Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XV ČÍSLO 1/2016

V úvodu hodnotíme v rozhovoru s generálním ředitelem HZS ČR brig. gen. Ing. Drahoslavem Rybou rok 2015 a seznamujeme s novým zákonem o Hasičském záchranném sboru České republiky. V bloku zaměřeném na požární ochranu přinášíme rozhovor s Ing. Janem Karpašem, CSc., věnovaný problematice tvorby a vývoje technických norem v oboru požární bezpečnosti staveb. V části orientované na oblast IZS informujeme o projektech zaměřených na zkvalitnění příjmu tísňového volání základních složek IZS a představujeme HZS podniku Sokolovská uhelná. Průběh a výsledky cvičení „ZÓNA 2015“, zkušenosti z nasazení přenosných detektorů gama záření při tomto cvičení, porovnání účinnosti izolační a filtrační ochrany dýchacích cest, závěry konference „Přívalové povodně“ a možnosti řešení výpadku elektrické energie jsou hlavními tématy části časopisu zaměřené na oblast ochrany obyvatelstva a krizového řízení. V závěrečném bloku informujeme o průběhu XX. sněmu České asociace hasičských důstojníků.  

  • OBSAH Č. 1/2016 ROČNÍKU XV
  • Klást vysoké cíle si mohu pouze díky výborné práci příslušníků a zaměstnanců sboru
  • Cílem zákona je zejména nově a optimálně upravit postavení a organizaci Hasičského záchranného sboru České republiky
  • Každý stát by si měl zachovat svoji suverenitu v požadavkových normách
  • Zvýšení kvality služeb poskytovaných občanům v oblasti tísňového volání
  • Požární ochrana při zpracování uhlí
  • Průběh a výsledky cvičení „ZÓNA 2015“
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

OBSAH Č. 1/2016 ROČNÍKU XV

POŽÁRNÍ OCHRANA

Hasičský útvar ochrany Pražského hradu
pplk. Mgr. Vít Pernica    
s. 3

Každý stát by si měl zachovat svoji suverenitu v požadavkových normách
kpt. Mgr. Jana Kemrová    
s. 8   

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Zvýšení kvality služeb poskytovaných občanům v oblasti tísňového volání
plk. Ing. Vladimíra Kracíková    
s. 11

Charakter katastrof se mění
Mgr. Zuzana Cikhartová    
s. 12

Požární ochrana při zpracování uhlí
kpt. Mgr. Jana Kemrová    
s. 14

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Průběh a výsledky cvičení „ZÓNA 2015“
Ing. Ivan Koleňák, kpt. Mgr. Kristýna Vojtíšková, kpt. Mgr. Lenka Novotná    
s. 17

Nasazení přenosných rámových detektorů gama záření při cvičení ZÓNA 2015
pplk. Ing. Jiří Matějka, pplk. Ing. René Marek, Mgr. Iason Urban    
s. 20

Porovnání účinnosti izolační a filtrační ochrany dýchacích cest
Ing. Čestmír Hylák, pplk. Ing. Vlastimil Sýkora, CSc., pplk. Ing. Dagmar Urbanová, Hana Kovaličová
s. 22

Přívalové povodně budou překvapovat
Mgr. Zuzana Cikhartová    
s. 24

Možnost řešení výpadku elektrické energie ostrovním systémem
plk. RNDr. Tomáš Holec, plk. Ing. Jan Ryšavý, Ing. Petr Karafiát    
s. 26

Vědomostní centrum pro řízení rizik katastrof v rámci Evropské unie
kpt. PhDr. Jakub Kufčák    
s. 29

Prostředky individuální dekontaminace toxických látek
Význam individuální dekontaminace a její zabezpečení u jednotek HZS krajů
Ing. Tomáš Čapoun, CSc.        
s. 35

INFORMACE

Předvánoční setkání nadační rodiny
Mgr. Zbyněk Koukolík
s. 2

V Brně se uskutečnil XX. Sněm ČAHD
plk. Dr. Jaroslav Vykoukal    
s. 30

Výkonný výbor CTIF zasedal v Praze
Ing. Zdeněk Nytra
s. 31

Historie personálního zabezpečování požární ochrany u organizací nebo právnických a podnikajících fyzických osob v ČSR, ČSSR a ČR
Orgán preventivní požární ochrany – preventista PO

Ing. Ladislav Karda        
s. 32

Dobrovolní hasiči ocenili nejlepší ze svých řad
Jiří Bezděk    
s. 36

OSTATNÍ

Klást vysoké cíle si mohu pouze díky výborné práci příslušníků a zaměstnanců sboru
plk. Dr. Jaroslav Vykoukal
s. 4

Cílem zákona je zejména nově a optimálně upravit postavení a organizaci Hasičského záchranného sboru České republiky
plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M.   
s. 6

PŘÍLOHY

Veletrhy a výstavy pořádané v České republice a v zahraničí v roce 2016
Kalendář hlavních sportovních soutěží na leden až prosinec roku 2016    

Klást vysoké cíle si mohu pouze díky výborné práci příslušníků a zaměstnanců sboru

Na prosincovém setkání s řediteli územních odborů HZS krajů generální ředitel Hasičského a záchranného sboru ČR brig. gen. Ing. Drahoslav Ryba charakterizoval loňský rok jako pracovně náročný a zároveň pro sbor velmi úspěšný. Rozkrýt tuto charakteristiku jsme se pokusili při našem rozhovoru.

Ohlédnutí za loňským rokem bychom měli začít bilancováním naplňování hlavního poslání sboru. V čem spočívala specifičnost zásahové činnosti?

Rok 2015 byl opravdu z hlediska zásahové činnosti velmi specifický. Řadu let zpátky jsme se potýkali s povodněmi. V tomto roce bylo pro změnu velké sucho, které mělo za následek podstatný nárůst požárů v přírodním prostředí, zejména lesů a polí. V některých dnech jsme vyjížděli i k více než 200 požárům. Přitom těmito požáry byly zasaženy mnohem větší plochy, než obvykle bývají. To si vyžadovalo podstatně masivnější nasazení jednotek PO, a to jak HZS ČR, tak i jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Intenzivněji jsme museli využívat také letecké hašení. Vrtulníky často přelétaly od jednoho požáru k druhému. Hašení těchto požárů v mnoha případech trvalo i několik dnů a navíc probíhalo v extrémních podmínkách velkého vedra. Mnohdy si hasiči museli sáhnout téměř na dno svých psychických i fyzických sil, z čehož také pramenily jejich úrazy z přehřátí. V několika případech došlo vlivem rychle se měnících povětrnostních podmínek a sucha také k poškození požární techniky.

Kromě těchto požárů jsme celý rok zasahovali asi u historicky nejdéle trvajícího zásahu, a to v muničním skladu ve Vrběticích. Kromě toho, že jsme prováděli ústřední koordinaci sil a prostředků, měli jsme při tomto zásahu po celý rok nasazeny síly a prostředky Záchranného útvaru HZS ČR a HZS Zlínského kraje. Zásah je unikátní nejen svojí délkou, ale i nebezpečností. Jsem rád, že v letošním roce se už povede dokončit vývoz munice ze všech skladů.

Mimořádný pro sbor byl loňský rok také z hlediska jeho zahraničních aktivit, zejména jeho zapojení do poskytování humanitární pomoci do zahraničí. Asi není přehnané tvrzení, že mezinárodní prestiž sboru se výrazně zvýšila.

Ano, máte pravdu, uplynulý rok byl na pomoc, kterou jsme vysílali do zahraničí, velmi bohatý. Počínaje více než měsíční pomocí traumatýmu v Nepálu, kde společně pracovali hasiči a zdravotníci. Během jejich mise bylo ošetřeno více než 1000 zraněných po ničivém zemětřesení. Následně zde nechali převážnou část svého vybavení jako humanitární pomoc místnímu zdravotnickému centru.

V souvislosti s uprchlickou krizí jsme poskytovali a zabezpečovali dopravu humanitární pomoci do Maďarska, Chorvatska, Slovinska, Makedonie a na Ukrajinu. Převážně se jednalo o materiál, který slouží k nouzovému ubytování, tedy o stany i s vytápěním, lehátka, deky a spací pytle. Tato pomoc byla poskytnuta z našich skladů z Národní základny humanitární pomoci. Přepravili jsme ale i řadu dalšího materiálu od jiných organizací.

Veškerá tato pomoc byla velmi kladně hodnocena jak ze strany Evropské unie, tak především samotnými zeměmi, které se potýkají s náporem uprchlíků. Mě osobně velmi těší, že můžeme pomoci, navíc tato naše snaha zvyšuje prestiž nejen HZS ČR, ale především České republiky v zahraničí.

Určitě Vás potěšilo, že priority, které jste pro uplynulý rok vytýčil při našem loňském rozhovoru, se do značné míry podařilo naplnit. Jak hodnotíte jednu z nejdůležitějších, a to nárůst mzdových prostředků a navýšení početních stavů?

Jsem velmi rád, že nezůstalo jen u přání, ale podařilo se splnit celou řadu důležitých cílů. Po mnoha letech snižování a stagnace platů jsme konečně dosáhli a dokonce mírně překročili výši příjmů, která byla v roce 2009. Určitě si uvědomuji i vliv inflace, nicméně je to obrovský pokrok, o kterém se nám před rokem ani nesnilo.

Po mnoha letech se nám dařilo i v oblasti navýšení početních stavů, navíc s velkým bonusem, že toto navýšení se týká i oblasti prevence, která byla řadu let opomíjena. Právě velké zásahy, které jsem zmiňoval už na začátku, jasně ukázaly, jak moc je prevence důležitá.

Dobrou zprávou je, že se nám do rozpočtu na rok 2016 podařilo prosadit další navýšení početních stavů, a to o 200 míst. Tím se, z mého pohledu, dostáváme až téměř k malému zázraku, kdy se průměrná naplněnost početních stavů na stanicích dostane nad 97 %.

Významnou prioritou bylo zajištění prostředků v oblasti investic. Jednu z cest jste viděl v čerpání dotací z fondů Evropské unie. Podařilo se některé z těchto projektů realizovat?

Je velkým úspěchem, že se podařilo, i přes mnohé těžkosti, realizovat všechny projekty spolufinancované z fondů EU. Je potřeba si uvědomit, že loňský rok byl posledním rokem z tohoto programového období, a proto v něm končila většina projektů. Zrekapituloval bych ty největší z nich. Právem nazývaný „Velký projekt“ byl největším, který jsme zatím realizovali. Paradoxně, přestože to byl projekt za 1,4 mld. Kč, bylo na jeho realizaci nejméně času. O tomto projektu jsme začali uvažovat ve druhé polovině roku 2013 a velmi jsme zvažovali, zda se o něco takového vůbec pokusit, právě kvůli časové tísni. Byli jsme si samozřejmě vědomi složitosti a časové náročnosti už při samotném schvalování projektu, a to se také potvrdilo, protože projekt byl ve finále schválen až v srpnu 2014. Zrealizovat takový projekt během pouhých šestnácti měsíců bylo obrovské riziko, které jsme podstoupili. O to víc si vážím práce všech, kteří pomohli k tomu, aby nakonec vše dobře dopadlo. V listopadu jsme slavnostně stříhali pásku v nově zbudovaném areálu v Jihlavě, kde je umístěn druhý sklad Národní základny humanitární pomoci, dislokována je zde 4. rota Záchranného útvaru HZS ČR i s potřebnou technikou. A u techniky ještě zůstanu, protože „Velký projekt“ byl převážně o technice. Pokud bychom chtěli spočítat veškerý materiál a prostředky, které byly pořízeny, včetně těch, kterými budou vybaveny sklady, dostali bychom se až k počtu bezmála 1000 ks. Mezi technikou nalezneme například cisternové automobilové stříkačky se zařízením pro řezání vodním paprskem, velitelské automobily s pohonem 4x4, celokovové nebo nafukovací plavidlo, univerzální zemní stroje, kolové nakladače a různé typy kontejnerů (protipovodňový, týlový nebo sanitární), a také nejrůznější čerpadla vhodná pro čerpání z hloubky, pro dálkovou dopravu vody nebo kalová čerpadla.

Zatím nejkomplikovanějším programem, který jsme kdy realizovali, byl program zabezpečující jednotnou úroveň informačních systémů, v jehož rámci se realizovalo 42 samostatných projektů. Jen samotná koordinace těchto projektů, které se realizovaly u různých subjektů, byla neuvěřitelně náročná. A to zde nepopisuji všechna technická a technologická řešení, která bylo potřeba implementovat. Pevně ale věřím, že díky těmto projektům dojde ke zrychlení a zefektivnění pomoci našim občanům.

Pak existovala celá řada dalších, již menších projektů, které hasičům pomohou například v lepší komunikaci nebo koordinaci sil a prostředků.

Jedním z příjmových zdrojů se mělo stát čerpání Fondu zábrany škod. Splnilo se Vaše očekávání?

Zapojení pojišťoven do financování IZS považuji za jeden z největších úspěchů hasičů v novodobé historii. Rok 2015 byl prvním rokem, kdy jsme reálně čerpali peníze z Fondu zábrany škod. Zde budu konkrétní a budu hovořit i v číslech. V tomto roce jsme měli k dispozici 262 milionů Kč. Pro jednotky SDH obcí byla vyčleněna částka téměř 100 milionů Kč. To je významná částka mimo státní rozpočet, která pomáhá zlepšit vybavení hasičů. Tak, jako je technika pořizovaná ze strukturálních fondů zaměřena tematicky na řešení následků povodní, finanční prostředky z Fondu zábrany škod budou sloužit pro nákup techniky potřebné při zásazích u dopravních nehod. Hasiči si tak budou moci nakoupit například hydraulické nůžky, které je potřeba pravidelně obměňovat a na které často peníze nezbývaly. Přitom právě na jejich kvalitě záleží, jak rychle se hasičům podaří oběti dopravních nehod z automobilů „vystříhat“. Z fondu se nakoupí i celá řada další velmi potřebné techniky, od cisteren, přes rychlé zásahové automobily apod. Samozřejmě zbývá celá řada činností, které nelze zařadit ani pod hlavičku povodní, ani pod hlavičku dopravních nehod. Jejich nákupy je pak třeba řešit ze státního rozpočtu.

V souvislosti s finančními prostředky jste určitě zaznamenal občasné kritické hlasy, že není dostatečně řešen problém obnovy techniky, kterou disponují jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí a že přístup HZS ČR k problémům jejich technického vybavení by mohl být vstřícnější. Považujete tuto kritiku za oprávněnou?

V SDH obcí působí více než 7500 jednotek. Obměna takového množství techniky je velmi finančně náročná, zejména pokud se její obměna v minulosti nedařila realizovat. Přesto si myslím, že i v této oblasti jsme dosáhli velkého pokroku. I přes všechna úsporná opatření se nám daří držet zhruba stejnou výši neinvestičních dotací, která činí 60 milionů Kč ročně. Tyto peníze využívají dobrovolní hasiči zejména na školení, výcvik, náhradu nákladů za zásahy apod.

Značně se nám díky Fondu zábrany škod podařilo navýšit dotaci pro jednotky SDH obcí kategorie JPO II a JPO III na nákup a repasi CAS, která se v současné době pohybuje ve výši 80 až 100 milionů Kč. Za tuto částku se podařilo nakoupit 35 CAS a repasovat dalších 12. Stát na tyto investice přispíval 50 %.

Pro rok 2016 je ve státním rozpočtu vyčleněno nově 250 milionů Kč na nákup dopravních automobilů a drobnější opravy a rekonstrukce požárních zbrojnic. Opět jde o 50% spoluúčast státu. V této chvíli nevíme, jak mají jednotlivé kraje priority rozloženy, zda dají přednost rekonstrukci stanic nebo nákupu techniky. Každopádně, pokud bychom tuto částku převedli pouze na nákup dopravních automobilů, tak by se jich dalo nakoupit více než 550 kusů. Velkou výhodu této dotace spatřuji v tom, že jí budou moci využít všechny kategorie jednotek PO, tedy i ty nejmenší. Současně podporu této dotace slíbili i hejtmani krajů.

Jako poslední bych zde zmínil dotaci, kterou poskytuje HZS ČR nestátním neziskovým organizacím na jejich projekty, která se dlouhodobě pohybuje na úrovni 13 milionů Kč.

Sečteno, podtrženo, oproti předcházejícím letům se dotace pro dobrovolné hasiče navýšily více než pětinásobně.

Abychom završili dotazy z oblasti financování, s čím pravděpodobně nebudete plně spokojen, je oblast provozních výdajů a finanční prostředky na stavby. Stále přetrvává neuspokojivý stav?

V oblasti provozních výdajů s vámi nebudu tak zcela souhlasit. HZS ČR sice nemá peněz na rozhazování, ale má dostatek finančních prostředků k zajištění normálního fungování organizace. Je pravda, že některé nákladnější opravy musíme odkládat, ale pokud se jedná o energie, pohonné hmoty, ochranné prostředky nebo drobné opravy, tak finanční prostředky jsou zajištěny v dostatečné výši.

Daleko větší problém vidím v otázce investic, zejména pokud jde o druhy techniky, které nelze pořídit z prostředků Fondu zábrany škod nebo z Evropských projektů. Určitě největším problémem je financování staveb. Zde nám státní rozpočet nedává moc velký prostor a my se rozhodně budeme snažit tento deficit finančních prostředků řešit. Cest je několik, samozřejmě státní rozpočet, ale pro některé stavby se pokusíme získat peníze také z evropských projektů. Je ale potřeba si uvědomit, že i na projekty spolufinancované z Evropské unie budeme potřebovat finanční prostředky na jejich spolufinancování ze státního rozpočtu. Rozhodně toto bude jednou z priorit roku 2016 a let následujících.

Při našem rozhovoru nemůžeme opomenout další prioritu, a to prosazení zákona o HZS ČR, který nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku. Mohl byste charakterizovat význam a dopady jeho přijetí?

Z hlediska legislativy je přijetí zákona obrovským úspěchem. V novém zákoně se podařila vyřešit řada věcí, se kterými jsme se již dlouho potýkali. Namátkou můžeme vyjmenovat právní oporu při řešení mimořádných událostí, které doposud zcela jednoznačně nevyplývaly ze stávajícího zákona. Jedná se například o naše zapojení do řešení metanolové kauzy, sesuvů půdy na jižní Moravě nebo převozu munice a zásahu ve Vrběticích. Podařilo se vyřešit celou oblast nakládání s informacemi, od jejich získávání, přes přechovávání, až po jejich poskytování dalším orgánům. To, co ocení většina příslušníků sboru, je možnost nošení uniformy i po skončení služebního poměru.

S jakými očekáváními, představami a přáními vedení sboru a Vy osobně vstupujete do roku 2016?

Pro letošní rok máme řadu cílů. Uvedu alespoň ty nejdůležitější. V prvé řadě je potřeba dokončit práce na strategii HZS ČR. Dále musíme zahájit věcnou diskuzi o novém zákoně o požární ochraně. Jak jsem již rozvedl dříve, velmi aktuální bude zabezpečit poskytování dotací pro dobrovolné hasiče, což s sebou v prvé řadě nese velké množství administrativy. Samozřejmě, jak už jsem také zmínil v předcházejícím dotazu, stále nebudeme polevovat v našich snahách o navýšení investic. Dále nás čeká celá řada dílčích úkolů, od vytvoření nové koncepce ochrany obyvatelstva, přes převedení kompetencí týkajících se kominíků z agendy Ministerstva průmyslu a obchodu do naší agendy, až po dokončení koncepce vzdělávání. V souvislosti s navýšením počtu tabulkových míst bude potřeba zabezpečit nábor a proškolení 200 nových příslušníků a zaměstnanců. Máme před sebou nové programové období, začnou tedy práce na nových projektech, kde věřím, že budeme stejně úspěšní, jako tomu bylo doposud. A tento výčet uzavřu zásahem ve Vrběticích, který by měl být dokončen v nejbližší době.

Jak vidíte, úkolů máme před sebou opravdu hodně, a to jsem zdaleka nevyjmenoval všechny. Klást takto vysoké cíle si ale mohu pouze díky výborné práci, kterou odvádějí všichni příslušníci a zaměstnanci sboru. Díky jejich obětavosti a pracovnímu nasazení se nám daří všechny, i ty zdánlivě nereálné mety, dosáhnout a plány realizovat.

Závěrem chci především poděkovat za skvělou práci v roce 2015 a do nového roku popřát všem hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a pracovních i osobních úspěchů.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL

Cílem zákona je zejména nově a optimálně upravit postavení a organizaci Hasičského záchranného sboru České republiky

Legislativní proces přípravy a projednávání návrhu nové právní úpravy postavení Hasičského záchranného sboru České republiky – návrhu zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), (dále jen „návrh zákona“) byl završen schválením návrhu zákona plénem Senátu Parlamentu ČR dne 11. listopadu 2015 a jeho podepsáním prezidentem republiky dne 24. listopadu 2015.

Stručná geneze

Návrh zákona se připravoval již delší dobu (od roku 2010 v přesnějších obrysech, v hrubých rysech již od roku 2007), prošel podrobným připomínkovým řízením v rámci hasičského sboru (nejméně třikrát oficiálním řízením v rámci Hasičského záchranného sboru ČR). Byl podroben též připomínkovým řízením jak ze strany státních orgánů, tak též územní samosprávy, ale i profesních organizací v rámci meziresortního připomínkového řízení. Na jaře roku 2015 byl schválen Legislativní radou vlády (po jednom přerušení a úpravách podle připomínek Legislativní rady vlády a komisí Legislativní rady vlády) a vládou.

Poslanecké sněmovně vláda ČR návrh zákona postoupila dne 14. dubna 2015. Vládní návrh pak Poslanecká sněmovna přikázala Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny (zpravodaj Ing. Václav Klučka). V Poslanecké sněmovně byly uplatněny tři pozměňovací návrhy, přímo výborem pro bezpečnost (zejména legislativně technické změny a změna zákona o požární ochraně z hlediska spalinových cest), pozměňovací návrh poslance Ing. Klučky (legislativně technická změna s vazbou na v návrhu zákona obsaženou novelu zákona o majetku státu) a pozměňovací návrh Ing. Romana Váni (oprávnění Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR plnit funkci autoškoly i pro členy složek integrovaného záchranného systému a pozměňovací návrh týkající se hasičských sborů podniků). Návrh zákona byl schválen i se třemi pozměňovacími návrhy ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou dne 2. října 2015; byl schválen více než 150 hlasy poslanců, bez vyjádření negativního postoje.

Senátu Parlamentu ČR byl návrh zákona doručen dne 19. října 2015. Návrh byl přikázán třem výborům (Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož zpravodajem byl senátor Bc. Lubomír Franc, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem byl senátor Mgr. Pavel Eybert a Ústavně­ právní výbor, jehož zpravodajem byl senátor JUDr. Miroslav Antl). Všechny tři výbory projednaly návrh zákona dne 4. listopadu 2015, bez pozměňovacích návrhů, s doporučením návrh schválit. Senát návrh zákona schválil dne 11. listopadu 2015 (pro schválení bylo 61 senátorů, žádný proti).

V souladu s ústavním pořádkem návrh zákona následně podepsal prezident republiky.

Tím byla splněna poslední podmínka pro publikaci zákona ve Sbírce zákonů České republiky v částce 135 a pod číslem 320, a to dne 7. prosince 2015.

Nový zákon

Cílem zákona je zejména nově a optimálně upravit postavení a organizaci tohoto veřejného (bezpečnostního) sboru. Návrh zákona navazuje na dosavadní právní úpravu a z této přebírá, byť v řadě případů v modifikované podobě to, co se osvědčilo, resp. to, co je z hlediska efektivní činnosti tohoto druhu veřejného sboru nezbytné (například nově upravena je problematika prokazování totožnosti, problematika vstupu do obydlí a vstupu na místa, která neslouží jako obydlí). Současně však zákon obsahuje řadu nových institutů, které dosavadní právní úprava neobsahovala. Příkladmo lze poukázat na právní regulaci problematiky informačních systémů a práce s informacemi.

S ohledem na rozsah změn nebylo možné jejich zapracování formou novelizace zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 238/2000 Sb. totiž představoval právní úpravu, která byla nekomplexní, odpovídající době vzniku tohoto právního předpisu, zásadně dot­čenou „negativní“ novelizací v podobě vypuštění problematiky služebněprávních vztahů (sjednocením právní úpravy pro všechny bezpečnostní sbory v roce 2007 zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Obecně lze konstatovat, že v rámci zákona č. 238/2000 Sb. absentuje celá řada právních řešení, která jsou dnes standardem (nejen) v právní úpravě statusu veřejných sborů. Dosažení legislativně optimálního stavu by vyžadovalo provedení legislativních zásahů (zpřesnění a doplnění) v takovém rozsahu, že by byla fakticky předložena zcela nová právní úprava, avšak nikoli ve formě souvislého normativního textu, ale ve formě novelizačních bodů.

Přijetím zákona bylo dosaženo stavu, kdy je postavení Hasičského záchranného sboru ČR regulováno právní úpravou koncipovanou přehledně a systematicky správně. Tato úprava obsahuje právní řešení, jež zákon č. 238/2000 Sb. postrádal. Poukázat lze na již zmíněnou absenci odpovídající úpravy nakládání s informacemi. Z aplikační praxe pak vyplynul i požadavek na zakomponování právní úpravy pro plnění mimořádných úkolů, která v zákonu nalézá svůj odraz v § 3. Z hlediska bezpečnosti státu je významné vytvoření právního předpokladu pro zřízení organizační součásti připravované k plnění úkolů pro dobu ohrožení státu nebo válečného stavu, tedy pro stavy, s nimiž je spojen požadavek přijímat specifická, tomu kterému stavu odpovídající opatření – odřad civilní obrany. Současně zákon reaguje i na materiály nelegislativní povahy, například na usnesení vlády ze dne 1. prosince 2004 č. 1203 k Informaci o Závěrech analýzy bezpečnostního systému České republiky a usnesení vlády ze dne 21. září 2005 č. 1214 k optimalizaci současného bezpečnostního systému České republiky a jeho následné aktualizace. Důvodem této reakce je skutečnost, že uvedená usnesení nastínila vývoj v oblasti bezpečnosti a nezbytným důsledkem bylo i jejich zakomponování do právního řádu České republiky.

Struktura zákona

Zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), (dále jen „zákon“) je strukturován do deseti částí a obsahuje jednu přílohu. Jádro tvoří část první, která upravuje otázky týkající se Hasičského záchranného sboru ČR, části druhá až osmá obsahují doprovodné změny jednotlivých zákonů, část devátá zrušovací ustanovení a část desátá stanoví účinnost.

Celý zákon je koncipován (tedy věcná materie) do XI hlav.

Hlava I se týká postavení a úkolů Hasičského záchranného sboru ČR. Zákon zachovává současné postavení i organizační uspořádání Hasičského záchranného sboru ČR. Toto však v nezbytném rozsahu zpřesňuje a doplňuje. Zákon také zachovává poslání Hasičského záchranného sboru ČR, kterým je chránit životy a zdraví obyvatel a zvířat a také majetek před požáry a poskytovat kvalifikovanou profesionální pomoc při mimořádných událostech, které vyžadují provedení záchranných nebo likvidačních prací, anebo při krizových situacích.

Novinkou je úprava mimořádného úkolu; sbor tedy plní mimořádně i úkoly, jejichž splnění je nezbytné v zájmu ochrany života nebo zdraví obyvatel, životního prostředí, zvířat nebo majetku, pokud

a)    toto plnění nenáleží jinému orgánu veřejné správy nebo plnění takového úkolu orgánem veřejné správy není za daných podmínek možné a tento orgán o takové plnění požádá,
b)    je k plnění takového úkolu způsobilý,
c)    takovým plněním není ohrožena jeho činnost a
d)    hrozí nebezpečí z prodlení.

Pro účely plnění konkrétního mimořádného úkolu může vláda na návrh ministra vnitra vyčlenit prostředky ze státního rozpočtu.

Za plnění úkolů odpovídají příslušníci a zaměstnanci Hasičského záchranného sboru ČR. Ti jsou tedy hlavním adresátem právní úpravy. Regulace se ale nově dotkne i jednotek dobrovolných hasičů, např. z hlediska dotačního systému či vytvoření odřadů civilní obrany. Tím se však okruh adresátů nevyčerpává, protože zákon předpokládá aktivní vztahy spolupráce se subjekty stojícími mimo Hasičský záchranný sbor ČR. Zákon totiž zachovává možnost spolupracovat a navazovat další vztahy s mimorezortními subjekty, event. takovému subjektu ukládat v rámci bezprostředního zásahu, aby něco strpěl nebo nějak konal apod. (zejména úprava Hlavy V).

Adresátem zákona jsou i osoby, které musí používat zvláštní způsob tísňového volání nebo při jejichž záchraně je nutné uplatnit zvláštní pravidla a postupy při záchraně osob. Pozitivní změnou je i např. zavedení možnosti pro bývalé příslušníky sboru nosit služební stejnokroj i po skončení služebního poměru, za stanovených podmínek.

Zákonem nejsou dotčeny úkoly, které plní Hasičský záchranný sbor ČR podle jiných právních předpisů, například podle zákona o integrovaném záchranném systému nebo krizového zákona. Změny představuje přímá novela zákona o požární ochraně, která přispívá ke zlepšení současného stavu právní úpravy.

Zákon zakotvuje i nový institut (známý již z mezinárodních smluv, zejména ženevských úmluv), a to odřady civilní obrany. Generální ředitelství hasičského záchranného sboru, hasičský záchranný sbor kraje a záchranný útvar mohou k plnění úkolů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu zřizovat a organizačně, materiálně a personálně připravovat odřady civilní obrany z jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo jejich částí (§ 10 zákona).

Tak jako u jiných bezpečnostních sborů (např. Policie ČR) je nově upravena materie základních povinnosti příslušníků a zaměstnanců (Hlava III, § 11 a násl. zákona), tedy iniciativu, zdvořilost a přiměřenost postupu.

Z hlediska služebních stejnokrojů se předpokládá vydání příslušného prováděcího právního předpisu, výstrojové vyhlášky. Jak již bylo zmíněno nově je upravena možnost i pro bývalého příslušníka nosit uniformu po skončení jeho služebního poměru, a to za přesně stanovených podmínek a postupu ve smyslu § 15 zákona.

Úprava opatření ve vztahu k věci, místu nebo osobě obsahuje některé instituty, které v zákoně č. 238/2000 Sb. obsaženy nejsou. Ustanovení § 23 zákona je základem pro nakládání s nebezpečnou látkou nebo věcí v zájmu plnění úkolů, výuky, výcviku, zkoušek, expertizní činnosti nebo pro výkon jiné činnosti v rámci plněného úkolu. Ustanovení § 24 zákona představuje zmocnění ke specifickému postupu - zajištění, odstranění či zničení věci - v případě důvodného podezření, že věc představuje bezprostřední závažné ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí. Seznam oprávnění, která má příslušník při plnění úkolu k dispozici, je oproti zákonu č. 238/2000 Sb. stanoven precizněji. Příslušník má podle zákona právo:

- vyzvat každého, aby nevstupoval na určené místo či naopak setrval na určitém místě, anebo se podrobil jiným nezbytným omezením,
- vstoupit do obydlí, objektu nebo na pozemek za stanovených podmínek (§ 28),
- vypnout nebo odstavit přívod elektřiny, plynu, tepla, vody nebo jiného zařízení za účelem provedení zásahu.

Výše uvedeným oprávněním odpovídá všeobecně stanovená povinnost každého uposlechnout výzvy nebo pokynu příslušníka uplatněné v souvislosti s plněním úkolu.

Nově a precizně je ukotvena právní úprava práce s informacemi (Hlava VII, § 30 a násl. zákona). V jejím rámci je obsažena problematika získávání a zpracovávání informací pro účely plnění úkolů Hasičského záchranného sboru ČR. Zákonnou hranicí pro zpracování informací je podmínka jejich nezbytnosti pro plnění úkolů sboru. Hasičskému záchrannému sboru ČR je dána možnost pořizovat zvukový, obrazový nebo jiný záznam osob a věcí, které se nacházejí na místech veřejně přístupných pro účely plnění konkrétního úkolu nebo zaznamenávat zprávy a s nimi spojené provozní a lokalizační údaje, které se přenášejí prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací na operační a informační středisko. V rozsahu nezbytném pro plnění konkrétního úkolu může Hasičský záchranný sbor ČR v souladu s § 31 zákona žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informace z evidence jím provozované bezplatně a bez zbytečného odkladu. Charakter plněného úkolu determinuje to, jaké informace a v jakém rozsahu lze Hasičskému záchrannému sboru ČR poskytnout. Zpracovávané informace lze dělit podle toho, zda obsahují nebo neobsahují osobní údaje. Osobní údaje zpracovávané Hasičským záchranným sborem ČR lze za podmínek stanovených v § 36 zákona předat nebo zpřístupnit orgánu veřejné moci. Stejně tak mohou být ve vymezeném rozsahu zveřejněny osobní údaje evakuovaných osob a osob umístěných v zařízeních pro nouzové přežití obyvatelstva. Ustanovení § 35 dává hasičskému záchrannému sboru možnost zpracovávat citlivé údaje (např. údaje o zdravotním stavu) bez souhlasu osoby, jíž se týkají, jsou­ li potřebné pro plnění konkrétního úkolu. Hasičský záchranný sbor ČR dále může zpracovávat osobní údaje na základě žádosti fyzické osoby používající zvláštní způsob tísňového volání nebo při jejíž záchraně je nutné uplatnit zvláštní pravidla a postupy (osoby se zdravotním postižením).

Symboly hasičského záchranného sboru a jejich ochrana a ochrana názvu Hasičského záchranného sboru ČR (Hlava VIII) zakládá možnost chránit symboly hasičů. Současně se stanovují pravidla pro používání názvu Hasičského záchranného sboru ČR.

Nakládání s majetkem a úhrada nákladů zásahu navazuje na současnou právní úpravu hrazení nákladů za výjezd jednotky. Novinkou aplikačně významnou však je úprava problematiky nakládání s majetkem státu za mimořádné události nebo krizové situace. Nově je tak v § 42 zákona dána generálnímu řediteli možnost, aby po splnění právní úpravou stanovených podmínek rozhodl opatřením o naložení s majetkem mezi jemu podřízenými organizačními složkami bezpečnostního sboru. Půjde např. o přenechání určité movité věci k užívání, jestliže majetek, s nímž je daná organizační složka státu příslušná hospodařit, není dostatečný k plnění jejího úkolu v souvislosti s mimořádnou událostí nebo krizovou situací. Zákon dále umožňuje za stanovených podmínek bezúplatný převod vlastnického práva k majetku státu a jeho bezúplatné užívání příslušnými, mimo hasičský záchranný sbor stojícími subjekty. Tímto majetkem může být pouze movitá věc.

Závěrečná ustanovení se týkají správních deliktů, přestupků, mlčenlivosti, ocenění (medaile, dary) a přechodných ustanovení a účinnosti.
V příloze zákona jsou uvedeny přesné názvy hasičských záchranných sborů krajů, záchranného útvaru i hasičské školy.

Součástí zákona jsou již zmiňované části souvisejících změn právních předpisů. Rozsahem největší je novela zákona o požární ochraně, kde velká materie je věnována čištění, kontrole a revizi spalinových cest (úprava doposud regulovaná nařízením vlády č. 91/2010 Sb.).

Závěrem lze uvést jen prověřenou a stále aktuální „pravdu“, že ať je právní předpis sebelepší, vždy to bude na osobách, lidech, jak s ním nakládají a jak jej aplikují. Nová právní úprava představuje moderní předpis, který by měl dopomoci lepší a efektivnější práci celého Hasičského záchranného sboru ČR, zejména „dovnitř“ sboru, i když aplikace bude mít dopad i na další osoby.

Přejme proto zákonu, ať je aplikován způsobem, který bude garantovat zachování smyslu a účelu jeho normativního textu, způsobem, který bude prost interpretační svévole.

plk. doc. JUDr. František VAVERA, Ph.D., LL.M.,  MV-generální ředitelství HZS ČR
 

Každý stát by si měl zachovat svoji suverenitu v požadavkových normách

Specializovaný obor požární odolnost stavebních konstrukcí datuje své počátky v České republice v sedmdesátých letech minulého století. U jeho zrodu stál tým stavebních inženýrů, který tvorbou prvních norem začal určovat směr jeho dalšího rozvoje. V jeho čele stál nedávno zesnulý Ing. Vladimír Reichel, DrSc. Nejbližšími spolupracovníky byli Ing. Ivana Karlovská, Ing. Roman Zoufal, CSc., Ing. Milan Bauma, CSc., a také Ing. Jan Karpaš, CSc., který požární ochraně ve stavebnictví zasvětil celý profesní život a dnes je jedním z nejuznávanějších odborníků v oblasti požární odolnosti stavebních konstrukcí.

Jak jste se dostal k oboru požární odolnost staveb v dobách, kdy u nás teprve vznikal?

 

Po studiu pozemního stavitelství na stavební fakultě ČVUT jsem v letech 1968 až 1972 byl na praxi ve Vojenském projektovém ústavu. Práce byla velmi zajímavá, šlo o výjimečné projektové úkoly, jako byly stavby letišť a podobně. V rámci studia při aspirantuře na ČVUT jsem se začal zabývat požární odolností konstrukcí a v roce 1972 jsem se dostal na oddělení Ocelových konstrukcí a požární bezpečnosti staveb k Vladimíru Reichelovi, kde mým zaměřením byla požární odolnost ocelových konstrukcí. Vladimír Reichel už tenkrát trochu předběhl Evropu, protože po stáži v Anglii v roce 1968 začal v rámci normalizačních úkolů vytvářet obor požární bezpečnost staveb a poté, co jsem k němu nastoupil, začal vytvářet nové výpočetní metody požárního zatížení. Rovněž přišel s úplnou novinkou – dělení objektů do požárních úseků, což tehdy neznali nikde v Evropě a nutno podotknout, že v některých zemích neznají dosud. Ve výpočtovém požárním zatížení tehdy vytvořil nový model pro stanovení požárního rizika.

 

Jakými způsoby probíhala tvorba zcela nových norem v tomto oboru?

Začali jsme normou ČSN 73 0802 (Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty), kde jsme už používali výpočetní metody; v jiných státech byly tyto hodnoty dány taxativně. Na našem oddělení byly vytvořeny základní normy ČSN 73 0851 (Zkoušení požární odolnosti stavebních konstrukcí), ČSN 73 0852 (Zkoušení požární odolnosti požárních uzávěrů), ČSN 73 0855 (Zkoušení obvodových stěn) a ČSN 73 0856 (Zkoušení podhledů).

Ze strany odborníků nám tehdy bylo vyčítáno, že do norem vnášíme vědu a matematické výpočty. Byla to komplikace především pro projektanty, kteří do té doby nebyli zvyklí vůbec něco počítat. Matematické modely však přinášely do norem ekonomiku i efektivnost. Všechny zkoušky požární odolnosti a ověřování různých koeficientů se prováděly ve státní zkušebně VÚPS ve Veselí nad Lužnicí, kde byly postaveny zkušební pece. Tehdy se vše budovalo na základě tzv. státních úkolů, z nichž byla financována normalizační činnost, výzkum a výstavba příslušných experimentálních zařízení.

V souvislosti se vznikem kodexu norem byla ustavena technická normalizační komise TNK 27, jejímž členem jsem již více než 30 let. Komise se scházela nejméně dvakrát ročně na týdenní soustředění, a když se vyvíjela nebo revidovala norma, každý člen své připomínky projednal většinou přímo na normalizačním soustředění. Bylo to únavné, ale tento proces přinášel velké pozitivum, protože návrh normy, který z tohoto setkání odborníků vzešel, už byl tzv. „vyčištěný“. Na tvorbu a připomínkování bylo mnohem více času než dnes a normy byly „snadněji čitelné“. Musíme si ale všichni uvědomit, že tehdy u nás byl socialismus a nebylo tu tržní hospodářství. K požární bezpečnosti se přistupovalo opravdu velmi zodpovědně. Ekonomika byla hodně zohledňovaná. Vzpomínám na tvorbu jedné normy (ČSN 73 0821), kdy jsme byli povoláni na ministerstvo, protože podle nové normy byly železobetonové stropní panely příliš ekonomicky náročné na výrobu. Museli jsme proto parametry upravit tak, aby bezpečnost zůstala zachována a výroba byla ekonomicky únosná. Zachování všech aspektů bylo „hlídáno“ státem, ministerstvy, stranou a vládou. Ale tolik dalších lidí do tvorby kodexu norem nezasahovalo. Hlídala se hodně technická úroveň, ale bylo méně připomínkových řízení a administrativy. Dnes do tvorby norem může „mluvit“ téměř kdokoliv a je to dost těžký proces.

Jak do základních norem České republiky zasáhl proces harmonizace s předpisy Evropské unie?

Základní normy vytvořil Vladimír Reichel. Šlo o projektové normy ČSN 73 0802, ČSN 73 0804, později pak ČSN 73 0810, které platí dodnes. Do roku 2000 byly normy v České republice rozděleny do čtyř oblastí – projektové (požadavkové), zkušební, hodnotové a přidružené. Větší přerod v normalizaci nastal po roce 2000, kdy vešly v platnost evropské zkušební normy, které se týkají zejména zkoušení a hodnocení výrobků. V návaznosti na tento proces jsme byli nuceni zrušit zkušební normy, které fungovaly 35 let. Šlo zejména o normy ČSN 73 0851, 73 0852, 73 0855, 73 0856, 73 0862 a 73 0863, které se začaly nahrazovat evropskými předpisy, kterých jsou desítky – normy zkušební, normy na rozšířené aplikace výsledků zkoušek, normy klasifikační. Dále jsou vyvíjeny normy výrobkové. Důvodem je obchodování a vzájemná mezinárodní výměna zboží.

Co se týká projektových norem, tam si každý stát zachovává svoji suverenitu. Prozatím! Tyto normy vycházejí ze základních norem ČSN 73 0810, ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a týkají se změn staveb, zemědělských objektů, zdravotnických objektů, skladů chemikálií a dalších. V Evropě si každý stát tuto problematiku ošetřuje jinak, někde platí zákony, jinde vyhlášky a podobně. V této oblasti zatím ke sjednocování nedochází, tedy kromě norem týkajících se staveb velkých mezinárodních hotelů. Například když naše česká firma vyrábí nějaký výrobek (materiál) pro Rusko nebo Itálii, mohou mít tyto země jiné, své národní požadavky.

Jaká je situace v oblasti tzv. Eurokódů?

Již několik let (od 31. března 2010) jsou platnými českými technickými normami pro navrhování stavebních konstrukcí pouze Eurokódy – převzaté evropské normy zavedené do soustavy ČSN plus jejich národní přílohy. V roce 2000 se v Evropské unii fungování tzv. Eurokódů nastartovalo a já jsem měl možnost zúčastnit se některých jednání. Spolupracoval jsem také na tvorbě vysokoškolské učebnice týkající se výpočtů stavebních konstrukcí (ČVUT, 2005) a na publikaci PAVUS. Překládal jsem ČSN EN 1991-1-2 (Zatížení konstrukcí při požáru) včetně vytvoření Národní přílohy pro ČR. V ní se například poprvé hovoří o hustotě požárního zatížení, což je nový terminus technicus. Přitom Vladimír Reichel zaváděl tento pojem v tehdejších československých normách už v roce 1971! Dovolil bych si tvrdit, že máme tyto výpočty propracované mnohem dokonaleji než Evropská unie, protože u nás se s tím pracuje už téměř 40 let. V této oblasti není zmíněný Eurokód (ČSN EN 1991-1-2) zcela dokonalý. Proto jsme k této problematice dávali ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ochranné poznámky, podle nichž lze postupovat v návrhu podle Eurokódu, ale zároveň musí být zajištěna bezpečnost tak, aby to vyhovovalo našim vyhláškám a národním normám ČSN 73 08.

Vidíte v přijetí a používání Evropských norem zásadní chyby, potažmo hrozby pro bezpečnost?

V Eurokódech se například nabízejí různé výpočetní modely pro časové průběhy pravděpodobných (parametrických) požárů, což je svým způsobem zneužitelné. Nadšení ovšem budou investoři, protože některé věci jsou velice obtížně kontrolovatelné. Požární bezpečnost pak může být, při použití nevyhovujících materiálů ohrožena. Evropská unie postupně vydává asi 20 norem na rozšířené aplikace výsledků zkoušek požární odolnosti a ty se postupně zavádějí do soustavy ČSN. Tyto normy jsou však vytvářeny „horkou jehlou“, nejsou ověřené v praxi a některé státy, např. Německo, je neuznávají. Větší problémy pociťují menší země, protože příliš striktně dodržujeme nařízení Evropské unie, což znamená, že rušíme národní normy a přebíráme nově vydané evropské předpisy, často i bez překladu. Až v praxi pak zjišťujeme, že jsou například některé výpočty chybné. Jak už jsem uvedl, Němci tyto normy neakceptují a budují si vlastní velké zkušební pece o rozměrech až 4 x 8 metrů, Rakousko má zkušební pec vysokou 9 metrů, Česká republika vybudovala pec velikosti 5 x 6 metrů, ale to vše je otázka financí. Zkoušky prováděné na zkušebních pecích větších rozměrů jsou mnohem objektivnější, než zkoušky na minimálních rozměrech předepsaných EN. Výsledky velkých zkušebních vzorků vycházejí ovšem přísněji a hůře. To je velký problém pro tvorbu požadavků zkušebních norem – dát přednost drahým velkorozměrovým zkouškám, nebo tvořit matematické modely, které by byly akceptovatelné pro extrapolaci výsledků zkoušek v pecích přijatelných rozměrů za nižší ceny?

Velké mezery také vidím v normách na rozšířené aplikace požárních uzávěrů. Tyto normy mají až 100 stran, většinou nejsou ani přeloženy do českého jazyka. Při vydání každé nové nebo opravené evropské normy je vydáno nařízení o povinnosti jejího převzetí do národní soustavy a oznámení o zrušení národních norem, které jsou s evropským předpisem v rozporu, a to ihned, případně do šesti měsíců. Velký problém činí časté změny evropských předpisů, což má velké dopady například při klasifikaci výrobků, která platí tři až pět let. Ale pokud se předpis změní za rok a zkoušky se pak už nedají prodloužit, je to velmi problematické pro výrobce daných komponentů. Pokud chce například nyní český výrobce exportovat do Německa výrobky podléhající těmto normám, které však Německo neuznává, je to velký problém. V Německu stále platí národní normy (DIN), které jsou na jejich území nadřazené normám evropským (EN).

Bohužel tyto syrové a „nedotažené“ normy se sem valí z Evropy velkou měrou a my jsme povinni je přebírat. Časem asi disharmonie a chyby povedou ke změnám, ale určitě to bude nějakou dobu trvat.

Můžeme těmto nesrovnalostem předejít?

Osobně se domnívám, že každý stát by si měl zachovat svoji suverenitu v požadavkových normách. Nevidím důvod, proč dělat tyto věci unifikovaně, evropsky. Pokud vezmeme například výrobní halu, která bude stát v Itálii u moře nebo ve Švédsku v horách, tak zatížení konstrukcí (dlouhodobé užitné a krátkodobé sněhem) bude pokaždé jiné.

Normy týkající se klasifikace výrobků z hlediska hořlavosti a odolnosti jsou velmi rozsáhlé, přitom chybí finance na překlady. Domnívám se, že alespoň pět let by se v nich neměly dělat změny. V některých totiž dochází ke změnám každý rok a často se jedná o změny velmi závažné. Na to jsou dva úhly pohledu, zkušební laboratoře mají zajištěnou práci, oproti tomu výrobci nemají většinou dost finančních prostředků na další a další certifikace a zkoušení. Výpočty Eurokódů by se měly zjednodušit, to co jsme kdysi spočítali na dvou řádcích (s použitím logaritmického pravítka), je nyní na dvě stránky (s použitím moderních výpočetních programů).

Co se týče úprav norem v České republice, měly by se předpisy hlavně zjednodušit a zprůhlednit. Například v současnosti probíhá revize normy ČSN 73 0810, v níž jsou definována dost složitá pravidla na zateplení objektů. Na zasedání normalizační komise jsme se také shodli, že ji musíme zjednodušit a že každé znění musí být jednoznačné a musíme se vyhýbat používání slov „zpravidla“ a „doporučuje se“… V Evropských normách toto pravidlo platí o to více.

Například když se v roce 1986 vydávala norma pro výrobní objekty ČSN 78 0304, tak vyšla s modrým pruhem, což znamená, že se podle ní mohlo, ale nemuselo postupovat. Ověření probíhalo při používání v praxi, kdy teprve vyplynulo, co je vyhovující a co ne. Až později, v roce 1992, byla vydána definitivní norma. Tento proces byl dobrý, odstranily se nedostatky a chyby. Od té doby se nic podobného nedělá a nedokáži odpovědět na to, proč. Dříve byla také norma závazná – dnes je pouze doporučením, závazná je vyhláška.

Další komplikací je fakt, že výklad normy dnes podává jen soud, což je preambule úřadu normalizace. Dříve výklad podával úřad normalizace ve spolupráci s autorem normy. Dnes se úřad spíše vyhýbá zodpovědnosti. To je chybné a tento postup by se rozhodně měl změnit. V případě evropských norem je to ještě horší. Když něčemu nerozumíme, musíme žádat o výklad úřad v Bruselu, což zabere minimálně půl roku času. Tyto postupy se musejí změnit, protože přístup k normám a jejich výkladu by měl mít každý.

Jaké další problémy se mohou vyskytnout při tvorbě norem?

Zajímavé postupy jsou v normalizačních komisích. Jak jsem uvedl, jsem členem TNK již více než 30 let. Je zajímavé, co lidí se v posledních letech hlásí, že chtějí být členy těchto komisí, aby ovlivnili politiku výroby a další aspekty. Ale je to asi normální, setkal jsem se s tím i v zahraničí, kdy například na jednání o požární odolnosti stěn byla vytvořena ad hoc skupina, kterou tvořili pouze tři lidé z odpovědných úřadů a zbylých devět zástupci komerčních firem. Výrobci si tak vlastně upravovali normu podle svých potřeb.

Dnes hodně spolupracují na tvorbě Eurokódů profesoři a vysokoškolští studenti, kteří si na nich zároveň dělají habilitační práce. Je sice výborné, že dnešní absolventi škol odjedou na stáž do cizí země, umějí cizí jazyk, ale myslím, že mnohdy by jim pomohl více holý selský rozum. Jsem ještě ze staré školy, ale tenkrát se hrubé chyby dělaly jen výjimečně, díky jednodušším výpočtům prováděným na logaritmickém pravítku. Dnešní absolvent něco špatně spočítá, ale nikdo už to logicky nezkontroluje. V tom právě tkví nebezpečí Eurokódů – vysoká matematika, vše je spočítáno pouze teoreticky, ale praktický aspekt zcela chybí. Určitě by prospělo více průhlednosti a jednoduchosti.

Přinesly naopak Eurokódy nějaká pozitiva?

Výpočetní metody podle Eurokódů využívají zejména autorizovaní inženýři z oboru statika a dynamika staveb. Podle částí těchto norem lze provádět u klasických konstrukcí (z betonu, z oceli, ze dřeva, z hliníku, spřažené ocelobetonové konstrukce, cihelné konstrukce) posouzení jejich požární odolnosti. To je zcela nové a podle mého názoru velice prospěšné. V případě ochran těchto konstrukcí před požárem jsou výpočtové metody přijatelné pouze pro návrh (v rámci projektu), ale nikoliv pro průkazné hodnocení. V takovýchto případech je třeba vždy ověřit definiční obor platnosti výpočtu se zkouškami (výpočet platí v určitém intervalu a za jistých okrajových podmínek, ale nelze jej zobecnit univerzálně). Bohužel, ne všechny jevy při chování stavebních konstrukcí za požáru se dají matematicky podchytit a formulovat.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto autorka
 

Zvýšení kvality služeb poskytovaných občanům v oblasti tísňového volání

V závěru roku 2015 byla ukončena realizační fáze významného souboru projektů, který směřoval do oblasti informačních systémů operačního řízení a technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému. Jednalo se o program „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému“, ve zkratce IS IZS.
 


 

 

Cílem programu IS IZS bylo zvýšení kvality služeb poskytovaných občanům v oblasti tísňového volání, operačního řízení a interoperability jednotlivých základních složek integrovaného záchranného systému.

Projekty programu IS IZS byly realizovány v letech 2010 až 2015 se spolufinancováním ze strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně z Integrovaného operačního programu (42 z celkového počtu 45 projektů). Gestorem celého programu IS IZS je Ministerstvo vnitra­ generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.

Struktura programu

Program IS IZS se skládá z projektů:
1)    Národní informační systém integrovaného záchranného systému.
2)    Krajské standardizované projekty základních složek IZS (HZS ČR, Policie ČR a zdravotnické záchranné služby) – třikrát 13 projektů.
3)    Centrální standardizované projekty MV­ generálního ředitelství HZS ČR a Policejního prezidia České republiky – dva projekty.
4)    Řešení pro hlavní město Praha (ta nejsou spolufinancována z Integrovaného operačního programu, neboť to podmínky dotačního titulu neumožňují) – tři projekty.

Národní informační systém integrovaného záchranného systému (NIS IZS)

Projekt představuje tzv. „střechové řešení“ (společně využívané technologie), krajské a centrální standardizované projekty na toto střechové řešení navazují.

Celkovým výstupem projektu je funkční národní informační systém, který je využíván všemi základními složkami IZS při příjmu tísňových volání a následném vysílání sil a prostředků k mimořádným událostem.

Základním výstupem projektu je vytvoření sjednocující technologické platformy pro systémovou výměnu dat mezi základními složkami IZS, dále zefektivnění příjmu tísňového volání občanů a zrychlení doby odezvy základních složek IZS na tísňové volání.

Klíčovým přínosem projektu je zrychlení a zefektivnění spolupráce operačních středisek základních složek integrovaného záchranného systému, což se projeví především zrychlením zásahu při mimořádných událostech a rychlejším poskytováním pomoci občanům.

Z pohledu základních složek IZS spočívá hlavní přínos projektu především v možnosti efektivní výměny a sdílení dat a informací, a možnosti lepší koordinace.

Z pohledu zákazníka – občana je hlavním přínosem projektu snížení následků mimořádných událostí v případě společných akcí více složek IZS díky rychlejším a provázanějším zásahům. To umožňuje plně dostupné tísňové volání, přesnější určení místa mimořádné události, okamžité zahájení činnosti potřebných složek a rychlejší přeprava na místo zásahu.

Hlavní náplní projektu bylo zajištění infrastruktury nezbytné pro nastavení jednotné úrovně informačních systémů operačního řízení, která je rozdělena do tří základních technologických bloků:

- Integrační platforma – řízení výměny dat základních složek integrovaného záchranného systému,
- GIS – geografický informační systém,
- Vizualizace operační situace.

Krajské standardizované projekty HZS krajů a Centrální standardizovaný projekt generálního ředitelství HZS ČR

Realizace uvedených projektů byla zaměřena na vybudování nebo zlepšení informačního systému operačních středisek s cílem zajistit provoz informačních a komunikačních sítí a služeb HZS ČR a dosáhnout dokonalého propojení všech základních složek IZS mezi sebou bez ohledu na jejich lokaci, a tím zajistit vysokou akceschopnost a interoperabilitu.

Projekty bezprostředně využívají jednotné datové a komunikační prostředí vytvořené v rámci projektu NIS IZS, což v konečném důsledku přináší zkrácení doby odezvy na tísňová volání a nasazení sil a prostředků.

V rámci krajských standardizovaných projektů HZS krajů a Centrálního standardizovaného projektu generálního ředitelství HZS České republiky byly pořízeny nové technologie pro operační řízení s napojením na technologie vybudované v projektu NIS IZS umožňující zajistit kvalitnější informace pro vytěžení informací z tísňového hovoru, vyšší účinnost operačního řízení a nasazování sil a prostředků, zvýšení přehledu o operační situaci, zkrácení přepravních časů sil a prostředků a dále zajistit interoperabilitu na úrovni jednotlivých HZS krajů, ale i mezi ostatními základními složkami IZS.

Přínos projektů

Výstupy projektů umožní včasnou a efektivní reakci na zvyšující se hrozby nebo následky přírodních a technologických rizik, které lze eliminovat nebo řešit prostřednictvím zajištění vysoké úrovně akceschopnosti a efektivity operačního řízení HZS ČR v rámci základních složek IZS. Jedná se zejména o potřebu včasného zásahu na místě mimořádných událostí.

Informace o projektu jsou dostupné na http://is­-izs.izscr.cz/ nebo http://www.hzscr.cz/clanek/jednotna­-uroven­-informacnich­ systemu­-operacniho­-rizeni­-a-modernizace­-technologii­-pro­-prijem­-tisnoveho-volani­-zakladnich-slozek-integrovaneho-zachranneho­-systemu-402999.aspx.

plk. Ing. Vladimíra KRACÍKOVÁ,  MV-generální ředitelství HZS ČR
 

Požární ochrana při zpracování uhlí

sokolovska-uhelna.jpg

Podnik Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., (dále jen „Sokolovská uhelná“ nebo „podnik“) je jedním z největších výrobců elektrické energie v České republice a zároveň nejmenší hnědouhelnou těžební společností. Hasičský záchranný sbor podniku Sokolovská uhelná (dále jen „HZSP“), největšího zaměstnavatele Karlovarského kraje, má na starosti požární ochranu nejen obrovského areálu čítajícího téměř dva miliony metrů čtverečních, ale i 3200 zaměstnanců jmenovaného podniku.

Firma svou činností navazuje na bohatou historickou tradici povrchové těžby a zušlechťování hnědého uhlí na Sokolovsku. Hlavními výrobky společnosti jsou energetická energie a teplo, energetické uhlí a karbochemické produkty. Ročně firma vytěží kolem 6,5 milionů tun hnědého uhlí v lomu Jiří ve Vintířově. Z celkového objemu hnědého uhlí směřuje přibližně 50 % k tuzemským i zahraničním zákazníkům. Druhou polovinu firma využívá k výrobě elektrické energie na sekci Teplárna a surového plynu na sekci Generátorovna (ročně 1,3 miliardy m3), z něhož vyrobí 1,2 milardy m3 energo plynu, který je využíván jako základní palivo pro paroplynovou elektrárnu, menší část vyrobeného plynu se prodá externím zákazníkům. Přes 90 % vyrobené elektřiny firma prodává velkoobchodním partnerům, zbytek je distribuován konečným spotřebitelům prostřednictvím vlastní lokální distribuční soustavy.

Kromě uhlí spotřebuje podnik při výrobě asi 20 milionů m3 vody, přibližně 6 milionů m3 zemního plynu a chemikálie jako jsou methanol, kyselina chlorovodíková, hydroxid sodný apod. Jako vedlejší produkt se vyrábí například kyselina sírová (podle obsahu síry v uhlí, přibližně 22 tisíc tun ročně), kterou firma dále prodává. Produkuje se také čpavek a fenolový koncentrát. Dalším významným vedlejším produktem je například hnědouhelný generátorový dehet, který je dále odprodáván cementárnám.

Potenciál nebezpečí v areálu podniku

Firma Sokolovská uhelná má zpracovány vnitřní havarijní plány podle zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). Mezi vysoce nebezpečné látky, které jsou v podniku skladovány a jsou potenciálním nebezpečím, patří kyselina sírová v 97% koncentraci, ze všech chemických látek z hlediska prevence závažných havárií je pak nejvíce ohrožující kapalný čpavek v 99,9% koncentraci (7000 tun ročně), který vzniká na „fenolce“, jež zpracovává fenolové vody z generátorovny. Z tohoto důvodu je podnik zařazen do kategorie B podle zákona o prevenci závažných havárií. Předčištěná voda prochází finálním čištěním ve vlastní BČOV, čistá voda se vrací zpět do řeky. „V případě provozní havárie a znečištění vody jsme schopni vodu z kanalizace odklonit na místní odkaliště a recyklovat ji v podniku, např. při plavení generátorové škváry a popílku. Naše laboratoř denně provádí analýzu vzorků, limity pro obsah nežádoucích látek jsou velmi přísné,“ uvedl Hlavní inženýr divize Zpracování Ing. Tomáš Lorenc.

 

 

Mezi vedlejší produkty výroby patří i tzv. energosádrovec z mokré vápencové vypírky, která probíhá v rámci odsíření kouřových plynů sekce Teplárna. Za rok se vyrobí téměř 100 tisíc tun energosádrovce, který bude v budoucnu využíván na výrobu sádry. Výstavba kalcinační jednotky se v současné době připravuje.

 

Dalším potenciálním nebezpečím v podniku je skladovaný methanol, kterého kupuje firma 1400 m3 ročně. Podchlazeným methanolem je vypírán sirovodík ze surového generátorového plynu. Sklady jsou definovány jako objekty s vysokým požárním nebezpečím. Kromě toho podnik skladuje v menším množství kupovaný hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu fosforečnou, buthylacetát, hydrazin a další chemikálie.

Potenciálním nebezpečím může být i vlastní čerpací stanice na divizi Těžba. Zaměstnanci HZSP jsou proškoleni v oblasti chemické výroby a princip výroby i potenciál nebezpečí používaných chemikálií detailně znají.

Historie HZSP

První požární stanice vznikla při výstavbě tehdejšího Palivového kombinátu 25. únor, k.p. Vřesová v roce 1958. Tehdy měla pouze dva pracovníky na směně a techniku CAS 25 Š 706 a sanitní vozidlo Š 1203. V roce 1964 byla po zahájení výroby založena Závodní báňská záchranná stanice. Z této byl v roce 1976 utvořen Závodní požární útvar v počtu 1 + 8, a od ledna roku 1995 pak byla tato jednotka přejmenována na hasičský záchranný sbor podniku a početní stav hasičů byl postupně navyšován až na současný 1 + 10 na směnu ve 24hodinovém režimu. Celkem má nyní HZSP s velitelem, spojařem, garážmistrem a techniky 42 lidí. Stav zaměstnanců HZSP je v současné době dostačující, i tak je ale seznam případných zájemců o místo dlouhý. Ve sboru je však téměř nulová fluktuace, pokud lidé odcházejí, pak pouze z vážných zdravotních důvodů nebo do důchodu. „Zrovna nedávno k nám nastoupil nový zaměstnanec. Vždy upřednostňujeme spíše zaučené nebo zkušené lidi. Takovým stačí na seznámení se s provozem měsíc. Pokud by k nám nastoupil úplný nováček, trvalo by mu zapracování minimálně rok,“ uvedl­ velitel HZSP Herbert Weiss. Věkový průměr jednotky HZSP je 50 let.

Činnost HZSP

 

HZSP má na starosti zajištění požární ochrany v celém areálu podniku. Pro dohled nad jižní částí rozlehlé plochy, která je z hlediska dojezdového času pro HZSP hodně vzdálená, má dohodu s HZS Karlovarského kraje, stanicí Sokolov. HZSP je součástí integrovaného záchranného systému, v případě potřeby vyjíždí k zásahům do okolních lesů nebo k dopravním nehodám v okolí podniku.

 

Celý komplex Sokolovské uhelné je definován jako výbušné prostředí se zvýšeným požárním nebezpečím, všude proto platí striktní zákaz kouření. Náplní činnosti členů HZSP jsou nejen záchranné práce, ale také asistence při opravách, svařování apod., a výjezdy k zajištění předlékařské pomoci. Hasiči zajišťují i kontroly hasicích přístrojů (zhruba 6000 kontrol ročně) a revize 647 hydrantů v areálu podniku. Pokud čas a podmínky dovolí, podílejí se členové HZSP na údržbě komunikací v areálu podniku, ale prioritou je akceschopnost jednotky.
HZSP vyjíždí každý rok průměrně ke stovce zásahů a dvěma stům asistencí. U zásahů se většinou jedná o technickou pomoc, drobnější požáry nebo likvidaci hmyzu. Požáry v podniku bývají z velké části způsobeny uhelným záparem, záparem uhelného prachu, závadou na elektroinstalaci nebo únikem plynu.

 

Kromě toho jednotka vyjíždí ročně přibližně 50x sanitním vozidlem k poskytnutí první pomoci. Na každé směně slouží vyškolení zdravotníci a ostatní členové jsou průběžně doškolováni. Pokud se jedná o vážnější zranění nebo onemocnění, je k dispozici lékař z místního zdravotního střediska nebo je při výjezdu rovnou vyrozuměna ZZS. Pro takovéto případy má HZSP v rozlehlém areálu zpracování (2 km2) i těžby (25 km2) určeno šest sjížděcích bodů, kam v případě potřeby zraněného rychle dopraví a předá ZZS. Sjížděcí body jsou důležité už z toho důvodu, že v oblasti těžby se cesty i několikrát měsíčně mění.

 

Sanitní vozidlo HZSP je však pro náhlé případy velmi dobře vybaveno, hasiči mají k dispozici defibrilátor, masážní resuscitační desku AutoPuls, se kterou lze provést účinnou resuscitaci zraněného například i v kabině kolesového rypadla.

Veškeré hlášené události v podniku přebírá operační středisko HZSP, kam jsou svedena i veškerá čidla EPS. V případě vyhlášení poplachu vyjíždí jednotka HZSP do dvou minut. Dojezdové časy jsou v případě zpracovatelské části podniku do tří minut, většinou spíše do jedné minuty.

Největší událostí, k níž jednotka HZSP za poslední roky vyjela, byla havárie při plánované opravě potrubí. Při otevírání příruby došlo i přes provedenou inertizaci CO2 a dusíkem neočekávaně k chemické reakci a tunu vážící koleno trubky přelétlo několik metrů vysokou vedlejší budovu a dopadlo přímo do provozu čpavkového hospodářství. Naštěstí tak, že neporušilo výrobu. Zásobník čpavku však ohrožoval utržený betonový panel a obsluha zařízení stihla přečerpat během 40 minut čpavek do cisterny, než se panel utrhl a poškodil zásobník. Únik čpavku tak nebyl prakticky žádný.

K tragické události došlo před lety při výměně olejových filtrů, kdy došlo při úniku oleje pod tlakem k požáru a jeden člověk na místě uhořel, ačkoliv požár hasiči získali pod kontrolu v řádu několika minut.

Prevence

 

V podniku Sokolovská uhelná má požární prevenci na starosti samostatné oddělení, které sídlí přímo v areálu. Zajišťuje také oblast BOZP, zpracovává dokumentaci a vnitřní havarijní plány. HZSP s tímto oddělením úzce spolupracuje.

 

Celá zpracovatelská část podniku Sokolovská uhelná je chráněna EPS, přibližně 1000 čidel reagujících na kouř a na teplo je svedených na operační středisko HZSP. V nedávné době byla provedena rekonstrukce systému ochrany EPS a výrazně ubylo planých poplachů. Stejně tak byl podstatně snížen počet čidel, protože například čidla umístěná pod dopravními pásy byla nahrazena lineárním vedením.
Ve výrobních blocích jsou instalována polostabilní a stabilní hasicí zařízení. Každý provoz podniku má svoji požární hlídku, která dohlíží na dodržování předpisů o požární ochraně. Její školení zajišťuje HZSP a oddělení požární prevence. Protože některé z provozů jsou nebezpečné samy o sobě, zaměstnanci údržby někdy musejí pracovat v dýchacích přístrojích, které jim zapůjčuje HZSP (k dispozici má pro tyto účely celkem 40 ks dýchacích přístrojů, které také servisuje; například v roce 2014 bylo evidováno 5000 výpůjček). V případě nutnosti ověření koncentrace látek v ovzduší před zahájením výroby tyto úkony zajistí podniková laboratoř.

Hydrantová síť je rozvedena po celé zpracovatelské části podniku, k případnému doplnění vody jsou určeny dvě požární nádrže, každá o kapacitě 350 m3. Areál je také vybaven vlastní kanalizační sítí, kam je sváděna kontaminovaná voda.

Výcvik

 

HZSP má zpracován roční plán školení a výcviku pro každou směnu. Ta absolvuje vždy čtyři prověřovací nebo námětová cvičení ročně, dva výcviky jsou prováděny v dýchacích přístrojích, jeden podle plánu prevence závažných havárií. Podnik má svůj vlastní výcvikový polygon se speciálně uzpůsobenou drahou, tzv. „dýmnici“. Tento polygon v hojné míře využívají dobrovolní i profesionální hasiči ze širokého okolí. Je vybaven zvukovou signalizací i signalizací pohybu a možností zakouření. Navíc je umístěn mimo město, takže na něm lze cvičit například i hašení nebezpečných látek, olejů a podobně. Na vrakovišti v Lomnici pak každá směna jednou za rok absolvuje výcvik vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel.

 

Hasiči spolupracují i při prověřovacích cvičeních zaměstnanců, které plánuje podle plánu výroby oddělení požární prevence. Jde například o evakuaci zaměstnanců ze správních budov, v areálu jsou dvě pětipatrové budovy a jedna třípodlažní. HZSP se také účastní minimálně jednoho cvičení IZS za rok.

HZSP nemá vlastní oddíl lezců, ale všichni zaměstnanci jsou vycvičeni pro sebezáchranu i slaňování do hloubky. „V tomto směru úzce spolupracujeme s naší báňskou záchrannou službou ve Vintířově. Ta také zasahuje v těžební části, má odborníky na důlní i lezeckou činnost, zajišťuje práce po ukončení těžby, dohlíží na hladinu spodní vody i plynů,“ uvedl Herbert Weiss.

Technika

Celý podnik Sokolovské uhelné, tedy i HZSP, používá pro svoji potřebu automobily značky Tatra, které i sám servisuje. HZSP disponuje pěti ks CAS 24 T-815 (z toho 2x 8 m3 vody), CAS 8 A31, terénním sanitním vozidlem zn. Toyota, VW Transporterem, pomocnými vozidly Hyundai a Ford Transit a velitelským vozidlem Mitsubishi Outlander. Dále má ve své výbavě pomocnou požární a dýchací techniku, osvětlovací agregáty, vyprošťovací zařízení, agregáty na střední a lehkou pěnu, přetlakové ventilátory, těžké přetlakové protichemické obleky, dýchací přístroje Interspiro i vysílačky vhodné do výbušného prostředí. „Myslím, že jsme vybaveni opravdu dobře. Jediné, co bude v dohledné době zapotřebí, je výměna jedné velkokapacitní CAS za novější,“ doplnil Herbert Weiss.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto autorka  a archiv HZSP Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s.

Průběh a výsledky cvičení „ZÓNA 2015“

Ve dnech 22. až 24. září 2015 se uskutečnilo cvičení orgánů krizového řízení pod názvem „ZÓNA 2015“, které bylo zaměřeno na prověření činnosti ústředních správních úřadů, územních správních úřadů, orgánů kraje, obcí s rozšířenou působností a vybraných obcí, složek integrovaného záchranného systému a dalších subjektů zařazených do Vnějšího havarijního plánu Jaderné elektrárny Temelín při řešení mimořádné události vzniklé v souvislosti se simulovanou havárií v Jaderné elektrárně Temelín.

Nové pojetí

 

Cvičení tohoto typu se konalo již počtvrté, předcházelo cvičení „ZÓNA 2008“ a „ZÓNA 2013“ v Jaderné elektrárně Dukovany a „ZÓNA 2010“ v Jaderné elektrárně Temelín (dále jen „ČEZ ETE“). Povinnost pravidelně prověřovat vnější havarijní plány jaderných elektráren vyplývá z vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vhlášky č. 429/2003.

 

Cvičení „ZÓNA 2015“ (dále jen „cvičení“) se od předchozích odlišovalo celkovým pojetím. Dosud byly všechny činnosti vykonávané v průběhu cvičení předem detailně naplánovány a všichni účastníci s nimi byli dopředu seznámeni. Nyní byli účastníci cvičení obeznámeni pouze s klíčovými body cvičení a v samotném průběhu reagovali na jednotlivé rozehry – pro cvičící předem neznámé situace, například změny meteorologické situace, začátek a konec úniku radioaktivních látek, výsledky monitorování radiační situace, dopravní nehoda na evakuační trase a také rozehry situací, ze kterých vyplývaly požadavky na věcné zdroje, uplatňované standardními postupy. Vzhledem k tomu, že tento přístup byl zvolen poprvé, cvičení bylo realizováno především štábní formou, s minimálním nasazením vyčleněných sil a prostředků integrovaného záchranného systému (IZS) do praktických činností.

Na ústřední úrovni byly stanoveny hlavní cíle cvičení, které si jednotliví cvičící rozpracovali podle své působnosti. V průběhu cvičení se řešila zejména:

- činnost organizace havarijní odezvy ČEZ ETE a komunikačních toků s orgány krizového řízení při vzniku a průběhu mimořádné události (MU),
- činnost orgánů krizového řízení podle vnějšího havarijního plánu (VHP) ČEZ ETE,
- činnost krizových štábů všech úrovní při vzniku MU, včetně aktivace a zasedání Ústředního krizového štábu (ÚKŠ) a jeho odborných pracovních skupin (pro nové členy ÚKŠ to byla forma odborné přípravy),
- činnost orgánů krizového řízení ČR podle „Úmluvy o včasném oznamování jaderné nehody“, podle „Úmluvy o pomoci v případě jaderné nebo radiační nehody“ a podle „Rozhodnutí Rady 87/600/Euroatom o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace“,
- činnost orgánů krizového řízení při přijímání neodkladných ochranných opatření (varování, ukrytí, jódová profylaxe, evakuace, dekontaminace),
- činnost vybraných složek radiační monitorovací sítě,
- prověření aktuálnosti dokumentace k radiační havárii (VHP ČEZ ETE, typový plán „Radiační havárie“, Ústřední poplachový plán IZS a uzavřené dohody o plánované pomoci na vyžádání),
- informovanost obyvatelstva o vzniku mimořádné události (MU2, MU3) a o vývoji situace cestou hromadných sdělovacích prostředků,
součinnost ústředních správních úřadů v procesu zpracování požadavků věcných zdrojů.

Cílem cvičení na krajské úrovni bylo prověřit reálnost zpracovaných dokumentů s důrazem na praktické provedení evakuace, informační toky a komunikaci mezi jednotlivými krizovými štáby, správními úřady a složkami IZS. Do třídenního řešení simulované radiační havárie bylo průběžně na všech stupních orgánů krizového řízení a složek IZS zapojeno až tisíc cvičících.

Přípravné období cvičení

Příprava cvičení probíhala v souladu s „Plánem cvičení orgánů krizového řízení – upřesnění na léta 2015–2017“, schváleným usnesením Bezpečnostní rady státu č. 40 ze dne 15. října 2014, kterým bylo uloženo ministru vnitra v součinnosti s předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a ministrem obrany zabezpečit přípravu, provedení a vyhodnocení tohoto cvičení. K tomu byla zřízena řídící skupina pod vedením Ministerstva vnitra­ generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (MV­ GŘ HZS ČR) složená se zástupců dotčených subjektů: Ministerstvo vnitra – odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality, Policejní prezidium ČR, Ministerstvo obrany, SÚJB, Správa státních hmotných rezerv, Úřad vlády ČR, Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“), Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje (dále jen „HZS kraje“), Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „Policie JCK“) a ČEZ, a.s. Tato skupina na svých pracovních schůzkách zejména projednávala plánovací dokumentaci a praktické otázky zabezpečení přípravy a provedení cvičení. K vlastnímu cvičení byla řídící skupinou připravena a ministrem vnitra schválena tato dokumentace:

- Záměr k provedení cvičení ZÓNA 2015 s přílohou Harmonogram přípravy, provedení a vyhodnocení cvičení ZÓNA 2015,
- Plán provedení cvičení ZÓNA 2015 s přílohami (námět cvičení, způsob mediálního zabezpečení cvičení, časový průběh cvičení a údaje pro spojení).

Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů vytyčených pro toto cvičení bylo prověřit schopnost orgánů krizového řízení aktivně reagovat na aktuální situaci (rozehry), byla v plánu provedení ustanovena skupina rozehry složená ze zástupců MV­ GŘ HZS ČR, Policejního prezidia ČR, SÚJB, ČEZ ETE, Správy státních hmotných rezerv a Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Uvedená skupina zpracovala další důležitý dokument – Plán rozeher cvičení ZÓNA 2015, schválený generálním ředitelem HZS ČR, který obsahoval přehled jednotlivých rozeher (téma, obsah, komu je rozehra určena, v jakou dobu ji obdrží a zpracovatel rozehry). Každá rozehra byla některým ze členů skupiny rozehry nebo rozhodčím předána ve stanovený čas příslušnému operačnímu a informačnímu středisku nebo krizovému štábu. Koordinaci rozeher při samotném cvičení prováděl vedoucí skupiny rozehry prostřednictvím telefonického spojení.

Samotnému cvičení předcházela kromě přípravy štábu MV­-GŘ HZS ČR i příprava rozhodčích, kteří měli za úkol sledovat a hodnotit průběh cvičení v krizových štábech kraje, HZS kraje, Policie JCK a v regionálním krizovém štábu SÚJB.

V podmínkách HZS kraje byla za účelem přípravy cvičení vytvořena pracovní skupina z příslušníků oddělení IZS a služeb, KOPIS a ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Tato se zúčastňovala pravidelných jednání pracovní skupiny pro přípravu, provedení a vyhodnocení cvičení v Jihočeském kraji. Kromě krajského úřadu, HZS kraje a Policie JCK v ní byli zástupci Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj, Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, ČEZ ETE a ČEPS, a.s.

Na základě plánu provedení cvičení schváleného ministrem vnitra a z něj vyplývajících úkolů zpracoval HZS kraje v součinnosti s výše uvedenými subjekty dokumentaci pro cvičení v podmínkách Jihočeského kraje (záměr, harmonogram, plán provedení s přílohami), kterou po projednání v bezpečnostní radě kraje schválil hejtman Jihočeského kraje. Všechny dokumenty byly zpracovány v souladu se závěry z jednání pracovní skupiny kraje.

V přípravném období cvičení byla kromě zpracování dokumentace řešena otázka vytvoření zázemí (pracoviště) HZS kraje pro činnost krizového štábu obce s rozšířenou působností České Budějovice a regionálního krizového štábu SÚJB. Podle požadavků SÚJB byla také připravena základna pro mobilní skupiny radiační monitorovací sítě. Nedílnou součástí přípravy bylo proškolení členů štábu HZS kraje k provedení cvičení a seznámení s plánem provedení cvičení. V režii oddělení IZS a služeb probíhala příprava na rozvinutí a činnost dozimetrie a stanoviště dekontaminace na stanici HZS kraje v Českých Budějovicích.

Prováděcí období cvičení

Průběh třídenního cvičení byl rozdělen do několika období v souvislosti s vývojem MU v ČEZ ETE, zaváděním neodkladných ochranných opatření a jejich realizací. První den cvičení došlo v ranních hodinách k simulované události v ČEZ ETE. Událost byla klasifikována jako MU1 a vzhledem k nepříznivému vývoji situace směnový inženýr následně překlasifikoval událost na MU2, což byl výchozí okamžik pro zahájení cvičení. Procvičováno bylo zejména vyrozumění orgánů krizového řízení, složek IZS, správních úřadů a organizací. Hejtman kraje převzal na základě vyhlášení zvláštního stupně poplachu koordinaci záchranných a likvidačních prací a po zhodnocení vývoje situace požádal cestou štábu MV­-GŘ HZS ČR o ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací Ministerstvem vnitra.

Překlasifikací na MU3 začalo druhé období cvičení, v jehož průběhu došlo k úniku radioaktivních látek do životního prostředí mimo objekt ČEZ ETE. V první fázi byly vyrozuměny orgány a organizace podle vnitřního havarijního plánu ČEZ ETE a podle VHP ČEZ ETE, současně se zahájilo provádění ochranných opatření v areálu ČEZ ETE. Varování obyvatelstva je standardně nastaveno jednak spuštěním koncových prvků (sirén) v zóně havarijního plánování, následně spuštěním varovné nahrávky v České televizi a Českém rozhlase. V případě tohoto cvičení nebyly sirény reálně spuštěny. V České televizi byl v průběhu vysílání uveden „plovoucí“ proužek s informací o probíhajícím cvičení. K prověření prostupnosti v Českém rozhlase byla spuštěna předem připravená znělka. Krizové štáby a jejich stálé pracovní skupiny realizovaly své činnosti podle plánovací dokumentace, byla přijímána neodkladná ochranná opatření pro obyvatelstvo (varování, ukrytí, jodová profylaxe, regulace pohybu osob a vozidel uzavřením zóny havarijního plánování), byla zahájena příprava na evakuaci, aktivovala se přijímací střediska a příjmové obce k nouzovému ubytování a další činnosti prováděné při MU3 s únikem radioaktivních látek, to vše v souladu s VHP ČEZ ETE.

Ještě v odpoledních hodinách prvního dne cvičení byl na základě návrhu předsedkyně SÚJB svolán ÚKŠ. Na jeho jednání podali jednotliví členové informaci o aktuální situaci a přijatých opatřeních, o činnosti svých rezortů a dalších činnostech, které by se prováděly v souvislosti s řešením vzniklé MU. V průběhu zasedání ÚKŠ se uskutečnila videokonference s krizovým štábem kraje, Krizovým koordinačním centrem SÚJB a ČHMÚ. Jedním z hlavních bodů programu bylo také projednání návrhu na vyhlášení nouzového stavu pro území Jihočeského kraje, o které požádal předsedu vlády hejtman kraje a doporučila ho rovněž předsedkyně SÚJB. Současně byly aktivovány a pracovaly odborné pracovní skupiny ÚKŠ. Mediální skupinu zastupovala tisková mluvčí MV­-GŘ HZS ČR. Členové odborné pracovní skupiny pro zabezpečení věcnými zdroji (gesce Správy státních hmotných rezerv) zpracovali požadavky na svá pracoviště a druhý den cvičení se skupina sešla k projednání všech vznesených požadavků. Nouzový stav byl simulovaně vyhlášen z důvodu nebezpečí z prodlení předsedou vlády, a to na dobu od 19 hodin 22. září do 24 hodin 21. října 2015. Následující den bylo toto rozhodnutí potvrzeno na fiktivním zasedání vlády ČR. Činnost předsedy vlády, resp. celé vlády ČR, simulovali v rámci cvičení pracovníci odboru pro obranu a bezpečnost Úřadu vlády ČR, kteří také zajišťovali komunikaci s ÚKŠ. Hejtman kraje následně vydal rozhodnutí k provedení stanovených krizových opatření v době trvání nouzového stavu v podmínkách Jihočeského kraje.

Druhý den cvičení byl rozehrou zastaven únik radioaktivních látek a prostřednictvím mobilních jednotek radiační monitorovací sítě bylo zahájeno měření radiační situace v okolí ČEZ ETE. Do měření radiační situace byly poprvé zapojeny také předurčené jednotky SDH obcí vybavené dozimetrickými přístroji. Po vyhodnocení situace vydal SÚJB doporučení k evakuaci z nebezpečné oblasti s výčtem částí dotčených obcí a doporučil odvolání ukrytí obyvatel v zóně havarijního plánování mimo oblasti, které budou evakuovány.

Poslední, třetí den cvičení, v souladu s doporučením SÚJB, nařídil hejtman kraje svým pokynem evakuaci pro oblasti, kde úroveň kontaminace přesahovala povolené limity, a po provedení evakuace odvolal ukrytí. Praktickou část cvičení představovalo reálné vybudování přijímacího střediska pro evakuované obyvatelstvo, které simulovali figuranti z Jihočeské univerzity. Přijímací středisko pro evakuované bylo určeno v reálném čase na základě výsledků měření radiační situace. Způsob realizace evakuace probíhal podle pokynů vydávaných velitelem zásahu. MV­-GŘ HZS ČR provádělo koordinaci celého cvičení a štáb MV­-GŘ HZS ČR zasedal po celou dobu jeho trvání. Nasazování vyčleněných sil a prostředků v rámci HZS ČR ve prospěch záchranných a likvidačních prací (stanoviště dekontaminace osob a techniky, kontejner nouzového přežití) nebo vyžádání sil a prostředků Armády ČR (monitorování leteckou skupinou, dekontaminace osob a techniky, posílení Policie ČR) a v neposlední řadě také zajišťování požadavků na věcné prostředky ze svých zdrojů řešil štáb MV­-GŘ HZS ČR. Odborná podskupina vyhodnocování CBRN situace vedla na základě obdržených výsledků monitorování přehled o radiační situaci v zóně havarijního plánování. Pro podporu činností štábu byly informace o situaci v zóně havarijního plánování (evakuované oblasti, evakuační trasy, dekontaminační stanoviště) zobrazeny pomocí geografického informačního systému (ArcMap).

Ministerstva a další ústřední správní úřady, která jsou podle Statutu ÚKŠ v tomto pracovním orgánu vlády zastoupena, se účastnila cvičení prostřednictvím svých členů na jednání ÚKŠ, nebo aktivací svých operačních středisek (Stálé operační centrum Ministerstva obrany, Operační středisko krizového štábu Ministerstva financí), činností sekretariátů krizových štábů (Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo průmyslu a obchodu) nebo celého krizového štábu (Ministerstvo dopravy). Ministerstvo životního prostředí cvičilo především prostřednictvím ČHMÚ, které se velkou měrou podílelo na simulaci počasí a modelování vývoje radiační situace. V průběhu celého cvičení bylo procvičováno informování médií o prováděných činnostech a vydávání pokynů pro obyvatelstvo. Po celou dobu cvičení zasedal v prostorách stanice HZS kraje v Českých Budějovicích štáb HZS kraje, krizový štáb obce s rozšířenou působností České Budějovice a regionální krizový štáb SÚJB.

Činnost přijímacích středisek

V souladu s VHP ČEZ ETE je pro příjem obyvatelstva v rámci Jihočeského kraje stanoveno 16 příjmových oblastí. Příjmovou oblast tvoří správní obvod obce, která má stanovenu působnost za 13 km hranicí zóny havarijního plánování. V každé z příjmových oblastí je zřízeno jedno příjímací středisko. Pro příjem evakuovaného obyvatelstva je prioritně určeno osm příjmových oblastí, ostatní tvoří zálohu pro případ aktuální nedostatečné kapacity míst nouzového ubytování, nebo změny podmínek pro evakuaci. Vždy je uplatňován princip ubytování obyvatelstva z jedné evakuované obce (popř. části obce) do jedné příjmové obce. Při cvičení byla na pokyn velitele zásahu již první den cvičení aktivována všechna předurčená i záložní přijímací střediska. V souvislosti s nařízením evakuace a podle výsledků měření radiační situace byla v dalším průběhu cvičení uvedena do činnosti tři přijímací střediska, z toho Tábor a Jindřichův Hradec pouze štábně a s praktickým nácvikem přijímací středisko v obci s rozšířenou působností Třeboň. Příjem evakuovaných osob (figurantů) proběhl v souladu s principy uvedenými ve VHP ČEZ ETE bez zásadních nedostatků. Do dvou hodin od příjezdu do přijímacího střediska bylo 26 figurantů, kteří cvičně představovali přibližně 120 evakuovaných obyvatel, odbaveno a činnost přijímacího střediska byla ukončena. Organizace a zajištění činnosti přijímacího střediska byla ze strany starostky obce a krizového štábu obce bez obtíží zvládnuta.

Zapojení jednotek dobrovolných hasičů

Vybrané jednotky SDH obcí v zóně havarijního plánování jsou pro účely vedení zásahu a potřebu informací o úrovních ionizujícího záření po vyhlášení MU3 vybaveny v souladu s pokynem generálního ředitele HZS ČR potřebnými přístroji – dozimetry. V Jihočeském kraji byly obcím v zóně havarijního plánování, na základě smlouvy o dočasném bezúplatném užívání, zapůjčeny přenosné dozimetrické přístroje typu DC-3 A-72 a DC-3 B-72, a od roku 2013 probíhá pravidelná odborná příprava obsluhy dozimetrů. Při cvičení byla obsluha dozimetrů aktivována v okamžiku překlasifikace na MU3 krajským operačním a informačním střediskem (KOPIS) HZS kraje, a to prostřednictvím SMS a AMDS. Pokyn k zahájení měření obdržela obsluha dozimetrů druhý den cvičení po ukončení úniku, s požadavkem hlášení naměřených hodnot k desáté a čtrnácté hodině zpět na KOPIS HZS kraje, které předávalo výsledky měření regionálnímu krizovému štábu SÚJB. Vzhledem ke skutečnosti, že byly předurčené jednotky SDH obcí v oblasti měření radiační situace zapojeny do cvičení poprvé, byl výsledek uspokojivý. K desáté hodině nahlásilo výsledky měření 76 % místních částí obcí a ke čtrnácté hodině to bylo 61 % zúčastněných.

Činnost štábu HZS kraje

Jedním z dílčích úkolů cvičení bylo prověřit činnost krizového štábu HZS kraje (dále jen „štáb“). Vedoucí odborných skupin štábu zpracovali dokumentaci potřebnou pro řešení mimořádné události typu radiační havárie v souladu s aktualizovaným zněním VHP ČEZ ETE, platným od 1. ledna 2014. Jedním z cílů cvičení bylo tuto dokumentaci prověřit, tj. zjistit, zda odborným skupinám vyhovuje, nebo je potřeba ji upravit, případně doplnit. Reálné svolání stálé pracovní skupiny štábu, součástí které jsou i vedoucí odborných skupin, proběhlo standardně cestou KOPIS HZS kraje po zahájení cvičení. Jako pracoviště štábu sloužila jedna ze zasedacích místností v budově krajského ředitelství, kde byly vytvořeny technické podmínky pro realizaci audio­ video konferencí s územními odbory HZS kraje. K dalšímu vybavení patří tabule smart board, mapové podklady, telefonní linky se záznamovým zařízením a možnost připojení přenosných počítačů. Štáb má pro komunikaci s ostatními krizovými štáby v kraji zřízenou e­ mailovou adresu. Na prvním zasedání byli všichni přítomní seznámeni se vzniklou situací, byly zadány úkoly jednotlivým skupinám a určeni velitelé bojových úseků (radiační situace a dozimetrie, dekontaminace, evakuační trasy a přeprava, přijímací střediska a ubytování). V rámci zasedání byl nastaven dvousměnný provoz štábu a systém střídání směn s přerušením v nočních hodinách. Rovněž byla přijata personální opatření k zabezpečení všech činností, za jejichž provedení odpovídá HZS kraje. Ve funkci vedoucího štábu, řídícího důstojníka HZS kraje a velitele zásahu se v průběhu tří dnů cvičení vystřídalo pět služebních funkcionářů HZS kraje.

V rámci cvičení byly na jednotlivých územních odborech HZS kraje aktivovány pracovní skupiny štábu HZS kraje, složené z příslušníků daného územního odboru a řízené v první směně řediteli územních odborů. Tyto pracovní skupiny měly zřízenu e­ mailovou adresu pro komunikaci v rámci štábu.

V průběhu cvičení zasedaly krizové štáby všech obcí s rozšířenou působností v Jihočeském kraji a krizový štáb kraje, kterých se v souladu s pokynem ředitelem HZS kraje účastnili předurčení příslušníci HZS kraje.

Vyhodnocení cvičení

Cvičící i přes nové náročné aspekty, které cvičení „ZÓNA 2015“ přineslo, přistoupili k přípravě a k samotnému provedení cvičení velice zodpovědně a aktivně. V průběhu cvičení, kdy vážnost simulované radiační havárie gradovala, se cvičící počínaje klíčovou rolí hejtmana kraje přes složky IZS, jednotky SDH obcí až po figuranty zhostili svých úkolů s maximálním profesním i lidským nasazením. Provedení cvičení za použití reálných podkladů vedlo cvičící k důsledné teoretické i praktické přípravě a současně vyprovokovalo k větší kreativitě a osobnímu nasazení při řešení nastalé simulované situace.

Podle harmonogramu a vydaných pokynů byl na základě podkladů od cvičících subjektů a rozhodčích vypracován MV­-GŘ HZS ČR návrh vyhodnocení cvičení, který na svém posledním zasedání projednala a upřesnila řídící skupina. Finální verze materiálu bude předložena k projednání a schválení ve Výboru pro civilní nouzové plánování. S úkoly a opatřeními, které vyplynuly z vyhodnocení cvičení, budou čtenáři časopisu 112 seznámeni v samostatném příspěvku. Plnění těchto opatření bude průběžně hodnoceno a zpráva o tom bude v prvním čtvrtletí roku 2017 předložena opět do Výboru pro civilní nouzové plánování, v případě potřeby i na jeho dalších zasedáních, až do splnění všech opatření.

Příprava a provedení cvičení tohoto typu se opět ukázalo jako přínosná součást práce odborníků dotčených subjektů. Ze strany organizátorů cvičení patří všem zúčastněným vřelé poděkování.

Ing. Ivan KOLEŇÁK, kpt. Mgr. Kristýna VOJTÍŠKOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, kpt. Mgr. Lenka NOVOTNÁ, HZS Jihočeského kraje,  foto Milan VÁVRŮ
 

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Možnost řešení výpadku elektrické energie ostrovním systémem
plk. RNDr. Tomáš Holec, plk. Ing. Jan Ryšavý, Ing. Petr Karafiát

• PŘÍLOHY
Kalendář hlavních sportovních soutěží na období leden až prosinec 2016

Veletrhy a výstavy pořádané v České republice a v zahraničí v roce 2016

Zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru)

vytisknout  e-mailem