Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 4/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o výbuchu a požáru domu v obci Lenora. Hasiči v areálu ZÚ HZS ČR v Hlučíně převzali dvě nové speciální cisterny. Víte, že TÚPO je jedním z předních orgánů pro certifikaci výrobků souvisejících s PO? Seznámíme vás s historií HZS Správy železnic v Kraji Vysočina. O své činnosti informuje ČAHD. Vyšetřovatelé požárů HZS Zlínského kraje získali nový automobil. Na Slapské přehradě probíhal specializační kurz Potápěč III. stupně. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o materiální humanitární pomoci Řecku a Číně. Co jsou koronaviry? V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme informace o cvičení se zřízením Asistenčního centra pomoci v Olomouckém kraji. Ve Zlínském kraji hasiči řešili africký mor prasat. Dočtete se o II. mezinárodním CBRN kongresu v Ankaře. Mimořádné události řešené na úrovni EU se soustředily na epidemii koronaviru v Číně a migrační krizi v Řecku. V rubrice INFORMACE nabízíme anotace vysokoškolských prací 

Ve dnech 24. až 28. února 2020 probíhal na Slapské přehradě specializační kurz HZS ČR – Potápěč III. stupně. V kurzu bylo zařazeno devět posluchačů z opěrných bodů HZS Královéhradeckého, Pardubického, Jihočeského, Olomouckého kraje a HZS hl. m. Prahy. Na frekventanty dohlíželo celkem šest instruktorů potápění. V úvodu kurzu vždy provádí instruktoři, společně se zástupcem Záchranného útvaru (ZÚ) Hlučín, seznámení s bezpečnostními pravidly a programem výuky a výcviku.

Úspěšné absolvování kurzu opravňuje absolventy provádět nejsložitější potápěčské činnosti vůbec. Zejména jde o zásahy ve velkých hloubkách přes čtyřicet metrů pod vodní hladinou, dále potápění v prostorách neumožňujících přímý výstup k hladině, tedy potápění pod ledem a v uměle či přírodně vytvořených podzemních prostorách.

Tyto kurzy jsou záměrně plánovány v zimním období z důvodu přiblížení podmínek výcviku k podmínkám u zásahu, a to nízká teplota, zamrzlá vodní hladina apod. Kurzy jsou vždy rozděleny do tří základních částí, tedy teoretické a praktické části a závěrečného přezkoušení.
V teoretické části je široce rozebíraná problematika potápění do velkých hloubek, v uzavřených prostorách, potápění s celoobličejovou maskou a potápění s dýchacími směsmi (NITROX, TRIMIX). Na teoretické části se často podílejí i externisté z různých specializačních odvětví technického a profesionálního potápění.

V praktické části jsou prováděny ponory podle plánu na jednotlivých lokalitách. Posluchači nejprve opakují základní dovednosti pod vodou, jako je valve drill a safety drill. Osvojení těchto dovedností v režimu drilu, jakými je zavírání ventilů, výměna automatik či sdílení partnerovy automatiky při ponoru, může v budoucnu předejít nástupu paniky při nežádoucích stavech, jako je zamrznutí automatiky či roll off efekt ventilu apod. Dále se procvičuje záchrana druhého potápěče, udržování stejné hloubky jen podle přístrojů, práce s kompasem atd. V případě, že potápěč zmíněné úkony nezvládne, nemůže dále pokračovat v následujících ponorech a ani v celém kurzu. V průběhu týdne jsou ponory postupně náročnější a praktická část vrcholí poslední den, kdy probíhá simulace potápěčského zásahu pod vedením vybraných frekventantů.
Poslední část - přezkoušení znalostí - probíhá ústní formou před zkušební komisí. Frekventanti si vylosují otázky na téma např. fyziologie a anatomie člověka, potápěčská fyzika, nehody a chorobné stavy, dekompresní příklad a vypracování stanoveného potápěčského zásahu. To vše zpravidla vychází z praxe a v minulosti se již reálně řešilo.

Praktická část probíhala první den na Slapské přehradě v lokalitě Měřín, kde se hloubka ponoru pohybovala okolo 40 metrů a posluchači zde prováděli ověřování svých dovedností. Všichni potápěči byli vybaveni celoobličejovými maskami a opakovali základní úkony. Na závěr ponoru měli potápěči v hloubce pěti metrů za úkol sejmout celoobličejovou masku a realizovat přechod na záložní plicní automatiku. Ověřovací ponor všichni posluchači bez větších problému zvládli.

Druhý den byl plánován ponor v zatopeném lomu Miličín, kde byl simulován v malé hloubce „pod ledem“ potápěčský zásah na vyhledání utonulé osoby. Potápěči byli rozděleni do dvou skupin a měli za úkol propátrat celý lom, vyhledat figurínu, lokalizovat a následně vyzdvihnout. Celou akci bylo nutné řešit, tak jako by v dané lokalitě byla zamrzlá vodní hladina. Potápěči byli jištěni signálním lanem a na břehu byl vždy jistící potápěč a návodčí. Jako zpestření následovala i ukázka přilbového potápění určeného pro silně kontaminované vody, např. v čistírnách odpadních vod. Sady pro přilbové potápění jsou doposud dislokovány u HZS Královéhradeckého kraje a HZS Olomouckého kraje a je plánováno jejich rozšíření do všech potápěčských skupin HZS ČR.

Třetí den byl zaměřen výhradně na rizikové potápění v uzavřených prostorách. V ranních hodinách se potápěči přesunuli do Chrustenic nedaleko Berouna, kde se nachází zatopená důlní šachta v minulosti sloužící k těžbě železné rudy. Po příjezdu byl proveden briefing a seznámení s lokalitou.

Dále byli potápěči rozděleni do dvojic a bylo určeno jejich pořadí, ve kterém se budou potápět. Lékařské zabezpečení zajišťovali dva lékaři – specialisté v oblasti hyperbarické medicíny a ORL. V těsné blízkosti každé z lokalit, Chrustenice nevyjímaje, byla připravena barokomora ze ZÚ Hlučín, včetně vyškolených hlučínských kolegů. Jednotlivé ponory byly prováděny do maximální hloubky 50 metrů a potápěči měli za úkol mapování zatopené šachty. Ponor byl ukončen následným výstupem se stupňovitou dekompresí a využitím hyperoxické směsi pro urychlení desaturace organismu, resp. zbavení se nežádoucího dusíku z tkání. V hloubce přes 40 metrů bylo možné na vlastní kůži vnímat narkotický efekt dýchaného dusíku ze vzduchu pod vysokým parciálním tlakem, který se může individuálně projevit např. změnou vnímání potápěče. Na závěr každá dvojice potápěčů vypracovala zprávu o potápěčském zásahu, včetně grafického plánu.

Poslední den praktické části byl zaměřen na řešení složitého a fyzicky náročného zásahu ve velké hloubce. Zásah byl simulován v hloubce 35 metrů a byl zaměřen na pátrání po pohřešované osobě, kde je pod vodou prováděno systematické prohledávání určené plochy například pomocí překládání lanové dráhy těsně nade dnem. Lano slouží zároveň jako sestupové a pro orientaci. Tento typ zásahu je velmi často řešen zejména ve spolupráci s policejními potápěči zpravidla podle typové činnosti STČ 07/IZS Záchrana pohřešovaných osob – pátrací akce v terénu.

Dvojice potápěčů provedla pod dohledem instruktora sestup po sestupovém laně a následný horizontální pohyb v hloubce a prohledávání ve stanoveném rozsahu. Po uplynutí dané doby ponoru potápěči provedli výstup včetně bezpečnostní dekompresní zastávky. Předposlední dvojice nalezla potopenou figurínu, provedla uvázání a označení. Poslední dvojice zajistila vyzdvižení na hladinu. Vzhledem k náročnosti a vzdálenosti místa pátrání od břehu bylo využito i motorového člunu HZS Středočeského kraje ze stanice Jílové u Prahy.

Po dohodě instruktorů s lékařem a obsluhou dekompresní komory byla u poslední dvojice po výstupu simulována potápěčská nehoda, která vznikla po nekontrolovaném výstupu z hloubky 35 metrů (opomenutá dekomprese s celkovou dezorientací jednoho potápěče a embolizace inertního plynu v těle potápěče). Potápěči měli za úkol tuto situa­ci podle stanovených postupů vyřešit a s pomocí plavidla postiženého potápěče transportovat ke břehu, kde proběhlo rychlé lékařské vyšetření, kyslíková terapie, hydratace a následný transport do dekompresní komory ZÚ.

Po ukončení simulované záchranné akce bylo provedeno vyhodnocení praktické části uplynulého týdne a návrat na základnu.
Poslední den následovalo teoretické přezkoušení znalostí, předání potvrzení o absolvování specializačního kurzu a návrat na domovské základny jednotlivých příslušníků.

Závěrem je nutné zdůraznit, že kurz Potápěč III. stupně je považován za jeden z nejnáročnějších specializačních kurzů HZS ČR. Potápěči jsou nuceni řešit při ponorech ve větších hloubkách a obtížných podmínkách (nulová viditelnost, uzavřená vodní hladina) náročné úkony. Do kurzu se dostane pouze 20 až 30 % potápěčů ze všech původních uchazečů. Výcvik do této úrovně zpravidla trvá čtyři až pět let.

Technické a zdravotní zabezpečení:

• barokomora T-815 ZÚ,
• sanitní vůz WV HBOx Kladno,
• motorový člun Pioneer HZS Středočeského kraje ze stanice Jílové u Prahy,
• lékaři MUDr. Štěpán Novotný a MUDr. Hana Pácová, Ph.D., z HBOx Kladno,
• technická skupina ZÚ.

kpt. Mgr. Jiří URBAN,Školní a výcvikové zařízení HZS ČR Brno, plk. Ing. David VRATISLAVSKÝ, HZS Středočeského kraje,kpt. Ing. Jiří MATĚJKA, MV­-generální ředitelství HZS ČR,foto nprap. Milan PACÍK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook