dáno především špatným hospodařením s půdou, poškozením půdy vodní a větrnou erozí, nadměrným utužením půdy a ztrátou biologické aktivity půd (VÚMOP 2018). Hodnota rozdílu mezi skutečnou a pravděpodobně možnou retenční schopností činní zhruba 3,36 miliardy m3 vody. Pro představu tento deficit činní více než dvouletou spotřebu vody v České republice jak pro pitné, tak i průmyslové a zemědělské účely (NAŠE VODA 2011–2018, 2018). Dále je potřeba v kontextu krajiny zmínit dva negativní trendy. První se nazývá „Urban Sprawl“ (např. Henning et al. 2015; Eigenbrod et al. 2011), kdy se obchodní, logistické, průmyslové a jiné podniky rozšiřují okolo měst na takzvaných zelených loukách, a druhý se nazývá „Urban Sealing“ (např. Šerek 2014), kdy veškerý typ výstavby vede k přeměně přírodních propustných povrchů na nepropustné.

Další skutečnost, která zásadně ovlivňuje podzemní a povrchové vody přirozeného původu, je jejich jakost. Obecně můžeme konstatovat, že vodní zdroje přirozeného původu ovlivňují biologické, chemické, fyzikální a radiologické polutanty (např. Bartram et al. 2009, s. 28; Davison et al. 2005, s. 38). Mezi nejvýše negativně zatížené vodoteče v České republice patří především menší toky v hustě osídlených městech, průmyslových nebo zemědělských oblastech. Naproti tomu vodní toky v horských a podhorských oblastech patří k nejlépe hodnoceným z hlediska jejich zatížení nežádoucími polutanty (ČHMÚ 2017, s. 78; Ministerstvo zemědělství 2017a, s. 21–31). Pro hodnocení kvality povrchových vod v České republice můžeme vycházet ze dvou zdrojů. Prvním zdrojem se soudí zatřídění povrchových vod do pěti jakostních tříd podle ČSN 75 7221 – Kvalita vod – Klasifikace kvality povrchových vod. Tato klasifikace hodnotí jednotlivé ukazatele spadající do příslušné skupiny a výsledná třída je určena podle nejnepříznivějšího ukazatele jakosti vod ve skupině. Druhým zdrojem je pak hodnocení podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (ČHMÚ 2017, s. 75). Hodnocení jakosti podzemních vod se v ČR řídí vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod, ve znění pozdějších předpisů. Monitorováním jakosti podzemních vod se nejrozsáhleji věnuje Český hydrometeorologický ústav pomocí pozorovací sítě. Tato síť je rozvržena tak, aby sledovala pokud možno neovlivněný režim podzemních vod a záměrně se vyhýbala lokalitám, které jsou antropogenně ovlivněné bodovými zdroji znečištění (Kodeš, Svátková a Freisleben 2016, s. 4).

Povrchové vody, coby zdroje požární vody přirozeného původu, patří k relativně snadno dostupným zdrojům. Jsou poměrně vydatné a z hlediska investičních nákladů i levné. V současnosti lze u velkých řek a vodních nádrží počítat s nevyčerpatelnou kapacitou pro požární účely. Ovšem v případě značného poklesu vodní hladiny u těchto velkých zdrojů může nastat situace, kdy nebude možné provést odběr z tohoto zdroje, a to z důvodu buď překonání maximální geodetické sací výšky pro požární techniku, nebo jednoduše nebude možné se k tomuto zdroji s požární technikou dostat (nestabilní břehy způsobené snížením vodní hladiny aj.). U menších vodních toků může například docházet k tak výraznému poklesu užitečné vydatnosti zdroje, kdy buď minimální výška hladiny pro odběr požární vody klesne pod 1 m nade dnem zdroje anebo kdy v dané lokalitě může docházet k opakovaným cyklům vysychání toku či v nejhorším případě nastane jeho nezvratné vyschnutí. Například studie zabývající se hodnocením rizik vysychání drobných vodotečí v České republice za období let 1997–2015 uvádí, že celá 1/3 rozlohy státu je vysoce riziková na vysychání (obr. 4), a to především tam, kde jsou povodí s převahou orné půdy a podílem vodních ploch větším než 1 ‰ (Zahrádková et al. 2015). V mnoha případech požárů mohou být právě tyto drobné vodoteče důležitým zdrojem požární vody, jelikož jde o oblasti, kde je poměrně velká koncentrace zastavěného území (obr. 5).

Obr. 4 Kategorizace území ČR podle míry rizika vysychání drobných vodních toků; R_0 - malé riziko, R_1 - střední riziko, R_2 - velké riziko vysychání drobných toků (Zdroj dat: Zahrádková el al. 2015, s. 12)Obr. 4 Kategorizace území ČR podle míry rizika vysychání drobných vodních toků; R_0 - malé riziko, R_1 - střední riziko, R_2 - velké riziko vysychání drobných toků (Zdroj dat: Zahrádková el al. 2015, s. 12) Obr. 5 Zastavěnost území ČR; S_5 000 - plochy sídel nad 5 000 obyvatel, Mo_MČ - městské obvody a městské části, O_VÚ - obce a vojenské újezdy (Zdroj Dat: ArcČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014 - verze 3.2)Obr. 5 Zastavěnost území ČR; S_5 000 - plochy sídel nad 5 000 obyvatel, Mo_MČ - městské obvody a městské části, O_VÚ - obce a vojenské újezdy (Zdroj Dat: ArcČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014 - verze 3.2)

Je pravděpodobné, že klima sníží v budoucnu kvalitu či jakost povrchových vod kvůli několika faktorům jako například zvyšování teploty vody, zvyšování sedimentace, splach živin a škodlivin či zvyšování koncentrací škodlivin v epizodách sucha a povodní. Fundovaným ukazatelem, jenž ilustruje postupné změny klimatu mající dopady na zdroje vody (zdroje požární vody) přirozeného původu, můžeme považovat dlouhodobou studii Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, v. v. i. Tato studie s výhledem do roku 2100 se zaměřuje na několik oblastí, a to například na zemědělství, vodní režim, extrémy a klima, krajinu a lesnictví. Studie pracuje s různými globálními modely podle tří scénářů vývoje emisí CO2 (obr. 6). Všechny modely jsou přístupné na webu klimatickazmena.cz. Podle optimistického scénáře, který představuje razantní omezení emisí CO2 podle Pařížské dohody na Konferenci OSN o klimatické změně 2015 (United Nations 2015), lze jasně pozorovat, že se deficit ve vodní bilanci bude i nadále prohlubovat, a to hned podle pěti nejrozšířenějších globálních klimatických modelů.

Podzemní zdroje z kategorie požárních vod přirozeného původu jsou v České republice nejvíce zastoupené ve formě studní. Tyto zdroje jsou doplňovány infiltrací srážkových a povrchových vod. Na toto doplňování mají největší podíl právě atmosférické srážky v podobě sněhu v zimních měsících. I v tomto ohledu se studie Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, v. v. i., opírá o predikce, kdy sněhové srážky nebudou tolik vydatné a kvůli celosvětovému zvyšování teploty na Zemi budou sněhové pokrývky rychleji tát a odtékat vodotečemi pryč z krajiny na místo toho, aby pozvolna odtávaly a vsakovaly se do půdy (obr. 7). I přes potenciální snahy o snižování emisí CO2 se v budoucnu v České republice budou vyskytovat oblasti především s nadmořskou výškou pod 300 m n. m., kde sněhová pokrývka bude velkou vzácností, což lze pro podzemní zdroje vod přirozeného původu považovat za vážnou situaci. Například pro nejnepříznivější scénář sněhové pokrývky nad 30 cm (globální klimatický model CNRM při vysokých emisích CO2) ve výhledu let 2081–2100 se krom velice malých oblastí Krkonoš a Jeseníků nebude takováto mocnost vrstvy sněhu v České republice nikde vyskytovat, což lze již výslovně pokládat za katastrofu (více viz www.klimatickazmena.cz).

Víceúčelové zdroje požární vody
Víceúčelové zdroje požární vody jsou v současnosti nejvíce prezentovány subjekty vodárenských soustav, místních vodovodů měst a obcí a vnitřních vodovodů, které rozvádějí pitnou vodu. Souhrnně lze tyto subjekty začlenit pod vodohospodářskou infrastrukturu. Ta je jednou ze součástí veřejné infrastruktury podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde je konkrétně vodohospodářská infrastruktura zatříděna pod veřejnou technickou infrastrukturu podle § 2 odst. 1 písm. k) bodu 2. stavebního zákona.

Z hlediska odstraňování rizik ve vodohospodářské infrastruktuře spojených se zdroji surové vody je základním nástrojem pro jejich eliminaci územní plánování. V rámci územního plánování u vodních zdrojů pro pitné účely hrají podstatnou úlohu ochranná pásma, která jsou vyhlašována podle § 30 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Mimo vlastních ochranných pásem zdrojů surové vody, která zpravidla nepřesahují minimální rozměry stanovené legislativou, je nutné v územních plánech hodnotit, jaký typ územního užití bude v povodí důležitého nebo strategického vodního zdroje. Nevhodně zvolený typ využití území nejenomže podstatně zvyšuje při různých haváriích riziko vyřazení takovéhoto zdroje z provozu, ale má také vliv na kvalitu jak podzemních vod vlivem například infiltrací kontaminovaných srážek, tak i na odvod kontaminovaných srážek do vodotečí (Kročová 2013, s. 14).

Hlavní požadavky či aspekty vodohospodářské problematiky implementované do územních plánů podle jejich hierarchie je kladení důrazu na jejich komplexnost a dlouhodobou nadčasovost. Tyto nejvýznamnější aspekty můžeme rozdělit na tři základní etapy (Kročová 2013, s. 13):

1. posouzení celkové kapacity již využívaných a potenciálních zdro­jů surové vody pro oblast státu a jejich jednotlivých regionů,
2. typy zdrojů surové vody, možnost obnovy a udržitelnost zdrojů z hlediska kvality a kvantity, demografických předpokladů vývoje státu a regionů a průmyslových požadavků na množství dodávané pitné vody,
3. koncepce řešení nedostatku surové vody vhodné k úpravě na vody pitné při krizových situacích vzniklých v důsledku krátkodobých nebo dlouhodobých klimatických změn a způsobu její distribuce do ohrožených oblastí těmito změnami.

Více menších vzájemně propojených regionálních způsobů zajištění dodávky pitné vody jsou nároky na prognostiku a územní rezervy v územních plánech pro distribuční systémy pitné vody (vodojemy, přečerpávací a redukční stanice a jiné) výrazně menší než nadregionální způsoby dodávek pitné vody. Je očividná menší poptávka po rozlehlých povrchových zdrojích surové vody s ohledem na vhodnou lokalizaci s příhodnými klimatickými podmínkami (Kročová 2013, s. 14). Z hlediska systémového diagramu průtoku vody od zdroje po spotřebitele (např. Kročová 2009, s. 31) jsou nároky na tento víceúčelový zdroj požární vody o mnoho přísnější než na zdroje požární vody přirozeného původu. Rovněž i míra pravděpodobnosti vzniku rizik je větší. Za nejzávažnější ohrožení tohoto systému lze považovat riziko kontaminace přepravované pitné vody distribučním systémem. To má za následek nejenom ohrožení zdraví spotřebitelů, ale také přerušení dodávky pitné vody spotřebiteli a současně způsobení vyřazení buď části, nebo celého distribučního systému z provozu, tedy i víceúčelového zdroje požární vody.

Z hlediska vodárenských soustav (skupinové a oblastní vodovody), tak i z hlediska místních vodovodů je nejméně příznivým stavem zásobování spotřebiště z jednoho zdroje povrchové surové vody s následným rozvodem pomocí větvené vodovodní sítě. Například při jakékoli havárii na hlavním řadu zásobující dané spotřebiště dojde zpravidla k omezení nebo přerušení dodávky nejen pitné, ale zároveň i požární vody. To platí i v případě poklesu kapacity zdroje surové vody, kde nelze tuto ztrátu nijak adekvátně nahradit. Množina potenciálních negativních následků je u tohoto systému daleko znatelnější než v případě systémů, které jsou zásobeny například z více zdrojů podzemních a povrchových surových vod a kde je upravená voda ve spotřebišti rozváděna kombinovanou vodovodní sítí.

Obr. 6 Změna vodní bilance v krajině v ČR s výhledem do roku 2100 na základě pěti globálních modelů s optimistickým scénářem vývoje emisí CO2 (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)Obr. 6 Změna vodní bilance v krajině v ČR s výhledem do roku 2100 na základě pěti globálních modelů
s optimistickým scénářem vývoje emisí CO2 (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)
I přes rozsáhlost vodovodních sítí pro veřejnou potřebu nelze tuto síť z hlediska jejich hydraulických poměrů využít pro požární účely v celém rozsahu. Obvykle nejpříznivější poměry pro odběr požární vody jsou na hlavních či zásobních řadech. Naopak méně příznivé poměry jsou u rozváděcích řadů. Rovněž nesmíme opomenout problematiku tlakových pásem, kde například u menších obcí lze očekávat pouze jedno tlakové pásmo. Další možností je využití například odběru požární vody přímo z vodojemu, pokud je to technicky možné.

I přes chybějící údaje o využívání různých kategorií zdrojů požární vody při požárech či jiných typech událostí lze předpokládat, že četnost užití těchto zdrojů bude větší než u ostatních kategorií zdrojů (zdroje požární vody přirozeného původu a umělé zdroje požární vody). Toto tvrzení je založené na několika předpokladech. Zaprvé: pravděpodobnost vzniku požáru hrozí především tam, kde existuje požární riziko. Tento předpoklad je u zastavěných území zcela splněn. Navíc neustále se zvyšující míra urbanizace, která má právě přímou vazbu na rozšiřování zastavěnosti území a tím i zároveň zvyšování stupně nebezpečí území měst, omezuje možnost užití dalších zdrojů požární vody a systém zásobování požární vody se stává zranitelnějším z důvodu eliminace dalších zdrojů požární vody (například zkoumání vazeb a vztahů mezi kvalitou urbanizace a intenzitou omezení vodních zdrojů od autorů Bao a Zou 2017). Za další: víceúčelový zdroj požární vody je snáze dostupný než vody povrchové a je za daných okolností i dostatečný svou kapacitou.

Obr. 7 Ilustrace průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou odpovídající příbližně 3 cm čerstvě napadlého sněhu v ČR podle optimistického scénáře vývoje emisí CO2 s výhledem do roku 2100 (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)Obr. 7 Ilustrace průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou odpovídající příbližně 3 cm čerstvě napadlého sněhu v ČR podle optimistického scénáře vývoje emisí CO2 s výhledem do roku 2100 (Zdroj dat: Klimatická změna, 2018)
Při zohlednění všech optimistických i takzvaných nejčernějších scénářů v oblasti klimatických změn, které mají negativní dopad na vodní zdroje, lze předpokládat, že i nadále budou víceúčelové zdroje požární vody v České republice hrát hlavní slovo v oblasti požárního zabezpečení staveb a území. Vlivem nestability kapacity takzvaně drobných vodních toků (Zahrádková et al. 2015) může dojít k úplnému výpadku vodních zdrojů přirozeného původu na malých či velkých plochách území, kde budou muset být tyto ztráty pokryty víceúčelovým zdrojem požární vody. Toto tvrzení ovšem vybízí k otázce, zdali současné vodárenské objekty určené pro akumulaci vod budou schopné navýšit rezervní kapacitu i pro požární účely. Jak se ukázalo při loňské epizodě sucha a zvyšujícího se deficitu vody, tak i to bude pro malé obce velký problém. Už nyní jsou totiž nuceny přistupovat k restriktivním opatřením, a to k dovážení vody do místních vodojemů, omezování užití vody pro vybrané účely (zalévání zahrad, umývání vozidel, napouštění bazénu aj.) či dokonce poskytování pitné vody na příděl, a to jen pro základní potřebu jedince (např. Česká televize 1996–2018, 2018). Za asi nejproblematičtější riziko současnosti cílící na oblast zdrojů surových vod určených pro pitné účely je zhoršování kvality vody kvůli značnému výskytu sinic a pesticidů. Vlivem zvyšování teplot a činnosti člověka vrcholí výskyt těchto polutantů ve stejnou dobu a surová voda se dostává tak na samotnou hranici upravitelnosti na pitnou vodu (např. ČTK 2018), respektive vodu určenou pro víceúčelové zdroje požární vody.

Obr. 8 Vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.15)Obr. 8 Vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980-2015 (Zdroj dat: Ministerstvo zemědělství 2017b, s.15) Obr. 9 Měsíční spotřeba požární vody u požárů v ČR v letech 2006-2016 (Zdroj dat: HZS ČR)Obr. 9 Měsíční spotřeba požární vody u požárů v ČR v letech 2006-2016 (Zdroj dat: HZS ČR)

Závěr
Evropské zdroje vod jsou stále více stresované, což vede k jejímu deficitu v krajině a zhoršení její kvality. Tento stres se vyznačuje nesouladem poptávky a dostupnosti vodních zdrojů v čase a prostoru (Sanz a Gawlik 2014, s. 6–7). V 60 % evropských měst s více než 100 000 obyvateli se zdroje podzemních vod spotřebují mnohem rychleji, než se její množství dokáže obnovit, a to navíc dochází ve stejném okamžiku ke ztrátám více než 40 % objemu dodávek vody způsobené poruchami, nehodami či stářím vodárenských infrastruktur (Vodárenství.cz, 2017).

Tlaky působící na vodní zdroje podpořily aktivnější přístup a zvážení používání jiných vodních zdrojů jako strategickou alternativu k doplnění a ochraně vodních zdrojů přirozeného původu. Evropská komise v dokumentu „Plán ochrany evropských vodních zdrojů“ výslovně zdůrazňuje potřebu nalézt řešení problémů s vodou z městských, průmyslových a zemědělských oblastí. Nalezená řešení by pak měla přispět v otázkách ekonomických, sociálních a environmentálních, které jsou klíčové pro zavádění takovýchto cílů opětovného použití a recyklace. Mezi tyto výhody patří zvýšená dostupnost vody, integrované a udržitelné využívání zdrojů vody, obměna chápání pitné vody (pitná voda pouze pro pitné účely a recyklovaná voda pro nepitné účely), snížení nadměrných odběrů povrchových a hlavně podzemních vod, snížená spotřeba energie ve srovnání s použitím hlubinných vrtů u podzemních zdrojů vod, dovážením vody či odsolováním, snížená zátěž živin, snížené využití hnojiv, zvýšená ochrana životního prostředí obnovením potoků, mokřadů a rybníků (Sanz a Gawlik 2014, s. 9–10).

Novou oblastí pro využití recyklovaných vod se nabízí i oblast PO, kde není nezbytně nutné použití vody v takové kvalitě, jako je u vody pitné. Jako nejlepší variantou (vzhledem k současnému stavu zdrojů vod) se nabízí využití přečištěné odpadní vody z městských čistíren odpadních vod na jejím odtoku z technologie po přečištění či v oblastech průmyslu, kde se přečišťuje průmyslová odpadní voda. Podle obr. 8 je zřetelné, že tento alternativní zdroj požární vody není v České republice nijak zanedbatelný. Řádově jde o stovky milionů m3 disponibilní vody ročně, a to s majoritním podílem odpadních vod z veřejných kanalizací.

Pokud bychom tento předpoklad porovnali s průměrnou měsíční spotřebou požární vody spotřebovanou u požárů v České republice v letech 2006–2016 (obr. 9), tak ji lze plně pokrýt přečištěnými komunálními odpadními vodami bez reálných obav narušení procesu technologie čištění a koloběhu této vody. Co ovšem dosud brání plnohodnotnému užívání těchto vod v České republice pro záchranné, likvidační a obnovovací práce, je národní legislativa. I sebelepší vyčištěná odpadní voda je pořád brána českou legislativou jako voda odpadní.

Zdroje
BAO, Chao a Jianjun ZOU (2017). Exploring the Coupling and Decoupling Relationships between Urbanization Quality and Water Resources Constraint Intensity: Spatiotemporal Analysis for Northwest China. Sustainability [online]. 9(11), 1960- [cit. 2018-02-10]. DOI: 10.3390/su 9111960. ISSN 2071-1050. Dostupné z: http:// www.mdpi.com/2071-1050/9/11/1960.

BARTRAM, J., L. CORRALES, A. DAVISON, D. DEERE, D. DRURY, B. GORDON, G. HOWARD, A. RINEHOLD a M. STEVENS (2009). Water safety plan manual: step­ by­ step risk management for drinking­ water suppliers. Geneva: World Health Organization. ISBN 978-92-4-156263-8.

ČHMÚ (2017). Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky 2016 [online]. Praha [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: http://voda.chmi.cz/opzv/bilance/zprava_bilance_16.pdf.

ČHMÚ (2018). Územní srážky [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/historicka­ data/pocasi/uzemni­ srazky.
DAVISON, Annette, Guy HOWARD, Melita STEVENS, Phil CALLAN, Lorna FEWTRELL, Dan DEERE a Jamie BARTRAM (2005). Water safety plans: Managing drinking­ water quality from catchment to consumer. WHO/SDE/WSH/05. 06. Geneva: World Health Organization. Dostupné také z: http://www.who.int/water _sanitation_health/publications/wsp0506/en/.

EIGENBROD, F., V. A. BELL, H. N. DAVIES, A. HEINEMEYER, P. R. ARMSWORTH a K. J. GASTON (2011). The impact of projected increases in urbanization on ecosystem services. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [online]. 278 (1722), 3201-3208 [cit. 2017-09-23]. DOI: 10.1098/rspb. 2010.2754. ISSN 0962-8452. Dostupné z: http://rspb.royalsocietypublishing.org/cgi/doi/10.1098/rspb.201 0.2754.

Expert na úpravu vod: Problémy se sinicemi a pesticidy porostou. Česká tisková kancelář: České noviny[online]. 22. 06. 2018, 10:38 [cit. 2018-08-29]. ISSN 1213-5003. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ expert­ na­ upravu­ vod­ problemy­ se­ sinicemi­ a-pesticidy­ porostou/1635323.

HENNIG, Ernest I., Christian SCHWICK, Tomáš SOUKUP, Erika ORLITOVÁ, Felix KIENAST a Jochen A. G. JAEGER (2015). Multi­ scale analysis of urban sprawl in Europe: Towards a European de­ sprawling strategy. Land Use Policy [online]. 49, 483-498 [cit. 2017-09-23]. DOI: 10.1016/j.landusepol.2015. 08. 001. ISSN 02648377. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0264837715002367.

Klimatická změna.cz [online]. Brno, 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.klimatickazmena.cz/cs/.

KODEŠ, Vít, Miroslava SVÁTKOVÁ a Jindřich FREISLEBEN (2016). Dvacet pět let systematického sledování jakosti podzemních vod v České republice. Vodohospodářské technicko­ ekonomické informace, roč. 58, č. 2, str. 4–10. ISSN 0322-8916.

KROČOVÁ, Šárka (2009). Strategie dodávek pitné vody. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-072-2.

KROČOVÁ, Šárka (2013). Strategie územního plánování v technické infrastruktuře. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-128-6.

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (2017a). Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2016. Report on state of water management in the Czech Republic : stav ke dni 31. 12. 2016. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v nakl. Lesnická práce. ISBN 978-80-7434-377-3.

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (2017b). Stručně o vodě v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2017. ISBN 978-80-7434-359-9.

NAŠE VODA 2011–2018 (2011). Většina vodních zdrojů v ČR pochází z povrchových vod [online]. 3. 11. 2011 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.nase­ voda.cz/vetsina­ vodnich­ zdroju­ v-cr­ pochazi­ z-povrchovych­ vod/.

NAŠE VODA 2011–2018 (2018). Za rostoucí projevy sucha si můžeme především my sami [online]. 17. 5. 2018 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: https://www.nase­ voda.cz/za­ rostouci­ projevy­ sucha­ si­ muzeme­ predevsim­ sami/.

SANZ, Laura Alcalde a Bernd Manfred GAWLIK (2014). Water Reuse in Europe: Relevant guidelines, needs for and barriers to innovation [online]. European Union: Publications Office of the European Union [cit. 2018-11-16]. ISBN 978-92-79-44399-2. Dostupné z: http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC92582.

Sucho vyprazdňuje studny. V Mnichovicích u Prahy jsou závislí na vodě z cisterny. In: Česká televize[online]. 31. 5. 2018 [cit. 2018-08-24]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2494990-sucho­ vyprazdnuje­ studny­ v-mnichovicich­ u-prahy­ jsou­ zavisli­ na­ vode­ z-cisterny.

ŠEREK, Jiří (2014). Fenomén zastavování krajiny – urban sealing. In: XVIII. Vědecká konference doktorandů: sborník textů [online]. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, s. 147–152 [cit. 2017-09-23]. ISBN 978-80-214-4994-7. Dostupné z: http://hdl.handle.net/1101 2/51943.

UNITED NATIONS (2015). Adoption of the Paris Agreement. Framework Convention on Climate Change FCCC/CP/2015/L.9/Rev.1. Dostupné také z: https://unfccc.int/resource/docs/2015/cop21/eng/l09r01.pdf.

VODÁRENSTVÍ.CZ (2017). Fakta o vodě na Zemi [online]. 20. 1. 2017 [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.vodarenstvi.cz/2017/01/20/fakta­ o-vode­ na­ zemi/.

VÚMOP (2018). Zemědělská krajina by mohla zadržet o 40 procent více vody [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné z: http://www.vumop.cz/zemedelska­ krajina­ mohla­ zadrzet­ o-40-procent­ vice­ vody.

ZAHRÁDKOVÁ, S., HÁJEK, O., TREML, P., PAŘIL, P., STRAKA, M., NĚMEJCOVÁ, D., POLÁŠEK, M. a ONDRÁČEK, P. (2015) Hodnocení rizika vysychání drobných vodních toků v České republice. Vodohospodářské technicko­ ekonomické informace, roč. 57, č. 6, str. 4–16. ISSN 0322-8916.


Ing. David KOTOUČ, VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství

Jihočeská hasičská pouť během svátku sv. Floriána

V sobotu 4. května 2019 se uskutečnil 1. ročník jihočeského duchovního putování hasičů a jejich sympatizantů. Cílem pouti byla hora Kleť, která leží v nadmořské výšce 1 084 metrů nad mořem. Na jejím vrcholu je postavena nejstarší kamenná rozhledna v Čechách. Ta se vzhledem k nepřízni počasí stala i útočištěm putujících.

Ve 13.00 hodin byla zahájena ekumenická bohoslužba za hasiče. Odsloužil ji katolický kněz Bohuslav Richter společně s evangelickým farářem Davidem Nečilem. Otec Bohuslav poutníkům připomněl životní příběh a mučednickou smrt sv. Floriána, který byl zabit pro křesťanskou víru během vlády římského císaře Diokleciána na začátku 4. století našeho letopočtu. Na tato slova navázal evangelický farář zamyšlením nad biblickým veršem z evangelia podle apoštola Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Bohuslav Richter k tomu dodal, že když bývá jako katolický kněz občas žádán, aby posvětil novou hasičskou zbrojnici nebo výjezdový vůz, neopomene nikdy žádajícím připomenout, že největším požehnáním pro občany nejsou budovy ani auta, ale samotní hasiči.

Přímluvy za hasiče ke sv. Floriánovi

1. Dej, ať jeho statečné vyznání víry nám dá odvahu hlásit se k tobě
a být věrný ve svém  poslání.
2. Dej, ať je celá naše zem na jeho přímluvu uchráněna od ničivých požárů a jiných katastrof.
3. Prosíme za zemřelé hasiče, oběti mimořádných událostí a jejich blízké.
 4. Prosíme také za zemřelé policisty, záchranáře, vojáky a lidi,
kteří svou službou pomáhali  bližním.
 5. Pomáhej lidem v temných chvílích života najít světlo naděje.
 6. Zapal v našich srdcích oheň Ducha svatého, abychom správně využívali jeho dary
k pomoci bližním.
 7. Dej, aby všechno, co děláme, přispívalo Bohu k slávě, vlasti ke cti a bližnímu ku pomoci.
 8. Ať dokážeme planout nadšením pro všechno krásné a čisté.
 9. Ať je nám oheň vždycky dobrým sluhou a ne špatným pánem.
10. Ať nezapomínáme na cíl všech našich cest, kterým je nebeské království,
kde jsi nám připravil místo.
11. Posiluj velitele zásahu, aby dovedli zachovat klid v těžkých situacích.
Dej jim rozhodnost a zbav je obav.
12. Dej moudrost hasičským funkcionářům, aby měli dost síly nést odpovědnost,
která jim byla svěřena.
13. Prosíme o požehnání a ochranu pro všechny hasiče a lidi, kteří slouží druhým.

 

Jako při každé pouti došlo i na zpěv několika duchovních písní. Na závěr poutníci pronesli prosby ke sv. Floriánovi, aby se někde v nebeských výšinách přimluvil nejen za všechny hasiče, ale i za lidi zasažené mimořádnými událostmi.

Účast byla skrovná. Sešlo se něco málo přes dvacet poutníků. To ovšem nic nemění na hloubce smyslu a důležitosti této akce. Byla příležitostí k vystoupení z kolotoče všedních dní. Kolik času je v dnešní uspěchané době věnováno zamyšlení, vzpomínání, odpouštění nebo vnitřnímu smíření?

Akce byla připravena Lukášem Malíkem a Tomášem Adámkem, kteří slouží u HZS Jihočeského kraje. Chtěli bychom poděkovat českému hudebnímu skladateli, podnikateli a senátorovi Ladislavu Faktorovi za propůjčení prostor na Kleti i za možnost případného ozvučení celé akce, kdyby se konala pod širým nebem. Jiřímu Reindlovi za odlití keramických plaket se sv. Floriánem, kterými jsme obdarovali oba duchovní, a Martě Vaverkové za namalování krásné pozvánky. Náš upřímný dík patří i zástupcům z akciové společnosti Olma, kteří nám poskytli jako sponzorský dar dvě stě jogurtů s příznačným názvem Florián. Posloužily jako malá odměna všem účastníkům akce.

Za rok v květnu se na Kleť zase vrátíme. Každý, kdo by se chtěl k této akci v budoucnu připojit, je vítán. Nezáleží na tom, jestli je nebo není členem některé z křesťanských církví a zda je hasičem či nikoli.


mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, nstržm. Mgr. Lukáš MALÍK, HZS Jihočeského kraje, foto Zdeněk Tibitanzl
 

Prezident předal Zlaté záchranářské kříže

Prezident České republiky Miloš Zeman předal 22. května 2019 na Pražském hradě ocenění Zlatý záchranářský kříž za mimořádné činy spojené se záchranou života. Oceněni byli jak laici, tak profesionálové ze složek integrovaného záchranného systému (IZS). Slavnostního předání se dále zúčastnili zástupci politického a veřejného života.

Posláním Zlatého záchranářského kříže je ocenit výjimečné, profesionálně zvládnuté zásahy hasičů, zdravotníků, vojáků, policistů a jiných složek integrovaného záchranného systému, dobrovolníků i profesionálů, neziskových organizací působících v oblasti záchranářství, stejně jako obětavé činy první pomoci laiků – dětí i dospělých a podpořit význam záchranářské profese i stavovskou čest záchranářů všech oborů. Porota v letošním ročníku vybírala ze sedmdesáti pěti nominací. Předáno bylo celkem 8 Zlatých záchranářských křížů, 2 čestná uznání a 3 speciální ceny. Záštitu nad slavnostní akcí převzali prezident republiky Miloš Zeman, ministr vnitra Jan Hamáček, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, předseda vlády Andrej Babiš, generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba a policejní prezident brig. gen. Mgr. Jan Švejdar.

Záchranářský čin laiků
Zlatý záchranářský kříž si odnesli Radovan Stránský a Martina Součková, kteří zachránili život dvěma mladým lidem. Čtveřice lovců kešek se vypravila hledat kešky do koryta Motolského potoka, který je čtyři kilometry veden v podzemí. Přívalový déšť rychle podzemí zaplavil a čtveřici mladých lidí vzal s sebou. Skončili až v rozbouřené Vltavě, muž a žena bohužel utonuli. Další dva zachránili právě Martina s Radovanem.

Tomáš Maša získal Zlatý záchranářský kříž za záchranu života kamarádky. Dvě jedenáctileté žákyně základní školy se v březnový podvečer procházely poblíž rybníka Klimšák v Rájci Jestřebí. Jednu z dívek napadlo, že vyzkouší led na rybníku, led však nebyl natolik silný, aby ji udržel. Dívka se ocitla až po krk v ledové vodě. Z břehu rybníka viděl vše o čtyři roky starší kamarád Tomáš. Nezaváhal ani minutu a vydal se na led a pomohl kamarádce ven z vody.

Záchrana profesionálů
Za záchranu muže z rozvodněné řeky si převzal Zlatý záchranářský kříž prap. Tomáš Kocmánek. Jako člen policejní hlídky přijel s kolegy k záchraně dvou mužů v řece Ostravici. Policisté zachraňovali muže, který přecenil své síly a silný proud v řece mu nedovolil vrátit se k břehu. Tomáš Kocmánek spatřil ve vodě druhého muže, kterému se přes silný proud vydal do řeky pomoci. Po jeho vytažení na břeh si ho převzala přivolaná jednotka hasičů a zahájila okamžitou resuscitaci, následně byl předán do péče zdravotníků.

Prap. Ladislav Kubák při svém návratu z cyklovýletu zahlédl ležet na polní cestě nehybné tělo cyklisty, u kterého byli dva muži. Jejich kamarád dostal patrně „infarkt“. Ladislav Kubák seskočil z kola a začal u ležícího muže, který byl bledý a bez známek života, provádět nepřímou masáž srdce. Za tento čin si prap. Ladislav Kubák odnesl Čestné uznání.

Zlatý záchranářský kříž v kategorii Záchranářský čin profesionálního týmu si převzali příslušníci ze stanice Domažlice HZS Plzeňského kraje spolu s kolegy od Policie ČR a Zdravotnické záchranné služby za záchranu posádky potopeného vozidla.
15. prosince 2018, kdy se incident stal, ocenění již potřetí společně zasahovali u dopravní nehody. Prvotní informace podané složkám IZS mohly naznačovat podobný průběh předchozích nehod. Na linku tísňového volání byl nahlášen automobil v potoce, který měl rozsvícená světla, kolem nebyl žádný pohyb osob, do automobilu bohužel nebylo vidět. Jakmile dorazili hasiči na místo události, bylo jasné, že se zásah změní ve velmi komplikovanou a náročnou záchranu životů. Po odpáčení zadních dveří byla z vozu vytažena jedna žena v bezvědomí a byla zahájena její okamžitá resuscitace. Za použití navijáku bylo provedeno částečné vynoření a stabilizace automobilu na bok, otevření předních dveří spolujezdce a jejich zajištění. Teprve pak bylo možné vytažení dvou mužů z přední části vozidla a jednoho muže ze zadní části. I přes okamžitou resuscitaci se podařilo zachránit pouze ženu.

Čestné uznání za záchranu zavaleného bagristy si odnesli hasiči z HZS Moravskoslezského kraje, Územního odboru Karviná.
Dne 9. října 2018 došlo k neočekávanému pohybu černouhelných kalů při jejich těžbě a k následnému zavalení dvou bagrů. Jeden z bagristů zůstal uvnitř stroje uvězněn, druhému se podařilo na poslední chvíli z kabiny vylézt a zůstal sedět na malém kousku střechy kabiny obklopen masou nebezpečné hmoty. Přístupové možnosti k oběma bagrům byly velmi omezené. Prvotní činnost byla zaměřena na záchranu bagristy ze zavaleného bagru. Ten se měl nacházet v kabině, která byla zavalená tekoucím kalem. Současně probíhala snaha o odhrabání části kabiny druhého bagru, při které se vystřídalo několik zasahujících hasičů. Celý zásah vyžadoval značné fyzické i psychické nasazení a neustále hrozilo nebezpečí propadnutí zasahujících příslušníků do nestabilní černé masy. Vzhledem k tomu, že byl celý prostor kabiny zatopen a strojník nejevil známky života, rozhodl velitel zásahu o postupném a bezpečném odtěžení kalů kolem celého bagru a až následném vyproštění těla bagristy. Zásah byl ukončen druhý den, kdy se po celonoční intenzivní těžbě velké masy kalů podařilo zajistit bezpečný přístup k druhému bagru a následně vyprostit tělo druhého bagristy. Přestože se nepodařilo zachránit oba bagristy, vysoká míra rizika, kterou podstupovali všichni zasahující hasiči, byla odměněna záchranou jednoho lidského života.

Zlatým záchranářským křížem za Humanitární čin mimo území ČR byli oceněni příslušníci Krajského operačního a informačního střediska HZS Libereckého kraje za záchranu tří vyčerpaných osob ze stěny Matterhornu.
Dne 2. července loňského roku přijalo krajské operační a informační středisko HZS Libereckého kraje tísňové volání občana České republiky s žádostí o pomoc. Sdělil, že se nachází společně s dalšími dvěma horolezci v životu nebezpečné situaci, na stěně hory Matterhorn, na výstupové trase z italské strany. V době ohlášení na místě události panovalo krajně nepříznivé počasí, pršelo a teplota vzduchu byla okolo 2 °C. Volající oznámil, že jsou všichni promrzlí, vyčerpaní a nemají sil na návrat do horské chaty, odkud na výstup nastupovali. Na základě zjištěných údajů se podařilo operátorovi velmi přesně lokalizovat polohu české skupiny, která se nacházela v nadmořské výšce 3 200 metrů. V záchraně dále koordinovaně pokračovalo operační a informační středisko MV­-generálního ředitelství HZS ČR s Policejním prezidiem a italskou policií. Nakonec byli všichni tři horolezci zachráněni vrtulníkem a dopraveni do bezpečí.

Již tradičně byla udělena také Cena generálního ředitele HZS ČR, kterou předal genmjr. Ing. Drahoslav Ryba osobně příslušníkům HZS Ústeckého kraje ze stanice v Ústí nad Labem. Ti 22. března 2018 vyjeli k požáru obytné výškové budovy.
Na místě bylo zjištěno, že jde o požár bytu v prvním poschodí. Před příjezdem jednotky opustila hořící budovu jedna dospělá osoba a dvě děti. Velitel zásahu byl upozorněn na čtyři osoby, které před požárem uprchly na střechu budovy. Jejich evakuace započala okamžitě současně s průzkumem podkroví domu. Zde pak byly objeveny další osoby, dospělí i děti, někteří již v bezvědomí. Neprodleně byla zahájena také jejich záchrana. Postupně bylo z budovy zachráněno 14 osob, z toho 7 dětí.

Za Výjimečný přínos pro záchranářství byl, IN MEMORIAM, oceněn Zlatým záchranářským křížem Ing. Karel Richter, dlouholetý starosta Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Karel Richter se narodil 19. listopadu 1950 v opavském Slezsku, jeho rodnou obcí byly Kylešovice. Po maturitě absolvoval Odbornou školu požární ochrany ve Frýdku­ Místku a následných sedm let v ní vyučoval. Počátkem sedmdesátých let vystudoval Vysokou školu požární ochrany v Moskvě a po jejím absolutoriu pracoval jako asistent na Katedře techniky požární ochrany a bezpečnosti průmyslu Vysoké školy báňské v Ostravě. Z Ostravy přešel do Prahy na Svaz požární ochrany, kde pracoval jako vedoucí technického oddělení, později jako vedoucí Metodického centra a ústředního hasičského muzea v Přibyslavi. Po návratu do Prahy řídil kancelář Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Starostou Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska byl poprvé zvolen v roce 2000 a tuto funkci vykonával plných 18 let. Po celou dobu své aktivní činnosti na úseku požární ochrany, zejména v době, kdy stál v čele celorepublikové organizace dobrovolných hasičů čítající více než 350 000 členů, se zcela výjimečně zasloužil o rozvoj dobrovolnictví a záchranářství.

Nejkurióznějším záchranářským činem se stala záchrana lidského života přes telefonní sluchátko, kdy nprap. Miroslav Slavík přijal oznámení od muže, který usnul v kontejneru na papír v Kroměříži na blíže neurčeném místě a momentálně se nacházel uvnitř popelářského vozu, ve kterém probíhalo lisování papíru. Během krátké doby zjistil název firmy, místo události, aktuál­ní polohu vozu, vyrozuměl kompetentní osobu k zastavení činnosti lisovacího zařízení vozu a zajistil součinnost složek IZS na místě. Díky profesionálnímu přístupu nprap. Miroslava Slavíka se událost obešla bez ztráty lidského života.

Cena časopisu Rescue report
Zlatý záchranářský kříž obdržela MUDr. Gianna Conti, jejíž jméno je spojené nejen s tímto časopisem, ale také s touto významnou společenskou akcí. Stala se duší i motorem a společně se svými kolegy již 20 let představuje jedince, mimořádné osobnosti a kolektivy z jednotlivých složek integrovaného záchranného systému i občanského života, jejichž lidský přístup, osobní aktivita a profesní výkony mohly zůstat bez povšimnutí a zapomenuté.

Cenu generálního mediálního partnera převzal Lukáš Ludvík. Zachránil život čtrnáctileté dívce, která se na fotbalovém turnaji posílila alkoholem, a následovaly zdravotní potíže, které vyústily v celkové bezvědomí dívky. Přestože je naprostý laik, zachoval ve stresové situaci klid a navzdory svému nízkému věku dívce, která opakovaně ztrácela dech, pomohl.

Slavnostní galakoncert
O příjemné chvíle se zasloužil Big Band Hudby Hradní stráže a Policie České republiky pod vedením plk. MgA. Václava Blahunka, Ph.D., se sólistkou Gabrielou Urbánkovou.

Slavnostního galakoncertu v Rudolfově galerii se zúčastnili i zástupci vyznamenaných Zlatým záchranářským křížem ze Slovenska, kde se toto ocenění předává od roku 2007. K hostům pronesl pár vět i náměstek generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. František Zadina: „Osobně již 11 let hodnotím nominované příběhy, a když tyto příběhy čtu, tak ve mně zápasí protichůdné pocity. Na straně jedné je to lítost a smutek nad těžkými osudy lidí, na straně druhé, že mezi sebou máme statečné spoluobčany, kteří jsou schopni pomoci, i když jsou sami ohroženi. Proto mi dovolte poblahopřát oceněným a škoda, že není možné ocenit všechny nominované, jelikož si to zaslouží.“


pplk. Mgr. Nicole ZAORALOVÁ, Ing. Ivana BOŠKOVÁ, foto archiv Kanceláře prezidenta republiky

vytisknout  e-mailem