Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XIV ČÍSLO 7/2015

V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ analyzujeme zásah jednotek PO na rozsáhlý požár v areálu pily v Hlučíně, hodnotíme výstavy Interschutz a FIRECO, informujeme o připravovaných mimořádných kontrolách vlastníků lesů. V bloku IZS seznamujeme s průběhem taktického cvičení v Brně zaměřeného na spolupráci složek IZS při zajištění pacienta s podezřením na vysoce nebezpečnou látku, přinášíme závěry konference Medicína katastrof, otiskujeme desátý díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii a seznamujeme z poznatky z odborného semináře expertů na vyprošťování. Vzdělávání osob se specifickými potřebami v oblasti ochrany obyvatelstva, druhá část analytického materiálu k problematice analýzy rizik a informace o mezinárodním kurzu pro instruktory OPCW v Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč tvoří náplň části časopisu zaměřené na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. 

  • Požár v areálu pily v Hlučíně
  • Výstava FIRECO lákala na doprovodný program, vystavovatelé si na Slovensko hledají cestu
  • Kontroly vlastníků lesů
  • Cvičení předcházela náročná příprava
  • Záchranářská kynologie 10
  • Analýza rizika – poznámky z praxe (2)
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Požár v areálu pily v Hlučíně

Dne 18. března 2015 v 15.47 hodin byl na operační středisko HZS Moravskoslezského kraje (dále jen „KOPIS“) telefonicky nahlášen požár strojovny kompresoru v areálu hlučínské pily. Na likvidaci požáru se podílelo 18 jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů. Celkem u požáru zasahovalo 89 hasičů.

Popis objektu

Areál pily se nachází na severovýchodě Hlučína v ulici K Pile, nedaleko frekventované silnice vedoucí do Ostravy. Objekt pily je členitý, přibližně ve tvaru písmene „U“. Délka jednoho ramene je asi 170 m, šířka obou ramen přibližně po 20 m, mezera mezi rameny necelých 10 m.

Kompresorovna, u níž začalo hořet, je jednopodlažní, o půdorysu 15 x 4 m. Má dřevěnou nosnou konstrukci opláštěnou deskami. Vstupuje se do ní přes dvoukřídlé dveře. Je přistavěna na dvoupodlažní zděnou část 22 x 20 m. Stropní konstrukce je dřevěná, podbitá heraklitem. Střecha nad dvoupodlažním objektem je sedlová, dřevěná, pokrytá asfaltovou krytinou IPA. Příčky jsou zděné, schodiště železobetonové, dveře a okna dřevěná. Nepodsklepeno. V 1. NP se nachází neužívaná sušárna, ve 2. NP administrativa a šatny.

Oba popisované objekty byly postaveny před účinností požárních norem zhruba v 50. letech 20. století jako dřevovýroba. Nejsou děleny na požární úseky.

Průběh zásahu

Na místo požáru vyslalo KOPIS jednotky PO zařazené v 1. stupni požárního poplachového plánu. První na místo události přijela z východní strany jednotka stanice Hlučín. Na místě zjistila, že hoří hala o rozměrech přibližně 20 x 15 m od prostoru kompresoru.

Prvotní zásah byl veden dvěma proudy C 52 od rozdělovače na místo kompresoru a přilehlé haly sušárny. Na KOPIS bylo v 15.53 hodin velitelem zásahu (VZ) nahlášeno, že nasazené síly a prostředky nestačí. Na místo zásahu mezitím dojela jednotka SDH obce Hlučín. Po zjištění, že by se mohli v prostoru šatny na protilehlé straně budovy nacházet zaměstnanci pily, byl v této části budovy ihned nasazen proud C 52 a zahájen průzkum. Skupina prošla otevřenými dveřmi do šatny a násilně vnikla do prostoru kompresorovny. Při průzkumu byl kvůli silnému žáru a značně nestabilnímu stropu nařízen ústup po schodišti zpět. Během ústupu byla poškozena jedna radiostanice Matra. Během průzkumu nebyly nalezeny žádné osoby.

Další proud C 52 byl veden vnitřkem vedlejší budovy dvěma členy jednotky SDH obce Hlučín k ochlazování stěny, aby se požár nerozšířil na vedlejší halu výroby. Po příjezdu dalších jednotek PO bylo zahájeno hašení ze západní strany budovy.

Střešní konstrukce se zřítila a celá jedna část dvoupodlažní budovy byla v plamenech. Bylo zahájeno hašení nejintenzivnějších částí požáru, zjištěných termokamerou. Na místo zásahu VZ povolal další síly a prostředky, včetně mobilního operačního střediska (MOS). Místo zásahu bylo rozděleno na dva úseky a byl vyhlášen 3. stupeň poplachu.

Zásobování hasební vodou

V areálu nebyl dostatečně silný tlak vody z hydrantové sítě. VZ požádal MOS, aby zjistilo u vodáren možnost zvýšení tlaku ve vodovodním řadu. V 17.06 hodin získalo MOS informaci od vodáren, že tlak nelze kvůli parametrům řadu zvýšit. Velitel stanice HZS MSK Vítkov byl pověřen úkolem zajistit zásobování vodou. VZ požádal o zaslání dalších tří jednotek PO a zřízení čerpacího stanoviště u vodní nádrže, zvané „hlučínská štěrkovna“, vzdálené od místa zásahu asi dva kilometry. Při zásahu se spotřebovalo 333,5 m3 vody a 500 litrů pěnidla jako smáčedlo. Byla zahájena kyvadlová doprava vody cisternami.

Likvidace požáru

Krajský řídicí důstojník převzal velení zásahu v 17.38 hodin a zřídil štáb VZ. Rozsah požárem zasažené části byl upřesněn na 30 x 20 m. Náčelník štábu VZ informoval o situaci starosty Hlučína a Ludgeřovic. Při zásahu bylo použito dvanáct proudů C 52, také jeden proud C 52 z automobilového žebříku a jeden proud B 75 z automobilové plošiny.

V 18.34 hodin byla nahlášena lokalizace požáru. Byly přivezeny sférické balony k osvětlení místa zásahu. Od 20.00 hodin se postupně snižoval počet nasazených proudů a ve 21.05 hodin bylo velení u zásahu předáno řídicímu důstojníkovi HZS MSK, územní odbor Opava, a byla ukončena činnost štábu VZ. Většina jednotek PO byla odeslána zpět na základny.

Na místě požáru se po celou dobu zásahu organizoval průběžný průzkum, osvětlování místa zásahu a dohašovací práce. Do sklepních prostor kotelny bylo instalováno kalové čerpadlo a byla odtud vyčerpávána voda. Byl uzavřen vedlejší přívod vody do objektu, když bylo nalezeno poškozené potrubí, ze kterého vytékala voda. Termokamerou byla vyhledávána skrytá ohniska požáru. Byl vyrozuměn KOPIS kvůli podezření na porušení statiky budovy přilehlé k budově zasažené požárem s žádostí o statické posouzení objektu.

Dne 19. března 2015 v 07.10 hodin bylo místo požáru předáno veliteli družstva stanice Hlučín kvůli dohlídce na místě zásahu a asistenci při zjišťování příčin vzniku požáru. Ve 13.00 hodin bylo místo požáru předáno zástupci majitele.

Příčina vzniku požáru

Iniciátorem požáru byl pevně zabudovaný dvouválcový kompresor 2 JVK-120-S­ I, výrobce Sauer Žandov, a.s., umístěný v dřevěném přístřešku u výrobní haly. V sací části kompresoru bylo zjištěno poškození hlavy pístu, ve které se nacházel otvor o velikosti asi 1 až 2 cm. Vniknutím nečistot (dřevnatý prach) do prostor pístu došlo vlivem provozní teploty (asi 160 °C) a tlaku pístu k jejich vznícení. Nečistoty propadající poškozenou částí hlavy pístu iniciovaly vznícení dalších nečistot (dřevnatého prachu) nacházejících se na podlaze pod kompresorem.

Na základě výsledků ohledání místa požáru a informací získaných v průběhu zjišťování příčiny vzniku požáru byla stanovena jako příčina vzniku požáru technická závada na technologii kompresoru.

Specifika zásahu

Pozitiva
rychlost nasazení útočných proudů k zamezení rozšíření požáru na sousedící objekty,
použití pěny jako smáčedla pro zvýšení účinku hašení kvůli nedostatku vody na místě zásahu,
rozdělení místa zásahu na úseky,
vysoké nasazení zasahujících příslušníků HZS MSK a členů jednotek SDH obcí,
snadné zamezení vstupu nepovolaných osob (celý areál je oplocen, jedna vjezdová brána),
čerpání vody z kanálu technologického zařízení kotelny zamezilo zaplavení strojovny.

Negativa
nedostatek vody na místě zásahu,
zranění dobrovolného hasiče (pád ze žebříku, podezření na zlomené zápěstí),
velké množství odkorů, zbytků dřeva a pilin v okolí místa požáru,
místo zásahu v blízkosti obydlí s vysokou hustotou obyvatel, šíření zplodin hoření,
nejasný popis objektu.

pprap. Ing. Ondřej LASÁK, por. Mgr. Petr KŮDELA, npor. Ing. Zdeněk BĚLÍK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

 

Výstava FIRECO lákala na doprovodný program, vystavovatelé si na Slovensko hledají cestu

Na čtyři tisíce návštěvníků shlédly ve dnech 28. až 30. května 2015 mezinárodní výstavu požární, záchranářské a zabezpečovací techniky FIRECO, jejíž 12. ročník se uskutečnil na výstavišti Expo center, a.s., v Trenčíně. Své nabídky na ploše 2300 m2 představilo 28 vystavovatelů ze Slovenska, České republiky a Polska. Záštitu nad akcí převzalo Ministerstvo vnitra Slovenské republiky. Součástí výstavy byl zajímavý doprovodný program a výstava profesionální požární techniky.

Cílem specializované výstavy bylo seznámit odbornou i laickou veřejnost s nejnovějšími typy požárních zařízení, záchranářské techniky, novinkami v oblasti výstroje a výzbroje hasičů, ale i možnostmi v oblasti ochrany obyvatelstva před různými typy živelních pohrom a mimořádných událostí.

Po předchozím poněkud rozpačitém ročníku před dvěma lety si vystavovatelé na veletrh znovu začínají hledat cestu a atraktivní doprovodný program přilákal i návštěvníky z řad laiků. Stejně jako český Pyros, i slovenské FIRECO bylo zřejmě ze strany účasti vystavovatelů znatelně „poznamenáno“ předním světovým veletrhem zaměřeným na požární ochranu a záchranářství Interschutz, který se konal jen o čtrnáct dní později v německém Hannoveru.

Z českých vystavovatelů se letos u slovenských sousedů představily firmy CLINITEX, s.r.o., Ostrava, FIRE EDIT, s.r.o., Praha, KNĚŽEK, s.r.o., Palkovice, KOBIT THZ, s.r.o., Slatiňany, KOJA, s.r.o. Mníšek pod Brdy a KOMFI, s.r.o., Lanškroun. Svoji činnost zde prezentoval samozřejmě Hasičský a záchranný sbor Slovenské republiky. Videa ze zajímavých zásahů, výklad preventivních opatření a expozice techniky zaujaly většinu návštěvníků. Velkou návštěvnost si pochvalovali také zástupci Dobrovolné požární ochrany Slovenské republiky (DPO SR). V současné době na Slovensku mnoho sborů dobrovolných hasičů obnovuje svoji činnost, ale vzniká i hodně sborů zcela nových. „Zájem veřejnosti stoupá. Nyní máme téměř 100 tisíc dobrovolných hasičů, z toho deset tisíc už slouží v zásahu schopných jednotkách vybavených odpovídající technikou i ochrannými prostředky. Vystrojenost, vyzbrojenost ale i odborná vzdělanost sborů je nyní podstatně lepší než v minulosti, některé jednotky už jsou na úrovni profesionálů. Hasičský a záchranný sbor Slovenské republiky nyní poskytuje významnou podporu na získání požární techniky,“ uvedla Dana Mesarošová z DPO SR.
Ze slovenských záchranných složek se představila ještě Speciální kynologická záchranná služba SLOVAKIA, která v rámci příhraniční spolupráce zasahuje i v Polsku, Maďarsku a České republice. Tato nezisková dobrovolná organizace disponuje sedmi vycvičenými psy pro vyhledávání osob v sutinách, na ploše i ve vodě, s nimiž je ročně přivolána k šedesáti zásahům.

V prezentaci firem byl jedním z nejnavštěvovanějších stánek slovenské firmy Obuv­ špeciál, spol. s r.o., která se svou zásahovou obuví pro profesionály S14169 FIREPRO vyhrála soutěž o nejlepší exponát výstavy Zlaté FIRECO 2015. Goretexová obuv s ochranou proti průřezu motorovou pilou, flexibilní zónou a ochranou proti nárazu v oblasti kotníku si cenu bezesporu zasloužila. Druhé místo udělila odborná komise modulům práškového hašení požárů Tungus MPH-065, MPH-2, MPH-2.8 a MPH-4 od firmy Sapfir, s.r.o. Tyto efektivní prostředky na hašení ohnisek požáru v prvním stádiu zajišťují nepřetržitou ochranu objektu po dobu 10 let bez potřeby technického servisu, což významně snižuje náklady na zajištění požární ochrany objektů. Třetí místo si odvezla česká firma KOJA, s.r.o., za systémovou integraci KOJA pro dispečerská centra, která zjednodušuje ovládání a snižuje provozní náklady.

Hlavním lákadlem z doprovodného programu byl pro odborníky z oblasti požární ochrany již XI. ročník mezinárodní konference FIRECO 2015. Z „venkovního“ programu zaujala laiky i fandy historické techniky Mezinárodní soutěž hasičské historické techniky a ukázky likvidace požáru automobilu, záchrany osob z výšky, vyhledávání nezvěstných osob vycvičenými psy a další. Doufejme, že příští ročník mezinárodní expozice přiláká ještě více vystavovatelů a vrátí veletrhu FIRECO jeho ztracený lesk.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto autorka
 

Kontroly vlastníků lesů

Lesy jsou jedním z nejvýznamnějších přírodních bohatství, o které je nutné pečovat, chránit je a rozvíjet. Každoroční požáry lesů a lesních porostů vyžadují náročné zásahy hasičů. Velmi často je plocha požárů rozsáhlá, těžko přístupná a hašení samotné je charakteristické nedostatkem vody. S ohledem na plochu zasaženou požárem může být i nedostatečné množství sil a prostředků jednotek požární ochrany na místě požáru.

Z těchto důvodů se MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky rozhodlo zjistit stav zabezpečení požární ochrany u vlastníků lesů, a proto vyhlásilo na rok 2015 mimořádné kontroly vlastníků lesů zaměřené na dodržování předpisů o požární ochraně.

Cílem kontrol je prověřit opatření pro včasné zjištění požáru v lesích, proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany a vytváření podmínek pro hašení požárů při zajištění dostupnosti zdrojů vody určených k hašení požárů.

Kontroly jsou především zaměřeny na povinnost, která vyplývá z § 7 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), ve kterém se uvádí, že „vlastník nebo uživatel zdrojů vody pro hašení požárů je povinen tyto udržovat v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody pro hašení požárů.“

Dalším kontrolním bodem je povinnost uvedená v § 7 odst. 2 zákona o požární ochraně, ve kterém se uvádí, že „vlastník nebo uživatel lesů v souvislých lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 hektarů je v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru povinen zabezpečit nad rámec povinností stanovených v § 5 zákona o požární ochraně opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany, pokud tak neučiní Ministerstvo zemědělství podle ustanovení § 46 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, ve znění pozdějších předpisů.“

Opatření by mělo být stanoveno tak, aby bylo použitelné neprodleně po vyhlášení doby zvýšeného nebezpečí vzniku požáru. Vyhlášení této doby může být provedeno velice rychle, ze dne na den. Poté již nemusí být dostatek času k navržení nejvhodnějších opatření, zajišťování sil a prostředků pro jejich realizaci.

Ministerstvo zemědělství zabezpečovalo uvedená opatření naposledy v letech 2010 až 2012 na celém území ČR, mimo lesů v působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva životního prostředí. Od roku 2013 je zajišťována tato aktivita pouze Leteckou službou Policie ČR ve vybraných sektorech na území ČR.

Důležitým dokumentem nejen pro kontrolu, ale i pro vlastníky lesů je „Nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru“, zpracované ve smyslu § 27 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona o požární ochraně, které definuje zejména dobu zvýšeného nebezpečí vzniku požáru a stanovuje další požadavky na zajištění požární ochrany pro toto období.

V případě, že se v místech kontroly nacházejí zdroje vody určené pro hašení požárů, bude kontrola zaměřena i na průjezdnost příjezdových komunikací k těmto zdrojům vody a zjištění jejich stavu tak, aby bylo umožněno použití požární techniky a bylo umožněno čerpání této vody.

Zdrojem zjištění, zda se v místě kontroly nachází zdroje vody pro hašení požárů je „Nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů“ zpracované ve smyslu § 27 odst. 2 písm. b) bod 2 zákona o požární ochraně a „požární řád obce“ zpracovaný ve smyslu § 29 odst. 1 písm. o) bod 1 zákona o požární ochraně, popř. jiná dokumentace, kterou obec zabezpečuje zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti ve smyslu § 29 odst. 1 písm. k) zákona o požární ochraně.

Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), umožňuje využití institutu tzv. úkonů předcházejících kontrole. Tento institut umožňuje využít oprávnění kontrolních orgánů i v rámci přípravné fáze předcházející výkonu kontroly, s cílem posoudit důvodnost případné kontroly. V závislosti na výsledcích této „zjišťovací činnosti“ pak může nebo nemusí následovat vlastní provedení kontroly ve smyslu kontrolního řádu.

kpt. Ing. Lukáš HŘEBAČKA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora
 

Cvičení předcházela náročná příprava

Taktické cvičení „Zásah při podezření na riziko šíření vysoce nebezpečné nákazy po příletu letadla na mezinárodní letiště Brno­ Tuřany“ ověřilo 21. ledna 2015 spolupráci složek IZS a završilo celoroční odbornou přípravu na tuto specifickou mimořádnou událost.

Příprava biovakuPříprava biovakuIntenzivní příprava složek IZS v Jihomoravském kraji na řešení mimořádné události s podezřením na vysoce nebezpečnou nákazu (dále jen „VNN“) začala již v roce 2014. Zásah k zamezení šíření VNN má svá specifika jak po stránce taktické, tak po stránce technické. Na několika společných jednáních, kterých se zúčastnili zástupci Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje (dále jen „HZS JMK“), Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje (dále jen „ZZS JMK“), Policie České republiky (dále jen „PČR“) a zástupci Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje (dále jen „KHS JMK“), byly nastíněny základní kompetence jednotlivých subjektů, základní činnosti v ohnisku nákazy, dekontaminace zasahujících a biovaku. Po těchto jednáních bylo rozhodnuto, že je nutné veškeré domluvené postupy a zásady prakticky nacvičit tak, aby se dosáhlo maximální připravenosti na tento velmi náročný a nepříliš standardní typ zásahu.

Výcvik v několika etapách

Zajištění pacientaZajištění pacientaPraktický výcvik probíhal na několika úrovních a v několika etapách podle stanoveného dlouhodobého plánu. Nejprve jednotlivé složky IZS cvičily dílčí úkoly a připravovaly si své postupy a speciální vybavení. Výsledkem těchto činností bylo například sestavení konečné podoby biohazard týmu ZZS JMK a doplnění speciální výbavy, například o základní ochranný oděv zasahujících záchranářů – filtroventilační jednotka s oděvem Microchem 3000. Záchranáři několikrát cvičili správné postupy oblékání, kontrolu oděvu před vstupem do nebezpečné zóny, ale také svlékání z dekontaminovaného oděvu. Ze strany HZS JMK byly všeobecné taktické postupy zásahu na nebezpečnou látku upraveny pro tento typ události na základě konzultací s KHS JMK a byl stanoven metodický postup zásahu v nebezpečné zóně ve spolupráci právě s biohazard týmem ZZS JMK. KHS JMK se zapojila do všech dílčích a později i společných výcviků. Jedním z přínosů bylo také vytvoření balíčku pro epidemiologa s ochrannými prostředky a nezbytnými dekontaminačními prostředky. Tento balíček byl doplněn i tištěnými materiály pro občany, které by byly rozdávány v případě zásahu, je uložen ve vozidle HZS JMK a na místě zásahu je zasahujícím epidemiologům předáván. Jednotlivými dílčími postupy a výcviky se osvědčilo pro jednotky HZS JMK použití ochranného obleku TYCHEM F, který splňuje požadavky normy EN 14126:2003 na ochranu proti biologickým rizikům v nejvyšší výkonnostní třídě. Rovněž byl dohodnut s KHS JMK postup dekontaminace biovaku a zasahujících jednotek PO v nebezpečné zóně na VNN. Dekontaminačním činidlem byl stanoven 5% roztok Chloraminu T s vyčkávací dobou působení pět minut.

Dekontaminace cestujícíchDekontaminace cestujícíchDalší etapou v odborné přípravě byly jednotlivé praktické nácviky, které podle námětu byly voleny tzv. od nejjednodušší po nejnáročnější variantu zásahu. První společný výcvik byl realizován jako zásah u nemocného pacienta v soukromém bytě, u něhož první příznaky VNN rozeznal operátor krajského zdravotnického střediska zdravotnické záchranné služby. Standardní výjezdová skupina ZZS JMK vzhledem ke stavu pacienta (při vědomí, oběhově i ventilačně stabilní) na místo vůbec nejela. Od počátku byl výjezd realizován biohazard týmem ZZS JMK.

Druhý nácvik probíhal v ordinaci praktického lékaře ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, kde anamnézu rozpoznal právě praktický lékař a podle pokynů orgánu ochrany veřejného zdraví (dále jen „OOVZ“) informoval KHS JMK, která rozhodla o vysokém riziku nákazy a následné aktivaci všech základních složek IZS a následném zásahu.

Průběh cvičení

Dekontaminace biovakuDekontaminace biovakuPoslední z komplexních výcviků byl realizován formou taktického cvičení složek IZS, které se konalo na mezinárodním letišti Brno­-Tuřany na stojánce Východ (místě vyhrazeném pro mimořádné události). Během cvičení nebyl provoz na mezinárodním letišti přerušen. Do cvičení byly současně se základními složkami IZS a KHS JMK zapojeny i všechny dotčené subjekty podílející se na řešení takto složitého zásahu ve specifických prostorách. Cvičení bylo provedeno prakticky, včetně dekontaminace postižených osob a prostorů mimo vlastní „letadlo“. Letadlo bylo fyzicky zastoupeno evakuačním autobusem HZS JMK v počtu míst 39.

Cíl cvičení

Nácvik ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v BrněNácvik ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v BrněCílem cvičení bylo prověřit spolupráci Letiště Brno, a.s., a složek IZS při zajištění pacienta s podezřením na VNN na mezinárodním letišti, dále prohloubit schopnosti velitelů a vedoucích složek IZS při společném řízení a koordinaci sil a prostředků a prověřit reálné dojezdové časy složek IZS.

Aktivace systému

Ve 13.10 hodin bylo na Řízení letového provozu ČR, s.p. (imitováno příslušníkem HZS JMK) oznámeno posádkou letadla směřující na letiště Brno­ Tuřany se 150 cestujícími (fakticky 33, imitováno studenty Univerzity obrany v Brně), že se na jeho palubě nachází cestující s podezřením na VNN. Řízení letového provozu oznamuje operačnímu středisku HZS podniku Letiště Brno, a.s., že se na palubě letadla nachází osoba, u které se objevily příznaky vedoucí k podezření na VNN Ebola a osoba cestuje z rizikových oblastí, kde vykonávala činnosti u nemocných Ebolou. Na základě rozhodnutí orgánu OOVZ (určeného pracovníka KHS JMK se sídlem v Brně), jsou aktivovány předdefinované složky IZS k provádění příslušných opatření. Úroveň vyrozumění OPIS MV­-generálního ředitelství HZS ČR byla cvičena pouze štábně.

Neprodleně po oznámení události a vyhodnocení situace vyjela na vyhrazené místo pro mimořádné události jednotka HZS podniku Letiště Brno, a.s., která čekala v záloze na přistání letadla. Z hlediska zajištění bezpečnosti byla ke stanovenému místu pro vjezd složek do areálu letiště vyslána ostraha letiště, která otevřela vstupní brány a doprovodila složky IZS k místu události na letištní plochu. Pro zajištění bezpečnosti na letišti byl aktivován speciální plán opatření ze strany PČR, která současně zabezpečila dovoz službu konajících pracovníků KHS JMK ze svého pracoviště. KOPIS HZS JMK vyslalo na místo jednotky PO podle stanoveného poplachového plánu na tento typ události, jehož základ tvoří jednotky stanice Brno-Líšeň, která má celokrajskou předurčenost na tyto typy událostí. Současně bylo zahájeno svolávání členů biohazard týmu ZZS JMK a jejich vyslání na letiště. Vzhledem k vážnosti situace bylo taktéž svoláno zasedání krizového štábu letištního výboru pro bezpečnost Letiště Brno, a.s.

Budování stanovišť

Po přistání a navedení letadla na stojánku Východ (reálně příjezd autobusu s cestujícími) byla letištními hasiči a příslušníky PČR vytvořena bezpečnostní uzávěra okolí letadla. Prostřednictvím řídicí věže probíhala komunikace s posádkou letadla a předávání informací veliteli zásahu z HZS podniku Letiště Brno, a.s., který komunikoval s pracovníky KHS JMK a dále vyhodnocoval nastalou situaci. Po příjezdu jednotek HZS JMK bylo místo rozděleno na tři samostatné úseky. Na úseku č. 1 započala výstavba dekontaminačního stanoviště pro zasahující hasiče a zdravotníky, kde se současně dekontaminuje biovak s pacientem. K dekontaminaci vysoce rizikových osob, které byly zasaženy například výměty od nakaženého pacienta nebo seděly na sedadlech v těsné blízkosti, bylo použito stanoviště dekontaminace osob (dále jen „SDO 3“) – úsek č. 2. Další skupina hasičů vystavěla na letištní ploše zázemí z kontejneru nouzového přežití a nafukovacích zdravotnických stanů – úsek č. 3.

Činnost štábu velitele zásahu

Vzhledem k tomu, že šlo o velmi komplikovanou a rozsáhlou událost, rozhodl velitel zásahu (dále jen „VZ“) o vytvoření štábu velitele zásahu a současně si jako pomocníka velitele zásahu určil řídicího důstojníka HZS JMK. Součástí štábu byli zástupci všech složek IZS, KHS JMK a Letiště Brno, a.s. Při prvním zasedání se hodnotily dosavadní informace o situaci a upřesněnily první zprávy z paluby z letadla. Na palubě se nacházelo 33 cestujících, z nichž jeden s vysokým rizikem VNN, o kterého pečuje stevard a dále celkem tři členové palubního personálu se dvěma piloty mimo prostor cestujících. Podle dostupných informací bylo identifikováno pět rizikových osob. Na palubě byla také těhotná cestující, dále osoby bez bližších informací. Na zasedání byl domluven následující postup řešení zásahu:

„Dva členové biohazard týmu ZZS JMK a jeden příslušník HZS JMK nastoupí do letadla a provedou tzv. roztřídění cestujících do tří skupin. Nízkorizikové osoby vystoupí z letadla a provedou si dezinfekci podrážek bot a rukou před letadlem za asistence tří příslušníků HZS JMK v ochranných prostředcích. Po této dezinfekci budou naloženi do přistaveného letištního autobusu, kde proběhne poučení pracovníkem KHS JMK o situaci. Zde jim bude předán informační leták a následně budou převezeni k odbavení do letištní haly. Další skupinou budou vysoce rizikové osoby, které byly znečištěny od pacienta, nebo seděly v jeho těsné blízkosti. Ty budou dekontaminovány v SDO 3 a odvezeny výjezdovým prostředkem ZZS na kliniku infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno Bohunice k observaci. Pro odvoz bude nutné povolat další sanitní vozidla. Pacient bude vyveden jako poslední (není přímo ohrožen na životě) a do transportního izolačního prostředku (dále jen „TIP“) – biovaku bude naložen na prostranství před letadlem“.

Po ukončení zasedání byla z jednotlivých úseků zásahu nahlášena připravenost, proběhly závěrečná porada zasahujících skupin v nebezpečné zóně a bezpečnostní pohovor.

Evakuace a dekontaminace cestujících letadla

Cestující byli po skupinách za doprovodu příslušníků PČR odváděni nejprve k letištnímu autobusu, dále pak k SDO 3, kde proběhla reálná dekontaminace a předání k dalšímu ošetření. Na závěr došlo k evakuaci samotného pacienta s podezřením na VNN, jeho zaléčení a naložení do biovaku. Následně byl pacient dekontaminován a předán druhé skupině biohazard týmu ZZS JMK mimo nebezpečnou zónu. Zde došlo k naložení do sanitního vozu a za doprovodu PČR k odvozu do určeného zdravotnického zařízení (pro případ cvičení jen z areálu letiště). Během těchto záchranných prací bylo na dalším zasedání štábu velitele zásahu rozhodnuto o nakládání se zavazadly, jejich roztřídění na rizikové zavazadlo pacienta a ostatní zavazadla. O další předání zavazadel se postaral personál letiště a PČR. S rizikovým zavazadlem se zacházelo jako s infekčním materiálem. Tyto činnosti prováděla pouze jednotka HZS podniku Letiště Brno, a.s.

Dekontaminace prostorů letadla se neprováděla. Letadlo jeho obsluha zabezpečila proti dalšímu vstupu, než budou stanovena další opatření ve spolupráci s provozovatelem letadla.

Na závěr hasiči dekontaminovali nebezpečnou zónu zádovými motorovými postřikovači.

Hodnocení cvičení

Cvičení se zúčastnilo celkem 134 cvičících, přítomno bylo 50 pozvaných hostů, včetně hejtmana JMK, vedení oddělení krizového řízení Ministerstva zdravotnictví a dalších.

Pozitiva
zásah byl proveden profesionálně – od oznámení záměru přistání letadla po ukončení zásahu uplynulo celkem 175 minut, od „přistání letadla“ po zahájení transportu nemocného s podezřením na VNN uplynulo 131 minut,
všechny složky IZS prokázaly velmi dobrou připravenost na řešení této mimořádné události, včetně respektování nepřerušeného provozu na mezinárodním letišti,
zřízení štábu velitele zásahu se ukázalo velkým přínosem pro všechny složky IZS. Jednotlivé týmy, obzvláště ty, které zasahovaly v nebezpečné zóně, se tak mohly soustředit pouze na vlastní výkon činnosti,
bezpečnost v okolí letadla byla kontrolována díky vnější uzávěře, zřízené PČR, která také výborně spolupracovala s ostrahou letiště,
nezbytnou součástí hladkého průběhu akce byly jasné pokyny a rozhodnutí KHS JMK – od stanovení vysokého rizika podezření, po rozhodnutí jak naložit s rizikovými osobami, nebo s přepravovanými zavazadly.

Nedostatky a návrhy na možná řešení
při předávání informací o nutnosti nasazení sil a prostředků všech složek IZS nezaznělo jednoznačné spuštění akce, zúčastněné složky se dohodly na heslu „nutnost aktivace biohazard týmu“,
při cvičení nebylo k dispozici skutečné letadlo, proto nemohly být procvičeny standardní úkony po přistání letadla, včetně přistavení nástupních schodů, ani aktivity profesionálního palubního personálu (Letiště Brno-Tuřany nedisponuje vhodným typem letadla pro účely tohoto cvičení, nasmlouvání a dovezení letadla by bylo velmi finančně náročné), ale improvizace s autobusem byla přijatelnou náhradou vzhledem k přítomnosti dvou vchodů, úzké uličky i relativně velkého počtu míst pro sezení,
chybělo jasné označení jednotlivých členů týmů v osobních ochranných prostředcích, se kterými by se všichni předem seznámili (dohodnuto bylo použití křídového spreje, velitel každého týmu bude viditelně a jednotně označen na povrchu osobního ochranného prostředku, a to při dokončení oblékání a dolepení švů),
pacientovi byla v letadle nasazena rouška s výdechovým ventilem, která má chránit zdravého cestujícího – nemocný bude podporovat šíření nákazy (rouška byla vyměněna za chirurgickou po nástupu biohazard týmu do letadla, pokud by v letadle nebyl dostatečný počet roušek pro ochranu zdravých cestujících, je nutné roušky rozdělit tak, aby je dostali přednostně cestující, kteří jsou nejblíž pacientovi, cestující bez roušek pak přednostně opustí palubu letadla),
pacient vyžadoval okamžitou terapii, proto lékař neměl čas provádět třídění cestujících (v případě velkého množství cestujících musí s roztříděním pomoci palubní personál nebo další osoba, která bude oblečena v osobních ochranných prostředcích,
cestujícím nebyla měřena teplota, kromě nemocného (k tomu se přistoupilo po domluvě s KHS JMK, protože letadlo nepřiletělo přímo ze zasažené oblasti, a nebyl předpoklad, že v letadle bude cestovat více nemocných. Pacient udával jasnou pracovní anamnézu v „ebolovém“ centru. Za krátkou dobu letu „z Tunisu“ se infekce u jiných nemocných nemohla projevit),
u rizikových osob nebyla provedena identifikace, která byla nutná, neboť letadlo se vracelo z mimoschengenského prostoru. Problém byl způsoben tím, že cestující kontaminovaní výměty nemocného by byli nuceni hledat doklady v „čistém, nekontaminovaném“ příručním zavazadle, které by se tím kontaminovalo (řešením může být tablet v aquapacku, který by obsluhovali příslušníci HZS JMK a doklady, i kontaminované, nafotili pro identifikaci. Ani tento systém však nevyloučí možnost kontaminace příručního zavazadla při hledání dokladů).

kpt. Ing. Milan TLAMKA, mjr. Mgr. Petr VEVERKA, HZS Jihomoravského kraje, MUDr. Jana KUBALOVÁ, ZZS Jihomoravského kraje, foto archiv HZS Jihomoravského kraje

Záchranářská kynologie 10

Horská služba ČR

První pronikání člověka do neznámých hor s sebou přineslo i první oběti. Jednalo se o lovce, bylinkáře a hledače zlata, kteří zabloudili a zahynuli. Člověk začíná hor využívat ke svému prospěchu. Dostává se čím dál výše a po celých horách si staví příbytky. Život v horách je tvrdý i v souvislosti s klimatickými podmínkami. Nečekané zvraty počasí znepříjemňují život v horách. Postupně začínají chodit do hor i návštěvníci, které láká krásná příroda. Hosté přicházejí v létě i v zimě a obracejí se na domácí obyvatele a znalce hor, aby je zavedli do neznámých koutů pohoří. Proto vzniká v roce 1850 koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí první pomoci.

Historie a vývoj Horské služby

První organizovaná záchranná akce v Krkonoších se uskutečnila v zimním období roku 1900. Dne 24. března 1913 zahynuli v Krkonoších při závodě v běhu na lyžích na 50 km Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata. Ve sněhové bouři Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život, což bylo posuzováno jako základní čin v pomoci člověka člověku v horách, a proto je 24. březen slaven jako Den Horské služby v ČR. Po první světové válce dochází k velkému rozvoji lyžařství v českých zemích a díky tomu stoupá počet zimních návštěvníků hor. Tím se i zvyšuje počet úrazů a tragických nehod. Již řadu let školili lékaři místní hasiče v poskytování první pomoci v horách. K hasičům se přidružili členové místních spolků zimních sportů a místní obyvatelé. Všichni byli velmi dobrými znalci hor. Jedinou nevýhodou bylo nejednotné vedení.

Před zimou v roce 1934 se vytvořil v Krkonoších samostatný záchranný sbor o šesti oddílech. Zima je dokonale prověřila, a tak 12. května 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby (dále také „HS“) v Krkonoších. Bylo zřízeno pět stanic a předsedou se stal okresní hejtman ve Vrchlabí. Hlavním nedostatkem bylo materiální vybavení členů, ale tento nedostatek byl vyrovnán nezměrnou obětavostí, skromností a vynikajícím kamarádstvím členů HS.

Politické události a druhá světová válka existenci HS přerušily. V září 1945 dochází k obnovení činnosti Horské záchranné služby (HZS) v Krkonoších. Postupně vznikají záchranářské spolky i v jiných oblastech (v roce 1948 – Jeseníky, Šumava, 1949 – Orlické hory, 1951 – Beskydy, 1954 – Jizerské hory, 1955 – Krušné hory). V roce 1950 se usnesl aktiv dobrovolných pracovníků HZS a požádal o zařazení do tehdejšího Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport v Praze. Byly schváleny stanovy HZS. Ke sjednocení dvou největších záchranných organizací v republice – Horské záchranné služby a Tatranské horské služby – dochází 1. prosince 1954, kdy byla ustavena Horská služba s celostátním působením. Byl změněn členský odznak a vytvořeny oblastní komise. Nastává velký rozvoj Horské služby. V roce 1957 došlo ke zrušení Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport a k vytvoření Československého svazu tělesné výchovy, pod jehož vedení spadala i Horská služba v celé republice. Se zvýšenou úrovní Horské služby rostlo i materiální vybavení záchranných stanic i členů HS. Kromě základních pomůcek, jako jsou svozné saně, lyžařská a horolezecká výstroj, oblečení členů a zdravotnický materiál, pronikají do vybavení HS další pomůcky pro záchrannou i preventivní činnost.

Zvláštní vliv má zvýšený mezinárodní styk se zahraničními partnery z alpských zemí. Bylo zavedeno mezinárodní značení sjezdových tratí a lyžařských cest. Začínají se používat SOS telefony a radiostanice. Od roku 1967 se používají sněžné skútry. Postupně se budují a modernizují objekty záchranných stanic a domů HS.

Horská služba se stala postupně jednou z nejlépe vybavených horských služeb ve východní Evropě. Pravidelná účast na zasedáních a kongresech IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA (Union Internationale des Associations d’Alpinisme) a úspěšné zvládnutí mezinárodního sympozia ve Vysokých Tatrách v prosinci 1967, které řešilo problém právního postavení záchranných služeb a bezpečnosti v horách, vedlo k přijetí HS ČSSR za člena IKAR, po boku dalších záchranných služeb v Evropě. Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vzniká jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky, které je financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. V průběhu roku 2004 došlo k dohodě ministerstev, pro která HS vykonává činnost, že HS bude nadále zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu. Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. ledna 2005 přebírá odpovědnost za činnost HS v České republice.

V současné době je u HS zaměstnáno 67 osob na hlavní pracovní poměr, z toho je 62 záchranářů. 41 záchranářů je zaměstnáno sezonně (v zimním období), další vykonávají práci dobrovolně – 407 členů, 22 lékařů a 40 čekatelů. Pro svoji činnost má HS k dispozici záchranné stanice, terénní techniku v podobě terénních automobilů, čtyřkolek, skútrů a využívá technické prostředky jako svozné saně, nosítka, lyžařskou, skialpinistickou a horolezeckou výstroj, zdravotnický materiál, navigační přístroje, spojový materiál apod.

Kynologie v podmínkách HS

V dávnější historii jsou známy dvě písemné zmínky o použití psa v horských podmínkách, a to při pádu laviny. Poprvé to bylo v roce 1773 v Hrazeném potoce a pak v roce 1935 opět v Krkonoších, kdy pro vyhledání lavinou zasypaných osob nasadila psa armáda. Právě třicátá léta minulého století znamenala počátek aktivního využívání psů záchrannými organizacemi v Evropě. V našich podmínkách se psi začali využívat později. V roce 1966 se pro potřeby horské služby koupili první psi, němečtí ovčáci, Udo pro slovenskou Horskou službu a fenka Herma pro Horskou službu v Čechách. Jejím psovodem byl Wolfgang Berger z Pece pod Sněžkou. Spolu se 20. března 1968 zúčastnili pátrání při největším lavinovém neštěstí v Krkonoších, kdy lavina zasypala 24 osob, 19 z nich v lavině zahynulo. Herma při svém prvním ostrém nasazení našla jednu živou osobu a několik mrtvých.

V souvislosti s rozmachem turistiky se počet psů u Horské služby v 70. a 80. letech postupně navyšoval, a to nejen v pohořích s lavinovými oblastmi. Po Krkonoších a Jeseníkách se rozšířila činnost psovodů i na Šumavě, Orlických a Jizerských horách, a to zejména pro potřeby vyhledávání ztracených osob v horském terénu.

Psovod Horské služby

Psovod HS musí být nejprve jejím členem. Aby se jím stal, musí mít působnost (bydliště) v dané oblasti. Najde si okrsek (místo, kde pracuje HS) a v tomto okrsku musí být volné místo. Současně si musí najít dva ručitele, kteří jsou členy HS nejméně pět let. Musí projít výcvikem, aktivně se zúčastňovat všech školení, výcviku, akcí, schůzí apod., a po seznámení s problematikou může požádat okrsek o schválení na čekatele HS. Schválit ho musí následně i rada oblasti. Během dalších maximálně pěti let musí absolvovat letní a zimní školu HS a musí úspěšně složit všechny náročné zkoušky. Vše začíná fyzickou prověrkou, zkouší se teoretické i praktické znalosti z první pomoci, topografie (včetně GPS), meteorologie, horolezectví, organizace záchranných akcí, techniky záchranných prací, lavinové problematiky, pohybu ve volném terénu, lyžování, radiospojení a mnoho dalších činností. Po těchto nabytých znalostech se stane dobrovolným členem HS.

Všechny znalosti a dovednosti si utvrzuje a rozšiřuje na pravidelných školeních, jejichž součástí je i přezkoušení. Každoročně je prověřován zdravotní stav a fyzická zdatnost každého člena HS. Teprve pak může začít uvažovat o tom, že bude zařazen jako psovod HS.

Zpravidla se nejprve aktivně zúčastňuje kynologických cvičení a kurzů jako figurant. Mnozí zjistí, že je to činnost náročná, a to nejen časově, a od svého záměru upustí. Ti, kteří vytrvají, postupně vycvičí svého psa. Zkušenosti a vzdělání v kynologii jsou výhodou. Pro nasazení do ostrých akcí musí složit atest – psovod HS.

Nikdo není u HS zaměstnán pouze jako psovod. Pouze tři psovodi pracují u HS celoročně. Další dva jsou zaměstnáni jen sezonně – v zimním období. Ostatní jsou dobrovolnými členy. Jako psovodi pracují a výcviku psa se věnují všichni až po odsloužení služeb v terénu, na sjezdovkách a ve stanicích HS a po splnění všech ostatních povinností a zvládnutí činností záchranáře. Být psovodem HS je tedy spousta práce navíc. V současné době je u Horské služby zařazeno 11 psovodů s klasifikací A nebo C a 4 psovodi jsou ve fázi přípravy.

Výcvik a nasazení

Kynologie v rámci Horské služby je založena na tzv. smluvním vztahu mezi psovodem a vedením HS, na základě kterého psovod zapůjčuje svého psa k výkonu služby. Psovodi HS se v minulosti zúčastňovali atestů Ministerstva vnitra ve specializaci sutinového i plošného vyhledávání. Bylo období, kdy měli úspěšně složenou zkoušku ve specializaci plošného vyhledávání všichni psovodi HS. Nároky na připravenost psovoda a psa se postupně stále zvyšují. Zkouška Ministerstva vnitra neprověří dostatečně schopnosti psovoda a psa pro samostatné a společné pátrání v horském terénu a proto má HS má svou vlastní akreditovanou zkoušku. V zimním období je to zkouška z vyhledávání v lavinách se psem, zkouška z lavinové problematiky a vyhledávání pomocí lavinového vyhledávače. V letním období je to zkouška z topografie a používání navigačních přístrojů a mapových podkladů. Zkouška z vyhledávání v horském terénu se psem je několikahodinová a je rozdělena na denní a noční část. Prověřuje se orientace v terénu, souhra a schopnost spolupráce jednotlivých psovodů i ve stresových situacích. Náročnost zkoušky odpovídá vysokým požadavkům kladených na psovoda a psa při skutečných pátracích akcích.

Psovodi HS pravidelně cvičí s kynology jiných organizací, a to jak z ČR, tak ze Slovenska, Polska, Rakouska, Německa a Itálie. Vzájemná výměna poznatků a zkušeností přispívá ke zdokonalování práce kynologů a psů. Psovodi jsou nasazováni na pátrací akce v horách podle podmínek a potřeb. O nasazení rozhoduje dispečer oblasti po konzultaci s velitelem akce. Při pátrání mimo horské oblasti na žádost Policie ČR rozhoduje o nasazení psovodů náčelník oblasti, ve které psovod slouží. Na přepravu jsou jim k dispozici plně vybavená terénní vozidla s přívěsy pro psy, případně i čtyřkolka pro přepravu v místě zásahu. Často jedou na pátrací akci společně s psovody další členové HS. Psovodi i další pátrači jsou svoláváni podle poplachového plánu.

Psovodi nejčastěji pátrají v terénu (plošné vyhledávání) ve spolupráci s Policií ČR v horských oblastech. Mnoho pátrání probíhá na žádost Policie ČR i mimo horské oblasti, od roku 2010 se psovodi zúčastnili 40 pátrání. Přehled zásahů je uveden na stránkách HS http://www.horskasluzba.cz/cz/horska-sluzba/kynologie/prehled-­zasahu.

Pavel SMEJKAL, vedoucí kynologické brigády Horské služby ČR, foto archiv autora

Analýza rizika – poznámky z praxe (2)

V průběhu posledních deseti let postupně narůstá množství studentů krizového řízení a pracovníků z řad veřejné správy, kteří mají zájem o analýzu rizika a potřebují se ji naučit. Současně přibývá teoretických pojednání a definic na téma analýzy rizika a řízení rizika. Informací je už tolik, že se problematika stává stále více nepřehlednou a složitou.

Cílem mého článku je ukázat, že v praxi veřejné správy není problematika tak složitá, jak podle teoretických pojednání a definic vypadá, a že je snadnější ji pochopit, nežli se učit různé teorie zpaměti. Jako protiváha vzniklému množství definic a pojmů byl v první části článku (časopis 112 č. 6/2015) uveden obecný postup analýzy rizika, který vydalo Ministerstvo financí v Pokynu číslo CHJ-6 z dubna 2004. Pokyn obsahuje metodická doporučení pro systém kontroly (a řízení rizik) ve veřejné správě. Uvedený postup analýzy rizika je pro veřejnou správu velmi důležitý, ale neřeší některé podstatné části analýzy, bez kterých v praxi veřejné správy nelze analýzu rizika úspěšně provést. Schází popis metody identifikace rizika a upozornění na potřebu verifikace rizika, schází vysvětlení, k čemu slouží mapa rizik a postup, jak pokračovat v práci s riziky na základě mapy rizik, není metodicky vysvětleno jak stanovit priority rizik, není uvedena a metodicky popsána nezbytnost adresného určení řešitele nebo adresné dělby práce pro řešení každého druhu rizika. Proto jsem postup doplnil o náhled na scházející části analýzy rizika podle mé praxe ve veřejné správě.

SWOT
Přednosti
STRENGTHS
(síla)
 
MOŽNOSTI
podmínky, kterými jsme schopni úspěšnou realizaci cíle podpořit
 
OPPORTUNITIES
(příležitosti)
 
PŘÍLEŽITOSTI
co bude zlepšeno, čeho bude realizací cíle dosaženo
 
Nedostatky
WEAKNESSES
(slabiny)
 
RIZIKA
podmínky, které mohou dosažení cíle zmařit
 
THREATS
(hrozby)
 
HROZBY
které nás nutí cíl realizovat, nebezpečné možnosti, které by nás čekaly
 
vnitřní
vnější
Obr. 6

 

V dlouhodobé praxi jsem se setkal se třemi druhy rizik a přístup k jejich analýze je v mém článku popsán. Je popsáno, jak postupovat při analýze rizika po doplnění scházejících částí postupu a proč jsou scházející části postupu potřebné pro správný výsledek analýzy. Na osnově doplněného obecného postupu a na zde popsaném přístupu k analýze zmíněných tří druhů rizik lze vidět, že proto, aby bylo dosaženo správných výsledků u rozdílných druhů rizik, musí být zdánlivě stejný postup ve skutečnosti rozdílný. Současně však lze vidět, že analýza rizika je ve skutečnosti pouhé hledání správných odpovědí na sérii prostých otázek, směrovaných do budoucnosti.

Pro zapamatování zopakuji nejdůležitější pravidla pro řízení rizik, která byla v první části článku uvedena:

Analýza rizika i celé řízení rizik jsou prací s informacemi. Tyto informace mohou být různého typu. Od bezpečnostních (zpravodajských), až třeba po finanční, možnosti jsou rozsáhlé. Při jejich zpracování je nutné si vždy uvědomovat, jaké je zadání analýzy rizika a která oblast našeho prostředí by měla být ohrožena. Například, zda hledáme rizika, která mohou ohrozit společnost a destabilizovat funkce státu, nebo modelujeme působení nebezpečných látek nebo rozvodněných řek, případně, zda hledáme rizika, jejichž vyřešení nám podpoří dosažení strategického cíle. Takže stejně jako informace i rizika jsou různého druhu a nelze na ně nahlížet stejně.
Cílem řízení rizik není rizika identifikovat a analyzovat. Cílem je rizika vyřešit nebo vyloučit.
Není jeden univerzální způsob řešení různých druhů rizik.

Na závěr byl v první části článku stručně popsán přístup k analýze existenčních společenských rizik, která podpořila vznik krizového řízení v České republice v roce 1993. V této části jsou doplněny zbývající dva přístupy k analýze rizik vyskytujících se ve veřejné správě, týkající se analýzy tzv. koncepčních rizik a analýzy tzv. provozních rizik.

Analýza rizika, která podporuje dosažení strategických cílů veřejné správy

Analýza se týká tzv. koncepčních rizik, spojených s procesem strategického rozhodování a řízení v orgánech veřejné správy. Jde o rizika ovlivňující plnění střednědobých záměrů a strategických cílů, vyjádřených ve schválených střednědobých koncepčních dokumentech. K tomu je vhodné doplnit, že strategické cíle orgánů veřejné správy by měly být nadekonomické a s měřitelnou společenskou užitečností.

Povinnost včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat rizika, vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy, je dána zákonem o finanční kontrole (zákon č. 320/2001 Sb.). Zákon k tomuto však více neuvádí. Ani na zákon navazující Pokyn č. CHJ-6 nedává potřebnou odpověď na prostou otázku „Jakým způsobem se mají rizika vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy zjistit, neboli jaká je metoda identifikace těchto rizik?“. Proto je potřebné hledat odpověď v jiných normách řízení, nejlépe v normách řízení týkajících se zpracování koncepčních dokumentů, jejichž schválením se stanovují záměry a cíle veřejné správy. Jednotnou metodiku zpracování střednědobých koncepcí schválila vláda České republiky svým usnesením č. 10/2001 a uložila ministerstvům a některým dalším ústředním orgánům státní správy podle této metodiky postupovat. Metodika ukládá mimo jiné i povinnost v rámci zpracování střednědobých koncepcí analyzovat rizika a jako nástroj zpracování určuje analýzu SWOT. Úkol je uložen ústředním orgánům státní správy a netýká samosprávy. Samospráva však také zpracovává střednědobé koncepční dokumenty, a to ve stejné struktuře jako státní správa. Státní správa i samospráva v téže struktuře dále zpracovávají koncepční dokumenty podle metodik Evropské komise, například v rámci podkladů pro Národní rozvojový plán. Struktura koncepčních dokumentů na domácí i na zahraniční úrovni je obdobná a v obou případech je, jako povinná součást dokumentů, vyžadována analýza SWOT.

Přímý překlad anglické zkratky SWOT není, ale významově lze název přeložit jako analýza silných a slabých stránek pro dosažení cílů. Opět zde platí, že nejde o pojem, ale jde o věcný obsah pojmu. Úkolem analýzy SWOT (obr. 6) je podpořit cíle, plánované v rámci strategického dokumentu, vyjádřením vnitřních a vnějších podmínek pro jejich dosažení. V případě veřejné správy se jedná o stručné vyjádření vnějších důvodů stanovení cílů, popis schopností řešitelského subjektu těchto cílů dosáhnout a vyjádření výsledného přínosu, kterého bude ve vnějším prostředí dosaženo. Analýza SWOT pracuje s dříve, pro svou exaktní neměřitelnost nevyužívanými a opomíjenými kvalitativními údaji z oblasti právní, rozvoje lidských zdrojů a dalších. Tyto údaje však mají na dosažení plánovaných strategických cílů prokazatelný vliv. Údaje vyjádřené v analýze SWOT nejenom ovlivňují dosažení cílů, ale mají mezi sebou vzájemný vztah. Analýza napomáhá orientaci v souvztažnosti těchto údajů. Rozsah analýzy SWOT je dán počtem strategických cílů a složitostí problematiky střednědobé koncepce. Analýza SWOT je metodou identifikace tzv. koncepčních rizik.

Ve skupině rizika jsou uvedeny informace o tom, co může dosažení strategických cílů znemožnit, v čem jsou vnitřní nedostatky orgánu veřejné správy, které mohou záporně ovlivnit plánovaný výsledek koncepce. Tato část analýzy vytváří seznam identifikovaných rizik pro danou střednědobou koncepci, ve kterém jsou uváděny položky, jejichž negativní vliv může orgán veřejné správy vlastním působením změnit a které budou řešeny v procesu řízení rizik (např. problémy při typové optimalizaci používané techniky, nedostatky a chyby v dělbě práce uvnitř organizační struktury, nedostatky v legislativě, kterou orgán veřejné správy věcně připravuje a předkládá do schvalovacího procesu).

Ve skupině hrozby jsou informace o tom, co orgán veřejné správy ze strany vnějšího prostředí nutí k provedení koncepce a k dosažení v ní vyjádřených cílů. Zde jsou uváděny položky, které záporně ovlivňují plnění úkolů uložených orgánu veřejné správy ze zákona (např. vznik nových druhů a způsobů ohrožení společnosti, snižování přídělu finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo nedostatky a chyby v legislativě, kterou orgán veřejné správy nepředkládal a v připomínkovém řízení nebyly jeho oprávněné připomínky plně přijaty). Negativní vliv těchto položek může orgán veřejné správy vlastním působením změnit pouze nepřímo.

Pro porozumění analýze SWOT je potřeba ještě malé doplnění. Analýza SWOT vychází původně z ekonomických modelů, které byly sestaveny při hledání souvztažnosti procesů důležitých pro dosažení cíle a analýza sloužila pro zhodnocení možností firmy při průniku na trh (zlepšení pozice na trhu, zvýšení tržeb a zvýšení zisku je hlavní strategický cíl firmy). To znamená, že se vycházelo od zhodnocení možností firmy (S­ W) ke zhodnocení situace na trhu (O­ T). Záměrem firmy je využít své schopnosti a prosadit se v daném prostředí, motivem jsou vlastní cíle, zvolené majiteli firmy. V průběhu řešení může být firmou zvolený cíl přizpůsobován jejím vnitřním možnostem (strengths). Pro potřebu splnění cíle veřejné správy je postup jiný: od zhodnocení stavu prostředí (T), přes zhodnocení řešitelských možností orgánu veřejné správy (W­ S), až po znovuzhodnocení stavu prostředí (O). Záměrem veřejné správy je posílit své schopnosti natolik, aby omezila chyby v prostředí, motivem jsou společenské, obvykle politicky stanovené cíle. V průběhu řešení je stanovený cíl orgánem veřejné správy neměnitelný, vnitřní možnosti (strengths) musí přizpůsobit cíli. Vyřešením nebo eliminací rizika se odstraňují vnitřní překážky pro dosažení cíle orgánu veřejné správy a posilují se vnitřní možnosti orgánu veřejné správy.

Pravidla pro zpracování analýzy SWOT

a) Seznamy položek ve skupinách nesmějí být sestavovány formálně, bez odborné znalosti o tom, co je skutečně důležité pro dosažení cílů vyjádřených v koncepci.
b) Hrozby musejí být formulovány tak, aby při hodnocení výsledků analýzy nadřízeným subjektem byl zřejmý skutečný závažný stav vnějšího prostředí a důvod cílů, navrhovaných v koncepci k řešení tohoto závažného stavu. Proto musejí být tyto údaje zvláště pečlivě okomentovány.
c) Nesmějí být skrývána významná rizika.
d) Vnější příležitosti nesmějí být zaměňovány s vnitřními možnostmi orgánu veřejné správy.
e) Obsah analýzy SWOT musí být provázán:
s ostatním obsahem koncepce, s vyjádřenými strategickými cíli a úkoly,
s mapou rizik, která zahrnuje všechna analyzovaná a podle významnosti uspořádaná rizika, následně řešená systémem řízení rizik v orgánu veřejné správy.
Přednosti analýzy SWOT:
srozumitelné vyjádření důvodů, podmínek a možností pro vznik střednědobé koncepce a pro úspěšné splnění jejích strategických cílů a úkolů,
přehledné uspořádání argumentů, důležitých pro tvorbu obsahu střednědobé koncepce,
výčet (vnitřních) slabin, které mohou být riziky pro dosažení strategických cílů vyjádřených v koncepci.
Nedostatky analýzy SWOT:
pouhý popis stavů, nikoliv postup k dosažení strategických cílů,
téměř nepracuje s technickými a ekonomickými údaji, vzájemné vztahy mezi vnitřními a vnějšími podmínkami nejsou měřitelné a lze je považovat pouze za orientační,
zda jsou shromážděná rizika pro orgán veřejné správy skutečnými riziky a s jakou významností, lze zjistit až při analýze rizik a při řešení rizik systémem řízení rizik.

 
Úroveň (body)
Slovní označení
Popis
1
téměř nemožné
Vyskytne se pouze ve výjimečných případech.
2
výjimečně možné
Může se vyskytnout, ale není to pravděpodobné.
3
běžně možné
Může se vyskytnout.
4
pravděpodobné
Pravděpodobně se vyskytne.
5
hraničící s jistotou
Vyskytne se skoro vždy.
Obr. 7 - Tabulka 1 - Stupeň pravděpodobnost vzniku rizika (P) - bodovací tabulka pro hodnocení rizika

 

Pro usnadnění postupu ještě doplňuji dvě pravidla, která je potřebné mít na paměti při analýze koncepčních rizik:
Vnímání a hodnocení rizik bývá odlišné. Co je pro jednoho pracovníka riziko, pro jiného být rizikem nemusí a co jeden pracovník zhodnotí jako svým působením závažné ohrožení, jiný za ohrožení považovat nemusí.
Dosažení odlišných strategických cílů bývá ovlivněno sadou odlišných rizik. Přestože se při souběžném plnění různých strategických cílů může vyskytnout stejné riziko, celková sada správně identifikovaných rizik každé střednědobé koncepce je odlišná.
Rizika identifikovaná v průběhu zpracování analýzy SWOT analyzuje a vyhodnotí zpracovatel koncepce v následujících postupných krocích, prováděných skupinou vybraných pracovníků, kteří zpracovávají střednědobou koncepci:
a) verifikace rizika – proces, během kterého jsou nedostatky shromážděné ve skupině rizik prověřeny, zda během sběru stanovisek a poznatků od vybraných pracovníků nedošlo k omylu při vnímání rizika, nebo zda nedostatek nelze řešit již existujícím opatřením,
b) analýza pravděpodobnosti vzniku rizika – proces, během kterého je každé verifikované riziko ohodnoceno z hlediska možnosti jeho vzniku (zapůsobení),
c) analýza nežádoucího dopadu rizika – proces, během kterého je každé verifikované riziko ohodnoceno z hlediska svého negativního působení na splnění realizačních úkolů k dosažení strategického cíle střednědobé koncepce,
d) stanovení významnosti (vlivu) rizika – určení předpokládané míry negativního vlivu rizika na splnění realizačních úkolů k dosažení strategického cíle střednědobé koncepce,
e) stanovení řešitelnosti a priority řešení rizika – předurčení dělby práce a určení priority analyzovaných rizik k jejich vyřešení nebo eliminaci.

 
Úroveň (body)
Slovní označení
Popis
1
téměř neznatelný
Situace sice negativně neomezující splnění strategického cíle, ale s budoucím možným negativním vlivem.
2
drobný
Situace omezující splnění strategického cíle.
3
významný
Situace nebezpečně ovlivňující splnění strategického cíle.
4
velmi významný
Situace velmi nebezpečně ovlivňující splnění strategického cíle s dopadem na vnitřní i vnější chod orgánu veřejné správy (např. soudní spory).
5
nepřijatelný
Situace zásadního charakteru, mající zásadní vliv na nesplnění strategického cíle a chod orgánu veřejné správy.
Obr. 8 - Tabulka 2 - Stupeň nežádoucího dopadu rizika (D) - bodovací tabulka pro hodnocení rizika
 

Kroky b) a c) jsou prováděny bodovací metodou, tj. metodou stanovení vah, která pro ohodnocení používá předem stanovené bodovací škály. Krok d) je dán součinem údajů z bodů b) a c).
Hodnocení kroku podle bodu b) se provede přiřazením bodů podle tabulky 1 (obr. 7).
Hodnocení kroku c) se provede přiřazením bodů podle tabulky 2 (obr. 8).
Stupeň významnosti rizika (V) je dán součinem stupně pravděpodobnosti vzniku (výskytu) rizika (P) a stupně nežádoucího dopadu rizika (D).
V = P x D
a je rozdělen na tři pásma podle počtu bodů:
1 až 11 – nízký – (vlivy na splnění strategického cíle nejsou závažné),
12 až 15 – střední – (vlivy jsou závažné, avšak ne kritické),
16 a vyšší – vysoký – (kritické vlivy a dopady na splnění strategického cíle).

Údaje získané v průběhu stanovení významnosti rizika vyplní zpracovatel koncepce do formuláře mapy rizik k dané koncepci.

Metodický (obecný) postup pro analýzu rizika, doporučovaný Pokynem č. CHJ-6, uvádí jako metodu ke zpracování výsledků od respondentů „zprůměrování individuálního ocenění“. V praxi tento přístup plně nevyhovuje, protože jinou váhu má hodnocení dané pracovníkem, který je odpovědným realizátorem úkolu stanoveného koncepcí a jinou váhu má hodnocení dané pracovníkem, který sice je zpracovatelem koncepce, ale neodpovídá za realizační výsledek úkolu stanoveného koncepcí.

 V případě koncepčních rizik je pro praxi orgánů veřejné správy nejjednodušší a vhodnější metodou postupovat při zpracování souhrnného výsledku dvoukolově. Nejprve metodou doporučenou Pokynem č. CHJ-6 zprůměrovat individuální ohodnocení získaná od zpracovatelů koncepce a stanovit stupeň významnosti rizika (V). Následně lze, u rizik hodnocených stupněm významnosti střední a vysoký, požádat o zhodnocení stupně pravděpodobnosti vzniku rizika (P) a stupně nežádoucího dopadu rizika (D) podřízené organizační části, které budou mít v plánu hlavních úkolů rozepsány úkoly ke spolurealizaci koncepce. Nakonec přičíst nejvyšší modus (nejčastěji se vyskytující hodnotu a je­ li jich více stejně četných, pak tu nejvyšší) ze souboru názorů podřízených organizačních částí k údajům získaným od zpracovatelů koncepce a opravit průměrné výpočty hodnocení u těchto rizik.

Stanovením řešitelnosti rizika je myšlena plánovaná interní dělba práce orgánu veřejné správy, doplněná o výchozí návrh způsobu řešení nebo eliminace rizika. Obojí údaje jsou zpracovatelem koncepce zaznamenány do mapy rizik k dané koncepci. Zde je potřebné doplnit, že dělba práce při řešení rizik střednědobé koncepce je obdobná jako dělba práce na realizaci téže koncepce. Předurčení interní dělby práce není složité, vychází se z počtu bodů stupně významnosti rizika a z matice řešitelnosti koncepčního rizika - viz tabulka 3 (obr. 9).

Obr. 9 - Tabulka 3 - Matice řešitelnosti tzv. koncepčního rizika

 

Tabulka 3 vzniká přenosem údajů k součinu ohodnocení pravděpodobnosti vzniku (P) a ohodnocení nežádoucího dopadu (D) každého rizika do jednoduché matice. Výstupem matice je rozdělení řešitelnosti a interní dělby práce, předurčující, že rizika s počtem bodů:
→ 1 – 3 z důvodu nízké významnosti nebudou řešena,
→ 4 – 6 řeší zpracovatel koncepce (konkrétní odborný útvar),
→ 7 – 15 řeší podřízené organizační části ve spolupráci se zpracovatelem koncepce,
→ 16 a více jsou příliš vysoká, neodpovídají strategickým záměrům, náklady na jejich eliminaci by byly pravděpodobně mimořádné, a proto je potřebné přepracovat návrh střednědobé koncepce tak, aby navrhovaný postup řešení strategických cílů nevyvolával rizika vysokého stupně významnosti. Rizika s vysokým stupněm významnosti jsou tedy eliminována tzv. odmítnutím.

Poznámky k řešení koncepčních rizik

→ Vyřešením rizika se odstraňují překážky k dosažení stanoveného strategického cíle střednědobé koncepce. Většina střednědobých koncepcí veřejné správy má však více strategických cílů a v takovém případě odstranění překážek k dosažení jednoho cíle neznamená vyřešení všech rizik koncepce.
→ Eliminací rizika je myšleno vyloučení působení rizika (např. odmítnutím), nebo alespoň zmírnění nežádoucího dopadu rizika, na strategický cíl střednědobé koncepce.
→ V průběhu plnění střednědobé koncepce může dojít ke změně významnosti některých rizik z důvodu vyřešení nebo eliminace jiných rizik, nebo z důvodu schválení změny postupu řešení koncepce. Zpracovatel koncepce vždy zapracuje změny do mapy rizik.
→ Vyřešení a eliminace rizik, usnadňující dosažení strategických cílů střednědobé koncepce, probíhají pouze po dobu schváleného časového rozmezí dané koncepce. Termínem ukončení realizace koncepce se maže mapa rizik a končí řízení koncepčních rizik. Nezůstává žádné riziko.

Analýza rizika, která podporuje řádný chod veřejné správy

Analýza se týká tzv. provozních rizik. Jedná se o rizika související s každodenním fungováním orgánu veřejné správy a patří sem i riziko korupce. Konkrétní formy těchto rizik jsou zmapovány v oblasti hospodářské, technické i právní a škodám se předchází dodržováním stanovených postupů dle příslušných právních předpisů a interních aktů řízení. Rizika jsou zjišťována a analyzována vnitřním kontrolním systémem státu v působnosti orgánů veřejné správy. V praxi to znamená, že posuzování, zda došlo ke vzniku újmy pro orgán veřejné správy, musí být prováděno na základě kontroly dodržování právních předpisů a interních aktů řízení a jejich porušení musí být prokázáno. Přitom je však nutné brát do úvahy stav, že co v právních předpisech a interních aktech řízení není, to v praxi nelze kontrolovat a prokazovat porušení. V případě rizika korupce musí být prokázáno i úmyslné zavinění konkrétního pracovníka.

Oproti obecnému postupu analýzy rizika, který zahrnuje určení pravděpodobnosti vzniku rizika i určení s tím spojené budoucí možné škody, zahrnuje účelný postup analýzy provozních rizik pouze určení pravděpodobnosti vzniku rizika. Přitom určení pravděpodobnosti vzniku rizika má u provozních rizik jinou úlohu, nežli u jiných rizik. U jiných rizik slouží tato informace ke stanovení významnosti a následně priority rizika, u provozních rizik (a tedy i u rizika korupce) slouží k podpoře strukturalizace nástrojů prevence.

 
SHRNUTÍ
Druh rizika
koncepční rizika
Zadání analýzy rizika
identifikace rizik spojených s dosažením strategických cílů orgánu veřejné správy
Metoda identifikace rizika
analýza SWOT
Stanovení řešitelnosti rizika
matice řešitelnosti – interní dělba práce
Stanovení priority řešení rizik
4-15 bodů při stanovení významnosti rizika, musí být zajištěno proveditelné řešení
Mapa rizik
seznam
Stanovení velikosti škody (stupně nežádoucího dopadu rizika) a její finanční vyčíslení lze provést až po vzniku provozního rizika. Velikost vzniklé škody, která má být stanovena ve finančním vyjádření, je možné vyčíslit až po prokázání porušení litery právního předpisu nebo interního aktu řízení, tedy až po zapůsobení rizika. Stanovení vzniklé škody i stanovení postihu je ve smyslu zákona úkolem orgánů činných v trestním řízení, protože je nutné konkretizovat prokazatelný negativní dopad na správu rozpočtu. Obojí je potřebné přesně prokázat z důvodu požadavku nekompromisního postihu odpovědných viníků podle zákona. Z toho vyplývá, že stanovení škody je záležitostí k tomu příslušných orgánů a z hlediska práva to může být mimo kompetenci poškozeného orgánu veřejné správy. Proto je nepotřebné odhadovat dopředu velikost budoucí možné škody.

V případech zapůsobení provozního rizika jde o řešení situace vzniklé porušením právního předpisu nebo interního aktu řízení a proto musí být takovéto negativní jednání vždy řešeno. Protože všechna uskutečněná provozní rizika musí být řešena, musí se předcházet všem formám provozních rizik, která by mohla vzniknout v působnosti orgánu veřejné správy. Není přípustné sestavovat priority pro řešení provozních rizik, jako se to provádí u jiných druhů rizik z důvodu nedostatku finančních prostředků na řešení všech analyzovaných rizik. Sestavování priorit řešení rizik se provádí s vědomím, že budou řešena pouze prioritní rizika a ostatní rizika zůstanou neřešená.

Z důvodu povinnosti předcházet všem provozním rizikům nemá smysl určovat významnost rizika a následně sestavovat mapu rizik, které slouží pouze k určení priorit pro řešení rizik a jiný účel nemají.

Postup práce s provozními riziky je založen na kombinaci metod kontroly a metod předcházení vzniku provozního rizika. Prevence před provozními riziky pracuje především s následujícími nástroji:
→ vzdělávacím procesem,
→ osobním příkladem vedoucích pracovníků,
→ účelným systémem interních aktů řízení,
→ účinným kontrolním systémem.

Protože budoucnost nelze kontrolovat, nelze kontrolovat riziko (pravděpodobnost vzniku rizika). Vznik provozních rizik však lze ovlivnit a rizikům lze do určité míry předejít preventivní kontrolou. Účinný kontrolní systém má tři navazující fáze kontrolního procesu:
1. poznávací fázi, která vede ke zjištění faktů (průběžná kontrola týkající se současného stavu, následná kontrola po oznámení oznamovatelem korupce),
2. analytickou fázi, která vede ke kritickému zhodnocení zjištěných faktů,
3. ovlivňovací fázi, která slouží k přenosu získaných hodnocení do praxe.

Z hlediska práce s provozními riziky je důležitá analytická fáze, která zjišťuje nepříznivé odchylky skutečnosti od žádoucího stavu a zjišťuje subjektivní i objektivní příčiny těchto odchylek. Následující ovlivňovací fáze kontroly v podobě cílených preventivních (předběžných) kontrol je pak zaměřena na oblasti, ve kterých lze, na základě zhodnocení zjištěných faktů, předpokládat vznik provozních rizik. Proti těmto rizikům jsou zaměřeny struktura a obsah dalších nástrojů prevence (doplněn systém interních aktů řízení, upraven vzdělávací proces, nastaveny požadavky na morálně volní vlastnosti pro funkce vedoucích). Vzhledem k vyhlášce o řízení rizik v integrovaném rámci systémů vnitřního řízení a kontroly, připravované Ministerstvem financí, která uvažuje se zavedením zcela nové a věcně neobjasněné kategorie tzv. zbytkového rizika, je ještě nutné doplnit, že po vyřešení provozního rizika nezůstává žádné zbytkové riziko.

Soupis zadání preventivních kontrol do určité míry nahrazuje mapu rizik a je podkladem pro obsahové zaměření prevence před provozními riziky. Současně je vodítkem určujícím, v jakém vzájemném poměru budou nástroje prevence strukturovány.

Závěr

Existují tři druhy rizik ohrožujících fungování státu, avšak každý jiným způsobem – stejný obecný postup analýzy rizika, stejná terminologie, ale tři rozdílné a nezaměnitelné přístupy k dosažení správného výsledku. To je důvodem skutečnosti, že pro vyřešení tří druhů rizik je potřebné použít tři různé způsoby řízení rizika:
→ (krizové) řízení s použitím mimořádných opatření pro existenční společenská rizika,
→ (běžné) řízení bez mimořádných opatření pro tzv. koncepční rizika,
→ řízení kombinací metod kontroly a prevence pro tzv. provozní rizika.

Klíčem ke správnému výsledku analýzy rizika je jednak přesné zadání, jaké riziko má být analyzováno, jednak srozumitelná metoda identifikace rizika, a nakonec proveditelný přístup, který má být k analýze rizika použit.

Z toho plyne závěr, že pokud je orgánu veřejné správy zadáno provedení analýzy rizika, nestačí pouze uvést obecný postup analýzy rizika. Je nezbytné přesně vymezit, který druh rizika má být analyzován a uvést metodu identifikace rizika. Dále je nezbytné na příkladu ukázat požadované provedení analýzy rizika včetně uvedení postupu, jakým způsobem a s jakou dělbou práce riziko vyřešit. Zpracovatelé analýzy rizika potřebují nejenom rozumět tomu, jak mají postupovat při analýze zadaného rizika, ale především potřebují vědět, jak mají postupovat při řešení zadaného rizika.

plk. Ing. Jiří VELIČKO, MV­ generální ředitelství HZS ČR
 

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

 • VELETRHY-VÝSTAVY
Interschutz 2015 - naplněná očekávání
Ing. Pavel Rybář

• VZDĚLÁVÁNÍ
Vzdělávání osob se specifickými potřebami
kpt. Bc. Jiří Janhuba

• PŘÍLOHA
Náklady na požární ochranu v některých zemích světa a v České republice v letech 2008-2010

 

vytisknout  e-mailem