Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 11/2010

V TOMTO ČÍSLE: Další díl seriálu k desetiletí HZS ČR v novém uspořádání zachycuje události v HZS ČR roku 2008. V tematickém bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár v podniku Sigma v Lutíně a seznamujeme také s metodami výcviku hasičů pro zásah v uzavřených prostorech. Specifika zásahu při likvidaci havárie na podzemním zásobníku plynu a představení HZS podniku letiště Ostrava jsou náplní části věnované IZS. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA se věnujeme aktivitám spojeným s ochranou obyvatelstva v zemích EU od přijetí Lisabonské smlouvy. V části KRIZOVÉ ŘÍZENÍ hodnotíme cvičení ZÓNA 2010 a představujeme novou disciplínu Business Continuity Management. Dále INFORMUJEME například o otevření Národní základny humanitární pomoci ve Zbirohu a přibližujeme cvičení záchranářů Arménie 2010. PŘÍLOHA je věnována slavnostnímu předání medailí a plaket HZS ČR, udělených u příležitosti státního svátku - Dne vzniku samostatného československého státu.  

  • Symbolické poděkování nadace
  • Požár výrobní haly pro zpracování plastů
  • Hašení v uzavřených prostorech
  • Havárie na podzemním zásobníku plynu
  • Ochrana obyvatelstva v zemích Evropské unie a Lisabonská smlouva
  • Cvičení „ZÓNA 2010“ prověřilo připravenost na řešení následků radiační havárie
  • Ohlédnutí za úspěšnou dekádou
  • Ve Zbirohu byla slavnostně otevřena Národní základna humanitární pomoci
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Symbolické poděkování nadace

 

Nadace policistů a hasičů - vzájemná pomoc v tísni uspořádala 14. října 2010 v pražském kině Blaník koncert pro přátele a příznivce nadace, na kterém vystoupili Ivan Hlas trio a Julián Záhorovský, finalista televizní soutěže Česko hledá SuperStar. Slavnostním večerem provázela Michaela Dolinová.

 

Průběh večeraPrůběh večera
Koncert byl symbolickým poděkováním za spolupráci, průběžnou pomoc, nebo za finanční dary zasílané na konto nadace. Její ředitel PhDr. Vladimír Šutera, CSc., poděkoval všem podporujícím v současné době 42 rodin s 59 osiřelými dětmi po policistech a hasičích, kteří zahynuli při výkonu služby a 45 invalidů, kteří utrpěli ve službě těžkou zdravotní újmu.

 

Pomáhají zejména dětem zařadit se do plnohodnotného života ve škole i ve společnosti, všem zabezpečit důstojné životní podmínky a zlepšit kvalitu jejich života. Všichni, kteří jsou v péči nadace, si pomoc zaslouží a jsou za ni vděčni.

 

Nově zvolený předseda Správní rady nadace, ministr vnitra Radek John řekl, že se cítí poctěn touto funkcí a vyjádřil obdiv nad soudržností všech, kteří pomáhají zmírnit krutý osud pozůstalých rodin i vážně tělesně postižených bývalých policistů a hasičů.

 

Přijal pro nadaci šek na 160 000 Kč od Odborového svazu hasičů a společný šek na 100 000 Kč od Zdravotní pojišťovny MV ČR, České podnikatelské pojišťovny, a.s. a společnosti Medea Kultur, s.r.o.

 

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto BBus. Zuzana TAUCOVÁ, DiS.

 

Požár výrobní haly pro zpracování plastů

Dne 14. dubna 2010 vznikl požár v jedné z hal v areálu Sigma v Lutíně. Na likvidaci požáru se podílelo osm jednotek PO (tři jednotky HZS ČR a pět jednotek SDH obcí) a celkem 63 hasičů. Podařilo se zachránit život jedné osobě, která se nacházela uvnitř hořící haly.

Popis objektu

Požár výrobní halyPožár výrobní halyOcelová hala o rozměrech přibližně 80 x 25 m a výšce asi 20 m byla původně určena pro výrobu čerpadel. V současné době je pronajata soukromému subjektu, který jí využívá pro zpracování plastového odpadu. Uvnitř haly byly stroje na výrobu plastového granulátu a stroje na výrobu konečných plastových výrobků. Nosnou část haly tvoří ocelová konstrukce pokrytá ocelovým vlnitým plechem, obvodový plášť byl tvořen z vnitřní strany sádrokartonem s izolací a z vnější strany vlnitým eternitem, který byl přišroubován na pomocném dřevěném rámu. Celá hala tvořila jeden požární úsek.
Na výrobní halu navazovaly ze dvou stran další haly, zleva jedna na výrobu a opracování částí čerpadel včetně tavicích pecí a z pravé strany další dvě haly, sloužící k uskladnění vyrobených plastových výrobků. V objektu nebyla instalována EPS, což mělo za následek poměrně velké zpoždění při nahlášení požáru.

Průběh zásahu

Požár byl nahlášen dne 14. dubna 2010 v 04.12 hodin na OPIS HZS Olomouckého kraje. Na místo zásahu byly vyslány jednotky ze stanice Olomouc se dvěma CAS 20 a VEA, SDH obce Olšany u Prostějova s CAS 32 a DA 12, SDH obce Třebčín s CAS 25, SDH obce Náměšť na Hané s CAS 25 a SDH obce Senice na Hané s CAS 32 a DA 12.

Již během jízdy k zásahu byly získány informace, že se v hale nachází osoba, která vlivem silného zakouření celého prostoru haly nemůže najít cestu ven. Jednalo se o pracovníka firmy, který v hale přespával. Pracovník volal na tísňovou linku a snažil se popsat svoji polohu v hořícím objektu, tyto informace byly předávány jednotce již během jízdy k zásahu. Po příjezdu na místo byl průzkum zaměřen na vyhledání této osoby. Byly vytvořeny tři průzkumné skupiny, jejichž prvořadým úkolem bylo najít pohřešovanou osobu a dostat ji ven ze zakouřeného prostoru haly do bezpečí. I přes nepříznivé podmínky pro průzkum (velká rozlehlost haly, silné zakouření a složitost dispozičního uspořádání vlivem uskladněného materiálu, kde hotové výrobky na paletách byly poskládány po celé hale a tvořily velké množství uliček), byla tato osoba nalezena. Byla při vědomí a hasiči ji předali k dalšímu ošetření Zdravotnické záchranné službě Olomouckého kraje.

Souběžně se záchrannými pracemi probíhalo i nasazení jednotek PO s cílem v co nejkratším čase lokalizovat požár. Hlavním úkolem bylo zabránit rozšíření požáru do dalších přilehlých skladovacích a výrobních hal. Při výšce haly asi 20 metrů docházelo k silnému komínovému efektu, a tím k zapálení dřevěného obložení pod střechou haly. Při nasazení prvních útočných proudů byl požárem zachvácen dřevěný obklad již po celém obvodu haly.

Uvnitř haly jednotky PO likvidovaly ohniska požáru v prostoru drtičky plastů a plastového lisu, pravděpodobného místa vzniku požáru. Hořící obložení haly odpadávalo a zapalovalo další uskladněný materiál. Vzhledem k velké výšce haly a hořícímu obložení bylo obtížné provádět hasební práce uvnitř objektu. Pro větší dostřik byly nasazeny i proudy B 75, ale toto se ukázalo jako málo účinné. Vysoký stupeň zakouření byl důvodem k tomu, aby veškeré hasební práce uvnitř objektu prováděly jednotky PO v dýchacích přístrojích.

Průběh zásahuPrůběh zásahuHašení obložení haly bylo zahájeno z vnější strany objektu, kdy byly nasazeny čtyři proudy C 52, a to na střechy sousedních hal. S použitím nastavovacích požárních žebříků postavených na střechy okolních hal a trhacích háků bylo postupně obložení haly (eternitové tvarovky na dřevěné konstrukci) strháváno a hašeno. Z čela haly, kde nebyla žádná sousedící stavba, pracovali hasiči přímo z koše automobilového žebříku.
V hale, kde se nacházela výroba čerpadel, bylo uskladněno 16 tlakových lahví s acetylenem a kyslíkem, které byly preventivně vyneseny ven z haly a uskladněny provizorně na bezpečném místě mimo místo zásahu. V objektu sousedícím s hořící halou se nacházelo řídicí centrum pro provoz tavicích pecí. Tento objekt byl přistavěn přímo ke stěně hořící haly. Aby se zabránilo dalším škodám na zařízení pecí, bylo nutné tento provoz zachovat. Celé ovládací středisko včetně řídicích počítačů bylo nutné chránit i před hasební vodou.

Vzhledem k obtížnosti zásahu byly na místo povolány další jednotky PO ze stanice Olomouc s AZ 39, stanice Prostějov s CAS 32, HZS SŽDC Olomouc s CAS 32 a KHA 30 a SDH obce Kostelec na Hané s CAS 16 pro kyvadlovou dopravu vody od hydrantu v areálu závodu. Na místo zásahu se dostavil řídící důstojník územního odboru Olomouc, který koordinoval spolupráci s majiteli objektu a s přítomnými zástupci médií.

Požár byl lokalizován v 06.52 hodin. Likvidační práce na hořícím obložení haly probíhaly s použitím automobilového žebříku uvnitř haly. Dřevěná konstrukce pod stropem haly byla kompletně rozebrána a všechna ohniska požáru dohašena. Nasazení AZ 39 uvnitř haly se ukázalo jako velice efektivní. Likvidační práce byly ukončeny v 11.26 hodin.

Během zásahu bylo spotřebováno celkem 139 700 litrů vody. Velká část zásahu byla prováděna v dýchacích přístrojích a všechny zasahující jednotky PO byly dobře vybaveny, což přispělo ke zdárnému průběhu zásahu.

Následky požáru

Požárem byla zasažena celá hala, k destrukci nosné konstrukce nedošlo. Došlo ke škodám na výrobních strojích a uskladněném materiálu. Předběžná výše škody byla vyčíslena na 26 milionů Kč. Příčina požáru je stále v šetření.

Specifika zásahu

Negativa

silné zakouření toxickými zplodinami hoření plastů,
intenzívní výměna plynů v místě zásahu,
velká rozlehlost haly a složité dispoziční uspořádání uskladněného materiálu (mezi paletovaným materiálem velké množství uliček – špatné a nepřehledné zásahové cesty).

Pozitiva

záchrana lidského života, a to i přes značnou rozlehlost haly, velké množství uskladněného materiálu a silné zakouření toxickými zplodinami hoření plastů,
i přes velké množství zasahující techniky a hasičů a velikosti místa zásahu nedošlo během zásahu k žádnému zranění.

plk. Ing. Libor POPP, ppor. Ing. Tomáš KVAPIL, HZS Olomouckého kraje, foto archiv HZS Olomouckého kraje
 

Hašení v uzavřených prostorech

Hašení v uzavřených prostorech je jedním z nejnáročnějších a nejnebezpečnějších aspektů současného požárního zásahu. Výcvik hasičů pro zásah v takovém prostředí zahrnuje často vystavení rizikům a podmínkám, se kterými se sice budou setkávat v praxi, ale které musí být při výcviku pečlivě řízeny. Autor článku, britský odborník Gary Fleming, se zabývá klady i zápory dvou primárních metod výcviku.

Výcvik hasičůVýcvik hasičůVeřejnost si nejčastěji představuje hasiče jako hrdinu s nasazeným dýchacím přístrojem a s plnou výbavou, který vniká do zakouřené budovy a svírá hadici. Hasiči hodnotí svou činnost především jako obrovské riziko od první sekundy nasazení až do okamžiku, kdy budovu opustí.

V posledních dvou desetiletích se rozvíjí směr výcviku, simulují se podmínky skutečného zásahu. Při požárním zásahu je nutné správně vyhodnotit hořící prostor, což vede k určení vhodné taktiky. Po vstupu do objektu se hasiči musí při rozpoznání příznaků požáru často spoléhat pouze na své znalosti, dovednosti a zkušenosti. Musí být proto pro tyto podmínky co nejlépe připraveni.

Výcvik v simulačních kontejnerech

Výcvik se provádí obvykle v simulačních kontejnerech, které obecně používají dva typy paliva: na bázi dřeva nebo plynu.

Kontejnery se dřevem

Kontejnery používající dřevo se objevily ke konci 80. let minulého století a byly to většinou upravené přepravní kontejnery. K těm se později připojily speciálně vyrobené systémy napodobující aspekty rozvoje a chování požáru vyskytujícího se v uzavřených prostorech. Obecně se spaluje dřevotříska nebo vrstvené dřevo. Některé kontejnery umožňují sledovat rozvoj požáru až do okamžiku celkového nebo explozivního vzplanutí, což přispívá k pochopení jevů, ke kterým při požáru dochází a pomáhá správně zvolit techniky hašení.

Simulační jednotky na bázi dřeva sice poskytují nejrealističtější prostředí pro výcvik, ale je nutné zohlednit i následující faktory: dostupnost zásoby dřeva, skladování a prostor pro jeho nařezání na rozměr vhodný pro použití, objekt pro uložení popela a neshořených zbytků.

Dopad na životní prostředí tohoto systému závisí na jeho umístění, druhu použitého paliva a na intenzitě používání. Kouř z hoření těchto typů dřevěných výrobků obsahuje velké množství uhlíku. Je označován jako směs plynů vznikající na základě použitého pojiva na slepení desek a typem povrchové úpravy. U letištních jednotek požární ochrany je nutné si uvědomit, že kontejnery používající dřevo mohou produkovat značné množství kouře bohatého na uhlík, a proto by neměly být umístěny blízko rozjezdových drah. Kromě vlivu směru větru je zapotřebí uvážit i reakci pasažérů přistávajících letadel na kouř valící se z letištní plochy. V těchto podmínkách je dobré zvážit použití plynových systémů.

I když použití dřeva poskytuje reálnější podmínky, má i určité zápory. Po zapálení se oheň rozvíjí obvyklým způsobem. Instruktoři mají sice určitou možnost hoření usměrňovat prostřednictvím řízené ventilace, ale není například možné cvičení zastavit a začít znovu, jestliže se zásah nedaří. Kromě toho, po použití vyžaduje jednotka určitou dobu na ochlazení, než je do ní možné vstoupit, odstranit zbytky a připravit ji pro další nácvik. Rovněž je nutné uvážit energii potřebnou pro přípravu dřeva (transport, nařezání, skladování, vložení, odstranění zbytků).

Výcvikové kontejnery používající dřevo jsou konstruovány tak, aby odolávaly extrémním teplotám i náhlému ochlazení hasební vodou. Zkušenost však ukázala, že to vede k rychlé korozi a tedy ke zkrácené životnosti kontejnerů. Tomu však lze do určité míry čelit zastřešením chránícím proti povětrnostním vlivům.

Plynové kontejnery

Druhým obvyklým typem paliva pro výcvikové kontejnery je plyn (obvykle propan). Při použití těchto systémů nedochází k některým problémům, které nastávají u vytápění dřevem. Plyn umožňuje větší konstrukční flexibilitu, neboť odstraňuje nutnost velkého palivového prostoru. Plynové kontejnery jsou většinou konstruovány z modulových ocelových jednotek a mohou tak vytvářet známé prostředí bytových nebo průmyslových objektů.
Konstrukcí probíhá plynové potrubí, které má v různých místech výstupní otvory pro plamen. Tyto otvory ovládají instruktoři, kteří tak reagují na hasební vodu zasahujících hasičů.

Mnoho z těchto nových systémů se zaměřuje na technologii čistého hoření zamezující znečištění. I když tyto systémy neposkytují dokonalé podmínky rozvoje požáru, působení žáru a kouře jako systémy používající dřevo, mají výhodu snadnějšího umístění, umožňují větší výcvikovou kapacitu a vyžadují nižší úroveň údržby a mají menší provozní náklady. Počáteční náklady však bývají vyšší.

Vliv na životní prostředí je u obou typů paliva značně rozdílný. Plyn nevytváří nepříjemná oblaka kouře a je tedy vhodnou alternativou pro lokality, kde je nutné dbát na vnější účinky a vlivy cvičení. Kromě toho při použití plynu se nemusí odstraňovat zbytky hoření.

Oheň je řízen centrálně instruktory, kterých je méně než u systémů používajících dřevo. V případě nutnosti je možné přidat umělý kouř, který však při hašení nereaguje stejně jako kouř vzniklý požárem. Oba typy systémů mohou být vybaveny záznamovým zařízením pomáhajícím instruktorům při hodnocení cvičících. U systémů používajících dřevo ukazují vytvářené grafy změny teplot spojené s aplikací ochlazovacích metod.

Kontrola bezpečnosti a zdraví při používání těchto systémů musí pečlivě sledovat zdravotní stav cvičících i instruktorů. Záznamy ze dvou britských požárních útvarů používajících rozdílné systémy ukazují, že u plynových systémů byl počet úrazů nižší. Bylo zaznamenáno 13 úrazů (většinou uklouznutí nebo zakopnutí) a během období 24 měsíců nedošlo k popáleninám. U systémů používajících dřevo bylo zaznamenáno 22 zranění během 18 měsíců, z čehož 21 bylo označeno jako „zrudnutí kůže“ a došlo ke ztrátě pěti dnů následkem trvající nevolnosti ze cvičení.

Závěr

Závěrem lze říci, že volba systémů v Anglii je věcí každého požárního útvaru. Řada útvarů používá oba systémy, aby získala různé zkušenosti z výcviků a aby se snížil dopad výcviku na životní prostředí. Při rozhodování o použití mezi dvěma systémy často rozhodují i následující tři okolnosti: velikost cvičiště, míra reálnosti cvičení, dlouhodobé náklady a okolnosti životního prostředí.

Ing. Vladislav KMOCH podle Fire & Rescue III. Q 2010

 

Havárie na podzemním zásobníku plynu

Ve večerních hodinách dne 12. června 2010 se přes jižní část Olomouckého kraje přehnala bouře doprovázená silným nárazovým větrem. Kolem 22.20 hodin vítr vyvrátil strom v Troubeckém lese na Přerovsku, který spadl na nadzemní část sondy pro odběr plynu z podzemního zásobníku plynu v Lobodicích. Padající strom odlomil část uzavírací armatury sondy, ze které otvorem velkým asi 80 mm začal nekontrolovatelně unikat zemní plyn pod tlakem 5,3 MPa. K odlomení této části došlo ještě před první uzavírací armaturou, proto nebylo možné vrt uzavřít.

Popis objektu

Podzemní zásobník slouží k vytváření zásoby plynu pro období zvýšené spotřeby. V letních měsících probíhá naskladňování plynu, v zimních měsících jeho těžba. Zásobník je situován v Hornomoravském úvalu, 13 km jihozápadně od Přerova, v těsné blízkosti obce Lobodice. Objekty zásobníku se nacházejí po obou březích původních meandrů řeky Moravy a Malé Bečvy v rozsáhlém lužním lese. V podzemním zásobníku tzv. aquiferovém, je zemní plyn skladován v porézních vrstvách horniny v hloubce 400 až 500 metrů, ve vrstvách s mocností až 12 metrů a pórovitostí až 24 %. Podzemní zásobník je přes technologické prvky napojen na plynovod světlosti DN 500. Vtláčení plynu a těžba plynu probíhá zemními sondami, které sahají až do porézní vrstvy horniny. Skladovaný plyn není odorizován, tudíž není možné identifikovat jeho přítomnost dle typického zápachu. Zásobník, původně určený pro skladování koksárenského plynu, byl uveden do provozu v roce 1965. Jeho celková kapacita je 3,3 mil. m3, v současné době je v něm skladován zemní plyn.

Legislativa

Na provozování zásobníku zemního plynu se vztahují speciální právní předpisy, jakými jsou např. zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. Problematika připravenosti na havárie a jejich zdolávání je upravena vyhláškou č. 71/2002 Sb., o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního plynu. Právě v souladu s touto vyhláškou a havarijním plánem bylo postupováno při likvidaci havárie na podzemním zásobníku plynu.

Řízení likvidace havárie spadá do působnosti vedoucího likvidace havárie, kterým je vedoucí zaměstnanec podniku s příslušnou kvalifikací uznanou Českým báňským úřadem. Vedoucí likvidačních prací zřizuje tzv. „havarijní komisi“, která se skládá ze zaměstnanců a dalších odborníků. Provoz zásobníku je úzce spojen s těžbou a naskladňováním plynu. Provozovatel zásobníku má za povinnost zřídit pro provádění záchranných a likvidačních prací báňskou záchrannou službu. V případě zásobníku Lobodice je v areálu podniku zřízena báňská záchranná stanice, složená ze zaměstnanců podniku. Provozovatel zásobníku má uzavřenu dohodu s Hlavní báňskou záchrannou stanicí podniku Moravské naftové doly, a.s., v Hodoníně (HBZS Hodonín). Úkoly a postavení báňské záchranné služby jsou stanoveny zákonem č. 61/1988 Sb., vyhláškou č. 447/2001 Sb., o báňské záchranné službě ve znění vyhlášky č. 87/2006 ve znění vyhlášky č. 87/2006 Sb., a Služebním řádem HBZS Hodonín.

Průběh zásahu

Průběh zásahuPrůběh zásahuMimořádná událost byla nahlášena obsluhou areálu na OPIS HZS Olomouckého kraje v 22.34 hodin. Na místo události byly vyslány jednotky ze stanice Přerov s CAS 20, stanice Olomouc s chemickým kontejnerem a jednotka SDH obce Tovačov s CAS 25. Již při jízdě k zásahu musely být z komunikace vedoucí k sondě odstraňovány spadlé stromy. Po příjezdu na místo události kontaktoval velitel zásahu pracovníky obsluhy areálu pro zjištění dalších informací.

Jakmile bylo potvrzeno, že jde o únik plynu velkého rozsahu z podzemního zásobníku, byl na místo zásahu vyslán řídící důstojník ÚO Přerov, který se dostavil ve 23.20 hodin. OPIS informovalo starosty okolních obcí a OPIS HZS Zlínského kraje. Policie ČR byla požádána o zajištění uzávěr přístupových komunikací. Na místo zásahu se dostavili zaměstnanci HBZS Hodonín. Dne 13. června 2010 v 00.30 hodin se na místo zásahu dostavil náměstek ředitele pro IZS a operační řízení HZS Olomouckého kraje, který převzal řízení zásahu. V prostorech navazujících na dispečink provozovatele zásobníku byl zřízen štáb velitele zásahu, který začal spolupracovat s havarijní komisí provozovatele. Z pohledu systému řízení odpovídal vedoucí likvidace havárie podniku za samotnou likvidaci havárie, ale také za opatření uvnitř podniku. Velitel zásahu koordinoval činnost nasazených jednotek PO, spolupracoval s vedoucím likvidace havárie, havarijní komisí podniku a starosty okolních obcí. Na první koordinační schůzce bylo dohodnuto, že HZS Olomouckého kraje zajistí monitoring v okolních obcích (Záříčí, Troubky, Lobodice) a tři CAS pro případ vzniku požáru. Báňská záchranná stanice bude zajišťovat monitoring v areálu závodu a v okolí poškozené zemní sondy. Policie ČR zajistí uzavření všech přístupových komunikací. Další společné jednání bylo stanoveno na 13. června 2010 na 07.00 hodin. Pro monitoring možnosti vzniku výbušné koncentrace byly využity jednotky stanic Přerov, Kroměříž a Prostějov. Další jednotky byly ponechány v záloze v areálu podniku.

Ve vzdálenosti 10 km od místa zásahu se nachází vojenské letiště Přerov, proto bylo požadováno po Řízení letového provozu uzavření vzdušného prostoru v okolí místa zásahu. Rozsah uzávěry letového provozu specifikoval vedoucí likvidačních prací podniku. O situaci na místě zásahu byl v 04.20 hodin informován řídící důstojník MV-generálního ředitelství HZS ČR. Ze strany generálního ředitelství HZS ČR byla nabídnuta pomoc chemické laboratoře z Frenštátu pod Radhoštěm a velkokapacitní čerpadlo HFS HZS Moravskoslezského kraje. Na místo zásahu byly soustředěny další jednotky ze stanic Prostějov s CAS 32, HZS podniku SŽDC, s.o., jednotka stanice Přerov s CAS 32. Pro zajištění monitoringu byl velitelem zásahu vznesen požadavek na zajištění chemické laboratoře z Frenštátu pod Radhoštěm. Vzhledem k situaci na místě zásahu a předpokládanému vývoji, bylo rozhodnuto o střídání jednotek PO. O situaci byl průběžně informován ředitel HZS Olomouckého kraje, hejtman Olomouckého kraje a zástupce města Přerov.


Dne 13. června 2010 v 07.00 hodin zasedla havarijní komise podniku, na které byl stanoven další postup uzavírání porušené sondy. Bylo dohodnuto, že báňská záchranná stanice zajistí vyčištění prostoru kolem sondy a sejmutí a nasazení záložního ventilu, jednotky PO budou při těchto činnostech zajišťovat bezpečnost a zkrápění sondy. Pro zajištění dostatečného množství vody bylo rozhodnuto povolat další jednotky PO s CAS a zřídit dálkovou dopravu hadicemi z vodního toku Malá Bečva na vzdálenost přibližně 1,7 km. Ke zřízení dálkové dopravy vody hadicemi bylo povoláno velkokapacitní čerpadlo HFS HZS Moravskoslezského kraje a hadicový přívěs stanice Lipník. Na místo byly povolány další jednotky SDH obce Lobodice s CAS 32, DA, SDH obce Němčice nad Hanou CAS 32, které byly ponechány v záloze na místě čerpacího stanoviště u Malé Bečvy.

Místo zásahu bylo rozděleno na dva úseky. Úsek č. I - práce na výměně armatury zemní sondy. Úsek č. II - doprava vody. Činnosti na úseku č. I zajišťovala báňská záchranná stanice, na tento úsek byla dána k dispozici CAS 32 pro zvlhčování plynu. Další dvě CAS 32 byly připraveny na přístupové komunikaci k zemní sondě pro případ potřeby. Práce na úseku započaly asi v 09.00 hodin.

Činnosti na úseku č. I byly rozděleny do tří etap:

odstranění stromů a části oplocení od zemní sondy,
demontáž poškozeného ventilového uzávěru sondy,
montáž nového ventilového uzávěru sondy.

Demontáž a montáž uzávěru sondy probíhala s použitím automobilového jeřábu a dvou navijáků.

Úsek č. II sloužil k zajištění dálkové dopravy vody hadicemi a záložnímu zásobování vodou CAS. Velitelem úseku byl příslušník HZS Olomouckého kraje. V 10.00 hodin bylo zahájeno budování dopravního vedení hadicemi od čerpadla a hadicemi B 75 z hadicového přívěsu. Činnosti prováděly jednotky ze stanice Ostrava, SDH obcí Lipník nad Bečvou, Lobodice a Němčice nad Hanou. V 11.00 hodin bylo na úseku č. I dokončeno odstraňování spadlého stromu a zbytků oplocení. Během celého zásahu byl prováděn nepřetržitý monitoring v obcích Lobodice, Záříčí a Troubky, na kterém se podíleli i dva příslušníci chemické laboratoře z Frenštátu pod Radhoštěm. Měření koncentrace methanu probíhalo i v blízkosti poškozené zemní sondy. Z pohledu dosažení výbušné koncentrace nebylo v bezprostředním místě úniku dosaženo ani 0,5 SMV methanu. Vzhledem k tomu, že plyn se při uskladňování neodorizuje, nebyl cítit žádný zápach. Ve 12.00 hodin byl demontován poškozený ventil. Od 12.00 hodin do 16.40 hodin probíhaly pokusy o usazení nového uzávěru sondy. Po celou dobu manipulace byl plyn zkrápěn dvěma proudy C 52. Únik plynu byl zastaven v 16.55 hodin.

Specifika zásahu

Negativa

celý zásah komplikovala i situace, kdy okolní lužní lesy byly zaplaveny vodou po předcházející povodni a v prostoru lesa se vyskytovalo velké množství komárů a nezpevněný terén,
zásah komplikoval nadměrný hluk způsobený unikajícím plynem.

Pozitiva

velice dobře lze hodnotit přístup provozovatele zásobníku a vysokou odbornost vedení podniku.

Závěr

Po celou dobu zásahu byla na místě osádka RLP ZZS Olomouckého kraje ÚO Přerov. Díky vysoce profesionální činnosti zaměstnanců báňské záchranné stanice se podařilo uzavřít poškozenou sondu po necelých 19 hodinách. Ze zásobníku uniklo vlivem havárie asi 1,3 mil. m3 plynu. Zásahu se celkem účastnilo 11 jednotek PO, bylo nasazeno 58 hasičů a 30 báňských záchranářů.

plk. Ing. Petr OŠLEJŠEK, Ph.D., mjr. Ing. Jaromír ŠINDLER, HZS Olomouckého kraje, foto archiv HZS Olomouckého kraje

 

Ochrana obyvatelstva v zemích Evropské unie a Lisabonská smlouva

Přijetím Lisabonské smlouvy a jejím vstoupením v platnost dnem 1. ledna 2010 došlo ke zvýšení úsilí některých států o posílení unijních kapacit v oblasti ochrany před katastrofami ze strany Evropské unie (dále jen „Unie“). To se týká především priorit pomoci při teroristických útocích, přírodních anebo antropogenních katastrofách ze strany Unie. Všechny tyto nanejvýš prospěšné aktivity ale zatím i ve smyslu výše uvedené smlouvy narážejí na výhradní kompetence členských zemí v této oblasti.

Pohled zpět

Na základě principu subsidiarity, který je zakotven v čl. 5 smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Společenství“), je ochrana obyvatelstva věcí členských států Unie. Současně ale v ochraně obyvatelstva existuje při závažných katastrofách řada aktivit na úrovni Unie. Počátek evropské spolupráce v této oblasti se datuje rokem 1985, kdy byla předložena tzv. Zelená kniha Evropské komise (dále jen „Komise“) s názvem „Péče o životní prostředí – akce pro evropské životní prostředí“.

Strukturálně je ochrana obyvatelstva v rámci Evropské komise v současné době zahrnuta do generálního ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO), kam přešla z generálního ředitelství pro životní prostředí (DG Enviroment). Unie používá pro oblast ochrany obyvatelstva, tak jak je chápána v České republice, historicky zavedený pojem civilní ochrana.

Hlavním cílem politiky Unie v oblasti ochrany obyvatelstva je podpora a pomoc členských států při odpovídajících aktivitách. Zásadními dokumenty ochrany obyvatelstva Společenství v současné době jsou:

Rozhodnutí Rady Unie o vytvoření mechanizmu Společenství na podporu zesílené spolupráce v civilní ochraně z roku 2001.
Rozhodnutí Rady Unie ze dne 8. listopadu 2007 o vytvoření mechanizmu civilní ochrany Společenství – tzv. Recast.
Rozhodnutí Rady Unie ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu.

Mechanizmus Společenství na podporu zesílené spolupráce v civilní ochraně (dále jen „Mechanizmus“) je důležitým nástrojem podpory zesílené spolupráce při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany v souvislosti s velkými přírodními katastrofami. Podle jeho pravidel lze do postižených oblastí uvnitř i mimo Unii vysílat vyhodnocovací a koordinační týmy expertů, které mohou na vyžádání postiženého státu doplňovat asistenční zásahové týmy organizované v rámci uvedeného Mechanizmu z vybraných sil a prostředků členských, eventuálně kandidátských zemí. Pro výměnu důležitých informací mezi členskými zeměmi a pro koordinaci nasazení asistenčních zásahových týmů v případě katastrofy vzniklo při Komisi Monitorovací a informační středisko.

Účelem mechanizmu civilní ochrany Společenství (Recast) je na žádost poskytnout podporu v případě mimořádných událostí a usnadnit lepší koordinaci asistenčního zásahu ze strany členských států a Společenství, při zohledňování zvláštních potřeb izolovaných, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Společenství. Během posledních let vzrostl počet zemí, které volají po prohloubení spolupráce v této oblasti. Mechanizmus zohledňuje příslušné právní předpisy a mezinárodní závazky Společenství, aniž jsou dotčena vzájemná práva a povinnosti členských států, zakotvených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách. V oblasti civilní ochrany má Mechanizmus usnadnit odezvu na všechny druhy závažných mimořádných událostí uvnitř nebo vně Společenství, včetně přírodních a antropologických pohrom, teroristických činů a technologických, radiologických nebo ekologických havárií, včetně znečištění vod v důsledku námořních havárií. V případě všech uvedených mimořádných událostí je možné žádat o pomoc v oblasti civilní ochrany, která doplní schopnosti odezvy postižené země.

Smyslem finančního nástroje pro civilní ochranu (dále jen „Nástroj“) s platností na období 2007 až 2013 je podpora doplnění úsilí členských států chránit především obyvatelstvo, ale také životní prostředí a majetek, včetně kulturního dědictví v případě pohrom, teroristických činů, technologických, radiologických nebo ekologických havárií a také podpora zesílené spolupráce mezi členskými státy v oblasti civilní ochrany. Nástroj stanovuje pravidla poskytování finanční pomoci pro:

akce v rámci mechanizmu civilní ochrany Společenství,
opatření k předcházení nebo snížení účinků mimořádných událostí,
akce, určené k posílení připravenosti Společenství reagovat na mimořádné události a ke zvyšování informovanosti občanů Unie.

Nástroj také obsahuje ustanovení pro financování určitých dopravních prostředků v případě mimořádné události k usnadnění rychlé a účinné odezvy a také zohledňuje zvláštní potřeby izolovaných, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Společenství v případě mimořádných událostí.

Ochrana před katastrofami v Lisabonské smlouvě

Problematika civilní ochrany, resp. ochrany před katastrofami je v Lisabonské smlouvě, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2010, řešena článkem 196 v hlavě XXIII takto:

1.  Unie podporuje spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro ochranu proti nim.
Činnost Unie je zaměřena na:
a)  podporu a doplňování činností členských států na celostátní, regionální a místní úrovni, které se týkají předcházení rizikům, přípravy osob zabývajících se civilní ochranou a zásahu v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom uvnitř Unie;
b)  podporu rychlé a účinné operativní spolupráce uvnitř Unie mezi vnitrostátními útvary civilní ochrany;
c)  napomáhání soudržnosti akcí podnikaných v oblasti civilní ochrany na mezinárodní úrovni.
2.  Evropský parlament a Evropská rada přijmou řádným legislativním postupem opatření nezbytná jako příspěvek k dosažení cílů uvedených v odstavci 1, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států.

Celkově spadá ochrana proti katastrofám do podpůrné, koordinační a doplňkové kompetence Unie. Přitom se jedná o nově vytvořený druh kompetencí, které vedle oblastí jako zdravotnictví a průmysl obsahují také ochranu před katastrofami. Tím získává „evropská“ ochrana před katastrofami poprvé konkrétnější obrysy.

Pozice Monitorovacího a informačního střediska

Monitorovací a informační středisko (dále jen „MIC“) je orgánem „evropské“ ochrany před katastrofami, jehož zřízení vycházelo z prvního rozhodnutí Evropské rady o společném postupu na ochranu před katastrofami. MIC podléhající Komisi slouží k provádění operativních opatření ochrany před katastrofami v rámci společného postupu a doposud se jeho funkce omezovala pouze na zprostředkovanou koordinaci zásahů.

Okamžitě se naskytla otázka, jaké pokyny a instrukce mohou být MIC přenášeny a šířeny a zda může být dále se rozvíjející zásahovou centrálou, vydávající svoje vlastní pokyny. Komise navrhla již v roce 2008 posílit kapacity MIC rozšířením jeho kompetencí „přestavbou“ na „evropskou“ zásahovou centrálu, provádějící koordinaci zásahů a která by odpovídala zavedené správní praxi, neodporující aktuálnímu právnímu stavu funkce unijních orgánů v této oblasti. Význam pojmu koordinace může být, a také je v této souvislosti chápán jako akceptování vedení zásahu, nezávislého na členských státech, což ale odporuje striktně dodržovanému principu subsidiarity, neboť ochrana před katastrofami je výhradně v kompetenci jednotlivých členských zemí.

Takovéto změny nebo rozšiřování pravomocí MIC by v současné době byly nezákonné, neboť unijní kompetence v této oblasti nesmějí nahrazovat kompetence jednotlivých členských zemí, které rozhodují o tom, zda vůbec mají být nastoleny požadavky na pomoc při katastrofách ze strany Unie. Na druhé straně je v čl. 222 konsolidovaného znění Smlouvy o Unii a Smlouvy o fungování Unie (dále jen „Smlouva“) klauzule o solidaritě v případě teroristického útoku, přírodní nebo antropogenní pohromy. Vydávání příkazů Komisí, byť i cestou MIC je beze změny Smlouvy nepřípustné a jejím porušením by v tomto případě došlo k precedentu, mající dalekosáhlé důsledky v řadě dalších kompetencí, náležejících výhradně členským zemím.

Obdobným problémem je ustavení služeb (jednotek) na ochranu před katastrofami na unijní úrovni, jejichž vznik podporují jak Evropský parlament, tak Komise. To ale opět zásadně koliduje s principem subsidiarity v oblasti ochrany před katastrofami a tedy i současně platnému znění Smlouvy.

Nahrazení chybějících národních kapacit unijními

Obr. 1Obr. 1Obsah ustanovení čl. 196 odst. 1 písm. a) Smlouvy by mohl být interpretován tak, že pokud kapacity (organizační, materiální, personální a jiné) na národní úrovni nestačí, jsou automaticky doplněny nebo posíleny k tomu určenými unijními prostředky na úrovni Unie. To ale také není možné, neboť takovéto doplnění a podpora musí být zaměřena na jednotlivé členské státy z hlediska jejich účasti na přeshraničních zásazích v rámci Unie.
Princip subsidiarity umožňuje intervenci Unie pouze tehdy, pokud široce koncipovaná ochrana před katastrofami členských států není dostačující ani na národní nebo regionální úrovni a pomoc vzhledem ke svému rozsahu by byla lépe proveditelná na unijní úrovni. I v těchto případech jsou ale národní deficity překonávány přijetím mimořádných opatření na národní úrovni. Jakýkoliv výklad dodatečných kompetencí nelegitimizuje z hlediska principu subsidiarity účast Unie na substituci nedostatečných opatření proti katastrofám členských států. Kompetence a tím také odpovědnost za ochranu před katastrofami zůstávají především na členských státech (obr. 1).

Vzájemná pomoc členských států

Obr. 2Obr. 2Je-li katastrofou členský stát postižen i ve velkém, téměř zničujícím rozsahu, nezakládá tato skutečnost zřizování a nasazování jednotek na stupni Unie. I podle čl. 191 odst. 1 Smlouvy je „evropská“ ochrana před katastrofami tvořena spoluprací jednotlivých členských států na tomto poli a znamená především vzájemnou ochranu před katastrofami členských států. Výstavba středisek pro ochranu před katastrofami, jejichž zřizovatelem a provozovatelem by byla Unie, je nepřípustná a tento krok by zcela nepřijatelným způsobem relativizoval kompetence členských států a ve svém konečném důsledku by vedl k prolomení principu subsidiarity. Smlouva umožňuje paralelní ochranu před katastrofami z unijního stupně všeobecně a umožňuje zřízení unijních jednotek na ochranu před katastrofami pouze ve zvlášť definovaných případech (obr. 2).

Podpora společného postupu

Obr. 3Obr. 3Kvalitativně jiná situace by mohla nastat, pokud by podpora jednoho členského státu druhému, postiženému katastrofou, pomocí zahraničních kapacit byla vyčerpaná, nebo by byla vzhledem k rozsahu katastrofy, nedostatečná. Takovéto vyčerpání zahraničních kapacit je sice vzhledem ke zkušenostem z výskytu katastrof v Evropě pouze hypotetické, nicméně úvahy tohoto typu by mohly vést k diskuzi o neotřesitelnosti principu subsidiarity v této oblasti. Ale i ve smyslu smlouvy se „evropská“ opatření v rámci pomoci při katastrofách musí orientovat především na posílení spolupráce mezi jednotlivými členskými zeměmi. Víc nelze podle současného právního statusu Smlouvy ze strany Unie učinit, aniž by to neodporovalo základnímu principu odpovědnosti, která spočívá na jednotlivých členských zemích (obr. 3).

Ing. Bohumil ŠILHÁNEK, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč

 

Cvičení „ZÓNA 2010“ prověřilo připravenost na řešení následků radiační havárie

Ve dnech 22. až 23. září 2010 se uskutečnilo cvičení orgánů krizového řízení dotčených ústředních správních úřadů, Jihočeského kraje, složek integrovaného záchranného systému a dalších subjektů zapojených do řešení mimořádné události typu radiační havárie. Cvičení bylo zaměřeno na činnost orgánů krizového řízení při řešení následků simulované radiační havárie v Jaderné elektrárně Temelín a svým charakterem bylo obdobou cvičení „ZÓNA 2008“ realizovaného v listopadu roku 2008 v Jaderné elektrárně Dukovany.

Příprava cvičení

Jaderná elektrárnaJaderná elektrárnaPříprava cvičení „ZÓNA 2010“ (dále jen „cvičení“) probíhala v souladu s Plánem cvičení orgánů krizového řízení na léta 2010 až 2012, schváleným usnesením Bezpečnostní rady státu č. 32 ze dne 5. října 2009. Přípravu cvičení na Ministerstvu vnitra-generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (MV-GŘ HZS ČR) koordinovalo a realizovalo oddělení instruktáží a školení odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Pro přípravu a realizaci cvičení byla ustanovena řídící skupina, ve které pracovali zástupci MV-GŘ HZS ČR, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), Ministerstva obrany (MO), Jaderné elektrárny Temelín (ČEZ ETE), Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) a HZS Jihočeského kraje (dále jen „HZS kraje“). V průběhu přípravy cvičení proběhlo sedm jednání řídící skupiny, na kterých byla řešena plánovací dokumentace a další postupy v přípravě, provedení a následném vyhodnocení cvičení. Dalším orgánem byl tzv. zpracovatelský tým, složený ze členů řídící skupiny a zástupců dalších dotčených ústředních správních úřadů, správních úřadů Jihočeského kraje a příslušníků MV-GŘ HZS ČR, který na třech plánovacích konferencích projednával podklady připravené řídící skupinou.

V podmínkách HZS kraje se přípravou cvičení zabývalo oddělení krizového řízení odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Příslušníci tohoto oddělení se společně s příslušníky odboru integrovaného záchranného systému (IZS) a služeb účastnili pracovních jednání, a to jak na centrální, tak krajské úrovni. Úkoly stanovené řídící skupinou byly na krajské úrovni řešeny se zástupci ostatních složek IZS, zástupci orgánů veřejné správy na úrovni kraje a obcí a zástupci ČEZ ETE.

Ze zpracované dokumentace je nutné na ústřední úrovni uvést Záměr k provedení cvičení „ZÓNA 2010“ s přílohou Harmonogram opatření k přípravě, provedení a vyhodnocení cvičení „ZÓNA 2010“, schválený ministrem vnitra dne 17. prosince 2009 a dále Plán provedení cvičení „ZÓNA 2010“ s přílohami (námět k provedení cvičení, časový průběh, způsob mediálního zabezpečení a údaje pro spojení), schválený ministrem vnitra dne 12. července 2010. Dále byl dne 26. července 2010 schválen generálním ředitelem HZS ČR Organizační pokyn k přípravě a provedení cvičení „ZÓNA 2010“, v němž byly stanoveny úkoly pro MV-GŘ HZS ČR a organizační složky HZS ČR. Další dokumentace ke cvičení byla zpracována na krajské úrovni, a to zejména Námět cvičení „ZÓNA 2010“ v Jihočeském kraji, schválený ředitelem HZS kraje, dále Záměr provedení cvičení „ZÓNA 2010“ v Jihočeském kraji a Plán provedení cvičení „ZÓNA 2010“ v Jihočeském kraji, schválené hejtmanem Jihočeského kraje. Všechny tyto dokumenty zpracovali příslušníci HZS kraje v součinnosti se zástupci krajského úřadu, Policie ČR, Armády ČR a ČEZ ETE.

Cvičení se na pozvání MV-GŘ HZS ČR, hejtmana Jihočeského kraje, SÚJB a ČEZ ETE zúčastnila více než stovka hostů z řad odborné veřejnosti a zástupců samosprávy, včetně zahraničních (Slovensko, Německo, Rakousko, Srbská republika, Polsko, Maďarsko, Slovinsko).

Průběh cvičení

ZasedáníZasedáníPrůběh cvičení byl rozdělen do tří časových období. První období (22. září 2010, 07.00 až 14.00 hodin) bylo zahájeno překlasifikací události vzniklé v ČEZ ETE na mimořádnou událost 3. stupně (MU 3) – radiační havárii (nebyla tedy prakticky procvičována opatření prováděná při mimořádné události 1. stupně a 2. stupně). Poté byly provedeny činnosti podle vnitřního a vnějšího havarijního plánu (předávání informací, vyrozumění dotčených orgánů, varování obyvatelstva – bez reálného spouštění sirén), aktivovány krizové štáby kraje a vybraných obcí, Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) a jeho odborné pracovní skupiny, krizové štáby dotčených ústředních správních úřadů a zahájena jejich činnost podle zpracovaných metodik. Druhé časové období (22. září 2010, 14.00 až 20.30 hodin) bylo zejména ve znamení činnosti krizových štábů a mobilních monitorovacích skupin. Ve třetím časovém období (22. září 2010, 20.30 hodin až 23. září 2010, 12.00 hodin) rozhodovaly krizové štáby o realizaci neodkladných ochranných opatření na základě výsledků monitorování a hodnocení radiační situace a probíhal praktický nácvik vybraných opatření ochrany obyvatelstva.

Cvičení, kterého se zúčastnilo asi 900 cvičících osob na všech úrovních řízení a při kterém bylo použito více než 60 ks různé techniky, mělo za úkol prověřit zejména činnost orgánů krizového řízení dotčených ústředních správních úřadů, Jihočeského kraje, vybraných obcí s rozšířenou působností a vybraných obcí při odezvě na vznik simulované radiační havárie v ČEZ ETE. Dále procvičit činnost sil a prostředků složek IZS, vyčleněných sil a prostředků Armády ČR a dotčených subjektů při plnění vybraných úkolů podle zpracovaného vnějšího havarijního plánu. Cvičení také umožnilo prověřit činnost celostátní radiační monitorovací sítě. Na monitorování radiační situace v zóně havarijního plánování se podílelo pět mobilních skupin HZS ČR, vyčleněných z Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč a chemických laboratoří HZS Středočeského kraje (Kamenice), HZS Plzeňského kraje (Třemošná), HZS Jihomoravského kraje (Tišnov), HZS Moravskoslezského kraje (Frenštát pod Radhoštěm). Dále mobilní skupina Regionálního centra SÚJB České Budějovice, dvě mobilní skupiny Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO) a mobilní skupina ČEZ ETE. Současně byl proveden letecký monitoring vrtulníkem Armády ČR, na jehož palubě pracovala obsluha SÚRO s potřebným přístrojovým vybavením.

K řešení nastalé situace, tj. simulované radiační havárie v ČEZ ETE, a k ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací byl aktivován štáb MV- GŘ HZS ČR, který prostřednictvím operačního a informačního střediska GŘ HZS ČR komunikoval s příslušnými krizovými štáby, řešil nasazování potřebných sil a prostředků a zabezpečoval požadavky dotčených orgánů krizového řízení.

Vzhledem k závažnosti situace byl podle krizového zákona dne 22. září 2010 v 10.00 hodin hejtmanem kraje vyhlášen stav nebezpečí pro Jihočeský kraj. Tentýž den ve 13.00 hodin byl na základě žádosti hejtmana kraje a návrhu vedoucího krizového štábu SÚJB vyhlášen předsedou vlády ČR nouzový stav pro Jihočeský kraj, a to na dobu od 13.00 hodin 22. září 2010 do 24.00 hodin 2. října 2010. Toto rozhodnutí bylo simulovaným zasedáním vlády následující den potvrzeno.

Na pokyn předsedy vlády byl dne 22. září 2010 aktivován ÚKŠ, jehož předsedou byl jmenován místopředseda vlády a ministr vnitra a úvodní jednání ÚKŠ bylo svoláno na 14.00 hodin na pracoviště ÚKŠ v objektu MV-GŘ HZS ČR. V průběhu jednání přednesli jednotliví členové ÚKŠ doklad o aktuální situaci a přijatých opatřeních, o činnosti svých úřadů (resortů, bezpečnostních sborů) a dalších činnostech, které budou prováděny v souvislosti s řešením vzniklé krizové situace v rámci svěřené působnosti. Součástí jednání ÚKŠ byla také videokonference s Krizovým štábem ČEZ ETE, Krizovým štábem Jihočeského kraje, Krizovým koordinačním centrem SÚJB a pracovištěm Českého hydrometeorologického ústavu.

Průběh cvičeníPrůběh cvičeníPrůběh cvičení ze strany HZS kraje zahrnoval v úvodní fázi zejména činnost krajského operačního a informačního střediska (KOPIS), jehož prostřednictvím probíhal veškerý přenos informací a dat, systém vyrozumění u příslušných složek havarijní odezvy, dotčených orgánů krizového řízení a dalších subjektů. V průběhu celého cvičení KOPIS HZS kraje využívalo informační systém IKIS. Následovalo zasedání štábu HZS kraje, provedení taktického zásahu na podezření kontaminace osob radioaktivní látkou pod názvem „CAROLINA 2010“, jehož účelem byla příprava složek IZS na řešení možné kontaminace osob a materiálu radioaktivní látkou na vodní hladině. Dalším úkolem HZS kraje bylo zajištění praktických ukázek dekontaminace osob a techniky v prostoru letiště Bechyně a v neposlední řadě součinnost se Záchranným útvarem HZS ČR Hlučín při vybudování materiální základny humanitární pomoci. Cílem této součinnosti bylo získání zkušeností z výstavby a provozu základny a využití možnosti spojení odborné přípravy příslušníků HZS kraje s praktickými ukázkami při cvičení. Na této části cvičení participovali také příslušníci HZS hl. m. Prahy, kteří zabezpečovali rozvinutí stanoviště dekontaminace osob. V průběhu celého cvičení působili jako rozhodčí u HZS kraje příslušníci HZS kraje Vysočina a HZS Jihomoravského kraje, rozhodčí u cvičících orgánů Jihočeského kraje zabezpečil Krajský úřad kraje Vysočina.

Závěr

Z ohlasu cvičících orgánů krizového řízení jak na ústřední, tak i krajské úrovni, obcí a dalších dotčených správních úřadů na území Jihočeského kraje, základních a ostatních složek IZS a dalších subjektů zařazených do vnějšího havarijního plánu bylo cvičení velmi přínosné, zejména z hlediska procvičení spolupráce a komunikace mezi jednotlivými cvičícími při řešení MU 3 vzniklé v souvislosti se simulovanou radiační havárií v ČEZ ETE. Cvičení proběhlo podle zpracovaného plánu provedení a všechny cíle byly splněny. Zúčastnění pozorovatelé a zahraniční hosté vyjádřili spokojenost s jeho přípravou a průběhem. Poděkování patří všem cvičícím složkám a dále Jihočeskému kraji, ČEZ ETE, a 15. ženijní brigádě Armády ČR za spolupráci a vytvoření podmínek pro cvičení a v neposlední řadě za spolupráci při přípravě a realizaci doprovodného programu pro hosty cvičení (návštěva v ČEZ ETE, ukázka činnosti krizového štábu kraje, KOPIS HZS kraje, praktické ukázky činnosti složek IZS na letišti Bechyně).

V současné době probíhá v souladu s harmonogramem příprava podkladů pro vyhodnocení cvičení, které zpracuje k tomu určená skupina (v podstatě obdoba řídící skupiny) a předloží jej včetně závěrů a případných návrhů opatření k projednání na schůzi Výboru pro civilní nouzové plánování v první polovině roku 2011.

kpt. Mgr. Kristýna ČERNÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR, por. Mgr. Kamila MRÁČKOVÁ, HZS Jihočeského kraje, foto Milan VÁVRŮ a kpt. Bc. Radek KISLINGER

 

Ohlédnutí za úspěšnou dekádou

Před deseti lety byl Parlamentem Čeké republiky přijat kodex právních norem, které zahájily novou etapu zajištění ochrany života, zdraví a majetku občanů v našem státě. Přijetí balíčku tzv. bezpečnostních zákonů znamenalo i zásadní kvalitativní změnu v životě a činnosti Hasičského záchranného sboru ČR (nová organizační struktura, rozšíření kompetencí v souvislosti se sloučením požární a civilní ochrany, služební poměr příslušníků sboru).

Udělení medaileUdělení medaileDesetiletá  působnost HZS ČR v nových podmínkách byla v průběhu  letošního roku spojena také s oceněním iniciativy a aktivity těch, kteří se přičinili o vytvoření a podílejí se na fungování efektivního a účinného systému ochrany obyvatelstva. Ministr vnitra a generální ředitel HZS ČR u příležitosti tohoto výročí udělili pamětní medaile významným osobnostem politického a veřejného života, příslušníkům a pracovníkům složek IZS, představitelům orgánů veřejné správy, institucí, vzdělávacích zařízení, firem a společností a dalším právnickým a fyzickým osobám.

Akty slavnostního předání pamětních medailí se uskutečnily zejména ve Státním ústředním archivu a v zařízení Ministerstva vnitra Spiritka v Praze. Při této příležitosti předávající zhodnotili desetiletou působnost HZS ČR v nových podmínkách. Toto období je významné nejen prověřením účinnosti tzv. krizové legislativy, ale zejména tím, že se podařilo v relativně krátké době připravit HZS ČR na plnění většího rozsahu úkolů, než tomu bylo dříve. Mezi výrazné úspěchy patří, mimo jiné, úspěšná likvidace následků závažných mimořádných událostí značného rozsahu, zavedení jednotného čísla tísňového volání 112, účinný výkon státního požárního dozoru, propracovaný systém preventivně výchovné činnosti, nebo zapojení do plnění mezinárodních úkolů včetně těch, které vyplývají z členství České republiky v Evropské unii a NATO.

Uplynulá dekáda jednoznačně prokázala, že se přechod do nové organizační struktury osvědčil. Za deset let se z HZS ČR stal pevný pilíř bezpečnostního systému České republiky s jasně definovaným posláním a úlohou v rámci IZS a krizového řízení. A udělené pamětní medaile jsou malým připomenutím poctivé práce ve prospěch našich občanů.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto Milan VÁVRŮ

 

Ve Zbirohu byla slavnostně otevřena Národní základna humanitární pomoci

Za účasti prvního náměstka ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Ing. Jaroslava Salivara, generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána, zástupců Plzeňského kraje, města Zbiroh a těch, kteří se na jejím vzniku podíleli, se 2. listopadu letošního roku uskutečnilo ve Zbirohu slavnostní otevření Národní základny humanitární pomoci.

Pozvaní hosté měli možnost si prohlédnout vybavení a již některý uskladněný materiál v přízemí a v prvním patře budovy a také ukázky soupravy stanů a dekontaminační jednotky na volném prostranství před budovou.

Co bylo na začátku

Národní základna humanitární pomociNárodní základna humanitární pomociV lednu roku 2007 převzal Hasičský záchranný sbor ČR od Ministerstva obrany objekt Zbiroh. Základna logistiky Olomouc (Základna logistiky) dostala za úkol postupně v tomto rozsáhlém objektu budovat své skladové kapacity a připravovat další prostory k využití pro jiné součásti HZS ČR. Sklad Základny logistiky soustředil ve Zbirohu v počátku své činnosti skladové zásoby materiálu CO a dále zásoby materiálu pro havarijní a krizové situace, včetně materiálu pro nouzové přežití obyvatelstva.
A přesně v tomto okamžiku, kdy byl soustředěn ve Zbirohu dostatek materiálu, vznikla myšlenka vybudovat v tomto objektu Národní základnu humanitární pomoci, k jejímuž vybudování se ČR zavázala v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 a která v podobě jednoho centrálního skladu pro příjem, distribuci a manipulaci s humanitární pomocí dosud v ČR chyběla.

Co předcházelo

Jaké prostředky a možnosti měla ČR do této doby

a) v oblasti nouzového přežití obyvatelstva

K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva, zejména evakuovaných osob, budou využívána stacionární zařízení umožňující nouzové ubytování a stravování. Tato opatření jsou řešena v havarijních plánech krajů.

U HZS ČR pro tyto účely existují mimo jiné i materiální základny humanitární pomoci s kapacitou pro 750 osob, vybavené materiálem a prostředky pro nouzové přežití obyvatelstva. Tyto materiální základny jsou uloženy ve skladech Základny logistiky (Drahanovice, Skuteč, Hluboká nad Vltavou, Kamenice a Vlastislav).

Dále jsou u HZS ČR v majetku jednotlivých HZS krajů mobilní kontejnery pro nouzové přežití; každý kontejner má kapacitu zabezpečení pro 40 osob.

b) v oblasti ochrany obyvatelstva při vzniku mimořádných událostí

HZS ČR v souladu s výše zmiňovanou koncepcí ochrany obyvatelstva začal vytvářet zásoby materiálu a věcných prostředků, jejichž normativy byly stanoveny na základě praktických zkušeností z různých druhů mimořádných událostí za posledních 10 let.

Vznikly samostatné normativní zásoby materiálu pro zamezení následků povodní a odstraňování jejich následků, dále materiálu při výskytu chřipky ptáků, při vzniku velkých požárů, při vzniku velkých vichřic a v neposlední řadě také normativní zásoby materiálu pro pomoc osobám uvízlým v dopravních kalamitách na dálnicích. Materiál je uložen ve výše uvedených skladech Základny logistiky. Z nich byl a je expedován do zasažených oblastí a předáván cestou HZS krajů nejvíce postiženému obyvatelstvu.

c) v oblasti humanitární pomoci

Humanitární pomoc do zahraničí je realizována cestou Ministerstva zahraničních věcí, cestou Správy státních hmotných rezerv, nevládních organizací, ale i cestou HZS ČR, který v mnoha případech uvolnil ze svých materiálových zásob požadované prostředky (stany, elektrocentrály, obuv, nářadí, protipovodňové pytle, čerpadla, požární hadice apod.).

Humanitární pomoc, kterou ČR obdržela od jiných států, byla poskytována různými formami, buď přímo do postižených oblastí, kde tuto pomoc přebíraly orgány samosprávy, nebo do různých rezortních skladů, kde probíhala příprava materiálu a jeho expedice do postižených oblastí. Takovým způsobem HZS ČR využíval Základny logistiky například v roce 2002 k příjmu, uložení a distribuci materiálové humanitární pomoci, kterou ČR obdržela k odstraňování následků povodní ve středních Čechách.

Při shrnutí všeho, co zde existovalo do roku 2010, lze konstatovat, že HZS ČR pro potřeby ochrany obyvatelstva, pro potřeby nouzového přežití obyvatelstva a pro potřeby příjmu (výdeje) materiální humanitární pomoci ze a do zahraničí disponoval hlavně prostředky a materiálem, který byl a je uložen ve  skladech Základny logistiky.

Praktické zkušenosti, které HZS ČR a také Základna logistiky nasbíraly při odstraňování následků povodní v letech 2002, 2006, ale také 2009 a 2010, vedly ve svém důsledku k rozhodnutí vybudovat ještě jednu materiální základnu humanitární pomoci, která bude obsahovat stejné normativy materiálu a věcných prostředků jako ty dosavadní, a dále bude plnit i úlohu centrálního příjmu či výdeje zahraniční humanitární pomoci, tzv. národní funkci.
Prostor a objekt, který se dal k tomuto účelu využít, byl k dispozici. Byl to nevyužitý objekt ve skladu Základny logistiky ve Zbirohu, který splňoval nejvíce kritérií – velikost skladovacích prostorů, nenáročnou stavební úpravu, dosažitelnost k základním páteřním komunikacím a také přítomnost velkého množství již skladovaného materiálu pro ochranu obyvatelstva.

Pro realizaci plánovaného projektu bylo rozhodnuto využít i prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně z Integrovaného operačního programu – oblast intervence 3.4. Služby v oblasti bezpečnosti, prevence a řešení rizik.

Výstavba národní základny

V roce 2008 byla zpracována odborná studie proveditelnosti celého projektu, v níž byly shrnuty jednotlivé fáze prvotních průzkumů vytypovaných lokalit, prohlídky vybraných objektů, porovnání charakteristik objektu ve Zbirohu s požadavky kladenými na základnu; dále odhad investičních nákladů na rekonstrukci objektu, odhad investičních nákladů na pořízení dopravní techniky a předpokládaný harmonogram realizace.

Cílem projektu bylo vybudování Národní základny humanitární pomoci, která HZS ČR umožní:

a) efektivně přijímat technickou a věcnou pomoc poskytnutou České republice, institucím, firmám, občanům a jiným příjemcům, organizovat její urychlené převzetí, roztřídění a případné uskladnění, a dále provádět rychlou, efektivní distribuci dle požadavků do postižených oblastí přímo k obyvatelstvu,
b) zabezpečit efektivní shromáždění, expedici a dopravu věcné a materiální pomoci do zahraničí, zejména expedici do kteréhokoliv státu Evropské unie nebo jinam do zahraničí, kde bude věcné pomoci zapotřebí.

Současně si HZS ČR vytýčil další cíl, mít připraven materiál (normativní zásoby), který může být okamžitě využit k poskytnutí pomoci při vzniku mimořádných událostí, a to jak v rámci ČR, tak i do zahraničí.

Základna bude také zapojena do logistické kapacity Evropské unie.

Po schválení žádosti o podporu ze strukturálních fondů EU byla zpracována celková projektová dokumentace a v listopadu roku 2009 byl objekt předán stavební firmě, která vyhrála výběrové řízení na rekonstrukci budovy.

V roce 2009 byla také pořízena technika pro dopravní a manipulační obsluhu celé základny, a to speciální kontejnerová vozidla s přívěsy, nakládacími plošinami a nakládací motorové vozíky.

Stavebně měl být upraven objekt, který dříve sloužil jako opravna speciální techniky Armády ČR včetně skladových prostor. Záměrem bylo budovu stavebně upravit tak, aby splňovala současné standardy skladování materiálu a aby jednotlivé sektory na sebe logicky navazovaly.

Třípatrová budova, v jejíchž bočních částech se nacházejí obrovské haly s těžkými portálovými jeřáby, byla jednoduše upravena tak, aby vznikly čtyři samostatné skladovací sektory o celkové ploše 2500 m2. Jednotlivé sektory slouží jednak pro příjem humanitární pomoci ze zahraničí, a dále pro skladování materiálu pro havarijní a krizové situace, který by byl vydáván jak do zahraničí, tak v rámci ČR.

V rámci základny byly vybudovány i ubytovací kapacity pro 16 osob.

Celou budovu je možné vytápět nebo temperovat podle potřeby, pro snadnou manipulaci s materiálem je rekonstruován nákladní výtah.

V pravé boční velkoprostorové hale je připraven k využití portálový jeřáb na kontejnery o nosnosti 20 t, v levé boční hale je prostor, kde jsou parkovány vlastní dopravní prostředky, ale který může zároveň sloužit jako prostor pro příjem materiálové pomoci nebo přípravu materiálu k distribuci.

Pro usnadnění a urychlení nakládky nebo vykládky materiálu byla vybudována venkovní čelní nakládací rampa.

Velký důraz byl kladen na informační a komunikační technologie – základna je vybavena moderní počítačovou technikou, spojení je zabezpečeno jak mobilními prostředky, tak i spojením internetovým, faxovým nebo pevným telefonním.

V době „míru“ je základna obsazena třemi zaměstnanci (řidiči, skladník), organizační řízení zabezpečuje vedoucí skladu Zbiroh. V době „zásahu“, tzn. při vyhlášení mimořádné události (příjem, výdej, doprava materiálové pomoci dle určení), se počítá se zvýšením počtu skladníků a řidičů z řad jak Základny logistiky, tak i z řad Záchranného útvaru HZS ČR.

Závěr

Slavnostní otevřeníSlavnostní otevřeníDobrá věc se podařila. Veškeré záměry byly realizovány. Od roku 2007, kdy vznikla první myšlenka o vybudování Národní základny humanitární pomoci až do roku 2010, kdy byla v listopadu slavnostně otevřena, uběhla velice krátká doba. V této době celý realizační tým obětavě pracoval na uskutečnění tohoto ušlechtilého a veskrze potřebného projektu.

Taktéž stavební organizace vzešlé z výběrového řízení, se zhostily svého úkolu na jedničku a objekt předávaly k používání ve stanoveném termínu a bez nedostatků.

Všichni pozvaní hosté tak mohli při slavnostním otevření hodnotit, do jaké míry se podařilo splnit základní smysl celého projektu – vybudovat zařízení, které svým obsahem a činností bude v popředí poskytování humanitární pomoci při vzniku mimořádných událostí jak doma tak i v rámci evropského regionu.

„Jsem velmi rád, že se zdejšímu areálu podařilo vdechnout život, jak jsem o tom již před lety uvažoval. Dokázali jsme to zvládnout z prostředků strukturálních fondů Evropské unie a velmi dobře zorganizovat po stránce odborné i procesní. Tím mám na mysli spolupráci institucí, jako je například HZS ČR a Správa státních hmotných rezerv. Zbiroh považuji za ideální místo pro účely soustředění humanitárního materiálu i pro jeho vydávání. Nachází se relativně nedaleko hlavního města a letiště, a také sem byla dislokována rota Záchranného útvaru HZS ČR,“ ocenil realizaci projektu Ing. Jaroslav Salivar.

Ing. Jiří NĚMEČEK, ředitel Základny logistiky Olomouc, Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto Milan VÁVRŮ

 

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

 • METODIKA
Požární inženýrství
Kvantitativní analýza při specifickém posouzení vysoce rizikových podmínek požární bezpečnosti v návaznosti na ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 – dynamika požáru
Ing. Petr Kučera, Ph.D., Ing. Tomáš Pavlík, Ing. Jiří Pokorný, Ph.D.

• POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Větrné elektrárny a požární bezpečnost
Ing. Pavel Rybář

• LOGISTIKA
Vystrojování příslušníků HZS ČR v dalším období
Ing. Karel Čtrnáctý

• PŘÍLOHA
Medaile a plakety HZS ČR udělené u příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu

vytisknout  e-mailem