Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 8/2012

V úvodu připomínáme výročí ničivých povodní, které postihly naši republiku v letech 1997 a 2002. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásahy na požáry lesních porostů, seznamujeme s alternativními možnostmi detekce požáru v památkově chráněných objektech a přinášíme závěry konference, která se uskutečnila v červnu na zámku Blatná, věnované problematice požární ochrany historických památek. V části IZS informujeme o nových typech stanovišť pro dekontaminaci osob a přinášíme ohlédnutí za mezinárodním cvičením kynologických týmů. Organizace ochrany obyvatelstva v Rumunsku a závěry dvou konferencí zaměřených na řešení havárií a rizik, které se uskutečnily v červnu v Helsinkách, tvoří hlavní náplň částí časopisu zaměřených na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. V časopisu dále najdete rozsáhlý analytický materiál věnovaný aktuální problematice vícezdrojového financování bezpečnostního systému České republiky nebo poznatky z květnové mise českých hasičů v Afghánistánu. 

Stanoviště dekontaminace osob je mobilním technologickým celkem pro hromadnou dekontaminaci obyvatelstva. Z finančních prostředků Správy státních hmotných rezerv bylo pořízeno a v červnu letošního roku předáno do ochraňování HZS krajů osm nových stanovišť dekontaminace osob, která jsou určena mimo jiné pro dekontaminaci raněných osob.

Historie a výchozí stav

Ještě v roce 2001 nebyl HZS ČR vybaven věcnými prostředky požární ochrany, kterými by mohla být provedena dekontaminace většího počtu osob. Hromadnou dekontaminaci osob byla schopna provádět pouze Armáda ČR. Uvedení armádních sil do pohotovosti však nemohlo zajišťovat okamžitou reakci, protože dekontaminační prostředky nebylo možné využít v reálných podmínkách zásahu. Další odlišnost armádní dekontaminace spočívala v tom, že dekontaminovanými osobami byli vojáci a nikoli civilní obyvatelstvo a rovněž nebyla citlivě řešena otázka životního prostředí.

Koncem roku 2001 zpracovalo MV-generální ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) vlastní koncepci dekontaminace osob, přičemž byla stanovena technická specifikace zařízení. Z finančních prostředků Správy státních hmotných rezerv se v roce 2002 pořídilo stanoviště dekontaminace osob SDO-1, které se skládá ze tří nafukovacích stanů sestavených v linii (svlékárna, sprcha, oblékárna), dekontaminačního pracoviště obsluhy a technologického zabezpečení. Sestava je podélně rozdělena na část pro dekontaminaci mužů a část pro dekontaminaci žen.

Praxe prokázala, že toto uspořádání má pro HZS ČR několik nevýhod (komplikovaná stavba, dlouhý čas pro uvedení do pohotovosti, velký počet stavebních dílů). Proto byl v roce 2003 zahájen vývoj nového zařízení, které by splňovalo požadavky HZS ČR získané z praxe. Základním požadavkem bylo rychlé sestavení stanoviště do pohotovosti, potřeba malého počtu osob pro stavbu i obsluhu, potřeba mít jednotlivé moduly včetně technologické části součástí zařízení v transportním stavu i v pohotovostním režimu. Na základě technických požadavků zpracovaných MV-GŘ HZS ČR bylo vyrobeno stanoviště pro dekontaminaci osob SDO-2, které splňovalo stanovené podmínky a které bylo koncepčně unikátní. V EU jsou podobným zařízením kontejnerového typu vybaveni jedině nizozemští hasiči.

SDO-2 je tvořeno dvounápravovým přívěsem s výklopnými bočními vraty, pod kterými jsou uloženy stanové dílce, které se po otevření vrat rozloží a vytvoří tak pracovní prostory pro dekontaminaci. Zkrácení doby uvedení SDO-2 do pohotovostního stavu je dosaženo tím, že veškerá technologie pro činnost dekontaminace je trvale uložena a nevyžaduje další manipulaci. Přívěs obsahuje všechny moduly dekontaminace: svlékárnu, mokrý proces se sprchami, oblékárnu, dekontaminaci obsluhy a technologickou část. Součástí SDO-2 je rovněž jímka na odpadní vodu po dekontaminaci. V pohotovostním režimu jsou pouze sběrné nádrže na odpadní vodu umístěné mimo prostor přívěsu. Postavení do pohotovostního režimu a obsluha zařízení vyžaduje osádku v počtu maximálně 1 + 5 osob. Původně byla souprava SDO-2 tvořena dvěma přívěsy, z nichž jeden byl určen pro dekontaminaci žen a dětí a druhý pro dekontaminaci mužů; každý přívěs lze ovšem použít také pro dekontaminaci smíšenou.

Stanoviště dekontaminace osob typu SDO-3

SDO-3RSDO-3RNová stanoviště dekontaminace osob jsou vyrobena v provedení:
a) dvounápravových přívěsů označovaných jako SDO-3R (4 přívěsy),
b) kontejnerů označovaných jako SDO-3KR (4 kontejnery).

Obě provedení SDO-3 jsou technologicky tvořena:
vstupní částí,
sprchovací částí,
výstupní částí,
stanovištěm pro dekontaminaci obsluhy,
technologickou částí (strojovnou),
úložným prostorem,
vanou na svod odpadní vody po dekontaminaci,
vybavením a příslušenstvím.

Vstupní část je umístěna po delší straně přívěsu/kontejneru v prvním stanovém přístřešku; je určena zejména pro svlékání osob, odložení kontaminovaných oděvů a osobních věcí a jejich uložení do plastových obalů, dekontaminaci očí, dutiny ústní, uší a nosu.
Sprchovací část je umístěna na přívěsu/kontejneru. Je určena pro nános dekontaminační směsi sprchami a osprchování čistou vodou. V mužské a ženské sekci jsou vždy dva koridory. Systém sprchování umožňuje nastavit automatické dávkování dekontaminační směsi a vody ze sprch a centrální nastavení doby nánosu a sprchování. Systém rovněž umožňuje centrálně nastavit časovou prodlevu mezi ukončením nánosu a zahájením sprchování (požadavek dodržet dobu působení dekontaminačního roztoku).

SDO-3KRSDO-3KRVýstupní část je umístěna po delší straně přívěsu ve druhém stanovém přístřešku. Je určena pro osušení po sprchování a oblékání náhradních oděvů a obuvi.

Stanoviště pro dekontaminaci obsluhy je umístěno ve třetím stanovém přístřešku v zadní části přívěsu/kontejneru. Je určeno pro rychlou dekontaminaci obsluhy nebo zasahujících osob oblečených v protichemických ochranných oděvech.

Všechny tři stanové přístřešky vzniknou otevřením obou bočních a zadních dveří a jsou pevně spojeny s přívěsem/kontejnerem. Logistika vstupu a postupu osob do jednotlivých částí je řízena semaforem (zelená/červená). Sprchovací část je koncipována zároveň pro oddělenou dekontaminaci mužů, žen a dětí a raněných osob. Dekontaminace raněných se provádí v horizontální poloze na pojezdovém nosiči vyrobeném z nerezové oceli a skládacích nosítek.

Vstupní a výstupní části jsou vytápěny přímotopnými elektrickými panely; systém vytápění s pevně zabudovanou samostatnou topnou jednotkou zaručuje okamžitý výhřev prostoru v obou stanových přístřešcích. K ohřevu vody se používá naftové topení; systém rozvodu vody zaručuje na výstupu z trysek stabilní teplotu oplachové vody a dekontaminační směsi (37 oC).

Technologická část - nastavení automatického a ručního provozuTechnologická část - nastavení automatického a ručního provozuTechnologická část (strojovna) je srdcem zařízení. Je umístěna v přední části přívěsu/kontejneru a je určena pro výrobu tepelné energie, teplé vody, distribuci vody do sprch a přípravu dekontaminační směsi o nastavené koncentraci. SDO-3 umožňuje upravit kohouty množstvím oplachových trysek a přivádět do sprchovací části a stanoviště dekontaminace obsluhy současně dekontaminační směs a oplachovou vodu o stanovené teplotě (37 oC). Součástí technologické části jsou přiměšovače pro přípravu nastavené koncentrace dekontaminační směsi. Na ovládacím panelu s centrálními uzávěry vody lze spouštět vodu pro jednotlivé sekce s možností nastavení ručního nebo automatického provozu. Současně lze nastavit časy nanášení dekontaminační směsi, prodlevy pro její působení, sprchování čistou vodou a zpoždění.

Všechny mokré procesy při dekontaminaci osob jsou konstrukčně řešeny na podvozku přívěsu/kontejneru. Celý podvozek/kontejner je řešen jako sběrná vana odpadní vody po dekontaminaci s vloženými rošty. Vana s rošty zabraňuje, aby osoby při provádění dekontaminace byly vystaveny působení odpadní vody a aby se odpadní voda dostávala do okolního prostředí. Odpadní voda ze sprchovací části, vstupní části a stanoviště pro dekontaminaci obsluhy se odvádí samospádem do vany a potom do nádrží na odpadní vodu. V SDO-3 je kapacita vany přibližně 500 l a přenosných odpadních nádrží 8 m3. Pro přečerpávání odpadní vody je nutné umístit v nejnižším místě vany kalové čerpadlo. Čerpadlo a jeho armatury odolávají žíravým kapalinám.

Ve složeném stavu jsou veškeré součásti, technologická zařízení, vybavení a příslušenství uloženy v jednom stanovišti. Uvedení SDO-3 do pohotovosti se provádí osádkou v počtu 1 + 5 osob do 15 minut. Rovněž provozní obsluha zařízení se provádí maximálně šesti osobami. Vybavení SDO-3 umožňuje přepravu i provoz ve dne i v noci, za ztížených povětrnostních podmínek nebo v zimních podmínkách do teploty -5 oC. Materiál stanoviště musí být odolný vůči nízkým teplotám a zředěným žíravým látkám. Benzinová elektrocentrála je zdrojem elektrické energie; její výkon je vypočítán na minimálně 1,5 násobek potřebného výkonu všech spotřebičů. SDO-3 umožňuje odvodnit a vysušit všechny technologické součásti (např. armatury, trysky) s možností připojení tlakového vzduchu.

Kromě SDO-1 a SDO-2 má Záchranný útvar HZS ČR k dispozici ještě dvě soupravy SDO-A, což je klasické armádní stanové uspořádání bez vybavení pro dekontaminaci raněných. Poslední stanoviště dekontaminace osob SDO-Z si pořídil HZS Zlínského kraje na vlastní náklady. SDO-1, SDO-2, SDO-3KR a SDO-3R jsou majetkem Správy státních hmotných rezerv a HZS krajů a Záchranný útvar HZS ČR plní ochraňovatelskou úlohu.

Rozdíly mezi SDO-3 a SDO-2

Koncepce SDO-3R a SDO-3KR vychází z SDO-2 s tím, že většina technických prvků byla převzata a je shodná nebo podobná. Rozdílná je cesta vstupu a výstupu do/ze zařízení. U SDO-3 je přímá a je koncipována kolmo na podélnou osu přívěsu/kontejneru, kdežto u SDO-2 je cesta od vstupu do výstupu ze zařízení esovitá.

SDO-3 lze použít pro dekontaminaci mužů, žen a dětí nebo smíšenou dekontaminaci (muži i ženy v jednom přívěsu nebo kontejneru) s podmínkou oddělení žen a mužů do vlastních sekcí. I když SDO-2 je vybaveno nosítky, dekontaminace ležících raněných je náročná. SDO-3 je vybaveno lyžinami s nosítky speciálně pro dekontaminaci raněných osob tak, že vlastní dekontaminace ležícího raněného by neměla být tolik fyzicky namáhavá. Rozdílný je způsob ohřevu teplé vody. Možností nastavit dobu nánosu a dobu působení dekontaminační směsi, dobu vyčkání a dobu osprchování lze proces dekontaminace urychlit. Rovněž postup osob v SDO-3 mezi jednotlivými částmi dekontaminace řízený semafory by měl přispět k urychlení procesu. Čtyřmi koridory ve sprchovací části by se teoreticky měla zvýšit kapacita zařízení až čtyřikrát.

Závěr

V současnosti je HZS ČR vybaven 23 stanovišti dekontaminace osob, z nichž více než třetina je určena také pro dekontaminaci raněných osob. Předpokládá se, že na základě souhlasu Správy státních hmotných rezerv dojde k přesunu zařízení tak, aby bylo dosaženo plošného pokrytí celé republiky. Pořízením stanovišť dekontaminace osob typu SDO-3 byl splněn požadavek Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 14/2007 (opěrné body) na technické zabezpečení dekontaminace osob a zároveň poslední úkol Koncepce chemické služby HZS ČR.

HZS ČR je jedinou institucí v ČR, která je schopna v relevantních časech zajistit dekontaminaci obyvatelstva. V souvislosti s pořízením nových stanovišť dekontaminace osob SDO-3KR a SDO-3R bude zpracována pod vedením Ministerstva zdravotnictví metodika dekontaminace raněných, která bude vycházet z nejnovějších výsledků výzkumu, jenž byl v loňském roce dokončen na úrovni ES. Metodika dekontaminace raněných se stane součástí Bojového řádu jednotek požární ochrany.

Rozmístění stanovišť dekontaminace osob u HZS ČR

HZS kraje
SDO-A
SDO-1
SDO-2
SDO-Z
SDO-3KR
SDO-3R
hl. m. Prahy
-
-
2
-
-
-
Středočeského
-
-
-
-
1
-
Jihočeského
-
-
1
-
1
-
Plzeňského
-
-
-
-
1
-
Karlovarského
-
-
-
-
1
-
Ústeckého
-
-
-
-
-
1
Libereckého
-
-
-
-
-
-
Královéhradeckého
-
-
2
-
-
-
Pardubického
-
-
-
-
-
-
Vysočina
-
-
2
-
-
-
Jihomoravského
-
-
1
-
-
1
Olomouckého
-
-
-
-
-
-
Moravskoslezského
-
-
1
-
-
-
Zlínského
-
-
-
2
-
-
ZÚ HZS ČR
2
1
1
-
-
2
Celkem
2
1
10
2
4
4

 Literatura
 
 
[1] KOLEKTIV. Koncepce chemické služby HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2005. ISBN 80-86640-40-X.
[2] KOLEKTIV. Chemická služba. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2012.
[3] KOTINSKÝ, P.; HEJDOVÁ, J. Dekontaminace v požární ochraně. Ostrava: SPBI, 2003. ISBN 80-86634-31-0.
[4] Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 27/2006, kterým se stanoví opěrné body HZS ČR a typy předurčenosti jednotek požární ochrany pro záchranné práce, ve znění Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 14/2007.
 
 
pplk. Ing. Jiří MATĚJKA, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto autor
 

 

vytisknout  e-mailem