Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK VIII ČÍSLO 8/2009

V TOMTO ČÍSLE: ANALÝZA zásahu jednotek PO na požár skladovací haly v Mladé Boleslavi, který komplikovala zřícená střešní konstrukce, ZKUŠENOSTI s využitím ohňového trenažéru v OUPO v Brně, informace o realizaci preventivního programu HASÍK v Jihomoravském kraji. Seznamujeme s alternativami LIKVIDACE velkochovů drůbeže nakažené chřipkou ptáků. Připomínáme šedesáté VÝROČÍ podepsání Ženevských úmluv, informujeme o možnostech POSKYTOVÁNÍ humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu. Hodnocení PŘEDSEDNICTVÍ ČR v Radě EU v oblasti civilní ochrany je hlavním tématem části časopisu zaměřené na krizové řízení. Dále seznamujeme s VNĚJŠÍMI HAVARIJNÍMI PLÁNY na území Pardubického kraje a přinášíme úvahu k problematice PROJEKTOVÁNÍ územního rozvoje a ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI rozvíjeného území. Informujeme například o realizaci pilotního preventivního projektu BEZPEČNÉ BYDLENÍ nebo o průběhu letošního ročníku soutěže RALLYE REJVÍZ. 

  • Zřícená střecha ztěžovala účinný zásah
  • Program Hasík v Jihomoravském kraji
  • Alternativy likvidace velkochovů drůbeže nakažené chřipkou ptáků
  • Ochrana obyvatelstva a možná budoucnost Ženevských protokolů
  • Poskytování humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu
  • Průběh a hodnocení předsednictví ČR v Radě EU v oblasti civilní ochrany
  • Vnější havarijní plány na území Pardubického kraje
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Zřícená střecha ztěžovala účinný zásah

Průběh zásahuPrůběh zásahu

Dne 19. dubna 2009 došlo k požáru skladovací haly surovin, polotovarů a výrobků v Mladé Boleslavi. Na likvidaci požáru se podílely čtyři jednotky HZS Středočeského kraje a tři jednotky SDH obcí. Požárem byla způsobena škoda ve výši 60 milionů Kč.

Popis objektu

Skladovací hala byla vystavěna společně s dalšími totožnými objekty areálu firmy v roce 2007 na samostatném oploceném pozemku v obci Luštěnice. Areál je využíván k provozování činnosti expresní dopravy, logistice a skladování. Požárem zasažená skladovací hala je situována vpravo po vjezdu do areálu, a to jako druhý objekt. Prvním objektem je totožná hala.

Skladovací halu, zasaženou požárem, tvoří dvoupodlažní objekt. Obvodové nosné konstrukce jsou zděné, střecha sedlového tvaru je tvořena ocelovými příhradovými vazníky s vlnitými tabulemi hliníkového plechu jako střešní krytinou. První nadzemní podlaží o půdorysných rozměrech přibližně 90 x 40 m je halového typu bez vnitřního dělení a tvoří samostatný požární úsek. Druhé nadzemní podlaží je na ploše asi 1/6 objektu v západní části budovy. Druhé nadzemní podlaží je požárně odděleno, tvoří samostatný požární úsek, ve kterém jsou situovány administrativní místnosti a místnost balení. Obvodové konstrukce a konstrukce střechy 2. NP jsou totožné s 1. NP. Vstup do prostoru skladovací haly je zajištěn v západní obvodové stěně haly, kde na vchodové dveře navazuje vstupní chodba, z níž je následně vstup přes požární dveřní uzávěr do prostoru haly a po betonovém schodišti do 2. NP. Betonové schodiště tvoří jedinou únikovou cestu z 2. NP. Další přístupové cesty do skladovací haly jsou zajištěny vjezdovými otvory po obvodu haly.

Uvnitř skladovací haly byly v době vzniku požáru regálovým způsobem uskladněny různorodé, převážně hořlavé materiály. Jednalo se  o přepravní klece, chladiče a výparníky pro kompenzační jednotky, europalety, hliníkové komponenty pro výrobu chladičů, kartonové obaly, polystyrenové proložky, balicí materiál – folie, pásky. Současně byl v hale v době vzniku požáru uložen mycí stroj, dva ruční páskovací strojky a čtyři akumulátory, zaparkován čelní vysokozdvižný vozík, ručně vedený elektrický paletový vysokozdvižný vozík a tři ruční paletové vozíky.

Osvětlení haly bylo řešeno výbojkovými halogenovými svítidly zavěšenými pod konstrukcí střechy ve čtyřech řadách po šesti svítidlech.

Hasební zásah

Požár skladové haly v obci Luštěnice byl oznámen na sektorové operační a informační středisko HZS Středočeského kraje Mladá Boleslav (SOPIS) dne 19. dubna 2009 v 05.13 hodin. SOPIS vyhlásilo I. stupeň požárního poplachu a na místo požáru byly vyslány jednotky HZS Středočeského kraje a jednotky SDH obcí. V době příjezdu jednotek PO na místo události byla skladovací hala v plném rozsahu zasažena požárem, konstrukce střechy a části obvodového zdiva se štítovou stěnou byly zříceny. Tím byl znepřístupněn vnitřní prostor haly k provedení zásahu. Velitel zásahu (VZ) po provedeném průzkumu rozhodl nasadit čtyři proudy C 52. Další příslušníci jednotky ze stanice Mladá Boleslav provedli průzkum a kontrolu v administrativní části objektu skladové haly ve 2. NP a na žádost majitele vynesli trezor a administrativní dokumentaci firmy. VZ požádal SOPIS o vyhlášení II. stupně poplachu pro jednotky PO a povolal na místo požáru další požární techniku.

Po příjezdu jednotky ze stanice Benátky nad Jizerou s CAS 24 a CAS 32 bylo nařízeno ochlazování klece s uskladněnými PB lahvemi, která se nacházela v blízkosti místa požáru a byla bezprostředně ohrožena sálavým teplem, jedním proudem C 52. Po ochlazení byla klec s PB lahvemi vyvezena do bezpečné vzdálenosti od místa požáru. Rozvinutý proud C 52 od CAS 24 byl poté nahrazen proudnicí P6 na hašení ohnisek požáru pod spadlou konstrukcí střechy těžkou pěnou. CAS 32 byla použita na doplňování hasební vody. Na místo požáru se dostavila jednotka ze stanice Nymburk s CAS K 40, kterou VZ určil k doplňování hasební vody.

Po příjezdu jednotek SDH obcí Luštěnice, Dobrovice a Všejany bylo vytvořeno dálkové dopravní vedení B 75 v délce asi 200 m od dvou nadzemních hydrantů umístěných mimo areál firmy.

Příslušníci HZS Středočeského kraje a členové jednotek SDH za pomocí trhacích háků odstranili ze vchodů poničená vjezdová vrata a poté vytáhli kovové palety. Požární plošina AP-27 byla použita na hašení v místě mezi administrativní a skladovou částí hořícího objektu skladové haly.

V 08.14 hodin dne 19. dubna 2009 byli vystřídáni zasahující příslušníci směn HZS Středočeského kraje a VZ předal řízení zásahu veliteli směny A. Poté hasiči pokračovali v dohašování ohnisek pod spadlou konstrukcí střechy. Postupně byly redukovány proudy k hašení a současně bylo zrušeno jedno dopravní vedení B od hydrantu.

Po vystřídání směn provedl VZ přeskupení požární techniky. V 10.59 hodin odeslal jednotku ze stanice Benátky nad Jizerou z místa zásahu zpět na základnu.

V 09.15 hodin se na místo požáru dostavili zástupci Školicího střediska a chemické laboratoře Kamenice HZS Středočeského kraje, kteří změřili koncentraci nebezpečných látek v ovzduší a odebrali prach v obci Luštěnice–Sluneční. Z provedených odběrů, měření a testů nebyly prokázány zvýšené koncentrace v ovzduší. K lokalizaci požáru došlo dne 19. dubna 2009 v 10.12 hodin.

Vzhledem ke skutečnosti, že nosné stavební konstrukce objektu skladové haly byly silně narušeny požárem (zřícení konstrukce střechy a části obvodové a štítové stěny), byl na místo požáru majitelem povolán statik. Ten po ohledání nařídil vytyčit nebezpečnou zónu kolem poškozeného objektu skladové haly v okruhu 15 m a zakázal vstup do objektu.

V průběhu dne se jednotky PO postupně vracely zpět na své základny a v 18.00 hodin VZ předal místo požáru zástupci majitele firmy. Na místě požáru byla ponechána jednotka SDH obce Luštěnice, která zabezpečovala dohlídku a dohašování případných ohnisek. Likvidace požáru byla ukončena dne 20. dubna 2009 v 05.54 hodin.

Příčina vzniku požáru

Z důvodu zřícení střechy a části konstrukce objektu nebylo možné ohledáním místa události lokalizovat ohnisko vzniku požáru. Zaměstnanec firmy, který do objektu přišel 19. dubna 2009 v 04.45 hodin, zpozoroval vznikající plamenné hoření ve vrchní části regálového skladu v prostoru pod jedním ze svítidel. Pod svítidlem byly uskladněny hořlavé materiály – polystyren a papír. Ihned po zpozorování požáru chtěl zaměstnanec zahájit prvotní hasební práce, což mu znemožňovala nepřístupnost ohniska (výška asi 8 m). Popisované místo bylo následně označeno jako ohnisko vzniku požáru.

Na místě byly v první fázi stanoveny a prošetřovány následující příčiny vzniku požáru:

závada na rozvodech elektroinstalace,
úmyslné či nedbalostní jednání osoby,
nepředpokládaná změna provozních parametrů.

Vyhodnocením všech dostupných informací a faktů byla stanovena a následně prověřena jediná možná verze vzniku požáru – nepředpokládaná změna provozních parametrů svítidla – prasknutí výbojkové skleněné baňky a zapadnutí do prostoru uskladněných hořlavých materiálů.

Specifika zásahu

Pozitiva

bezproblémová spolupráce složek IZS na místě zásahu,
včasné rozhodnutí VZ o vyhlášení II. stupně poplachu a povolání dostatečného množství sil a prostředků k provedení zásahu,
ochránění bezprostředně ohroženého sousedního požárního úseku administrativní části skladové haly.

Negativa

prvotní hasební zásah zaměstnance byl neúčinný z důvodu nepřístupnosti místa vzniku požáru,
vlivem rychlého rozvoje požáru snadno hořlavých uskladněných materiálů došlo k akumulaci tepla pod střešní kovovou konstrukcí, která se následně zbortila,
z důvodu destrukce konstrukce střechy byl značně ztížen hasební zásah,
při provádění hasebních prací došlo k lehkému zranění zasahujícího příslušníka HZS Středočeského kraje.

mjr. Ing. Jan LEJSEK, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje
 

Program Hasík v Jihomoravském kraji

Návštěva dětí na stanici HZS krajeNávštěva dětí ve stanici HZS kraje

Vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva je v České republice v posledních několika letech opět na vzestupu. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (dále jen „HZS JMK“) se snaží přispět ke změně neradostného stavu ve znalostech obyvatel v oblasti sebeochrany při mimořádných událostech podporou moderních a atraktivních vzdělávacích projektů. Kromě vlastního projektu „Vaše cesty k bezpečí“, alias „Chytré blondýnky“ (viz časopis 112 č. 10/2008), se HZS JMK podílí již třetím rokem na programu „Výchova dětí v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva“.

V tomto příspěvku se zaměřujeme na konkrétní poznatky z výuky v Jihomoravském kraji, zejména na naše působení ve speciálních školách (pro nevidomé a slabozraké a v diagnostických ústavech), kde je tento typ osvěty zatím v naprostých začátcích.

Vznik programu

Program „Výchova dětí v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva“ (dále jen „program Hasík“) vznikl v roce 1996 v Bruntálu. Jeho autory jsou příslušníci HZS Moravskoslezského kraje Bohdan a Štěpán Mikulkovi, kteří se s problematikou výuky požární prevence pro děti setkali při své stáži v Kanadě a Velké Británii. Neocenitelným pomocníkem, který spolupracuje na metodice výuky, je dětský psycholog Mgr. Miroslav Piňos, ředitel Pedagogicko-psychologické poradny v Bruntále (více o obecných aspektech tohoto programu viz časopis 112 č. 5/2009 nebo na www.hasik.cz).

Realizace programu v Jihomoravském kraji

Výuka v rámci programu Hasík byla v Jihomoravském kraji zahájena v roce 2007, kdy byla vyškolena první dvojice instruktorů z řad HZS JMK. Dalším krokem bylo zapracování tohoto programu do stávající Koncepce preventivně výchovné činnosti HZS JMK (dále jen „Koncepce PVČ HZS JMK“), která tvoří rámec celému programu a zaštiťuje jej. V této fázi bylo naprosto neocenitelné, že jsme nemuseli udělat téměř nic jiného, než převzít bohaté zkušenosti HZS Moravskoslezského kraje (dále jen „HZS MSK“) a upravit je na podmínky našeho kraje.

Následně byl program nabídnut ředitelům základních škol. Při projednávání zahájení výuky s jednotlivými řediteli škol, případně s dalšími organizačními složkami, které mají výuku ve školách ve své gesci, nám opět velmi pomohly dosavadní poznatky z Moravskoslezského kraje. Zkušenosti, o které se s námi kolegové z HZS MSK a Mgr. Miroslav Piňos podělili, nám ušetřily obrovské množství času. Dalším bodem, který určoval „bytí nebo nebytí“ programu v JMK, byl nábor nových instruktorů. Program byl představen managementu HZS JMK (včetně ředitelů územních odborů a velitelů stanic) a také vedoucím představitelům dobrovolných hasičů. Velkou váhu při rozhodování o účasti na výcviku má pro nové instruktory z řad sborů dobrovolných hasičů obcí (SDH) fakt, že se jedná o program akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Do konce roku 2008 bylo proškoleno 48 instruktorů z řad HZS JMK a SDH, kteří působí na 49 školách JMK. Za dané období prošlo výukou 3750 dětí. Díky tomu, že se výuky velmi často chtějí účastnit i vyučující, můžeme mezi proškolené počítat také téměř stovku pedagogů.

Jedním z motivujících prvků této práce je její dobrovolnost. Ne každý umí s dětmi pracovat a ne každý odborník je dobrým pedagogem. Výcvik programu Hasík naučí instruktory komunikovat s dětmi a jednoznačně určí okruh informací, které jsou děti daného věku schopny vnímat. Zkušenosti instruktorů se velmi zřetelně odráží i na jejich další práci, při které mají komunikovat s veřejností. I když se občas setkáváme s názory některých kolegů, že díky prevenci „bereme hasičům práci“, kladný ohlas mezi samotnými hasiči, nadšení dětí, jejich rodičů i pedagogů ukazuje, že jsme se vydali správnou cestou.

Průběh a zaměření výuky

Působení instruktorů na školách je rozděleno do tří hodin. První dvě hodiny probíhají ve třídě, časový rozestup je asi jeden měsíc. Po delší době (asi tři měsíce) následuje exkurze dětí do nejbližší stanice, příp. požární zbrojnice SDH, kde se formou soutěže zopakuje vše, co se děti naučily. Poté následuje samotná prohlídka stanice (požární zbrojnice) pod vedením hasiče. Někdy se stane, že během návštěvy dojde k výjezdu jednotky PO, což pro děti představuje velký zážitek.

Výuka probíhá hravou a názornou formou v jednotlivých třídních kolektivech a je jiná na prvním a jiná na druhém stupni (2. a 6. třída základní školy). Na prvním stupni je těžiště výuky směřováno do oblasti požární prevence. Zde se děti seznámí s prací hasiče, jak vypadá, jakou má výstroj a výzbroj. Dále se učí respektu z ohně a zásadě, že dětem oheň do rukou nepatří. I ve druhé třídě jsou však děti schopny přivolat telefonicky pomoc hasičů, policie nebo zdravotnické záchranné služby, rozeznají varovný signál a vědí, co mají po jeho zaznění dělat.

Na druhém stupni dochází k prohloubení znalostí dětí v této oblasti (zejména širší poznatky z oblasti ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému, například zásady evakuace z místa bydliště a s tím související evakuační zavazadlo, zásady ochrany při úniku nebezpečných látek a rozšíření znalostí v oblasti zdravovědy, apod.).

Z našich dosavadních zkušeností vyplývá, že reakce ředitelů škol (případně jejich zástupců) na program Hasík bývají kladné. Učitelé se naší výuky mohou a nemusí účastnit. V nepřítomnosti učitelů jsou však děti více otevřenější a komunikativnější. Samozřejmě, v některých případech to nejde jinak, než právě s pomocí vyučujících (například při výuce nevidomých nebo neslyšících dětí a dětí v diagnostických ústavech).

Zkušenosti ze speciálních škol

Zcela specifická je výuka ve školách pro děti se zdravotním omezením nebo v diagnostických ústavech. I v těchto školách instruktoři programu Hasík v JMK působí a získávají tak cenné zkušenosti s tímto typem výuky. Dle našich poznatků se v těchto školách zatím děti s výukou v této oblasti a v uvedené podobě nikdy nesetkaly.

Na podzim loňského roku proběhla výuka ve speciální základní škole pro nevidomé v Brně. Vzhledem k tomu, že v dnešní době je nevidomých dětí poměrně málo a nemělo by cenu vyučovat v tomto případě pouze druhou třídu, rozhodli jsme se, že spojíme celý první stupeň dohromady, což rozšířilo počet na 14 dětí. Věděli jsme, že se v tomto případě musíme na výuku důkladně připravit. Bylo třeba modifikovat stávající výukové postupy s ohledem na rozdílný věk a postižení dětí a vše detailně konzultovat s pracovníky školy. Příprava šla například až do takových detailů, jako třeba dávat si pozor na věty typu: „Viděli jste…“ apod. Nicméně zajímavým poznatkem pro nás bylo, že zrakově postižené děti tato slova samy používají, což nám usnadnilo náš další výklad. Celá hodina proběhla bez problémů.

Dalším specifickým školským zařízením, kde probíhá výuka programu Hasík, je Dětský diagnostický ústav a Středisko výchovné péče v brněnských Pisárkách. V tomto zařízení jsou umístěny děti s poruchami chování. Obecně je v těchto zařízeních dvacet až třicet chovanců, kteří zde jsou pouze na přechodnou dobu několika týdnů. Proto jsme uzpůsobili výukový program na „jednorázovou akci“ s důrazem na to, že i když toho probereme málo, děti si musí zapamatovat co nejvíc (i zde bylo nutné výuku upravit s ohledem na jistá specifika, například v oblasti volání na tísňové linky, protože máme poznatky, že část z nich opakovaně volá na tyto linky a hlásí falešné bomby ve školách nebo v jiných budovách). Museli jsme zde zdůraznit fakt, že telefonní hovory jsou nahrávány a v dnešní době již není problém identifikovat volání z mobilního telefonu. Dále jsme se dětem snažili vysvětlit také to, že zneužití linky se může kdykoliv obrátit proti nim a když budou potřebovat pomoc, tak se k nim nemusí dostavit včas.

Často se stává, že tyto nepřizpůsobivé děti ze zařízení utečou. V celé budově se proto zamykají všechny dveře, na oknech bývají mříže a na každém okně jsou řetízky, aby se okna nedala otevřít více než na 10 cm. Při výuce v takovém prostoru je třeba adekvátně upravit i části přednášky, týkající se evakuace, resp. nouzových východů.

Pedagogové nás před vlastní výukou upozorňovali, že nám děti v diagnostickém ústavu zřejmě nevydrží věnovat pozornost delší dobu. Naopak, při konzultaci návštěvy tohoto zařízení s naším dětským psychologem jsme se dozvěděli, že tyto děti jsou rády za každou nevšední návštěvu a budou nám věnovat více pozornosti, než jakékoliv výuce. Potvrdilo se, že děti (i přes občasné projevy nekázně) měly o téma zájem a po skončení výuky nám některé z nich přišly i poděkovat.

Další související akce

Maskot programu – plyšový dráček Hasík – se objevil letos na jaře i v některých požárních automobilech jihomoravských hasičů. Hlavním účelem je mít možnost darovat tuto hračku dětem, které se stanou účastníky či svědky vážné události, u které hasiči zasahují. Plyšový dráček pomůže dětem odvrátit pozornost od prožitých traumat. Od začátku března do poloviny května letošního roku byl takto dráček Hasík ve čtyřech případech darován dětem v Jihomoravském kraji.

Instruktoři programu Hasík se se svým maskotem a výukovými a propagačními materiály účastní také řady dalších akcí. Z těch větších lze jmenovat např. Dny hasičů na hradě Pernštejně, veletrhy PYROS/ISET a Medical Fair, kde jsme měli svůj stánek a pořádali hry pro děti. Dále se účastníme akce IPA dětem, která probíhá v Břeclavi. Mezinárodní Policejní Asociace (angl. zkratka IPA) zde pravidelně pořádá setkání dětí, jejichž rodiče zahynuli při plnění služebních povinností u Policie ČR. Součástí setkání je prezentace činnosti složek IZS. Mimo to se zúčastňujeme Dětských dnů, Dnů otevřených dveří a mnoha jiných akcí, pořádaných pro děti v Jihomoravském kraji.

Závěr

Program Hasík považujeme za moderní a smysluplný projekt ke zlepšení znalostí žáků základních škol v oblasti požární prevence a ochrany obyvatelstva. Na základě dosavadních poznatků z praxe i teorie (například poznatky, publikované v letošním roce v bakalářské práci K. Houskové „Identifikace nedostatků žáků ve výuce v oblasti ochrany při nouzových situacích“ na Policejní akademii ČR v Praze) HZS JMK hodlá v podpoře tohoto projektu pokračovat a rozšiřovat řady instruktorů, protože zájem ze strany základních škol je velký. Tento program se stal jedním ze stěžejních prvků v oblasti vzdělávání veřejnosti v sebeochraně při mimořádných událostech, které realizuje HZS JMK v Jihomoravském kraji.

por. Bc. Dana TRUBAČOVÁ, mjr. Mgr. Miroslav MENŠÍK, kpt. Bc. Pavla PRAŽÁKOVÁ, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv autorů
 

Alternativy likvidace velkochovů drůbeže nakažené chřipkou ptáků

 V roce 2007 postihla velkochovy drůbeže na Orlickoústecku nákaza virem aviární influenzy H5N1. V souvislostí s likvidací ohnisek nákazy bylo usmrceno několik set tisíc kusů drůbeže. Velkochovy drůbeže byly likvidovány dvěma způsoby: usmrcováním působením oxidu uhličitého v kontejnerech nebo plošným (přímým) plynováním hal stejným plynem. Vzhledem k vlastnostem oxidu uhličitého však není tato aplikace univerzální. Státní veterinární správě (SVS) bylo uloženo navrhnout alternativní řešení pro plošnou likvidaci drůbeže. Jelikož nemá SVS k dispozici síly a prostředky pro takové poloprovozní zkoušky, byl osloven HZS ČR o spolupráci.

Plošné plynování oxidem uhličitým Plošné plynování oxidem uhličitým

Teoretické studie

Teoreticky byly zpracovány následující alternativy plynování hal:
1. plynování kyanovodíkem,
2. plynování oxidem uhličitým,
3. plynování zplodinami hoření po dokonalém spalování propan-butanu (PB),
4. plynování zplodinami hoření po nedokonalém spalování propan-butanu nebo propanu,
5. plynování oxidem uhelnatým z tlakových lahví nebo ze svazků tlakových lahví.

Metoda 1
Plynování (fumigace) kyanovodíkem

se provádí v zemědělství a potravinářském průmyslu (zejména mlýny a pekárny) tam, kde je nutný jednorázový a rychlý zásah. Plyny pronikají dovnitř potravin, zrn, dřeva i do jednotlivých napadených zařízení, kde hubí skryté škůdce. Kyanovodík (HCN) se aplikuje formou přípravku Uragan D2, který vyrábějí Lučební závody Draslovka, a.s., Kolín. Uragan D2 je dodáván v plechových nádobách o obsahu 1,5 kg kapalného HCN. Odpařením 1 kg kapalného HCN vznikne přibližně 880 l plynného HCN. V plechových nádobách je kapalný HCN napuštěný do pórovité hmoty – hobry, aby měl možnost se pozvolna odpařovat. Pro optimální účinky fumigace ve výše uvedených zařízeních se doporučuje koncentrace HCN 1 až 2 % obj. Plechové nádoby se otvírají ručně. Fumigaci může provádět jen firma, která vlastní osvědčení pro tento druh prací.

Zkušební plynování přípravkem Uragan D2 nebylo nakonec provedeno, protože by v podestýlkových chovech hrozilo nebezpečí, že drůbež nádoby zalehne a znemožní nebo zastaví tak odpařování HCN, což by znamenalo neúplné zaplynování haly a vysoký stupeň nebezpečí pro zasahující jednotky i okolí. Rovněž otázka umístění plechovek v hale nebyla vyřešena. Na podlaze by to bylo nemožné a umístění do větší výšky by nebylo vhodné z hlediska účinnosti plynu, protože páry HCN jsou lehčí než vzduch (relativní hustota par HCN = 0,93). Dalším důvodem byla dlouhá doba odpaření HCN z nádoby (při teplotě vyšší než 18 oC je celková doba odpaření 24 hodin, při teplotě nižší dokonce 48 hodin). Posledním důvodem byla vysoká toxicita plynu, nebezpečná pro zasahující jednotky a okolí.

Metoda 2
Plynování oxidem uhličitým


Oxid uhličitý (CO2) pro plošné plynování hal je umístěn v cisterně. Kapalný CO2 prochází přes externí odpařovač, kde se mění v plynný CO2, který se požárními hadicemi přivádí do haly. Plošné plynování pomocí oxidu uhličitého je účinnější a bezpečnější způsob likvidace drůbeže, než je kontejnerový způsob, protože nedojde ke kontaktu zasahující osoby s živou drůbeží, nehrozí poškrabání a infekce. Je to i šetrnější způsob, protože s rostoucí koncentrací CO2 drůbež upadá do mdlob, netrápí se a smrt přichází ve spánku. Následná manipulace s kadáverem je snazší.

Použití externího odpařovače pro plošné plynování hal CO2 je zásadním problémem, protože jinak při poklesu tlaku v cisterně pod 5,2 bar dochází k „zamrznutí“ CO2. Tímto tlakem a teplotou -57 °C je charakterizován trojný bod CO2. Externí odpařovače pracují s výstupním tlakem asi 7 až 10 bar a teplotou 10 °C. Výkon odpařovače závisí na teplotě okolní atmosféry, při teplotě nad 20 °C je podle typu až 300 m3/h, při teplotě pod 15 °C se výrazně snižuje. V letním období stačí, když je odpařovač temperován na okolní atmosféru. Velmi problematické je použití odpařovače v zimě, kdy musí být bezpodmínečně vybaven topnými tělesy, aby v odpařovači docházelo ke změně kapalné fáze v plynnou. Výkon se však zásadně snižuje a při teplotě nižší než 10 °C je funkce odpařovače zastavena. Jediným řešením je kvalitní izolace odpařovače a účinná topná tělesa. Topná tělesa by měla mít minimální výkon 10 kW/t kapalného CO2.

Při aplikaci bez použití odpařovače nehrozí „zamrznutí“ CO2, je-li jeho obsah v cisterně menší než 1/6 objemu, protože je větší obsah plynné fáze, která „drží“ tlak nad kritickou hladinou 5,2 bar. Ale ani za této podmínky nedochází ke kvantitativní přeměně kapaliny v plyn, ale vznikne asi 50 % plynného CO2 a 50 % suchého ledu. CO2 se dodává zkapalněný nebo hluboce zchlazený, pro účely plošného plynování hal přichází v úvahu dodávka v cisterně o hmotnosti zhruba 20 tun kapalného CO2. Z 1 kg kapalného CO2 vznikne 541 l plynu při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C. Plynný CO2 je těžší než vzduch, relativní hustota plynného CO2 = 1, 528.

Na základě měření při likvidaci neinfikované drůbeže v Loučkách dne 14. července 2007 lze při působení plynu za dobu 60 minut považovat koncentraci 20 % obj. CO2 dostačující pro hromadné usmrcení drůbeže. Podle kvalifikovaného odhadu je potřebné množství CO2 na normalizovanou halu1) asi 800 m3, což by při výkonu odpařovače 300 m3/h znamenalo plynovat halu skoro tři hodiny. A to se rozchází s realitou, protože se ve skutečnosti plynovalo přibližně jednu hodinu. Stoprocentní mortalita při jednohodinovém plynování byla způsobena hlavně velkým vedrem a vypnutou klimatizací. Dalším faktorem rozdílu mezi teorií a praxí byly koncentrační rozdíly v závislosti na výšce měření, protože CO2 má výrazně vyšší hustotu než vzduch a jeho vyšší koncentrace byla naměřena v menších výškách. Z toho lze vyvodit, že podestýlkové chovy stačí plynovat při výkonu odpařovače 300 m3/h pouze 60 až 90 minut, protože za tuto dobu se dosáhne ve výšce do 50 cm požadovaná koncentrace pro usmrcení drůbeže (20 % obj. CO2). U klecových chovů, ve kterých je drůbež umístěna i ve výšce 2 m, by bylo třeba plynovat 2 až 3 hodiny.

Plošné plynování CO2 nelze považovat za univerzální způsob likvidace drůbeže, protože jeho účinnost závisí na teplotě vzduchu a při teplotě výrazně nižší než 10 °C je jeho činnost prakticky nemožná.

Základní požadavky na externí odpařovač na základě výše zmíněných zkušeností:

a) výkon odpařovače minimálně 300 m3/h,
b) použití při nízkých teplotách 0-10 °C,
c) využití „povodňových“ vysoušečů jako topných těles,
d) možnost aplikovat plyn alespoň na dvě místa v hale,
e) možnost připojení požárních hadic B a C,
f) možnost sledovat průběh plynování analyzátorem z několika míst haly.

Metoda 3

Blokové schéma agregátu ANLP 100Blokové schéma agregátu ANLP 100
Plynování zplodinami hoření po dokonalém spalování propan-butanu

Plynování se provádělo zplodinami hoření po dokonalém spalování propan-butanu (PB) v agregátu ANLP 100. Dříve se agregát používal na likvidaci požárů senážních věží. Skládá se z plynového kotle, odvodu zplodin hoření, chladiče a zdroje vody. V kotli se topí propanem nebo propan-butanem. V zařízení ANLP 100 lze spalovat dokonale i nedokonale. Jeho výkon je asi 100 m3/h. Je-li kotel ANLP 100 nastaven na dokonalé spalování, jsou zplodinami hoření směs plynů složená z 85 % obj. N2 a 14 % obj. CO2 a 1 % obj. O2.

Cílem zkušebního plynování bylo vytěsnit přivedenými zplodinami hoření kyslík v hale a dosáhnout tak pro drůbež nedýchatelné atmosféry. Zkušební plynování se provádělo bez přítomnosti drůbeže dne 23. srpna 2007 v Loučkách na Orlickoústecku. Koncentrace O2 se snižovala velice pomalu a po 4,5 hodinách plynování byla pro jednotlivá měřicí místa ve výšce 0,5 m v rozmezí 16,7 až 17,5 %. Vzhledem ke zdlouhavému plynování a k dosažené koncentraci O2, která by podle kvalifikovaného odhadu pracovníků SVS nebyla dostačující pro masové zabíjení drůbeže, byla tato metoda prohlášena za nevyhovující.

Metoda 4
Plynování zplodinami hoření po nedokonalém spalování propan-butanu nebo propanu


Plynování se provádělo zplodinami hoření po nedokonalém spalování PB nebo propanu v agregátu ANLP 100, z nichž rozhodujícím účinkem byla toxicita CO. Je-li kotel ANLP 100 nastaven na nedokonalé spalování a spaluje-li kotel PB nebo propan stoprocentně nedokonale (stechiometricky), jsou zplodinami hoření směs plynů složená z 81 % obj. N2, 18 % obj. CO a 1 % obj. O2 (nečistota).
Cílem zkušebního plynování bylo přivézt do haly CO, zmonitorovat jeho chování a docílit takové koncentrace tohoto toxického plynu ve vzduchu haly, která by dokázala kvantitativně usmrtit drůbež ve velkochovech. První část zkušebního plynování se prováděla bez přítomnosti drůbeže v hale drůbežárny v Červeném Újezdě Školního zemědělského podniku Lány při České zemědělské univerzitě dne 27. listopadu 2007 a druhá část rovněž bez přítomnosti drůbeže na stanici Český Krumlov dne 9. ledna 2008.

Účelem první zkoušky bylo zjistit koncentraci CO, kterou lze v relevantním čase dosáhnout v normované hale. Teoretickým výpočtem bylo zjištěno, že agregátem ANLP 100 lze dosáhnout koncentrace 1,5 % obj. CO v normalizované hale za tři až čtyři hodiny (doba potřebná na spálení 33 kg propanu). Zkušebním plynováním v Červeném Újezdě však tato hodnota nebyla potvrzena. Naopak bylo zjištěno, že po tří až čtyřhodinovém plynování lze dosáhnout koncentrace CO maximálně 0,5 %. Účelem druhé zkoušky bylo zjistit koncentraci CO ve zplodinách, které přicházejí do haly z agregátu ANLP 100 (tzv. „suché“ zplodiny hoření). Tato koncentrace osciluje okolo hodnoty 4 % obj. CO. Experimenty prokázaly, že v zimním období, zejména při teplotách okolo bodu mrazu, je nutné místo PB použít propan. Dolní mez výbušnosti CO je 12,5 % obj., takže koncentrace CO, které byly v hale dosahovány, byly z hlediska výbušnosti atmosféry bezpečné.

Podle pracovníků SVS bylo třeba dokázat, že koncentrace 0,5 % obj. je dostatečná pro masové utrácení drůbeže ve velkochovech. Proto navrhli zkušební plynování se vzorky živé drůbeže, které proběhlo v rámci cvičení Nákaza ve vojenském újezdu Hradiště na statku Bražec dne 18. června 2008. Výsledkem experimentu bylo zjištění, že po dosažení koncentrace 0,5 % obj. nastane 100% mortalita drůbeže po maximálně 45 minutách.

Metoda 5
Plynování oxidem uhelnatým z tlakových lahví


Jako další alternativa použití CO k utrácení drůbeže v halách s klecovou technologií ustájení byla vyzkoušena metoda zaplynování prostoru haly pomocí CO vypouštěného z tlakových láhví. Cílem bylo porovnat čas dosažení potřebné koncentrace CO v hale (0,5 % obj.) při vypouštění plynu z tlakových lahví s vyvíjením plynu pomocí agregátu ANLP 100. Pokus byl uskutečněn v komerčním hospodářství s výkrmem drůbeže Lechotice. Bylo použito asi 200 kusů výkrmové hrabavé drůbeže (brojleři).

Průběh pokusu:

a) utěsnění pokusného prostoru (hala o objemu zhruba 250 m3),
b) instalace měřicí techniky pro průběžné sledování koncentrace CO v pokusném prostoru,
c) umístění pokusné hrabavé drůbeže do pokusného prostoru; drůbež byla umístěna zčásti na podlahu a zčásti byla ponechána v přepravkách, které simulovaly klecovou technologii; přepravky byly umístěny na sebe do výše asi 1,5 m,
d) přeprava tlakové lahve s plynem do pokusné místnosti – jedna 40 l lahev o obsahuje 6 m3 plynu (asi 7 kg),
e) dokončení utěsnění vstupních vrat a zahájení plynování; v pokusném prostoru byly k ostraze tlakové lahve a pro případnou regulaci rychlosti vypouštění plynu z lahve určení dva příslušníci HZS ČR vybavení plynotěsnými protichemickými ochrannými oděvy, typ 1a,
f) současně se zahájením plynování bylo zahájeno i kontinuální měření koncentrace CO uvnitř haly a v jejím okolí; vzhledem k nemožnosti přesně regulovat množství vypouštěného CO z důvodu jeho přímého vypouštění z tlakové lahve byla již za osm minut od zahájení plynování dosažena v měřicím bodě 20 cm nad zemí koncentrace 0,8 % a ve výšce 1 m koncentrace 0,6 %; potom bylo plynování zastaveno a během 15 minut došlo k poklesu koncetrace na 0,5%,
g) po 15 minutách od zahájení plynování byla veškerá pokusná drůbež usmrcena; po 20 minutách od zahájení plynování byl pokus ukončen a bylo zahájeno odvětrávání haly; z průběhu pokusu byl prováděn videozáznam, stejně jako protokol o měření koncentrace plynu v pokusné hale; dodatečně byla odhadnuta spotřeba CO při pokusu (přibližně 2,6 m3 CO),
h) po odvětrání haly byla utracená drůbež přemístěna do přistaveného kontejneru a následně neškodně odstraněna firmou AP MAT Zlín.

Bezpečnostní aspekty plynování hal

Detekce použitých plynů HZS ČR - dle pokynů v bodě 3.17 a 3.1.8 přílohy č. 10 operačního manuálu pro aviární influenzu č. j. PO-2286/IZS-2007 ze dne 22. srpna 2007 zajistí HZS ČR bezpečné odvětrání haly po utracení drůbeže a měření koncentrace plynu v hale. Praktické zkušenosti ukazují, že při plynování je třeba měřit minimálně dvěma přístroji současně. Problémem je, že HZS ČR v současné době nevlastní mobilní přístroje schopné měřit vyšší koncentrace CO2 a CO, které by měly robustní konstrukci schopnou dekontaminace a pracovaly v požadovaných rozsazích – vysokých koncentracích. To dovolují běžně měřit průmyslové analyzátory spalin, jejichž cena se pohybuje v řádu statisíců korun.

Ochrana zasahujících osob před toxickými účinky použitých plynů - při plynování hal je únik nebezpečné látky řízený a mělo by být postupováno v souladu s Bojovým řádem jednotek požární ochrany (vytyčení nebezpečné zóny, zabezpečení nebezpečné zóny a jejího okolí apod.). Při cvičném plynování byla tato rizika často podceňována. Jak již bylo výše uvedeno, je toxicita CO velmi vysoká. Navíc CO postrádá varovné vlastnosti – nelze jej vnímat smysly. Dále je možné aditivní působení menších dávek před plným propuknutím otravy. CO může zhoršit některé choroby kardiovaskulární jako jsou nemoci koronárních cév a angina pectoris, proto je třeba, aby jednotky HZS krajů monitorovaly okolí místa aplikace plynu (haly) za pomoci jednoduchých detekčních přístrojů, u nichž lze nastavit alarm pro hranici nejvyšších přípustných koncentrací použitých plynů.

Porovnání metod 2, 4 a 5

Porovnání metod 2 a 4

Metoda 4 má oproti metodě 2 zásadní výhody: co do nákladů na plynovací médium je asi dvacetkrát levnější, lze ji aplikovat i při teplotách pod bodem mrazu, lze ji využít jak v podestýlkových chovech, tak v klecových chovech, protože CO se chová v hale velice příznivě (díky tomu, že je jen nepatrně lehčí než vzduch a rovnoměrně se rozptyluje ve vzduchu haly, nejsou velké rozdíly mezi koncentracemi v různých výškách). Naopak plynování metodou 2 díky vysoké hustotě CO2 by bylo využitelné v klecových chovech s dvakrát až třikrát vyššími náklady na plynovací médium než na Orlickoústecku. Metodou 4 lze dosáhnout cílové koncentrace až po třech až čtyřech hodinách plynování (vztaženo k normalizované hale), k vyšší účinnosti by bylo nutné použít dva agregáty, podobné agregátu ANLP 100. Co se týče technického zajištění, v současnosti nemá pro metodu 2 SVS ani HZS ČR k dispozici žádné zařízení (veškerá technologie byla zapůjčena firmou Linde Gas, a.s.). Náklady pro pořízení dvou odpařovačů, sady vysoce účinných topných těles a minimálně čtyř analyzátorů CO2 by se vyšplhaly k hodnotě 1 mil. Kč. Náklady pro výrobu druhého agregátu ANLP 100 se čtyřmi detekčními přístroji na CO odhadujeme na 350 000 Kč.

Porovnání metod 4 a 5

Z hlediska rychlosti zaplynování prostoru je efektivnější použít přímé plynování z tlakových lahví. Problémem je, že tuzemští dodavatelé technických plynů oxid uhelnatý běžně v zásobě nemají a dovážejí jej ze zahraničí a že by pro rychlou aplikaci velkého množství plynu bylo třeba mít na skladě větší množství tlakových lahví s oxidem uhelnatým. Při porovnání všech bezpečnostních rizik výše uvedených metod vychází lépe alternativa plynování za použití agregátu ANLP 100, protože z důvodu 100% koncentrace CO v tlakových lahvích by při manipulaci s tlakovými lahvemi mělo být zajištěno přísnější monitorování okolí haly. Náklady na pořízení tlakových lahví bez plynu pro metodu 5 jsou 10.000,- Kč (kvůli CO se musí použít hliníkové tlakové lahve s plnicím tlakem 200 bar).

Nejkritičtějším bodem vlastního plynování je však rychlé vypouštění koncentrovaného CO do prostoru haly, kdy je bezpodmínečně nutné eliminovat v bezprostřední blízkosti místa vypouštění zdroje všechny možné zdroje iniciace, neboť při rychlém vypuštění CO z tlakové lahve se vytvoří nejprve hořlavá a následně výbušná koncentrace, která poté klesne vlivem difúze do prostředí. Jelikož CO má dolní mez výbušnosti 12,5 % obj. a horní mez 80 % obj., je třeba jej minimálně devětkrát naředit, aby byla dosažena koncentrace pod dolní mezí výbušnosti. Je-li CO vypouštěn z tlakové láhve přímo otevřeným lahvovým ventilem, lze vzniklé riziko popsat obdobně jako vypouštění acetylénu z tlakové láhve do místnosti. Bezpečné technické řešení lze zajistit ředěním plynu přímo na místě plynování inertním plynem (dusíkem), nebo jednodušeji aplikací tlakových lahví se směsí CO v dusíku v koncentraci CO pod hranicí dolní meze výbušnosti, např. 10 % obj. CO v dusíku. Pro zaplynování normalizované haly by stačily dvě padesátilitrové lahve s uvedenou směsí naplněné na tlak 200 bar. Směs 10 % CO v dusíku běžně vyrábí plynařské společnosti v České republice.

Závěr

Zkušební plynování nabídla další alternativní řešení pro utrácení velkého množství drůbeže z důvodů nákazy. Základní metodou zůstává i nadále plošné plynování hal působením oxidu uhličitého, kterou však z výše popsaných důvodů nelze považovat za univerzální řešení. Další metodou může být plynování hal účinkem oxidu uhelnatého, a to buď nedokonalým spalováním propanu nebo propan-butanu v agregátu ANLP 100, nebo přímým plynováním CO z tlakových lahví, přičemž bezpečnější se jeví aplikovat směs 10 % CO v dusíku než čistý CO. Použití CO se jeví jako technicky a finančně méně náročné ve srovnání s použitím CO2.

Na zkušebním plynování se podílely: zapůjčením a obsluhou agregátu ANLP 100 HZS Jihočeského kraje, zapůjčením a obsluhou detekčních přístrojů a analyzátorů chemická laboratoř Tišnov HZS Jihomoravského kraje, HZS kraje Vysočina, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, Technický ústav požární ochrany Praha, Linde Gas, a.s. a Chromservis, s.r.o. Haly k plynování poskytly drůbežárna Loučky, Školní zemědělský podniku Lány při České zemědělské univerzitě, vojenský újezd Hradiště a zemědělská společnost KLM. Další technické prostředky poskytly HZS Pardubického, Karlovarského, Zlínského a Středočeského kraje, jednotky SDH obcí Holešov, Lechotice a Racková. Na přípravě projektu se podílely SVS ČR, Krajská veterinární správa pro Zlínský kraj a pro Středočeský kraj, Pohotovostní středisko pro likvidaci nákaz SVS Brno a Hradec Králové. Na zabezpečení plynování se podílely Policie ČR Holešov, Městská policie Holešov, ZZS Kroměříž, KHS Zlínského kraje, DDD skupina, MÚ Holešov – odbor životního prostředí a AP Mankovice.

Literatura

[1] AHLBERG, K. Carbon Dioxide. In AGA Gas Handbook. Lidingö: AGA AB, 1985. Kapitola 5.6, s. 197-207. ISBN 91-970061-1-4.
[2] KOLEKTIV AUTORŮ. Metodika likvidace drůbeže infikované ptačí chřipkou aplikací CO2. Praha: Technický ústav požární ochrany, 2007.
[3] KOLEKTIV AUTORŮ. Spezialgase. Düsseldorf: Linde Gas, 2000.
[4] Databáze nebezpečných látek Medisalarm 107C. [databáze online]. Praha: Medistyl, 2007 [citováno 2007-09-30].
[5] KOTINSKÝ, P.; MATĚJKA, J. Záznam z měření koncentrace plynu při prováděném zaplynování haly drůbežárny. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2007.
[6] KOTINSKÝ, P.; MATĚJKA, J. Metody plošného plynování hal za účelem utracení drůbeže infikované virem chřipky ptáků H5N1 (expertní zpráva). Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2007.
[7] KOTINSKÝ, P.; MATĚJKA, J. Zpráva ze zkušebního plynování. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2007.
[8] KROUPA, M. Informace o vlastnostech nebezpečných chemických látek. Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2004. Kapitola II, s. 17. ISBN 80-86640-23-X.
[9] OPRCHALSKÝ, Ivo. Ptačí chřipka 2007 – vyhodnocení zásahu [CD-ROM]. c2007, poslední revize 29.8.2007 [cit. 2007-08-29].
[10] Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování. Praha, 2004.
[11] Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Praha, 1992.

1) Normalizovaná hala je hala o objemu 2500 m3. Všechny údaje a výpočty jsou vztaženy k objemu normalizované haly a ztrátám plynu netěsností haly 25 %.


MVDr. Petr KUČÍNSKÝ, CSc., Státní veterinární správa, pplk. Ing. Jiří MATĚJKA, MV-generální ředitelství HZS ČR, por. Mgr. Pavel KUKLETA, školicí středisko Tišnov HZS Jihomoravského kraje, mjr. Ing. František MRÁZ, HZS Jihočeského kraje, foto archiv autorů

 

Ochrana obyvatelstva a možná budoucnost Ženevských protokolů

Záchrana obyvatelZáchrana obyvatel

Za všechno může čas. I za to, že si připomínáme šedesáté výročí podepsání Ženevských úmluv. Když se účastníci jednání, které připravovalo text úmluv od 21. dubna do 12. srpna 1949, setkali, měli pověření svých národních vlád k tomu, aby připravili úpravu do té doby platných pravidel pro chování účastníků válečného konfliktu. V daném čase nacházeli dostupné shody v úpravách, které by měly řešit dosažitelné změny. Mnohem více, než jen na formulování pravidel pro vojáky, se zaměřili rovněž na ochranu civilního obyvatelstva, které se ve velké míře stávalo účastníkem válečného dění. Vyšší pozornost byla věnována formulování obecných zásad, které měly upřesnit pravidla tak, aby válka byla vedena jen proti ozbrojeným silám a ne proti civilnímu obyvatelstvu a aby cílem války bylo zlomení odporu protivníka a ne jeho ponižování, kruté týrání nebo vyvraždění.

Základní pramen mezinárodního humanitárního práva

Ženevské úmluvy spolu se svými dodatkovými protokoly z roku 1977 jsou základním pramenem mezinárodního humanitárního práva, zejména pro válečný stav. Posunují však svá vysvětlení rovněž k ozbrojenému konfliktu, který je vyjádřením vojenských činností, jež nemusí probíhat jen mezi státy, ale může existovat uvnitř státu. Co je hlavní myšlenkou, která se promítá do mezinárodního humanitárního práva v návaznosti na Chartu OSN z 26. června 1945? Jsou to lidská práva při ozbrojeném konfliktu. Je to požadavek, aby byla respektována důstojnost lidské bytosti a před konfliktem i jeho následky chráněni ti, kdo nejsou na konfliktu přímo účastni a současně i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění nebo zajetí.
Čas odpočítal 60 let praxe Ženevských protokolů a 32 let jejich dodatků. Na základě posouzení výsledků jejich praktického uplatňování je možné usuzovat na budoucnost.

Od civilní obrany k ochraně obyvatelstva

Poválečné období ukazovalo na směry rozvoje lidstva rovněž vzhledem k uplatňování pravidel, která jsou formulována v Ženevských protokolech. Léta 1949 až 1989 prožil svět ve „studené válce“, která měla bipolární podobu. Hrozba použití zbraní hromadného ničení vedla ke stupňovanému udržování rovnováhy, jež vyrostlo do vytvoření obrovských zásob jaderných arzenálů, z nichž se do současné doby svět ještě nevzpamatoval. První smlouva o nešíření jaderných zbraní byla předložena k podpisu v roce 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970. U každé smlouvy můžeme věřit, že bude dodržována, ale tato praxe nemusí být potvrzena v reálném životě. To se například stalo ze strany Korejské lidově demokratické republiky, která jako první stát vystoupila ze smlouvy v roce 2003 a uskutečnila jadernou zkoušku v roce 2006. Podle údajů nevládní organizace SIPRI existovalo ve světě k lednu 2008 přibližně 25 000 kusů jaderných zbraní, z nich více než 10 200 je v operačním použití a zbývající počty jsou ve skladových zásobách. Několik tisíc z nich je ve stavu nejvyšší bojové pohotovosti, v USA např. naplňují koncepci Global Strike Mission. (Tůma, [1], s. 91)

I když si v letošním roce připomínáme 20 let od ukončení studené války, v několika evropských státech jsou stále rozmístěny jaderné zbraně USA a bezpečnostní doktríny jaderných mocností tyto zbraně z použití nevyloučily. Výzkum ke zdokonalování stávajících jaderných zbraní a jejich nosičů pokračuje, což se může projevit v rozšíření států, které budou vlastnit jaderné zbraně.

Snad i proto bezpečnostní strategie Evropské unie z roku 2003 formulovala pět hlavních hrozeb: terorismus, regionální konflikty, proliferace zbraní hromadného ničení, nefunkční státy a organizovaný zločin. Vedle vojenského zneužití jaderné energie ve formě zbraní v rukách teroristů nebo států však uplynulých 60 let přineslo významný rozvoj techniky, technologií a vědy. To při zvyšování životní úrovně obyvatelstva znamenalo výrazný nárůst spotřeby elektrické energie. Část výroby elektrické energie je zabezpečována jadernou energetikou. Studie Mezinárodní agentury pro atomovou energii z února 2008 uvádí, že se počet jaderných reaktorů do roku 2030 zvýší o 60 % a zařízení pro jaderné palivo o 45 %. (Tůma, [1], s. 17) V lednu 2008 bylo ve 30 zemích 439 jaderných reaktorů, 34 jich bylo ve výstavbě a byl projeven zájem o výstavbu dalších 315 reaktorů (Čína, Indie, Rusko, USA, EU, Japonsko atd.).

Čím více účastníků, tím je větší pravděpodobnost úmyslného, nedbalostního nebo kombinovaného vytvoření stavů, které bude nutné řešit. Mnohem složitější bude proces kontroly všech fází spojených s jaderným palivem, který naroste do celosvětových rozměrů. Změní se riziko proliferace nejen jaderných zbraní, dalších zbraní hromadného ničení (chemické, biologické), ale i jiných nebezpečných látek, které mohou mít srovnatelné účinky. Z toho není možné vyloučit terorismus, organizovaný zločin, nefunkční státy a konflikty.

V případech, kdy krizový stav nebude spojen s vojenskou hrozbou, bude účinek na obyvatelstvo, a to bez ohledu na to, zda jde o kombatanty nebo civilní osoby, stejný. Civilní obrana, jak byla pojata v Ženevských protokolech, je pro tyto účely již více ochranou obyvatelstva. V současnosti převládají nevojenské hrozby a vojenské hrozby jsou komplementární a ve vyspělých demokratických státech méně pravděpodobné. Dovednosti státu nebo společnosti, které jsou spojeny se schopností postavit se vzniku i důsledkům krizové situace a zajistit ochranu životů a zdraví obyvatelstva, by měly být stejné v míru i za války. Únik čpavku v chemickém provozu při havárii v míru potřebuje stejná opatření, jaká je nutné přijmout po bombardování stejného provozu ve válečném stavu. Je to v souladu s čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) a Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II) ze dne 8. června 1977. Je v něm v odst. 1 uvedeno: „Civilní obrana je plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Těmito úkoly jsou: a) hlásné služby; b) evakuace; c) organizování a poskytování úkrytů; d) zatemňování; e) záchranné práce; f) zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc; g) boj s požáry; h) zjišťování a označování nebezpečných oblastí; i) dekontaminace a podobná ochranná opatření; j) poskytování nouzového ubytování a zásobování; k) okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech; l) okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení; m) bezodkladné pohřební služby; n) pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití; o) doplňující činnost nezbytná ke splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.“

Možná budoucnost Ženevských protokolů

Události v občanských i konvenčních válkách, které svět poznal v letech 1945 až 2009 (Krejčí, [2], s. 479) prokázaly, že docházelo k vážnému porušování Ženevských úmluv. Na druhé straně bylo jejich dodržování kontrolováno a napomohlo snesitelnému zvládnutí válečných útrap.
Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa. Staly se součástí mezinárodního obyčejového práva a zavazují členy mezinárodního společenství, to znamená každou skupinu, která se konfliktu účastní, ať jde o ozbrojené síly státu nebo o povstalce. Zavazují samozřejmě fyzické osoby, které jsou jejími příslušníky. Musejí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu. Vážná porušení Ženevských úmluv představují válečné zločiny, které podléhají trestní odpovědnosti z mezinárodního práva. Odpovědnost za porušení úmluv nese ten, kdo se ho dopustil, kdo takové porušení nařídil a kdo z nedbalosti při výkonu své funkce porušení ze strany podřízených umožnil. Každý stát je povinen osobu podezřelou ze spáchání vážného porušení těchto úmluv postavit před soud, bez ohledu na její státní příslušnost, nebo ji vydat státu, který má na jejím stíhání zájem. (Příkladem je Milošević, který byl uvězněn a souzen pro obvinění z genocidy a válečných zločinů, spolu s dalšími srbskými, muslimskými a chorvatskými generály.)

Jaká je možná budoucnost Ženevských protokolů? Záleží na úhlu pohledu. Jiný bude z hlediska válečného, mezinárodního nebo trestního práva, jiný z hlediska diplomacie, jiný z pohledu mezinárodních vztahů, sociologie, vojenství, změny chování v konfliktech, jiný z úhlu ochrany obyvatelstva, hasičského záchranného sboru, zdravotnické záchranné služby, ozbrojených sil, policie a ve výčtu bychom mohli pokračovat.

Ženevské úmluvy se staly součástí bezpečnostní reality v posledních 60-ti letech. To, že nejsou definitivní a že tedy potřebují trvalé ošetřování, prokázaly dodatky přijaté v roce 1977. Ani současné znění Ženevských úmluv není definitivním zněním dokumentu. Budoucí úpravy by měly reagovat na:

změny charakteru současných hrozeb, které jsou spojeny se změnami jejich možných aktérů (teroristé, počítačoví experti, náboženští extrémisté, lidé z chudých států, ale také přírodní, technologické, energetické, ekologické katastrofy nebo havárie) a jejich předpokládaných projevů a aktivit;
změny rozměrů konfliktů (asymetrické, občanské války více než mezistátní konflikty, kybernetický a kosmický prostor);
změny politického vývoje zejména v posunu ke globálnímu vládnutí (postupná integrace, postupné přerozdělování světa a změny hranic nerovnoměrného vývoje mezi bídou a bohatstvím);
změny bezpečnostních systémů (různé struktury vyčleňovaných sil a prostředků ozbrojených sil i záchranných sborů);
změny potřeb v praktickém užívání úmluv (integrace mezinárodního právního prostředí, trestní postihy, pozitivní přijetí v praxi).

V současné době je možné hodnotit, že pro vyspělé demokratické státy a jejich úroveň mezinárodních vztahů, která je zvýrazněna globalizací, již nevyhovuje premisa o vojenských konfliktech. Civilní obrana se více stává ochranou obyvatelstva s tím, že nepřítelem nemusí být protivník schovaný za cizím státem, teroristou nebo nebezpečnou skupinou, ale může jím být přírodní, ekologická, energetická, technologická nebo jiná, dosud nepoznaná katastrofa, v pozemském, kosmickém nebo kybernetickém prostoru. Stále jde o jediný cíl: plnit humanitární úkoly při ochraně obyvatelstva před nebezpečím, pomoci mu při odstranění bezprostředních účinků ohrožení a vytvořit podmínky pro jejich přežití. Zajistit i v krizové situaci důstojnost pro postiženého člověka.

Závěr

Šedesáté výročí podepsání Ženevských protokolů, které znamenaly další krok lidstva na cestě k dosažení lidské důstojnosti ve válečných a jiných nepříznivých situacích, znamená připomenutí, že byl naplňován odkaz našich předchozích generací. Ty odvedly svou historickou úlohu tím, že byly schopny vytvořit úmluvy doplněné dodatky v roce 1977. Změna charakteristiky hrozeb ve vyspělých demokratických státech znamená přesun řešených problémů od vojenských k nevojenským hrozbám a v oblasti, která se týká civilní obrany, jde více o ochranu obyvatelstva.

Na základě těchto úvah byla diskutována možná budoucnost ženevských protokolů s vyjádřením přesvědčení, že současná generace by měla napomoci přípravě takových úprav úmluv, které by reagovaly na současné tendence a poznatky. Jen tak budou vytvořeny podmínky pro zachování praktického využívání úmluv a připomenutí jejich 70. výročí podepsání v roce 2019. Jak se to podaří, o tom opět rozhodne čas.

Literatura

[1] Tůma, Miroslav. Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné ozbrojení. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 2009, ISBN 978-80-86506-77-7, 180 s.
[2] Krejčí, Oskar. Mezinárodní politika. (3. aktualizované a rozšířené vydání). Praha: EKOPRESS, Praha, 2007, ISBN 978-80-86929-21-7, 743 s.

doc. Ing. Josef JANOŠEC, CSc., ředitel Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto archiv 3. kontingentu Armády ČR PRT Lógar a archiv redakce

Poskytování humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu

Krizové situace a mimořádné události mobilizují a prověřují síly a schopnosti profesionálů i nevládních organizací. Společné úsilí pak vede k poskytování účinné a rozmanité pomoci postiženému obyvatelstvu. Humanitární pomoc poskytovaná postiženému obyvatelstvu se tak stává významným prvkem při odstraňování následků mimořádné události.

Druhy humanitární pomoci


Rozeznáváme humanitární pomoc:

→ věcnou, která zahrnuje poskytování hmotných produktů k přiměřenému uspokojování potřeb postiženého obyvatelstva,
→ finanční zahrnující poskytnutí finančních prostředků, jež jsou využívány pro nákup věcných prostředků, zajištění služeb a speciálních prací k zabezpečení základních životních potřeb postiženého obyvatelstva,
→ poskytování služeb a speciálních prací, jako jsou opravy domů, desinfekce a čištění studní nebo např. obnova elektrorozvodů.
Na humanitární pomoci se převážnou měrou podílejí nestátní neziskové organizace, které úzce spolupracují s Hasičským záchranným sborem ČR (dále jen „HZS ČR“) a při mimořádné události nebo krizové situaci se podílejí na průzkumu a realizaci potřeb humanitární pomoci pro postižené obyvatelstvo. Při vzniku těchto událostí nebo situací je vhodné zařadit, nebo alespoň přizvat zástupce nevládních organizací do krizového štábu příslušného orgánu krizového řízení. Uvedené opatření přináší zrychlené a efektivní rozhodování o použití humanitární pomoci, zároveň se tato skutečnost pozitivně projevuje na kvalitě, rychlosti a adresnosti humanitární pomoci.

Nevládní organizace se zaměřují především na pomoc:

materiální při zajišťování životních potřeb postiženého obyvatelstva, a to hlavně v podobě dodávek balené pitné vody, potravin a ošacení,
při zajišťování služeb nouzového ubytování a stravování,
při odstraňování následků v podobě dodávek stavebních a desinfekčních materiálů a dodávek úklidového materiálu,
při organizování dobrovolnické činnosti,
psychologickou, psychosociální a duchovní.

MV-generální ředitelství HZS ČR má na celostátní úrovni uzavřeny smlouvy s občanským sdružením ADRA, Českou biskupskou konferencí, Českým červeným křížem a Ekumenickou radou církví v ČR. V posledních letech se projevila spolupráce s těmito nevládními organizacemi při poskytování humanitární pomoci obyvatelstvu zejména v době rozsáhlých povodní (1997, 2000, 2002, 2006, 2009). Tato pomoc se vyznačovala velkou rozmanitostí od pomoci finanční při zřízení dárcovských účtů a poskytnutí vybraných finanční prostředků postiženým obcím, přes materiální pomoc v podobě dodávek balené pitné vody, potravin a oblečení až po pomoc dobrovolnickou, zaměřenou na odstraňování následků povodní. Nevládní organizace pomáhají zejména na regionální a místní úrovni, a to na základě smluv uzavřených s HZS krajů.

Psychologická, psychosociální a duchovní pomoc

V České republice je několik organizací, které jsou schopny poskytovat tento druh pomoci, liší se však úrovní připravenosti svých členů a také rozdílným pohledem na charakter nabízené psychologické, psychosociální nebo duchovní pomoci.

Hnutí psychosociálního intervenčního týmu, které po svém vzniku prošlo cestou hledání, pokusů a omylů, si vytvořením „veřejného závazku“, prací na přípravě „standardů psychosociální práce“ a vytvořením „profilu člena psychosociálního intervenčního týmu“ ujednotilo pohled na problematiku a vytvořilo jednotnou strukturu pomoci v psychosociální a duchovní oblasti. Zároveň s jednotným přístupem je podporován vznik a činnost regionálních, komunitně zaměřených dobrovolnických týmů, jejichž členové jsou kvalifikovaní v různých odbornostech a zároveň jsou členy různých organizací. Hlavním smyslem je dlouhodobé doprovázení občana a komunity po neštěstí.

Jedním z pilířů pro práci psychosociálního intervenčního týmu ČR je „veřejný závazek“: Psychosociální intervenční tým ČR (dále jen „PIT“) je mezioborové uskupení lidí, kteří se zabývají pomocí orientovanou na komunity postižené nějakým neštěstím. Veřejný závazek PITu pak stanoví čeho a jakým způsobem je možné dosáhnout.

Posláním PITu je:

→ působit s využitím místních komunitních týmů na sociální, psychické, duchovní a tělesné potřeby lidí, postižených mimořádnou událostí nebo krizovou situací,
→ podporovat možnosti společenství v místě mimořádné události anebo krizové situace,
→ usilovat o zlepšení připravenosti obyvatelstva na mimořádné události nebo krizové situace, poskytovat podporu při zvládání jejich dopadů zejména ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

Cílem PITu je podpora síly a zdrojů zasažených lidí a obcí při svépomoci a poskytování vzájemné pomoci mezi obyvateli, obcemi apod., podpora poskytovatelů psychosociální krizové pomoci a podpora přípravy na mimořádné události nebo krizové situace a na zvládání jejich dopadů.

K dosažení výše uvedených cílů PIT provádí následující činnosti:

→ koordinační, tj. podpora připravenosti obyvatelstva, vytváření návrhů pomoci „šitých na míru“ podle charakteru mimořádné události nebo krizové situace, průběžné vedení záznamů o události, závěrečná a vyhodnocovací setkání po poskytnutí pomoci,
→ vzdělávací, tj. předávání zkušeností, osvěta, příprava členů PIT před akcí, týmová spolupráce,
→ přímé poskytování terénní krizové pomoci lidem zasaženým mimořádnou událostí nebo krizovou situací a vykonávání specializovaných činností.

Cílovou skupinu pak tvoří lidé a obce, které zasáhla mimořádná událost nebo krizová situace, včetně poskytovatelů psychosociální krizové pomoci.
PIT se řídí následujícími zásadami:

Mezioborovost - PIT tvoří občané, odborníci různých profesí (sociální pracovníci, duchovní, psychologové, právníci, novináři apod.). Spolupracuje s místními lidmi a s představiteli veřejné správy, se členy církví, s pracovníky neziskových organizací, se zástupci složek integrovaného záchranného systému a dalšími.
Vnímavost k duchovním potřebám - lidé v PITu jsou si vědomi, že neštěstí probouzí otázky po smyslu a po pokračování života za hranicí smrti. Doceňují také důležitost rituálů, které umožňují jednotlivci i společenství se vyrovnávat se žalem.
Úcta k rozmanitosti osobních přesvědčení a hodnot - veškeré činnosti PITu jsou prováděny v duchu úcty k náboženské, etnické, majetkové atp. rozmanitosti lidí. Rozmanitost je i principem nabízené pomoci, sestavování týmů v rámci PITu a spolupráce PITu navenek.
Zaměření na komunitu a terén - v této části PIT vychází z přesvědčení, že všichni mohou být nositeli pomoci. Při své činnosti pracuje v terénu, kde pěstuje partnerský postoj ke všem zúčastněným, podporuje je a hledá zdroje pomoci v celé komunitě.
Týmovost - členové PITu jsou si vědomi, že pomoc při mimořádných událostech a krizových situacích vyžaduje týmovou spolupráci a podporu jedince v rámci týmu. Procházejí společným výcvikem v připravenosti na neštěstí, vzájemně se informují, spolupracují při vyhodnocování pomoci, společných poradách a dalším vzdělávání.
Dobrovolnost - většina činností PITu je vykonávána členy PITu dobrovolně za úhradu nákladů, bez nároku na odměnu.

Závěr

Lze říci, že nevládní organizace mající ve svém statutu „humanitární pomoc“ jsou veřejné, dobrovolné humanitární organizace s mezinárodní, celostátní, ale i s regionální působností. Slouží k všeobecně prospěšným účelům a v době mimořádné události nebo krizové situace, spolupracují s krizovými štáby a zaměřují svou činnost na ochranu obyvatelstva, majetku, zvířat a ke snižování škod na životním prostředí. V poslední době vystupuje při mimořádné události do popředí i otázka psychologické, psychosociální a duchovní pomoci postiženému obyvatelstvu a právě tuto pomoc jsou nevládní organizace schopné realizovat. Toto dokazuje účast PITu při vážných dopravních nehodách (srážka tramvají v Ostravě-Vřesině, dopravní nehoda u Panenského Týnce) nebo jiných závažných událostech (např. pád poškozeného stromu ve Zlíně).

kpt. Ing. Zdeněk PROCHÁZKA, MV-generální ředitelství HZS ČR
 

Průběh a hodnocení předsednictví ČR v Radě EU v oblasti civilní ochrany

ZasedáníZasedání

Dne 30. června letošního roku ukončila Česká republika své půlroční předsednictví v Radě Evropské unie. V jeho rámci mělo MV-generální ředitelství HZS ČR mimo jiné plnou odpovědnost za předsedání pracovní skupině pro civilní ochranu.

Zajištění předsednictví

České předsednictví (CZ PRES) v oblasti civilní ochrany zajišťovalo po programové stránce především oddělení civilní nouzové připravenosti (CNP) MV-generálního ředitelství HZS ČR. V gesci jsme měli kromě výborů Evropské komise (dále jen „Komise“), jako je Výbor pro civilní ochranu (CPC), různých expertních skupin (doprava, moduly, kritická infrastruktura), také pracovní skupinu pro civilní ochranu (E.21 PROCIV) Rady EU. Předsedou PROCIV byl pplk. Ing. Jiří Chalupa, který v období příprav na předsednictví, i během předsednictví samého působil na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu. Skupina PROCIV diskutuje návrhy dokumentů předložené Komisí a schází se v Bruselu minimálně jedenkrát měsíčně. V průběhu CZ PRES se tato skupina sešla celkem šestkrát a zabývala se řadou závažných témat - například Závěry Rady EU o zvyšování informovanosti obyvatelstva v oblasti civilní ochrany, sdělení Komise o prevenci, konzulární koncept „Lead State“, snižování rizik katastrof v rozvojových zemích, Unie pro Středomoří, ochrana kritické infrastruktury a spolupráce s mezinárodními organizacemi (např. OSN).

Splněná priorita

Pro oblast civilní ochrany byly uspořádány na území ČR následující akce:

1. Ve dnech 18. až 20. února 2009 se v Brně uskutečnil seminář na téma Zvýšení informovanosti obyvatelstva v oblasti civilní ochrany. Diskuze kromě plenární části probíhala ve třech pracovních skupinách, a to výcvik diplomatického personálu v oblasti civilní ochrany a humanitární pomoci, informování veřejnosti a vzdělávání zaměřené na obyvatelstvo EU a zvýšení informovanosti v oblasti preventivních opatření a bezpečnosti záchranného personálu. Semináře se zúčastnilo 80 delegátů z 24 států, Komise a Sekretariát Rady EU.
2. Ve dnech 22. až 24. dubna 2009 se v Praze uskutečnilo setkání generálních ředitelů civilní ochrany států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a kandidátských států, kterého se účastnilo více než 90 zahraničních delegátů ze třiceti zemí. Toto setkání se koná pravidelně dvakrát ročně vždy ve členském státě EU, který právě v Radě EU předsedá. Setkání je společně organizováno předsednictvím a Komisí. Projednávána jsou aktuální témata z oblasti civilní ochrany. V Praze to bylo např. akční plán CBRN, Mechanismus civilní ochrany pro podporu konzulární spolupráce, scénáře mimořádných událostí velkého rozsahu, stav implementace jednotného evropského čísla tísňového volání 112, Unie pro Středomoří, zkušenosti z mimořádných událostí, moduly civilní ochrany a spolupráce s mezinárodními organizacemi.
3. Na samotné zahájení předsednictví byl ve dnech 6. až 8. ledna 2009 uspořádán v Praze tzv. „Take Over“ meeting, na kterém jsme formálně převzali předsednictví od Francie. Jednání se dále zúčastnily delegace ze Švédska, Komise a Sekretariátu Rady EU.
4. Ve dnech 21. a 22. ledna 2009 se v Praze uskutečnilo přijetí generálního ředitele pro oblast civilní ochrany SRN, se kterým byla diskutována předsednická témata.

Největším úspěchem CZ PRES v oblasti civilní ochrany bylo dosažení přijetí Závěrů Rady EU o zvyšování informovanosti obyvatelstva v oblasti civilní ochrany. Ty vycházejí z výstupů z výše zmíněného brněnského semináře. Závěry obsahují doporučení ve třech oblastech, a to zvyšování povědomí veřejnosti, bezpečnosti zasahujících záchranných složek a školení diplomatického personálu ohledně Mechanismu civilní ochrany. Závěry představovaly úspěšně splněnou prioritu CZ PRES v této oblasti. Byly schváleny na jednání pracovní skupiny pro civilní ochranu E.21 PROCIV dne 14. května 2009 pod číslem 9976/09, na jednání COREPERu II dne 20. května 2009 a na Radě JHA (Rada pro justici a vnitro) dne 4. června 2009.

Zapojení do dalších aktivit

Dne 11. února 2009 byla podepsána Společná tripartitní deklarace za účasti CZ PRES (za Radu EU), Komise a Evropského parlamentu. Každoročně bude 11. únor připomínán jako den jednotného evropského čísla tísňového volání 112.

Pro řešení mimořádných událostí, které nastaly v průběhu CZ PRES, byli v rámci operací Monitorovacího a informačního centra (MIC) vysláni v lednu experti do Moldávie (plynová krize vzniklá následkem sporu mezi Ruskem a Ukrajinou), v březnu do Namibie (záplavy, kterými bylo zasaženo více než 350 000 obyvatel) a v květnu do Tádžikistánu (záplavy a sesuvy půdy nejhorší za posledních 50 let si vyžádaly smrt třiceti obyvatel).

CZ PRES se také zapojilo do aktivit v rámci tzv. Unie pro Středomoří. Ve dnech 17. až 18. června 2009 se uskutečnilo ve francouzském Marseille setkání generálních ředitelů civilní ochrany Unie pro Středomoří (43 států). Na tomto jednání ČR prezentovala, jako předsednický stát, přístup EU k této problematice. Na konci jednání byla schválena doporučení pro přístup k problematice civilní ochrany v rámci Unie pro Středomoří. Další setkání generálních ředitelů civilní ochrany v rámci Unie pro Středomoří proběhne do konce roku 2009.

Práce nekončí

Celkově lze CZ PRES v oblasti civilní ochrany hodnotit jako velice úspěšné. Práce ovšem nekončí, budeme se podílet na plnění tzv. 18-ti měsíčního programu i po dobu předsednictví Švédska, které začalo dne 1. července 2009. „Take Over“ meeting, na kterém Švédsko formálně převzalo předsednictví od ČR, se uskutečnil dne 6. července 2009, den před prvním jednáním pracovní skupiny PROCIV pod jeho vedením. Prioritou Švédska budou především oblasti CBRN a prevence. Na téma prevence se ve Stockholmu uskutečnil ve dnech 27. až 29. července 2009 expertní seminář. Setkání generálních ředitelů civilní ochrany států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a kandidátských států se uskuteční během švédského předsednictví v Radě EU v Göteborgu v termínu 10. až 11. prosince 2009.

kpt. Ing. Daniel DITTRICH, plk. Bc. Jiří MUSÍLEK, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto Milan VÁVRŮ
 

Vnější havarijní plány na území Pardubického kraje

Chemický provozChemický provoz

Vzhledem k trvalému zájmu státu na všestranném zvyšování bezpečnosti ve všech oborech lidské činnosti byla s ohledem na rizika vyplývající z průmyslové výroby vypracována soustava legislativních nástrojů, stanovující pro provozovatele objektů a zařízení, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek (dále jen „provozovatel“) povinnost zavedení a udržování systému prevence závažných havárií.

S tím bezprostředně souvisí oblast havarijního plánování, které je preventivním nástrojem, jehož účelem je poznat existující rizika v daném regionu, zvýšit povědomí o nich, minimalizovat následky případných závažných havárií a v maximální míře tak zabezpečit ochranu obyvatelstva, životního prostředí, hospodářských zvířat, majetkových a kulturních hodnot.

Pardubický kraj lze charakterizovat jako kraj s rozvinutou zemědělskou a průmyslovou výrobou. Z hlediska potenciálu způsobit závažnou havárii jsou nejvýznamnější podniky chemického a petrochemického průmyslu. Ty jsou v rámci kraje lokalizovány zejména v Pardubicích a nejbližším okolí, kde se chemický průmysl počal rozvíjet již v první polovině minulého století. Postupně zde byly budovány významné chemické provozy (Synthesia, Explosia, UMA, Paramo), obchodní a projekční organizace, školy (VŠCHT, SPŠCH) a výzkumné ústavy (VÚOS, VUSPL, VÚPCH). Byly zde položeny základy dnešní chemické a petrochemické výroby. Chemický průmysl tak výrazně ovlivnil pardubický region a  samotné město Pardubice. Současně s rozvojem chemického průmyslu v kraji se zvyšovalo množství nebezpečných látek a chemických přípravků používaných v technologických procesech, skladovaných a transportovaných jednotlivými provozovateli a zároveň tak rostlo riziko vzniku závažné havárie.

Povinnosti provozovatelů

Vstup do Evropské unie přinesl pro Českou republiku povinnost harmonizovat legislativní prostředí a mimo jiné zavést direktivy týkající se havarijního plánování do českého právního řádu. V roce 1999 tak byl přijat zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií [1], který nabyl účinnosti k 29. lednu 2000, a následně řada prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu.

K 1. červnu 2006 byl tento zákon nahrazen zákonem č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií [2], stejně tak byly nově přijaty všechny prováděcí právní předpisy.  Legislativně tak byl stanoven systém prevence závažných havárií a upraveny jak povinnosti provozovatelů, tak působnosti orgánů veřejné správy na tomto úseku.

Provozovatel objektu nebo zařízení s potenciálem způsobit závažnou havárii je povinen zpracovat odpovídající seznam, ve kterém je uveden druh, množství, klasifikace a fyzikální forma všech nebezpečných látek umístěných v objektu nebo zařízení. Poté navrhne krajskému úřadu zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo skupiny B. V případě vydání rozhodnutí krajského úřadu o zařazení do skupiny B je povinností provozovatele zpracovat pro daný objekt nebo zařízení bezpečnostní zprávu, vnitřní havarijní plán a podklady pro stanovení zóny havarijního plánování.

Příslušný krajský úřad stanoví v souladu se zvláštním právním předpisem [3] a na základě dodaných podkladů zónu havarijního plánování, což je území v okolí objektu nebo zařízení, v němž jsou uplatňovány požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu a v němž se zajišťuje veřejné projednávání stanovených dokumentů. Vnější havarijní plán je preventivní dokument, který slouží k zajištění havarijní připravenosti v zóně havarijního plánování, a který stanovuje postupy složek integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) pro případ potenciální závažné havárie.

Vnější havarijní plán se člení na informační část, operativní část a plány konkrétních činností a je zpracováván minimálně ve dvou vyhotoveních. Jedno vyhotovení se ukládá jako součást krizového plánu kraje pro jednání bezpečnostní rady kraje a krizového štábu kraje, druhé se ukládá na krajské operační a informační středisko HZS kraje. V případě řešení závažné havárie se v závislosti na šíření uniklé nebezpečné látky uplatňují ochranná opatření stanovená vnějším havarijním plánem, zejména vybranými plány konkrétních činností (plán vyrozumění, varování obyvatelstva, záchranných a likvidačních prací, evakuace osob, individuální ochrany obyvatelstva, dekontaminace, monitorování, regulace pohybu osob a vozidel, traumatologický plán, zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti a další). Nejdůležitější informace jsou zpracovány ve formě operativních karet pro jednotlivé zdroje rizik.

Tvorba plánů a jejich aktualizace

V roce 2003 bylo Krajským úřadem Pardubického kraje (dále jen „krajský úřad“), na základě zvýšeného rizika, vyplývajícího z množství nebezpečných látek v provozovaných objektech a zařízeních, uváděného v dokumentaci zpracované provozovateli, zařazeno pět subjektů  do skupiny B a bylo stanoveno pět zón havarijního plánování. Krajský úřad, který podle zákona o prevenci závažných havárií zajišťuje zpracování vnějšího havarijního plánu, vyhlásil výběrové řízení na zpracovatele vnějších havarijních plánů pro stanovené zóny havarijního plánování (vybrána byla firma Ekonox, s.r.o.). Následně byl ze strany krajského úřadu a Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (dále jen „HZS kraje“) stanoven harmonogram prací pro zpracování uvedených plánů, na jehož realizaci se kromě výše uvedené firmy podílel rovněž HZS kraje. V březnu 2004 byly po projednání v bezpečnostní radě kraje zpracované vnější havarijní plány schváleny hejtmanem Pardubického kraje.

V letech 2006 až 2007 došlo u některých subjektů, zařazených dříve do skupiny A nebo subjektů nezařazených, k navýšení množství nebezpečných chemických látek nad stanovené limity a byly tedy, v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o prevenci závažných havárií, rozhodnutím krajského úřadu zařazeny do skupiny B (viz přehled v tabulce 1).  Ve dvou případech (Ing. Josef Kořínek, p.f.o.; UNION CONSULTING, s.r.o.) bylo na základě údajů v bezpečnostních zprávách provozovatelů krajským úřadem rozhodnuto nestanovovat zóny havarijního plánování pro tyto subjekty a nebyly tedy ani zpracovávány vnější havarijní plány.

V prvním čtvrtletí roku 2008 bylo ze strany krajského úřadu přistoupeno k revizi a aktualizaci dosud zpracovaných vnějších havarijních plánů. Realizací tohoto úkolu byla pověřena firma TLP, s.r.o.  V rámci aktualizace byly do vnějších havarijních plánů zapracovány zejména změny, které nastaly u jednotlivých provozovatelů (kontaktní údaje, množství a druhy nebezpečných látek). V případě Poličských strojíren, a.s.  bylo ke stanovení zóny havarijního plánování nově použito vhodnější metodiky, publikované ve vyhlášce Českého báňského úřadu [4], která je právně relevantním dokumentem v oblasti nakládání s výbušninami. Tím došlo ke dvojnásobnému zvětšení dosahu účinků závažné havárie oproti výpočtům za použití metodiky TEC-DOC 727.

Z tohoto důvodu byly provedeny odpovídající změny v bezpečnostní dokumentaci, včetně vnějšího havarijního plánu. Všechny aktualizované vnější havarijní plány pro stanovené zóny havarijního plánování v rámci Pardubického kraje byly hejtmanem kraje schváleny koncem roku 2008.

Účast HZS kraje

Pokud jde o účast HZS kraje, zpracovává zejména podklady pro operativní části vnějších havarijních plánů. Vzhledem k tomu, že provozovatel má největší povědomí o potenciálních rizicích ve svém objektu a zná případná opatření k minimalizaci nehod a mimořádných událostí, HZS kraje navázal spolupráci s těmi, kterých se týkala povinnost předání podkladů pro stanovení zóny havarijního plánování. Příslušníci HZS kraje jednají se zástupci provozovatelů také v souvislosti s přípravou, provedením a vyhodnocením integrovaných kontrol prevence závažných havárií.

Je třeba připomenout, že z pohledu HZS kraje sehrává významnou roli v problematice havarijního plánování také informování veřejnosti. HZS kraje, který podle zákona o IZS [5] plní úkoly obecního úřadu obce s rozšířenou působností, mimo jiné seznamuje ostatní obce, právnické a fyzické osoby ve svém správním obvodu s charakterem možného ohrožení obyvatel, s připravenými záchrannými a likvidačními pracemi nebo podle krizového zákona [6] seznamuje obce, právnické a fyzické osoby s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Vysoce účinná je aktivní komunikace s veřejností např. formou cvičení havarijní připravenosti, v rámci kterých se veřejnost stává účastníkem nácviku žádoucího chování. Jedním z takových bylo cvičení s názvem „Nebezpečí 2006“, jehož námětem byla havárie spojená s hrozbou úniku velkého množství kapalného chlóru a cílem cvičení bylo prověřit reálnost vnějšího havarijního plánu Synthesia, a.s., včetně prověření komunikace mezi jednotlivými složkami IZS. Při tomto cvičení byla poprvé provedena reálná evakuace obyvatel obce v počtu téměř 200 osob. Další cvičení složek IZS k prověření vnějších havarijních plánů budou realizována v roce 2011.

Literatura

[1] Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění zákona č. 362/2007 Sb.
[3] Vyhláška č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu.
[4] Vyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

nprap. Ing. Hana ŠEPSOVÁ, foto archiv HZS Pardubického kraje

 

Tabulka 1 Přehled provozovatelů, zařazených do skupiny B
Název
 
Zařazen
 
Místo provozování činnosti
 
Riziko provozované činnosti
 
Synthesia, a.s. (dříve Aliachem, a.s.)
 
2004
 
Pardubice
 
chemické látky, hořlavé kapaliny
 
Hexion Specialty Chemicals Pardubice, s.r.o. (dříve Bakelite, s.r.o.)
 
2004
 
Pardubice
 
chemické látky, hořlavé kapaliny
 
Flaga Český Plyn, s.r.o. (dříve Český Plyn, k.s.)
 
2004
 
Opatovice nad Labem
 
propan - butan
 
Explosia, a.s.
 
2004
 
Pardubice
 
výbušniny
 
Paramo, a.s.
 
2004
 
Pardubice
 
hořlavé kapaliny, plyny
 
Unipetrol Doprava, s.r.o., závod Pardubice – vlečka Paramo, a.s. (dříve - od r. 2003 - Unipetrol Doprava, a.s.)
 
2004
 
Pardubice
 
hořlavé kapaliny, chemické látky
 
Unipetrol Doprava, s.r.o., závod Pardubice – vlečka Synthesia, a.s. (dříve - od r. 2003 - Unipetrol Doprava, a.s.)
 
2004
 
Pardubice
 
hořlavé kapaliny, chemické látky
 
Poličské strojírny, a.s.
 
2006
 
Polička
 
výbušniny
 
Ing. Josef Kořínek, p.f.o.
 
2006
 
Rudoltice u Lanškrouna
 
kyanidy
 
VUOS, a.s.
 
2007
 
Pardubice
 
chemické látky
 
UNION CONSULTING, s.r.o.
 
2007
 
Kostelec u Heřmanova Městce
 
hořlavé kapaliny
 
 

 

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

• ODBORNÁ PŘÍPRAVA
Výcvik hasičů v ohňovém trenažéru v OUPO Brno se plně osvědčil
Petr Kupka

• VĚDA-VÝZKUM-ZKUŠEBNICTVÍ
Možnost iniciace hořlavých látek horkým povrchem požárního automobilu
RNDr. Irena Brumovská

• PROJEKTY
Územní rozvoj a opatření k zajištění bezpečnosti rozvíjeného území
Ing. Vilém Adamec, Ph.D.

• PŘÍLOHA
Mezinárodní hasičské soutěže CTIF
 

vytisknout  e-mailem