Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVIII ČÍSLO 12/2019

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA si přečtete o výbuchu a požáru kotelny v Bílině. Seznámíme Vás s historií profesionálních hasičů podniku na Dolech Bílina. Téma PO zaujalo manažery hotelů v celé ČR a byla navázána spolupráce s MV-GŘ HZS ČR. Liberečtí hasiči oslavili 110. výročí otevření první hasičské zbrojnice. I letos byly na zámku ve Zbirohu předány medaile. Budoucí hasiči z Chomutova se zúčastnili stáže v Sasku. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM informujeme o soutěži v poskytování první pomoci. Uskutečnil se pilotní běh kurzu „Vedení exkurzí na hasičské stanici“. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme informace o taktickém cvičení v Mostech u Jablunkova. Problematikou zásobování pitnou vodou se zabýval HZS JmK. Co přinesla stáž ŠVZ HZS ČR v Bělorusku? MU řešené na úrovni Evropské unie. V jaké jsou fázi a co přinesly testy nového ochranného prostředku pro děti? V rubrice INFORMACE si přečtete o léčebně ozdravném pobytu nadačních rodin. 

Školní a výcvikové zařízení HZS ČR (ŠVZ HZS ČR) se spolu s ostatními vzdělávacími a výcvikovými subjekty rezortu Ministerstva vnitra podílí nemalou měrou na vysoké úrovni odborné způsobilosti příslušníků HZS ČR i členů jednotek HZS podniků. Aby tomu tak bylo i nadále, je úkolem samotných lektorů se ve své odbornosti neustále zdokonalovat a mít přehled o aktuálním vývoji. Také lektoři ŠVZ HZS ČR se musí účastnit odborných akcí, IMZů a specializačních výcviků, a to nejen v rámci naší republiky, ale i v zahraničí.

Proto jsme rádi přijali pozvání našich kolegů ze Státního vzdělávacího institutu Univerzity civilní ochrany Ministerstva pro mimořádné situace Běloruské republiky ve Svetlaya Roshcha (IRT ). Spolupráce mezi ŠVZ HZS ČR a kolegy z rezortu Ministerstva pro mimořádné situace Běloruské republiky (MMS) trvá již od roku 2012 formou vzájemných účastí na IMZ nebo specializačních kurzech.

Letos ve dnech 30. září až 4. října jsme měli možnost zúčastnit se kurzu „První zasahující v případě radiologických mimořádných událostí“ . Časová dotace kurzu musela být bohužel zkrácená, ale i tak v nás program kurzu vzbuzoval velké očekávání, neboť se první praktická část výcviku měla konat v zóně s reálnou kontaminací po nehodě jaderné elektrárny Černobyl.

Kurz začal v úterý brzy ráno přesunem do přísně střežené Poleské státní radiačně­ ekologické rezervace. Během několikahodinového přesunu jsme se rozhodně nenudili, nejdříve jsme byli seznámeni s tragickými následky černobylské havárie. Území Běloruské republiky (Bělorusko) bylo kontaminováno radioaktivním spadem nejvíce ze všech zemí bývalého SSSR. Převážná část Běloruska je dodnes kontaminována radionuklidy cesia (137Cs) a stroncia (90Sr). V době po havárii se statisticky zvýšil výskyt rakovinových onemocnění, zejména rakovina štítné žlázy. Nejvíce kontaminovaná oblast o rozloze kolem 2 100 km2 leží na hranicích s Ukrajinou v těsné blízkosti jaderné elektrárny Černobyl (ta se nachází asi 15 km jižně od hranic). Z důvodu bezpečnosti byla po havárii provedena úplná evakuace více než 20 000 obyvatel z téměř sta obcí. V roce 1988 zde byla vyhlášena uzavřená přírodní rezervace. Oblast je dodnes přísně střežena jednotkami Pohraniční stráže. Pro vstup do oblasti potřebujete speciální vízum, navíc se smíte v rezervaci pohybovat jen v doprovodu příslušníka Pohraniční stráže.

Ještě před příjezdem na místo výcviku jsme se stihli rámcově seznámit s radiometry a dozimetry, které mají ve výzbroji jednotky požární ochrany a jednotky MMS. Jde především o radiační monitor (radiometr) AT 6130 pro zjišťování dávkového příkonů β, γ s možností režimu pro měření plošné aktivity (vyhledávání kontaminace). Radiační monitor (radiometr) AT 1117 M, který má možnost připojení sond se scintilačním detektorem pro zjišťování kontaminace α, β. Nakonec jsme byli vybaveni osobními dozimetry, a to buď hodinkovým (náramkovým) PM 1603 A, nebo kapesním AT 2503. Měli jsme s sebou samozřejmě i naše dozimetry SOR/R.

Jako místo výcviku byla vybrána travnatá lokalita s pomalu se rozpadající roubenou usedlostí, stojící společně s betonovým torzem bývalé autobusové zastávky na samotě nedaleko rozcestí kdysi rušných silnic. Náš vedoucí instruktor výcviku (bývalý pohraničník, který se osobně účastnil sanace vybuchlého reaktoru černobylské elektrárny) nás potěšil konstatováním, že počasí nám přeje – bezvětří a vysoký rosný bod zamezují prašnosti, takže kontaminace vzduchu a silnice bude minimální.

Před výcvikem proběhla krátká instruktáž o bezpečnosti, ochranných prostředcích a jednotlivých úkolech praktického zaměstnání. Nařízený stupeň ochrany odpovídal i našim standardům a skládal se z jednorázového oděvu Tychem, ochranné masky s filtrem pevných částic, dvou párů rukavic (bavlněné a butylkaučukové), nadstandardem byly snad jen pryžové nazouvací galoše pro ochranu obuvi.  Byli jsme rozděleni do dvoučlenných pracovních skupin, každé skupině asistoval instruktor IRT. Cílem činnosti bylo provést radiační průzkum v okolí budovy a v budově. Taktika a metodika radiačního průzkumu aplikovaná v rámci kurzu odpovídá běžným principům radiační ochrany při řešení mimořádných radiologických událostí. Rozdíl v postupech vyplývá především ze skutečnosti, že průzkumný tým je transportován přímo do kontaminovaného prostředí s cílem provést „zmapování“ úrovně ionizujícího záření a kontaminace požadované lokality. Jakákoli činnost se musí provádět efektivně a důsledně, maximální doba pobytu je přesně stanovena. Při přibližování se k místu průzkumu se volí pokud možno nejkratší cesta, je však třeba volit hladký pevný terén kvůli kontaminaci a nebezpečí pádu (ideálně silnice). Důležité je také předcházet poškození ochranných prostředků (např. roztržení o ostré hrany a vegetaci). Průzkumná skupina nesmí samozřejmě zapomenout na hlavní nebezpečí – všudypřítomnou radiaci. Členové týmu postupují v zákrytu a první provádí detekci záření γ v celém svém profilu vždy po třech krocích. Pokud detektor neumožňuje ukládání dat v referenci s polohou, provádí další člen týmu zápis naměřených hodnot. Při zjišťování samotné kontaminace v požadované lokalitě se orientačně určí druh kontaminantu z hlediska záření ɣ, β, α pomocí jednoduché metody měření intenzity záření, nebo aktivity v různých vzdálenostech od povrchu. Pokud je skupina vybavena spektrometrem, provede analýzu radionuklidů. Po ukončení detekce se průzkumné týmy vrátí stejnou cestou do výchozího postavení, kde proběhne kontrola kontaminace (popřípadě jednoduchá suchá forma dekontaminace) a odložení osobních ochranných prostředků.

Hlavním přínosem výcviku byla bezesporu osobní zkušenost pohybu v kontaminovaném prostředí. Úroveň kontaminace (plošné aktivity) terénu není kompaktní. Vlivem klimatických podmínek se shromažďují částečky radioaktivní kontaminace na určitých místech, třeba u staveb ve vnitřních rozích, parapetech a místech odkapávání dešťové vody ze střech. V přírodním terénu pak byla vyšší plošná aktivita v prohlubních a místech vytvářející závětří. Vliv má také struktura povrchů, jako hrubost, poréznost. Nezanedbatelný podíl radionuklidů do sebe vstřebává i vegetace.

Po ukončení výcviku nám byla umožněna krátká návštěva opuštěné pomalu se rozpadající vesnice. Okolní příroda zcela pohltila veškeré komunikace, některé ruiny domů se ztrácely v pralese křovin a více než půlku vesnice již zarostl sousední les. Při pohledu na rychle opuštěné příbytky se zbytky vybavení se člověk neubránil myšlenkám o osudu dřívějších nájemníků a jen stěží si člověk umí představit atmosféru při evakuaci. Rozlohou se tato osada samozřejmě nemůže rovnat ukrajinskému městu Pripjať, ale i tak to pro nás byl hluboký zážitek, který společně s obrovským prostorem uzavřené rezervace umocňuje pochopení o rozsahu a následcích černobylské tragédie. Exkurze po rezervaci pokračovala až k ukrajinské hranici na hlídkovací stanoviště Pohraniční stráže. Úkolem sloužících příslušníků je především požární dozor pomocí kamerového systému a obsluha meteorologické stanice. Našim průvodcům se podařilo domluvit povolení k výstupu na místní hlídkovou věž, odkud jsme měli možnost vidět na vlastní oči černobylskou jadernou elektrárnu a panelové domy města Pripjať. Posledním zážitkem z návštěvy kontaminované zóny byla povinná zastávka na stabilním dekontaminačním stanovišti osob a techniky. Stanoviště je vybaveno linkou pro vysokotlaký oplach techniky a jednoduchou dekontaminační linkou pro osoby, začínající oplachem bot a následnou kontrolou kontaminace. V případě nadlimitní úrovně kontaminace zde byly k dispozici sprchy. Po provedení mokré formy dekontaminace našeho mikrobusu jsme Poleskou státní radiačně­ ekologickou rezervaci opustili a pokračovali do města Gomel, jenž je správním centrem oblasti.

Po večeři jsme se ubytovali v areálu specializovaného lycea MMS.

Ve středu ráno jsme absolvovali exkurzi specializovaného lycea na Universitě civilní ochrany MMS Běloruské republiky. Hlavní myšlenkou, která vedla k jeho zřízení, bylo poskytnout vzdělání a zázemí především pro osiřelé chlapce bez rodičů.

Dne 25. května 2004 byla zřízena státní vzdělávací instituce „Specializované lyceum na Universitě civilní ochrany MMS Běloruské republiky“. Lyceum je moderní instituce obecného sekundárního vzdělávání se studiem jednotlivých akademických předmětů na pokročilé úrovni, zaměřená na přípravu studentů k přijetí na vysoké školy MMS Běloruské republiky a dalších vládních orgánů. Studium je realizováno internátní formou, s pevným celodenním řádem a uniformním služebním režimem.

Studium v lyceu je pro muže od šestého ročníku základní školy a trvá pět let. Studenti jsou ubytovaní ve velmi dobře vybavených ubikacích. V areálu se nachází kvalitně vybavené učebny, jídelna s vlastní kuchyní a pro sportovní vyžití několik venkovních sportovišť, ale také velká tělocvična a krytý plavecký bazén. Je zde také umístěno centrum pro preventivně výchovnou činnost mimořádných událostí, jehož účelem je vzdělávat civilní obyvatelstvo v oblasti krizových situací.

Po ukončení prohlídky jsme se přesunuli k další exkurzi na Universitu MMS v nedalekém městě Gomel. Zde nám připravili ukázku vybavení mobilní monitorovací jednotky Pohraniční stráže pro kontrolu výskytu zdrojů ionizujícího záření. Jednotka je vybavena vozidly se zabudovanými skenovacími systémy umožňující radiační průzkum oblasti v reálném čase a hledání zdrojů gama a neutronového záření s GPS referencí. Zaujal nás také diskrétní monitorovací systém ukrytý v batohu, vhodný pro monitorování radiačních rizik při konání hromadných akcí. Vedle monitorovacích systémů jsou jednotky vybaveny i přenosnými spektrometry pro určení složení radionuklidů. Pohraniční stráž v Bělorusku vykonává v rámci vnitrostátní radiační ochrany obdobné úkoly jako u nás příslušníci Celní správy ČR (např. preventivní kontroly vozidel za účelem zachycení ilegálních zdrojů ionizujícího záření a tomu odpovídá i jejich vybavení).

Následovala rychlá prohlídka místní požární stanice a několika speciálních učeben s krátkým náslechem výuky a krátkou charakteristikou předmětu od vyučujících. Po prohlídce proběhla odborná debata s akademiky. Diskuze byla zaměřena na systém vzdělávání v rezortu MMS, metodickou činnost a fungování a princip záchranného systému v Bělorusku, ale také v České republice. Po vzájemné, vstřícné a přínosné výměně informací jsme byli poctěni možností zasazení stromu „přátelství“. Každý z nás zasadil jabloň v areálu university. Celá prohlídka byla zakončena slavnostním obědem, po kterém následoval odjezd zpět do výcvikového centra Světlaja Rošča.

Čtvrtek byl posledním dnem kurzu a zahájen byl teoretickou částí. Přednáška probíhala formou panelové diskuze, účelem bylo seznámit nás především s tématy teoretických bloků. Obsahem byly fyzikální procesy a vlastnosti radioaktivity a zdrojů ionizujícího záření, seznámení se s veličinami a jednotkami používaných běloruskými záchrannými složkami při detekci. Rozsah i odbornost tohoto bloku jsou srovnatelné s tématy ve specializačních kurzech Radiační ochrana Z/P. Při porovnávání limitních hodnot a základních taktických postupů při vzniku různých stupňů radiačních událostí jsme se shodli, že naše i běloruská taktika je shodná. V Bělorusku jsou jen limitní úrovně dávek jako u nás před platností nové legislativy. Diskuze pokračovala vzájemnou výměnou zkušeností a informací z rozboru reálných mimořádných radiačních událostí. Velmi zajímavou částí byla diskuze o stavu a předpokládaném vývoji kontaminace Běloruska. Závěrečným tématem bylo seznámení s detekční technikou určenou pro výcvik umožňující simulování záření gama pomocí zadaného GPS modelu.

Praktický výcvik byl proveden formou modelového zásahu, námětem bylo podezření na nález zdroje ionizujícího záření. Během zásahu jsme měli možnost si vyzkoušet ochranné oděvy tlumící ionizující záření. Šlo o vestu s kuklou naplněnou olovem. Tento oblek byl samozřejmě poměrně těžký, ale v pohybu výrazně neomezoval. V rámci výcviku jsme si procvičili činnosti běžné pro zásahy s výskytem zdroje ionizujícího záření. Včetně určení radionuklidu a druhu záření.

Čtvrteční odpoledne se uskutečnil výlet k památníku významné bitvy Napoleonských válek „na Berezině“, která se odehrála ve dnech 26. až 29. listopadu 1812. Bylo nám ukázáno celé bojové pole a k tomu podán důkladný historický komentář. U samotného pomníku jsme pořídili společnou památeční fotku.

Poslední den našeho pobytu jsme se setkali s vedoucími funkcionáři RT centra Světlaja Rošča. Vyplnili jsme dotazník zpětné vazby a poděkovali za velmi dobře připravený a organizovaný kurz. Každý z nás obdržel oficiální certifikát. Naše delegace se rozloučila a předala upomínkové předměty. Následoval odvoz na letiště v Minsku, odkud jsme pokračovali letecky do Prahy. Závěrem lze říci, že tato služební cesta byla velice přínosná a zároveň doufáme, že spolupráce s IRT a i ostatními kolegy z Běloruska bude i nadále pokračovat a rozvíjet se.


kpt. Mgr. Daniel BARÁK, kpt. Bc. Lubomír DOLEŽAL, plk. Ing. Tomáš KOSTELNÍČEK, ŠVZ HZS ČR, foto autoři

vytisknout  e-mailem