Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 11/2017

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA vás seznámíme s vlivem ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru. Dočtete se o semináři k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní. Dozvíte se o využití metod termické analýzy v požární ochraně. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM přinášíme reportáž z rozsáhlého cvičení složek IZS, které simulovalo střet dvou vlaků na Břeclavsku. Další zajímavé cvičení s názvem FOREST FIRE 2017. Akce byla zaměřena na problematiku hašení lesních požárů. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ se dočtete o Cvičení „ZÓNA 2017“, které se uskutečnilo ve dnech 5. až 17. května 2017. Cvičení bylo zaměřeno na procvičení činnosti vybraných ústředních správních úřadů. Dále o odpovědnosti za bezpečnost občanů v zónách havarijního plánování. V informacích se dozvíte, jak dopadla mistrovství ve vyprošťování Hasičského záchranného sboru České republiky v disciplínách TFA. Máme pro Vás krátký článek z nadačního svatováclavského koncertu v katedrále 

  • OBSAH č. 11/2017 ROČNÍKU XVI
  • Samovznícení zemědělských plodin
  • Záchrana loveckého psa
  • Vliv ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru
  • Smlouva zakazující jaderné zbraně
  • Inovace v řešení následků mimořádných událostí
  • Požární bezpečnost staveb 2017? Jak krotit oheň v 21. století
  • Využití termické analýzy v požární ochraně
  • Výměna cenných zkušeností
  • Nejen o strategických cílech rozvoje HZS ČR
  • Střet dvou vlaků na Břeclavsku
  • Zhodnocení technického automobilu chemického v provedení chemického a radiačního průzkumu
  • Cvičení „ZÓNA 2017“
  • Spolupráce s provozovateli k zajištění vyšší bezpečnosti v zónách havarijního plánování
  • Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
  • Lesní požár – cvičení FOREST FIRE 2017
  • Poděkování hudbou

OBSAH č. 11/2017 ROČNÍKU XVI

POŽÁRNÍ OCHRANA

Záchrana loveckého psa,
s. 4
Vliv ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru,
s. 5
Smlouva zakazující jaderné zbraně,
s. 11
Inovace v řešení následků mimořádných událostí,
s. 12
Požární bezpečnost staveb 2017? Jak krotit oheň v 21. století,
s. 14
Využití termické analýzy v požární ochraně,
s. 16
Výměna cenných zkušeností,
s. 18
Nerjen o strategických cílech rozvoje HZS ČR,
s. 21

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Střed dvou vlaků na Břeclavsku,
s. 22
Novinky chemické služby VI - Technické zhodnocení technického automobilu chemického
v provedení chemického a radiačního průzkumu,
s. 24

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Cvičení "ZÓNA 2017",
s. 26
Spolupráce s provozovateli k zajištění vyšší bezpečnosti v zónách havarijního plánování,
s. 28
Aktuální mimořádné události řešení na úrovni Evropské unie,
s. 30

INFORMACE

Zlato z mistrovství ve vyprošťování zamířilo do Rumburku,
s. 31
Mistrovství HZS ČR v disciplínách TFA. Jihočeši objhájili zaltou medaili,
s. 32
Sportovec Ministerstva vnitra 2017? Hasiči získali dvě ceny!,
s. 33

Samovznícení zemědělských plodin

Počet požárů způsobených samovznícením zemědělských plodin se udržuje poslední tři roky nad dlouhodobým průměrem. Nicméně tento narůst není nijak výrazný. Skokový nárůst požárů viditelný v grafickém znázornění v letech 2015 a 2016 byl způsoben změnou metodiky evidence příčin vzniku požárů.

Pro pochopení a porozumění uvedeného grafu je nutné vysvětlit změny, ke kterým došlo v metodice evidence příčin vzniku požárů. Od 1. ledna 2015 jsou požáry s tzv. základní evidencí (červený sloupec) podrobně sledovány i pro případy samovznícení. Tyto požáry se vyznačující tím, že proběhly beze škod na majetku, zdraví a životech. Před rokem 2015 byly všechny tyto požáry společně s dalšími druhy požárů beze škody zjednodušeně evidovány pod příčinou „dále nedošetřováno“.

Tomuto tématu se již věnoval náš časopis, a to v čísle 3/2016 „Změna evidence příčin vzniku požárů“. Dlouhodobě jsou evidovány požáry způsobené samovznícením pouze u případů s tzv. rozšířenou evidencí (modré sloupce). Jedná se o požáry, kde vznikla škoda na majetku, na zdraví nebo na životě. Z výše uvedeného důvodu lze vyvozovat spolehlivé statistické závěry, které se týkají počtu požárů samovznícení pouze z této déle sledované časové řady.

V období let 2006 až 2016 vzniklo na území České republiky celkem 1246 požárů způsobených samovznícením, na celkovém počtu všech požárů v České republice se podílely zhruba ve výši 0,5 %. Samostatnou podmnožinou kategorie samovznícení je i samovznícení zemědělských plodin. Ve sledovaném období se zaznamenalo 273 případů tohoto druhu samovznícení, což tvoří v průměru 0,13 % požárů z celkového množství v České republice.

Z hlediska počtu obětí lze konstatovat, že požáry způsobené samovznícením zemědělských plodin mají za sledované období na svědomí pouze dvě zraněné osoby. Přímé škody způsobené samovznícením zemědělských plodin dosáhly ve sledovaném období výše 79,7 mil. Kč, což tvoří 0,3 % objemu všech škod způsobených požáry v České republice.

Ze statistických dat vyplývá, že samovznícení zemědělských plodin je okrajovým jevem s velice nízkým procentuálním zastoupením.


kpt. Ing. Martin PODJUKL, MV­‑generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS Kraje Vysočina a archiv HZS Plzeňského kraje

Záchrana loveckého psa

Záchrana zvířat patří mezi základní úkoly Hasičského záchranného sboru České republiky. Hasiči většinou zachraňují hospodářská zvířata a také domácí mazlíčky všeho druhu, kteří sehrávají v dnešní společnosti významnou úlohu, zejména pak psy.

Pes je v mnoha rodinách považován za právoplatného člena domácnosti a při jeho onemocnění nebo ohrožení jsou majitelé ochotni vynaložit velké úsilí k jeho záchraně. Záchrana zvířat však s sebou přináší mnohá úskalí, která nelze vždy řešit standardními postupy a technickými prostředky, které nalezneme ve výbavě jednotek požární ochrany (PO).
Příprava na tento typ události pokročila a hasiči v dnešní době mají odchytové tyče, přepravky na psy a kočky nebo záchranné sítě pro koně. Když ale i tyto speciální prostředky na záchranu zvířete nestačí, musí přijít na řadu improvizace, trpělivost a vynalézavost. Přesně tyto vlastnosti záchranářů a podpora široké veřejnosti vedly k záchraně, ve kterou už skoro nikdo nedoufal.

Popis zásahu
Nedaleko obce Skalany v Českém ráji vyrušil na procházce 3. července 2017 v odpoledních hodinách lovecký pes border teriér jménem Bárt lišku, za kterou prudce vyrazil, přetrhl karabinu vodítka a pronásledoval ji až do její nory. Majitelka volala psa zpět, ale ten už nevyběhl a z liščí nory se ozývalo jen zoufalé kňučení. Bylo zřejmé, že se pes z neznámých důvodů nedokáže dostat z nory vlastní silou ven. Až do noci se majitelka společně s přáteli pokoušela psa z nory vyprostit vlastními silami prohloubením vchodu do liščí nory. Podařilo se jim prokopat až na konec skalní spáry, kde liščí nora pokračovala štolou do podzemí prudkého svahu. O záchranu se snažili i následující den.
Třetí den ve výkopových pracích v prudkém svahu za skálou pokračovali. V 17.07 hodin volala majitelka psa na krajské operační a informační středisko HZS Libereckého kraje (KOPIS HZS LK) a žádala o pomoc. Na místo zásahu byla vyslána jednotka ze stanice Turnov, jednotka SDH obce Vyskeř a lezecká skupina ze stanice Liberec. Hasiči se zapojili do výkopových prací a pokusili se prozkoumat prostor liščí nory outdoorovou kamerou z výbavy stanice Turnov. Kameru umístili na klacek asi 3,5 metru dlouhý a na videozáznamu spatřili lišku, která vykukovala ze vzdálenosti přibližně 2,5 metru od kamery štěrbinou za shlukem velkých balvanů, tvořících zával nory. Velitel zásahu (VZ) si na místo zásahu povolal řídicího důstojníka územního odboru Semily (ŘD ÚO SM) a zástupce chráněné krajinné oblasti (CHKO).
Prostřednictvím KOPIS byl zjištěn dosah štěrbinové kamery z výbavy týmu USAR, která měla mít délku 4,5 metru. Později se ukázalo, že to je pouze 3,5 m, neboť se počítá s délkou paže.
Velitel zásahu po konzultaci s řídicím důstojníkem rozhodl, že ukončí výkopové práce za účelem náhodného prokopání se do šachty zvenčí ve svahu za skálou, ale na místo zásahu byl dopraven lokátor, který se využívá pro lokalizací psů při norování. Aktivní vysílač lokátoru byl vložen s klackem do šachty a přijímačem lokátoru se hledala pozice psa ve svahu za skálou. Přes velké několikatunové balvany se signál vysílače nepodařilo zaměřit.

Nebezpečí zavalení kameny
Dále byl využit záchranářský pes kynologů HZS Libereckého kraje, který měl označit místo ve svahu, odkud by vycházel pach hasiče v liščí noře. Záchranářský pes označil jednu vykopanou sondu ve svahu, kde byl učiněn pokus o prokopání se do šachty. Tyto práce však musely být ukončeny z důvodu možné nestability balvanů, které se nacházely nad průkopem. Do šachty se záchranáři v označeném místě nedostali a průkop byl z bezpečnostních důvodů opětovně zasypán.
Bylo vyhodnoceno, že liščí noru tvoří asi sedmimetrová vodorovná spára u paty skály a dále asi šestimetrová (po prozkoumání devítimetrová) klikatá úzká šachta v podzemí ve svahu za skalní stěnou. Skalní spára tvoří tzv. plazivku, kterou se nechalo prostoupit až na okraj úzké šachty, kde už další průstup nebyl možný vzhledem ke zúžení a zakřivení prostoru (40% stoupání). Šachtu tvořil shluk velkých balvanů a pokus o její rozšíření by byl velmi riskantní z důvodu možného zavalení. Možnost rozšíření prostoru šachty na rozměry, které by se daly vypažit, byla vyhodnocena jako nereálná. Zásah hasičů byl tedy ukončen a zvířatům byl ponechán prostor pro přirozený odchod z nory.
Majitelka psa se nechtěla smířit s ukončením zásahu a 6. července se v 17.15 hodin znovu obrátila na KOPIS HZS LK o pomoc. Tato informace byla předána ŘD ÚO SM. Ten požádal KOPIS o kontakt na USAR tým a prokonzultoval s vedoucím týmu možnosti nasazení USAR týmu. Bylo domluveno vyslání dvoučlenné posádky v osobním automobilu se štěrbinovou kamerou a zařízením pro echolokaci na místo seřadiště v Turnově.
Na místo zásahu byly vyslány jednotky PO ze stanice Turnov, SDH obce Vyskeř a obce Turnov, mezikrajská výpomoc HZS hl. m. Prahy (USAR tým se štěrbinovou kamerou a echolokátorem) a ŘD ÚO SM, který převzal velení zásahu.
Při příchodu jednotek PO na místo zásahu se z liščí nory ozývalo kňučení, které při pokusu o průzkum kamerou utichlo.

Sledování štěrbinovou kamerou
Cílem druhého záchranného pokusu bylo nalézt štěrbinovou kamerou cestu za zával v šachtě liščí nory a zjistit, v jaké poloze a stavu se pes nachází. Pak se případně pokusit v přímém přenosu kamery nasunout ke psu lano s předmětem, kterého by se mohl zuby chytit nebo přehodit přes něho lanovou smyčku a pokusit se ho vytáhnout. I přes provizorní prodloužení násady štěrbinové kamery o přibližně tři metry se nepodařilo spatřit psa a nalézt cestu za shluk kamenů.
VZ požádal KOPIS i o kontakt na Severočeské vodovody a kanalizace k propůjčení kamerového štěrbinového systému s dosahem až 50 m. Ukázalo se ale, že zásah s touto kamerou není možný, protože zařízení je pevnou součástí vozidla, které se na místo zásahu nedostane.
Byla zvážena i možná lokalizace místa psa ve svahu echolokací. Tato varianta byla zavržena pro velkou různorodost hustoty hmoty, tvořenou svahem za skálou. Echolokace by potvrdila, že se v podzemí nachází živý pes, ale nedokázala by upřesnit místo, kde by bylo vhodné zahájit výkopové práce. A tak VZ i nadále zakázal provádět další nahodilé výkopové práce v nestabilním svahu. Pro vyčerpání všech reálných možností byl zásah opět v pozdních nočních hodinách ukončen.
Dne 7. července nabídli HZS LK dva reportéři z TV NOVA pro záchrannou akci dvě různé kamery s 20 metrovým kabelem a monitorem, které šlo upevnit na libovolný předmět improvizačními prostředky (lepicí páska, stahovací páska atd.) Tato skutečnost otevřela nové možnosti pro záchranu zvířete a v 18.30 hodin již byly na místě zásahu zahájeny další záchranné práce pod vedením ŘD ÚO SM. Pomáhala také skupina dobrovolných záchranářů z různých částí České republiky.
K odstranění závalu v liščí noře bylo provedeno několik pokusů různými prostředky a technikami (teleskopické tyče, nastavovací tyče, tvrdá vodovodní hadice atd.) Cílem bylo dopravit k závalu hák upevněný k lanu, zaklesnout ho za kameny tvořící zával a odtrhnout je od sebe. I přes veškerou snahu se nepodařilo těmito prostředky překonat asi 40% stoupání na začátku štoly a několik zalomení, které tvořila štola cestou k místu závalu. Pokusy byly ukončeny v 23.15 hodin s tím, že se v záchraně bude pokračovat další den. Přítel majitelky psa měl za úkol zajistit plastové vodovodní potrubí a spojky.

Účinné bylo plastové potrubí
Dne 8. července se v zásahu pokračovalo. Dostavil se ŘD ÚO SM jako VZ, lezecká skupina ze stanice Semily, jeden hasič ze stanice Turnov povolaný k zásahu mimo směnu zajistil propojení plastových hadic speciální svářečkou a prováděl další pomocné práce a skupina dobrovolných záchranářů. Z liščí nory se stále ozývalo zoufalé kňučení.
Na napojené vodovodní trubky se provizorně umístila kabelová kamera se vzdáleným monitorem, čímž se vytvořila sonda k průzkumu členitého terénu v liščí noře. Druhá soustava trubek tvořila systém pro zachycení kamenů v závalu. Po několika pokusech se podařilo na vzdálenost šest metrů od místa hasiče ležícího na konci úzké plazivky zával v liščí noře rozvalit. Zvířatům tak byl již umožněn volný průchod ven z nory. Další průzkum liščí nory byl z obavy způsobení dalšího možného závalu ukončen. Monitorování vchodu liščí nory bylo zajištěno zapůjčenou fotopastí.
Vodovodní plastové trubky se ukázaly jako velice efektivní nástroj. Kopírují snadno nerovný terén, jsou dostatečně pevné na to, aby se nechaly tlačit vpřed, a otáčením se snadno reguluje jejich směr. Jako vačka k odklonu konce potrubí do potřebného směru byla použita PET lahev upevněná k boku potrubí.
Dne 9. července ráno se v zásahu pokračovalo ve stejném složení. Při příchodu se pes z nory ještě stále ozýval. Cílem záchranářů bylo prohledat celou liščí noru kamerou, upevněnou na trubkovém systému. Pak v přímém přenosu kamery druhým trubkovým systémem upraveným v odchytovou tyč zvíře zachytit a vytáhnout ho z nory ven.
Hasiči se zástupci z TV NOVA monitorovali liščí noru menší kamerou a podařilo se prostoupit její hlavní chodbou až na konec. Konec štoly byl od místa, kam se dokázal doplazit hasič, vzdálen ještě devět metrů. V prozkoumaném prostoru se ale hledaný pes nenacházel. Bylo nalezeno několik dalších menších odboček, kam mohli pes i liška zalézt. Zde se již ale nedal využít trubkový systém pro jejich prozkoumání. Při průzkumu nory nebyly nalezeny známky dalšího možného závalu, který by bránil volnému odchodu zvířat, a tak byl zásah ukončen. V průběhu dne se pes již ani jednou neozval. Prostor kolem liščí nory byl ohrazen vytyčovací páskou s tím, že její vchod bude monitorován ještě několik dní.
Suché počasí vystřídaly přívalové deště, a tak byl předpoklad, že by se do nory v pískovcovém podloží mohla dostat voda potřebná pro Bártovo přežití.
Dne 13. července pes po zavolání reagoval kňučením a hrabáním. Po chvíli jeho aktivita ale ustala a ozval se jen, když byl na místě zásahu dlouho klid. Informace o tom, že Bárt stále žije, se rychle šířila na sociálních sítích. Na adresu HZS LK přicházely stále nové žádosti o pokračování v zásahu. Místo v lese navštěvovali speleologové a různí další aktivisté, kteří se pokoušeli k psovi dostat vnitřním prostorem nory. Tato činnost byla ale marná, protože se pes nacházel až hluboko za úzkým skalním prostorem, kam se člověk nemohl nikdy doplazit.
Na podnět veřejnosti byla dne 19. července ve 14.30 hodin domluvena se zástupci z CHKO a dobrovolnými záchranáři opět schůzka na místě zásahu k projednání dalšího postupu záchranných prací. Při průzkumu přišel zcela nečekaně ke skupině hasičů pes, který byl zakrátko identifikován jako Bárt. Radost ze shledání po šestnácti dnech byla veliká, a to na obou stranách. Pes byl převezen na ošetření k veterináři do Turnova a předán majitelce.

Závěr
Hasiče vždy potěší úspěšný zásah. Velitel zásahu byl odměněn tím, že mohl po tolika dnech snažení dát psa do rukou šťastné majitelce.
Záchrana psa Bárta byla značně medializována a vyvolala na sociálních sítích protichůdné diskuze. Minimálně 90 % osob hodnotilo vynaložení času a prostředků záchranářů na záchranu psa Bárta kladně. Svědčí o tom i spousta děkovných dopisů, které na adresu HZS LK dorazily. Uvádíme, že HZS LK nevznikly tímto zásahem žádné mimořádné výdaje. Nestandardní prostředky jako např. vodovodní trubky si platil majitel psa sám a i když byl zásah dlouhodobý, věnoval se mu vždy jen bezprostředně nutný počet hasičů.
Vyskytly se názory některých občanů na nutnost zpoplatnění takových zásahů. Hasiči jsou však oprávněni žádat o úhradu nákladů za zásahy při dopravních nehodách z povinného ručení nebo při úmyslném jednání osob, kde ale musí být z úmyslu uznána vinnou konkrétní osoba. Pokud by to mělo být podobné i v případě zásahů, kdy je důvodem vzniku mimořádné události nedbalost, mohlo by to vést k velmi nešťastným závěrům – lidé by se báli volat hasiče, aby zásah nemuseli platit. Tím by zákonitě stouply následky mimořádných událostí. Například požárů, kde byla příčinou nedbalost, je ročně přibližně 4 500.


mjr. Ing. Pavel VITÁK, plk. Ing. Luděk PRUDIL, HZS Libereckého kraje, foto mjr. Ing. Pavel VITÁK
 

Vliv ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru

Požáry v uzavřeném prostoru patří z hlediska následků, ať na zdraví či majetku, mezi ty nejzávažnější. Tyto požáry díky specifické dynamice vytvářejí nebezpečí pro zasahující hasiče, a proto je jim z hlediska požární taktiky věnována mimořádná pozornost.

Obr. 1 Schéma rozvoje a průběhu požáruObr. 1 Schéma rozvoje a průběhu požáru Obr. 2 Výměna plynů při požáruObr. 2 Výměna plynů při požáru

Za posledních dvacet let v České republice vzniklo několik zařízení, které podmínky požáru v uzavřených prostorách simulují. Jsou to takzvané „flashover kontejnery“ a hasiči tak mají možnost získat nejen teoretické znalosti, ale hlavně praktické zkušenosti. Ty jim pomáhají nebezpečí při těchto typech požárů nejen rozpoznat, ale také účinně zvládat například vhodnou taktikou hašení. [1] Může však být tento typ požárů specifický také z hlediska vyšetřování příčin vzniku požárů? Informace a zkušenosti získané absolvováním tréninkového programu pro vyšetřovatele požárů ve Spojených státech amerických zmiňovaný v odborném časopisu 112 (6/2017) ukazují, že ano a významně.

Specifika požárů v uzavřeném prostoru z pohledu požární dynamiky
Problematika dynamiky požáru v uzavřeném prostoru je v současné době známa a informace o jevech vznikající při těchto typech požárů jsou dostupné. Výměna plynů při požáru tvoří specifickou oblast problémů a má pro účely vyšetřování příčin vzniku požárů velký význam. Zejména je v tomto smyslu důležitý přechod požáru z fáze rozhořívání do jeho plně rozvinuté fáze, který je doprovázený zpravidla změnou jeho režimu, a to z požáru řízeného palivem na požár řízený ventilací. Výjimku tvoří případy, kdy hoří ve velkých dostatečně větraných prostorech nebo jde o místně soustředěné požární zatížení – kdy je požár stále řízen palivem. [2]

Rozvoj požáru v uzavřeném prostoru
Požáry v uzavřených prostorech jsou specifické mimo jiné z pohledu sdílení tepla. Vznikající teplo neuniká zcela do okolní atmosféry, ale jeho významná část snížená o ztráty (například teplo spotřebované na ohřev stavebních konstrukcí či teplo odvedené ve formě kouřových plynů) se postupně kumuluje v místnosti a dále působí na okolní hořlavé látky, které postupně zahřívá a připravuje je tak k hoření. [2] Proces rozvoje požáru je možné rozdělit do tří charakteristických fází:
I. Fáze rozvoje – po iniciaci se požár rozrůstá a produkuje stále větší množství energie. Ohraničení daného prostoru stavebními konstrukcemi nemá zpočátku znatelný vliv na vlastní požár – požár je řízen pouze palivem a má lokální charakter. Postupně dochází ke zvyšování teploty produktů hoření a snižování jejich hustoty, což má za následek nárůst teplotní diference a vzniku vztlaku. Nad hořícím materiálem se formuje sloupec horkých plynů (tzv. Fire Plume). Sloupec zplodin postupně stoupá až na úroveň stropu, kde se začne rozprostírat až k ohraničujícím stavebním konstrukcím (tzv. podstropní proudění). Díky takto vzniklému proudění je do horkého kouře přisáván chladnější vzduch, což způsobuje další zvětšování objemu. Dochází k ochlazování kouře v důsledku odvodu tepla do ohraničujících konstrukcí, k tepelné radiaci z kouře a také k jeho ředění přiváděným vzduchem. Poté, co kouřové plyny dosáhnou stavebních konstrukcí, tak vytvářejí vrstvu kouře, která postupně klesá k podlaze a vytváří tzv. neutrální rovinu. Překročí­ li vrstva kouře teplotu 500 až 600 °C nebo dojde na úrovni podlahy k tepelnému toku větší než 20 kW.m-2 dochází zpravidla k celkovému vzplanutí (tzv. Flashover).
V tomto okamžiku se chování požáru výrazně mění. Proudění vzduchu a plynných spalin se stává velmi neuspořádaným. Velmi vysoké teploty a tepelné toky v celé místnosti působí na všechny hořlavé materiály v daném prostoru, které pyrolýzují. Tento proces je doprovázen vývinem velkého množství hořlavých plynů. Protože dochází k ustálení hmotnostního úbytku na jednotku hořlavého materiálu, požár začíná být limitován pouze dostupností kyslíku a postupně přechází do režimu řízeného ventilací. [2]
II. Plně rozvinutá fáze – je za daných podmínek dosaženo maximální rychlosti odhořívání pevných a kapalných hořlavých látek, hodnota tepelného toku může dosahovat hodnot až 200 kW.m-2, teplota v místnosti až 1 100 °C. [3] V této fázi se jedná o požár řízený ventilací, tj. intenzita požáru je plně závislá na přísunu kyslíku do místnosti.
III. Fáze dohořívání – rychlost odhořívání a intenzita požáru postupně klesá, dochází k dohořívání tlejících a žhnoucích částí hořlavých materiálů.
Pokud rozšiřující se požár nemá v první fázi dostatek okysličovadla (např. požár v místnostech s uzavřenými dobře těsnícími okny a dveřmi) nebo dostatek paliva, dochází k postupnému samovolnému zpomalení hoření, požár nepřechází do jeho II. fáze, ale postupně uhasne. Tyto požáry jsou v praxi poměrně časté, z hlediska určení kriminalistického ohniska pak patří k těm jednodušším, protože je pro ně typický již zmíněný lokální charakter [2], tj. v místnosti dochází k termické degradaci pouze na malém prostoru a ohnisko požáru bývá jasně ohraničené. Totéž platí také pro požáry uhašené v I. fázi před vznikem celkového vzplanutí.

Výměna plynů při požáru
Obr. 3 Náčrt půdorysu zkušebních místnostíObr. 3 Náčrt půdorysu zkušebních místnostíVýměna plynů v uzavřených prostorech (dále jen „ventilace“) ovlivňuje několik faktorů: Tím nejdůležitějším je stavební řešení daného objektu – zejména výška místnosti, rozmístění otvorů, počet otvorů, rozměr otvorů apod. Nachází­ li se v objektu více otvorů v různých úrovních výšky, pak se poloha neutrální roviny ustálí takovým způsobem, že spodními otvory je nasáván čistý vzduch a horními otvory se dostává z prostoru kouř. V případě, že se v místnosti nachází pouze jediný otvor, pak výměna plynů probíhá skrze tento otvor, a to tak, že spodní částí otvoru se nasává čistý vzduch do prostoru hoření a horní částí otvoru se dostává kouř z místnosti ven. Další faktor ovlivňující proudění plynů je rychlost a směr větru, který má přímý vliv na polohu neutrální roviny. Ta se na straně závětrné nachází níže než na straně návětrné. Z pohledu dynamiky požáru je také důležité proudění plynů v prostoru zasaženém požárem, tj. v pásmu hoření. Zde se část přiváděného vzduchu dostává do vrstvy kouře díky turbulencím vznikajících na principu Kelvin­ Helmholtzovy nestabi­lity. Část je stržena vzestupným proudem horkých plynů (Fire Plume) a zbytek se účastní hoření. Výše uvedené má zásadní vliv na řadu věcí, zejména na teplotu ve vrstvě kouře, na délku plamene a rychlost šíření požáru. [2]

Určování kriminalistického ohniska – metodika v České republice
Místo vzniku požáru se v České republice zpravidla zjišťuje na základě příznaků ohniska požáru a příznaků směru šíření. Materiály a konstrukce se zpravidla víc nahřejí a poškodí blíže k místu vzniku požáru, což způsobuje doba hoření, která z principu probíhá nejdelší dobu v kriminalistickém ohnisku požáru. Naopak na vzdálenějších úsecích od ohniska požáru – na periferii požářiště začíná hořet později, a proto by v těchto vzdálenějších úsecích měly být i menší destrukce a méně znatelné stopy. Destrukce a stupeň poškození však nemusí být závislé jen na době hoření, ale na řadě jiných faktorů. Mezi ty nejdůležitější (vyjma zmiňované doby trvání požáru) patří množství paliva v prostoru. Rozmístění paliva v prostoru může vytvářet tzv. druhotná ohniska, což jsou místa s charakteristickými ohniskovými příznaky (např. tzv. „čistá plocha“ – jasně ohraničená plocha stěny bez kondenzátu zplodin hoření), která ale způsobuje zvýšený tepelný výkon požáru v daném místě (ne tedy dobu trvání požáru). Tyto ohniskové příznaky se pak mohou nesprávně interpretovat při určování kriminalistického ohniska. [4]
Tento „konvenční přístup“ při určování kriminalistického ohniska na základě intenzity termické degradace (popř. vzetí v úvahu rozmístění paliva v prostoru) však nelze uplatňovat obecně na všechny požáry v uzavřeném prostoru. Na přechodu požáru z jeho I. do II. fáze nastupuje další významný faktor, se kterým by měl každý vyšetřovatel požárů počítat a při šetření systematicky vyhodnocovat, a to ventilace. Metodika České republiky [4] pak ventilaci jako faktor ovlivňující destrukci a stupeň poškození zmiňuje, nijak ji však dále neupřesňuje.

Vývoj vyšetřování požáru v uzavřeném prostoru
Obecně přijímaný fakt, že místo s nejvyšším stupněm termické degradace je místo, kde požár působil nejdelší dobu (až do uhašení) a jedná se tedy o ohnisko požáru, se v USA dědí z jedné generace vyšetřovatelů požárů na druhou. [3] Na počátku devadesátých let minulého století se pak požáry v uzavřeném prostoru detailněji zkoumaly a zjistilo se, že u těchto požárů mohou nastat zpravidla dva režimy, a to požár řízený palivem nebo požár řízený ventilací. Odborníci vypozorovali, že poté, co požár probíhá v režimu řízení ventilací, se objevuje plamenné hoření zejména v okolí ventilačních otvorů (oken, dveří). Taktéž oheň může vypalovat ohniskové příznaky na podlaze zasažené místnosti, ve které zpravidla dochází k velmi vysoké teplotě hoření (určená např. na základě teploty tavení kovů nalezených na požářišti). Zmiňované ohniskové příznaky (vypálené vzory na podlaze, vysoká teplota požáru) pak uváděla až do roku 1992 všeobecně uznávaná příručka pro vyšetřovatele požárů v USA NFPA 921 Guide for Fire and Explosion Investigation (NFPA 921) jako příznaky použití akcelerantu hoření, což byl fakt podporující hypotézu, že požár byl založen úmyslně.
Na základě nově získaných informací z požární dynamiky se NFPA 921 od roku 1992 postupně aktualizuje a provedly se také revize vyšetřování některých závažných požárů, u kterých byla jako příčina určena úmyslná iniciace pomocí akcelerantu hoření. U vybraných případů se zjistilo, že pozorované ohniskové příznaky, které vedly tehdejší vyšetřovatele požárů k uvedenému závěru žhářství, mohly být způsobeny ventilací požáru, tj. požár nemusel být iniciován úmyslně. [5] [6]

Experimentální měření
V rámci lepšího pochopení požární dynamiky v uzavřeném prostoru v roce 2008 experti provedli simulované požáry. Zapálily se dvě identicky zařízené místnosti o půdorysu 4,3 m × 3,7 m a výšce 2,4 m, které měly jeden stavební otvor – dveře. Tyto dveře pak v průběhu požáru byly ponechány otevřené tak, aby požár měl dostatečný přísun kyslíku po celou dobu jeho rozvoje až do uhašení. V místnosti se nacházela manželská postel, křeslo, dvě komody a noční stolek. Požár se inicioval zapáleným novinovým papírem umístěným v odpadkovém koši mezi křeslem a postelí (viz obr. 3). První požár experti uhasili krátce po celkovém vzplanutí v místnosti, druhý požár pak ponechali po určitou dobu ve II. fázi. Hlavní myšlenka těchto testů byla porovnat ohniskové příznaky vzniklé při různých dobách trvání požáru v jeho II. fázi, tedy v době plně rozvinutého požáru v celém prostoru místnosti.
První místnost byla zapálena v uvedeném místě, po přibližně 139 sekundách vrstva kouře dosáhla teploty 600 oC (tedy počátek přechodu mezi I. a II. fází požáru – flashover). Stabilní plameny vystupující z otevřených dveří byly pozorované ve 205 sekundě. Hašení požáru započalo ve 212 sekundě, tedy přibližně 10 sekund po začátku II. fáze požáru. Maximální teplota v průběhu testu dosáhla 1 000 °C.
Druhá místnost byla opět iniciována uvedeným způsobem, po asi 155 sekundách dosáhla vrstva kouře teploty 600 °C, stabilní plamen z otevřených dveří byl pozorovaný ve 246 sekundě. Hašení se započalo ve 357 sekundě, tedy 111 sekund po začátku II. fáze požáru. Maximální teplota v průběhu testu dosáhla 1100 °C.
Výsledek pozorování první místnosti – některé spodní části nábytku nebyly zasažené termickou degradací, tj. odborníci usoudili, že v místnosti nedošlo k celkovému vzplanutí – tedy požár v místnosti zcela nepřešel do II. fáze požáru. Místo vzniku požáru (kriminalistické ohnisko) bylo jasně určeno do prostoru mezi postelí a křeslem, kde na západní stěně byla pozorovatelná charakteristická čistá plocha. Taktéž intenzita termické degradace postele a křesla jasně naznačovala směr šíření požáru z určeného místa původu (viz obr. 4).
Výsledek pozorování druhé místnosti – na první pohled bylo zřejmé, že v místnosti požár přešel zcela do II. fáze – všechny části nábytku byly termicky degradované, hustý kondenzát kouře pokrýval všechny stěny, a to až k podlaze. Dva výrazné ohniskové příznaky byly zřejmé okamžitě po vstupu do místnosti. První ohniskový příznak v podobě čisté plochy ve tvaru písmene „V“ byl vidět na severní stěně (stěna naproti vstupním dveřím – obr. 5), druhý opět v podobě čisté plochy na východní stěně mezi otevřenými dveřmi a komodou. Termická degradace konstrukce postele byla výraznější na východní straně pelesti postele, matrace vykazovala nejsilnější termickou degradaci na její jižní straně. V okolí místa vzniku požáru pak již nebyly pozorovatelné charakteristické ohniskové příznaky na západní stěně jako u prvního. požáru (viz obr. 4). [7]

Interpretace zjištěných výsledků
Postupně v průběhu dalších let bylo provedeno ještě několik experimentálních měření. Na základě naměřených hodnot a získaných informací při ohledání experimentálních míst vzniku požárů bylo zjištěno, že „klasická filozofie“ používaná při určování místa původu požáru založená na myšlence, že největší termická degradace musí být v místech, kde nejdéle hořelo, nemusí nutně platit za všech okolností.
Na počátku II. fáze požáru (v době celkového vzplanutí) začíná být požár silně limitován přísunem kyslíku (požár je řízen ventilací). Koncentrace kyslíku pak v prostorách místnosti, které nejsou v dostatečné blízkosti stavebních otvorů, klesá k nule, což má za následek pokles intenzity hoření navzdory vysoké koncentraci hořlavých plynů (zplodin hoření a produktů pyrolýzy). Naopak nejaktivnější hoření probíhá v prostorách vstupu čerstvého kyslíku do místnosti, tedy v průřezech stavebních otvorů a jejich blízkého okolí. Vzduch těmito otvory proudí dovnitř místnosti. Pokud uvažujeme místnost s jedním stavebním otvorem – dveřmi, tak vzduch jimi proudí ve spodní části jejich průřezu (viz obr. 2), kdy zpravidla horní 2/3 až 3/4 průřezu vyplňuje unikající kouř. Vzhledem tomuto nepoměru je rychlost proudění přitékajícího vzduchu vyšší než rychlost úniku kouře, což způsobí jeho vysokou hybnost. Ta zapříčiní charakteristickou dynamiku pohybu, kterou lze připodobnit toku kapalin – nepohybuje se v ostrých úhlech, má určitou setrvačnost a nepohybuje se ve zpětném směru (viz obr. 6). Vzduch se v prostoru zasažené místnosti přesouvá tak, aby se vyrovnaly tlakové rozdíly způsobené vzestupným proudem horkých plynů. [3] [5]

Obr. 4 a (8).jpg

     Obr. 4 Ohniskové příznaky zaznamenané v první místnosti [8]

Důležitým aspektem požáru řízeného ventilací je tepelný tok. Ten je definovaný jako množství tepelné energie procházející danou oblastí v určitém čase. Tato hodnota u požáru řízeného palivem – tedy u požáru do počátku celkového vzplanutí (flashoveru) zpravidla nepřesahuje hodnotu 20 kW.m-2. Po celkovém vzplanutí pak může být tato hodnota až desetinásobná (viz obr. 1). Z toho lze vyvozovat, že parametry požáru v jeho II. fázi dokážou za určitých podmínek generovat poškození (např. zuhelnatění dřeva či kalcinace sádrokartonových desek – viz 112, 9/2017) až desetkrát rychleji než v jeho I. fázi. Podstatné ale je, že tato vysoká intenzita tepelného toku není konzistentní v celém zasaženém prostoru, ale jak jsme již uvedli, nachází se zpravidla v oblastech tzv. ventilačních cest, tedy v oblastech, kudy do místnosti může stavebními otvory proudit čerstvý vzduch. Vlivem tohoto tak lze v těchto oblastech předpokládat zvýšený výskyt ohniskových příznaků, které mohou být, podobně jako druhotná ohniska, matoucí při určování místa vzniku požáru. [3]

Obr. 5 b (8).jpg

     Obr. 5 Ohniskové příznaky zaznamenané v druhé místnosti [7]

Aplikace faktoru ventilace při určování polohy místa vzniku požáru – teorie
Identifikace polohy místa vzniku požáru v uzavřených prostorech pouze na základě intenzity vzniklého poškození může být zavádějící a nepřesné. Jak jsme již uvedli, u požáru řízeného ventilací dochází v prostoru zasažené místnosti k výraznému nerovnoměrnému rozložení tepelného toku, jenž má velký vliv na intenzitu poškození hořlavých či nehořlavých materiálů a způsob vytváření ohniskových příznaků. V prostorách zasažené místnosti, kde se nezjistil přísun čerstvého vzduchu – tedy místa vzdálenější od stavebních otvorů – intenzita požáru klesá (z důvodu koncentrace kyslíku klesající až k 0), naopak ve směru vstupu vzduchu okny či dveřmi do místnosti, tedy ve směru ventilačních cest je intenzita požáru se všemi spojenými projevy nejvyšší.
Uvažujme o případu požáru místnosti s jedním stavebním otvorem – dveřmi. Vyšetřovatel požárů má informaci, že v průběhu požáru byly dveře otevřené, zasahující hasiči na místě zaznamenali šlehající plameny v průřezu dveří – můžeme předpokládat, že se místnost v době zahájení hasebního zásahu nacházela ve II. fázi požáru – tj. byla řízena ventilací. V místnosti můžeme pozorovat jasné ohniskové příznaky (např. ve formě čistých ploch na stěnách) znázorněné tučnými plochami X a Y viz obr 7. Vyšetřovatel v případě konvenčního přístupu na základě intenzity vzniklého poškození by zvažoval tři hypotézy:
1. požár vznikl v lokaci X a rozšířil se do lokace Y,
2. požár vznikl v lokaci Y a rozšířil se do lokace X,
3. jsou zde dvě místa vzniku požáru X a Y.
Tento „konvenční“ přístup by byl možný uplatnit u požáru řízeného palivem, tedy u požáru v I. fázi rozvoje. Vyšetřovatel požárů ale na základě výše uvedených indicií předpokládá, že požár v době zahájení hasebního zásahu již nějakou dobu probíhal v jeho II. fázi – tedy při vyhodnocování ohniskových příznaků je třeba brát v potaz faktor ventilace.
V našem případě je zřejmé, že ohniskový příznak Y jasně leží ve ventilační cestě (obr. 7 – modrá plocha), tedy v oblasti, do které proudil čerstvý vzduch otevřenými dveřmi a po přechodu požáru do II. fáze zde probíhalo nejintenzivnější hoření. Pokud bychom uvažovali o ohniskovém příznaku Y jako příznaku místa původu požáru, je jasné, že bychom nedokázali vysvětlit ohniskový příznak X, který by nemohl vzniknout následně (neuvažujeme o možnosti, že se v tomto prostoru mohlo nacházet zvýšené množství paliva doprovázené druhotným ohniskem), protože při naší variantě by nejintenzivnější hoření probíhalo jak v I., tak i ve II. fázi pouze v lokalitě Y.
Z uvedeného je zřejmé, že správná interpretace našeho případu je, že požár vznikl v lokaci X a po přechodu požáru do jeho II. fáze (řízen ventilací) pak ohniskový příznak Y vznikl jako druhotný a byl způsobený faktorem ventilace – tedy zvýšenou intenzitou hoření ve ventilační cestě otevřených dveří. [3]

Aplikace faktoru ventilace při určování polohy místa vzniku požáru – praxe
Zjištěné informace odborníci zpětně uplatnili na konkrétní případ šetřený v České republice. Z uvedeného případu vyplývá, že se kriminalistické ohnisko jasně určilo, některé ohniskové příznaky však nebylo možné jednoznačně vysvětlit bez uplatnění znalostí požární dynamiky, a to zejména faktoru ventilace.
Uvedený požár vznikl v 0.50 hodin v obývacím pokoji rodinného domu. Z důvodu delší dojezdové vzdálenosti a delší doby oznámení byl hasební zásah započatý až v 1.35 hodin, tj. 45 minut po vzniku požáru. Podle svědectví uživatelů domu a hasičů měl dům v době vzniku a rozvoje požáru uzavřená všechny plastová okna, dveře do obývacího pokoje a vstupní dveře do verandy byly po celou dobu otevřené. Až v době příjezdu jednotky požární ochrany došlo k prasknutí okenních výplní okna v obývacím pokoji (tedy jeho vliv na ventilaci byl minimální), byly také vidět plameny šlehající ze vstupních dveří domu. Při ohledání se zjistilo, že intenzivní termická degradace zasáhla veškerý nábytek v obývacím pokoji, stěny byly hustě pokryté kondenzátem zplodin a to, až k podlaze. V obývacím pokoji byly vidět jasné ohniskové příznaky na stěně (čisté plochy), a to menší plocha vpravo u podlahy vedle vstupních dveří, velká plocha ve tvaru „V“ na stěně naproti vstupním dveřím a menší plocha na stěně komína vlevo od vstupních dveří. Kriminalistické ohnisko bylo na základě ohniskových příznaků směru termické degradace dřevěných konstrukcí určeno do prostupu kouřovodu mezi obývacím pokojem a kotelnou (viz obr. 8). Odtud se požár rozšířil skrz dřevěnou stěnu do obývacího pokoje. [8] Tato poloha kriminalistického ohniska vysvětlovala přítomnost menší čisté plochy na stěně komína vlevo od dveří, zbývající dvě pozorované čisté plochy, a to vpravo vedle dveří a na stěně naproti dveřím, nebylo možné vysvětlit.

Obr. 6 Znázornění přitékajícího vzduchu do místnosti vdobě falshweru vizualizací proměnné koncentrace kyslíku s využitím matematického modelu toku kapalin [5]Obr. 6 Znázornění přitékajícího vzduchu do místnosti vdobě falshweru vizualizací proměnné koncentrace kyslíku s využitím matematického modelu toku kapalin [5] Obr. 7 Příklad uplatnění faktoru ventilace [3]Obr. 7 Příklad uplatnění faktoru ventilace [3]

Při uplatnění znalostí požární dynamiky bylo možné uvažovat, že požár v době započetí hasebního zásahu již po nějakou dobu probíhal ve II. fázi a byl řízen ventilací, která probíhala pouze otevřenými dveřmi do obývacího pokoje. V jejich směru byla vytvářena ventilační cesta, ve které intenzita hoření byla nejvyšší. Tento faktor ventilace zapříčinil vznik velké čisté plochy na protější stěně a také vznik menší čisté plochy hned vpravo od dveří (tyto menší čisté plochy v blízkém okolí stavebních otvorů experti také pozorovali při simulovaných požárech – viz obr. 5). Při uplatnění způsobu vyšetřování, který počítá s vlivem faktoru ventilace, je jasné, že menší čistá plocha na stěně komína vlevo od dveří byla způsobena již v I. fázi požáru (nebyla v cestě ventilační cesty), což podporuje již stanovenou hypotézu určení kriminalistického ohniska do místa prostupu kouřovodu mezi obývacím pokojem a kotelnou.

Závěrečné zhodnocení
Znalosti a zkušenosti získané studiem dynamiky požáru jsou využívané v různých odvětvích požární ochrany. Přechod požáru z I. do II. fáze spojený s celkovým vzplanutím (flashover) představuje pro hasiče kritický moment v průběhu požáru, který jej při zásahu může vážně ohrozit na zdraví či životě. V oblasti požární bezpečnosti staveb pak tento moment představuje začátek fáze požáru, který svými parametry nejvážněji ohrožuje stavební konstrukce. Pro vyšetřovatele ve Spojených státech amerických to pak představuje důležitý moment, který dramaticky mění způsob vytváření ohniskových příznaků v zasaženém prostoru.
Obr. 8 Vyznačení ohniskových příznaků a kriminalistického ohniskaObr. 8 Vyznačení ohniskových příznaků a kriminalistického ohniskaTuto změnu způsobuje zejména ventilace a její vliv na vytváření ohniskových příznaků se ve Spojených státech amerických dlouhodobě zkoumá. O tom svědčí velké množství zpracovaných studií a provedených testů během posledních dvaceti let, a to zejména agenturou ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives – Úřad pro alkohol, tabák, palné zbraně a výbušniny – americká federální agentura zabývající se mimo jiné nejzávažnějšími požáry v zemi). Od počátku devadesátých let minulého století je snaha do amerického systému vzdělávání vyšetřovatelů implementovat znalosti požární dynamiky. V rámci této snahy se v roce 2005 provedl výzkum na 53 lidech, kteří se účastnili výcviku pro vyšetřovatele (tyto osoby neměly žádné zkušenosti s ohledáním místa požáru). Tyto osoby postupně vstupovaly do dvou připravených míst požáru, které experti uhasili po určité době plně rozvinutého požáru. Jejich úkolem byla identifikace kvadrantu místa vzniku požáru. Pouze tři účastníci (tj. 5,7 %) správně určili toto místo. Posléze při prováděném rozboru studenti uvedli, že se při určování místa vzniku požáru řídili zejména intenzitou způsobeného poškození a tento fakt způsobil špatnou interpretaci ohniskových příznaků při určování místa vzniku požáru. Od roku 2006 oficiálně uvedené znalosti požární dynamiky se zařazují do systému vzdělávání vyšetřovatelů ve Spojených státech amerických a Kanadě. Zpětná vazba přibližně tisíce absolventů byla více než pozitivní, kdy shodně uváděli, že získané informace jednoznačně ulehčily testování hypotéz při určování místa vzniku požáru v uzavřeném prostoru. [5]
Nejinak tomu bylo i v našem případě, kdy se značná část absolvovaného kurzu věnovala výuce požární dynamiky. Její teoretická část byla navíc doplněna i praktickou zkouškou, na které jsme mohli přímo pozorovat rozvoj požáru v uzavřeném prostoru a význam faktoru ventilace se prakticky uplatnil na pozorovaných ohniskových příznacích při samotném ohledání připravených míst požáru (viz 112, 6/2017).
O významu faktoru ventilace také svědčí fakt, že posledních deset let je tento vliv na vytváření ohniskových příznaků popsán v příručce pro vyšetřovatele požárů ve Spojených státech amerických NFPA 921. Tedy, pokud vyšetřovatel uplatní faktor ventilace při určování polohy místa vzniku požáru, jedná se o vědeckou metodu, která obstojí při případném soudním procesu.
Faktor ventilace nastupuje až při přechodu požáru z I. do II. fáze a jeho vliv je tím větší, čím delší dobu se požár ve II. fázi nacházel před jeho uhašením. Vyšetřovatel tedy musí vyhodnotit, zda daný požár řídila ventilace (popř. jak dlouho). Indicie, které tomuto nasvědčují, jsou zejména: doba volného rozvoje požáru do jeho uhašení (čas od iniciace požáru k flashoveru není zpravidla delší než 30 minut [2]), možnost intenzivní ventilace – tedy otevřené okno či dveře při rozvoji požáru, přítomnost stabilních plamenů šlehajících ze stavebních otvorů (dveří, oken) potvrzená hasiči či svědky a silná termická degradace či vrstva kondenzátu kouře pozorovatelná také v nižších úrovních, a to jak na vybavení, tak i na stavebních konstrukcích.
Uvedená metodika aplikace faktoru ventilace při určování místa vzniku požáru byla testována a odvozena od jednoduchého případu požáru místnosti s jedním ventilačním otvorem (dveřmi). V praxi je třeba proto brát v potaz také samotnou konfiguraci ventilace daného prostoru, určenou zejména počtem ventilačních otvorů a časování jejich případných otevření či zavření (např. prasknutí skleněné výplně v průběhu rozvoje požáru, zavření/otevření dveří v průběhu prvotních hasebních prací apod.).
Správné určení místa původu požáru je jednou z nejdůležitějších částí procesu zjišťování příčin vzniku požáru. U požárů v uzavřeném prostoru uhašených až po jejich plném rozvinutí (tedy v jejich II. či III. fázi) pak toto určování bývá obtížné i pro zkušené vyšetřovatele, a to zejména z důvodu, že termická degradace a vůbec celkové poškození vybavení či stěn místnosti bývá značné a pozorované ohniskové příznaky mohou být matoucí. Vyšetřovatel, který může uplatnit svoje znalosti požární dynamiky, pak lépe rozklíčuje pozorované „anomálie“, což může vést k přesnějšímu určení místa vzniku požáru.
Na základě absolvovaného tréninkového programu pro vyšetřovatele požárů ve Spojených státech amerických a dalších uvedených poznatků lze říci, že požární dynamika je velmi důležitou částí potřebných znalostí pro vyšetřovatele. Jako užitečné a názorné se ukázaly být praktické ukázky těchto požárů, pomocí kterých si lze uvedené složité procesy rozvoje požáru lépe uvědomit. V našich podmínkách by vyšetřovatelé mohli absolvovat uzpůsobený výcvik v zařízení simulujícím reálné podmínky požáru, a to konkrétně v „pozorovacím trenažéru – flashover kontejneru na tuhá paliva“, ve kterém lze pozorovat „klasický“ rozvoj požáru v uzavřeném prostoru se všemi nelineárními projevy z bezprostřední blízkosti.
Podobně, jak jsme uvedli v případě metody měření hloubky kalcinace (viz 112, 9/2017), i v tomto případě pro osvojení nového přístupu k určování kriminalistického ohniska u požáru v uzavřených prostorech by bylo vhodné provést praktické zkoušky. Tyto zkoušky pro obě nové metody by se mohly provést současně, protože jedním z výrazných projevů faktoru ventilace je vytváření charakteristických čistých ploch ve směru ventilační cesty a tyto plochy jsou spojené se zvýšenou hloubkou kalcinace. Proto vytvořený diagram kalcinace měřené místnosti by se mohl velmi dobře použít pro vizualizaci vlivu ventilace při požárech. Získané výsledky případných zkoušek by také byly cennými poznatky, které by mohly zvýšit celosvětovou prestiž České republiky v oblasti vyšetřování příčin vzniku požárů a usnadnily by aplikaci získaných poznatků ze zahraniční spolupráce do českého systému vyšetřování požárů.

Literatura
[1] J. Hora, Výcvik v zařízení simulující reálné podmínky požáru, 112 8/2013.
[2] KUČERA, Petr. Požární inženýrství: dynamika požáru. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2009. Spektrum (Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství). ISBN 978-80-7385-074-6.
[3] S. W. Carman, The Impact of Ventilation in Fire Investigation, 2013.
[4] K. autorů, Zjišťování příčin vzniku požárů I., Praha: Ministerstvo vnitra, Ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2000.
[5] S. W. Carman, Improving the Understanding of Post­ Flashover Fire Behavior, 2008.
[6] P. Bieber, Fire Pattern Analysis and Case Study Review in Post­ Flashover Fires, 2012.
[7] S. W. Carman, Progresive Burn Pattern Development in Post­ Flashover Fires, 2009.
[8] S. Kopecký, Odborné vyjádření k události požáru rodinného domu, ECUD 3215000599, 2015.


kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, kpt. Ing. Jaroslav ŘEPÍK, HZS Plzeňského kraje, pplk. Mgr. Jakub ŠKODA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto autoři

Smlouva zakazující jaderné zbraně

Ústav mezinárodních vztahů uspořádal 20. září 2017 v Praze ve svém sídle Seminář k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní, která byla schválena na konferenci OSN v New Yorku dne 7. července 2017. Sjednávání smlouvy však bojkotovaly všechny země vlastnící jaderné zbraně a většina jejich aliančních spojenců a partnerských zemí, kterým poskytují jadernou ochranu, a to včetně České republiky.

Sjednávání Smlouvy zakazující jaderné zbraně (Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons) se zúčastnilo na 130 států, včetně Nizozemska, jako jediné členské země NATO, z unijních zemí ještě Rakousko, Irsko a Švédsko, dále zástupci několika mezinárodních, regionálních a řady nevládních organizací. Přítomni byli náboženští představitelé a také přeživší oběti amerického svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945, kterým se v Japonsku říká „hibakuša“.
Na výročním zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku 20. září 2017 (v 8.00 hodin newyorkského času) byla smlouva schválena 122 hlasy. Nizozemsko bylo proti a Singapur se zdržel hlasování.

Odpůrci jaderného odzbrojení
Spojené státy smlouvu bojkotují a poukazují na eskalaci severokorejského programu jaderných zbraní a balistických raket s tím, že by si státy měly zachovat jadernou schopnost. Také Spojené království se nezúčastnilo rozhovorů navzdory vládním požadavkům na podporu mnohostranného odzbrojení.
Odpůrci smlouvy, především zástupci zemí, které vlastní jaderné zbraně, odůvodňují svůj postoj tím, že jaderné zbraně slouží pouze k odstrašení, nikoli k použití. Podle Společného tiskového prohlášení USA, Francie a Velké Británie, patří k mezinárodní bezpečnostní architektuře politika jaderného odstrašování jako základní předpoklad pro udržení míru v Evropě a severní Asii, který trval uplynulých 70 let.

Význam smlouvy
Seminář zahájila vedoucí Centra pro mezinárodní právo Ústavu mezinárodních vztahů doc. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E. MA. Uvedla, že Smlouva zakazující jaderné zbraně představuje právně závazný a efektivní nástroj k dosažení dalšího jednání a dlouhodobým úsilím mezinárodního společenství konečné eliminace nyní již nezákonných jaderních zbraní. Text preambule smlouvy poukazuje na neslučitelnost hrozby jadernými zbraněmi nebo jejich použitím s Chartou OSN a mezinárodním humanitárním právem. Především však upozorňuje na rizika a katastrofální následky použití jaderných zbraní pro současnou a budoucí generaci. Operativní část obsahuje zejména zákaz vývoje, zkoušek, výroby, jakéhokoliv získávání, vlastnění a skladování jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení. Zákazy se vztahují rovněž na přemisťování těchto zbraní pro jakéhokoli příjemce, dále na použití nebo hrozbu jejich použitím, na jakýkoliv druh podpory těchto aktivit a také na umisťování zbraní na území nejaderných smluvních států. Smlouva vstoupí v platnost 90 dnů po ratifikaci nejméně padesáti státy. Jejím depozitářem bude generální tajemník OSN.

Historie mezinárodní snahy o svět bez jaderných zbraní
JUDr. Miroslav Tůma, plk. v.v., externí spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů, připomněl historii výzev a jednání týkajících se zákazu a odstranění nebezpečí hrozícího od jaderných zbraní, například Smlouvu o zákazu jaderných zkoušek v ovzduší, vesmíru a pod vodou (PTBT) z roku 1963, Smlouvy pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996, Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, která byla podepsána 1. července 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970, ratifikována byla 189 zeměmi, z nichž Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Francouzská republika, Ruská federace a Čínská lidová republika vlastní jaderné zbraně. Indie, Izrael a Pákistán, které také jaderné zbraně vlastní, smlouvu nepodepsaly. Severní Korea smlouvu přijala, ale později vypověděla.
Mezinárodní monitorovací systém stanic seismologickými, hydroakustickými a dalšími přístroji sleduje, zda někde nedochází ke zkouškám jaderných zbraní, což lze bezpečně odlišit od zemětřesení. Centrum systému se nachází ve Vídni a Rakousko je také zemí, která je hlavním propagátorem Smlouvy o zákazu jaderných zbraní a sponzorem jednání, která jí předcházela. Jednání kromě Rakouska iniciovalo také například Irsko, Norsko, Švédsko, Japonsko a Mexiko. Kritizovaly dlouhodobou stagnaci odzbrojování a volnost v modernizaci jaderných hlavic i nosičů, která stupňuje možnost náhodného, neautorizovaného a nezvratného odpálení jaderné zbraně (banální selhání součástky, varovného systému nebo špatná komunikace s velením). V minulosti několikrát chybělo jen málo a technická nebo lidská chyba mohla svět zatáhnout do nukleární války. Riziko stále trvá a stupňují jej hrozby kybernetických útoků na jaderná zařízení a nepředvídatelnost jejich dopadů na velicí a kontrolní systémy.

Bezjaderné zóny
Úspěchem v celém procesu celosvětového úsilí o odzbrojení, mír a bezpečí je vytváření tzv. bezjaderných zón. Bezjaderné zóny jsou podle OSN definovány jako oblasti, v nichž je zakázáno vyrábět, užívat, testovat a umisťovat jaderné zbraně. Bývají zřízeny na základě mezinárodních smluv, které jsou uznány Valným shromážděním OSN. Kontrolu nad dodržováním závazků plynoucích z daných smluv provádí Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Velmi důležitá je pro smlouvy skutečnost, že jimi zřízenou zónu uznávají i země vlastnící jaderné zbraně. Dlouhodobou snahou je vytvoření zóny bez jaderných zbraní a všech dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, kde jsou vztahy mezi jednotlivými státy zvláště komplikované.

Stoupenci smlouvy o zákazu jaderných zbraní
Smlouva nesplňuje všechny požadavky, ale její příznivci věří, že povede k postupnému až úplnému odstranění jaderných zbraní. Prostřednictvím smlouvy bude nejen vyvíjen tlak na státy vlastnící jaderné zbraně a ty, jež takové zbraně nemají, aby jaderné zbraně trvale odmítaly, ale může se také připravit půda pro budoucí kroky směrem k odstranění zbraní hromadného ničení v zemích s jadernými zbraněmi v případě, že se jejich domácí politická situace změní. Dá se předpokládat, že uvedené země se v důsledku existence smlouvy pod narůstajícím etickým, morálním a politickým tlakem různých prvků občanské společnosti budou muset zbavit zbraní, které způsobují nadměrné utrpení a vážně poškozují životní prostředí, a proto jejich držení je v naprostém rozporu s mezinárodním humanitárním právem.
Zanedbatelné není ani obrovské mrhání finančními zdroji na udržování a modernizaci jaderných zbraní.
Smlouva obsahuje také závazek pomoci obětem použití jaderných zbraní (bolest a utrpení přeživších Hirošimu a Nagasaki přetrvává a lidé, jejichž rodiče byli záření vystaveni, žijí v každodenních obavách o své zdraví).
Jaderné zbraně jsou nejhrozivějším nástrojem hromadného ničení, který lidstvo kdy vyvinulo (vývoj první americké jaderné zbraně řídil J. Robert Oppenheimer). Snad žádný člověk na světě by si nepřál, aby k jejich nasazení znovu došlo.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka


 

Inovace v řešení následků mimořádných událostí

XXVI. ročník mezinárodní konference Požární ochrana 2017 uspořádala VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství ve spolupráci se Sdružením požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., s Českou asociací hasičských důstojníků, z.s., a MV­ generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky ve dnech 6. a 7. září 2017 ve své univerzitní aule v Ostravě. Tentokrát byl program zaměřen na inovace v řešení následků mimořádných událostí.

Záštitu nad konferencí převzali děkan Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava prof. Ing. Pavel Poledňák, Ph.D., Český národní výbor CTIF a generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, který zahájil jednání slovy: „Bezpečnost je pro nás pro všechny stále důležitější. Preventivními opatřeními se zabývá řada projektů, návrhy k zajištění bezpečnosti se vyskytují ve volebních programech, pořádají se kurzy a semináře s bezpečnostní problematikou. Je nutné zapojit širokou veřejnost, aby byla informována a posilovala odolnost vůči aktuálním bezpečnostním hrozbám. Záchranné složky potřebují aktivní podíl občanů na zajištění bezpečnosti. Proto vyhlašuji heslo: Přestaňte nás tolik chválit a začněte nás více podporovat!“.

Generální ředitel HZS ČR představil Bezpečnostní strategii České republiky, na níž navazují další strategie a koncepce. Dokument ukládá 50 úkolů s cílem zajistit systémový a koordinovaný rámec prosazování bezpečnostních zájmů České republiky. Jmenoval například adaptaci na změny klimatu a extrémní projevy počasí (živelní pohromy), jejichž důsledkem mohou být ohroženy životy a zdraví obyvatelstva, může selhat zásobování potravinami a pitnou vodou a bude nutné zabránit šíření infekčních nemocí. Obyvatelstvo se také bude seznamovat s novými technologiemi, které přinášejí jiný způsob myšlení v duchu průmyslové revoluce 4.0 založené na digitalizaci a optimalizaci. Porostou dopady demografických změn, zejména rizika plynoucí ze stárnutí populace a bude nutné zajistit prevenci případných rizik řízeným přistěhovalectvím a integrací cizinců pobývajících na území České republiky. Jedním z podstatných úkolů je potírání všech forem terorismu jak na národní úrovni, tak v rámci mezinárodních organizací. Záchranné složky budou potřebovat špičkové vybavení pro detekci a dekontaminaci při hrozbě zneužití látek CBRNE, do roku 2030 bude nutné zkvalitnit podmínky pro zajištění bezpečnosti po právní stránce, ale také rozvojem lidských zdrojů, soustavným vzděláváním (pro zkvalitnění odborné přípravy se buduje vzdělávací zařízení ve Zbirohu) a zlepšováním pracovního prostředí, obnovou požární techniky i prostředků PO. Změny sídelní struktury se odrazí v plošném pokrytí jednotkami PO (přibydou např. stanice Doksy, Milovice). Pro HZS ČR je nezbytné navýšení finančních prostředků a také se do roku 2022 počítá s obsazením 11 480 pracovních míst.

Mgr. Antonín Slabý, Ph.D., hovořil o novém přestupkovém zákoně, kdy dochází ke sjednocení právní úpravy, zavedení jednotného pojmu přestupek, který bude od 1. července 2017 kromě přestupků zahrnovat i jiné správní delikty fyzických osob, právnických a podnikajících fyzických osob. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je vystavěn na tzv. materiálně­ formálním pojetí přestupku, kdy nestačí jen naplnění skutkové podstaty přestupku, ale musí zde být splněna i podmínka společenské škodlivosti. Dále upozornil příkladmo na novou terminologii, kdy se například dříve v rámci zkráceného řízení udělovala bloková pokuta, nyní oprávněná osoba po projednání přestupku udělí správní trest napomenutí nebo pokutu příkazem na místě, přičemž při určení druhu a výměry trestu musí vždy přihlédnout k povaze a závažnosti přestupku, k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem.

Součinnost záchranných složek při zásahu
Plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška z MV­ ge­nerálního ředitelství HZS ČR připomněl začátky integrovaného záchranného systému, kdy koncem 90. let vznikala potřeba společného postupu záchranných složek při řešení mimořádných událostí a nutnost zapojit další různorodé subjekty s potřebnými kompetencemi, silami a prostředky tak, aby nebyly opomenuty a vzájemně si nepřekážely a jejich postup byl koordinovaný. Provádění záchranných a likvidačních prací tak bylo uvedeno do vzájemného souladu. Ničivá povodeň v roce 1997 na Moravě přispěla k urychlení tzv. krizové legislativy a v témže roce bylo rozhodnuto o transformaci státní správy v oblasti civilní ochrany na Ministerstvo vnitra. Složkám pomáhá v současné době 15 typových činností složek IZS při společném zásahu, připravuje se STČ 16/IZS­ Vysoce virulentní nákazy (Ebola). K ověření připravenosti složek jsou důležitá cvičení, a to takticko­ metodická, nácvik postupů a koordinace a prověřovací. Dobře funguje také posttraumatická péče a součinnost v psychosociální pomoci obětem mimořádných událostí se svými týmy posttraumatické pomoci (TPP) a komunitními intervenčními psychosociálními týmy (KIP týmy).

Npor. Mgr. René Sadil z HZS Zlínského kraje popsal průběh zásahu u požáru v areálu společnosti TOMA, a.s., Otrokovice, ke kterému došlo v květnu letošního roku. V areálu se nachází přibližně 130 subjektů s různorodým zaměřením činnosti. V zasaženém objektu byl uskladněný materiál, o jehož povaze získali hasiči nejednoznačné informace. Ve skladu, k němuž nebyla předložena dokumentace o kvalitativním užívání, byly uskladněny živočišné tuky, rostlinné oleje, rafinovaná mastná kyselina, soli a solné produkty, glycerin, barvy, aceton, značné množství palivového dřeva (bylo částečně během zásahu vyskladněno), plastové palety, dva nákladní automobily, zemědělská technika, ale také asi 20 plných desetilitrových propan­ butanových lahví, které začaly vybuchovat a znemožnily tak vstup do objektu. Proto jednotky PO hasily pěnou pouze z vnějšku objektu z výškové požární techniky. Podařilo se zamezit šíření požáru na okolní objekty, kde byl sklad pneumatik, provozy zpracování kůží a také administrativní budova.

Mgr. Peter Mock z petrochemického závodu Slovnaft, a.s., Bratislava ze Slovenské republiky referoval o „službě havarijní odezvy“, která je záchrannou službou v provozu zpracování nafty. Do výcviku se zapojili i zaměstnanci operačního střediska, kteří by v případě mimořádné události byli schopni rychle a účinně zasáhnout. Rafinerie byla založena v roce 1957 poměrně daleko od Bratislavy, ale dnes se městská zástavba přiblížila natolik, že je nutné se zabývat bezpečností okolních objektů. Největší rafinérie na Slovensku ročně zpracovává 5,5 až 6 miliónů tun ropy, což se neobejde bez rizik. Cílem rafinérie Slovnaft, a.s., je co nejméně zasahovat do kvality života obyvatel v okolí a poskytovat jim pravdivé informace o své činnosti. V rámci ochrany povrchové vody byla vybudována čistírna odpadních vod ke snížení zatížení Malého Dunaje ropnými látkami, na jejím vstupu i výstupu byl instalován kamerový systém, systém chlazení na výrobních jednotkách byl přesměrován z průtočného na uzavřený okruh cirkulačního chlazení a někde nahrazen vzduchovými chladiči. K lepší ochraně podzemních vod byly rekonstruovány skladovací nádrže a také chemická kanalizace. Slovnaft, a.s., provozuje systém hydraulické ochrany podzemních vod, zejména zásob vody části Žitného ostrova zabraňující hydraulickou depresí znečištění podzemních vod mimo areál.

Posouzení rizika
Plk. Mgr. Pavel Nejtek z HZS Královéhradeckého kraje poukázal na povinnost zpracování dokumentace zdolávání požárů v rámci změn v právních předpisech a odkázal na metodiku dokumentace zdolávání požárů, jejíž hlavní část je stále aktuální, pouze v souvislosti s přirozeným vývojem se mění data o nových technologiích, požární technice, věcných prostředcích a jejich použití. Pro velitele zásahu musí být tato pomůcka přehledná, aby se mohl rychle orientovat podle známých značek, zvláště v grafické části s plánem objektu, včetně okolních objektů, zdrojů vody a komunikací a vyznačením rizikových míst (hořlavé látky, tlakové nádoby). Důležité je posouzení rizika pro vstup nebo činnost jednotky požární ochrany, aby nebylo ohroženo zdraví a životy hasičů.

Ing. Lucie Hasalová, Ph.D., z Technického ústavu požární ochrany se podělila o poznatky ze studia problematiky bezpečnosti provozu a hlavně parkování vozidel na alternativní pohonné látky, konkrétně CNG (stlačený zemní plyn), za jakých podmínek dochází k havarijnímu úniku plynu. K posouzení rizika se používají matematické modely, které mohou pomoci k projektování systému větrání uzavřených garážových prostorů. Výhodou CNG jako paliva je ekonomičnost a ekologické aspekty, nevýhodou je možný výbuch a požár při nežádoucím úniku plynu z tlakového zásobníku. Zatím z poměrně malého množství nehod (během tří let) došlo totiž v 60 % k roztržení palivové nádrže. Vysoká variabilita konstrukčních systémů nabízí více možných scénářů úniku plynu. Nutné jsou časté kontroly, zejména korodujících tlakových nádrží.

Ing. Jiří Pagáč ze státního podniku Povodí Odry představil program Podpory prevence před povodněmi - Opatření na horní Opavě, která realizuje Ministerstvo zemědělství ve třech etapách od roku 2001. Po vyhodnocení příčin rozsáhlých povodní, k nimž došlo v roce 1997, se začaly budovat nebo rekonstruovat vodní díla (Slezská Harta, Těrlicko, zvýšená kapacita vodního díla Šance a rekonstrukce se chystá také na vodním díle Morávka), suché nádrže (Nové Heřminovy) a srážkoměrné, limnigrafické a kombinované měřicí stanice, které přenášejí data do pěti minut Českému hydrometeorologickému ústavu, HZS Moravskoslezského kraje a ke zveřejnění na portálu Informačního systému veřejné správy. Na vodních dílech byl instalován kamerový systém s přenosem obrazu na vodohospodářský dispečink. Opatření na horní Opavě představují komplexní soubor činností, zahrnující jak preventivní technická protipovodňová opatření, tak opatření ke zlepšení vodního režimu v krajině nebo revitalizace a opatření na omezení vodní eroze.

Nové trendy v oblasti požárně bezpečnostních zařízení
Plk. Ing. Zdeněk Hošek, Ph.D., z MV­ generálního ředitelství HZS ČR popsal technologii zařízení zamezující iniciaci vzniku požáru nebo výbuchu, která spočívá v nahrazení určitého množství kyslíku v prostoru dusíkem a udržování určité úrovně koncentrace kyslíku v chráněném prostoru tak, aby k procesu hoření nemohlo dojít (vytvořená hypoxická atmosféra obsahuje zpravidla od 14 do 15 obj. % kyslíku a 85 až 84 obj. % dusíku oproti běžnému složení vzduchu). Toto zařízení je jedno z nejúčinnějších a nejbezpečnějších vůbec. Nemá zásadní vliv na lidské zdraví, ani životní prostředí.

Využitelné je především tam, kde hrozí reálné poškození chráněných technologií, skladovaných potravin, nosičů informací, filmů a historických artefaktů, proto je vhodné například na ochranu telekomunikačních zařízení, počítačových a datových center, serverů, muzeí, archivů, knihoven nebo depozitářů, ale také transformátorů, kabelových kanálů, spínacích skříní a rozvaděčů.

Jaroslav Beránek ze společnosti Hypoxie Group, s.r.o., blíže hodnotil výhody požárně bezpečnostního zařízení snižujícího trvale obsah kyslíku k zamezení vzniku požáru nebo jeho rozšíření v chráněném úseku, které vytváří tzv. hypoxické prostředí, v němž není možné, aby vznikl požár. Zároveň toto prostředí není životu nebezpečné (zbytkový podíl kyslíku asi 10 %). Žádné riziko z hypoxie nehrozí. Výjimkou jsou pouze osoby s vážnou kardiopulmonální chorobou. Důležité je dobré utěsnění chráněného prostoru a zajištění dostatečného chlazení a ventilace kompresorovny. Hypoxický vzduch je doplňován automaticky a získává se filtrací kyslíku z okolního prostředí. Technologie zařízení může být uložena i vně chráněného úseku a instalována do speciálně upraveného kontejneru.

Výcvik a vzdělávání
Plk. Ing. Jiří Rogowski ze Školního a výcvikového zařízení HZS ČR seznámil s formou výuky a odborné přípravy především hasičů. Tak jak se vyvíjí technika a zlepšuje vybavení pro zásahovou činnost, mění se také obsah kurzů. Lektoři se stále vzdělávají, zkoumají nové metody výuky, ale měli by mít také praktické zkušenosti z činnosti jednotek požární ochrany, aby mohli učit aktuální a bezpečná řešení mimořádných událostí. S tím souvisí i pravidelná obnova požární techniky a věcných prostředků požární ochrany. Celkově vzdělávacím zařízením prochází ročně 10 až 11 tisíc účastníků různých typů kurzů, výcviku a služebních akcí. Z toho přibližně 4000 posluchačů je zařazeno do kurzů. Podle aktuální potřeby vznikají nové specializační kurzy ke zkvalitnění znalostí a dovedností hasičů, například Neodkladná zdravotní péče, Nebezpečné látky a nejnovějším kurzem je Rádiová komunikace v požární ochraně.

Doprovodným programem byla již tradičně prezentace firem, jejichž produkty nebo služby mají souvislost s požární ochranou a záchranářskou činností. V předsálí si účastníci konference mohli prohlédnout další zajímavé příspěvky, zejména od zahraničních lektorů.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

Požární bezpečnost staveb 2017? Jak krotit oheň v 21. století

Ve čtvrtek 21. září 2017 v rámci doprovodného programu mezinárodního veletrhu FOR ARCH proběhl druhý ročník konference Požární bezpečnost staveb 2017. Tématem byla problematika dřevostaveb, kabelových rozvodů a požárně bezpečnostních zařízení v rámci únikových cest. Hlavní hvězda? Nor Ole Herbrand Kleppe, který promluvil o průběhu stavby a požární bezpečnosti nejvyšší dřevostavby světa Treet.

Všechno, co se zdá být nemožné, je možné. Tímto životním krédem se řídí vedoucí projektu manažer Ole Herbrand Kleppe ze společnosti Omegn Building Society, která se rozhodla realizovat náročný projekt. V norském městě Bergen u mostu Puddefjord postavit nejvyšší dřevěnou stavbu světa – čtrnáctipatrový bytový dům převážně z prefabrikovaných materiálů. Norské slovo „treet“ v češtině znamená strom, což je pro 52,8 metru vysokou stavbu příznačné. Architekti totiž na její nosnou konstrukci použili přibližně 900 metrů čtverečních dřeva. Nabízí se proto otázka, zda její stavitelé nepodcenili požární bezpečnost budovy. „CLT panely (křížově slepené vrstvené masivní dřevo, které má vysokou tuhost a únosnost – pozn. red.), které jsme na stavbu domu použili, jsou tak silné, že nehoří. Navíc jsme je natřeli ohnivzdornou barvou. Také jsou všude postřikovače, takže jsme se všemožně snažili zajistit, aby dům opravdu neshořel. Naopak, je to z hlediska rizika požáru ten nejbezpečnější dům v celém Bergenu,“ uvedl Ole Herbrand Kleppe k požární bezpečnosti, na kterou se novináři i široká veřejnost ptá nejčastěji. Pokud byste si chtěli pořídit byt v nejvyšší dřevostavbě světa, počítejte, že zaplatíte čtyři až pět tisíc eur za metr čtvereční. Za nejmenší byt o 43 metrech čtverečních tak utratíte přibližně pět a půl milionu korun.

Největší strom „vyroste“ v ČR
Ve znamení „nej“ konference pokračovala. K mikrofonu přímo „dosprintoval“ dvaatřicetiletý Ing. arch. Ondřej Chybík z brněnského ateliéru Chybik+Kristof Architects & Urban Designers. Studio nedávno zvítězilo v architektonické soutěži o novou podobu ředitelství státního podniku Lesy České republiky v Hradci Králové. Nová budova podle jejich projektu má nahradit stávající, která byla postavena v 70. letech minulého století. Do roku 2020 by tak měla vzniknout největší dřevostavba v České republice a bude připomínat strom s jedním kmenem a pěticí větví. Proč se architekti rozhodli právě pro takovýto návrh? „Podobu stromu má navržený půdorys jen shodou okolností. Budovu jsme navrhovali s cílem propojení pracovního prostředí s okolní přírodou. Z toho důvodu jsme omezili počet nadzemních podlaží na dvě a rozprostřeli objem budovy na celé zastavitelné území. Tvar jednotlivých ‚prstů‘ budovy vychází z principu vytvoření společného prostoru v každém jednotlivém úseku kanceláří. Prsty jsou radiálně uspořádány kolem centrálního foyer, což usnadňuje orientaci návštěvníka po příchodu do budovy. V atriu jsme navrhli průhledy do jednotlivých dvorů mezi úseky, propojení s přírodou je tak maximální,“ vysvětluje architekt Chybík. V průběhu konference naznačil, že při vytváření projektu studio naráželo na náročné požadavky na požární ochranu stavby. „Projekt je ve fázi přípravy dokumentace pro územní rozhodnutí. S hasiči zatím projednáváme systém hasebního zásahu a pohyb cisteren. Problém se týká celkového požárního řešení v závislosti na konstrukčním systému, kde se potýkáme s výraznými problémy. Zdá se, že v českém prostředí nelze realizovat moderní administrativní budovu s hořlavým konstrukčním systémem, aniž bychom nemuseli dělat kompromisy, které pro nás nejsou přijatelné z hlediska výrazu budovy jak v interiéru, tak navenek. Velkým problémem je například výška podlahy v druhém nadzemním podlaží, která přesahuje čtyři metry, což je výška, která je pro tento typ budovy zcela nedostatečná. Celkové požární zatížení je zvýšeno i použitím fixních okenních otvorů, bez kterých se energeticky úsporná administrativa neobejde. V interiéru plánujeme bohaté využití dřeva jako obkladového materiálu, což opět zvyšuje požární zatížení nad únosnou mez,“ uvedl. Jak chce tedy požární ochranu studio nakonec vyřešit? Nebude muset dělat příliš ústupků? „Řešení spočívá v nahrazení svislých konstrukčních prvků prvky nehořlavými. Svislý konstrukční systém jsme zredukovali na potřebnou míru a dřevo jsme použili na prvky vodorovné. Dřevěná konstrukce střechy a obkladový materiál v interiéru tak zůstane. Problémem je řešení konferenčního sálu, kde v interiéru nebudeme moci použít dřevo v míře, kterou jsme předpokládali. Počet osob v sálu se zcela nesmyslně stanovuje z jeho plochy a ne z jeho reálné obsazenosti – vychází tak jako shromažďovací prostor, který má z hlediska normy úplně jiné specifikace než ostatní prostory v budově. Z hlediska evakuace osob a požárního zásahu funguje budova optimálně,“ dodává mladý architekt.

Norská požární inspirace
Všichni máme v živé paměti požár dřevěného kostela Božího Těla v třinecké části Guty. O požární ochraně dřevěných kulturních památek na sympoziu promluvila ředitelka Eva Polatová z Národního památkového ústavu, která se zaměřila především na norské památky. Na řadě fotografií například z Norsk Folksmusea v Oslu, hornického města Roros nebo nejlépe dochovaného sloupového kostela Borgund demonstrovala, jakým způsobem Norové přistupují k požární ochraně. Například město Roros má záchranný hasičský sbor, historické jádro chrání termovizní kamery a všude v ulicích se nacházejí hydranty, ke kterým je možné se kdykoli připojit. V jednotlivých objektech také technici nainstalovali elektrickou požární signalizaci (EPS) a připojili na stabilní hasičské zařízení (SHZ). Jak se tedy liší situace v požární ochraně u nás a v této skandinávské zemi? „Rozdíl je především v tom, že v Norsku mají podstatně méně kulturních památek. Oproti České republice je to jen zlomek. A jelikož je to bohatá země, tak si ‚to málo‘ chrání, jak EPS, tak SHZ. U nás je velké množství kulturních památek a podstatně méně finančních prostředků na jejich zajištění. Co vím, tak v Česku má stabilní hasicí zařízení přibližně pět dřevěných kulturních památek. Ostatní jsou zabezpečené pouze elektrickou požární signalizací. Jinak v poslední době byly stabilním hasicím zařízením zabezpečeny některé archivy a depozitáře,“ uvedla Eva Polatová. Jak bychom tedy měli změnit přístup k požární bezpečnosti kulturních památek v České republice? „Měli bychom se snažit zvýšit povědomí o potřebě lépe chránit naše kulturní památky, neboť se v nich odráží dovednost našich předků včetně historie. S jejich zánikem se ztrácí. A samozřejmě na prvním místě je nedostatek finančních prostředků. Občas se sice najdou v různých evropských dotačních programech, ale pak nemusí být finanční prostředky na následnou údržbu. U SHZ to není málo. V Národním památkovém ústavu v posledních letech věnujeme značnou pozornost požární ochraně památkových objektů, které jsou v naší péči, i díky spolupráci s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR, která funguje na základě dohody z roku 2010,“ dodává Polatová.

Důležité statistické údaje
Sympozia se také zúčastnil příslušník HZS ČR kpt. Ing. Martin Podjukl. Konferenci zahájil přednáškou o požárních statistikách, které se vedou od 30. let 20. století a pro účely požární prevence a sledování chování konstrukčních prvků při požárech pak od 70. let 20. století. Statistické sledování událostí (SSU) funguje od roku 2006 a data požární prevence se mohou využívat pouze pro interní účely a podporu rozhodování při úpravách norem a předpisů. Během prezentace Podjukl připomněl tři velké požáry dřevěných staveb – neobjasněný případ rozhledny Hýlačka, mediálně známý případ požáru Petrových bud v Krkonoších nebo požár dřevostavby z nedbalosti ve Špindlerově Mlýně. Podle statistik v průběhu let 2007 až 2016 hasiči zaznamenali celkem 46 požárů klasických dřevostaveb a 4 546 požárů staveb s hořlavou konstrukcí, jako jsou například chaty, kůlny, dřevníky, maringotky, zahradnické domky a jiné stavby. Jak vnímá expert dřevostavbu z pohledu požární ochrany například ve srovnání se stavbami z jiných materiálů? „Dřevostavba je z hlediska požární ochrany specifická. Díky vyšší koncentraci hořlavých materiálů lze počítat s tím, že dřevostavby musí splnit požadavek na větší odstupové vzdálenosti. Vzhledem k tomu, že dřevostavby samy o sobě velmi dobře hoří, je nutné počítat s tím, že průběh požáru může být velmi rychlý. To pak může znamenat, že, i přes včasný příjezd jednotek požární ochrany, oheň stavbu zcela zdevastuje. Po požáru je také nutné provést termokamerou důkladné vyhledání skrytých ohnisek. Obecně ale platí, že dřevostavba musí splňovat veškerá kritéria požární bezpečnosti, která jsou obvyklá pro ‚běžné‘ typy budov,“ odpovídá Podjukl. Jak vnímá nadstandardní přístup k požární ochraně v Norsku? „Požární bezpečnost máme v rámci Evropské unie, ale i světa, na mimořádně vysoké úrovni. Svědčí o tom velmi propracovaný systém norem a zákonných požadavků na bezpečnost staveb a provozovaných činností. Situace ohledně nadstandardní požární ochrany kulturních památek v Norsku je podmíněna jejich vlastní politikou v této oblasti. Prostředí v České republice se od toho norského zásadně liší nejen stavebně konstrukční různorodostí převažující většiny našich kulturních památek, ale i jejich četností. Z tohoto důvodu je z pohledu HZS ČR zásadní, aby památky splňovaly alespoň základní kritéria vyplývající z předpisů o požární ochraně. Cokoli navíc je pak v plné kompetenci věcně příslušných institucí a vůle ze strany vlastníků chráněných staveb,“ vysvětluje Podjukl.
Podle Chybíka v českém prostředí nelze realizovat moderní administrativní budovu s hořlavým konstrukčním systémem. Architekt musí dělat kompromisy, které pro něj nejsou přijatelné z hlediska výrazu budovy v interiéru i navenek. Co si o tom myslí Podjukl? „Kodex platných českých technických norem se zaměřuje zejména na standardní typy staveb. Je souborem osvědčených a velmi konzervativních doporučení a postupů. Pokud se architekt rozhodne řešit stavbu tak, že by mu norma neumožnila promítnout do stavby jeho zamýšlený návrh, existuje v předpisech požární ochrany institut, který mu umožní postupovat odlišným způsobem. Tento postup je ovšem vhodné konzultovat s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje.“

Závěrečné zhodnocení konference
Není žádné tajemství, že klíčové kritérium všech staveb je požární bezpečnost. Lidé, kteří se pohybují ve stavebnictví, musí stále častěji pracovat se sofistikovanějšími a provázanějšími technologiemi než v minulosti. Proto je důležité, aby se v rámci celého požárně technického řešení objektu sladily často zcela rozdílné požadavky na instalaci a provoz. Druhý ročník konference Požární bezpečnost staveb opět potvrdil, jak je přínosné, aby se potkávali a vedli diskuzi lidé z různých stavebních oborů, jako jsou architekti, projektanti, developeři, elektroinstalatéři, hasiči a další související profese. Jedině tak může české stavebnictví držet krok se světem a pravidelně se umisťovat na nejvyšších místech v mezinárodních stavebních a architektonických soutěžích.


David HARTMANN, DiS.

Využití termické analýzy v požární ochraně

Oddělení výzkumu a vývoje Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) provozuje velkou řadu analytických a požárních zkoušek. Významnou skupinou zkoušek jsou metody termické analýzy, které umožňují komplexně popsat a zhodnotit chování materiálů při zahřívání. Naměřená data je možné využít v oblasti prevence při požárně bezpečnostním řešení staveb, v oblasti zjišťování příčin vzniku požárů při tvorbě požárně technických expertiz a pro matematické modelování hoření pevných látek a kapalin.

Pojem termická analýza zahrnuje skupinu metod, které se nejčastěji používají pro studium pevných látek a kapalin. Těmito metodami se zkoumají pochody probíhající v látkách při jejich zahřívání nebo ochlazování v závislosti na čase nebo teplotě. Zahřívání látky vlivem rostoucí teploty v jejím okolí vede k rostoucímu tepelnému pohybu atomů. Toto může vést ke změnám studované látky (tání) nebo jejímu rozkladu na fragmenty. Ty mohou být těkavější než původní látka a při dané teplotě odcházejí ze systému [1]. Přeměnou látky pevného skupenství vlivem rostoucí teploty v inertní atmosféře mohou být fázové přeměny, tání, sublimace nebo tepelný rozklad [2]. V případě, že se zkoumá pevný vzorek v jiné než inertní atmosféře, může docházet k interakci vzorku s příslušným plynem. Pokud se používá oxidační atmosféra (vzduch, kyslík), sledují se oxidace resp. oxidativní rozklad. Dalším případem je situace, kdy směs dvou a více pevných látek spolu mohou při zahřívání vzájemně interagovat za vzniku nových sloučenin.

Metoda diferenční snímací kalorimetrie
Obr. 1 DSC křivka s typickými endotermními a exotermními ději [4]Obr. 1 DSC křivka s typickými endotermními a exotermními ději [4]Metoda diferenční snímací kalorimetrie (DSC) je jednou z nejrozšířenějších metod termické analýzy, při které se měří rozdíl v množství tepla potřebného ke zvýšení teploty měřeného vzorku a referenčního vzorku jako funkce teploty. Při měření v diferenčním snímacím kalorimetru se testuje látka, která se zahřívá za definovaných podmínek, tj. v atmosféře vzduchu nebo inertní atmosféře, se zvolenou konstantní rychlostí ohřevu. Výstupem je závislost reakční entalpie na teplotě nebo na čase (DSC křivka). Na DSC křivce se detekují píky, které odpovídají endotermnímu nebo exotermnímu ději a jejím vyhodnocením lze určit, jak velká energie se spotřebuje nebo uvolní s daným dějem a při jakých teplotách jednotlivé děje probíhají. Endotermní děj (tání) je takový děj, při kterém se spotřebovává teplo z okolí a při exotermním ději (rozklad, případně hoření) se naopak teplo uvolňuje.
Dalším příkladem metody termické analýzy je termogravimetrie (TGA), kdy sledovanou veličinou je změna hmotnosti vzorku v závislosti na teplotě. Výstupem je křivka TGA, která napomáhá identifikovat charakter dějů probíhajících při zahřívání materiálů a dále umožňuje rozpoznat jejich počátek a konec. Proto se také v praxi často používá simultánní termická analýza, při které se sledují dvě nebo více fyzikální veličiny současně během jednoho měření [3]. Nejběžnějším uspořádáním je spojení diferenční snímací kalorimetrie a termogravimetrie.
V laboratořích TÚPO se pro měření simultánní termické analýzy využívá přístroj STA i 1500, který umožňuje hodnotit vlastnosti vzorků zahřívaných až do teploty 1500 °C v různých atmosférách. Pro měření chování materiálů při zahřívání za zvýšených tlaků se používá vysokotlaký diferenční snímací kalorimetr HP 204 DSC Pheonix. Přístroj měří při atmosférickém tlaku a při přetlacích (0 až 150 bar) a při teplotách (20 až 600 °C) v měřicí cele. Je možné porovnat, jak se materiál chová při atmosférickém a zvýšeném tlaku. Teplota rozkladu polymerů se zvýšeným tlakem se posune směrem k nižším hodnotám. Pro ilustraci jsou na obr. 3 ukázány výstupy měření (DSC a TGA křivka). Na obr. 3 je DSC a TGA křivka nízkohustotního polyetylenu. Na DSC křivce byly identifikovány dva děje. Jedná se o tání, které probíhá od 100 °C do 120 °C a tento děj není spojen s úbytkem hmotnosti. Následuje tepelný rozklad na vzduchu, který začíná od 230 °C a končí při 540 °C, probíhá ve více krocích a je doprovázen výrazným poklesem hmotnosti materiálu.

Obr. 2a Přístroj i 1500Obr. 2a Přístroj STA i 1500 Obr. 2b HP 204 DSC PheonixObr. 2b HP 204 DSC Pheonix

Diferenční snímací kalorimetrie
JObr. 3 DSC a TGA křivka nízkohustostního polyetylenu ze simultálnní termické analýzyObr. 3 DSC a TGA křivka nízkohustostního polyetylenu ze simultálnní termické analýzyednou z možností využití diferenční snímací kalorimetrie je identifikování tání a tepelného rozkladu polymerů a tání kovových materiálů a stanovení teploty počátku těchto dějů. Plasty mají v dnešní době široké využití jak v domácnostech, tak v jednotlivých oblastech průmyslových odvětví. Vyskytují se v automobilech, jsou součástí stavebních materiálů a technologických zařízení. Ze stanovené teploty tání a teploty tepelného rozkladu spolu s vizuálním hodnocením zbytku plastu z místa požáru je možné odvodit, jaké teploty se vyskytovaly při požáru v blízkosti zkoumaného plastu. Teplo, které vznikne nejen požárem, ale i přehřátím používaného zařízení, se na polymerním materiálu projeví způsobem, že tento materiál začne tát při jeho teplotě tání. Dochází k narušení vazeb v rámci pevné struktury a materiál přechází do kapalného skupenství. Plast se začíná chovat jako kapalina, a tím značně změní mechanické vlastnosti. Účinkem vnějších sil snadno mění tvar a snižuje se jeho pevnost. Některé druhy polymerů tají již při teplotě 100 °C. Příkladem využití plastů v praxi jsou hadičky vedoucí plyn od tlakových lahví k zařízení, dále se plastové hadičky vyskytují i v automobilech.
Příkladem využití teploty tání kovů je při tvorbě požárně technické expertizy, kdy při požáru došlo k odkapávání roztavených kovů na hořlavé předměty. Nalezení roztaveného kovu na místě požáru a stanovení jeho teploty tání ukazuje na to, že během požáru muselo být v blízkosti tohoto kovu dosaženo stejných nebo vyšších teplot, než je naměřená teplota tání.
Metody termické analýzy provozované v laboratořích TÚPO umožňují ověřit:

  • procesy probíhající v tepelně namáhaných materiálech se stanovením charakteristických teplot (tání, tepelný rozklad apod.) společně se záznamem změny hmotnosti,
  • vliv experimentálních podmínek (rychlost ohřevu, atmosféra) na průběh dějů v tepelně namáhaných materiálech,
  • tepelnou stálost materiálů (rozklad),
  • zhodnotit komplexní chování materiálu při jeho zahřívání.

Uvedené metody se běžně využívají pro potřeby Hasičského záchranného sboru ČR, ale i během řešení výzkumných úkolů a při spolupráci s vysokými školami (VŠCHT Praha, VŠB Ostrava, VUT Brno). Metoda vysokotlakého diferenčního snímacího kalorimetru je v současné době akreditována podle ISO 75 025 Českým institutem pro akreditaci v rámci Zkušební laboratoře TÚPO č. 1011. 2.

Literatura
[1] LEDRU, J., IMRIE, C. T., HUTCHINSON, J. M., HÖHNE, G. W. H. High pressure differential scanning calorimetry: Aspects of calibration. Thermochimica Acta. Vol. 446, 2006, str. 66–72.
[2] ŠTARHA, P., TRÁVNÍČEK, Z. Termická analýza. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.
[3] Höhne G. W. H. High pressure differential scanning kalorimetry on polymers. Termochimica Acta 332, 1999, str. 115–123.
[4] WENDLANDT, W. W. Thermal Analysis. 3rd edition. USA: John Wiley & Sons Ltd., 1985.


kpt. Ing. Petra BURSÍKOVÁ, Ph.D., kpt. Ing. Romana FRIEDRICHOVÁ, Ph.D., foto archiv TÚPO
 

Výměna cenných zkušeností

Ve dnech 2. až 9. května 2017 se na základě pozvání Úřadu pro mimořádné události zemětřesení se sídlem v Šanghaji uskutečnila pracovní návštěva zástupců HZS ČR v Čínské lidové republice. Výjezdní cesty se zúčastnili náměstek generálního ředitele brig. gen. Ing. František Zadina, ředitel HZS Kraje Vysočina plk. Ing. Petr Beneš, vedoucí oddělení KOPIS HZS Kraje Vysočina plk. Ing. Jiří Němec a referent zahraničních vztahů MV-generálního ředitelství HZS ČR Ing. Milan Hron.

Pracovní návštěvu jsme zahájili v sídle společnosti CEFC China. Hlavní představitelé nás seznámili s podnikatelskou činností, rozvojovými aktivitami a záměrem podílet se na investicích do Hedvábné stezky. Zároveň naznačili, že chtějí úzce spolupracovat s HZS ČR a především projevili zájem najít českého výrobce hasičské a záchranářské techniky. Další přijetí proběhlo v Úřadu pro zemětřesení a mimořádné události v monitorovacím centru v nejlidnatějším čínském městě Šanghaji. Pro představu: Čína je z hlediska rozlohy téměř 122 krát větší než Česká republika a má 130 krát více obyvatel. Pro měření seismické aktivity a předpověď zemětřesení technici na území Číny o rozloze 9 597 000 km2 rozmístili 10 tisíc čidel. V celé Číně je celkem 31 operačních monitorovacích středisek. Nachází se v každé provincii a šanghajské centrum především sbírá a vyhodnocuje data z čidel. Jedno operační středisko se využívá pro cvičné a výukové účely. Varování před blížícím se zemětřesením se převážně provádí prostřednictvím mobilních aplikací, jako jsou APK a IOS. Komunikace mezi zasahujícími záchrannými týmy a operačními středisky probíhá prostřednictvím dat (4G/satelit). Úřad je také zodpovědný za připravenost obyvatelstva na mimořádné události (obdoba preventivně výchovné činnosti), pravidelnou přípravu žáků ve školách a fyzickou účast na trenažérech simulujících mimořádné události.

Zemětřesení zásáhlo 10 čínských proivicií a postihlo přes 46 milionů ČíňanůZemětřesení zásáhlo 10 čínských proivicií a postihlo přes 46 milionů ČíňanůV rámci pracovní cesty jsme mohli navštívit město Beichuan. Historicky se jedná o novodobé město, jež vzniklo v roce 1998, a leží v etnicky rozmanité oblasti, kde před zemětřesením žilo přibližně 500 tisíc obyvatel. Dne 12. května 2008 ve 14:28:03 hodin postihlo tuto oblast zemětřesení o síle 8,0 Mw. Za jeho možnou příčinu se považuje manipulace na jedné z čínských přehrad, která způsobila následné odlehčení jedné z tektonických vrstev.

Zemětřesení celkem zasáhlo 10 provincií Číny, 417 okresů, 4 667 měst a 48 810 obcí. Epicentrum bylo na ploše 130 tisíc km2 (což je dvojnásobek rozlohy ČR) a celé postižené území zaujímalo plochu 500 tisíc km2. Následných otřesů bylo celkem 30, a to v rozsahu od 6,4 do 5 Mw. Trosky uvěznily celkem 84 017 osob. Lékaři ošetřili 4 300 000 lidí. Zemětřesení si vyžádalo 87 149 mrtvých, 374 643 zraněných a vynutilo si evakuaci 15 100 000 obyvatel Číny (což je dohromady bývalé Československo). Celkem zemětřesení postihlo 46 250 000 obyvatel Číny.

V důsledku nepříznivých klimatických podmínek a zavalení přístupových cest sesuvy půdy a obrovskými balvany byli první záchranáři v epicentru nasazeni 12 hodin po začátku zemětřesení. Celkem Číňané nasadili 405 tisíc záchranářů z celé Číny a dále USAR týmy (zkratka názvu Urban Search and Rescue označuje vyhledávání a záchranu v obydlených oblastech) pěti kontingentů z Ruska, USA, Indie, Jižní Koreje a Japonska. Pro evakuaci zraněných vytvořili členové týmu lidský řetěz a podávali si zraněné od jednoho k druhému.

Vzhůru do čínské minulosti
Staré město Beichuan Číňané nerekonstruovali, ale zachovali a zakonzervovali jako památník a jakýsi skanzen. Během procházení zasaženého prostoru se členové delegace neubránili slzám v očích. Například když nám průvodkyně sdělila, že tam, kde visí prapor, stála škola a že z 260 jejích žáků přežilo jen 87. Na každého z nás také velmi emotivně zapůsobila neustále hrající smuteční hudba u pohřebiště obětí.
V místech nad příjezdem do starého Beichuanu Číňané vybudovali velkolepý památník, ve kterém se nachází muzeum k uctění památky obětí místních obyvatel. To vzniklo na počest obětavým a hrdinským činům záchranářů. Ve střetu s touto realitou jsme se ani zde neubránili dojetí. Po opuštění památníku jsme se jednohlasně shodli na tom, že jsme velice rádi, že žijeme v seizmicky klidné oblasti.
Následně jsme navštívili zrekonstruovanou část Beichuanu. Po zemětřesení klesl počet jeho obyvatel na 200 tisíc. Na první pohled nás překvapily volné široké prostory používané pro účely tržnice, sportovní vyžití a pro hry dětí. Průvodci nám vysvětlili, že je to záměrně, protože se jedná o víceúčelové prostory, které by v případě potřeby sloužily jako shromaždiště osob s následným nouzovým ubytováním pro potenciálně postižené obyvatele blízkých a seizmicky aktivních oblastí. Číňané zde vybudovali infrastrukturu, pouze dovezli a postavili stany.
Do programu pracovní návštěvy pořadatelé zařadili návštěvu požární jednotky policie v Šanghaji. Nejprve je třeba uvést, že na ploše 6 340,5 km2 žije 24,2 milionu obyvatel. Srovnáme­ li údaje například s Krajem Vysočina, tak zde na 6 796 km2 žije 508 952 obyvatel. V Šanghaji je ve 23 okresech zřízeno 23 „centrálních“ a 110 „pobočných“ hasičských stanic. Průměrný zásahový obvod stanice zaujímá 48 km2 se 182 tisíci obyvateli. V celém samosprávném městě Šanghaj je v hasičském sboru 7 100 hasičů ve vojenském služebním poměru a 2 400 civilních zaměstnanců placených městem. Výkon služby je organizován ve čtyřech směnách. Ve výzbroji hasičských jednotek je celkem 780 požárních automobilů (přibližně šest na stanici), dále čtyři hasicí lodě a 23 kusů výškové techniky nad 100 m. Součástí úřadu v Šanghaji je i celostátní institut pro certifikaci, obdoba našeho Technického úřadu požární ochrany. V roce 2016 bylo celkem 90 tisíc mimořádných událostí, z toho 40 tisíc požárů, tři tisíce dopravních nehod, tisíc případů technické pomoci. Tísňové linky mají následující čísla: 119 – tísňová linka hasičů, 120 – záchranná služba, 110 – obecně poskytované služby.
V Šanghaji se nalézá hasičské muzeum. Byť jsme neplánovali jeho návštěvu, přesto jsme ho nakonec zhlédli. Všichni jsme se shodli na tom, že to stálo za to, neboť vystavené exponáty a aranžmá výstavy byly na velmi vysoké úrovni.

Návštěva R & D centra
Číňané nasadili do záchranných akcí celkem 405 tisíc zachranářůČíňané nasadili do záchranných akcí celkem 405 tisíc zachranářůPři plánování zahraniční cesty jsme požádali o prohlídku výrobního závodu požární techniky. Ten jsme navštívili v R & D centru pro výrobu a prodej prostředků požární ochrany v Hangzhou. Jeho součástí je výcvikové centrum pro děti a mládež, v podstatě obdoba Centra bezpečí v Karlových Varech. Sestává se z učebny, kde se provádí praktický výcvik. Děti a mládež se učí vázat uzly a slaňovat. Cvičí, jak se chovat v metru v krizových situacích, nebo se zdokonalují v evakuaci osob z prostor, ve kterých například hoří. Napodobují se rizikové činnosti v objektech pro bydlení, například v kuchyních nebo koupelnách. Simuluje se požár v bytě a rizika vyplývající z provozu elektrických přístrojů. Velmi nás zaujal prostor, kde se děti a mládež seznamují s přírodními živly. Nachází se v něm kanál, kterým proudí voda, a děti si mohou prakticky vyzkoušet, jak je nebezpečné se pohybovat v tekoucí vodě třeba během povodní. Následně se zapnou ventilátory, které prakticky demonstrují nesnadný pohyb v nárazovém větru a zároveň se budoucí záchranáři naučí, jak se chovat v tomto živlu. Před demonstrací přívalových dešťů a bouřky jsme mohli místnost opustit. Pro demonstraci průběhu bouřky se v místnosti zhasne, což zážitky dětí velmi umocní. Byť jsme to sledovali přes sklo z nástupového prostoru, přesto to byl pro nás neopakovatelný zážitek. Při výcviku si mohou děti vyzkoušet trenažér tísňového volání. Naší obrovskou osobní zkušeností z tohoto centra bylo absolvování simulovaného zemětřesení v simulačním kontejneru. Všichni jsme ho opouštěli s velkou úlevou a byli jsme rádi, že máme opět pevnou půdu pod nohama, a to jsme si „užili“ pouze 7 Mw. Centrum je vhodně umístěno v objektu, kde je prezentována technika a věcné prostředky požární ochrany, vybavení pro bezpečnost práce a dále technika a vybavení pro energetiku. Proto se děti a mládež mohou vhodnou formou s těmito exponáty seznámit. Zřízení vzdělávacího centra bylo vyhlášeno vládou, firma se přihlásila do výběrového řízení a po jeho úspěšném absolvování zřídila centrum z projektové podpory vlády.

Podcenění předpisů EU
Není bez zajímavosti, že zásahové požární automobily používají červeno­ modré výstražné světelné zařízení. Protože jsme se často a také na velké vzdálenosti přesouvali po silnicích, měli jsme možnost posoudit jejich viditelnost v praxi. Dále nás zaujal evakuační rukáv. Po podrobnějším seznámení jsme zjistili, že výrobce si neudělal analýzu předpisů zemí EU. Proto by tento věcný prostředek pravděpodobně v EU nezískal příslušný certifikát, a to by byla hlavní komplikace při jeho uvedení na trh. Obecně lze konstatovat, že technika a věcné prostředky požární ochrany byly prezentované na velmi dobré úrovni. Poslední den pracovní návštěvy se nám podařilo navštívit Výcvikové středisko speciálních záchranných týmů (9. odřad policie). Týmy se organizují na vojenské bázi. Služba trvá dva roky, poté se příslušníci mohou rozhodnout, zda odejdou do civilu ke své původní profesi, nebo zda zůstanou a budou sloužit ve Výcvikovém středisku. Ta jsou v každé provincii a mají identickou organizační strukturu a vybavení. Součástí ukázky byla prezentace techniky a vybavení a dále předvedení výcviku záchrany z výšky, hloubky, průrazy do betonových konstrukcí a zdvihání sutin pneumatickými vaky. Při prohlídce nás mimo jiné zaujaly autobusy, které na místě zásahu fungovaly jako ubytovací kapacita pro zasahující týmy. Po zaparkování, vysunutí obou bočních stran a jejich aretaci se vytvořilo místo, kde je možné se v případě potřeby ubytovat. Týmy výcvikové základny plní vojenské, bezpečnostní a záchranné úkoly.

Delegace HZS ČR s čínskými zástupci před monumentálním muzeemDelegace HZS ČR s čínskými zástupci před monumentálním muzeem Autobus s operativní ubytovací kapacitouAutobus s operativní ubytovací kapacitou

Poslední místo, které jsme navštívili, byla Východní nemocnice Šanghaj. Ta je zřizovatelem tří zdravotnických záchranných týmů pro mezinárodní nasazení. Nemocnice má celkem 1 200 lůžek, 67 oddělení, 130 operačních sálů, ve kterých se průměrně ročně realizuje 36 tisíc operací. V nemocnici průměrně ročně ošetří 105 tisíc hospitalizovaných pacientů. Nemocnice byla v roce 2016 hodnocena v poskytované zdravotní péči jako 26. nejlepší na světě.
První zdravotnický záchranný tým v nemocnici Číňané vybudovali v roce 2010. V roce 2012 ho prohlásili za nejlepší z 16 národních zdravotnických záchranných týmů.
V květnu roku 2016 byly tři záchranné zdravotnické týmy klasifikovány Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jeden tým tvoří devět vozidel, jeden mobilní operační sál a 56 záchranářů. Tým poskytuje péči v terénu 100 pacientům na lůžku. Východní nemocnice Šanghaj má velký zájem spolupracovat s naší předsunutou zdravotní jednotkou (AEP). Naše AEP se skládá z 22 lékařů a zdravotního personálu Fakultní nemocnice Brno a dále ze 14 příslušníků HZS hl. m. Prahy, kteří jsou součástí USAR týmu. Hasiči zabezpečují logistiku a velení v AEP. Protože dojde k harmonizaci AEP k systému WHO a k následné transformaci AEP na EMT, bude pro nás spolupráce s Východní nemocnicí Šanghaj přínosná nejen pro výměnu zkušeností, ale i pro přípravu na budoucí certifikaci WHO.
Poučením pro nás bylo čínské přijímání zahraničních delegací – představitelé organizací přišli naši delegaci uvítat až k vozidlům. Na velkoplošných obrazovkách promítali v češtině/angličtině a v čínštině: „Vítáme delegaci Hasičského záchranného sboru ČR v Číně“. Dalším poznatkem bylo, že v Číně se na silnicích jezdí „ostře“, ale bezpečně. V podstatě při všech pozemních přesunech jsme ani jednou neviděli dopravní nehodu. V Šanghaji tvořily v roce 2016 zásahy u dopravních nehod 3,3 procenta z celkového počtu mimořádných událostí, oproti tomu v ČR je to 20,4 procenta. V loňském roce v Šanghaji každá 30. mimořádná událost, při které zasáhli hasiči, byla dopravní nehoda. Naproti tomu v ČR to byla každá pátá mimořádná událost.
Dalším příjemným překvapením pro nás byla čistota a pořádek. Protože jsme několikrát v ulicích Šanghaje zabloudili, dostali jsme se také do odlehlých uliček, kde bylo čisto. Číňané velkou pozornost věnují květinové výzdobě. Každé ráno uklízí opadané listy z rostlin. Velmi nás překvapilo, že manuálně zametají a odklízejí odpadky z víceproudých komunikací a že řidiči pracovníky neohrožují.
V rámci pracovní cesty jsme se mohli seznámit s historií, architekturou i gastronomií navštívených provincií. Protože se jedná o vzdálenou zemi, o níž jsme získávali informace ve školních lavicích v hodinách dějepisu a zeměpisu, zemi s nádechem exotična a prastaré kultury, byla pro nás konfrontace se skutečnou realitou velmi zajímavá a inspirativní.


brig. gen. Ing. František ZADINA, MV-generální ředitelství HZS ČR, plk. Ing. Jiří NĚMEC, HZS Kraje Vysočina, foto brig. gen. Ing. František ZADINA

Nejen o strategických cílech rozvoje HZS ČR

Strategie rozvoje Hasičského záchranného sboru České republiky do roku 2021 s výhledem do roku 2030 (dále jen „Strategie“) byla jedním z témat semináře, kterého se zúčastnilo více než 300 hasičů z celé České republiky.

Na setkání, které se uskutečnilo dne 20. září letošního roku na Vyšší policejní škole a Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Praze Hrdlořezích, přivítal generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba společně s náměstkem pro integrovaný záchranný systém a operační řízení brig. gen. Ing. Františkem Zadinou a náměstkem pro ekonomiku brig. gen. Mgr. Bc. Slavomírem Bellem, MSc., na tři stovky zástupců HZS ČR z celé České republiky. Jednalo se o jedinečnou příležitost, kdy se na jednom místě sešlo vedení HZS ČR, na úrovni nejvyššího vedení MV-generálního ředitelství HZS ČR, ředitelé HZS krajů, velitelé stanic a další osoby, které se zaobírají problematikou integrovaného záchranného systému. Setkání se stalo vítanou příležitostí pro výměnu aktuálních informací z již zmiňované Strategie, ale zejména prodiskutování novelizací právních předpisů zabývajících se problematikou služebního poměru a právní úpravy úhrady nákladů za zásah u dopravní nehody.

Program setkání zahájil genmjr. Ing. Drahoslav Ryba představením Strategie a jejích hlavních cílů. Tento klíčový strategický dokument sboru určuje strategické cíle rozvoje HZS ČR, strategické trendy (změny klimatu, rozvoj technologií, změny sídelní struktury, demografické změny, migrace, terorismus) a dále analyzuje silné a slabé stránky samotného sboru.

Na jeho vystoupení navázal doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M., shrnutím procesu přípravy a přijetí nové právní úpravy zákona č. 247/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Základním cílem novelizace (38 novelizačních bodů) tohoto zákona je provedení systémové změny v oblasti proplácení přesčasů příslušníků bezpečnostních sborů. Dále upozornil na právní úpravu úhrady nákladů za zásah u dopravní nehody. Brig. gen. Ing. František Zadina společně se svými kolegy kpt. Ing. Janem Peclem z MV­ generálního ředitelství a plk. Ing. Martinem Legnerem z HZS Středočeského kraje podrobně rozebral započaté téma účtování náhrad za zásah u dopravních nehod.

Veškeré materiály ze semináře najdete na http://web.grh.izscr.cz/jednotky­ pozarni­ ochrany/ke­ stazeni/4623-3.
Výsledkem setkání byla vzájemná výměna zkušeností z diskutovaných oblastí všech zúčastněných a shoda na společném postupu pro dosažení vytčeného cíle, kterým je sjednocení právních předpisů a realizačních postupů týkajících se probíraných témat. „Neboť může existovat sebelepší právní úprava, ale bez pochopení nutnosti a adekvátnosti postupů správné aplikace je výsledek mizivý“, uvedl závěrem generální ředitel HZS ČR.


plk. Mgr. Libuše CHVOJKOVÁ, foto Pavel NOVÁK, MV­ generální ředitelství HZS ČR
 

Střet dvou vlaků na Břeclavsku

Dne 21. června 2017 se na Břeclavsku uskutečnilo rozsáhlé cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS), které simulovalo střet dvou vlaků. Zasahující se museli vypořádat s velkým počtem zraněných osob, extrémním horkem, ale také s náporem příbuzných, kteří se domáhali informací.

Námět cvičení
Cvičení bylo zahájeno v 09.45 hodin podle předem stanoveného scénáře. Na úseku jednokolejné železniční trati Břeclav – Lednice, v blízkosti usedlosti Nový Dvůr, se stala železniční nehoda, při které se střetla samostatně jedoucí lokomotiva se stojícím osobním vlakem. Lokomotiva havarovala do posledního vagónu stojícího osobního vlaku. Strojvedoucí lokomotivy utrpěl zranění neslučitelná se životem. Výpravčí z nedaleké železniční stanice Boří les vzniklou kritickou situaci (projetí návěstidla lokomotivou) registroval prostřednictvím traťového zabezpečovacího zařízení a snažil se nehodě zabránit použitím funkce „generální stop“. Přes veškeré úsilí se mimořádné události nepodařilo zabránit. Při železniční nehodě došlo ke zranění velkého počtu osob, které se nacházely v osobním vlaku. Železniční trať byla dlouhodobě nesjízdná a bylo nutné řešit náhradní přepravu cestujících.

Příprava cvičení
Na téměř celoroční přípravě cvičení se podíleli zástupci všech složek IZS a dalších cvičících subjektů. Příprava cvičení probíhala za řízení Jihomoravským krajem, v úzké součinnosti s Hasičským záchranným sborem Jihomoravského kraje (HZS JmK). Jako klíčové se v době přípravy cvičení jevilo vytipování vhodné lokality cvičení. Dílčím záměrem cvičení bylo procvičit zásah v nepřístupném terénu. Proto, aby se co nejméně zasáhlo konáním cvičení do osobní či nákladní vlakové přepravy, byla pro potřeby cvičení vytipována trať Břeclav–Lednice, která se využívá pouze o víkendech. Tím vznikl velký časový prostor na samotnou přípravu scénáře, který se měl co nejvíce podobat reálnému zásahu. Simulace nepřístupného terénu a záměr zasahovat pouze po drážním tělese byly imitovány vymezením prostoru páskami. Dojezd techniky na nejbližší vlakový přejezd vzdálený 300 metrů od místa střetu byl pouze po nezpevněné polní cestě. Při nehodě se zranilo 66 osob, 26 bylo bez zranění a 15 zemřelo. Jako figuranti byli využiti studenti Střední zdravotnické školy Brno Jaselská, p.o., a studenti Univerzity obrany Brno.

Průběh cvičení
Oznámení události probíhalo několika informačními cestami. Nehodu vlaku ohlašoval jeho personál, podle stanovených interních předpisů. Také bylo provedeno několik ohlášení na telefonní centra tísňového volání 112 (TCTV 112). Po oznámení události na krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS JmK byla tato informace předána na jednotlivá operační střediska dalších složek IZS [krajské zdravotnické operační středisko zdravotnické záchranné služby (KZOS ZZS JmK), integrované operační středisko krajského ředitelství Policie (IOS KŘP JmK)] a Centrální dispečerské pracoviště Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) Přerov. Operační střediska složek IZS vyslala na místo události potřebné síly a prostředky podle přijatých informací a dále plnila požadavky velitele zásahu (VZ) a vedoucích jednotlivých složek IZS.
Po příjezdu první jednotky požární ochrany (PO) ze stanice Břeclav se VZ stal jejím velitelem. Ihned po příjezdu na místo nehody požádal KOPIS HZS JmK o prověření vyloučení provozu na železniční trati Břeclav–Lednice. Následně určil velitele nástupního prostoru, který zajistil průjezdnost příjezdové komunikace alespoň jedním směrem a koordinoval příjezd a nasazení dalších přijíždějících sil a prostředků. Nejprve se na místo události dostavily posádky ZZS JmK a hlídka Policie ČR. VZ se se skupinou hasičů vydal po drážním tělese k místu střetu vlaku. Hasiče rozdělil na skupiny za účelem provedení průzkumu situace v jednotlivých vagónech a zabezpečení třídění zraněných metodou START. Vniknutí do druhého a třetího vagónu bylo zajištěno rozbitím skel bočních oken a vstupem po nastavovacích žebřících. Po prvotním průzkumu se domluvil VZ s vedoucími ostatních složek IZS na činnosti, která směřovala k zajištění místa nehody a záchranným pracím na místě nehody, ke zřízení místa pro ošetřování zraněných a soustředění všech dostupných sil ze strany ZZS JmK. Rovněž tak k zajištění odsunové trasy pro sanitní vozy. Po příjezdu jednotky HZS podniku SŽDC převzal v 10.00 hodin velení zásahu velitel této jednotky. Dosavadní VZ se stal jeho pomocníkem a zajišťoval spojení zejména s KOPIS HZS JmK, později s mobilním operačním pracovištěm (MOP) a štábem VZ (Štáb), dále udržoval spojení s veliteli jednotlivých sektorů.

Rozdělení místa zásahu na sektory
Prostor zásahu byl následně rozdělen na tři sektory (sektor 1 – prostor stojících havarovaných železničních vozidel, sektor 2 – prostor pro transport zraněných, sektor 3 – soustředění sil a prostředků, obvaziště, týlové zabezpečení složek IZS). Sektor 1 byl dále rozdělen na čtyři úseky (každý vagón a havarovaná lokomotiva byly samostatným úsekem). Každému sektoru a úseku byl určen velitel. Zřízení Štábu a jeho první zasedání proběhlo v 10.30 hodin. Do Štábu byli zapojeni vedle příslušníků HZS JmK také zástupci HZS podniku SŽDC, ZZS JmK, KŘP JmK, pracovníci nehodové pohotovosti SŽDC a Českých drah Depa kolejových vozidel. Štáb zajišťoval požadavky VZ na povolání dalších speciálních sil a prostředků, týlové zabezpečení, vedl evidenci nasazených sil a prostředků, spojení s MOP (KOPIS) apod. Pro činnost Štábu a potřeby VZ byly využity dva kamerové monitoringy situace na místě. První letecké snímky nehody, a tedy celkového pohledu na nehodu, pořídili letečtí záchranáři HZS JmK z vrtulníku Letecké služby Policie ČR pomocí tabletu vybaveného aplikací GINA. Záběry se po pořízení automaticky přenesly jak na tablety VZ a členů Štábu, tak i na KOPIS HZS JmK. Po provedení leteckého průzkumu byli letečtí záchranáři vysazeni pomocí palubního jeřábu v blízkosti nehody a byli zapojeni mezi prvními do záchranných prací. Dron firmy ROBODRONE INDUSTRIES, s.r.o., poskytující věcnou pomoc zajistil druhý způsob monitorování události a přenosem obrazu celkové situace do Štábu. Jak se na místo zásahu dostavovaly postupně další jednotky PO, docházelo k jejich rozdělování na jednotlivé úseky, a to převážně do sektoru 1, což bylo místo střetu vlaku. Technické prostředky se na místo zásahu dopravovaly nejprve ručně, po příjezdu HZS podniku SŽDC byly využity dva ruční kolejové vozíky, které má tato jednotka PO ve výbavě.

Vyhledávání zraněných osob
Vyhledávání zraněných osob ve vagónech bylo ztíženo množstvím poházených zavazadel, částí vagónů a vytvořením příček simulujících deformaci uvnitř vagónů zabraňující průchodnosti přes chodbu. Osoby byly z vlaku vyprošťovány podle priority zranění vytvořenými vertikálními otvory pod okny, buď přímo na nosítkách mimo vagón, nebo pouze přes okno spouštěním po nastavovacím žebříku zapřeným do náspu. Na základě třídění START bylo zjištěno, že 15 osob je mrtvých, 15 osob s červenou prioritou, 18 osob se žlutou prioritou a 30 osob se zelenou prioritou ošetření. Zraněné osoby se zelenou prioritou z vagonů č. 2 a č. 3 byly soustředěny na určeném místě a pod dohledem příslušníků Policie ČR a členů jednotek SDH obcí následně přesunuty k seřadišti vozidel ZZS JmK, kde bylo vybudováno stanoviště přednemocniční péče (SPNP). Zraněné osoby s červenou a žlutou prioritou byly vyproštěny z vagonů a přeneseny na provizorní shromaždiště zraněných za vlakovou soupravou, odkud byly transportovány na SPNP k vozidlům ZZS JmK, a to na nosítkách nebo na dvou ručních kolejových vozíčcích HZS podniku SŽDC. Vyhledávací a třídicí skupiny hasičů byly postupně také doplněny o členy ZZS JmK. V průběhu zásahu byl na místo dovezen přívěsný vozík ZZS JmK předurčený pro mimořádné události s větším počtem zraněných. Materiál z těchto vozíků byl postupně dopraven na místo nehody při návratu ručních kolejových vozíků po transportu zraněných osob. Pro transport zraněných zejména s červenou prioritou na obvaziště byli využiti, vzhledem k velkému počtu zraněných a z důvodu náročných klimatických podmínek, vedle členů jednotek SDH obcí i příslušníci Policie ČR. Prostor nehody byl zajištěn protipožárním opatřením (dopravní vedení B od CAS s rozdělovačem, dva útočné proudy C 52) a dále bylo zabráněno úniku PHM z lokomotivy. V návaznosti na SPNP bylo vybudováno odsunové stanoviště a určena odsunová trasa, která byla na stěžejních místech řízena příslušníky Policie ČR. Na místo události se dostavil také psycholog a posttraumatický intervenční tým HZS JmK a ZZS JmK, který zajistil zraněným i zasahujícím psychologickou a posttraumatickou péči. Třicet nezraněných osob z prvního vagónu s nejmenším poškozením bylo soustředěno na stanoveném místě, dvě osoby v šoku však samostatně opustily prostor nehody. VZ proto požádal vedoucího složky Policie ČR o jejich vyhledání. Přeprava nezraněných osob do určeného prostoru byla zajištěna s využitím technického dvoucestného vozidla HZS podniku SŽDC Ostrava. Vozidlo dopravilo cestující na nejbližší přejezd ve směru jízdy vlaku, kde přesedli do evakuačního nákladního automobilu NA­ S3 T 815-7, který má HZS JmK ve své výbavě.
Veškerá činnost se během cvičení ukázala i vzhledem k panujícím klimatickým podmínkám (30 °C ve stínu) jako velmi fyzicky náročná a vysilující. I z těchto důvodů bylo v prostoru zásahu vybudováno rozsáhlé týlové stanoviště, jehož provoz zabezpečovala posádka z kontejneru nouzového přežití dislokovaného na stanici Brno-BVV a čtyř jednotek SDH obcí předurčených k plnění úkolů na úseku ochrany obyvatelstva z obcí Kobylí, Moravský Žižkov, Židlochovice a Těšany.
Zasahujícím se podařilo předat do péče ZZS JmK posledního zraněného přibližně po 90 minutách od vstupu jednotek do vagónů.

Ukončení záchranných prací
Po ukončení záchranných prací bylo místo zásahu předáno speciálním složkám Policie ČR a dalším vyšetřujícím orgánům ze strany provozovatele železniční tratě a vlakové soupravy. Tyto subjekty prováděly úkony, které směřovaly k vyšetřování a dokumentování nehody i jejích následků. V tento okamžik VZ rozhodl o přesunu všech jednotek PO na týlové stanoviště, kde se mohly občerstvit a odpočinout. Na základě doporučení štábu rozhodl VZ o redukci počtu jednotek PO na místě události a následném částečném střídání. Na své základny byly postupně odesílány převážně jednotky SDH obcí. Štáb organizoval následné likvidační práce s předpokladem dlouhotrvajícího zásahu. Jednou z činností (procvičené štábně) bylo zajišťování plošného osvětlení místa zásahu pro večerní a noční hodiny, zajištění dovozu PHM do zásahových vozidel složek IZS, u kterých se předpokládalo setrvání na místě zásahu. Týlová skupina pak organizovala ve spojení s Panelem nestátní neziskové organizace JmK následné zajištění stravy na další průběh likvidačních prací. Po vyšetření nehody jednotky PO, zvláště pak jednotka HZS podniku SŽDC, zahájily vyprošťování mrtvých těl, převozem na určené místo a s úklidem trosek po dopravní nehodě.
Cvičení bylo v odpoledních hodinách rozšířeno také o vytvoření asistenčního centra pomoci, které nedaleko místa nehody přijímalo příbuzné cestujících a poskytovalo základní informace o jejich stavu a celkové situaci.

Zhodnocení cvičení
Součinnost jednotlivých složek byla přes velký počet zraněných a nasazených sil a prostředků velmi dobrá. Do taktického cvičení složek IZS Jihomoravského kraje „VLAK 2017“, bylo celkově zapojeno přes 400 cvičících, z toho bylo 157 hasičů z 10 jednotek HZS JmK, 15 jednotek SDH obcí a dvě jednotky HZS podniku SŽDC. Do zásahové činnosti bylo nasazeno 46 kusů požární techniky. Cvičení „Vlak 2017“ bylo svým obsahem, ale i rozsahem, největším cvičením složek IZS v Jihomoravském kraji za poslední roky. Následovat bude vyhodnocení jednotlivých činností a zjištěné poznatky se promítnou do odborné přípravy hasičů v Jihomoravském kraji.


kpt. Ing. Milan TLAMKA, HZS Jihomoravského kraje, foto autor a Pavel NOVÁK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Zhodnocení technického automobilu chemického v provedení chemického a radiačního průzkumu

Přes vysokou úroveň prostředků chemického průzkumu a terénních analýz chemických látek, které jsou k dispozici v technických automobilech chemických v provedení chemického a radiačního průzkumu (TACHP), zůstávaly některé odborné činnosti výjezdových skupin chemických laboratoří HZS ČR nepokryty. Jednalo se o vzorkování ovzduší, prvkovou analýzu vzorků neznámého složení aj. Zaostávající úseky se podařilo díky finančním prostředkům Správy státních hmotných rezerv zabezpečit na konci roku 2016 v rámci zhodnocení TACHP.

Zhodnocení na úseku chemického průzkumu a terénních analýz chemických látek
V případě událostí spojených s nekontrolovaným únikem chemických látek do prostředí, které vyžadují provést analýzu ve stacionární laboratoři, provádějí výjezdové skupiny chemických laboratoří HZS ČR odběry vzorků. Konečným cílem je vždy identifikace, měření a kontrola zdrojů znečištění složek životního prostředí. K tomuto účelu TACHP disponuje především zařízeními a pomůckami vzorkování vody, ke kterým patří čerpadlo pro čerpání vzorků vody ze studny, odběrová nádoba na tyči a ocelová odběrová sonda na vodu s kuličkovým zpětným uzávěrem a prostředky vzorkování zeminy, jako je sada speciálních vrtáků a ocelový vzorkovací válec. K odběru kalů je určen drapákový vzorkovač.

V soupravě dosud chybělo zařízení pro racionální vzorkování ovzduší, které bylo v praxi výjezdových skupin zajišťováno většinou pomocí Obr. 1 Odběrové plynové čerpadlo Gilian GiAir PlusObr. 1 Odběrové plynové čerpadlo Gilian GiAir Pluschemického průkazníku CHP-71. Proto bylo do TACHP pořízeno odběrové plynové čerpadlo Gilian GilAir Plus (obr. 1). Jedná se o moderní čerpadlový systém pro individuální odebírání vzorků vzduchu se záznamem dat a možností jejich přenosu do PC. Čerpadlo upravuje zobrazovanou průtokovou rychlost a objem vzduchu podle standardních teplotních a tlakových podmínek. Nabízí režim konstantního průtoku a režim regulace s udržováním konstantního tlaku. Kromě toho je vestavěn režim nízkého průtoku, takže lze dosáhnout průtokových rychlostí od 1 ml do 5 l za minutu. Prostředek rovněž umožňuje naprogramovat spuštění a vypnutí. Čerpadlem je možno provádět vzorkování vzduchu prosáváním sorpční trubičkou pro následnou GC/MS analýzu nebo naplněním odběrového vaku.

Z hlediska počtu prostředků jsou ve stávajícím vybavení TACHP nejvíce zastoupeny prostředky detekce a stanovení nebezpečných chemických látek v ovzduší. Tato orientace je naprosto logická a pochopitelná, protože riziko inhalační intoxikace při úniku nebezpečných látek do prostředí výrazně převyšuje všechna ostatní nebezpečí. Ke stanovení kontaminantů vzduchu jsou určeny plynové multidetektory Dräger X­ am 7000 a Dräger PAC III pokrývající fosgen, kyanovodík, chlor, oxidy dusíku, amoniak, sulfan, oxid siřičitý, oxid uhelnatý, chlorovodík. Detektory jsou vybaveny převážně elektrochemickými čidly. Do stejné třídy prostředků patří čipový analyzátor Dräger CMS pracující na optoelektronickém principu. Čidla uvedených detektorů měří nebo monitorují selektivně koncentraci určité nebezpečné látky, a to i za podmínek, kdy je tato látka v ovzduší ve směsi s jinými plyny a parami. Jsou selektivní na látku, na kterou jsou nastaveny a kalibrovány. Nelze jimi však provést identifikaci zcela neznámé látky. Znamená to, že identita měřené látky musí být známa.

Vyšší třídu přístrojů tvoří v TACHP multikomponentní analyzátory ply­nů, které vedle stanovení kon­cen­tra­ce a dlouhodobého monitoro­vání ne­bezpečných látek umožňují rovněž identifikaci látek v ovzduší. Princi­pem identifikace je změření určité charakteristiky látky, softwarové porovnání s charakteristikami látek uloženými v knihovně přístroje a přiřazení látky s nejpodobnější charakteristikou. Patří sem přenosný detektor nebezpečných plynů a bojových otravných látek GDA-2, u něhož je měřenou charakteristikou poměr signálů na různých čidlech, a Multikomponentní FTIR analyzátor Gasmet DX-4015, který primárně měří infračervená spektra vzduchu.

Celkově je možno hodnotit, že sklad­ba prostředků TACHP pro analýzu ovzduší byla sice na vynikající úrovni, ale chyběl zástupce celé jedné Obr. 2 Fotoionizační detektor ppbRAE 3000Obr. 2 Fotoionizační detektor ppbRAE 3000třídy prostředků, a to univerzální detektor. Jedná se o naprosto standardní prostředek jednotek určených k zásahu na mimořádné události s únikem nebezpečných látek a neocenitelného pomocníka při hledání zdrojů úniku látek do ovzduší a studium jejich šíření. Tuto mezeru zaplnil v rámci zhodnocení TACHP nový fotoionizační detektor ppbRAE 3000 (obr. 2). Detektor poskytuje odezvu na všechny látky v ovzduší, jejichž fotoionizační energie je nižší než energie použité UV lampy, která je 10,6 eV. Všechny běžné složky vzduchu obsahují vyšší fotoionizační energii, a proto neruší měření a na čistý vzduch lze provádět kalibraci nuly. Z významných škodlivin mají vyšší energii a nelze tedy detekovat pouze některé látky, např. kyanovodík, chlorkyan, bromkyan, alifatické nitrily, freony, methan. Z univerzálního charakteru fotoionizačního principu vyplývají dvě hlavní aplikace při mimořádných událostech doprovázených uvolněním nebezpečných chemických látek do ovzduší. Jednak je to zjištění, zda při události uniká nějaká nebezpečná látka resp. vyhledání zdroje úniku látky, a dále přesné stanovení nebo monitorování určité nebezpečné látky za předpokladu, že tato látka významně převažuje v ovzduší nad ostatními případnými plyny a parami. Rozhodujícími výhodami jsou vysoká přesnost, velmi rychlá odezva, mimořádně široký rozsah měření 1 ppb až 10 000 ppm, možnost vlastní kalibrace pomocí kalibračního plynu, vizuální a akustický alarm, vysoká odolnost, možnost ukládání naměřených dat a jejich následné vyhodnocení na PC.

Detektor umožňuje měření koncentrace velkého počtu látek. Volit lze jednak z vlastního seznamu předkalibrovaných látek, navíc je k dispozici seznam posledních deseti měřených plynů a dále lze při standardní kalibraci na isobuten zadat korekční faktor a měřit koncentraci požadované látky. Korekční faktory jsou k dispozici pro 293 látek, mezi nimiž nechybí např. sarin, tabun, chlorpikrin či yperit.

Další složkou životního prostředí, která je frekventovaně předmětem zájmu výjezdových skupin chemických laboratoří HZS ČR, je voda. Přímo v nádržích a tocích bylo dosud možno měřit pouze reakci vody (pH) a elektrickou konduktivitu pomocí pH/konduktometru HQ40d. Řadu dalších ukazatelů znečištění vod bylo nutné zabezpečovat odběrem vzorků a jejich fotometrickou analýzou přenosným spektrofotometrem DR 2800. Postup sice přibližuje možnosti stacionární laboratoře terénním podmínkám, ale na druhé straně ne vždy vyhovuje požadavkům monitorování úniků nebezpečných látek do vody z důvodu časové náročnosti některých fotometrických analýz. Platí to především pro sledování šíření látek ve vodních tocích.

Podstatné zvýšení úrovně monitorování vod přineslo vybavení TACHP přístrojem Aquaread se sondou AP-5000 (obr. 4). Přístroj je vybaven souborem elektrod a čidel (teplotní, skleněná, tlaková, iontově selektivní, optická, platinová), které simultánně měří řadu ukazatelů znečištění vod: pH, konduktivitu, oxidačně redukční potenciál, rozpuštěný kyslík (koncentraci i procenta nasycení vody), odpor, zákal, koncentraci aromatických uhlovodíků (ropných látek), amonných iontů a dusičnanů. Na základě hodnot uvedených ukazatelů přístroj dopočítá koncentraci celkových rozpuštěných látek a amoniaku a hodnotu salinity. Vysoce kvalitní je zabezpečení zásad správné laboratorní praxe, neboť s každým naměřeným souborem ukazatelů se do paměti ukládají podmínky měření, a to teplota vody, GPS souřadnice, nadmořská výška, hloubka měření pod hladinou, barometrický tlak. Měření lze ukládat v libovolných intervalech a vyvolat na displeji přístroje nebo na PC.
Obr. 4 Nácvik měření ukazetelů znečištění vod přístrojem Aquaread se sondou AP-5000Obr. 4 Nácvik měření ukazetelů znečištění vod přístrojem Aquaread se sondou AP-5000
Pro účely identifikace neznámých pev­ných látek, kapalin, pastovitých látek a kalů je TACHP vybaven přenosným Ramanovým spektrometrem FirstDefender a přenosným FTIR spektrometrem TruDefender. Oba přístroje pracující na principu vibrační spektroskopie jsou důkazem stěhování špičkové instrumentální techniky – do nedávné doby výhradně laboratorní – do terénu. Podle některých studií je úspěšnost identifikace neznámých látek při zásazích jednotek HZS krajů 70 až 80 %. Neúspěšná pak je převážně identifikace některých anorganických látek, především biatomových molekul s iontovými nebo iontově polárními vazbami, kovů, většiny nekovových prvků a sloučenin vykazujících fluorescenci.

Obr. 3 Souprava Ručního ED XRF spektometru DeltaObr. 3 Souprava Ručního ED XRF spektometru DeltaV těchto případech je bezesporu přínosem identifikace prvkového složení neznámé látky pomocí ručního energiově disperzního rentgenfluorescenčního spektrometru Delta (obr. 3), pořízeného v rámci zhodnocení TACHP. Na vzorek působí energie vycházející z rentgenky, čímž dochází k vybuzení charakteristických spektrálních čar prvků vzorku. Záření v sobě nese informaci o kvalitativním prvkovém složení vzorku (vlnové délky resp. energie spektrálních čar) a kvantitativním složení vzorku (četnosti fotonů resp. intenzity daných spektrálních čar). Energie a intenzity spektrálních čar neznámého vzorku jsou porovnány se spektrálními čarami nakalibrovaných prvků a následně vyhodnoceny. Kalibrovanými prvky jsou Mg, Al, Si, P, S, Ti, V, Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu, Zn, Zr, Nb, Mo, Hf, Ta, W, Re, Pb, Ag, Sn, Bi a Sb, na základě charakteristických spektrálních čar je ovšem možno identifikovat i ostatní prvky těžší než hořčík.

Celkově nelze zhodnocení TACHP na chemickém úseku hodnotit jinak než jako podstatné kvalitativní zvýšení úrovně detekční a instrumentální techniky pro práci v terénu a rozšíření spektra odborných činností chemických laboratoří HZS ČR při plnění úkolů výjezdových skupin.


Ing. Tomáš ČAPOUN, CSc., Institut ochrany obyvatelstva, foto autor

Cvičení „ZÓNA 2017“

Ve dnech 15. až 17. května 2017 se uskutečnilo cvičení orgánů krizového řízení pod názvem „ZÓNA 2017“, které bylo zaměřeno na procvičení činnosti vybraných ústředních správních úřadů, orgánů Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje, složek integrovaného záchranného systému a dalších subjektů při řešení události vzniklé v souvislosti se simulovanou havárií na Jaderné elektrárně Dukovany.

Příprava cvičení
Cvičení probíhalo v souladu s „Plánem cvičení orgánů krizového řízení – upřesnění na léta 2017–2019“, schváleným usnesením Bezpečnostní rady státu č. 61 ze dne 8. listopadu 2016, kterým bylo uloženo Ministerstvu vnitra­ generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV­ GŘ HZS ČR) ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (SÚJB) připravit, provést a vyhodnotit toto cvičení. K tomu byla zřízena skupina přípravy cvičení pod vedením MV­ GŘ HZS ČR složená ze zástupců SÚJB, ČEZ, a.s., a HZS Jihočeského kraje.

Skupina přípravy cvičení v rámci své činnosti zpracovala ve spolupráci s dotčenými cvičícími subjekty „Harmonogram a Plán přípravy, provedení a vyhodnocení cvičení ZÓNA 2017“, který schválil ministr vnitra. K formě (podobě a struktuře) cvičení se uskutečnilo několik dílčích porad na ústřední úrovni.

Pro cvičení byly stanoveny tři základní linie, které byly na sobě navzájem časově nezávislé a ani cvičební úkoly na sebe vzájemně nenavazovaly.
1. linie cvičení – vznik radiační havárie na Jaderné elektrárně Dukovany, doba provedení: první den cvičení (15. května 2017);
2. linie cvičení – činnost krizových štábů krajů a štábů složek integrovaného záchranného systému, doba provedení: druhý den cvičení (16. května 2017);
3. linie cvičení – procvičení praktických úkolů ochrany obyvatelstva na území Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje, doba provedení: třetí den cvičení (17. května 2017).

V rámci přípravy 1. linie cvičení SÚJB zajistil ve spolupráci se zhotovitelem softwarového nástroje „ESTE EDU“ a ČEZ, a.s., na základě využití simulátoru Jaderné elektrárny Dukovany, zhotovení neveřejného scénáře radiační nehody a radiační havárie na Jaderné elektrárně Dukovany. SÚJB dále zajistil informování dotčených subjektů (tuzemských i zahraničních) o přípravě cvičení. Ty subjekty, které se podílely na monitorování radiační situace na území ČR, byly navíc informovány o možnosti jejich účasti na praktickém monitorování. Výjimkou byla příprava leteckého monitorování. Pro potřeby praktického procvičení leteckého monitorování SÚJB projednal podrobně s Policií ČR, Státním ústavem radiační ochrany, v.v.i. (SÚRO), a Armádou ČR podmínky leteckého monitorování, včetně průletu zónou havarijního plánování.

Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů vytyčených pro cvičení ZÓNA 2017 (2. linie cvičení) bylo prověřit činnost krizových štábů krajů a štábů složek integrovaného záchranného systému při mimořádné události tohoto typu formou úkolů a rozeher, byla pro tento úkol ustanovena skupina rozehry složená ze zástupců MV­ GŘ HZS ČR, Policejního prezidia ČR, SÚJB, ČEZ, a.s., Správy státních hmotných rezerv a HZS Jihočeského kraje. Uvedená skupina vytvořila „Plán rozeher cvičení ZÓNA 2017“, schválený generálním ředitelem HZS ČR, ve kterém byl zpracován přehled jednotlivých úkolů rozeher a k němu uvedeno jejich téma, obsah, zpracovatel a adresát rozehry, doba předání a možný způsob jejich řešení. S obsahem „plánu rozeher“ nebyly cvičící kraje před cvičením seznámeny – jednalo se o neveřejný scénář.

MV­-GŘ HZS ČR v rámci přípravy 2. linie cvičení provedlo odbornou přípravu (proškolení) nominovaných rozhodčích a moderátorů cvičení. Současně byl nastaven systém komunikace a provedena zkouška videokonference mezi MV­ GŘ HZS ČR, SÚJB a cvičícími kraji.

Na krajské úrovni byly zpracovány a schváleny „Dílčí plány provedení cvičení ZÓNA 2017“. K přípravě cvičení se uskutečnilo na krajích několik pracovních porad se zástupci cvičících subjektů. Ze strany cvičících krajů se při přípravě cvičení klade důraz zejména na přípravu krizových štábů krajů, především pracovníků zařazených ve stálých pracovních skupinách. Jejich odborná příprava proběhla se zaměřením na sladění činnosti při plnění úkolů v souladu s Vnějším havarijním plánem Jaderné elektrárny Dukovany. Současně si cvičící kraje ověřily systém mezikrajské komunikace a komunikaci na úrovni kraje.

Pozornost při přípravě na cvičení byla věnována také plnění úkolů pro třetí den cvičení (3. linie cvičení), které byly naplánovány v úzké součinnosti se složkami integrovaného záchranného systému příslušných krajů. Příprava této části cvičení byla plně v kompetenci krajů.

Průběh cvičení

1. linie cvičení – vznik radiační havárie na Jaderné elektrárně Dukovany
Rozehra fiktivní události přišla z Havarijního štábu Jaderné elektrárny Dukovany. Na jejím základě byl svolán Krizový štáb SÚJB, který analyzoval zaslané materiály, modeloval vývoj situace a uvedl radiační monitorovací síť do havarijního režimu.
Služba Styčného místa ČR informovala o vzniklé situaci všechny dotčené subjekty v ČR a informace byla předána i zahraničním partnerům v souladu s úmluvami Mezinárodní agentury pro atomovou energii a bilaterálními smlouvami.
Procvičení monitorování radiační situace proběhlo v souladu s požadavky na havarijní monitorování podle vyhlášky č. 360/2016 Sb., o monitorování radiační situace, a s příslušnými interními předpisy SÚJB. Regionální krizový štáb řídil monitorování v zóně havarijního plánování.
Na monitorování radiační situace kolem elektrárny byly vyslány mobilní skupiny Armády ČR, Celní správy ČR, Jaderné elektrárny Dukovany, HZS ČR, Policie ČR, Regionálního centra SÚJB Brno a SÚRO, včetně dvou leteckých skupin, a to Policie ČR ve spolupráci se SÚRO a Armádou ČR. Ukončení aktivace subjektů podílejících se na monitorování radiační situace bylo provedeno po splnění jejich úkolů předáním dat do datového střediska a vzorků příslušné měřicí laboratoři.

2. linie cvičení – činnost krizových štábů krajů a štábů složek integrovaného záchranného systému
Druhá linie cvičení byla provedena formou úkolů a k tomu daných konkrétních rozeher podle schváleného „Plánu rozeher cvičení ZÓNA 2017“. Úvod do zcela fiktivní situace na Jaderné elektrárně Dukovany k daným úkolům probíhal formou videokonferencí moderovaných zástupci MV­ GŘ HZS ČR a SÚJB z budovy MV­ GŘ HZS ČR. Úkoly a následně jednotlivé rozehry byly zasílány skupinou rozehry z MV­ GŘ HZS ČR e­ mailem a formou obálky předávány osobně určeným rozhodčím z MV­ GŘ HZS ČR vedoucímu stálé pracovní skupiny krizového štábu kraje. Předávání úkolů i rozeher bylo časově koordinováno. Vypracovaný úkol byl krizovým štábem kraje v elektronické podobě zasílán e­ mailem zpět na skupinu rozehry MV­ GŘ HZS ČR na předem určenou adresu. I přes značný počet rozeher, který uváděl krizové štáby mnohdy do časového presu, reálná situace by byla pro krizové štáby krajů a složky integrovaného záchranného systému mnohem náročnější.
Úkolem č. 1 pro krizové štáby krajů bylo: „Do tabulky definovat činnosti orgánů kraje a složek integrovaného záchranného systému s působností na území kraje po vzniku radiační nehody Jaderné elektrárny Dukovany, vzniku radiační havárie Jaderné elektrárny Dukovany bez úniků nebezpečných látek, po úniku radioaktivních látek do okolí a po ukončení úniku radioaktivních látek do okolí.“
V průběhu plnění úkolu č. 1 obdržel Krizový štáb Jihomoravského kraje v obálce jednu dílčí rozehru. Tématem rozehry bylo užití jodové profylaxe a ukrytí podle popisu předem dané situace.
Po určitém čase byl zadán krizovým štábům krajů podle plánu rozeher úkol č. 2: „Zpracovat postup od přípravy evakuace až k příjmu evakuovaného obyvatelstva v příjmových obcích. Současně zpracovat potřebnou dokumentaci k provedení evakuace (nařízení, pokyny).“
V průběhu plnění zadaného úkolu obdržely krizové štáby krajů následující tematicky zaměřené rozehry:

  • Autobusová přeprava osob – nedostatek řidičů (Krizový štáb Jihomoravského kraje, Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Neoprávněný vstup do zóny havarijního plánování (Krizový štáb Jihomoravského kraje, Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Evakuace věznice Rapotice (Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Evakuace letního tábora „Pod Templštýnem“ a Mateřské školy, základní školy a dětského domova Ivančice (Krizový štáb Jihomoravského kraje),
  • Úmrtí v zóně havarijního plánování (Krizový štáb Jihomoravského kraje),
  • Odmítnutí evakuace (Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Dopravní nehoda na evakuační trase – autobus s cizinci (Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Dozimetrická kontrola, dekontaminace v přijímacím středisku (Krizový štáb Jihomoravského kraje, Krizový štáb Kraje Vysočina).

Úkolem č. 3 pro krizové štáby krajů bylo: „Zpracovat řešení připravených rozeher k nouzovému přežití.“ Podmínky řešení byly definovány konkrétními rozehrami, které byly tematicky zaměřeny na:

  • Slučování rodin (Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Agresivní chování, rvačky, výtržnictví, rušení nočního klidu v místě nouzového ubytování (Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Havárie vodovodu v místě nouzového ubytování (Krizový štáb Jihomoravského kraje),
  • Karanténní opatření v místě nouzové ubytování (Krizový štáb Jihomoravského kraje, Krizový štáb Kraje Vysočina),
  • Vyžadování věcných zdrojů za krizové situace (Krizový štáb Jihomoravského kraje, Krizový štáb Kraje Vysočina).

Na závěr druhého dne cvičení (2. linie) proběhlo videokonferenčně s krizovými štáby krajů stručně předběžné vyhodnocení zadaných úkolů a rozeher. Tento způsob procvičení činnosti krizových štábů krajů podpořil aktivní rozhodovací proces a vzájemnou součinnost členů krizových štábů krajů. Nabídl i řadu možností, například procvičit jen dílčí, konkrétně stanovená opatření na ochranu obyvatel, avšak do hloubky a precizně.

3. linie cvičení – procvičení praktických úkolů ochrany obyvatelstva na územní Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje
Třetí den cvičení byl v Kraji Vysočina a Jihomoravském kraji proveden podle hejtmany krajů schválených „Dílčích plánů provedení cvičení ZÓNA 2017“. Podle tohoto plánu byla v Jihomoravském kraji provedena štábní předúniková evakuace Nemocnice Ivančice, p.o., a prověřena Informační linka pro obyvatelstvo, která byla zřízena jako součást pracoviště Stálé pracovní skupiny Krizového štábu Jihomoravského kraje.
Dále byla prakticky provedena zkouška přidělených dozimetrů složkám integrovaného záchranného systému a ověřena dostupnost dopravních prostředků k provedení evakuace obyvatel ze zóny havarijního plánování podle uzavřených dohod o spolupráci mezi jednotlivými dopravci a HZS Jihomoravského kraje.
Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje provedlo nácvik uzavření zóny havarijního plánování, které bylo realizováno obsazením regulačních míst a rozvozem dopravního značení Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje na určená stanoviště. Nácviku se zúčastnili i příslušníci Armády ČR.
V Kraji Vysočina bylo provedeno ověření možnosti přistavení autobusů do míst provedení evakuace. Rovněž bylo, jako v Jihomoravském kraji, procvičeno zřízení a obsluha informační linky pro obyvatelstvo kraje a zajištěno praktické proškolení složek integrovaného záchranného systému k využívání dozimetrů.
Při cvičení byla Krajským ředitelstvím policie Kraje Vysočina ověřena spolupráce s Krajskou správou a údržbou silnic Vysočiny při zajištění a dodání dopravního značení k uzavření zóny havarijního plánování. Armáda ČR si mimo jiné procvičila vyslání příslušníků k plnění úkolů Policie ČR na určených uzávěrách.

Vyhodnocení cvičení
Cíle cvičení, které se týkaly procvičení vybraných činností krizových štábů krajů, složek integrovaného záchranného systému a monitorování radiační situace, prověření aktuálnosti plánovací dokumentace i uzavřených dohod k řešení mimořádné události a krizové situace tohoto typu, jakož i systémů osobní dozimetrie u příslušníků zasahujících v zóně havarijního plánování, byly splněny. Plánované činnosti a úkoly v praktické části cvičení byly provedeny v plném rozsahu a s maximálním nasazením zúčastněných složek integrovaného záchranného systému.

V souladu se „Zásadami pro přípravu a provedení cvičení orgánů krizového řízení České republiky“, a na základě podkladů od cvičících, zpracovalo MV­ GŘ HZS ČR dokument „Vyhodnocení cvičení ZÓNA 2017“. Jeho obsahem je posouzení přípravy, průběhu cvičení a naplňování stanovených cílů a úkolů dotčenými subjekty, a také přehled opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Tento dokument byl projednán a schválen Výborem pro civilní nouzové plánování dne 19. září 2017 a je k dispozici na webových stránkách www.hzscr.cz v sekci Krizové řízení – cvičení orgánů krizového řízení.

Závěr
Příprava a provedení cvičení tohoto typu se opět ukázala jako přínosná součást vzdělávání odborníků dotčených subjektů. Ze strany organizátorů cvičení patří všem zúčastněným vřelé poděkování. Zvláště velké poděkování za aktivní přístup při přípravě a provedení cvičení pak patří kpt. Mgr. Lence Novotné z ředitelství HZS Jihočeského kraje, která se věnuje problematice havarijního plánování pro Jadernou elektrárnu Temelín.


kpt. Bc. Michal FANC, foto kpt. Mgr. Adam HENDRYCH, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Spolupráce s provozovateli k zajištění vyšší bezpečnosti v zónách havarijního plánování

Bezpečnost občanů v zónách havarijního plánování je odpovědností nejen orgánů veřejné správy, ale rovněž průmyslových podniků, které mohou způsobit závažnou havárii.

Zapojení právnických a podnikajících fyzických osob do přípravy na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení cestou užší spolupráce s odpovědnými orgány veřejné správy a zvýšeným podílem na realizaci konkrétních úkolů u subjektů představujících zvýšené riziko pro své okolí je uvedeno také v koncepci ochrany obyvatelstva [1]. Tento cíl byl implementován do aktuálně platného zákona o prevenci závažných havárií [2], ve kterém je uvedena spoluodpovědnost provozovatelů objektů zařazených do skupiny B za bezpečnost v zónách havarijního plánování. Podle uvedeného zákona provozovatel objektu zařazeného do skupiny B:

  • spolupracuje s krajským úřadem a jím pověřenými organizacemi a institucemi a s hasičským záchranným sborem kraje na zajištění havarijní připravenosti, informování veřejnosti a preventivně výchovné činnosti v oblasti vymezené vnějším havarijním plánem a
  • po projednání s hasičským záchranným sborem kraje pořizuje, udržuje a provozuje v zóně havarijního plánování koncové prvky varování (sirény).

Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje (HZS kraje) provedl analýzu potřeb, která vycházela ze stávajícího zabezpečení v zónách havarijního plánování (ZHP) a ze stavu připravenosti jednotlivých provozovatelů. Analyzovány byly tři základní oblasti:

  • havarijní připravenost,
  • preventivně výchovná činnost a
  • varování obyvatelstva.

Připravenost provozovatelů byla zjišťována formou dotazníků, které nesměřovaly pouze ke zjištění stavu bezpečnosti u provozovatelů, ale byly také sondou jejich ochoty ke spolupráci. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že zajištění v oblasti havarijní připravenosti u provozovatelů odpovídá běžným standardům. Zjištění však jednoznačně poukazují na nízké nebo žádné zapojení provozovatelů do preventivně výchovné činnosti a jen ojedinělé zapojení do oblasti varování a informování obyvatelstva. Záměr konkrétních úkolů a spolupráce, který byl na základě analýzy zpracován, byl projednán Bezpečnostní radou Moravskoslezského kraje. Jednotlivým úkolům byly dány priority, které určují nejen jejich důležitost, ale rovněž načasování realizace. Konkrétní úkoly pro letošní a příští rok byly individuálně projednány s vedením jednotlivých společností. Proces přípravy a realizace je vizualizován na obrázku 1.
Obr. 1 Systém spolupráceObr. 1 Systém spolupráce
Havarijní připravenost
Stávající úroveň zajištění havarijní připravenosti v ZHP (zejména vybavení detekčními a ochrannými prostředky, příprava a realizace společných cvičení) je na vysoké úrovni. Je tomu tak i díky systému chemického monitoringu [3], který je v současné době provozován v okolí společnosti BorsodChem MCHZ, s.r.o. (viz obrázek 2). Tato společnost se podílela nejen na jeho pořízení, ale podílí se také na úhradě nákladů spojených se zajištěním provozu (např. provádění kalibrace jednotlivých senzorů amoniaku). O rozšíření systému do dalších významných ZHP v rámci kraje se uvažuje, ale s ohledem na finanční náročnost a velmi omezenou dostupnost na trhu má tento úkol nejnižší prioritu.
O jiné možnosti spolupráce v oblasti havarijní připravenosti, jako je např. finanční spoluúčast na speciálním vybavení pro zásah spojený s únikem nebezpečných látek, se v současné době neuvažuje, neboť HZS kraje nedokáže garantovat použití speciálního vybavení výhradně pro potřeby konkrétního provozovatele.
Obr. 2 Systém chemického monitoringu v okolí provozovatele BorsoChem MCHZ, s. r. o.Obr. 2 Systém chemického monitoringu v okolí provozovatele BorsoChem MCHZ, s. r. o.

Preventivně výchovná činnost
Opatření ochrany obyvatelstva, která jsou uvedena v plánech konkrétních činností vnějších havarijních plánů pro jednotlivé ZHP, vycházejí z předpokladu, že občan je aktivním prvkem v systému havarijní připravenosti. V tomto kontextu je tedy nezbytné, aby každý občan věděl, co ho ohrožuje v místě, ve kterém žije nebo které pravidelně navštěvuje, znal způsoby varování o hrozícím nebezpečí a základní postupy vlastní ochrany. Právě úkolům v oblasti preventivně výchovné činnosti byla stanovena nejvyšší priorita. Spolupráce se týká zejména zapojení zaměstnanců jednotlivých provozovatelů do preventivních programů včetně finanční podpory při přípravě a tisku preventivních (informačních) materiálů.

Informace o nebezpečí
Ve všech ZHP na území Moravskoslezského kraje celkem trvale žije více než 38 tisíc obyvatel. Informaci o nebezpečí v konkrétních ZHP zpracovává krajský úřad ve spolupráci s HZS kraje a provozovateli objektů zařazených do skupiny A nebo B. Tato informace je občanům a právnickým či podnikajícím fyzickým osobám v ZHP distribuována v tištěné podobě. V elektronické podobě jsou informace o nebezpečí publikovány na internetových stránkách krajského úřadu, HZS kraje a všech provozovatelů.

Preventivní programy
V ZHP je situována řada objektů, ve kterých dochází k přirozené kumulaci osob (významné objekty), kterými mohou být:

  • žáci, studenti, pedagogové a ostatní zaměstnanci škol a školských zařízení;
  • pacienti, zdravotnický personál a zaměstnanci zdravotnických zařízení;
  • klienti a zaměstnanci v zařízeních sociální péče, domovech s pečovatelskou službou apod.;
  • návštěvníci a zaměstnanci v obchodních centrech;
  • občané a zaměstnanci na obecních úřadech a dalších správních úřadech;
  • návštěvníci a zaměstnanci sportovních a zábavních areálů, kulturních zařízení, nádraží a letišť, hotelů a dalších podobných objektů.

V Moravskoslezském kraji je 133 významných objektů situovaných v ZHP. Osoby, které se ve významných objektech zdržují, jsou potenciálně ohroženy účinky závažné havárie.
Program „Hasík CZ – Výchova dětí v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva“ byl v Moravskoslezském kraji rozšířen v rámci profilace programu „Školy v zónách ohrožení“. Důraz se klade nejen na samotné předání faktických informací, ale i na jejich ukotvení do reálného prostředí v okolí školy ve vazbě na konkrétní ohrožení únikem nebezpečných látek. Na realizaci tohoto programu participují rovněž vybraní zaměstnanci provozovatelů, pro které je stanovena ZHP, kteří každoročně navštěvují žáky druhých a šestých tříd ve školách v ZHP. V současné době jsou instruktory zaměstnanci společností BorsodChem MCHZ, s.r.o., Bochemie, a.s., a Třinecké železárny, a.s. Věříme, že v dalším roce přivítáme v řadách instruktorů rovněž instruktory z řad zaměstnanců společnosti Biocel Paskov, a.s., a Energetika Třinec, a.s.
Obr. 3 Preventivní materiályObr. 3 Preventivní materiály
Preventivní materiály
Provozovatelé v Moravskoslezském kraji se rovněž finančně podílejí na tisku preventivních materiálů pro žáky základních škol a pro osazenstvo dalších významných objektů v ZHP. Ukázka preventivních materiálů je na obrázku 3. Společnost Bochemie, a.s., přispěla na tyto aktivity již v roce 2017 částkou 30 000 Kč. O finanční spolu­účasti dalších společností se v tuto chvíli jedná.

Varování obyvatelstva
Součástí záměru a konkrétních cílů a úkolů, které byly projednány v bezpečnostní radě kraje, je rovněž spolupráce na dokrytí území ZHP koncovými prvky varování, spoluúčast na údržbě koncových prvků varování v ZHP a pořízení vyrozumívacích terminálů do významných objektů. ZHP v Moravskoslezském kraji jsou obecně velmi dobře pokryty koncovými prvky varování (slyšitelnost varovného signálu na 95 % území a slyšitelnost verbální informace na 55 % území). Tento úkol má stanovenu prioritu 2 a právě v následujících letech mohou finanční prostředky provozovatelů pomoci k pořízení dalších elektronických sirén.
Vyrozumívací terminály jsou vhodným prostředkem pro rychlé vyrozumění osob ve významných objektech o vzniklé havárii a následně instruují obsluhu k přijetí režimových pravidel nezbytných pro realizaci opatření vedoucích k ochraně osob v objektu. Vzhledem k finanční náročnosti na pořízení těchto terminálů a omezené dostupnosti má tento úkol nejnižší prioritu. O možnosti finanční spoluúčasti na údržbě stávajících koncových prvků varování se v současné době neuvažuje.

Závěr
Moravskoslezský kraj je s ohledem na charakter průmyslové výroby jedním z nejexponovanějších regionů v České republice. Do skupiny B je zařazeno 15 objektů provozovatelů, pro něž bylo stanoveno celkem 10 ZHP. Zajištění vyšší bezpečnosti občanů v ZHP je jednou z priorit HZS kraje, podporovanou také Bezpečnostní radou Moravskoslezského kraje. Naplnění této priority není jen v možnostech veřejné správy, ale rovněž průmyslových podniků a veřejnosti. Zákon o prevenci závažných havárií dává základ pro aktivity v rámci spolupráce s provozovateli především v oblasti preventivně výchovné činnosti a také varování a informování obyvatelstva a havarijní připravenosti. HZS kraje se snaží ustanovení zákona využít a provozovatele více vtáhnout do zajištění vyšší bezpečnosti občanů v ZHP. Velký dík a uznání patří všem společnostem, uvedeným v tomto příspěvku, za jejich ochotu podílet se na popisovaných aktivitách.

Literatura
[1] MV­-GŘ HZS ČR. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. 1. vyd. Pra­ha: MV­ GŘ HZS ČR, 2013. 75 s. ISBN 978-80-86466-50-7.
[2] Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 93, s. 2762.
[3] Blažková, K., Přinosil, T.: Prověřování připravenosti složek IZS a území v systému chemického monitoringu v Moravskoslezském kraji. Časopis 112, MV ČR, GŘ HZS ČR, ročník XV, č. 3/2016. s. 20-22, ISSN: 1213-7057.


kpt. Ing. Kateřina BLAŽKOVÁ, Ph.D., HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie

V rámci řešení mimořádných událostí na mezinárodní úrovni zajišťuje Evropská unie poskytování včasné a efektivní pomoci postiženým oblastem nejen v Evropě, ale i mimo ni. Prostřednictvím Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) a díky sofistikovanému mechanismu probíhá účinná spolupráce států v oblasti koordinace a reakce na katastrofy. ERCC zajišťuje nepřetržité monitorování situace a efektivní odezvu na ni. Cílem následujícího článku je čtenáře informovat o mimořádných situacích, rozsahu katastrof, poskytnuté pomoci a také výsledcích.

ERCC (Emergency Response Coordination Centre) neboli Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události působí v rámci Evropské komise pod Generálním ředitelstvím pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO – Directorate­ General for European Civil Protection and Humanitarian Aid Operations – pozn. red.). Vzniklo s cílem podpořit koordinovanou a rychlejší reakci na katastrofy v Evropě i mimo ni a představuje základní prvek mechanismu civilní ochrany Unie. V případě nouze umožňuje poskytovat odbornou, finanční, materiální či záchranářskou pomoc prostřednictvím využití zdrojů zúčastněných států z mechanismu civilní ochrany Unie. Procházejí jím jak požadavky postižených zemí o poskytnutí pomoci, tak nabídky pomoci od ostatních států.

Zemětřesení v Mexiku
Dne 19. září 2017 zasáhlo střední Mexiko zemětřesení o síle 7,1 stupně Richterovy stupnice. O čtyři dny později začalo druhé zemětřesení, tentokrát o síle 6,2 stupně. Tato zemětřesení zasáhla území spolkových zemí Morleos, Puebla, Oaxaca, Guerrero, México, Tlaxcala a Veracruz.
Podle dostupných informací zemřelo 319 lidí a očekává se, že počet úmrtí se bude zvyšovat, zdravotnickou pomoc záchranáři poskytli 4 683 osobám. Zemětřesení postihlo více než 35 000 domů, z nichž více než 9 400 podlehlo zkáze (3 670 lidí prozatím žije v nouzových přístřešcích). Místní vyhledávací USAR týmy ve spolupráci s mexickou armádou zahájily vyhledávací a záchranné práce, dále se zapojily týmy OSN pro koordinaci a posuzování v oblasti mimořádných událostí a zahraniční vyhledávací týmy USAR na základě bilaterálních dohod. Dne 22. září byl na základě dohody mexické vlády s přítomnými týmy OSN aktivován mechanismus civilní ochrany Unie. Na území dorazili tři odborníci z oblasti pozemního stavitelství z Velké Británie, Itálie a Španělska. Hlavním cílem byla podpora místních orgánů v rámci hodnocení stability a poškození budov a spolupráce s již nasazenými týmy. Dále do Mexika vyslali dva odborníky z DG ECHO, aby zhodnotili situaci a pomoc při koordinaci. Celkově se do akce zapojilo jedenáct vyhledávacích USAR týmů, spolupráce probíhala také s nevládními organizacemi, Mezinárodním červeným křížem nebo Lékaři bez hranic, kteří v postižené oblasti poskytují zejména psychosociální podporu.

Lesní požáry v Gruzii
Dne 20. srpna 2017 zasáhl Gruzii rozsáhlý lesní požár nedaleko obce Daba a rozšířil se do okolních osídlených oblastí. Jeho vznik zapříčinily zejména vysoké teploty, nízká vlhkost a silný vítr. Mobilizováni byli místní hasiči s jedním vrtulníkem, ovšem vzhledem k hornatému terénu a silnému větru byla potřeba další pomoc. Dne 22. srpna odborníci aktivovali mechanismus civilní ochrany Unie na základě žádosti vnitrostátních orgánů. Gruzínské úřady zpočátku požadovaly jeden hasičský letoun a jeden vrtulník, avšak 24. srpna po přehodnocení situace zažádaly o čtyři vrtulníky a čtyři hasičské letouny. Podle místních zdrojů byly nasazeny dva vrtulníky, 400 hasičů, 26 požárních vozidel, 500 specialistů a 28 jednotek s nákladními vozidly. Mezinárodní pomoc poskytli Turci (dva vrtulníky a hasičský letoun), Ázerbájdžánci (tři vrtulníky, 12 hasičských vozidel a 118 hasičů), Bělorusové (jeden vrtulník) a Arméni (65 hasičů a 13 vozidel). ERCC aktivovalo systém předvídání katastrof Copernicus a poskytlo čtyři satelitní mapy postiženého území.

Hurikán Irma
Dne 6. září 2017 zasáhl východní Karibik hurikán Irma, který intenzitou pátého, tedy nejvyššího stupně, způsobil jednu z nejsilnějších bouří zaznamenaných v Atlantiku. Vítr o rychlosti až 295 km/h doprovázený záplavami a tornády zapříčinil obrovské škody na mnoha karibských ostrovech. Mezi nejvíce postižené země patří Kuba, Dominikánská republika, Florida, Antigua a Barbuda, ostrovy Turks a Caicos, Svatý Kryštof a Nevis, Anguilla, Britské Panenské ostrovy, Svatý Martin a Svatý Bartoloměj. Došlo k 41 ztrátám na životech (vzhledem k rozsahu hurikánu je toto číslo nízké, a to díky vysoké úrovni připravenosti), přes 7,5 milionu lidí se evakuovalo a došlo k vážným škodám na bydlení, infrastruktuře a základních službách.
Na podporu do postižených zemí bylo z DG ECHO vysláno celkem třináct odborníků na humanitární pomoc. Tým civilní ochrany Evropské unie složený z expertů z různých oblastí (zdravotnictví, nakládání s odpady, logistika) byl v pohotovosti od 7. do 11. září.
Na humanitární pomoc v postižených zemích Unie z rozpočtu poskytla 2 140 000 Euro. Dne 12. září aktivovalo Německo mechanismus civilní ochrany EU a požádalo o konzulární podporu na pomoc německým a dalším občanům EU na Floridě, kam bylo následně vysláno 29 osob. Dne 14. září vláda Nizozemska požádala o aktivaci mechanismu civilní ochrany Unie na podporu evakuačního letu pro občany EU ze Svatého Martina. První evakuační let pro­běhl 16. září. Dne 19. září požádalo Nizozemsko o spolufinancování dopravy největšího plavidla na přepravu vozidel a těžkých strojů na území Svatého Martina. Loď byla v cíli 4. října. V systému Copernicus bylo vytvořeno 67 satelitních map.

Hurikán Maria
Dne 19. září 2017 zasáhl ostrovní stát Dominika hurikán Maria o síle pátého, tedy opět nejvyššího stupně s maximálním trvalým větrem o rychlosti 260 km/h, což způsobilo po hurikánu Irma ničivé dopady. Ještě téhož dne nasadilo do postižené oblasti DG ECHO čtyři odborníky na humanitární pomoc a dále se podílelo na koordinaci prostřednictvím komunikace s OSN a místními orgány. Částečně hurikán postihl také Portorico, Haiti, Dominikánskou republiku, ostrovy Turks, Caicos, Svatý Kryštof a Nevis. Koordinaci v místě zásahu zajišťovala karibská bezpečnostní agentura pro odezvu na katastrofy. Na základě žádosti o asistenci v rámci mechanismu civilní ochrany Unie ze strany Dominiky poskytly Velká Británie, Francie a Belgie věcnou pomoc a Nizozemsko nabídlo dvě námořní plavidla. Až do 5. října byl nasazen tým pěti osob z DG ECHO, dále belgický modul pro čistění vody a došlo k aktivaci systému Copernicus, který poskytl osm satelitních snímků postiženého území. Poslední zprávy uvádějí 26 úmrtí a 2 832 lidí žijících v nouzových přístřešcích.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Lesní požár – cvičení FOREST FIRE 2017

Karlovarský kraj spolu s libereckým patří k nejvíce zalesněným územím v České republice. Podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů necelých čtyřicet čtyři procent rozlohy Karlovarského kraje připadá na lesní masivy. Pokud k tomu připočteme stále se prodlužující období bez srážek, bylo vhodné do plánu přípravy na zdolávání mimořádných událostí začlenit také připravenost na hašení rozsáhlých lesních požárů.

Ve dnech 1. a 2. září 2017 proběhlo druhé cvičení jednotek požární ochrany v rozsahu zvláštního stupně poplachu. Akce FOREST FIRE 2017 byla zaměřena na problematiku hašení lesních požárů. První cvičení tohoto typu se uskutečnilo před osmi lety. Díky dobré spolupráci s Armádou České republiky se i tentokrát konalo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, který je známý spíše jako Doupov. I přes dílčí úpravy původní rozlohy z 331 na 280 kilometrů čtverečních jde stále o největší vojenský prostor v České republice. Rozlehlá a nedotčená krajina umožňuje nacvičovat nejrůznější reálné situace bez obav, že by aktéři způsobili škody na lesních i obecních cestách. Hlavní cíle cvičení nemíří do oblasti taktiky zdolávání lesních požárů, ale spíše do strategie této činnosti. Klíčové úkoly směřují na organizaci rozsáhlého zásahu, využití všech dostupných prostředků řízení a zajištění součinnosti s ostatními HZS krajů.

Hlavní úkoly štábu
Cvičení odstartovalo v pátek 1. září 2017 ve 12.00 hodin. Jaký byl jeho cíl? Vybudovat na předem vytipované lokalitě Mětikalov velitelské stanoviště včetně týlového zabezpečení na 30 hodin činnosti. Mezi hlavní priority štábu patřilo navrhnout a připravit organizaci spojení pro zásah v rozlehlém lesním teritoriu s nasazením přibližně 48 jednotek požární ochrany, prostředky leteckého hašení organizované do dvou sektorů, každý se dvěma úseky. Dále bylo nutné zajistit spojení satelitním internetem s oddělením krajského operačního a informačního střediska (KOPIS) a čtyřmi požárními odřady za využití IDR opakovače. Cvičebním úkolem bylo také provést průzkum vytipovaných lokalit s cílem prověřit vhodná seřadiště sil a prostředků (SaP), příjezdové trasy, vodní zdroje a možnosti přepravy vody. V této souvislosti je potřeba uvést, že Doupovské hory jsou velmi chudé na vodní zdroje vhodné pro hašení, což v reálných případech vždy komplikuje likvidaci požáru. V nedávné minulosti zde došlo k požárům na plochách 156 a 268 hektarů.

Zvolit správnou strategii
Postupné zadání jednotlivých úkolů štábu velitele zásahu (VZ) navozovalo situaci, kterou následující den prověřily také jednotky požární ochrany. Zadání je velmi prosté. V mapě je na několika lokalitách označena fronta šíření požáru a také jeho směr a rychlost. VZ pak musí rozhodnout, jakou zvolí strategii. Zda lze zahájit požární útok nebo zaujmout požární obranu, případně kde bude nejvýhodnější obranu vybudovat, které prostory je potřeba chránit a další strategické úkoly. Štáb navrhuje také taktické varianty či vhodné SaP. Je zajímavé, že poměrně stručné a jednoduché zadání navodí velmi reálné podmínky práce pro štáb VZ. Ten se může odborně připravovat na následující den, kde bude možnost konfrontovat fázi přípravnou s reálným nasazováním SaP.

Druhá etapa cvičení
Následující den již předem instruovaný a rozvinutý štáb zahajuje postupným nasazováním SaP druhou etapu cvičení FOREST FIRE 2017. Na vytipovaná shromaždiště techniky KOPIS směřuje potřebné SaP včetně požárních odřadů z Ústeckého, Plzeňského a Středočeského kraje – opěrné body pro dálkovou dopravu vody hadicemi a čerpání z velkých hloubek. Postupně je vyhlášen II. stupeň požárního poplachu. O hodinu později pak stupeň zvláštní. Tento druh zásahu bude generovat mnoho takzvaných „frikcí“. To je důležité pro celý systém velení, který tak sbírá cenné praktické zkušenosti. Všechen ten typický zmatek vznikající činností stovek lidí se zapojováním jejich vlastních úvah a reakcí na reálné podněty, nedokáže nasimulovat žádné štábní cvičení ani počítačová animace. Z tohoto důvodu byla zvolena varianta reálného zapojení 48 jednotek PO. Ty ve svých sektorech vytvářely požární obranu na frontě požáru o celkové délce 1 500 metrů s potřebou nepřetržité dodávky vody na hašení o výkonu 8 000 l. min-1, a to po dobu 120 minut. Z uvedeného zadání vyplývá organizačně zajistit nasazení 40 proudů, ale především zabezpečit kontinuální dodávku hasební vody do míst nasazení na vzdálenost devět kilometrů. Zároveň se provádí letecké hašení pomocí vrtulníku Policie České republiky a vytváří se požární průsek kácením vzrostlých stromů v šíři deseti metrů a vzdálenosti 300 metrů. Součástí cvičení bylo také testování možností bezpilotních prostředků k přenosu obrazu včetně termovizního na štáb VZ (ale i na KOPIS) a sledování pohybu klíčové mobilní požární techniky prostřednictvím GPS.

Inspirace Armádou České republiky
Význam tohoto cvičení a potřeby nácviku nasazování velkého množství SaP se projevily v typické netrpělivosti některých jednotlivců, protože smyslem cvičení bylo připravit požární obranu na vytipovaných lokalitách s očekáváním pohybu fronty požáru. Někteří cvičící tak museli často čekat buď na seřadišti, nebo na zaujaté linii obrany a vyčkat dořešení organizace dopravy velkého množství požární vody na značné vzdálenosti. I to je důvod, proč je nutné obdobné nácviky provádět a velitele všech stupňů vést k většímu rozhledu a pochopení souvislostí. Zcela zásadní a kritické poznání ovšem směřuje právě do systému řízení takových mimořádných událostí. Určité dílčí problémy jsou stále ve štábní činnosti. Problém je především systémový. Organizační struktura HZS ČR totiž nemá vytvořenu jasnou štábní linii, která by se systematicky a dlouhodobě připravovala na štábní práci, jež je velmi specifická. Nelze předpokládat, že dobrý velitel bude zároveň vhodný člen štábu.

Armáda České republiky má jednoznačně oddělenou strukturu velení od struktury štábní a právě tím je možné se inspirovat. Obdobně to platí také o logistice, která by zasluhovala hlubší systémové propracování. Vše nahrazují nesmírným úsilím všichni, kdo se do plnění úkolů zapojují a jimž nepochybně patří velký dík za odvedenou práci. Do budoucna bychom se ale rádi angažovali v posouvání zmíněných oblastí k větší profesionalizaci.

HZS ČR je stále se rozšiřující institucí a zapojuje se a plní stále větší škálu úkolů. Proto by se měla také zohlednit specifika štábní práce a jednotného modelu zajišťování logistiky nasazovaných SaP.

V závěru bychom rádi poděkovali všem dobrovolným i profesionálním hasičům, kteří ve složitých povětrnostních podmínkách odváděli skvělou práci s nasazením, jež odpovídalo reálnému zásahu. Díky tomu se všechny cvičební úkoly podařilo splnit.


plk. Ing. Oldřich VOLF, Ph.D., foto prap. Jiří KOT, HZS Karlovarského kraje

Poděkování hudbou

V katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě se 27. září 2017 uskutečnil nadační svatováclavský koncert, který byl poděkováním všem příznivcům Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni (Nadace). Zaznělo Německé requiem Johannese Bramse v podání sólistů Miroslavy Časarové a Františka Zahradníčka a Pražského smíšeného sboru a Pěveckého sboru ČVUT za doprovodu Hudby Hradní stráže a Policie ČR pod vedením plk. MgA. Václava Blahunka, Ph.D.

Slavnostní koncert uspořádala Správa Pražského hradu na podporu Nadace pečující o děti policistů a hasičů, kteří zemřeli při výkonu služby a policistům a hasičům těžce tělesně postiženým následkem zranění utrpěného v přímé souvislosti s výkonem služby. Pomáhá jim po psychické i finanční stránce zvýšit kvalitu života.

Kromě nadačních rodin se večera zúčastnili přední představitelé Ministerstva vnitra, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky a další významní hosté, přátelé a přispěvatelé Nadace, zejména příslušníci Policie ČR, HZS ČR a zaměstnanci, kteří přispívají pravidelně ze svých platů.

Generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba ocenil prospěšnou práci nadace a popřál, aby se i nadále dařilo zlepšovat podmínky vdovám a sirotkům po těch, kteří obětovali život při vysoce rizikové činnosti pro společnost, a lidem, kteří při ní přišli o zdraví. Ocenil solidaritu všech, kteří dobrovolně finančně Nadaci podporují.

Ředitel Nadace PhDr. Vladimír Šutera, CSc., poděkoval všem, kteří Nadaci pomáhají, a přijal symbolický šek Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR na 400 000 korun pro zajištění ozdravných pobytů pro nadační děti ve Španělsku a Řecku a šek České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group na 300 000 korun. Dále sdělil, že letos si Nadace připomíná již patnáct let od svého založení a stala se všeobecně respektovanou institucí, které se podařilo vytvořit zázemí neúplným rodinám i zdravotně postiženým lidem a získat jejich důvěru.

V současné době se Nadace stará o 30 rodin, v nichž žije celkem 55 dětí, a také o 43 těžce tělesně postižených bývalých policistů a hasičů. Přibližně 250 členů má nyní „nadační rodinka“, jak je celé společenství zvykem nazývat pro jejich vřelé vztahy a pocit sounáležitosti.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

vytisknout  e-mailem