Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 11/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA přinášíme informace na téma Alternativní paliva motorových vozidel a potenciál jejich nebezpečí požáru a výbuchu. Navazuje požár osobního vozu na alternativní pohon. Dále se můžete dočíst o tom, že elektřina je jednou z příčin vzniku požárů domácností. Konference Červený kohout 2020 proběhla online. Následuje příspěvek o dobrovolných hasičích a spolkové činnosti. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o psychosociální pomoci občanům Lenory po výbuchu bytového domu. Co přinesl první běh kurzu Instruktor vyprošťování u dopravních nehod? V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ informujeme o nutnosti zřizovat přípojná místa pro náhradní zdroje elektrické energie. Co jsou zásahové karty pro provozní sondy podzemního zásobníku plynu? Není respirátor jako respirátor a dokáže nás ochránit před virovou nákazou? V rubrice INFORMACE si přečtete o pomoci nadačním rodinám. Na závěr představíme hasičskou rodinu z Libereckého kraje. 

Příspěvek se zabývá aktuálními otázkami ve věcech spolků a pobočných spolků a sdružení, jako jsou dobrovolní hasiči či hasičské sbory. Sdružení dobrovolných hasičů na obcích jsou základní organizace spolků působících na úseku požární ochrany. Mezi ty řadíme například Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Českou hasičskou jednotu a Moravskou hasičskou jednotu. Od 1. ledna 2014, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník), došlo k transformaci někdejších občanských sdružení vytvářených podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů na spolky, ve znění pozdějších předpisů. Právní kontinuita transformovaných občanských sdružení na spolky byla tedy zachována.

V rámci této transformace došlo současně i ke změně jejich organizačních součástí v podobě pobočných spolků, které jsou základními organizačními jednotkami uvedených spolků. Podle spolkového rejstříku má Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska aktuálně 8 091 pobočných spolků, Česká hasičská jednota aktuálně 54 pobočných spolků a Moravská hasičská jednota 61 pobočných spolků. Uvedené spolky se prostřednictvím svých pobočných spolků jako základních organizačních jednotek spolupodílejí na vytváření podmínek k účinné ochraně života a zdraví občanů a jejich majetku a celkově se tak účastní v rámci své činnosti zajištění bezpečnosti státu (zejména v rámci území obce) v souladu s § 75 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Zapomenout nelze ani na související agendu spočívající ve vytváření podmínek pro práci s mládeží, organizování a podporování výkonu dobrovolnictví, požárního sportu apod.

Účinnost nového občanského zákoníku a tím i transformace občanských sdružení na spolky s sebou přinesla vzhledem k podrobnější právní úpravě (zahrnující zápis do spolkového rejstříku vedeného rejstříkovými soudy, kterými jsou příslušené krajské soudy podle sídla spolku), celkový nárůst povinností, které musí spolek, resp. pobočný spolek plnit ve vztahu k orgánům státní správy. Pravidelné plnění těchto podmínek je předpokladem jak samotné realizace spolkové činnosti (zaměřené především na oblasti prevence, školení a výcviku, práce s dětmi a sportovní činnost, zejména požární sport), tak i splnění podmínek pro získávání finančních prostředků z dotačních titulů.

Nutno zmínit, že spolky (historické označení „sdružení“ si mohly podle občanského zákoníku ponechat), resp. jejich pobočné spolky jako jejich základní organizační jednotky, je nutné odlišovat od jednotek sborů dobrovolných hasičů obce. V tomto případě jde o organizační složku obce, která je bez právní subjektivity a jako taková je financována z rozpočtu příslušné obce. V praxi je však obvyklé, že činnost jednotky sboru dobrovolných hasičů prolíná se spolkovou činností realizovanou pobočným spolkem konkrétního hasičského spolku s celostátní působností, respektive působností na úrovni historických zemí.

Pokud jde o aktuální problémy spolkového práva ve vztahu ke spolkům, respektive pobočným spolkům ve formě sborů dobrovolných hasičů určité obce, tyto se povětšinou stírají s obecnými aktuálními problémy spolkového práva. Máme­ li hovořit o sboru dobrovolných hasičů určité obce, který je pobočným spolkem spolku s celostátní působností, respektive působností na úrovni historických zemí, je třeba v prvé řadě uvést, že právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku, což ve své podstatě znamená, že jednotlivá práva a povinnosti nejen pobočného spolku, ale i jeho členů mohou být nabývána pouze v rozsahu, který určí stanovy spolku hlavního. Rovněž právní osud pobočného spolku je navázán na právní osud spolku hlavního, přičemž zrušením spolku hlavního dochází i ke zrušení pobočného spolku. Občanský zákoník však současně stanovuje, že hlavní spolek nemůže zaniknout dříve, než zaniknou všechny jeho pobočné spolky.

Stanovy hlavního spolku ve formě jejich úplného znění musí být založeny ve sbírce listin spolkového rejstříku vedené ke každému spolku příslušným rejstříkovým soudem, která je částečně přístupná na portálu www.justice.cz. O vymezení jednotlivých konkrétních práv a povinností pobočných spolků, resp. jejich členů, občanský zákoník paradoxně mlčí. Je tedy zcela v rukou kaž­dého konkrétního hlavního spolku, aby jednotlivá práva a povinnosti svých pobočných spolků vymezil dostatečně určitě. Jediným korektivem takového vymezení jsou kogentní (neměnitelná) ustanovení občanského zákoníku a dobré mravy. V případě dostatečného vymezení práv a povinností se jak hlavní spolek, tak i jeho pobočné spolky vystavují riziku ve formě neurčitosti rozhodnutí přijatých orgány pobočného spolku a s tím spojenými riziky týkajícími se neplatnosti učiněných právních jednání, a to zejména pokud jde o majetek pobočného spolku či samotného hlavního spolku. Nelze tedy než v rámci zásady opatrnosti doporučit, aby ze strany hlavních spolků bylo právní postavení jeho pobočných spolků dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno tak, aby nevznikly výkladové problémy, které jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika právní nejistoty.

Aktuálně řešenou otázkou právního vztahu hlavního spolku a pobočných spolků je, zda pobočný spolek může vystoupit z hlavního spolku a stát se hlavním spolkem, či „přestoupit“ pod jiný spolek. Položená otázka musí mít negativní odpověď, a to právě z toho důvodu, že pobočný spolek není členem hlavního spolku, nýbrž osobou založenou stanovami hlavního spolku, respektive na základě těchto stanov, tj. jeho právní osobnost je odvozena od spolku hlavního tak, jak to říká občanský zákoník. Vystoupení pobočného spolku nebo jeho „přestoupení“ pod jiný spolek je tady v zásadě vyloučeno, avšak s jednou výjimkou, kterou je situace, kdy toto právo stanoví samotné stanovy hlavního spolku. Ostatně tento uvedený závěr byl aktuálně potvrzen i usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 1644/2018.

Pravidelnou a důležitou otázkou ve vztahu ke spolkům, respektive jejich pobočným spolkům je, zda má spolek, respektive pobočný spolek povinnost dokládat každoročně výroční zprávu a účetní závěrku do sbírky listin spolkového rejstříku. K uvedené otázce je nutné uvést, že obecně každá právnická osoba, kterou je i spolek, respektive i pobočný spolek, je povinna účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích a výroční zprávu zveřejňovat v případě, vyžaduje­ li jejich vyhotovení zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (zákon o účetnictví). Občanský zákoník jako základní právní předpis spolkového práva spolkům ani pobočným spolkům neukládá povinnost zveřejňovat výroční zprávu. Tato povinnost vyplývá podle zákona o účetnictví pouze pro některé spolky. Konkrétně jde o spolky či pobočné spolky, kterým zákon o účetnictví ukládá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, přičemž tato povinnost se vztahuje slovy tohoto zákona na velké účetní jednotky, nebo malé účetní jednotky, které za poslední dvě účetní období dosáhly alespoň dvou z následujících účetních hodnot: aktiva celkem ve výši 40 milionů Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 80 milionů Kč a průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období ve výši 50 osob. Spolky či pobočné spolky, které uvedené podmínky nenaplňují, nemají povinnost výroční zprávu vyhotovit, a tedy ani zveřejnit.

Ovšem jiné je to s účetní závěrkou, kterou jsou podle zákona o účetnictví povinny sestavit všechny účetní jednotky s výjimkou těch, které jsou explicitně od této povinnosti zproštěny. Spolky i pobočné spolky mohou vést účetnictví v tzv. zjednodušeném rozsahu ve formě daňové evidence, tzv. jednoduché účetnictví. Za předpokladu, že spolek nebo pobočný spolek vede účetnictví v uvedeném rozsahu, povinnost sestavit a zveřejnit účetní závěrku se na něj rovněž nevztahuje, vztahuje se však na něj povinnost zveřejnit přehled o majetku a závazcích spolku, respektive pobočného spolku.

Ve vztahu ke spolkům, resp. jejich pobočným spolkům je nutné rovněž zmínit povinnost evidovat se v evidenci skutečných majitelů podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují zákonem vymezené údaje o skutečných majitelích. Příslušný k vedení evidence o skutečných majitelích je rejstříkový soud hlavního spolku. U spolků, respektive pobočných spolků, které jsou založeny toliko na členském, nikoli majetkovém (podílovém) principu, je za tzv. skutečného majitele považován člověk, který disponuje více než 25 % hlasovacích práv ve spolku, respektive pobočném spolku, nebo má být příjemcem alespoň 25 % z rozdělovaných prostředků spolku, respektive pobočného spolku. Vzhledem k tomu, že v praxi se takovou osobu ve spolku, respektive v pobočném spolku povede jen stěží určit (ve smyslu materiální definice), bude jako skutečný majitel formálně zapsán obvykle člověk či lidé, kteří budou členy statutárního orgánu spolku, respektive pobočného spolku.

Zápis do evidence skutečných vlastníků nelze spolkům a jejich pobočným spolkům než doporučit, a to s ohledem na skutečnost, že může jít o podmínku poskytnutí pro dotaci nejen z veřejných, ale mnohdy i soukromých rozpočtů. Dále je zapotřebí brát v potaz, že od nového roku je plánována účinnost řady poměrně tvrdých sankcí za takové nezaevidování, a to až ve formě zrušení spolku, respektive pobočného spolku.
V neposlední řadě je nutné uvést, že spolek, sbor dobrovolných hasičů obce a samotná obec nejsou na sobě nějak vázány, nejsou si v podřízenosti a jde o dva samostatné subjekty. Spolky nemohou ukládat úkoly obcím a ani naopak.

S ohledem na realizaci a organizaci požárního sportu nelze závěrem nepoukázat na vznik Národní sportovní agentury (www.agenturasport.cz), a to na základě zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, která poskytuje finanční podporu sportu ze státního rozpočtu prostřednictvím jí vyhlašovaných programů na rozvoj a podporu sportu, turistiky a sportovní reprezentace.


JUDr. Bc. Michal VOLF, Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook