Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 4/2017
V POŽÁRNÍ OCHRANĚ vychází článek o spolupráci psychologů HZS Jihočeského kraje při nehodě školního autobusu, při kterém zasahoval vrtulník. Dočtete o systému využívání víceúčelového zdroje požární vody v krizových situacích, který významně ovlivňuje časový limit uhašení požáru. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte o výcviku záchrany tonoucích se ze zamrzlých vodních ploch. Také zhodnotíme první rok činnosti Školního a výcvikového zařízení HZS ČR ve Zbirohu. V OCHRANĚ OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ vám poskytneme poznatky ze cvičení blackoutu. Článek představuje celou problematiku a připravenost jednotlivých infrastruktur na stav bez elektrického proudu. Dále představíme projekt HZS Plzeňského kraje „Usínej bezpečně“, novou experimentální a výcvikovou laboratoř pro zjišťování příčin vzniku požárů a výměnnou stáž kolínských hasičů v nizozemském chemickém komplexu Chemelot, kde se zabývali bezpečností při manipulaci s chemickými látkami. V INFORMACÍCH vás seznámíme s Nadací
- OBSAH č. 4/2017 ROČNÍKU XVI
- Výsledek sbírky překvapil i její organizátorky
- Spolupráce při nehodě autobusu s dětmi
- Využívání víceúčelového zdroje požární vody v krizových situacích
- Hasiči cvičí záchranu na ledě i pod ním
- "Usínej bezpečně"
- Nácvik činnosti krizového štábu obce s rozšířenou působností
- Nová experomentální a výcviková laboratoř pro zjišťování příčin vzniku požáru
- Nadace policistů a hasičů v roce 2016
- Setkání vedení HZS ČR a SH ČMS
AVe čtvrtek 19. ledna 2017 odpoledne vyslalo operační středisko HZS Jihomoravského kraje (dále „HZS JMK“) jednotky požární ochrany k záchraně tonoucího bruslaře na Vranovské přehradě. Muž byl při příjezdu hasičů již pod hladinou. Na místo přiletěli letečtí záchranáři HZS JMK, kteří provedli výsadek z paluby vrtulníku přímo do vody. Ačkoliv se jim podařilo tonoucího ze čtyřmetrové hloubky vytáhnout, přes veškeré nasazení se muže zachránit nepodařilo.
Uvedený případ je ukázkou reálných hrozeb na zamrzlé hladině vodní plochy a také ukazuje, že je nutné se na tento typ záchrany nadále soustředit. Proto se důkladně v průběhu celého roku HZS JMK věnuje této oblasti také v odborné přípravě. Na každém územním odboru je minimálně jeden hasič v pozici instruktora a školí ostatní kolegy. Instruktor se vzdělává v rámci republikových kurzů Vodní záchranné služby a zúčastňuje se konferencí a seminářů zaměřených na tuto problematiku. V průběhu roku se všichni jihomoravští profesionální hasiči pod vedením instruktorů připravují na záchranu osob probořených v ledu a záchrany tonoucích se osob z klidné hladiny a tekoucí vody.
HZS JMK každý rok pořádá tyto výcviky mimo jiné na Brněnské přehradě pod areálem stanice Přehrada, která se svojí dislokací k tomuto výcviku přímo nabízí. Budova stanice je společná pro jednotku požární ochrany HZS JMK a Policii ČR, Odbor speciálních potápěčských činností a výcviku. Specializuje se sice na zásahy související se záchranou zvířat, ale vzhledem ke své dislokaci již několik let pořádá součinnostní výcviky na téma záchrany osob z probořeného ledu, v létě záchranu osob z klidné hladiny, kondiční jízdy s různými druhy člunů a v posledních dvou letech také záchranu osob z vodního válce.
Letos se výcviku na zamrzlé hladině Brněnské přehrady zúčastnilo přes 120 jihomoravských profesionálních hasičů, více jak 30 členů jednotek SDH obcí a také strážníci Městské policie Brno.
Klimatické podmínky byly letos v lednu velmi příznivé a umožnily uskutečnit celkem devět výcviků. Každý praktický výcvik se dělil na tři části.
- Na prvním stanovišti si záchranáři mohli vyzkoušet házecí pomůcky, především záchranu pomocí házecího pytlíku, záchranné podkovy a záchranného pásu. Cvičili také s improvizovanými pomůckami např. záchranu pomocí úkapové plastové vany a pomocí pracovního polohovacího pásu. Na tomto stanovišti se trénovalo i házení záchranných pomůcek vleže.
- Na druhém stanovišti hasiči cvičili pohyb po ledě. Využívali k tomu připravené nastavovací žebříky, páteřní desku nebo vanu Spencer. Pro lepší a rychlejší pohyb používali hasiči ledové bodce nebo hasičské sekyrky. Následně zkoušeli záchranu osoby z probořeného ledu pomocí již zmiňovaných žebříků, desky nebo transportní vany.
- Třetí stanoviště bylo určeno na záchranu pomocí nafukovací lávky, nafukovacího člunu, dále pomocí hadice C a v samotném závěru nasazením upoutaného záchranáře. Tento způsob záchrany může být sice nejrychlejší, ale zároveň nejnebezpečnější. Někteří si vyzkoušeli záchranu z vody pouze v zásahových oděvech a plovacích vestách. Standardně se přitom k pohybu ve vodě používají tzv. suché oděvy, příp. neopreny.
Na tyto výcviky navázaly další dva výcviky určené pouze pro instruktory práce na vodě. Byly zaměřené na pohyb pod ledem a záchranu osob pod ledem. Jelikož je tento výcvik značně nebezpečný, probíhal ve spolupráci s Odborem speciálních potápěčských činností a výcviku Policie ČR. Každý příslušník byl v ochranném oděvu se záchrannou vestou jištěn na laně a zároveň pod neustálým dozorem policejního potápěče.
Instruktoři si vyzkoušeli orientaci pod ledemac a pohyb ve ztížených podmínkách. Do ledu prořezali tři otvory v různých vzdálenostech od sebe a mezi nimi byla pod ledem natažena vodicí lana. Vztlak všech ochranných prostředků ztěžoval záchranářům pohyb, neboť byli doslova natlačeni pod led. Osvědčily se především potápěčské brýle a ledové bodce.
Později zkoušeli podobnou záchranu jako ve zmíněném případě na Vranovské přehradě. Vytahovali figurínu, která představovala osobu uvízlou pod ledem nebo v hloubce dvou až tří metrů. U tohoto způsobu záchrany museli instruktoři odložit záchranné vesty a byli jištěni jen pomocí lana na pracovním polohovacím páse.
K tomuto výcviku nás přivedla myšlenka, že osoba pod ledem může za jistých okolností „přežít“ i několik desítek minut. Pokud dojde k srdeční zástavě v důsledku hypotermie, osoba nemá hypoxii a byla optimálně zchlazena, pak existuje šance na přežití. Vše je ale závislé na spoustě dalších faktorů, jako je zdravotní stav, věk, doba expozice, oblečení, podružná zranění, reakce na šok, následná léčba atd.
Práce pod ledem je hodně specifická a rozhodně není určena pro každého. Spousta faktorů ovlivňuje kvalitu zásahu a ne každý je schopen se v suchém obleku potopit dva až tři metry hluboko. Nikdy nevíme, co nás pod hladinou čeká. Mohou tam být zachycené kmeny, větve nebo napnuté vlasce, do kterých se může záchranář zamotat. Pod ledem potápějící rychle ztrácí přehled o situaci, má omezené možnosti pohybu, působí na něj stres, chlad, viditelnost je mizivá a má limitující množství vzduchu. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem nedoporučujeme daný způsob záchrany jako standardní způsob. Provádět jej může jen velmi dobrý a zkušený plavec, schopný zvládat krizové situace s chladnou hlavou, seznámený s danou problematikou, a který je s jistící skupinou předem domluven na průběhu celého zásahu.
Náš výcvik se uskutečnil za ideálních podmínek a s podporou policejních potápěčů. Bez nich bychom daný výcvik nemohli uskutečnit. Tímto jim patří poděkování a těšíme se na další spolupráci.
npor. Ing. Alexandr FICEK, por. Mgr. Jaroslav MIKOŠKA, HZS Jihomoravského kraje, foto por. Mgr. Jaroslav MIKOŠKA