Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Pojmy 1. část

Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva, vědecko-výzkumná, polní telefon TP25... 

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM (IZS)

doc. RNDr. Petr Linhart, CSc.

Praha 2004

Historický vývoj

Rostoucí počet tzv. každodenních negativních událostí a přírodních a technogenních katastrof, složitost jejich likvidace a stále se zvyšující technická  náročnost při jejich likvidaci daly podnět počátkem devadesátých let k úvahám o novém přístupu k jejich rychlému a efektivnímu řešení. Obecně se docházelo k závěru, že je nutné ještě více prohloubit systém spolupráce mezi jednotlivými organizacemi, resp. jejich složkami, které se podílejí na záchranných a likvidačních pracích při vzniku různých druhů mimořádných událostí.

Potřeba řešit komplexně záchranný systém v České republice byla evidentní již v roce 1991. Jedním ze zásadních problémů v oblasti záchranářství v té době bylo určité legislativní vakuum pro oblast každodenních nehod, havárií i jiných nouzových stavů. Existovaly sice separátní právní předpisy pro některé oblasti ochrany, jako např. ochrana před požáry, povodněmi, nákazami a epidemiemi, ochrana čistoty vod atd., které řešily ochranu před těmito jevy izolovaně, ale neexistoval právní předpis postihující oblast ochrany a záchrany jako celek. Ve snaze o řešení této situace byly zvažovány a také prosazovány dva odlišnépřístupy k řešení.

První přístup vycházel z vybudování komplexního záchranného systému na bázi stálých institucí směrem od shora dolů, které se měly zabývat záchranářstvím. Hlavní náplní jejich činností mělo být zabezpečení efektivního plošného využití sil a prostředků, optimálního řízení a provádění záchranných a prvořadých likvidačních prací při přírodních a antropogenních katastrofách, tzn. v situacích přesahujících možnosti a působnost jednotlivých samostatných složek. Tato varianta byla podporována především orgány civilní ochrany a některými představiteli rezortů a ústředních orgánů s tím, že dominantní postavení by zaujímaly územní štáby civilní ochrany, které by zároveň tvořily stálé sekretariáty záchranného systému. Zásadní slabiny tohoto přístupu spočívaly v evidentní skutečnosti, že celý systém civilní ochrany byl dlouhá léta budován především pro ochranu obyvatelstva v době války, ev. jako doplňková pomoc při rozsáhlých negativních událostech s velkým počtem ztrát a velkým rozsahem materiálních škod. Jeho „zpohotovení“ vyžadovalo značné časové lhůty, což naprosto neodpovídalo potřebám okamžitého zásahu. Rovněž určitý fond ochranné infrastruktury, kterým civilní ochrana disponovala a disponuje, není při řešení zejména každodenních událostí použitelný.

Druhý přístup budování záchranného systému vycházel z praktických zkušeností jednotlivých záchranných složek, které při likvidaci každodenních událostí byly nuceny vzájemně spolupracovat. V některých situacích, např. při hromadných dopravních nehodách, jejichž likvidace je vždy složitá, nebyly vzájemné vztahy mezi záchrannými složkami jednoznačně právně definovány a nebylo jasné, která složka odpovídá za celkový výsledek zásahu. Základem tohoto přístupu byla tedy součinnost, k jejímuž efektivnímu uskutečňování stačilo pouze právně definovat a v praxi realizovat potřebné kompetence. Systém součinnosti je založen na velmi úzké spolupráci tří základních složek – hasičů, zdravotnické záchranné služby a policie, které v průběhu historického vývoje také vstoupily do širokého podvědomí, neboť zejména ve velkých městech jsou především hasiči chápáni jako univerzální složka při poskytování pomoci. Protagonisté tohoto přístupu byli především hasiči.

Z historických, ale zejména z objektivních důvodů a ze zkušeností z vyspělých evropských států byla dána přednost přístupu, který preferoval zvýšení úrovně spolupráce uvedených třech základních složek. Výsledkem společného úsilí nejen v oblasti záchranářství při každodenních událostech bylo přijetí Usnesení vlády České republiky ze dne 18. března 1992 č. 187 k návrhu na vytvoření havarijních komisí územních orgánů k plánování a řízení opatření při vzniku nežádoucích událostí (nehod, havárií a živelních pohrom), v němž vláda mimo jiné ukládá ministru životního prostředí připravit návrh zákona o prevenci a likvidaci nežádoucích událostí (nehod, havárií a živelních pohrom) i jako hmotně-právní základnu pro působnost Havarijní komise vlády České republiky a okresních havarijních komisí; zásady zákona předložit vládě do 30. června 1992. Vzhledem k nadcházejícím volbám v roce 1992, k přijetí zásadních politických rozhodnutí o rozdělení státu a z toho vyplývajících změn se tento úkol nepodařilo úspěšně dořešit.

V podmínkách již samostatné České republiky bylo přijato Usnesení vlády České republiky ze dne 20. ledna 1993 č. 22 k návrhu koncepce ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a k doktríně Policie České republiky, které mimo jiné ukládá ministru vnitra ve spolupráci s ministry obrany, zdravotnictví, hospodářství, životního prostředí a místopředsedou vlády a ministrem financí předložit do 30. dubna 1993 zásady pro vytváření Komplexního záchranného a bezpečnostního systému České republiky. I přes  formulaci „Komplexní záchranný a bezpečnostní systém“ byly bezpečnostní otázky řešeny odděleně od záchranného systému a v oblasti záchranářství bylo výše uvedené usnesení naplněno přijetím Usnesení vlády České republiky ze dne 19. května 1993 č. 246 k návrhu zásad Integrovaného záchranného systému, v němž vláda schvaluje zásady Integrovaného záchranného systému, uvedené v jeho příloze a ukládá:

1.  ministrovi vnitra a ministrovi životního prostředí za účelem vytvoření právních předpokladů fungování Integrovaného záchranného systému zapracovat zásady Integrovaného záchranného systému do návrhu zásad zákona o prevenci a likvidaci havárií a předložit návrh zásad tohoto zákona vládě do 15. června 1993.

2.  ministrovi vnitra

a)    předložit vládě návrh na zřízení Ústřední havarijní komise a návrh jejího statutu do jednoho měsíce po schválení zákona o prevenci a likvidaci havárií,

b)    zabezpečit činnost operačního a informačního střediska Integrovaného záchranného systému do jednoho měsíce po schválení zákona o prevenci a likvidaci havárií,

c)    ve spolupráci s ministry zdravotnictví, hospodářství a obrany vypracovat návrh technického řešení propojitelnosti stávajících spojových prostředků složek Integrovaného záchranného systému.

            Integrovaný záchranný systém (dále jen „IZS“) byl vytvořen především pro provádění záchranných a prvořadých likvidačních prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech. Náplní jeho činnosti je zejména:

  • eliminace bezprostředního vlivu havárie na osoby a životní prostředí,
  • příprava na zahájení obnovy přijatelných životních podmínek, života společnosti a materiálních hodnot.

Hlavním úkolem IZS ve smyslu zásad obsažených v příloze citovaného usnesení vlády je koordinace postupu orgánů státní správy, samosprávy a záchranných složek při přípravě na likvidaci havárií a jejich zdolávání včetně odstraňování jejich následků. Takto chápaný IZS je z hlediska úkolového součástí širší problematiky státem garantovaného komplexu ochrany, bezpečnosti a obrany před negativními událostmi – systému civilního nouzového plánování.

Při tvorbě zásad IZS a postavení jednotlivých složek v něm se vycházelo především z:

  • analýzy obecně závazných právních předpisů, které opravňují jednotlivé složky k činnosti a z jejich odpovědnosti za splnění úkolů při likvidaci havárií,
  • reálného a časově dostupného nasazení stávajících sil a prostředků,
  • možnosti iniciace systému prostřednictvím zavedených telefonních linek tísňového volání.

V rámci kompetencí, daných obecně závaznými předpisy, mohou být k řešení vzniklé situace povolány i ostatní složky a subjekty, které netvoří základní složky. Základní složky IZS jsou ve smyslu přílohy usnesení vlády č. 246/1993 požární ochrana, zdravotnická záchranná služba a policie.

V rámci IZS nebyly vytvořeny žádné nové pevné orgány a struktury, ale úkoly byli pověřeni ministr vnitra a vedoucí představitelé územních orgánů státní správy a samosprávy. Rozhodující a stmelující faktor IZS vycházel z pravomoci a odpovědnosti představitele územního orgánu státní správy, která byla dána zejména ustanovením § 5 zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech ve znění pozdějších předpisů, podle kterého mohli přednostové tehdejších okresních úřadů v případě mimořádné události vyhlásit pro území okresu nebo jeho části stav ohrožení.

Pravomoc požadovat pomoc právnických a fyzických osob při provádění záchranných prací v důsledku mimořádných událostí a živelních pohrom měl ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů, úplné znění zákon č. 91/1995 Sb., také velitel jednotky požární ochrany. Protože požární ochrana má vybudovaný celoplošný, permanentně fungující informační systém a velitelé požárních jednotek mají s likvidacemi různých havárií praktické zkušenosti, bylo v zásadách IZS stanoveno, že budou řídit součinnost jednotlivých složek v místě zásahu do doby, než převezme řízení příslušný územní představitel státní správy, ev. té složky, která provádí rozhodující činnost.

Přestože citované usnesení vlády č. 246/1993 Sb. mimo jiné také uložilo ministru životního prostředí a ministru vnitra zpracovat zásady IZS do návrhu zákona o prevenci a likvidaci havárií, tento zákon se nepodařilo z nejrůznějších objektivních a subjektivních důvodů připravit a přijmout.

V rámci Ministerstva vnitra plnilo úlohu ústředního orgánu pro IZS ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. K zabezpečení úkolů tehdejších okresních úřadů při usměrňování IZS vydalo Ministerstvo vnitra v roce 1996 metodické pokyny, upravující podrobnosti o zřizování okresních havarijních komisí, jejich činnosti a vnitřní organizaci a metodiku zpracování okresních havarijních plánů včetně vzorového statutu okresní havarijní komise. V roce 1998 byly ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR zahájeny přípravy podkladů pro legislativní úpravu zavedení tísňového volání 112 na území ČR na základě rozhodnutí Rady Evropských společenství č. 91/393/EEC o zavedení jednotného tísňového čísla. O rok dříve ale vláda rozhodla, že problematika IZS bude řešena samostatným zákonem, který by měl být schválen s dalšími souvisejícími zákony současně.


Legislativa

Základním právním předpisem pro IZS je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (dále jen „zákon o IZS“). Tento zákon vychází z usnesení vlády č. 246 z roku 1993, které stanovilo zásady IZS a jeho poslední znění reaguje na ukončení činnosti okresních úřadů a rozdělení působnosti v oblasti IZS mezi orgány kraje, Hasičský záchranný sbor České republiky a orgány obcí s rozšířenou působností.

Zákon o IZS vymezuje jeho existenci, stanoví jeho složky a jejich působnost, pokud tak nestanoví zvláštní právní předpis, působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávních celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu.

Text zákona o IZS je členěn do 4 částí a 38 §, každá část je ještě rozdělena na hlavy:

Část první

Hlava I:                Základní ustanovení (§ 1 až 2)

Hlava II:              Integrovaný záchranný systém (§ 3 až 5)

Hlava III:             Postavení a úkoly státních orgánů a orgánů územně samosprávných celků při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací (§ 6 až 18)

Hlava IV:             Organizace záchranných a likvidačních prací v místě zásahu (§ 19 až 22)

Část druhá:          Práva a povinnosti právnických a fyzických osob při mimořádných událostech

Hlava I:                Právnické osoby a podnikající fyzické osoby (§ 23 až 25)

Hlava II:              Výjimky (§ 26)

Hlava III:             Kontrola, pokuty, náhrada a finanční zabezpečení (§ 27 až 31)

Hlava IV:             Ustanovení společná a závěrečná (§ 32 až 35)

Část třetí

Hlava I:                Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (§ 36)

Hlava II:              Změna stavebního zákona (§ 37)

Část čtvrtá:           Účinnost (§ 38)

Zásadním prováděcím dokumentem k zákonu o IZS je vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb. (dále jen „vyhláška o IZS“). Poslední znění vyhlášky o IZS reaguje obdobně jako poslední znění zákona o IZS na ukončení činnosti okresních úřadů a rozdělení působnosti v oblasti IZS. Vyhláška o IZS je členěna do 7 částí, 32 § a její součástí jsou 2 přílohy:

Část první:           Zásady koordinace integrovaného záchranného systému při společném zásahu (§ 1 až 11)

Část druhá:          Zásady spolupráce operačních středisek základních složek (§ 12)

Část třetí:             Podrobnosti o úkolech operačních a informačních středisek (§ 13)

Část čtvrtá:           Obsah dokumentace integrovaného záchranného systému, způsob zpracování dokumentace a podrobnosti o stupních poplachu poplachového plánu (§ 14 až 24)

Část pátá:             Zásady způsobu zpracování, schvalování a používání havarijního plánu kraje a vnějšího havarijního plánu (§ 25 až 28)

Část šestá:            Zásady způsobu krizové komunikace a spojení v integrovaném záchranném systému (§ 29 až 30)

Část sedmá:         Závěrečná ustanovení (§ 31 až 32)

Příloha č. 1:         Způsob zpracování havarijního plánu kraje

Příloha č. 2:         Způsob zpracování vnějšího havarijního plánu

Souvisejícími právními předpisy jsou zákony a nižší právní normy, reglementující především činnost základních složek IZS, tj. Hasičského záchranného sboru České republiky, jednotek požární ochrany zařazených do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnické záchranné služby a Policie České republiky a také činnost ostatních složek IZS.

IZS v současné podobě je právně vymezený, otevřený systém koordinace a spolupráce zákonem o IZS stanovených základních a ostatních složek, předurčený k likvidaci každodenních událostí,  přírodních a antropogenních katastrof. Je  součástí systému vnitřní bezpečnosti státu a podílí se na naplňování ústavního práva občanů na poskytnutí pomoci v případě ohrožení zdraví nebo života ze  strany státu.

qr-integrovany-zachranny-system.png

vytisknout  e-mailem