Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 5/2017

V POŽÁRNÍ OCHRANA můžete nahlédnout do přehledu certifikátů a osvědčení vydaných TÚPO, dále do seznamu metodických předpisů pro činnost jednotek požární ochrany a můžete si pročíst také článek o dotačních titulech pro financování jednotek SDH obcí. V INTEGROVANÉM ZÁCHRANNÉM SYSTÉMU se dozvíte o záchranných sítích pro přemísťování velkých zvířat, jak skončilo polní cvičení Modex Falck v Estonsku a jak probíhal výcvik v Německu se zaměřením na obsluhu motorových řetězových pil. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ jsou informace z kongresu Medicína katastrof 2017, z konference Červený kohout a z Adaptace na změnu klimatu . Dále je představen Videoprojekt „OČMU“. V INFORMACÍCH pokračuje příběh paní Kožuské. Také pozvánka na Hasičské slavnosti a na veletrhy PYROS/ISET. V závěru jsou výsledky vyhlášení ankety Hasič roku 2016 a Sportovec HZS ČR roku 2016. PŘÍLOHOU je kompletní rozbor hoření nafty. 

  • OBSAH č. 5/2017 ROČNÍKU XVI
  • Nový náměstek generálního ředitele HZS ČR
  • Záchranné sítě pro velká zvířata u Hasičského záchranného sboru ČR
  • Výcvik obsluh motorových řetězových pil
  • Polní cvičení Modex Falck v Estonsku
  • Kritické posouzení nové metodiky analýzy rizik a její aplikace v Libereckém kraji
  • 20 let Červeného kohouta
  • Současný stav skladovaných malých ochranných filtrů řady MOF
  • Videoprojekt OČMU

OBSAH č. 5/2017 ROČNÍKU XVI

POŽÁRNÍ OCHRANA

Přehled certifikátů a osvědčení vydaných TÚPO v roce 2016,
s. 6
Dotační tituly pro financování jednotek SDH obcí,
s. 8
Souhr metodických předpisů pro činnost jednotek požární ochrany,
s. 11
 

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Záchranné sítě pro velká zvířata u HZS ČR,
s. 12
Výcvik obsluhy motorových řetězových pil,
s. 13
Polní cvičení Modex Falck v Estonskul,
s. 14
 

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Kritické posouzení nové metodiky analýzy rizik a její aplikace v Libereckém kraji,
s. 16
Přizpůsobit se a posílit odolnost,
s. 18
Evakuace osob při mimořádných událostech,
s. 20
20 let Červeného kohouta,
s. 22
Současný stav skladovaných malých ocranných filtrů řady MOF,
s. 24
Videoprojekt OČMU,
s. 26


INFORMACE

Nový náměstek generálního ředitele HZS ČR,
s. 4
Generální ředitel HZS ČR navštívil HZS Středočeského kraje,
s. 5
Jablonecká hala 2017,
s. 27
Letňanský Železňák 2017,
s. 27
Příběh druhý: "Pramen živé vody nevysychá",
s. 28
Hasičské slavnosti Litoměřice 2017 - Akce, na které nemůžete chybět,
s. 30
Bezpečnostní veletrhy PYROS/ISET,
s. 31
Slavnostní vyhlášení aknkety Hasič roku 2016 a Sportovec HZS ČR 2016,
s. 32

Nový náměstek generálního ředitele HZS ČR

Dne 1. dubna 2017 byl ustanoven na služební místo náměstka generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost plk. Ing. Daniel Miklós, MPA. Po ukončení studií na Vysoké škole báňské v roce 2003 nastoupil na MV­ generální ředitelství HZS ČR a začal pracovat v sekci prevence a civilní nouzové připravenosti. Nejprve od roku 2007 vykonával funkci vedoucího oddělení krizového řízení a od 1. ledna 2016 do 31. března 2017 zastával funkci ředitele odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení.

Pane náměstku, Vaši profesní kariéru jsme ve stručnosti shrnuli v úvodu našeho rozhovoru. Povězte, směřovaly Vaše kroky již od mládí k profesionálním hasičům nebo Vás vítr zavál ke sboru spíše náhodou?
Abych řekl pravdu, tak to bylo tak nějak obojí. Na vysoké škole jsem se věnoval problematice geologie, hornictví a také bezpečnosti. Nicméně studium mi umožnilo se poprvé seznámit se zákony v oblasti integrovaného záchranného systému nebo prevence závažných havárií. Ve stejné době také končil studium střední školy požární ochrany ve Frýdku-Místku můj bratr. Takže jsme měli při přípravě na mou státní zkoušku a jeho maturitu spoustu společných témat. Během základní vojenské služby jsem se pak rozhodoval, kam budou směřovat mé další kroky. Nakonec jsem se rozhodl emailem oslovit přímo ředitelku odboru prevence HZS hl. m. Prahy. Odpověď byla téměř okamžitá, a tak jsem už za týden jel vlakem na pohovor do Prahy. Nakonec byly pohovory celkem tři a ten poslední už řízením náhod a osudu na MV-generálním ředitelství HZS ČR, kde jsem nastoupil jako podporučík na odbor plánování.

Mohl byste vypíchnout pro představu našich čtenářů stěžejní výsledky v oblasti Vaší působnosti v uplynulém období?
Pokud se zaměříme na mou působnost v uplynulém období, tak půjde zejména o práci příslušníků odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Po úspěšném schválení Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 jsme se aktivně pustili do plnění stanovených úkolů. V první řadě šlo o zpracování Analýzy hrozeb České republiky, která byla schválena vládou České republiky a vedla ke zpracování analýz rizik ve všech krajích, a to poprvé s využitím jednotné metodiky. Celá práce se pak výrazným způsobem promítla do přípravy materiálu Audit národní bezpečnosti. Obrovský kus práce byl odveden také v oblasti preventivně výchovné činnosti, ochrany kritické infrastruktury nebo tzv. měkkých cílů. Velkou radost mám také z činnosti pracovních týmů k problematice nestátních neziskových organizací nebo informačních technologií v oblasti krizového řízení. Je potřeba zdůraznit, že se na převážné části našich úkolů aktivně podíleli kolegové z jednotlivých HZS krajů. Některé týmy byly dokonce našimi kolegy vedeny. Sami bychom takových výsledků dosáhnout nedokázali. Za to všem patří velký dík.

HZS ČR je stabilizovanou a vysoce akceschopnou organizací. Pokud byste měl postavit pořadí priorit ve Vaší sekci, na co bude nutné zaměřit pozornost v nadcházejícím období?
Z celého širokého portfolia činností sekce prevence a civilní nouzové připravenosti bych zdůraznil zejména práci na zjednodušení systému norem v oblasti požární ochrany nebo aplikace moderních metod požárního inženýrství. Další velmi důležitou součástí činností HZS ČR je příprava obyvatelstva na mimořádné události. V této oblasti má bezpečnostní systém ČR značné rezervy. Již delší dobu usilujeme ve spolupráci s dotčenými rezorty o vznik povinného školního předmětu, který by naše děti připravoval na všechny záludnosti bezpečnosti (počínaje dopravní výchovou, zdravovědou a konče mimořádnými událostmi, krizovými situacemi nebo válkou). Často podobný návrh slýcháme i z úst některých zákonodárců. Většina z nich však přirovnává tento předmět k dřívější branné výchově. Tedy předmět spíše vojenského zaměření. Ale tento úzký pohled není podle mého názoru správný a dostačující. Ostatně výchova a vzdělávání byla a stále je jednou z našich priorit v rámci EU a NATO. V neposlední řadě budeme muset dále věnovat zvýšenou pozornost dříve nastavenému vysokému standardu našich činností ve vazbě na EU, NATO či výzkum a inovace.

V předchozích letech došlo k několika změnám v tzv. „krizové legislativě“. Jsou v nejbližší době plánovány také nějaké zásadní změny právních předpisů v oblasti prevence a civilní nouzové připravenosti?
V oblasti právních předpisů nás v nadcházejícím období čeká hodně práce. Pomalu se rozbíhají práce na věcném záměru nového zákona o požární ochraně. Ten stávající spatřil světlo světa již v roce 1985 a dnes už úplně neodpovídá moderním trendům v oblasti požární ochrany. Příslušníci prevence jsou zahlcování obrovským množstvím projektů k vyjádření. Je potřeba se velmi kriticky zamyslet nad úkoly a rolí požární ochrany. K čemu všemu bychom se měli vyjadřovat a v jakém rozsahu. Obdobné úvahy vedeme také ve vztahu k zákonu o integrovaném záchranném systému. Zejména k částem popisujícím ochranu obyvatelstva. Už v Koncepci ochrany obyvatelstva jsme museli konstatovat, že stávající definice a rozsah opatření a úkolů ochrany obyvatelstva neodpovídá aktuálním požadavkům a rozsahu práce. Práce na věcných záměrech jsou však jedna věc. Tady se dá postupovat poměrně v klidu a vzájemném souladu. Samotný legislativní proces je však hodně složitý a nepředvídatelný proces, v rámci kterého může návrh předpisu doznat zásadních změn. Proto je důležité se věnovat přípravě argumentačních podkladů a zdůvodnění požadavků.

Vzhledem k tomu, že HZS ČR v mnoha oblastech spolupracuje s dalšími složkami integrovaného záchranného systému, můžete popsat, jak tato spolupráce z Vašeho pohledu funguje? Vidíte nějaké rezervy v této spolupráci?
Systém spolupráce základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému je v České republice na úrovni, která směle snese nejen evropské, ale také celosvětové srovnání. Podařilo se nám vytvořit velmi robustní a provázaný systém, kde každá součást přesně ví, jaké jsou její úkoly a povinnosti. Vzájemná spolupráce je výborná a naprosto přirozená. Dnes už si umíme jen stěží představit, že to někdy mohlo být jinak. A právě letos si připomínáme už 25 let od doby, kdy byly tomuto systému dány první základy. Nicméně každý, byť sebelepší a dokonalejší systém, má vždy nějaké rezervy. Běžný život není černobílý, ale velmi pestrý a dokáže nám pokaždé, když už si myslíme, že vše umíme, ukázat, že to tak zdaleka není. Aktuální bezpečnostní situace ve světě nám ukazuje, že máme ještě například velké rezervy pro řešení specifických událostí se zapojením velkého množství osob. Musíme umět připravit plánovací dokumentaci pro tak velké množství různých událostí a přitom musíme myslet na spoustu detailů. Velmi často se navíc jedná o události, které jsme si v praxi nikdy nevyzkoušeli, a doufáme, že vše také zůstane pouze na papíře. Podstatným faktorem, který také ovlivňuje naši činnost a se kterým musíme držet aktivně krok, je pokrok, informační technologie, nové trendy a technika. S tím vším souvisí personální práce a nábor kvalitních příslušníků, přizpůsobení vzdělávacího systému, ale také například systém odměňování.

Pane náměstku, nedá mi to se nezeptat, je něco, co máte na srdci a chcete vzkázat našim kolegům a čtenářům?
Přál bych si, abychom se všichni začali dívat na HZS ČR jako na jednotný sbor, bez konkurence nebo závisti. Ne proto, že je to napsáno v novém zákoně o hasičském záchranném sboru, ale proto, že máme všichni jeden společný cíl – ochranu života, zdraví a majetku obyvatel České republiky. Má zkušenost mi ukazuje, že spolupráce napříč sekcemi a napříč organizační strukturou HZS ČR je jediná úspěšná cesta ve složité době. A to bude také můj cíl.

Vážený pane náměstku, děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho pracovních úspěchů.


plk. Mgr. Libuše CHVOJKOVÁ, foto Pavel NOVÁK, MV­ generální ředitelství HZS ČR

Záchranné sítě pro velká zvířata u Hasičského záchranného sboru ČR

Jednotky požární ochrany se během své práce dostávají do situací, ve kterých je nutné vyprostit velká zvířata (kůň, lesní zvěř), která se mohou propadnout do nezajištěné jímky, studny, bahna nebo ledu. Během výjezdu se hasiči setkávají také s nutností manipulovat s ležícím zvířetem např. ve stísněném prostoru stáje nebo při nehodě přepravníku.

V takových chvílích byly využívány především improvizované prostředky (popruhy) a nebylo vždy jednoduché vymyslet závěsný systém bezpečný pro zvíře i jeho zachránce. Vzhledem k tomu, že jsou podobné situace poměrně vzácné, docházelo často k ohrožení zvířete i hasičů. Běžně používané popruhy mohou sklouzávat do míst, ve kterých působí zvířatům bolest, čímž zvyšují možnost vzniku paniky zvířete. Při manipulaci se zvedacím zařízením dochází v nejhorších případech k vychýlení zvířete z těžiště a nebezpečí jeho následného vyklouznutí z popruhů.

Veterinární lékařka MVDr. Lýdia Čačková, která často u těchto výjezdů asistovala hasičům v Libereckém kraji, iniciovala vznik veřejné sbírky, z jejíhož výtěžku bylo možné nakoupit profesionální veterinární sítě pro velká zvířata a poskytnout je složkám integrovaného záchranného systému. Sbírku založila společnost EDUvet, z.s., a díky ochotě štědrých dárců se podařilo zakoupit již šest sítí (pořizovací hodnota jedné sítě je přibližně 20 000 Kč) a zorganizovat několik školení.

Při správné aplikaci sítě je váha zvířete roznesena rovnoměrně a nehrozí sklouznutí popruhů. Pro bezpečnou manipulaci se sítí stačí vhodné zvedací zařízení a dva vybavení záchranáři. Díky tomu se samotná akce zkrátí z několika hodin na necelou hodinu bez nutnosti výjezdu většího množství jednotek PO.

Vlastnictví sítě jako takové ovšem neřeší problém s nedostatečnou odbornou přípravou. Jedná se zejména o vhodné použití sítě, správné vyhodnocení situace, chování zvířete, eliminace rušivých faktorů a v neposlední řadě i rozpoznávání případů, kdy není aplikace sítě možná. Dále je třeba nacvičit správné alternativní postupy s dosud používanými prostředky.

Z uvedených důvodů provázela předání sítí odborná příprava, kterou odborně zaštiťovala speciální záchranná služba pro velká zvířata Horse Emergency, z.s., která má v této problematice mnohaleté zkušenosti a operuje na území celé České republiky i v zahraničí. Od roku 2010 se také stala součástí integrovaného záchranného systému Jihomoravského kraje. Odborná příprava v prostorách Školního a výcvikového zařízení HZS ČR v Brně se skládá ze dvou částí. V první teoretické části se hasiči seznamují se zásadami chování záchranářů, psychikou zvířete a s možnostmi jeho nenadálých reakcí, učí se vymezit bezpečnostní zóny, získávají informace o úloze veterináře u zásahu a o možných preventivních opatřeních. Ve druhé praktické části je využíván nově pořízený reálný model koně s odpovídající váhou a pohyblivými klouby (Randy Horse Rescue Manequin, dovezený z Anglie za přispění dotace Jihomoravského kraje). Hasiči cvičí použití sítě v reálných podmínkách i jiné alternativní techniky vyprošťování. Praktická část výcviku probíhá ve cvičném výkopu Školního a výcvikového zařízení HZS ČR.

Během roku 2016 zachránily sítě život již desítce koní. První výjezd se odehrál v Libereckém kraji již měsíc po předání sítě. Ve většině případů se jedná o koně spadlé do nezajištěných jímek. Zajímavostí je i pomoc s naložením uspaného bizona v brněnské ZOO, kde síť sehrála důležitou roli.

Síť účinně pomáhá při zásahu a znatelně usnadňuje práci hasičů, proto si některé kraje začaly toto vybavení samy zajišťovat ze svých prostředků (HZS hl. m. Prahy, HZS Moravskoslezského kraje a HZS Středočeského kraje). Sbírka v těchto krajích pomohla pokrýt náklady na zaškolení hasičů.

Celý tým zapojený do této akce doufá, že se povede sehnat další finanční prostředky na vybavení všech krajů v celé ČR a následujícího zakoupení speciální závěsné konstrukce. Díky ochotě a štědrosti lidí, kteří se do tohoto programu zapojili, se podařilo odvést značný kus práce v záchraně životů zvířat a ochraně zasahujících hasičů.
 

kpt. Bc. Zuzana KUPKOVÁ, ŠVZ HZS ČR, Tomáš FÖRCHTGOTT, Horse Emergency, z.s., MVDr. Lýdia ČAČKOVÁ, EDUvet, z.s., foto archiv HZS Libereckého kraje, HZS Jihomoravského kraje a Equinet, s.r.o.

Výcvik obsluh motorových řetězových pil

Škola Spolkové organizace technické pomoci (THW) se střediskem v německém Neuhausenu v těsné blízkosti Stuttgartu se v týdnu od 20. do 24. února 2017 stala působištěm lektorů Školního a výcvikového zařízení Hasičského záchranného sboru České republiky (ŠVZ HZS ČR).

Cílem této zahraniční služební cesty byl společný výcvik obsluhy motorových řetězových pil a výměna zkušeností v používání motorových pil při záchranářské činnosti a mimořádných událostech. Cesty se zúčastnilo celkem devět lektorů ŠVZ HZS ČR a jeden zástupce MV­ generálního ředitelství HZS ČR.

Po příjezdu proběhlo seznámení s organizací a se Spolkovou školou THW. Organizace a činnost THW je založena na dobrovolných členech a tomuto principu dobrovolnictví odpovídá i vybavení a systém vzdělávání ve Spolkové škole THW, jež nabízí krátké intenzivní kurzy, na které se musí účastníci uvolňovat ze zaměstnání. Formou odměny pro tyto dobrovolníky THW jsou služby, které škola účastníkům výcviku nabízí. Je to ubytování v komfortních jednolůžkových pokojích, prostorná jídelna s možností vzít si teplé i studené nápoje, kavárna, posilovna, kulečník nebo sauna. Vše je zařízeno tak, aby se zde účastníci školení a různých kurzů cítili co nejlépe.

Pobyt naší skupiny probíhal i přes nepřízeň počasí ve znamení praktického výcviku, jehož náplní byly různé způsoby kácení stromů se zaměřením na bezpečnost práce, která je na rozdíl od běžné těžby, kde převažuje měřítko kvantity, v záchranářské činnosti prvořadá. Stejně tak je tomu i v našich podmínkách. Obtížnost témat výcviku se stupňovala, po vzájemném seznámení se s metodikou kácení na obou stranách byla činnost doplněna o používání přenosného navijáku při odstraňování zavěšených nebo popadaných stromů a celé jedno odpoledne bylo věnováno též využití záchranářské pily STIHL MS 460 RHD a řezání betonu speciální motorovou pilou, která je chlazena vodou a osazena řetězem s diamantovými polštářky. Této části výcviku se účastnil i vývojový inženýr firmy STIHL, kterého zajímaly jak kladné, tak záporné zkušenosti uživatelů motorových pil značky STIHL.

Na programu byla také exkurze ve dvou závodech firmy STIHL doplněná praktickými ukázkami použití jejich výrobků a prohlídkou muzea, které krásným způsobem seznamuje návštěvníky s historickým vývojem této rodinné firmy. Zajímavým zjištěním byla skutečnost, že zakladatel firmy, Andreas Stihl, vyrobil i několik traktorů pro lesní hospodářství. Na doporučení svých spolupracovníků však, vzhledem k nasycenosti trhu těmito výrobky, od této strategie ustoupil. Významnou dominantou muzea je i motorová řetězová pila STIHL Contra z konce padesátých let. S touto pilou posléze nastala skutečná motorizace v lesním hospodářství a její konstrukce se stala průlomovou pro další vývoj v oboru.

Po návratu do školy THW proběhlo oficiální slavnostní ukončení výcviku, kterého se vedle hostitelů zúčastnili i náměstek generálního ředitele HZS ČR plk. Mgr. Josef Slavík a ředitel Školního a výcvikového zařízení HZS ČR plk. Ing. Ladislav Geleta.

Všichni účastníci odjížděli s novými zajímavými poznatky a odvezli si mimo nové učební pomůcky (zvětšeniny pilového řetězu a hoblovacích zubů) i množství dojmů a především poznatků, které určitě uplatní v kurzech a výcvikové činnosti.


kpt. Bc. Zdeněk ONDRÁČEK, ŠVZ HZS ČR, středisko Brno, pplk. Mgr. Eva CÁPOVÁ, MV-­generální ředitelství HZS ČR, foto archiv ŠVZ HZS ČR

Polní cvičení Modex Falck v Estonsku

Cvičný zásah v zimních podmínkách z cyklu Modex Falck, organizovaný pro moduly mechanismů civilní ochrany Evropské unie, byl zahájen 25. února 2017 vyhlášením krizové situace ve smyšlené zemi Faultland (zahrnující Skandinávii a Baltské státy).

Vykonstruovaná krizová situace spočívala v zaznamenání zemětřesení o síle 7,2 Richterovy stupnice ve vzdálenosti 81 kilometrů od jihovýchodního pobřeží Faultlandu a v hloubce čtyř kilometrů pod vodou. Zemětřesení následovala série tří po sobě jdoucích vln tsunami dosahujících výšky až devíti metrů. Vlny zdevastovaly severozápadní pobřežní regiony Faultlandu do hloubky přibližně 16 kilometrů. Očekávaný počet obětí v nejvíce postižené oblasti okolo města Väike­ Maarja byl okolo 10 000. Teplota klesla pod bod mrazu a sníh znesnadňoval přepravu humanitární pomoci. Directorate General for European Civil Protection and Humanitarian Aid Operations při Evropské Komisi (DG ECHO) přijal oficiální žádost faultlandské vlády o široce zaměřenou humanitární operaci, na kterou zareagovaly některé členské státy EU aktivací požadovaných týmů. Ihned po přijetí žádosti byl také v České republice mobilizován odřad HZS hl. m. Prahy - Střední tým pro vyhledávání a záchranu osob ze zřícených staveb - CZERT MUSAR (Czech Emergenci Response Team Medium Urban Search and Rescue).

Faultland není členem Evropské unie, z čehož vyplývá příprava týmů na nutné procedury při přechodu hranic a komunikaci s místními autoritami, které nemusí mít dostatečné znalosti o fungování mechanismu civilní ochrany Evropské unie. I přes vzdálenost více než 1700 km od místa nasazení bylo rozhodnuto o přepravě týmu po zemi. Standardně se při vzdálenosti nad 1000 km počítá s leteckou přepravou a těžká obdoba středního týmu HUSAR (Heavy Urban Search and Rescue), složeného převážně z příslušníků HZS hl. m. Prahy a HZS Moravskoslezského kraje, se na tuto variantu intenzivně připravuje, včetně podrobného zjišťování kapacit předpokládaných typů letadel a úprav v oblasti logistiky obou segmentů. Nicméně i přes finanční spoluúčast Evropské unie by byla letecká přeprava týmu na cvičení vysoce nehospodárná.


Český odřad složený z příslušníků HZS hl. m. Prahy, HZS Libereckého kraje a HZS Kraje Vysočina, trenéra z MV-generálního ředitelství HZS ČR, statika z HZS Libereckého kraje, lékaře z Úrazové nemocnice v Brně, kynologů Městské Policie Praha, Městské Policie Ostrava a Záchranné kynologické brigády byl mobilizován 25. února 2017 v 07.00 hodin a na cestu se vydal v 10.30 hodin téhož dne. Kolonu tvořily tři dopravní automobily VW­ transportéry z HZS hl. m. Prahy, nosič kontejnerů s vyprošťovacím kontejnerem Správy státních hmotných rezerv, nákladní automobil a autobus s řidiči ze Záchranného útvaru HZS ČR. Vzhledem ke vzdálenosti bylo MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR zajištěno přenocování v Polsku a Lotyšsku. Dobu během cesty management týmu využil k vypracování potřebné dokumentace, k monitorování aktuální situace v místě nasazení a ke sledování informací o dalších účastnících se týmech prostřednictvím webového rozhraní pro sdílení informací mezi týmy – VOSOCC (Virtual on Site Operation and Coordination Centre).

Český tým dorazil na místo zásahu jako první, už 27. února 2017 v 15.00 hodin místního času byl na hranicích postižené země. Informace získané přes VOOSOCC posloužily k vybudování a k následnému provozu příjezdového a odjezdového centra RDC (Reception Department Centre) a při vyjednávání s místním krizovým managementem LEMA (Local Emergency Management Authority). Po náročných procesech při přechodu hranic, ve kterých cvičící protistranu ztvárnili skuteční celníci, policisté a hasiči, se tým přesunul do zasaženého města Väike­ Maarja, kde proběhlo večerní jednání se starostou města, který jako jediný řídil záchranné operace v celé oblasti. V tu chvíli již na místo dorazil i tým EU Civil Protection (EUCP) a převzal koordinační úlohu. Poté všichni zasahující, s ohledem na avizované potřeby ještě nedorazivších týmů, vybrali místo pro stavbu společné základny. Postupně se základna stala improvizovaným domovem pro odřad CZERT MUSAR, maďarský i rakouský MUSAR, švédský ICT Helpdesk a EUCPT. Důkladný výběr pro zbudování základny se později ukázal jako klíčový, neboť při příjezdu leželo na zemi přes dvacet centimetrů sněhu, ale v průběhu cvičení došlo k prudkému oteplení, které provázely dešťové srážky. Zmrzlá země zabraňovala vsáknutí vody, kvůli čemu na některých místech stálo i dvacet centimetrů vody a místy ji bylo zapotřebí odčerpávat.

Ještě v průběhu výstavby základny bylo zbudováno polní operační a koordinační centrum OSOCC a CZERT MUSAR byl požádán o provedení průzkumu sektoru A. Hned první sektor prověřil flexibilitu českého záchranného týmu, protože jediná přístupová cesta byla přes zamrzlé jezero. Po zhodnocení pevnosti ledu statikem se průzkumný i záchranný tým pomocí jistících lezeckých technik dostal i s potřebným materiálem do požadovaného sektoru. Průzkumný tým pokračoval v průzkumu budov a záchranný tým se začal věnovat zraněným, ke kterým se tři dny nikdo nedostal. V nočních hodinách byl po příjezdu všech účastníků cvičení zrušen RDC a pověření důstojníci se zapojili do fungování velitelského stanoviště. Během druhého dne byl v maďarské části tábora vytvořen UCC (USAR Coordination Cell) ke koordinaci USAR týmů v místě zásahu a k odlehčení zátěže kladené na OSOCC, který koordinoval veškerou humanitární pomoc potřebnou v oblasti. Obě záchranná družstva byla nasazována pravidelně po šesti hodinách až do ukončení záchranných operací 1. března 2017 v 18.00 hodin. Průzkumný tým byl aktivován podle potřeby. Management týmu byl zejména v prvních 24 hodinách zapojen téměř nepřetržitě. V průběhu cvičení odřad CZERT MUSAR operoval v sedmi sektorech buďto samostatně, nebo jako část jiného týmu v případech, kdy byl požadován pouze statik, kynologové nebo lezci. Nasazení zahrnovalo všechny aspekty problematiky USAR, jako jsou elektronické i K9 vyhledávání, stabilizace budov, lékařská pomoc atd.

Odřad CZERT MUSAR splnil všechny zadané úkoly a vzorně tak reprezentoval Českou republiku i HZS ČR. Dne 2. března 2017 v dopoledních hodinách prošel tým výstupními procedurami a zúčastnil se závěrečného slavnostního ceremoniálu. V odpoledních hodinách se odřad vydal zpět domů, kam bezpečně dorazil 4. března 2017 v ranních hodinách.

Jak ukázaly velké mimořádné události v posledních letech, koordinace týmů na místě jakékoliv události je klíčová pro zvyšování efektivity a záchranářská komunita s těmito cennými poznatky dále pracuje. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se vyvíjejí požadavky na klasifikované týmy IER International Search and Rescue Advisory Group (IER INSARAG), pravděpodobně se HZS ČR nevyhne nutnosti navýšit počet členů odřadu při zásahu a posílení týmu o komunikační prostředky. V budoucnu by měl být i střední tým vázán povinností na vyžádání uvolnit styčné důstojníky do RDC, UCC nebo provádět SCC (Sector Coordination Cell). Což s sebou samozřejmě nese nárůst množství práce managementu v oblasti koordinace týmů a potřebu zefektivnit zastupitelnost jeho jednotlivých funkcí.


por. Ing. Jaromír PIESCH, foto ppor. Radek PATOČKA, HZS hl. m. Prahy, https://www.facebook.com/ModexFalck/

Kritické posouzení nové metodiky analýzy rizik a její aplikace v Libereckém kraji

Během roku 2016 byla pracovní skupinou Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) „Analýza hrozeb“ dokončena a prezentována metodika procesu posouzení rizik na úrovni státu, kraje i obcí s rozšířenou působností. Hlavním cílem bylo sjednocení přístupu k identifikaci nebezpečí a hodnocení možných dopadů v rámci celé České republiky. Jak se tato vize naplňuje a jaké jsou zkušenosti s novým metodickým postupem na úrovni kraje, o tom více v následujícím článku.

Porovnání nejzávažnějších typů nebezpečí v ORP Libereckého krajePorovnání nejzávažnějších typů nebezpečí v ORP Libereckého krajeAnalýza rizik sama o sobě je komplexním úkolem, jehož výsledky nejsou nikdy zcela v souladu s původní představou autorů a ještě méně pak s představami dalších uživatelů. V historii se v rámci HZS ČR a HZS krajů vyzkoušelo již několik přístupů, mezi nimi také metoda expertního odhadu, proces HVA (Hazard and Vulnerability Analysis) a z něj odvozená metoda mapování rizik (risk mapping). Současný „Metodický postup ANALÝZA“ je v podstatě jejich kombinací, protože vychází z klasické rovnice R = F × N (R – riziko, F – frekvence výskytu, N – následky), ale stanovení proměnných není založeno na statistice událostí nebo jiných příslušných prostorových datech, ale na odhadu a zkušenostech odborníků, kteří analýzu zpracovávají.

Takový postup je samozřejmě mnohem pružnější a jednodušší než přesná analýza mnohdy obtížně dostupných dat, přičemž některá potřebná data nelze získat vůbec. Navíc, jak se ukázalo při pokusech s mapováním rizik, datově analytické metody nedokáží nikdy zohlednit veškeré parametry, které se na stanovení frekvence a následků podílejí, a jsou velmi náročné časově i z hlediska lidských zdrojů a softwaru. Na druhou stranu subjektivita pohledu každého z hodnotitelů hraje při výpočtu zásadní roli a nelze předpokládat, že přístup hodnotitelů bude stejný napříč kraji, natož pak obcemi s rozšířenou působností (ORP). Dokonce ani pohled jednoho hodnotitele není v čase neměnný a udržet stanovenou linii hodnocení není vůbec jednoduché.

Metodika doporučuje předpokládání nejhoršího možného scénáře jako reprezentativního příkladu. To může být u některých typů nebezpečí poměrně jednoduché. Například u přirozených povodní, kde je stanoveno záplavové území „stoleté vody“, lze frekvenci i rozsah škod velmi dobře odhadnout. Ovšem narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu je zcela odlišným typem nebezpečí. Lze možná dohledat statistická data, ale ta nám příliš nenapoví. Odhadnout v tomto případě frekvenci, následky a také v rozsahu škod oddělit škody přímé od nepřímých, to je úkol prakticky nesplnitelný. A právě u událostí tohoto typu pak dochází k největšímu rozptylu v hodnocení. „Standardnějším“ typem nebezpečí může být např. závažná nehoda v železniční dopravě. Podle metodiky zvolíme příklad nejhoršího možného scénáře (srážka dvou osobních vlaků) a předpokládáme ztráty na životech, zdraví i majetku. Většina hodnotitelů si však neuvědomuje, že pokud se jedná např. o analýzu ORP, nelze takovou událost předpokládat s četností jedenkrát za 20 až 30 let. K takovým železničním neštěstím sice může dojít jednou za několik desetiletí, ale na území celé České republiky. Hrubým odhadem (bez započtení hustoty železničních tratí, provozu a jeho charakteru v konkrétním ORP) je tak pravděpodobnost vzniku podobné mimořádné události (MU ) v ORP asi 200krát nižší (počet ORP v ČR). Koeficient frekvence by tedy měl být stanoven na hodnotu 1 (jedenkrát za 1000 a více let). Pokud by událost hodnotil stroj, bude koeficient opravdu roven jedné, v případě člověka ale vstupují do hry emoce a pocit, že taková událost může nastat kdykoliv, kdekoliv a pravděpodobnost se mu tak jeví mnohem vyšší.

Dalším problémem je, že většina metod včetně aktuálně používané nezohledňuje četnost jiných scénářů stejné MU. Frekvenci zvláštní povodně velkého rozsahu můžeme uvažovat jedenkrát za 100 let a škody budou obrovské. Nehody v silniční dopravě se na druhou stranu dějí s naprostou pravidelností a celkový počet jejich obětí je mnohonásobkem toho, jaký počet osob zemře při nejzávažnějších nehodách, jejichž možný výskyt v analýze hodnotíme. Vzhledem k využití v havarijním a krizovém plánování, které předpokládá vyhlášení třetího nebo zvláštního stupně poplachu, je to pochopitelné, obhajitelné, ale na výsledky takové analýzy pak nelze pohlížet jako na odhad celkového rizika tvořeného konkrétními typy nebezpečí.

Požadavky na analýzu rizik v rámci havarijního plánu kraje jsou poměrně vysoké a podle vyhlášky č. 328/2001 Sb. zahrnují mimo jiné místa možného vzniku, pravděpodobnost vzniku, ohrožení obyvatelstva a předpokládané škody. Právě místa možného vzniku nejsou novou metodikou úplně dobře postihnuta, a proto jsme v Libereckém kraji přistoupili k aplikování metodiky nejen na úroveň ORP, ale až na úroveň obcí, abychom mohli přesněji určit nejrizikovější místa (obce) v rámci kraje. Oproti mapování rizik jde stále jen o hrubý nástin, protože území obce může být rozlehlé a mít velmi různorodý charakter. Pro upřesnění tak bude nutné výsledky analýzy stejně doplnit o mapy území s alespoň přibližným prostorovým rozlišením pravděpodobnosti vzniku konkrétních MU.

Na celostátní úrovni byl metodický postup diskutován a schvalován v relativně úzké skupině osob (pracovní skupina „Analýza hrozeb“), a přestože každý typ nebezpečí byl podroben multikriteriální analýze všemi členy skupiny, výsledky se zásadně nelišily, protože pohled všech hodnotitelů byl dán předchozí diskuzí a vysvětlením pojmů. Napříč kraji už ale k takové diskuzi nedošlo (a nebylo to ani možné) a v tu chvíli zde chyběl materiál, který by podrobně stanovil, jak k hodnocení jednotlivých typů nebezpečí přistupovat, co si pod konkrétním typem představit a jaký scénář předpokládat. Pětistránkový dokument „Metodický postup ANALÝZA“ byl doplněn návodem k provedení multikriteriální analýzy. Byly přesně popsány všechny koeficienty a postup jejich stanovení a nutno dodat, že tento popis byl přesný a kompletní, protože v tomto směru nedoprovázela analýzu na úrovni kraje ani ORP žádná větší polemika (až na někdy ne zcela lineární průběh jednotlivých hodnotících stupnic). Méně dokonalý byl ovšem popis jednotlivých typů nebezpečí a tedy toho, co si pod konkrétní položkou seznamu představit. Např. vydatné srážky nebyly v Libereckém kraji vůbec hodnoceny, protože v oficiální metodice chyběl jakýkoliv popis této MU a hodnotitelé se shodli na tom, že vydatné srážky jsou pouze příčinou následných nebezpečí (přirozená či přívalová povodeň) a ne přímo nebezpečím samy o sobě. Parametry některých naturogenních typů nebezpečí přišly v průběhu září 2016 alespoň neoficiální cestou z Českého hydrometeorologického ústavu včetně návrhu hodnocení četnosti výskytu, ale to nic nemění na tom, že podobně měla být popsána všechna rizika. Přispělo by se tím ke sjednocení pohledu všech hodnotitelů.

Na úrovni kraje byla analýza zpracována „u kulatého stolu“ ve spolupráci s odborníky na jednotlivé oblasti z řad Krajského úřadu Libereckého kraje, Krajské hygienické stanice, České inspekce životního prostředí, Policie ČR, Povodí Labe, s.p., ČEPS, a.s., a dalších. Všichni zúčastnění přistoupili k hodnocení velmi zodpovědně a s pomocí moderátorů (příslušníci HZS Libereckého kraje) byla většina typů nebezpečí zanalyzována pro území kraje za jediný den. Nezúčastněné subjekty (např. Armáda ČR nebo příslušný obvodní báňský úřad) byly pak osloveny dodatečně a analýza byla provedena opět při osobním setkání se zástupci HZS kraje.

Další fází hodnocení byla analýza rizik na úrovni obcí s rozšířenou působností. Zde se ukázalo jako velmi nešťastné použití zcela shodných koeficientů (resp. hodnotících stupnic) jako na úrovni kraje. Tento nedostatek zmínil ve svém příspěvku i plk. RNDr. Tomáš Holec (HZS Středočeského kraje) na konferenci Ochrana obyvatelstva - Nebezpečné látky v Ostravě v únoru letošního roku. Vzhledem k tomu, že průměrná velikost (rozloha i počet obyvatel) ORP je přibližně o jeden řád nižší než velikost kraje, měla být použita jiná hodnotící stupnice pro koeficienty dopadů na životy a zdraví osob, životní prostředí a ekonomiku nebo měly být stanoveny jiné hranice pro posouzení výsledného rizika a tím zařazení konkrétního typu nebezpečí mezi nízké, střední nebo vysoké. Samotné hodnocení bylo ponecháno plně v režii pracovníků krizového řízení jednotlivých obcí a ti po důkladném proškolení a ujednocení náhledu rozpracovali analýzu pro dané ORP. Stejně jako na úrovni krajů došlo i zde k velkému rozptylu a možnost srovnání jednotlivých regionů mezi sebou je tak velmi diskutabilní.

Výřez mapy rizik města Hodkovice nad MohelkouVýřez mapy rizik města Hodkovice nad MohelkouJak již bylo uvedeno, úroveň ORP je pro účely analýzy rizik v havarijním plánu kraje nedostatečná, a proto byl zahájen i „pilotní projekt“ hodnocení rizika na úrovni jednotlivých obcí. Společně se zástupci ORP Liberec hodnotili příslušníci HZS kraje vybrané typy nebezpečí v jednotlivých obcích, a to s pomocí statistiky mimořádných událostí, digitálních prostorových dat a s přihlédnutím k hodnocení na vyšší úrovni (ORP, kraj). Opět se ukázalo, že udržet během několikahodinových schůzek jednotný pohled na vybraný typ nebezpečí a stanovovat stejné scénáře průběhu MU je zvláště ve skupině více než tří osob velmi obtížné. Proto jsme postupem času dospěli k relativnímu hodnocení vůči „vzorovým obcím“, kdy jsme rizika vyhodnotili zcela ve shodě s některou z dříve zpracovaných obcí a poté koeficienty upravovali podle toho, jak se charakter obcí liší. Tento postup se ukázal jako velmi efektivní a především se tak ujednotil postup hodnocení. Byly použity stejné hodnotící stupnice jako na úrovni ORP, a tedy i kraje, protože pro úroveň obcí nejsou hodnotící kritéria k dispozici. Ale jak je uvedeno výše, objektivitě závěrečného zařazení rizika mezi nízké, střední nebo vysoké je možné se přiblížit dodatečně pomocí posunutí limitních hodnot (10 a 30). Dále byl navržen i přepočet výsledného rizika na relativní hodnoty vzhledem k velikosti a počtu obyvatel obce. Je totiž jasné, že obec o rozloze několika set hektarů a 100 obyvatelích nemůže být srovnávána s krajským městem. Jinak řečeno, riziko, které je v rámci krajského města zanedbatelné (např. dva zranění, škoda 1 milion Kč), může být pro malou obec relativně významné.

Během roku 2017 by měla být analýza rizik na úrovni obce dopracována pro celé území Libereckého kraje, přičemž její závěry budou předloženy jednotlivým starostům k připomínkování. Zvažovali jsme i možnost přímého zapojení starostů, ale tento postup byl nakonec vyloučen jako neefektivní a zvláště pro neuvolněné starosty jako příliš zatěžující. Zpracovaná analýza rizik obce se stane součástí tzv. „dokumentace starosty“. Jelikož v minulosti byly pro všechny obce zpracovány ze strany HZS kraje elektronické mapové podklady (mapové listy obcí tisknutelné ve formátu A3), chceme se pokusit o jejich aktualizaci a doplnění o jednotlivé zdroje rizik a důležité prvky infrastruktury obce. Mapa ve formátu PDF obsahuje několik mapových vrstev, které je možné zobrazovat podle potřeby.

Doporučení pro všechny uživatele „Metodického postupu ANALÝZA“ je tedy maximální využití dostupných statistických dat a předběžné stanovení koeficientů pouze na základě statistiky, která poslouží jako určité „datové vodítko“ a až následné relativní hodnocení konkrétního území vzhledem ke zkušenostem a získaným znalostem.

Na závěr malé zhodnocení kladů a záporů současného postupu zpracování analýzy rizik.
+    značná variabilita metody a jejího použití
+    relativní jednoduchost a rychlost provedení
-    použití stejných hodnotících stupnic a limitních hodnot pro různé typy území
-    nedostatečný popis jednotlivých typů nebezpečí (stanovení parametrů typu nebezpečí)
-    závislost metody na jednom konkrétním scénáři vývoje MU
-    kvantifikace rizika pouze pro celé území obce/ORP/kraje/státu (nedostatečná lokalizace rizika)
-    chybějící doporučené „datové vodítko“ pro hodnotitele.


kpt. Mgr. Jan PETR, HZS Libereckého kraje

1)    Pro účely článku odpovídá pojem „mimořádná událost“ pojmu „nebezpečí“ (typ nebezpečí)

20 let Červeného kohouta

Podvacáté se uskutečnila prestižní odborná konference požární ochrany s mezinárodní účastí Červený kohout, a to ve dnech 28. a 29. března 2017, tentokrát v konferenčních prostorách Clarion Congress Hotelu České Budějovice.

Před dvaceti lety se o vznik konference postarali Otto Ouhleda, Ing. Anna Skálová a z HZS Jihočeského kraje pplk. Ing. Ladislav Karda a mjr. Ing. Jan Pavlík, kteří zajišťovali odbornou úroveň akce každý rok. Dům techniky České Budějovice, spol. s r.o., organizoval dosud všechny ročníky, a to v Hotelu Gomel nebo v aule Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v Parkhotelu Hluboká nad Vltavou a také ve Wellness Hotelu Frymburk na Českokrumlovsku.

V programu jednotlivých ročníků se střídali přednášející z akademického i veřejného sektoru z České republiky i ze zahraničí (nejčastěji ze Slovenska) a zástupci komerčních firem, kteří v přilehlých prostorách prezentovali výrobky a služby související s požární ochranou. Od roku 2007 se symbolem konference stala stylizovaná skleněná soška kohouta v kombinaci červeného a čirého skla, která je předávána osobnostem k ocenění jejich zásluh o rozvoj požární ochrany a o zvyšování odborné úrovně konference.

Ing. Ladislav Karda z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zavzpomínal na začátky konference. Uvedl, že snahou pořadatelů bylo směřovat příspěvky do praktické roviny, proto se pravděpodobně podařilo upoutat zájem účastníků a získávat v odborných kruzích stále větší prestiž. Poděkoval všem organizátorům, lektorům z různých sfér působení, sponzorům i účastníkům, ale také členům redakce 112 za zpracování zajímavých reportáží z konferencí. Brig. gen. Ing. Miloši Svobodovi poděkoval za dlouholetou přízeň a záštitu, kterou konferenci poskytoval. Ze statistických údajů vybral například informaci, že v loňském roce hostila konference Červený kohout 338 účastníků, což byl dosud rekordní počet.

Systémy elektrické požární signalizace
Ing. Radek Kokoř ze společnosti Certex, s r.o., referoval o vývoji systémů elektrické požární signalizace (EPS) v Jaderné elektrárně Temelín, jejichž instalace byla zahájena v roce 1991. Elektrárna byla spuštěna v roce 2000. Instalováno bylo přibližně 12 000 hlásičů EPS, na 3000 signálů zpětné signalizace (například vzduchotechnika, stabilní hasicí zařízení, klimajednotky) a 110 ústředen EPS. Později přibyly nasávací systémy, EPS skladu vyhořelého paliva, videodetekce kouře strojovny a dalších prostor. Nadstavbový systém se dvěma monitory HZS podniku pro venkovní objekty a jedním monitorem blokové dozorny přestal být technicky schopen plnit požadavky provozu. Vyvstala potřeba nového otevřeného nadstavbového systému, který musí integrovat veškeré použité technologie a musí být konfigurovatelný. Zkušební provoz byl zahájen v roce 2014. Mezi klientská pracoviště patří hlavní dispečerské pracoviště HZS podniku (rozmístění čidel, vzduchotechniky, stabilní hasicí zařízení, hasební úseky, požární úseky, rozmístění hydrantů, ovládání garážových vrat, systému vysílaček, osvětlení apod.), pracoviště vypínání hlásičů, pracoviště odbavení poruch, pracoviště servisu, pracoviště signalizace stavu vzduchotechnických zařízení (monitoring požárních klapek, klimajednotek, ventilátorů) a dohledové pracoviště správce EPS. Systém vytváří protokol o průběhu veškerého dění v elektrárně.

V posledních letech přibývá tunelů pozemních komunikací a o zkušenostech s jejich projektováním a stavbou hovořil Ing. Petr Bebčák, Ph.D., z Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB­ Technické univerzity Ostrava. V České republice je v provozu 24 tunelů, 23 tunelů je v projektové přípravě a dalších 28 se výhledově plánuje. Tunely jsou liniové stavby a jako jiné objekty se rozdělují do požárních úseků (stanovení požadavků na požární odolnost stavebních konstrukcí) a do kategorie podle délky a intenzity dopravy, volby teplotního namáhání při požáru (30 MW, 50 MW), technologického vybavení tunelu a vybavení požárně bezpečnostním zařízením, u nichž je velmi důležitá návaznost (nutné počítat se změnami směru proudění větru, reverze na ventilátorech). Tunely mají rozdílné požárně bezpečnostní řešení stavby, chráněné i nechráněné únikové cesty, nouzové osvětlení, systém stabilního hasicího zařízení, zdroje požární vody (hydranty), systém elektrické požární signalizace, požární větrání (podélné, příčné), řídicí systém, bývá i evakuační rozhlas. Optimální je uzavřený televizní okruh kamerového systému (videodetekce), který lze zaměřit na kritické místo a zoomovat problém. V současné době se staví dvoutroubové tunely (na Slovensku je ještě několik jednotroubových). Nutné jsou opakované zkoušky a operativně taktická studie podmínek k vedení požárního zásahu pro dokumentaci zdolávání požáru.

Ing. Jiří Pokorný, Ph.D., MPA, z Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB­ Technické univerzity Ostrava se soustředil na součinnost aktivních požárně bezpečnostních zařízení. Posouzení součinnosti zařízení je založeno na stanovení priority uvedení do činnosti, návrh koordinace a interakce zařízení (vzájemné ovlivnění činnosti), kde je v jednom prostoru nebo požárním úseku kumulováno více druhů aktivních požárně bezpečnostních zařízení. Jiné aspekty se berou v úvahu při ochraně osob, například v obchodním domě (odvod kouře), jiné při ochraně zboží (majetku), například ve skladovém prostoru. Ve výrobních provozech jsou součástí posouzení koordinace a interakce také zařízení pro detekci hořlavých plynů a par a automatická protivýbuchová zařízení. Každá varianta výskytu instalovaných požárně bezpečnostních zařízení může mít řadu modifikací.

Ing. Miloš Pešák, Ph.D., ze společnosti RSBP, s.r.o., která se věnuje protipožární a protiexplozní ochraně průmyslových zařízení, mluvil o explozivní ochraně technologických zařízení. Zdůraznil, že problematika zajištění maximální bezpečnosti proti výbuchu v průmyslových technologiích – aplikace pasivní výbuchové ochrany se stává nezbytnou v otázkách řešení bezpečnosti osob a majetku. Exploze probíhá podle přesně stanovených zákonitostí a někdy stačí vysoká koncentrace prachu, jeho turbulence a zdroj vznícení, často samovznícení. Výbušné jsou všechny organické látky, jako škrob, mouka, sušené mléko, cukr, kakao, textil, dřevný a uhelný prach apod. Nejvyšší riziko proto hrozí především v prašných provozech, například při mletí, sušení, pneumatickém nebo mechanickém transportu (korečkový dopravník), skladování (usazený prach) a filtraci. Proto by tyto podniky měly mít zpracovánu analýzu rizik a na jejím základě instalovánu příslušnou ochranu proti všem rizikům.

Ve výkonných rozváděčích může dojít k obloukovému zkratu. Ing. Lukáš Matějíček, Ph.D., ze společnosti Eaton Elektrotechnika, s.r.o., vysvětlil, jak lze obloukovému zkratu zabránit nebo eliminovat jeho následky. Jedním ze způsobů ochrany je zakrytování jednotlivých částí rozváděče a jejich kompletní izolace. Ne vždy je možné vypnout přívod elektrické energie, ale je nutné monitorovat teplotu kritických míst. Potlačit zkrat dokáže odvedení horkých plynů, které se nasměrují mimo hořlavé látky. Iniciaci obloukového zkratu může způsobit zapomenutý/uvolněný vodivý předmět, jako jsou špony a odpad po montáži nebo údržbě v blízkosti částí pod napětím, otřepy na pohyblivých částech, chemické reakce a změny na třecích a dotykových plochách různých materiálů nebo lokální zvýšení teploty vlivem uvolněných spojů (svorek). Proto je nutné, aby obsluhující personál byl kvalitně vyškolený a dodržoval všechna bezpečnostní pravidla.

Evakuace a ochrana obyvatelstva
Plk. Ing. Ludvík Szelke z HZS Kraje Vysočina se zabýval modelováním evakuace osob z tribun na sportovních stadionech, které mnohdy neodpovídají požadavkům na bezpečné a urychlené opuštění prostoru v případě mimořádné události, jakou může být požár, zřícení stropu, teroristický útok apod. Posuzoval rychlost evakuace podle charakteru osob vyskytujících se v ohroženém prostoru, například podle věku, zdravotního stavu, a zda jde o jednotlivce nebo je vázán na další závislé osoby (děti, seniory). Rozhodující jsou rozměry průchozích uliček, šířka schodiště, délka únikové cesty, typy a umístění sedaček. Nesmí chybět jednotné bezpečnostní značení mezinárodně uznávanými piktogramy. Nezbytný je evakuační plán objektu, případně asistence zdravotnické záchranné služby při sportovních zápasech, neboť vysoká koncentrace osob může mít za následek i oběti na životech.

O současných trendech ve výrobě nafukovacích záchranných stanů informoval Pavel Polák z akciové společnosti Gumotex. Řekl, že základním požadavkem není pouze nízká cena, ale také nízká celková hmotnost, kdy stan by měl být co nejmenší i při dobrém plnění své funkce (downsizing). Další rozhodující parametry jsou druh tkaniny, její váha a pevnost při trhání, adheze (přilnavost), barva, odolnost proti oděru a proti UV záření, proti plísni, vzduchotěsnost, dostupnost náhradních dílů a také snadné udržování. Ke spojování jednotlivých dílů se používá standardně šití a lepení, ale také nových technologií svařování (horkovzdušné a velmi přesné vysokofrekvenční). Kvalita těsnosti spojení se testuje ve vodě. Novým typem jsou také stany s nafukovací konstrukcí (nafukování kompresorem nebo tlakovou lahví) a systémem podvěšených válců.

Součinnost složek integrovaného záchranného systému
Plk. Ing. Petr Hojsák z HZS Jihočeského kraje se podělil o zkušenosti z loňského cvičení IZS v devítipodlažní Nemocnici Tábor, a.s., při simulaci požáru, k němuž došlo údajně v pátém nadzemním podlaží od zkratu na elektroinstalaci. V ohrožení bylo nejen pět pacientů na oddělení JIP, ale také pacienti dětského oddělení o podlaží výše, kam se valil hustý kouř. V objektu nemocnice, která v té době pečovala o 235 pacientů s omezenou možností pohybu, byla přerušena dodávka elektrické energie a spadla počítačová síť nemocnice. Hasičům se za asistence zaměstnanců nemocnice podařilo evakuovat pacienty okny na požární plošinu, částečně po schodišti, a předat je členům zdravotnické záchranné služby, aby je transportovali do nejbližších zdravotnických zařízení. Hasiči měli zatemněné zorníky dýchacích přístrojů (simulace zakouření). Policie ČR uzavřela dopravu v okolí místa zásahu a ve spolupráci s nemocničním personálem se postarala o evidenci nemocných osob. Při cvičení bylo odhaleno, že pokud nevypadne proud v celém objektu nemocnice, nenaskočí záložní dieselagregát. Dále byla nedostatečná vydatnost zdrojů hasební vody (venkovní podzemní hydrant). Dobrovolní hasiči, kteří pomáhali s evakuací pacientů, nebyli fyzicky zdatní, chybí jim výcvik (kolabovali). Žádný z výtahů nemocnice není evakuační.

Plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška z MV­-generálního ředitelství HZS ČR referoval o dotačních titulech pro jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí, kterých je v České republice celkem 7 077 s přibližně 69 207 hasiči. Mezi zdroje pro jejich financování patří výdaje zřizujících obcí, dary právnických nebo fyzických osob, dotace z rozpočtu kraje, a to investiční i neinvestiční, účelová neinvestiční dotace tzv. průtoková, kterou nyní poskytuje obcím MV­ generální ředitelství HZS ČR z rozpočtu Ministerstva vnitra prostřednictvím krajů na odbornou přípravu a hmotná vydání, aby byly jednotky PO akceschopné a držely pohotovost. Dále k dotačním titulům náleží účelová investiční dotace na požární techniku jednotek SDH obcí, která je v některých obcích již značně zastaralá. Také mohou jednotky SDH obcí získat prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů - IROP 2014 na „Zvýšení připravenosti k řešení a řízení rizik a katastrof“. Pravidla pro žadatele a příjemce jsou na internetových stránkách http://www.dotaceEu.cz/cs/Microsites/IROP/Vyzvy­ v­ IROP.

Ocenění zasloužilým
Skleněnou sošku Červeného kohouta s certifikátem za dlouholetý přínos pro požární ochranu i konferenci Červený kohout tentokrát obdrželi členka organizačního výboru z Domu techniky České Budějovice, s.r.o., Eva Bečvářová, prezidentka Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., Ing. Lenka Černá, plk. Ing. Ludvík Szelke z HZS Kraje Vysočina, Ing. Pavel Šebesta z firmy Somati a plk. Ing. Martin Toman z HZS Plzeňského kraje.

Doprovodný program konference
Účastníci konference přivítali pozvání na jarním sluncem ozářené venkovní prostranství hotelu, kde firma ZAHAS, s.r.o., předváděla v akci multifunkční dron FLIR s termovizní kamerou pro záchranné jednotky k monitorování špatně přístupných území a prostorů s hrozícím nebezpečím, akciová společnost Gumotex prezentovala nafukovací dekontaminační sestavu a velkorozměrový stan s nafukovací konstrukcí určený složkám integrovaného záchranného systému pro zázemí při zásahu v terénu nebo náhradní ubytování osob postižených mimořádnou událostí. Zájemci si mohli prohlédnout také historickou automobilovou požární stříkačku Praga z roku 1915, která je dosud funkční.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

Současný stav skladovaných malých ochranných filtrů řady MOF

V roce 2015 bylo Institutem ochrany obyvatelstva ve spolupráci se Sigmou Lutín a akreditovanou laboratoří č. 1040 při Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze provedeno testování malých ochranných filtrů (MOF) skladovaných v deseti centrálních skladech Skladovacího a opravárenského zařízení Olomouc (dále jen „SOZ HZS“).

Obr. 1 MOF ve skladech SOZ HZSObr. 1 MOF ve skladech SOZ HZSCílem testování bylo posouzení funkčního stavu skladovaných MOF, které ve většině případů svým stářím přesahují garantovanou skladovací dobu výrobcem, tj. 20 let. V průběhu testování byly prověřeny všechny ročníky skladovaných malých ochranných filtrů počínaje MOF-2 rok výroby 1975 a konče MOF-6-M vyrobených v roce 2006. Nejstarší jsou MOF-2, které byly vyráběny v letech 1975 až 1980, o něco mladší jsou MOF-4 vyráběné v letech 1980 až 1993. Malé ochranné filtry MOF-5 byly vyráběny pouze v roce 1991 a MOF-6-M, které jsou vyráběny od roku 1998. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že nejstarší skladované MOF mají 40 let a velká část skladovaných filtrů je starší 20 let.

Malé ochranné filtry byly pro testování pracovníky SOZ HZS vybrány podle výběrového klíče daného „Technickými podmínkami pro laboratorní zkoušky filtrů typu MOF“, které jsou součástí Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 48 z 28. listopadu 2012, a kterým se stanovují zásady nakládání s malými ochrannými filtry. Z každého roku výroby příslušného typu MOF tak bylo náhodně vybráno devět malých ochranných filtrů. Při výběru bylo dbáno na to, aby byly zastoupeny MOF z několika výrobních šarží, tedy vždy po třech filtrech ze tří šarží vyrobených v 1. až 4., 5. až 8. a 9. až 12. měsíci daného roku. Následně byly tyto MOF podrobeny testování, které má nedestruktivní charakter, malé ochranné filtry zůstávají po jeho provedení plně funkční. Byly takto stanoveny hmotnost, průnik na parafinový olej a tlaková ztráta – odpor MOF. Po naměření těchto hodnot byly MOF z jednotlivých ročníků rozděleny do tří skupin po třech kusech a byla u nich zjišťována dynamická sorpční kapacita (DSK) tří toxických látek patřící mezi bojové otravné látky (BOL) - chlorpikrin, fosgen a kyanovodík.

Výsledky testování byly konfrontovány s „Technickými podmínkami pro laboratorní zkoušky filtrů typu MOF“. Základní parametry na malé ochranné filtry MOF-2, MOF-4, MOF-5 a MOF-6-M jsou v těchto podmínkách stanoveny následovně:

  • Obr. 2 Malé ochrsnné filtry řady MOFObr. 2 Malé ochrsnné filtry řady MOFhmotnost může být bez obalu a uzávěrů maximálně:
    • MOF-2                                    -    260 g
    • MOF-4 7/1980-1985               -    240 g
    • MOF-4 1986-1992                  -    260 g
    • MOF-5                                    -    260 g
    • MOF-6-M                                -    350 g
  • odpor filtrů při průtoku 30 ±1,5 l/min. smí být maximálně:
    • MOF-2                                   -    190 Pa
    • MOF-4 7/1980-1985              -    170 Pa
    • MOF-4 1986-1992                 -    180 Pa
    • MOF-5                                   -    150 Pa
    • MOF-6-M                               -    170 Pa

koeficient průniku (KP) nesmí překročit u všech typů MOF hodnotu 5 × 10-3 %,
sorpční kapacita (DSK) na BOL – filtr musí zachytit minimálně viz tabulka.
Podle uvedeného klíče bylo náhodným způsobem pro testování vybráno 225 ks MOF. Z toho 54 ks MOF-2 (ročníky 1975 až 1980), 126 ks MOF-4 (ročníky 1980 až 1993), 9 ks MOF-5 (ročník 1991) a 36 ks MOF-6-M (ročníky 1999, 2003, 2004 a 2006).

Graf 1: DSK MOF na chlorpirkinGraf 1: DSK MOF na chlorpirkinHodnocení MOF podle výsledků laboratorních zkoušek
1.    Ve čtyřech základních funkčních parametrech - dynamické sorpční kapacitě na chlorpikrin (2 ks MOF), kyanovodík (9 ks MOF), fosgen (11 ks MOF) a průniku olejové mlhy (7 ks MOF). Nevyhovujících 26 ks MOF nesplnilo požadavek TP vždy na jeden ze čtyř základních parametrů, v jednom případě nevyhověl malý ochranný filtr ve dvou parametrech. Viz grafické znázornění v grafech 1 až 3.
2.    Některé z filtrů MOF byly nevyhovující z důvodu překročení povolené hranice TP na hmotnost a tlakovou ztrátu.

Graf 2: DSK MOF na kyanovodíkGraf 2: DSK MOF na kyanovodíkNa závěrečném vyhodnocení zkoušek MOF, kterého se zúčastnili zainteresovaní pracovníci Institutu ochrany obyvatelstva, Sigmy Lutín, VÚBP – akreditované laboratoře a zástupce MV-GŘ HZS ČR bylo doporučeno:
1.    Ponechat ve vybavení HZS ČR pouze ty ročníky malých ochranných filtrů MOF-2, MOF-4 a MOF-6-M, respektive jejich šarže, které splnily ve všech případech TP dynamické sorpční kapacity na kyanovodík, fosgen, chlorpikrin a na průnik olejové mlhy.
2.    U ročníků malých ochranných filtrů, které tyto parametry nesplnily, vyřadit šarže podle měsíců výroby v daném roce, které byly nevyhovující. Bude se tedy jednat asi o 8 % MOF.
3.    Hmotnost a tlaková ztráta je ve všech případech měření v souladu s ČSN EN 14387 a přesto, že u některých MOF překračuje hranice technických požadavků, není, jak výsledky testování dokladují, pro funkčnost MOF rozhodující. Proto přítomní doporučili tyto filtry ve vybavení ponechat.
4.    Filtry MOF-5, ročník 1991 – provést zkoušku na průnik Graf 3: DSK MOF na fosgenGraf 3: DSK MOF na fosgen(nedestruktivní zkouška) u více kusů (cca 150 ks) a na základě dosažených výsledků rozhodnout o ponechání ve vybavení pro případ použití pro ochranu před biologickými agens.
5.    Vzhledem k výsledkům zkoušek je stav malých ochranných filtrů uložených ve skladech SOZ HZS třeba dále monitorovat a v roce 2020 provést analogické ověření funkčních vlastností skladovaných malých ochranných filtrů MOF-2, MOF-4 a MOF-6-M.

Závěrem je možné konstatovat, že malé ochranné filtry uložené ve skladech HZS ČR ve většině případů vykazují vlastnosti, které je opravňují ponechat ve vybavení a v případě potřeby, dané vyhláškou č. 380/2002 Sb., kterou je prováděn zákon č. 239/2000 Sb., zabezpečí vybraným skupinám obyvatelstva dostatečnou ochranu před látkami CBRN (chemické, biologické, radiologické nebo nukleární látky).


Ing. Čestmír HYLÁK, pplk. Ing. Vlastimil SÝKORA, CSc., pplk. Ing. Dagmar URBANOVÁ, Institut ochrany obyvatelstva

Tabulka Požadované hodnoty DSK testovaných látek
Filtr    kyanovodík HCN [g]    fosgen COCl2 [g]    chlorpikrin CCl3NO2 [g]
MOF-2    3,7    7,5    3
MOF-4    3,7    7,5    3
MOF-5    3,7    8    8
MOF-6-M    3,0    8,0    15

Videoprojekt OČMU

Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje má za sebou dvouleté fungování preventivního videoprojektu s názvem „OČMU“ – Ochrana člověka za běžných rizik a mimořádných událostí.
 


Celá myšlenka vznikla na základě zpětné vazby od pedagogů po realizaci vzdělávacího programu s tématem „Ochrany člověka za mimořádných událostí“. Záměrem projektu je podpora kvalitní výuky na školách, snaha sjednotit znalosti žáků a usnadnit pedagogům orientaci v dané oblasti. Cílem výuky OČMU je, aby žáci i po letech věděli, jak se v daných situacích správně zachovat. Sekundárně se projektem představuje činnost složek integrovaného záchranného systému v České republice.

Tvorba a partneři videoprojektu
Videoklipy se vytvářejí průběžně na aktuální bezpečnostní témata. Provádí se reportážní formou, doplněnou rozhovory s odborníky. Inspirací pro výběr námětu prvního klipu byli výjezdoví hasiči, kteří často řeší šetrné odstranění prstýnku z oteklé ruky. Další témata vznikala podle situace v souvislosti s daným ročním obdobím nebo s nově nastalou problematikou či událostí. Konkrétním příkladem je povinné zavedení reflexních prvků pro chodce nebo požáry v domácnostech, které zachycuje například nejnověji dokončený projekt s názvem „Prodlužovací kabely mohou zkazit vánoční pohodu“.

Soulad s Rámcovým vzdělávacím programem a pedagogické recenze zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání, který zároveň zveřejňuje doplňující odborné články na metodickém portálu pro učitele www.rvp.cz. K březnu 2017 bylo na zmíněném webu publikováno osm článků obsahujících čtrnáct videoklipů, kdy dva z těchto článků získaly pomyslné zlaté medaile „Tým RPV.cz doporučuje“. Celková sledovanost preventivních textů HZS Středočeského kraje za dvouleté období dosáhla téměř patnáctitisícového přečtení. Důkazem oblíbenosti projektu mezi učiteli je skutečnost, že se tři články zařadily do kategorie nejúspěšnějších příspěvků daného měsíce.

Videoklipy mají sloužit jako tzv. „startovače“ dialogu žáků s pedagogem o daném tématu. Zároveň by měly sloužit jako určitý protipól nebezpečných a riskantních klipů, které dnešní mládež sleduje na sociálních sítích.

Hlavním partnerem projektu OČMU je Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Na produkci klipů se podílely Zařízení služeb Ministerstva vnitra, BESIP Ministerstva dopravy, Technický ústav požární ochrany, Letecká služba Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, Krajský úřad Středočeského kraje a další. Projekt není financován z dotací a grantů dalších subjektů, ale výhradně z rozpočtu HZS Středočeského kraje.

Realizační tým
Na projektu se podílí realizační tým, který z převážné většiny tvoří příslušníci úseku prevence a civilní nouzové připravenosti. Autorem a vedoucím projektu je kpt. Ing. Mgr. Hynek Černý. Zástupcem vedoucího projektu je koordinátor preventivně výchovné činnosti HZS Středočeského kraje kpt. Ing. Hana Pinkasová Dejlová, která se zároveň stará o propagaci. Role hlavní reportérky se zhostila psycholožka HZS Středočeského kraje kpt. PhDr. Eva Biedermannová. Odbornou poradkyní a také autorkou scénářů jednotlivých dílů je mjr. Ing. Jaroslava Černá. Hlas provázející spoty patří nprap. Lence Mikové, DiS. Technickou stránku natáčení zajišťuje nprap. Miroslav Hrbáček. Nepostradatelným členem týmu je nstržm. Miloš Mužík, jehož specializací je grafika. Záštitu nad projektem převzal plk. Ing. Jan Ryšavý, náměstek ředitele HZS Středočeského kraje pro prevenci a civilní nouzovou připravenost.

Realizační tým projektu nenatáčí pouze výuková videa, ale například v roce 2016 vizuálně zajišťoval Mistrovství HZS ČR ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel, a to od videopozvánky, přes krátké spoty vysílané na velkoplošné obrazovce v průběhu mistrovství až po výsledný sestřih z celé akce. Další oblastí, kterou obsahuje videoprojekt OČMU, je zpracování reportáží z taktických a prověřovacích cvičení složek IZS v rámci Středočeského kraje. Projekt je plánován jako dlouhodobý.

Statistika závěrem
Jednotlivé videoklipy jsou ukládány na kanál Youtube, kde jsou snadno k nalezení po zadání výrazu OČMU. Dále na již výše zmíněném metodickém portálu pro učitele RVP.cz a samozřejmě i na webových stránkách HZS Středočeského kraje, kde byl pro tento účel vytvořen samostatný banner – www.KlipyOCMU.cz.

Hlavní výhodou serveru Youtube je možnost podrobné statistiky a zpětné vazby. Od zahájení projektu bylo zaznamenáno 129 806 zhlédnutí při celkové době sledování 636 216 minut, což je v přepočtu 441 dní. Jen v roce 2016 tak byly klipy OČMU v průměru sledovány 19 hodin denně. Potěšující je, že si klipy OČMU našly své příznivce také v zahraničí. Za uplynulé dva roky byla jejich sledovanost na Slovensku 14 335 minut, v Srbsku 1 102, v Chorvatsku 583, v Německu 550 a v Polsku 522 minut. Z demografického pohledu je zajímavé, že tato videa oslovují především muže ve věkové skupině 25 až 34 let.

V hledáčku autorů je mnoho dalších námětů z problematiky Ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí. Snahou bude zpracování vybraných témat přívětivou a srozumitelnou formou při současném zachování odbornosti.


kpt. Ing. Hana PINKASOVÁ DEJLOVÁ, kpt. Ing. Mgr. Hynek ČERNÝ, plk. Ing. Jan RYŠAVÝ, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje

vytisknout  e-mailem