Institut ochrany obyvatelstva  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Historie a současnost Institutu ochrany obyvatelstva

Počátky vědecko-výzkumné činnosti v oblasti ochrany obyvatelstva historicky spadají do roku 1956, kdy byl v rám¬ci ministerstva vnitra zřízen Výzkumný ústav civilní obrany (dále jen „VÚCO“). 

Od svého založení začal VÚCO řešit řadu závažných výzkumných a vývojových úkolů pro účely civilní obrany ze všech oblastí její působnosti. Jednalo se např. o různé tlakově odolné dveře a poklopy zvláštních staveb civilní obrany, problematiku plynotěsnosti těchto staveb, dále o různé stavební elementy a celý soubor otázek na úseku zatemně­ní a maskování; v oblasti protichemické ochrany to byl zejména výzkum a vývoj nové ochranné masky, ochranných prostředků pro děti, individuální protichemický balíček, oděvy k ochraně povrchu těla, řada úkolů v oblasti spojení a slaboproudé techniky, jako centralizované dálkové ovládání sirén, mobilní vysílací střediska, radiomaják apod. Vý­znamný byl i výzkum a vývoj heliografu, určeného ke zjišťování parametrů jaderného výbuchu. Ačkoliv byl VÚCO hlavní vědecko-výzkumnou základnou civilní obrany, nesoucí na svých bedrech převážnou část úkolů v této oblasti, byla ve prospěch civilní obrany zapojována i vědecká, výzkumná a vývojová pracoviště jiných rezortů.

Na řešení některých samostatných výzkumných úkolů se podílely také tehdejší krajské chemické laboratoře civilní obrany. Tato zařízení byla sice podřízena tehdejším štábům civilní obrany měst Praha, Brno, Bratislava a Plzeň, v rámci kterých byla zřízena, ale jejich činnost zejména ve vědecko-výzkumné oblasti odborně a metodicky řídil VÚCO.

V 60. letech minulého století bylo posláním VÚCO především zajišťovat, a ve zcela specifických oborech techniky i řešit, výzkumné a vývojové úkoly civilní obrany, což v té době znamenalo zajišťovat prostředky ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení (dále jen „ZHN“).

Úkoly na ochranu proti ZHN byly jako celek formulovány a organizačně zajištěny ve formě zvláštní části stát­ního plánu rozvoje vědy a techniky Státní plánovací komise ČSSR, a to koncepčně až do roku 1970. Na přímém řešení se podílela značná část tehdejší vědecko-technické základny a to zejména ve směrech technické ochrany, zdravotnické a veterinární ochrany a ochrany proti biologickým prostředkům. Významných výsledků bylo dosaženo na úseku kolektivní ochrany; jednalo se zejména o komplexní výpočty odolných konstrukcí zvláštních staveb civilní obrany, vyřešení technických podkladů pro realizaci plánu ukrytí za použití jednoduchých prostředků, filtroventilačních zařízení pro všechny druhy staveb civilní obrany, tlakově odolných prvků atd.

V rámci individuální protichemické ochrany byla vyvinuta civilní ochranná maska, dětská kazajka a dětský ochranný vak nového typu. Významné bylo i vyřešení a zavedení výroby filtračních ochranných oděvů, impregno­vaných roztokem vyrobeným ze snadno dostupných domácích surovin, a vývoj osobního zdravotnického balíčku. Všechny vyvinuté ochranné prostředky se hromadně vyráběly.

K novému organizačnímu uspořádání řízení a plánování vědecko-výzkumných a vývojových prací v ochraně proti ZHN došlo v polovině šedesátých let. Celá problematika zahrnující ochranu proti působení jaderných zbraní, bojových otravných látek a bojových biologických prostředků byla rozdělena do dvaceti komplexních úkolů, na­zvaných úkoly „Z“.

Kromě zmíněných aktivit byl realizován též vědecko-technický rozvoj, který zahrnoval širokou problematiku v oblasti teorie civilní obrany i v oblasti rozvoje vojenské techniky. Šlo o řešení základních otázek výstavby a bu­dování civilní obrany, o zpracování koncepce jejího dalšího rozvoje jako celku i v jednotlivých oblastech činnosti, řešení prostředků a přístrojů materiálně-technického zabezpečení úkolů civilní obrany.

Důležitým mezníkem v rozvoji vědecko-výzkumné činnosti v civilní obraně bylo její převedení k 1. lednu 1976 do podřízenosti tehdejšího ministerstva národní obrany, přičemž došlo v souladu s jejími potřebami k dalšímu upřesnění působnosti VÚCO a zaměření vědecko-výzkumné činnosti zejména do rozhodujících oblastí, a to na řešení problematiky odolnosti národního hospodářství a ochrany obyvatelstva, zahrnující otázky varování a vy­rozumění, staveb civilní obrany včetně jejich zařízení, prostředků detekce a kontroly radioaktivních a otravných látek, prostředků ochrany dýchacích cest a povrchu těla, metod, prostředků a materiálů speciální očisty s využitím techniky a zařízení národního hospodářství.

V této etapě byl také formulován požadavek na rozšíření prognostické činnosti, zpracování návrhů dlouhodo­bých a střednědobých plánů rozvoje jednotlivých oblastí civilní obrany.

Činnost se v tomto období soustřeďovala v rámci plánu rozvoje vojenské techniky na úseku kolektivní ochrany na dořešení pomůcek pro výstavbu protiradiačních úkry­tů svépomocí obyvatelstva, návrhu předpisů pro projektování a výstavbu protiradiačních úkrytů a tlakově odolných úkrytů včetně tech­nických podkladů pro projektování. Dále na zabezpečení nové řady plynotěsných a tlako­vě plynotěsných dveří a uzávěrů, rekonstrukci a modernizaci dříve budovaných úkrytů s cí­lem prodloužení doby ukrývání, vývoj zařízení pro vyhledávání osob v zavalených úkrytech, zpracování sborníků vzorových řešení úkrytů civilní obrany, řešení malokapacitních úkrytů a dalších úkolů.

Na úseku varování a vyrozumění byla vý­zkumná práce směrována na součinnost při zpracování návrhů centralizovaného systému varování a vyrozumění obyvatelstva, zpraco­vání zadání koordinaci prací při řešení vyrozu­mění na stupni okres-obec.

Na úseku individuální ochrany bylo úsilí vědecko-výzkumné práce zaměřeno na zpra­cování koncepce rozvoje ochrany dětí ve věku od 1,5 do 6 let, na řešení jednoduché ochrany povrchu těla a koordinaci výzkumných prací pro perspektivní řešení speciálních a jedno­duchých ochranných oděvů a vhodnějších ochranných filtrů k tehdy používaným a vyrá­běným ochranným maskám.

V oblasti metod a prostředků kontroly radioaktivních a chemických látek byla řešena zejména součinnost při dokončování vývoje prostředku pro systémový průzkum radiační situace DC-4D, operativního dozimetrického přístroje DC-3E a při vývoji diagnostického dozimetru. Velmi podrobně bylo rozpracováno využití přístrojové tech­niky, používané v národním hospodářství k chemickému průzkumu a laboratorní kontrole.

V oblasti odolnosti národního hospodářství byl plněn úkol, spojený s realizací nutných ochranných opatření na všech stupních řízení národního hospodářství k zabezpečení válečné výroby a potřeb obyvatelstva v případě napadení ZHN.

Pro zkvalitnění řízení vědecko-výzkumné činnosti v civilní obraně byl VÚCO pověřen funkcí Vedoucího praco­viště rozvoje vědy a techniky v oblasti obrany a bezpečnosti státu pro oblast civilní obrany s meziodvětvovou působností. Meziodvětvová působnost byla nejvyšším stupněm působnosti obdobných pracovišť.

Zaměření bylo stanoveno na řešení otázek ochrany obyvatelstva, nevojenských sil civilní obrany a odolnost ná­rodního hospodářství proti následkům nepřátelského napadení, zahrnující zejména varování a vyrozumění, kolektivní a individuální ochranu, metody a prostředky radiačního a chemického průzkumu, speciální očistu a koordinaci otázek, souvisejících se zvyšováním odolnosti jednotlivých odvětví a národního hospodářství jako celku.

VÚCO byl za dobu své existence významnou součástí civilní obrany, bez něhož by v mnoha oblastech nebyla schopna plnit svou úlohu ve společnosti. Jeho význam vzrostl zejména v osmdesátých letech po jeho po­věření funkcí vedoucího pracoviště. O efektivnosti značného počtu nejrůznějších vědeckých úkolů a úkolů rozvoje speciální techniky svědčí celá řada praktických výstupů - dozimetrické přístroje řady DC, prostředky individuální chemické ochrany, technologické prvky staveb civilní obrany, předpisy, pomůcky, normativy, podklady pro projek­tování staveb atd.

Za významný vývojový mezník lze považovat počátek devadesátých let, kdy se začala vytvářet nová koncepce civilní obrany. V roce 1990 se poprvé zrodila myšlenka vytvořit na bázi stávajícího VÚCO, Učebního a výcvikového střediska civilní obrany v Kutné Hoře a Výpočetního střediska civilní obrany ve Slovenské Lupči instituci, která by integrovala, v souladu s tehdejšími trendy, činnost všech tří subjektů. Tuto myšlenku se podařilo úspěšně realizovat a po získání odpovídajícího areálu v Lázních Bohdaneč vznikl v roce 1991 Institut civilní obrany s působností pro ČSFR, po rozdělení federace k 1. lednu 1993 pak s působností pro Českou republiku.

Činnost nově vzniklého Institutu civilní ochrany se postupně vyprofilovala do tří hlavních oblas­tí: vědecko-výzkumné, vzdělávací, informační.

V souvislosti s převodem výkonu státní správy ve věci civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra byl Institut civilní ochrany České republiky v Lázních Bohdaneč dnem 1. ledna 2001 převeden jako Institut ochrany obyvatelstva do podřízenosti Ministerstva vnitra - Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky a stal se jeho součástí. 

Institut ochrany obyvatelstva je účelovým zařízením Ministerstva vnitra - Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky pro vzdělávací, vědecko-výzkumnou, informační a specializovanou činnost v oblasti ochrany obyvatelstva, civilního nouzového plánování, krizového řízení a IZS. Koordinuje a usměrňuje činnost chemických laboratoří HZS ČR, dohlíží na jejich správnou laboratorní praxi a plní úkoly chemické laboratoře pro HZS Královéhradeckého a Pardubického kraje.

Institut ochrany obyvatelstva v současnosti disponuje stacionárními i mobilními laboratořemi v oblasti ochrany proti CBRN látkám a v oblasti zjišťování příčin vzniku požáru. Četné aktivity jsou vyvíjeny mj. také v oblasti mezinárodní spolupráce. Pracovníci jsou zapojování do činností řady odborných komisí a orgánů a významně tak participují na tvorbě klíčových dokumentů a formování politik ve svěřených oblastech působnosti.

Zázemí organizace je tvořeno mj. moderně vybavenými učebnami a moderním ubytováním ve vlastní budově, které splňuje nejnáročnější hygienické požadavky. K dispozici je rovněž knihovna obsahující cca 3 300 tištěných odborných publikací a přibližně 300 audiovizuálních dokumentů. Pro praktické ověřování výsledků vědecko-výzkumné činnosti disponuje Institut ochrany obyvatelstva speciálním pracovištěm – detašovaným výzkumným a výcvikovým zařízením v prostoru Mimoň.


Vloženo: 6. 8. 2013 | Aktualizace: 22. 5. 2017 | Email: spisovna@ioolb.izscr.cz

vytisknout  e-mailem