HZS Pardubického kraje  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Historie a současnost

Historie a současnost Hasičského záchranného sboru Pardubice 1944 – 2001

    • Stručně z historie 1944 - 1953

         Vznik profesionálního hasičského sboru ve městě Pardubice se datuje do konce 2. Světové války, do ledna roku 1944. Předcházela jej bohatá a záslužná činnost jednotek dobrovolných hasičů, na nichž spočívala až do válečných let největší tíha hasičských a záchranářských prací ve městě Pardubice a okolí. Nově vzniklá složka dostala název "Požární sbor z povolání města Pardubic". Začátky nově vzniklého hasičského sboru byly velmi těžké. Příslušníky požárního sboru se stali převážně členové pardubických dobrovolných sborů jednotlivých částí města Pardubic: města, Slovan, Jesničánek, Trnové a Nemošic. Početní stav v té době čítal 16 členů, kteří byli ubytováni v budově rodinné školy VESNA (nynější objekt OkÚ a Geodesie). Požární zbrojnice, kde byla i místnost pro pohotovost byla umístěna v dnešní ul. Divadelní, v prostorách, kde má nyní Vč.divadlo dílny a sklad rekvizit Výstroj mužstvu poskytl převážnou většinou městský požární sbor, od kterého byla rovněž převzata požární technika. Je nutno konstatovat, že tato technika byla zastaralá, na úrovni naší předválečné výroby. Ubytovací a výcvikové prostory byly minimální, až nedostatečné. Z těchto důvodů byl výcvik členů sboru prováděn u tehdejší protektorátní požární policie, která měla sídlo v pardubickém Zámečku. V tomto období činnosti profesionálního hasičského sboru je nutno připomenout zásahy u požárů ve Fantově továrně na rafinerii olejů ( dnešní PARAMO a.s.), kde své hrdinství prokázali členové při třech náletech a bombardování továrny ke konci války.

         Po osvobození naší vlasti se nových úkolů ve správě věcí veřejných ujaly nové orgány státní moci a správy - národní výbory. Mezi řadu úkolů, které bylo třeba řešit a přizpůsobit je novým podmínkám, byla i oblast požární ochrany. Toto se týkalo i požárního sboru z povolání, kdy po skončení války docházelo k jeho postupnému přebudovávání Stará technika i prostory měly být vráceny dobrovolnému sboru města Pardubic. Bylo proto nutné zajistit výstavbu nových objektů pro požární sbor z povolání. V té době čítal požární sbor z povolání 24 členů, kteří ve dvou 24 hodinových směnách prováděli ochranu majetku a osob před požáry a živelnými pohromami, ale plnili i další úkoly pro nově zřízený MNV Pardubice. Do této doby spadá vydání prvních právních předpisů pro zajištění PO v poválečné ČSR, kterými byly: vyhl. MV z března 1946 o povinné sousedské výpomoci a vyhl. MV z června 1946 o zamezení lesních a polních požárů a zásadách požární bezpečnosti.

         První velkou samostatnou akcí profesionálního požárního sboru bylo odstranění starého zemědělského objektu zvaného Kamenný dvůr, který stál na místě nynějšího letiště. Veškerý zachovalý stavební materiál byl převážen do bývalého objektu továrny Hubner a Opitz (areál bývalého Stavebního podniku Pardubice), kde z tohoto materiálu stavěli členové sboru požární stanici,která obsahovala garáže, kancelář a ubytovny se soc. zařízením.Všechny stavební práce prováděli členové jak v pracovní době, tak i v době osobního volna. Společensko-politické změny , které nastaly v ČSR po únoru 1948 našly odraz v zesílené úloze hasičských sborů při ochraně výrobních prostředků, které postupně přecházely ve společný majetek. Posílena byla především represivní role přijetím zákona č. 40/1948 Sb. o trestní ochraně proti požárům. Právě v tomto roce, krátce po dokončení této požární stanice rozhodl tehdejší štáb CO v Pardubicích o vybudování nové požární stanice a to v místech tehdy zahajované výstavby sídliště Dukla.

         Celý proces výstavby hasičské zbrojnice i budování již vzniklého profesionálního požárního sboru ovlivnila nová právní úprava požární ochrany, kterou obsahoval zákon č. 62/1950 Sb. o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami a prováděcí předpis k tomuto zákonu - nařízení vlády č. 135/1950 Sb. Zákon stanovil obcím s více než 50.000 obyvateli povinnost zřídit pro zajištění požární bezpečnosti veřejný profesionální hasičský sbor. K těmto právním předpisům té doby se řadila i vyhl. MV ČSR 91/1952 Ú.l. služební a disciplinární řád pro příslušníky požárních sborů, požárních hlídek a velitelství PO, která upravovala vnitřní organizaci požárních sborů.

         Výnosem MV ČSR z března 1950 byla po úpravě investičního plánu ve stavebnictví povolena stavba hasičské zbrojnice v Pardubicích jako ústředně plánovaná pozemní stavba. Výstavba hasičské zbrojnice byla rozvržena na dvě etapy, z nich I. etapa - garáže s příslušenstvím byla budována v roce 1950 a dokončena v únoru 1952. II etapa (spojovací část, administrativní a hospodářská budova, věž a bytová jednotka) byla budována v letech 1951 - 1952..Stavbu prováděla stavební organizace "Pardubické stavební závody" (budoucí Průmstav Pardubice), která v důsledku nedostatku vlastních odborných pracovníků zajišťovala výstavbu pomocí učňů. Z tohoto důvodu ze zúčastnili stavebních prací rovněž členové sboru. Prvně byly postaveny garáže, aby bylo možno bez velkých škod umístit tehdejší požární techniku, která se postupně začala obnovovat. Po dokončení garáží se celý požární sbor přestěhoval do nových prostor na Duklu. Část garáží byla oddělena dřevěnou příčkou pro možnost ubytování členů. V dílnách byla umístěna lůžka, na montážní jámě stál stůl a lavice, kolem stěn šatní skříňky. Ve výdejně nářadí byla kancelář sboru a zároveň zde sídlila spojařka. Za tohoto provizorního a nouzového stavu probíhala činnost členů sboru.

         Po dokončení II. etapy výstavby v roce 1952 byla v srpnu téhož roku provedena kolaudace celého komplexu budov a tohoto roku bylo na celý komplex budov vydáno povolení k užívání a přiděleno č.p. 1526. V nově postavené požární stanici byly umístěny kromě členů profesionálního hasičského sboru i další instituce: okresní výbor ČSPO a požární učiliště pro pardubický kraj, které zde mělo sídlo do roku 1956. Za účelem rozšíření zázemí a doplnění areálu o provozy, které sbor potřeboval byly postupně v areálu v roce 1953 postaveny pomocné objekty za tehdejší bytovou jednotkou, kde byly zřízeny pomocné garáže a byly upraveny prostory dvora. Přes veškeré tyto počáteční svízele s provozem nové požární stanice musela být zachována plná pohotovost.V těchto padesátých letech vyjížděl sbor k zásahům i do nynějších okresů Chrudim a Ústí nad Orlicí. Byla to léta budování profesionálního hasičského sboru v Pardubicích. Při této příležitosti nelze nevzpomenout alespoň některá jména spjatá se začátky vzniku a činnosti Požárního boru z povolání. První velitel Antonín Novák, jeho zástupce Josef Bubák, četaři Josef Nasr, Bohumír Starý a velitelé družstev Václav Kudláček a Rudolf Košťál. Přílohou tohoto matriálu je historická kopie organizačního zařazení požárního sboru z povolání města Pardubic z ledna 1953.

    • Historie nepříliš vzdálená 1954 - 1985

         Pro další etapu rozvoje profesionálního sboru byl důležitý rok 1953, kdy byl vydán zákon č. 35/1953 Sb. o státním požárním dozoru a požární ochraně, který stanovil úkoly jak ústředním orgánům státní správy, tak i národním výborům. U okresního národního výboru byla zřízena inspekce požární ochrany, která v rámci své působnosti zabezpečovala výkon státní správy na úseku PO. Z požárních sborů se staly "Veřejné požární útvary". Dalším významným krokem k  lepšímu plnění úkolů na úseku PO přispělo Usnesení vlády č. 93/1966 Sb., kterým se Inspekce PO se svými útvary vyčlenily z odborů pro vnitřní věci ONV, kam dosud spadaly. V důsledku zvyšování náročnosti výkonu hasičského řemesla již nestačil současný početní stav příslušníků na pokrytí úkolů stanovených novou právní úpravou.

         Byli přijímáni noví příslušníci tak, že služba byla organizována na tři směny po 24 hodinách. Do řad příslušníků nastoupily i ženy, které po doplnění o novou techniku - radiostanice, se staly spojařkami. V této souvislosti je nutné připomenou jména prvních tří spojařek, které byly u zrodu systému spojení požární stanice s jednotkou v terénu: Blažena Kopecká, Marie Vernerová a Valerie Mrvíková. Jejich nástupkyněmi v tomto období dále byly Věra Náplavová, Irena Levínská, Anna Ipserová, Marie Hlavatá, Marie Pilná, Anna Hrdá, Libuše Štolfová. Rovněž není možno nevzpomenout dalšího velitele požárního útvaru Aloise Mrvíka, s jehož jménem jsou spojeny začátky vývoje a budování požárního útvaru v 50 a 60 letech. Nelze zapomenout ani na velitele směn té doby: Jaroslava Jedličku a Josefa Dubišara a Františka Šebka. Po zrušení krajského učiliště v roce 1956 zůstala celá budova k využití požárnímu útvaru. Jednotlivé směny byly rozmístěny po patrech budovy tak, že každá měla své vlastní prostory (ložnici, denní místnost, která bylo současně šatnou a sociální zařízení). S rozvojem poválečného průmyslu, který začal vyrábět nová vozidla i pro požární účely, došlo i na požárním útvaru v Pardubicích k postupné obměně stávající, již nevyhovující požární techniky. Staré požární vozy zn. Klokner, Mercedes, Opel a Praga RN byly postupně nahrazeny nově vyráběnou technikou: cisternové automobily Škoda 706 a Tatra 138. Nová technika kladla i vyšší nároky na obsluhu i systém provádění hasebních prací. Na rozdíl od předešlé si s sebou vezla větší zásoby vody, takže odpadala nutnost odstavit techniku u vodního zdroje a pokládat dlouhé dopravní vedení, aby se voda dostala k místu hašení. V roce 1958 došlo ke změně právní úpravy na úseku PO vydáním zákona č. 18/1958 Sb. Koncem 60 let přišla další novinka v podobě nových radiostanic řady VX.

         Tyto nahradily do té doby používané radiostanice zn. Fremos, které měly vysoké požadavky na energii. Současně byly zavedeny též kapesní radiostanice, které přinesly zlepšení v organizaci při zásahu. Potřeba rozšíření zázemí požárního útvaru a vozového parku vedla k nutnosti vybudovat další pomocné objekty. Těmi byly: v roce 1972 objekt, který navazoval na stávající garáže za bytovou jednotkou, kde byly zřízeny truhlářská dílna, spojová dílna, krejčovna a dílna pro údržbu dýchací techniky. Po dokončení v roce 1974 se začalo se stavbou objektu pomocných garáží II, který byl vystavěn naproti přes dvůr a byly v něm zřízeny garáže a pomocné sklady ND. S ohledem na rozlohu okresu Pardubice, kdy dojezdové časy požárního útvaru sídlícího jen v Pardubicích na okrajové části okresu byly dlouhé, byla zahájena v roce 1976 další etapa budování požárního útvaru. Zahájila se postupná rekonstrukce a drobné stavební úpravy objektů v Přelouči a Holicích sloužících v té době dobrovolným hasičům. V říjnu téhož roku byly uvedeny do provozu požární stanice v obou velkých městech tak, aby se snížily dojezdové časy v hasebním obvodu Přelouče a Holic. Početní stav na obou stanicích byl 1 + 2 a spojařka. Rekonstrukce požární stanice v Přelouči trvala do roku 1979 s rozpočtovými náklady 740.000,. Kčs. Další etapou rozšíření požárního útvaru okresu Pardubice bylo vybudování nového objektu požární stanice Holice. S jeho výstavbou se započalo v roce 1980 a přes veškeré překážky, které v průběhu stavby nastaly (nedostatky v projektové dokumentaci, v zajišťování materiálu, potíže s dodavatelskými firmami apod.) se stavbu podařilo dokončit a zkolaudovat v prosinci 1982. Celkové náklady na stavbu byly 1,638.000,- Kčs. Všechny stavební akce prováděné v popisovaném období byly prováděny jako akce "Z" svépomocí příslušníků, případně dobrovolných hasičů. V tomto období nelze zapomenout na jména náčelníka tehdejší OIPO Františka Voříška (1971 - 1984 ) a velitele OVPÚ Františka Šebka (1972 - 1986).

    • Historie blízká 1985 - 1999

         Rok 1985 je dalším mezníkem v oblasti požární ochrany. V platnost vešel nový zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb., který zřídil jako zvláštní zařízení tehdejších ONV Správy sboru PO a Útvary sboru PO. Po odchodu Františka Voříška do důchodu se stal náčelníkem Jaroslav Bíža a velitelem Útvaru Jiří Hora. Profesionální požární útvar Pardubice setrvával ve stávajících prostorách. Byly prováděny jen dílčí stavební úpravy, např.:V I NP byla zřízena denní místnost pro příslušníky útvaru, byla provedena rekonstrukce telefonní ústředny a místnosti pro velitele směn ve spojovacím krčku.Ve II. NP byly provedeny úpravy skladu výstroje, síně tradic a ložnice na výdejnu jídla, jídelnu, kancelář a učebnu. Ve III. NP byly zřízeny šatny ( z původní učebny) a jednotné ložnice pro příslušníky útvaru. Dále byla provedena rekonstrukce koupelen ve všech podlažích a rekonstrukce elektroinstalace v administrativní budově. Byl využit i objekt bývalé trafostanice, který je součástí komplexu budov požární stanice a byl pro účely energetiky zrušen. Byly v něm vybudovány kanceláře a sklady výstrojních součástek. Bývalá bytová jednotka byla upravena na kanceláře. V průběhu těchto let se několikrát měnilo využití některých místností ve stávající budově. Jedna generace hasičů postupně vzhledem k věku opouštěla řady požárního útvaru, mladší generace je nahrazovala. Nová technika, která vystřídala starou, kladla podstatně vyšší nároky na obsluhu i údržbu. Staré cisternové vozy Š 706 a T 138 a T 148 byly postupně nahrazovány technikou modernější, nově vyráběnou: cisternovými vozy T 815 a LIAZ 101 K. S ohledem na zajištění požární pomoci ve všech místech okresu ať již profesionálními či Dobrovolnými hasičskými jednotkami podle plošného pokrytí silami a prostředky PO, byl postupně zvyšován i početní stav příslušníků.

         Toto vše nutně vedlo k tomu, že stávající objekty požární stanice již nestačily kapacitně ani po technické stránce nově nastoupenému směru požární ochrany, zejména po roce 1990. Bylo nutné se zabývat otázkou vybudování odpovídajícího zařízení pro příslušníky PO, ze kterých novelizace zákona o PO č. 203/1994 Sb. zřídila Hasičské záchranné sbory jejichž posláním již zdaleka nebylo jen hašení požárů a činnost při živelných pohromách a nehodách. Hasičské záchranné sbory se staly součástí Integrovaného záchranného systému, který kromě profesionálních hasičů sdružuje i další právnické subjekty v ČR, které odpovídají za určitou oblast činnosti: patří sem např.: orgány Policie ČR, orgány zdravotní služby, orgány energetiky, vodohospodářství , rozvodu plynu, patří sem i složky Armády ČR, popřípadě i právnické subjekty zajišťující výživu obyvatelstva, dopravu, spojení atd. Integrovaný záchranný systém je zřízen zejména pro ochranu obyvatelstva ČR před různými nepředpokládanými událostmi, které by mohly v souvislosti se životem v naší republice nastat, např. živelné pohromy (povodně, větrné kalamity), úniky nebezpečných látek, průmyslové havárie, hromadné dopravní havárie a nehody apod. Z těchto všech důvodů bylo v roce 1995 rozhodnuto o výstavbě nové moderní požární stanice na místě stávající, spočívající v demolici stávajícího objektu garáží a dílen a výstavby nových garáží a dále rekonstrukce ostatních stávajících objektů. Ještě před tím byla v roce 1996 zahájena nákladem 2, 5 mil. Kč rekonstrukce stávající telefonní ústředny na Okresní operační středisko, které je vybaveno nejmodernější výpočetní a spojovou technikou a jehož úkolem je svolávat a organizovat činnost a spolupráci složek IZS. Jako zázemí pro provoz stávajícího areálu požární stanice byla v roce 1993 vybudována nákladem 383.000,- Kč čerpací stanice PHM a v roce 1994 nákladem 370.000,- Kč čistička odpadních vod. Vlastní stavbě nové požární stanice v Pardubicích předcházela v únoru 1997 demolice staré budovy garáží a vybudování sítě odpadních a kanalizačních potrubí, jakož i přípojky elektrické energie.

         Poté se již začalo s výstavbou nového objektu garáží se zázemím pro příslušníku HZS, který byl dokončen v listopadu 1997, aby v něm mohla být garážována mobilní požární technika na zimní období. Veškeré stavební práce probíhaly za plné pohotovosti příslušníků HZS. Tato etapa výstavby na ně kladla nejvyšší nároky při výkonu služby. Museli skloubit svoje pracovní povinnosti při výcviku, školení a údržbě vozidel se ztíženými podmínkami při stavební činnosti. Vozidla byla provizorně garážována pod vybudovaným přístřeškem na nádvoří areálu HZS i na volném prostranství dvora. Po dokončení nového objektu, kde jsou situovány garáže, dílny, ložnice, šatny, denní místnosti, sociální zařízení a tělocvična, se započalo s rekonstrukcí stávající administrativní budovy a ostatních objektů v areálu požární stanice Pardubice. Tato rekonstrukce byla dokončena k 31. červenci 1998. Do objektu bývalé trafostanice se opět po letech vrátilo sídlo OV Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Prostory bývalé bytové jednotky a jedné z navazujících garáží byly upraveny na sídlo zdravotnické záchranné služby. V objektu bývalé administrativní budovy sídlí vedení HZS a denní zaměstnanci HZS.

         Slavnostní uvedení celého komplexu do provozu se uskutečnilo dne 25. září 1998. Náklady na zřízení odpovídajícího zázemí pro profesionální Hasičský záchranný sbor okresu Pardubice si vyžádaly částku 84 mil. Kč. Tato částka je však vyvážena skutečností, že příslušníci HZS jak na Centrální požární stanici Pardubice, tak na Pobočných PS v Holicích a Přelouči jsou kdykoliv připraveni s vysokou odbornou profesionální zkušeností zasáhnout i v těch nesložitějších případech a za ztížených podmínek. Slouží jim k tomu jednak nová nejmodernější technika, ať jsou to zásahová vozidla, spojová, dýchací, vyprošťovací technika, tak i systém odborné přípravy jednotlivých profesí u příslušníků HZS, která z nich dělá opravdové odborníky. Obyvatelstvo okresu Pardubice má záruku, že příslušníci HZS Pardubice jsou připraveni kdykoliv, v kteroukoliv denní i noční hodinu provést potřebnou pomoc a odvrátit vznikající nebezpečí, které by hrozilo. Slouží ve třech směnách na všech požárních stanicích a jejich činnost se řídí denním řádem, který zahrnuje oblast školení, odborné přípravy, výcviku, péče o svěřenou techniku, hospodářské práce a noční pohotovost.

    • Nejnovější současnost 2000 - 2006

         V podstatě beze změn byla v provozu celá budova HZS Pardubice s přilehlými objekty i se zařízením v průběhu posledních dvou let do konce roku 2000. Příslušníky HZS dříve narozené postupně nahrazují noví adepti na hasičské řemeslo, kteří musí projít velmi náročným výběrovým řízením, které prověří jejich stav jak po stránce fyzické a psychické, tak i po stránce odbornosti. Jen takoví mohou uspět v náročném povolání hasič - záchranář. Tento název není nadnesený, protože den 1. leden 2001 se stává dalším historickým mezníkem nejen České republiky, ale i požární ochrany. Ve státoprávním uspořádání dochází ke vzniku vyšších územně správních celků - krajů. V souvislosti se vznikem krajů vznikly k témuž datu i nové právnické subjekty Hasičské záchranné sbory krajů s jednotlivými územními odbory (dosavadními okresy) podle nového krajského uspořádání. Dnem 1. ledna 2001 vstoupila v platnost novela zákona č. 133/85 Sb. o požární ochraně vydaná pod č. 237/2000 Sb., která podstatně mění a upravuje systém organizování požární ochrany a záchranného systému v ČR. Pro ucelený záchranný systém v ČR byly dne 28. června 2000 poslaneckou sněmovnou ČR schváleny velmi důležité zákony pro tuto oblast, které jsou vzájemně provázány: Zákon č. 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/85 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru ČR a o změně některých zákonů Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) Zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.

    Hasičské záchranné sbory se tak stávají jednou ze základních složek IZS. K nim se řadí zdravotnická záchranná služba a Policie ČR. Tyto složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Civilní ochrana dříve spadající do působnosti resortu ministerstva obrany přešla do působnosti ministerstva vnitra a byla začleněna do HZS České republiky. K plnění svých zákonem stanovených povinností obnovil a doplnil HZS Pardubice v průběhu posledních let i vozový park zakoupením nejmodernější požární techniky, mezi které patří zejména nové požární automobily zn. Mercedes, Renault či Mitsubishi.

    Tomu novému právnímu stavu se musel přizpůsobit i nově vzniklý Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje, který našel dočasné sídlo ve stávající budově bývalého HZS Pardubice. Do stávajících kanceláří i do kanceláří, které nebyly dočasně obsazeny, byli umístěni zaměstnanci nově vzniklého HZS Pardubického kraje. Rovněž i některé místnosti, které dříve sloužily jiným účelům (šatna, ložnice pro příslušníky a hosty), byly přebudovány na dočasné kanceláře. V souvislosti s navýšením zaměstnanců HZS Pardubického kraje o zaměstnance obrany a ochrany obyvatelstva Okr. úřadu Pardubice a Civilní ochrany, která byla začleněna do HZS, byly pro ně dočasně pronajaty některé kanceláře v nedaleké administrativní budově Agrostavu Pardubice. Pro potřebu vybudování samostatného sídla HZS Pardubického kraje byla zpracována studie pro výstavbu nového administrativního objektu. Ten byl postaven na pozemku vedle stávající původní rekonstruované budovy HZS Pardubice. Stavba objektu o 4 NP byla zahájena v říjnu roku 2002. V objektu jsou umístěny kanceláře pro denní příslušníky a civilní zaměstnance a garáže pro služební vozidla. Stavebně byl objekt dokončen v říjnu roku 2003. Náklady na stavbu včetně vybavení činily cca 55 mil. Kč. Stavbu provedla firma VCES a.s., odštěpný závod Preming Pardubice. Zařízení do kanceláří dodala firma J. Ledvina a spol. s.r.o., Pardubice. Kolaudace objektu se uskutečnila dne 9. října 2003. V průběhu měsíce listopadu a prosince 2003 byli všichni příslušníci a zaměstnanci dislokovaní v kancelářích v budově Agrostavu přestěhovali do nově postaveného sídla HZS Pardubického kraje. Slavnostní otevření za přítomnosti pozvaných hostů se uskutečnilo dne 15. ledna 2004. V souvislosti se vstupem České republiky do EU bylo rovněž nutno přizpůsobit systém přijímání zpráv při vzniku mimořádných událostí a koordinovat činnost jednotlivých složek IZS z jediného místa. Bylo proto rozhodnuto rekonstruovat a rozšířit stávající operační a informační středisko bývalého HZS Pardubice na moderní krajské operační a informační středisko všech složek IZS, odkud se bude řídit a koordinovat činnost všech svolaných složek IZS k mimořádné události, která ve vymezeném území nastane. V roce 2001 byl proto zpracován záměr pro vybudování tzv.: TCTV - Telefonního centra tísňového volání 112 tak, aby se zkvalitnil systém přijímání tísňových linek. Tento záměr se začal realizovat v roce 2002, kdy z místnosti vedle stávajícího operačního střediska začalo vznikat zázemí pro budoucí obsluhu telefonních linek č 112 - čísla tísňového volání platného v celé Evropě. Na vznik nového moderního Krajského operačního a informačního střediska HZS Pardubického kraje bylo investováno cca 800 tisíc Kč. Od 1.července 2002 byla postupně svedena na krajské operační středisko tísňová linka 112 z mobilní sítě. A od 1. ledna 2003 byla na krajské operační a informační středisko HZS Pardubického kraje svedena tísňová linka 112 i z pevných sítí a tím zahájen zkušení provoz linky 112. Linka funguje v nepřetržitém provozu a operátoři slouží ve čtyřech dvanácti hodinových směnách. Jejich posláním je přijímání tísňových volání na č. 112 jak z mobilních telefonů, tak z pevných linek a to jak v češtině, tak v angličtině a němčině. Systém umožňuje identifikovat polohu mobilního telefonu, ze kterého osoba volá. Pokud je uskutečněno volání z pevné linky, na monitoru počítače se zobrazí i přesná adresa volajícího i s telefonním číslem. To samé platí i o telefonních automatech. Na základě těchto údajů je možno rozeznat lokalitu, ze které osoba či instituce v tísni volá. Takto byl nově zřízený objekt HZS Pardubického kraje a pracoviště obsluhy linek 112 (TCTV) využívány beze změn až do roku 2006. V souvislosti s přehodnocením plošného pokrytí České republiky silami a prostředky HZS i IZS dojde ke zrušení operačních středisek v některých okresech regionu Pardubického kraje. Z tohoto důvodu je v dalším období roku 2006 naplánována rekonstrukce, rozšíření a dovybavení novou moderní technikou stávajícího Krajského operačního a informačního střediska v Pardubicích tak, aby se do tohoto střediska soustředilo veškeré volání, které občan či instituce učiní v tísni v rámci Pardubického kraje.

vytisknout  e-mailem